#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIV
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v neděli dne 26. června 1904.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 175.
#4
alto_textblock
#4
za ranní a odpol. list,
přede l ácí ne
Prazo, v adm inl
n vtke r o ta
s dvojí donás k
nua : :
uk ss
trre i sia
drojí zi
ket
#6
alto_textblock
#6
Kei
ak o
ze
#8
alto_textblock
#8
NILIS
#10
alto_textblock
#10
V drobném prodeji
inal dielo o sobě
Ve filiaikách na venkors-
ranní číslo.
sdpoladní.
. . . . . . s
Inseraty
plati re hotově napřea.
Přešplasení a Jnaestr přijíná zdnini
strace v Marianské ulici č.3.
Tam nacházejí se též redske
tiskárna a ezpedice . Nárednich Listi,
Rakopisy ze novraoejt
#11
alto_textblock
#11
nl
#12
alto_textblock
#12
lnešní čísle pro Prahu je o 18 stranácl.
#13
alto_textblock
#13
Valka.
Z Petrohradu, 25. června. (Zvl. teleg
Nár. L «) Dopisovatel » Birž. Vědomostí
Demělnský oznamuje dne 11./24. t. m.
ILiaojanu: Kaiču je stále v ruských
mkou. Vojsko pod velením generála
Iiščenka přinutilo 23. t. m přední
stráže Kurokovy k ústupu. Dnes je
vše klidno. Je hrozné horko — 32
ve stínu.
Generál Gerngross, nedbaje na
poranění, jež odnesl si od Vafangou,
jest u svého vojska. Dopisovatel tvrdí.
že vafangouská srážka mohla končiti
ruským vítězstvím. Ruské vojsko do-
bylo již nepřátelských zákopů, když
došel rozkaz k ústupu.
Dne 11./24. t. m. byl dopisovatel
v Kajěu svědkem skvělého výkonu
kozáků pod generálem Sanrsonovem.
Přiblížili se nepozorovaně ke koním
dvou japouských škadron, z nichž 3
ukořistili a ostatní pobili, načež
vzdálili se beze vší ztráty.
Generál Kuroki — dle všeho —
nemůže odhodlati se k postupu. Jeho
vojsko je dosud v Sjujanu.
Z Londýna, 25. června. Z Tokia
sem došla zpráva, že mužstvo poto-
pené ruské lodi bylo zachráněno ru-
skými loďmi ostatními.
Z Londýna, 25. června. Ze zprávy
admirála Toga o čtvrteční námořní
bitvě před Port Arturem vychází na
jevo, že Toga byl japonskou hlídkou
lodní, která střežila Port Artur, bez-
drátnou telegraflí zpraven, že veškero
ruské loďstvo pluje z Port Artura
ven. Kol 11. hodiny dopolední počala
výplavba, ale do večera se dostali
Rusové jen malý kus od přístavu.
Tego v noci napadl ruské lodi úspěšně.
Zdali utonnlo s ruskou válečnou loní
také mužstvo, není patrno z jeho
zpráv. Těžce poškozeně ruské lodi
den na to dopraveny do Port Arturu.
Z Linojanu, 25. června. (Rus. Tel.
Ag.) Přibývá sem ustavičně vojsko
drží se znamenitě.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
#14
alto_textblock
#14
Hetternich — v druhém vydání
#15
alto_textblock
#15
Jednomyslně učiněné a dnem 21. t.m
prohlášené usnesení se svobódomyslných lido-
vých a národních poslancův českých, ze vsec
třl zemí koruny české, že chtěj
tetrvati v nejrozhodnějším boj
proti nynější vládě, i nynější m
rystému vládnímu — patrně bodlo hezky
Hlaboko a citelně do vosího hnízda. Soudím
bk ze zuřivých odpovědí Körbrových officiósov
#16
alto_textblock
#16
i z vlastního jeho směšného dementi ve »Wie-
ner Abendpostu«, kterým popíral, že by kdy byl
Němcům dal slib, že bez jich svolení nesplní
ani platných zákonů, zaručujících nám
i ostatním slovanským národům rovnopráv-
nost ve škole, úřadě i všem životě veřejném l
Což pak na něm jiného žádáme, než aby splnii
národu našemu příkaz platných zem-
ských i říšských zákonův (z 8. dubna
1848 a z 21. prosince 1867), dle nichž má
jazyk náš český ve všech státních úřa-
dech našich vlastí požívati úplně téže svobody
a téhož práva, jako j azyk německý a dle
kterých mají se v zemích, obývaných více národy
— jako tedy na Moravě, »z řídit
veřejné školy, tak aby každý z těch ná-
rodův obdržel potřebné pros tře d ky
ke vzdělání se v jazyku svém, aniž
byl by nucen učiti se druhému jazyku zem-
skému. « —
Proč tedy dr. Körber vzpírá se plnit
jasný příkaz platných zákonův.
proč nechce zemskému jazyku šestimillionového
národa zjednati z povinnosti své úřadní rovne
platnosti ve státních úřadech vlastí našich
proč odpírá národu našemu na Moravě zříditi
českou universitu, aby synové její, vyšedšíz
českých gymnasií, našli prostředků ku dalšímu
vzdělání svému jazykem svým v otčině svojí?
Poněvadž — tak zní jeho v lastní nejnovější
odpověd, daná dopisovateli berlinského »Ta-
blattu« — »kdyby vláda těmto po-
žadavkům Čechů vyhověla, ihned
prý by začala zase obstrukce ně-
mecká, poněvadž s tako vým
ústupky musejí býti srozuměn
oba národové!« —
Tážeme se nyní: »Neměli poslanci naš
pravdu, když řekli, že nynější (Körbrův) vládn
systém je založený na strachu před
německou obstrukcí? A křivdili Kör
brovi, když mu vytkli, že nechce vůči nám
plniti ani platných zákonů bez svolen
Němcův? Vždyť on sám uznává, že tyto poža
davky šestimillionového národa z a s l u h ují
býti splněny.«
Dále se honosí, že prý je nyní pos ta-
vení jeho silnější než kdy jindy. Proč
nemá tedy odvahy dostáti své úřadní přísaze
plniti platný zákon, aby uspokojil spra-
vedlivý, splnění zasluhující požadavek šesti-
millionového historického ná-
roda? Ze zřetele na terror zpurn
menšiny německých zuřivcův
něsilníků, požedujících, aby ústavní a právn
stáť rušil vůči nám právo veřejné a slapal zá-
kony platné pro udržení jejich nemravné nadvlády.
Má tak jednati státník postavený v čelo říše,
v níž Němci tvoři jen třetinu všeho obyvatel-
stva? Rozum prostý dává, že jen s tako-
vými ústupky musejí býti sroz-
uměni oba národové, které se dotýkají
národních zájmův a práv jich obou. Tak na pr.
kdyby šlo o rozhraničení země a správy dle ná-
rodnosti, o změnu zemského zřízení, neb voleb-
ního řádu, o dopisování si samosprávných úřadův,
o zřízování a vydržování obecných škol pro ná-
rodní menšiny, nezmohší se dosud na počet
žactva, pro něž musí býti zřízena po zákonu
škola veřejná.
To jsou otázky, vy žadující souhlasu obou
národův, poněvadž se právě týkají obou. Al
mezi takově otázky nikdy nenálež
rovnoprávnost obou zemských ja-
zykův ve státní správě, poněvadž s
tím Němeům žádné ujmy neděje,
#17
alto_textblock
#17
když jazyk náš český bude zde postaven na
roveň jejich jazyka, když najde Němec v ze-
mích českých všude tak dobře práva svého
jazykem svým jako Čech. A tolikéž ničeho po
tom Němeům není, když se pro národ náš na
Moravě zřídí česká universita vedle jejich ně-
mecké. Odpor jejich jest veskrze bezprávný.
protizákonný a brutálný schvál : požadavek náš
naproti tomu nutnou kulturní potřebou, v zákoně
založený, nikomu neubližující a spravedlivý. T
má jedině rozhodovati pro slušného ministra
rakouského a honosí-li se svým pevným posta-
vením, pak teprv má míti odvahu ku plnění
slušného požadavku Gmillionového národa a ne-
báti se ničemných hrozeb zpupných, nesnáše-
livých odpůrcův práva, zákona a spravedlnosti.
Než, zde vězí kořen zla: Körber je něme-
ckým byrokratem, srostlým s německými levi-
čáky, jemuž naše snahy národní a politické jsou
trnem v oku, pročež hoví každé choutce Němcův,
centralistův, respektuje každé jejich veto, na po-
mahá jejich nejpovážlivějším zámyslům až n
pokraj obmyslů všeněmeckých, nedbaje, kam to
jeho hospodářství, zvláště v Čech á ch, na
konec povede, ale myslí si s Metternichem: »Po
mě přijď si potopa!« Má vůbec se starým tím
rakouským absolutistou v profilu mnoho podob-
ného. Jako Metternich neměl pra-
žádné positivní základní myšlenky
státnické, tak jí nemá také dr.
Körber!
Čemu vlastně chce? Kam směřuje s Ra-
kouskem? Cití jako Metternich neudržitelnost,
nemožnost svého vládního »systému«, jenž jest.
pouhou negací, pouhým odporem
proti duchu doby, proti národním
a politickým snahám slovansk
většiny obyvatel tohoto soustát
a pouhým strachem před nelibostí Němcův,
ale nade vše mu jde o udržení své h
postavení, své vlády až do sešlosti věkem.
Co pravil Varnhagen o Metlernichovi: »V
velikých věcech, vůči odhodlané síle vždy po-
voloval, pak ale vždy, opět vždy v malém
úkladný odpor tomu kladl; on nemá jiné od-
vahy než uhájit si své místo — platí doslova
též o epigonu Körbrovi, který neváhá vlást
zneužíváním § 14., zaváděti zde týž Metterni-
chovský systém- plíživého rušení práva, který
rovně jako druhdy Metterních holduje zásadě.
že prý je hanbou vlád učiniti ústupky národům,
domáhajícím se rázně svého práva.
Rozdil jen v tom, že činí Körber výminky
od tohoto pravidla vůči Němcům a Ma-
darům. Před tčni vstupuie, buď že se jich
bojí, buď že jest šám Němcem centralistou
kosti, zvláště ale proto, poněvadž doufá v této
politice spatřovati s vůj nejlepší životní elixi.
Němei to dobře vědí a proto umějí s ním točit.
Tak na př. dnešní »Bohemie« v témže
článku, kde se raduje z lorda dra. Mattuše, po-
něvadž naši obstrukci pokládá z
marno u, hrozí opět, řinčic ostruhami, b o ut-
kou německé obstrukce, kdyby se
Körber, nebo vůbec kterýkoliv státník příští opo-
vážil, nedbati německého veta a po-
voliti nám rovnoprávnost a druhou
českou universitu.
Jak viděti, není tedy obstrukce podnes ni-
kterak »zbraní tupou a špatnou«, jak
naši tichošlápkové k radosti Němců a vlády
evrlikají, a bylo by nesmyslem s naší stranyji
zahazovat a zjednati tak rakouskému Metterni-
chovi XX. století laciný triumll
#18
alto_textblock
#18
Z moderní Anglie.
#19
alto_textblock
#19
(Několik poznámek všeobecných.
V Londýně, 20. června 1904.
Anglický život letmo zahlédnutý v nejrůz
nějších tvarech, ať v tichu universitního města
Oxfordu, nebo v závratném, rušném pohybu lon-
dýnské ulice, v přepychu salonu, v komfortu
klubu, v důstojné vážnosti parlamentu, i v lesk-
lém šumu dostihů, byl mi velkou lekcí a přál
bych si, kdybych ji dovedl případně ztlumočiti.
Jaké naučení energie, jaké povzbuzení k práci
a podnikavosti, jakou výstrahu před vlastní po-
hodlností, lehkomyslností a sousedské malicher-
nosti mohl by z ní čerpati český člověk!
Intensivnost tohoto života, kterou jsem tu
shledal všude, v komptoarech obchodníků jako
v pracovnách intelektuálních, v dilnách průmy-
slníků i v atelierech umělců, má imponující ve-
likost. Asi před rokem napsal jsem z Paříže
kapitolu o amerikanismu, o životě hybném, účel-
ném, praktickém, zbaveném všech cetek a fá-
borů sentimentálnosti, titérnosti a maloměšťáctví.
V Londýně jsem se jen utvrdil v téchto názo-
rech suverenně proklamovaných požadavky mo-
derního života, jimž se musíme podrobit, chce-
me-li obstáti na své tak těžké a tak exponované
posici »nejzápadnějších Slovanů«, ohrožených
konkurencí a dobývačnosti odvěkých nepřátel.
Když našinec obklopený gigantickým vzruchem
veleměsta velkého, bohatého a mocného národa.
jenž dovedl vládnout svou myšlenkou celému
světu, jenž vítězí převahou svého obchodu a své
podnikavosti, přemitá o záležitostech své vlasti,
mohl by dospěti k závěrům velmi pessimistickým
pro budouenost. Musíme se stále těšit blahou
nadějí... Avšak podobné reflexe nejsou tu na
místě.
Shledal jsem mnoho obdivuhodného a krás-
ného v tom světě, který obyčejně vidíme falešně
a nesprávně.
Neznáme Londýn, Anglii a zejmena neznám
její společnost. Představujeme si ji podle něme-
ekých filipik novinářských a pařížských kupleto
ze chantanů. Angličan je mnohým nesympati-
ckým a komickým svou upjatostí, Pyšností
podivinstvím. Londýn vidíme jako nesmírnou
směsici skladišt, komptoarů, obchodů, továren,
shromážděných kolem velechrámu zlatého telete.
jenž se zove anglickou bankou.
A Angličanky? Netřeba ani šířiti, o tom
slov, jak nám je malují a předvádějí. Nevkusné,
zrzavě, s vystouplými zuby a zapadlými nadry.
Pravé to Minorvy armády spásyl
Zajeďte si jen na týden do Londýna a bu
dete vyvalovat oči na zcela jiný svět a zcela
jiné lidi, nežli jaké jste očekávali. Mluvím jen
o zevních dojmech a o společnosti. O grandi-
osnosti vlasti Shakespeara, Carlyla a Darwina
nebylo nikdy pochyby u nás, kde překlady Mil-
tona a Shakespeara byly mohutnými traversa mi,
na nichž se budovala renaissance naši lite-
ratury.
Aogličané jsou silnou, krásnou ragou.
Nikde jsem neuzřel tak ušlechtilé a výrazné
typy. »Jsme Římany naší doby,« pravila m
známá spisovatelka s chloubou, když jsem na
čaji v její damském klubu (Ladies Field Club)
se stal poněkud výmluvnějším líčením svých
návštěv v dokách, National Gallery a Britisch
Museum, kde jsem obdivoval hospodářskou a
kulturní superioritu anglickou.
Dokonalý je způsob a elegance Angličana
z velkého světa a inteligenta.
Jsou roztomilými společníky, veselými, ne-
ceremonielními. Marně jsem hledal upjatost, škro-
#20
alto_textblock
#20
benost a mrzoutství spleenetických neb alkoho-
lických lordů. Zdvořilost je vypěstovaná do
pravé míry, bez tajtrlictví a servilnosti. A po-
věstná je galantnost Angličanů k ženám. V tom
ohledu roznášeč novin nebo koči »handsomu«
vyrovná se každému clubmannu. Každý chová
se s jemnou pozorností k ženě, k dámě i služce.
Nádennik ji ustoupí z cesty. Jedině před dámou
a před králem smeká Angličan.
To, čemu se přezdívá upjatost a zamrače-
nost anglická, je pouhou reservovaností a ueti-
vostí. Angličan nerozplývá se nikdy ve svých
citech, nemá hlučný temperament a živou ge-
stikulaci Francouze, nedovede bodře hulákat
jako Němec, ani neobjímá se s každým na
potkání jako bratr Slovan. A přece tento sv
vlasti Falstaffovy dovede bouřit, zpívat, tanči
jako střeštěnec. A zejmena pít! Ale jisto je,
že celkem povaha anglická neprojevuje se přílis
v zovním rozjaření. Na ulici neslyšíte nadáva-
jící si kočí, nikdo v tom shluku omnibusů,
cabů, fiakrů neřve a i v lidových barech za-
znívá smích a hovor stlumeněji nežli“ v mni-
chovských hospodách.
Angličan cítí, že přepjatost chování, výtrž-
nost slova, tlachavost a dobrácká sousedskost
mují málo vkusu a elegance.
Rovněž nesprávné je, co se tvrdí o špina-
vosti a tovární začoudlosti Londýna. Nesmírná
metropole nad Temži má své krásy, jež okou-
zlují. Západy slunce nádherně barvící oblohu
nad věžemi parlamentu a opatství westminster-
ského připominají mi některé feerické večery,
když nebesa vzplanula záplavou rudou za vzne-
šeným profilem Hradčan.
Podobně jako Paříž má Londýn stromya
zahrady v nesmírné hojnosti, obrovské parky
s ohromnými stromy, širými trávňíky a velkými
rybníky jsou ozdobou a zdravím města a útulné
zahrady squarů jsou jeho poesil. Někleré čtvrti
londýnské, kde sídlí aristokracie a bohatá bur-
žousie, jako Park Sane a Cadogan jsou velmi
přívětivé svou výstavností a pečlivou čistotou.
Morumentální památky jsou ovšem velkolepé.
A nikde není shromážděno tolik pokladů umě-
leckých jako ve sbírkách musejních, soukro-
mých galeriich této kramářské metropole.
Angličanky, ubohé, nejvíce posmívaně a po-
mlouvané z žen, jsou tak roztomilé a elegantní,
že jim neodepřete svého obdivu. Graciesnost
Angličanky, tak jak ji opěvují Reynolds, Rom-
ney a Gainsborough ve svých portretech krasa-
vic, má jakousi sladkou velitelskost. Taková je.
i moderní londýnská dáma, jež se ostatně již
vkusněji šati nežli za dob Tainových, jenž po-
rovnával toilety londýnských miss a ladies k bo-
jištím, na nichž všechny barvy svádějí bitvy.A
mohu říci, že málokdy jsem viděl tolik krásných
dam jako o nedělní promenádě v Hyde Parku
tak zv. »churche parade«
V prvních dnech svého pozorování Lon-
dýna byl jsem až stísněn tím přilišným přepy-
chem a aristokratismem, jevícím se všude, v
oslňujících interieurech domů, v toaletách a šper-
kách dam, v luxusu ekypaží, koní, automobila
a služebnictva. Zapomínal jsem, že jsem v města
nejvybranější kultury, kde v parlamentu zasedají
duchaplní gentlemani jako Rosebery, ear! Percy,
Campbell-Bannerman, kde píší Swinburne, Mere-
dith a Edmund Gosse, kde nové cesty kráse
hledá William Morris a zdálo se mi, že opravdu
srdcem Londýna je anglická banka a jeho moz-
kem adresář »vyšších deseti tisíc«. » Who s
Who«. Napoleon nazval Angličany s opovržením
národem obchodniků. Anglie je též vlastí nej-
starší a nejbohatší aristokracie.
Ale tito obchodníci, podobně jako benátšu,
#21
alto_textblock
#21
FEUILLETON.
#22
alto_textblock
#22
V Praze, 25. června-
—. (Kronika.) Z Kutné Hory ozná-
nena pozoruhodná novota. Na vojenské kasárn
dostanou tam český nápis. Ovšem český vedl
dosavadního, jenž proveden byl výhradně ar-
nádním jazykem. Však nechť si ! České slov
oelne se na erárním objektu poprvé přičiněním
umého vojenského úřadu. A v tom je
pokrok. A co platí pro Kutnou Horu bude- příšte
platit pro všecky české obce posádkové. Na v-
jenských budovách v českých místech budou
viude pořízeny nápisy jazykem národním. J
povihností obci, postarati se, aby novota rychle
byla uvedena v život. Je důležitá. Přišel nový
ninistr a zavanul čerstvý vánek vojenskými
Mlěrami.
Důležitá novola
Arci dlouho ještě ne ideál poměrů, po jakém
tužíme! Národní duch a jazyk nebudou dlouh
ješlě vtěleny v samu podstatu vojsko-
vého zřízení, jak bychom v zájmu svém
iv zájmu státního tělesa rádi viděli. Však přec
mačný krok ku předu
Je známo, jaké poměry a názory dosu
pinovaly. Vojenské kruhy pokládaly armádn
těmčinu za čásť své podstaty. Dotknouti se a-
nídní němčiny znamenalo, sáhati na samu by-
lst armády. Přiblížiti se k branné moci jiným
jzykem, než armádním, platilo přímoz
urážku. Žádný civilista se neodvážil té blasfémi
Sklepník v kavárně, konduktér na železnici, ka-
sir u veřejné pokladny, obchodník v krámě n-
oslovil důstojníka jinak než po německu. Mu
ve vojenské uniformě platil všude předem z
Němee. A mnohem větší páni, než sklepnici
a konduktéři podléhali suggesci! Samosprávn
třady, ústavy soukromé, hodnostové občanští,
slovátné osoby, odborníci a znalci, členové ko-
misí, starostové měst a obcí, vše klonilo příle
kilostně ochotně šíjí na povel předsudku. *) Mo
*Itu ostatně byla naše celková nezří ze-
nozt více vinna, než sámo tak zvaný odpůrný nán
nysléme. Na příklad obec pražská sí net ro u f ala
#23
alto_textblock
#23
předsudku po celá dlouhá desítileti, ba stolet
šeredně řádila v tělese národním na mravní
i hmolnou jeho újmu. Prospěch idey nezbytně
žádá, aby předsudek byl konečně odstraněn.
Nu, a konečně síla vývoje zlomila předsudek
Aspoň z části. Nový ministr pochopil už zájem
armády s vyššího hlediska. Třeba vítati novotu
a čile se postarati, aby všestranně byla uplatněna.
#25
alto_textblock
#25
Překonávati předsudky! Nebyl v tom o
počátku všechen náš národní zápas? A pěkná
hrstka předsudků ještě zbývá! Nemáme-li posu
v moci, co všecko považujeme za své právo,
je-li pak vina v tom, že nám odpůrci právo za-
držují, anebo spíše v tom, že jsme nedovedli
dosud dotyčné — předsudky překonati?
Přišté na vojenských budovách budou už
nápisy v jazyku národním, vojenské úřady
budou už jazyku rozuměti, budou s obcemi
s úřady samosprávnými, jednati domácím jich
jazykem, branci budou mít právo hlásiti se při
kontrole po svém ! Tuze hezky ! Ale u vni tr
kasáren, na cvičišti, při manévrech, zůstane
jako posud jazykem povelu a služby, jazyk
zvláštní, nenárodní. A jako příčina, proč
zůstane, uvádí se — technická potřeba.
Zase předsudek! Jsme přesvědčeni, že zá-
jem státu nejlépe je opatřen, když zájmy
národa jsou dobře opatřeny, když zájmy
státu a zájmy národa se kryjí. Bytost národa
může prospívati jen, kdy všecka zřízení prova-
nuta jsou duchem a jazykem národa. V šec ka
zřízení, tudíž i vojenské. A protože takové
opatření předpokládá zvláštní organi-
saci přiměřenou, jsme přesvědčeni, že je
nutno takovou organisaci provésti. Ale
tu je závada. Na podobnou organisaci dlouho
ještě nedojde. Ne proto, že by jí ne-
bylo třeba, ale proto, že o její potřebě
jsme prozatím přesvědčeni jenom — my sami.
A my sami nerozhodujeme. Jsou jiní činitelé.
opatřiti svoje budovy kasární českým nápisem, ač-
koliv touže dobou v jiných českých městech (na
př. v Pardubicích) budovy kasáren bez závadyp
česku už označeny byly. O jinozemských poměreeh
říše ani nemluvě
#26
alto_textblock
#26
kteří rozhodují a maji o věci jiné přesvědčení.
Mají přesvědčení tak zvané »technické potřeby«
jednotného armádního jazyka. Je to sice dle
našeho předsudek, ale předsudek právem tak
dlouho platí, jako zákon, dokud není — překo-
nán a nahražen lepším přesvědčením.
A zde začíná úkol
Musíme dokázati, že naše přesvědčení je
vskutku lepší. A první požadavek, má-li být
překonán cizí předsudek, je přece, abych byl
správnosti svého názoru dříve pevně pře-
svědčen sám! A tu to trošinku — a řek-
něme notně — váznel
Jaké pak bylo a je dosud naš e vojenské
přesvědčení?
Jsme děti své doby, oddaní její ideám
heslům. Jsme ve svém srdci, ve svém nadšení
a smýšlení pro odstranění válek, pro světový mír.
pro zrušení vojsk, pro škrtnutí všeho nákladu
na vojsko a vůbec proti militarismu. Aspoň
v theorii! V praxi ovšem hlasujeme jednou
pro, jednou proti vojenskému rozpočtu, jak právě
»parlamentní situace« žádá. A ostatně, upřímně
řečeno, nás vojenské záležitosti zajímají jako
— lonský sníh. To je naše přesvědčení ! Optá-li
se kdo, nevíme všetečkovi ani udati, co v zá-
ležitostech vojenských vlastně by vyžadoval pro-
spěch národa. Nevíme, nezabýváme se »těmi
věcmi«. A podle toho také to dosud vypadalo
s »překonáváním« škodného pro nás vojenského
»předsudku«. Milý předsudek trval přes naše
přesvědčení vesele dál a patrně ještě si potrvá
Naší vinou a ničí druhého! Nikdo druhý
nemá přece povinnost hájiti naše zájmy, jež
jsme neuznali za potřebné hájiti sami. N
nikoho nesmíme žalovati
Zrušení vojsk, odstranění válek, světový
mír jsou překrásná, ideálná hesla. Idey, o kte-
rých rozhodne budoucnost. A božinku, jak udá-
losti současné právě dosvědčují, ach, jak daleká
ještě budoucnost! Prosté idey, neupravené dosud,
neopatřené vlastním zřízením a tudíž i beze
všeho významu pro tu chvíli života, ve které
žijeme. Neboť jen ta idea žije a trvá, která ve
svém zřízení nabyla životaschopné formy. Světové
idey, jichž osud ve světě bude časem vyřízen bez
nás! Mláme jistě právo zabývati se jimi, právo jako
#27
alto_textblock
#27
lidé a občané, jako synové svého století, jako
voličové nebo volení politikové, máme třeba i po-
vinnost, osobně k nim své hledisko upravovati.
Ale jako národ máme především jeden
velký zájem a ten nemá být ani na chvlli
spouštěn s očí: aby všecka té chvile t rv a jí e
a platná zařízení byla službě a potřehe
národního života přizpůso bena.
A tím právě směrem neuměli jsme do-
hlížeti!
Měli jsme vůčí vojenskému zřízeni všeliká
drobná hlediska užší, soukromá, občanská, filo-
sofická, voličská, rodinná, hlediska osobních am-
bic a spekulací, choutek a nechutí, ale neměl
jsme žádné velké a pevné hledisko národnl.
A zde, v nás samých, v naši vlastní neteč-
nosti byla příčina všech příkoři, na která jsme
nařikali. A netečností ovšem nelze překonávat
— předsudky
#28
alto_textblock
#28
Pravověrný vlaštenec se brzo potěší!
— Věc politiky! Naše politika má usi-
lovati, aby všecka zřízení, vojskové nevyjímaje.
byla znárodněna. Politika je věc poslanců. Po
slanci jsou vinni, není-li, co by mělo být!
Poslanci! Tuze příjemná šablonka na sní-
mání hřichů
*Poslanec je zase odkázán na voliče.A
mlejnek je hotov. Víte, jak to chodí.
Kandidát poslanectví pořádá schůze, aby
získal důvěru voličů.
— Pánové! začne vykládati. Znáte naše
potřeby ve všech oborech. V oboru vojenském
káže národní zájem, aby vojsko nezasahovalo
rušivě do národního života už pouhou existencí
svého nenárodního zřízení. Budu tedy usilovat
o zřízení vojska takové a takové ..
Výborně!
Ale schůze voličů znamená, že není kan-
dídát bez — protikandidáta. A to je vždy bytost
neméně výmluvná.
— Pánové! hlásí se o slovo protikandidát.
Jen rozum do hrsti! Ať národní či nenárodní, voj-
sko stojí vždycky především peníze. V a še (důraz)
krvavé (poděkrtnuto) peníze! Mou péčí bude, uchrá-
niti vás především této zlořečené dávky. A proto
#29
alto_textblock
#29
pamětliv vašich zájmů usilovati budu o to, aby
vojsko vás především — nic nestálo. Je li otázka,
zda vojsko národní či nenárodní? Odpovídáma
nejraději — žádné
— Výborně 1 Výborně 1.
Povinnosti voliče je, aby mezi kandidáty
volil. Nepochybujete, jak volba dopadne. Zájmy
voličstva v záležitostech vojenských jsou známy.
Mezi schůzí bývá zájmem voličstva, co možná —
nepovolovati rozpočet. Mimo schůzi nastupují
všelijaké tvary jiných drobných zájmů: abyv
obci zřízena byla kasárna, aby společenstvo voličů,
nebo volič sám, nebo jeho strýc dostal vojen-
skou dodávku, aby synek byl osvobozen o
služby, anebo je-li ve službě, aby byl přeložen
tam nebo tam. Aby nějaký bratranec nebo se-
střenice a vůbec někdo mohl ze s távají cí ho
zřízen! míti nějaký — kšeftiček a svoji vý-
hodičku. Ten je — zájem voličstva. A povin-
nosti voleného zástupce je, dělati takovou politiku,
jakou káže zájem voličstva. A zájem voličstva
je zájem jednotlivců, zájem části a ten, jak
zkušenost učí, ne vždycky, ba zřídka kdy se
zcela kryje se zájmem — celku.
A tak to stojí s politikou!
Každé veřejné zřízení spadá do obvodu
národních zájmů. Je úkolem národní po-
litiky, aby všecka zřízení, žádné nevyjímaje,
byla znárodněna. Ale poslanci nemohou působiti,
co by žádala národní politika, protože mocí
svého mandátu odkázáni jsou obstarávati politiku
voličsko u, což — není jedno.
Není-li tedy vinen poslanec, kdo pak je
vlastně — vinen ?
Jak obyčejně bývá, sám — kdo se táže.
Sami jsme vinni. Nedomýšlíme poměrya
úkoly. Nerozeznáváme pojmy, nerozeznáváme
funkce od funkci, možnosti od nemožnosti, ne-
přihlížíme bliže k věci, jak bychom měli a ne-
činíme opatření, která bychom měli. A když
není dána možnost zástupcům poslaneckých
mandátů, aby dělali politiku celého ná-
roda, nestaráme se, aby tu byl někdo druhý
komu by možnost dána byla. Nějaký druhý
funkcionář, druhý povolaný orgán, druhý zodpo-
vědný činitel !
Nestaráme se o něj. S a m i vinni!