#1
alto_textblock
#1
1908
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilko
na měsíc 3 K 80 h
#4
alto_textblock
#4
V Praze, v pátek dne zl. února.
#7
alto_textblock
#7
K číslu 5l.
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 4h
#8
alto_textblock
#8
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
#10
alto_textblock
#10
Teletonické zprávy „Nár. Listů.
#11
alto_textblock
#11
K situaci.
#12
alto_textblock
#12
Z Vídně, 21. února. Pro bar. Becka —
beztoho zahrnutého a zasypaného samými sví-
zeli, napjatostmi a rozpaky, ba možno říci sa
mými krisemi — přišly opět nové potíže.
Hned za jeden den tři. První jest ukázkou
svrchované německé drzosti. Včer
totiž byli němečtí buršáci vídeňské uni-
versity u dra. Marcheta a ministra Peschky
podávat protestní memorandum prot
zřízení vllašské fakulty právnické
ve Vídni. Je-li pamětní spis takový od aka-
demické mládeže svrchovanou drzostí, jest odů-
vodnění tohoto negativního požadavku dr z o st
ještě nlestoudnější. Poslyšme jen vše.
čeho se buršáci opovažují. Vykládají, že Vla-
chové nemají nejen žádného práva na vysokou
školu již proto také, že nemají na ni peněz a
že by ji musili svými berněmi platiti Němei.
nýbrž že by při příznivém vyřízení požadavku
Vlachů platiti musili svými daněmi také uni-
versitu ruskou, slovinskou a chorvatskou.
»Zeit«, ze které tuto zprávu čerpáme, ne-
sděluje, co pan dr. Marchet a co pan mi-
nistr Peschka německým buršákům odpově-
děli. Nedivíme se ostatně, že němečtí buršác
jsou zvyklí choditi k ministrům, jim
poroučeti a jim zakazovati. Vždyt
roku 1897 troufali si němečtí buršáci ministru
Gautschovi komandovati, že nebude dříve pokoj
na německých universitách, dokud nebudou ja-
zykové výnosy zrušeny. Bar. Gautsch, který jes
jinak velmi rozhodný muž, neučinil, co byl
tenkráte jeho povinností: ukázat pánům
buršákům dvéře a jim říci, že nemají
práva plésti se do státních záležitostí admini-
strativních.
Druhá věc jest poněkud povážli-
vější. Německé pokrokové strany, jak se vše-
obecně nazývají, se usnesly na společne
poradě, kterou konaly za přítomnosti vele-
moudrého pana Peschky a ke které si povolaly
poslance Kroya, zakročiti u ba r. Becka,
aby do sociálně politického de-
partementu ministerstva obcho-
du dr. Fiedler nebral žádných Čechů
do nového ministerstva veřejných pra c
aby nebral dr. Gessmann mnoho Čechu
nebo křesťanských sociálů. Něme-
cké t. zv. svobodomyslné strany žádají, a by
vůbec oddělení sociálně politicike
nebylo vministerstvu obchodu,
#13
alto_textblock
#13
protože v čele tohoto nalezá se Če clh dr.
Fiedler, nýbrž aby tato sekce podřídila se mi-
nisterstvu vnitra a v čelo úřadu toho aby
se dalh člověk, který by poskytl záruku, že
v úřadě tom nebude poslovaňová no.
»Zeite vyzrazuje ihned, koho ti páni na ně-
mecké t. zv. svobodomyslné straně chtějí míti
šéfem sociálně-politického oddělení — jest to
pan dr. Licht, kterýžto pán úplně jest odvislý
na německých fabrikantech. Také navržen po-
slanec dr. Weidenhofer, pán z rodiny
úplně české a tudíž dokonalý renegát, pán,
který se v poslanecké sněmovně jesté ani ne-
ohřál. Pokud se týká ministerstva Gessmannova,
žádají t. zv. svobodomyslné strany německé,
aby dr. Gessmann neměl na pr'o s tou
volnost při obsazování úřadini-
ckých míst, nýbrž aby dvě sekce tohoto
resortu dány byly mužům, kteří by svojí ne-
stranností za to ručili, že nebudou uplatňovány
tendence zpátečnické a klerikální. žilol
Také při obsazování míst dvorniích
radů budiž vzat zřetel na německou stranu
svobodomyslnou v ten rozům, aby nebyli jme-
nováni samí přátelé dra. Gessmanna, nýbrž ne-
klerikální a objektivní úřadnici.o »Zeit« dodává,
že kandidátem německých t. zvo svobodomyslných
stran za země alpské pro hodnost olsekčního
šéfa jest poslanec Dobernig, kandidáť pro
hodnost sekčního šéfa za německé území ko-
runy české není ještě vybrán.
Co se tu tropí, jest skutečně v ěící do
nebe volající. Pan dr! Marchet řádí
v ministerstvu vyučování proti Čec hům
způsobem, b který v delegaci českou náplňuje
krajní nevolí. V tomto resortu všelcihi na
místa pol Češích uprlá zd'ně nrá, ač to
jsou místa podřízenější, se neob sl a z u jí.
V ministerstvujustice mají všechna místa
obsazena Němci. V ministerstvu orby
vnitra tolikéž — a tu si osmělují t. zv.
svobodomyslné strany německé diktov al ti,
kdomá přijíti domini ster st va
obchodu a ministerstvasveřej-
ných pracií.
Ještě jedna stránka při tomto krásném pod-
niku německých stran svobodomyslných. Každý
den takřka slyšíme od Němců výtku, činěnou
nám Čechům, že jedinou vzpružinou naší poli-
tiky jest hlad po místech úřadnických a výtku
druhou, že provozujeme politiku postulátní
vyděračnou. Tážeme se, co jest jiného, nežli
politika postulátní a vyděračná, co se tu děje
beze studu veřejně před celým světem v Ra-
kousku ?
#14
alto_textblock
#14
Třetí potíži jest projev zastupitelste
četných německých měst, zaslaný německým po-
slancům a vyzývající tyto, aby nejostřej-
šimi zbraněmi vystoupili prot
bar. Beckovi a dru. Kleinovi, poně-
vadž tito prý nadržují nám Čechům, podnikají-
cím výbojné vpády do uzavřeného území něme-
ckého, požadavkem, aby se úřadovalo česky
také při soudech v. ryze německých městech.
(Viz denní zprávy. Red.)
Netřeba dlouhých výkladů, že všechy tako-
véto akce zostřují krisi vnitropoli-
tickou, stěžují existenci bar. Beckovi a činí
Čechům veškerou součinnost s Němci holou ne-
#15
alto_textblock
#15
možností.
#16
alto_textblock
#16
Dr. Kramář opravuje.
Z Vídně, 21. února. V N. Fr. Pressee
uveřejňuje dnes opravu dr. Kramář na základě
§ 19. tisk. z.: »Není pravdou, že jsem chtěl
vyrvati dru. Riegrovi mandát, který mu byli
voličové již udělili pro sném říšský. Pravdou
jest, že jsem nikdy nepracoval proti dru. Rie-
grovi a také pravdou jest, že jsem v době
volby semilské neměl ještě 30 let a tudlž ne-
mohl jsem kandidovati a pravdou jest konečné,
že jsem zcela rozhodně neschv aloval
pokus, mařiti volbu dra. Riegra kandidaturou
redaktora Tůmy, postavenou v poslední chvíli.
Není pravdou, že jsem vztáhl ruku proti poma-
zanci národa dru. Riegrovi, pravdou jest, že
jsem tak nikdy neučinil.
Pravdou jest, že dr. Rieger choval se ke
mně v posledních letech svého života s blaho-
vůlí opravdu otcovskou, která byla mojí radostí
a moji potěchou. Není pravdou, že musím jako
psanec a sbéhlík v týchž obcích semilských bo-
jovati o mandát na život a na smrt, pravdou
jest, že proti mínění výkonného výboru naší
strany, která pokládala vítězství v tomto voleb-
ním okrese taktka za nemožné a zrovna mě
jakožto předsedu klubu nechtěla vydati even-
tuální porážce, šel jsem dobrovolně do boje vo-
lebního, abych podnikl pokus zachrániti mandát
naší straně. Pravdou jest, že jsem tak neučinil,
abych dostal mandát a mohl si vybrati.«
#17
alto_textblock
#17
Telegraflcké zprávy.
#18
alto_textblock
#18
Z úřadního věstníku.
Z Vídně, 21. února. (K. k.) „Wr. Ztg.“ uveřejňuje
tento Nejvyšší vlastnoruční list:
M Milý svob. pane Gautschil
Jmenuji- Vás opětně předsedou kuratoria rakou-
ského umělecko-průmyslového musea
Ve Vídni, 19. února r. 1908.
František Josef v. r.
Marchet v.
#19
alto_textblock
#19
FEUILLETON.
#20
alto_textblock
#20
pon
es
#21
alto_textblock
#21
Kabát bez řádů.
#22
alto_textblock
#22
Jak se sděluje z Kristianie, jest staré obchodní
město Bergen právě vzrušeno zvláštním případem.
Tamější městské zastupitelstvo usneslo se před delší
dobou, projeviti svou vděčnost a úctu k zakladnteli
norské samostatnosti, místru Michelsenovi tím, ž
se má na útraty města objednati jeho podobizna
v životní velikosti a zavěsiti na věčnou pamět v bergen-
ském uměleckém museu. Usnesení došlo všeobecného
souhlasu, sám pan Michelsen, jenž jest rodem z Ber-
genu a ještě nedávno tam měl velký rejdařský závod,
vyšel malíři Henriku Lundovi, pověřenému čestným
úkolem, ochotně vstříc, několikrát mu seděl a na-
posled neopomenul mu za zdařilé provedení obrazu
srdečně poděkovatí. Lund ponechal si podobiznu
ještě nějaký čas v atelieru, aby dokončil některé
podrobností a dodal celku jaksi poslední posvěcení.
Ve veřejnosti se zatím snad na záležitost po-
někud zapomnělo, neboť když malíř dle svého slibu
po několika měsících chtěl hotový obraz odevzdati
řediteli musea, bylo mu s příslušné strany sděleno,
že městský výbor podal proti vyvěšení podobizny
protest. Umělec, jemuž bylo, jako by byl spadl s ne-
he, nechtěl věřiti svým uším a spěchal k dozorčímu
úřadníku intendantury, jenž však krčil rameny a po
tvrdil mu, že odmítnuti jest holou skutečností.
Osobně pokládá obraz za znamenité dílo a soudí, že
i většina členů ředitelstva je téhož názoru, ale roz-
hořčení ve sboru městském je tak velké, že nelze
očekávati změnu rozhodnutí.
Na další nalehání naznačil konečně správce
musea, že nespokojenost bodrých otců města nesmě-
#23
alto_textblock
#23
řuje proti obrazu samému, proti jeho podobnosti
nemůže nikdo nic namítati, nýbrž spíše proti tomu,
že bývalý státník jest zobrazen v prostém občan-
ském kabátě a beze všech řádových odznaků. Toto
nedopatření jest tím nemilejší, ježto městskému za-
stupitelstvu šlo o to, obmeziti hold výhradně na po-
litické pole. Za těchto okolností učinil umělec krok,
jenž se obyčejně setkává s úspěchem, obratil se na
širokou veřejnost, aby nestranným projevem rozhodla
konflikt v jeho prospěch.
Ale tentokrate se pokus nezdařil. Bergenský tisk
přijal zasláno umělcovo velmi nemilostivé a dovo-
zoval proti panu Lundovi, že stanovisko objedna-
vatele v každém případě rozhoduje a musí býti i
proti opačnému mínění maliře uznáno závazným.
Tím podivna tato záležitost prozatím skončila. Pan
Lund obdržel ještě oficiální sděleni, že obraz bude
z musea odstruněn, neodnese-li si ho umělec do
ustanovené lhůty sam.
Kristianské listy případ pouze zaznamenávají,
z humoristicky zabarvených zpráv lze však vyčísti
jakési uspokojení nad dosavadním průběhem sporu
Zdá se, že cela záležitost má nějaké osobní pozadí
a nešťastný malíř stal se jen obětním beránkem. Po-
vážlivým by však bylo, kdyby radikální bergenské
občanstvo pod politickou aegidou Michelsenovou tak
zapomnělo na staré demokratické tradice, že by si
nedovedlo ani představiti státního ministra bez obli-
gátní záře hvězd na zlatem pošitých prsou. nol
#25
alto_textblock
#25
= Návrh zákona pro časné vstávání byl podán
v anglickém parlamentě. „Early to bed and early to
rise makes a man healthy, wealthy and wise“ (záhy
do postele a časně z postele činí člověka zdravým,
bchatým a moudrým) jest krásné přísloví, jehož
správnost Faždý theoreticky uznává, ale kromě ne-
#26
alto_textblock
#26
zbytné nutnosti zřídka je prakticky provádí. V Anglii
poznali rozšafní lidé — nemusili to býti právě ti,
kdož sami časně vstávají — že by se lidského života
dalo mnohem lépe využíti, kdyby nebylo hodinl
Každý řídí se hodinami a ty jsou tudíž kořenem zla.
Kdyby nebylo žádných umělých hodin, řídilo by se
lidstvo přirczenými hodinami všehomíra, totiž slun-
cem a vstávalo by po větší čásť roku zároveň s ním,
ale jako otrok hodin vstává v létě i v zimě průměrně
ve stejnou dobu a zalézá ve stejnou dobu do peřin.
Jednotlivec proti tomuto tyranství mnoho nepořídí,
poněvadž celý veřejný život, práce i zábava, jsou
přistřiženy dle hodin. Aby se docílilo poměrně jedno-
duchým způsobem nápravy a využilo se pokud mož-
no slunečního světla, musila by se provésti změna
hodin a to navrhuje právě osnova zákona, podaná
v anglickém parlamentě, tak zv. „Daylight Saving
Bill“. Dle návrhu maji býti všechny hodiny v prv-
ních čtyřech nedělích dubna nařízeny vždy o 20 mi-
nut napřed, v zaří pak opět přiméřeně později. Ná-
sledkem tohoto zbožného sebeklamu vstal by každý,
kdo obyčejně vstává v 7 hodin, v letních měsících
vlastně v 5 hodin 40 min. Kanceláře, které se zavírají
v 6 hodin, zavíraly by se ve skutečnosti ve 4 hod.
40 min., takže by celá armáda úřadníků a zřízenců
měla volné odpoledne, aby se mohla ve volném
vzduchu projíti, hráti kopanou a provozovati jiné
sporty. Spotřeba umělého světla by se omezila, což
by sice neprospělo akcionářům plynáren a elektráren,
ale za to očím milionů lidí. Wiliam Willot, jenž toto
Kolumnbovo vejce postavil, vypočítal, že jeho návrh
by obohatil Anglii o 210 hodin denního světla. Plán
zdá se býti příliš fantastický, ale vyslovili prý se proň
již někteří vynikající mužové jako lord Roberts, sir
Wiliam Ramsay a londýnský biskup. Jaký osud bu-
de osnova míti v parlamentě, nelze posud říci.