i

Vycbáxi kiídý den •rimo ▼ nedfli a svátek.

Fŕedpláoi se v idministraei »▼mi «lio* ii«. IBOa-lI. » Frame: poitou:

jMatteA ... — d. 90 kr. Mnttani.. a , то , ■ailMDé ... 5 . 40 . tmloroàaè .. 10 , 80 ,

1 si. ao кт. 8 , 7Ь , 7 , &0 , 15 , — »

Jednotlivá dlela po 4 кг. le dontieni do dome militai 10 kr.

001*1*9 v trankoviiaé a podrpseué pFijlma re d. ali: c e v Ostrovní nlioi è 1508 П. Rukopisùv ■emcime a nepodcpssuj’cb nedbám« ŘEKLA MACK aenapeóeténé posýlány budtei netrnn- к о т á о у. laterity počítáme co Bojlornějl.

Čiel o lá T.

\ Praze, ve Čtvrtek due tg. července 1883.

Kočiiik XV.

Oprava řádn čeledniho. li. — K. — Nesmírné jsou časem svízele, jež rolníku v dobé naší snášeli jest liberálni,­ či manchesterský upraveným

nejčetnijší odbor živnostenský, t rolnický musí se spokojili svétobéžnými trhaný. Rol* nik dnes jest útočištém všech trhaná, kteréž­ v dílnách, dolech uhelných, ba ani na železnici nejsou к potřebě. Projdéme několik­ panských dvorů a nahlédněme do pra- řádem čeledním. Plutokracie, starý na zá- covnícii knížek hospodářských dělníků. Jaký

kladech křesťanských a hlavně pro stav rolnický­ upravený čflední řád zreformovala (!), to jest na jedno kopyto, jako pro dělníky v továrnách pracující ušila. Bezmezná kon kurence měla i co do čeledínů zasáhnout! stav rolnický. Plutokrat považuje hospodářství­ s lúkami, zahradami, pastvinami, poli, lesy, в dobytkem, se všemi statky hybnými i jako obyčejný závod, jako kšeft, nes či zítra zavříti. neb promě- niti ku př. cukrovar v pivovar, pivovar v lihovar a lihovar v továrnu na sirky, obálky, hadry a pod. Továrnu v desíti letech­ lze desetkráte metamorfosovati — pro-

nehybnými ja jejž volno dn

to kaleido? — nikoliv, nýbrž kakoskop přerůzných zaměstnání od krajkáře dolů až к provazníku a od zlatníka až к trhánu na železnici ! Rolník v čas pilné práce jest nej výš к politování. Již v prvním článku našem podotkli jsme, s jakou trpělivostí a úzkostlivostí­ musí rolník zacházet! s dělníkem jen poněkud lepším, aby mu bud neutekl, aneb jej podvodný agent na jiný statek neod- loudil. Neupřílišníme, tvrdíme-li, že hospodářské­ dělnictvo dnes velmi jest zdemoraliso- váno, znemravnéno Pisateli těchto řádků bylo na příležitost ném výletu hovořili se vdovou na statku. Má hodí se tři syny. Jeden jest úřadníkem, druhého ji avšak nehodí odvedli a třetí teprv studuje. Hospodářství poméry v to- její na horách krkonošských jest dle výměry tak veliké, že prý může uživili již čeledína,­ a že prý syn proto snadno může býti vojákem. I najala si čeledína za 8 zi. mési ční mzdy ke stravě. Nyní v čas senobraoí v čas žní co neděle a svátek v každé putyce to píská a vřeští, hraje se na basu a troubí na troubu, a tančí se celé noci až do ránu bílého. V pondělí po každé muzice čeládka kdes vyspává. S pláčem vdova vypravovala: Tak že děje se skoro každé pondělí — tak se děje nejen mně, ale všem soutedům. Práce všechna stojí a kdybych jen slovem zahuho- vala, odejde mi čeledín do továrny. Sedlák i dnes je otrokem svého čeledína. — Tyto po-

méniti, — avšak rolnický statek musí vždy zůstati statkem. Světoběžný trhan sice do každé skoro továrny, se do hospodářství. Pracovní várně jsou naprosto jiné, nežli na hospodářství.­ Vypracovali tudíž čelední řád dle stejného­ kopyta, to jest dle stejné liberální šablony,­ jest nespravedlivé, jest čirý nesmysl. Když už máme nový řád živnostenský, musí důsledně následovali i nový řád živnostenský­ či čelední ve prospěch polního­ hospodářství, jelikož toto při dosavádním řádu čeledním vždy více musí hynouti. Jest nám s velikým politováním, že živnostníci ve sborech zákonodárných množství nalezli a to výmluvných řečníků a že naproti tomu neblahých dělnických poměrů­ při polním hospodářství ani slovem se nedotýkalo. V zájmech našeho národního rolnictva měry panují nejen v průmyslných Krkono- tnto pravíme, že dosavadní čelední řád na- j šleh, nýbrž na mnoze i v kraji. Stejný nářek prosto a to radikálně měl by se zreformo j ozývá se odevšad Páni továrníci mají hro- ▼ati. Nehodily-li se liberálním zákonodár-1 madu svých zástupců ve sněmu, stav rolni stvím reformované, vlastně zhoršené dělnické jeký má tam (risum teneatis 1) — po většině poměry ani pro živnostníky, hodi se dnes advokáty I pro rolníky tím méně. Stav rolnický potře- bnje jiné dělníky, jakožto hospodářské pomocníky,­ nežli stav živnostenský. Co se hodí do dílny, neb do továrny, nehodí se obyčejně várny, hospodáři. Dnes však hospodář za vděk musí hráti nejhorším fabrikantským brakem. Tímto brakem musí rolník vzdélávati svou roli dnes při hospodářství tak pokročilém a při ohromných­ téměř nesnesitelných požadavcích, jež na ném finanční ministři činí. Továrny větší mzdou co den hospodářům odiuzují zdatné dělníky a vracejí jim za ně obyčejně nedu žirce, lenochy a darebáky. V čas nutné práce, v čas žní musí rolník běhali za ploty a na rozcestí a brati napořád co se mu na mane, at si to má roucho jaké nebo nemá, musí hráti punčocháře, kožešníky, kloboučníky,­ lazebníky, sklepníky a p. nepotřebnou chasu a kdo dříve zacházel se vřetenem musí v čas pilné práce pracovali bičem rýčem,­ povříslem a p. Dnes každý živnostenský odbor dělníků zdatných má na výběr jenom nejdůležitější a

Řád čelední obmezuje sice přebíhání čeledínů­ ze statku do statku, avšak neobme- zuje přebíhání čeledínů ze statku do to Továrník v tom ohledu je přímo suverénní,­ může si dölati, co se mu líbí. (Pokračování.)

Most pres Vltavu. (Dokončení.) Pravdy milovný dopisovatel z Kamýka překrucuje zprávu zpravodaje prvního i dru­

že prohlásil cenník

hého, tvrdě, mýcký*“ za strannický. Nikoli, první druhý zpravodaj pověděl to o cenníku pro stavbu mostu na Znibkn vystaveného od obecního úřadu sv-Janské obce, kterýžto cenník nejen mzdu nádenníka zvý šil na 80 kr., nýbrž všecky položky a je jich přes padesáte zvýšil a tak na př. zedník stojí v Kamýce 80 kr. až 1 zi. a na Zrubku 1 zl. 20 kr. Ta kovouto praktikou obecního úřadu sváto

Janské obce vzrostl náklad na most na Zrubku, ač celý svět ví, že mzda nádenníka a zedníka a za povozy & cena staviva je tu i tam stejná. Tuto láci v Kamýku a dra botu na Zrubku odsoudil i okresní výbor dobříšský ve přípřsu se due 28. září 1882, podotýkaje, žb měl býti učiněn dotaz u obce Verméřické v příčině mzdy dělníků a ceny staviva a docela jiný cenník by se byl stal základem rozpočtu a nákladu na most na Zrubku. Dopisovatel z Kamýka dovtípí se, jak nebezpečno je to, chtít obalamutit i sedláky­ v okresním výboru zasedající takovým švindlem. Co ten čistý pravdomluvný dopisovatel klade do úst Smetanovi, členu okresního výboru­ a původnímu zpravodaji v záležitosti mostu, referujícímu již dne 28. června 1882, je takový nesmysl a galimatiáš, že ho do tčený rolník ani z úst vypustit nemohl a nevypustil.­ ta bystrá hlava, která dne 28. června m. r. jako dobrý staročeský kovář bušila do toho uměleckého železa, vloni nám z Prahy zaslaného a krok za krokem vyvracela a sporážela dobrozdání přiložené projektu nám z Prahy zaslanému. Dopisovatel­ o něm tvrdí, že mluvil pro „doma sna,“ aby měl most za zády, a v tom se za hrnuje výčitka sobectví, avšak právě Kamýčtí­ vězí v tom bahně a kalu sobectví až pod bradu, že jim sotva hlava z něho vykukuje­ a proto nevidí na Zrubku konkurovali­ jen okresního starostu s moukou a Levinského s pivem a zástupci Kamýka radíme,­ aby se ze spisu okresního zastupitelstva­ dobříšského ze dne 28. září m. r. přesvědčil o frequenci povozů a lidí pěšáků na Zrubku. Spis dotčený dopodrobna uvádí dáta určitá, svědčící o povozech a pěšácích převážejících se nyní již na Zrubku, a spis ten dostane do ruky vysoký zemský výbor nově zvolený (ne ten starý z Tedesců, Šmej kalů, Volkeltů sestávající) a dovede posoudili,­ kdeje pravda a kde švindl se tropí s číslicemi pěšáků a po vozů nbírajících se přes Vltavu. Dopisòvatel z Kamýků at si zapíše za uši poznámku jistého hostinského, který byv vyzván­ sběračem podpisů na petici к po- depsání pověděl : Kdyby můj hlas to rozhodnul, tož ďal bych přednost Zrubku před Kamýkem, poněvadž­ z něк o 1i к a 1 e té zkušenosti vím, co na Zru*bku přejde přes V11a vu 1 i d í a pře v e ze se povozů a dobytka. Pane dopisovateli z Kamýka, to je arci hořká pilulka z úst pozorovatele několika let tam na Zrubku meškajícího, pro vás Kamýcké, pilulka hořká jako ta z apa tiky okresního výboru na Dobříši, jenž prohlašuje,­ že okresní zastupitelstvo dobříšské na most v Kamýce nedá ani haléře, poněvadž most mimo hranice okr. dobříšského byl by okresu dobří šskému málo platný, a „hořké“ tyto pilulky nechat si osladí Kamýčtí „sladkou“ důtkou nadělenou­ okresnímu výboru sedlčanskému Důkladný opisovatel výtahu z protokolu,

možná že vlastně jen nastrčený a nastražený špehoun protokolista. chce býti taky jizlivým a pichlavým a proto podotýká, že okresního starostu rozbolela hlavy a chytil­ se ho švindl ve sezení okresního zastupitelstva­ ; prosíme ho, aby se nedivil, poněvadž každý není tak silné nátury, aby všecko anesl třeba i — kriminál a zůstal při tom zdráva vesel. A pleská-li dále něco o zlomení mocí toho. co se nepodrobí dobrovolné, a klade-li slova ta v ústa zpravodaje, prozrazuje buď bujnou fantasii, anebo vadu sluchu a pronáší lež, kteráž by každému doktoru prášilovi z řemesla dělala čest Na takových cestách a takovými prostředky chtí a usilují někteří­ dopomoci si к mostu v Kamýku, žalobami,­ udavačstvím a sikofanstvím, švindlem a bulíkováním boucbaronskými dopisy a výtahy­ z protokolu, zapomínajíce, že takové prostředky­ neveden к cíli. Radili bychom jim a všem přívržencům menšiny, aby vzali si к srdci naučení, plynoucí z následujícího přirovnáni a podobenství a tou měrou vyhoř jili se z mrzkého sobectví, majícího na zřeteli­ jen to roztomilé já. Podobenství to zní: „Vypasený, vykrmený pán vládnoucí miliony spatří četné zástupy hladových a vyzáblých chuďasů, blíží se к nim. Smekne cilindr, sáhne do kapsy, vytáhne dvoušesták, řka: Tuhle obětuji pro vás dva šestáky do toho klobouku, vy ale každý přidejte tři, čtyři, pět šestáků, každý dle své možnosti a já — ne vy — já vám připravím hody, že budete se miti jako o posvícení a blahobyt váš vzroste­ jako svatovítská věž Nu co není to milosrdný­ samaritán —? Jindy týž dobrák, sedě za stolem prolamujícím­ se pod tíží lahůdek, masa a jídel, vstane od stolu, jde к oknu, dole na dvoře spatří smečku němé tváře, jda к stolu, vezme­ kost ohryzenou sice a předce tu a tam kus masa na sobě mající, a hodí ji na dvůr slovy: „Najezte se!“ A ti hladoví tvorové vrhnou se na kost, každý by ji rád zažil sám celou, a proto dají se do sebe hryžon se, bonsají,­ kvičí a dělají pekelný rámus na dvoře pro — holou kost a mizerný odpadek, až je ta dobrá duše, jež je chtěla „„jednou“* kostí nasytit a štastné učinit, musí okřikovat, aby se nehryzli — к vůli kosti holé a nahé. Moudrému napovéz a hloupému dolož, praví staré přísloví, zde však netřeba „naivním* na březích Vltavy vykládat, že ne holá kost, alebrž pořádný kus chleba a masa v podobě několika mostů spasí a nasytí příslušníky chudých tří okresů a chudého českého jihn. Nač а к čemu se tedy hryžete a koušete? a ve svém sobeckém vzteku až i poslanecký mandát zašantročujete do sousedního okresu a jako nečistí ptáci neřádíte do svého vlastního­ hnízda? A jako dopisovatel z Kamýka celý svůj dopis a čistý výtah z protokolu protkal a vyšpikoval nepravdou zakončil, rovnéž tak oepravdou zakončil o záležitosti zřízení okresní silnice Křepenicko - Cholínské, ne bot stavba silnice nebyla zamítnuta, nýbrž jen odložena na rok 1885 a subvence na ni poskytnutá byla přijata v částce 90: O zi. I zá-

FEUILLETON.

Modern i katolíci. Nökolik výstupů z venkovského života. Napůl venkovský farář. (Pokračování.) Farář: „Slyšel jsem od vás výrok, který jsem již i od jiných pánův učitelů slyšel a s bolestí pravím zřejmě — slyšel ; vý rok : Kristus byl veliký učitel lidstva.­ To mi tak připadá, jako by takový sebevědomý pan učitel řekl : Kristus byl něco podobného co je, tak trochu vyššího, a'e nic vice. A to mne bolestně se dotýká, poněvadž Um se sahá na základní článek celé naší ríry : Božství J Krista. Kdo nevěří, že J. Kristus jest Bohem, — za člověka nejlepšího ry ho rádi •považujete I — ten arci nepodrobí se také Jeho autoritě, ten nevěří všem Jeho slověm, vybírá si z učení P. Ježíše jen to, le jest Běh pečlivý, shovívavý, milosrdný. [)tec a pod., zkrátka to, co se srdci líbí. Kdo nevěří v Božství Spasitele, nevěří Církvi i к smíchu jsou mu církevní přikázaní.* Псе tni: „Tak ale jen nás přesvědčte sane iráři, o tom, že byl Kristus opravdu Bohen. ?• Farář: „Musel bych dlouho mluvili a i již spěchám domů. Kdyby se vám v pravdě •dnalo o poučení o P. Ježíši, nabídl bych rám některou dogmatiku nebo konferenční feěi : kdo jest Ježíš Kristus ? Ale němčím ie to, ie byste vy, p. účetní, se tím všítn ►brátil. . .*

Účetní: „A prosím, proč?* Farář: „Jste prý až tuze věřícím „Ná rodních* a s přesvědčením se, že P. Ježíš jest Bůh, musel byste také důsledně změnili celé své přesvědčenía i — chování.* Sládek: „Co se toho týče, musím, p. faráři, svého účetního chválili. Rozumí své věci, jest tichý, pilný ; mhm, trochu by mohl více šetřili peněz, to jest pravda, a pak trochu­ toho milkování nechali “ Účetní: „Pane starý, vyprosím si —• Sládek: „Nu, jen ne tak zhurta, což Vás nechválím ? A ty hlouposti, nu to vám neberu za zlé, jste mladý — —“ Farář: vrtí hlavou Sládek: „Neráčte souhlasili se mnou ? Já musím p. účetního se zastati, mohu se naň v závodě spolehnouti a jemu všesvěřiti; račte býti snad trochu proti němu zaujat pro ty „Národní* ? Farář: „Nechci urazili p. účetního a činili mu křivdu, ale mám li upřimně se vy znati, j á nemám velké důvěry v pokladníky a účetní, kteří věří v evangelium liberálních listův. Takové listy pořád žvástají o svobodě,­ ale jen jak někdo prohodí něco, co se nehodí do jejich krámu, již se naň zuřivě vrhnou. Kdo nejvíce \ u cuje úsilím své mínění jiným — to nejsou kněží, to jsou naše liberální listy. A to jest, to má býti pak svoboda? Proč neuechiijí nám naše přesvědčení? proč zlehčují, co nám svaté ? Než desti o tom I A tak vidíte, pánové, sami, jak se naše náhledy­ nesnášejí, a proto mi nebořte ze zlé,

že mezi vás nejdu. Nemám v sobě nepřátel ství proti vám, ale vite sami, že každý hledá sobě rovného, a já jsem katolickým knězem z přesvědčení. S Bohem, pánové! Jsem vám ale vždy к službám, když něco ode mne si budete přáti. S Bohem !* (Odejde.) Všichni ,S Bohem* ! Nadlesní volá za farářem: „Nichts für ungut, Velebnosti !* Farář: (Obrátí se). „Aai mi nenapadá! s Bohem !“ Nadlesní: „Víte, pánové, vrchnost naše si ho váží, nechci si ho rozhněvali.* Učitel: „Což vám, pánové, jest hejl Co jest vám do faráře, ale já musím s ním žiti a víte, ta novella školní Pozoro­ vali jste věru dobře, jak zuří proti nynějšímu­ učitelstvu, jak nám nadával — —* Ředitel, sládek : „To zrovna jsme n e- pozorovall* Učitel: „Víte, to on před vámi se přetvařoval, ale — — * Ředitel: „Mně se zdá předce jen přemrštěným trochu — — * Sládek: „Mně také, (tiše) nevím, co má proti mému účetnímu.* Nadlesní: „Ale mne zahřál věru ten farář. * Ředitel: „Mně zase nijak polekal, tak cítím se nepokojným — — Půjdu také domů.“ Sládek: „Já jdu a vámi.* Nadlesní: „A já též I Dnes už si bez toho nehodíme I*

Učitel a účetní : „My tu zůstaneme ještě chvilku * (Ředitel, nadlesní a sládek poničivše se odcházejí spola.) Účetní: „Jsem rád, že ten černý odešel­ ; co mu to dnes napadlo, mezi nás přijití­ ?* Učitel: „Pst, tiše, mohl by nás někdo slyšeli 1“ Účetní: „Ať slyší, co mi do celého faráře ? Potřebuji ho ? a budu-li na něm něco chtíti? však si zaplatím!“ Učitel: „Tiše. pro.-ím vás, jde tu o mne. Víte, jak to teď s námi stojí; zpropa- děná novella ! A potom, musíte pama­ tovali. že jsem řídícím chóru. Nebýti toho, to by farář viděl, ale těch pár grošů jsou človeku dobré.“ Ú č e t n í : „Nemluvmež více e tom, mám toho kněze dnes už dost ! Pijte, ja dnes platím řad. Ale víte, nač bych měl chuť?* Učitel: „Nsč nevím * Účetní: „Hm, vrazili toho našeho faráře­ akhle do „Nár* Učitel: „Ale lid ho velmi ctí, nebylo na něho nikdy nic slyšeli.* Účetní: „Hm, co na tom ? Něco se vymyslí, vylíčí trochu aspoň pravděpodobné, však ony to „Nár* přijmou.“ Učitel: „Což o to není, to vím. Kde se jedná o zostuzení kuéjce, to jest voda na jejich mlýn. Ale nechte toho, víte, on by mohl miti mne pak v podezření.* Účetní: „Tak toho nechrne a pyme ! Co pak asi přinesl náš večerní list?* (Pijou)