#1
alto_textblock
#1
1908
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30 h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
se dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#4
alto_textblock
#4
V Praze, v úterý dne 18. února.
#7
alto_textblock
#7
K číslu 48.
čislo v Praze za 2k
a na venkově za 4t
#8
alto_textblock
#8
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
#9
alto_textblock
#9
Teleronické zprávy „Nár. Listů.
#10
alto_textblock
#10
K situaci v parlamentě.
#11
alto_textblock
#11
Z Vídně, 18. února. Když »Národní Listy«
v posledních dnech vyličovaly vnitřní politickou
a parlamentní situaci podle pravdy a skuteč-
nosti pesšimisticky, zdejší noviny vrhly se na ně
s výtkou, že dělají krisi a třenice do budouc-
nosti. Byly to zvláště noviny křesťansko-sociální,
které tak činily. Dnes však zprávy »N ár.
Listů« potvrzují se na celé čáre
zvláštní hra osudu tomu chce, že právě ofici-
ální orgán křesťansko-sociální strany, »Korre-
spondence«, která jest pověřeným hlasatelem
křesťansko-sociálního svazu ve snémovně posla-
necké — »Korrespondenz Austria« — sit'u aci
stran sněmovních a nastávajíe
kampaň na říšské radě posuzuje stejně
pessimisticky jako se stalo v »Národních
Listech«. Ještě jedna výtka se dělá — výtka
která vypočítána byla na zevnější efekt: diskre-
dítovati českou delegaci na říšské radě vůbec
a zvláště poslance národní strany svobodo-
myslně.
Bylo praveno, že skepticky posuzují stav
věci ve sněmovně jenom Mladočeši, poněvadž
mají strach před zemskými volbami a bylo
dále praveno, že kali situaci na říšské radě
samojediní Čechové a způsobem opravdu ne-
stoudným vmetena byla na české poslance ža-
loba, jakoby oni svévolně mařil
parlamentní práci a všeliko
možnost česko-německého smíru.
Toho se opovážili odpůrcové národa českého
vůči faktu, že v poslední době ni nejmenším
činem, ni projevem Čechové nevystoupili jsouce
zabaveni úplně starostmi volebními, že však
na německé straně staly seskutky
krajné nepřátelské, proti kterým vy-
stoupiti jménem zákona bylo povinností všech,
kdož v první řadě jsou povoláni zákony vyko-
návati: c. k. ministrů a c. k. státních úřadů.
My zajisté nevoláme po žádné persekuci spolků
a jednotlivců, ale tolik říci musíme, že si ne-
#12
alto_textblock
#12
dovedeme představiti v Evropě nějaký stát, ve
kterém by »Spolek pánů domácích« mohl činiti
usnesení, která jsou trestnými podle § 302. tr.
zák. Jsme přesvědčení, že kdyby byl učinil
takové usnesení »Spolek českých majitelů domů«
a kdyby se byl usnesl, že nedá bytu německým
nájemcům a vyzýval vlastní svoje nájemce
podnájemce k vypovídání, že by takový spolek
byl okresním hejtmanem neprodleně rozpuštěn
Tolikéž dlužno říci, že nedovedeme si před-
staviti stát, ve kterém by byl možný
takový soustavný odboj proti zá-
konům jako se děje v Chebu. Pá-
nům tamějšího okresního a kraj-
ského soudu jsou všecky zákony
pouhým dýmem. Pro ně platí jenom de-
satero vydané panem Wenceslausem Tittou.
Všude jinde byla by vláda — nepravíme ve
vlastním zájmu, ale v zájmu autority platných
státních zákonů — zjednala pořádek v tom
smyslu, který jest jedině možný: ve smyslu zá-
kona, k tomu zákona nejvyšší instancí opětně
důrazně vyloženého. Proto tvrzení, že milieu
k nějakému českoněmeckému smíru bylo zka-
ženo a zkaleno námi Čechy, odmítáme, tuto
drzou infamii co nejrozhodněji a konstatujeme
nespornou pravdu v ten rozum, že s lidmi,
kteří vyhlašují vyhlazovací válku národu če-
skěmu, že s lidmi, kteří způsobem barbarským
odpírají bydliště českým úřadníkům, že s lidmi,
kteří z německých soudů okresních a krajských
vylučují češtinu jako jazyk u nich neobvyklý,
nemůže býti nikdy žádného smíru a že všechna
vyjednávání v tomto směru jsou márnými.
Těmito jedy a těmito událostmi jest si-
tuace vídeňská postižena. Vinu má na jedné
straně vláda, na druhé straně Němci. My ne-
máme viny žádné, nejvýše tu, že zůstali
jsme při surovostech němjeckých
klidnými a trpělivými čekajíc e,
žel marně, na nápravu. Proto pohřešujemev
projevu »Korrespondence-Austria«, která při-
znává krisi parlame ntu, vyjasnění o tom,
co ji způsobilo, to totiž, co způsobilo každou
#13
alto_textblock
#13
ministerskou krisi rakouskou: německá nesná-
šelivost a vládní slabost.
»K. A.« sděluje z vedoucích kruhů kře-
sťansko-sociálních: »Nelze popírati, že parla-
mentní a politická situace, zvlá-
ště pak ve výboru rozpočtové m,
jest více než napjata. Protivy mezi
německými stranami svobodomyslnými na straně
jedné a mezi Čechy a vládou na straně drubé
mohou nabýti každou chvílí onoho stavu pří-
krosti, že nutno se připraviti na vážná otřesení
veškerých parlamentních a politických poměro.
Povaha věcí vyžaduje, by při tom kabinet
bar. Becka měl roli sprostředkovací, a že jeho
snahy po té stránce mohou býti provázeny úspě-
chem jenom tenkráte, bude-li čásť parlamentních
stran tuto sprostředkovací akci podporovati a
uloží-li si živlové národně pokročilí v německém
a slovanském táboře nějakou reservu. Především
jest třeba, by zachován byl jakýsi, na polo
uspokojivý poměr k jedné věci, aby důle-
žité záležitosti, zejména položky
ministerstva vyučování a justice
projednaly se až po volbách na
sněm český. Po těchto následovati bude
úplný převrat politické situace j ak na né-
mecké, tak i na české straně. Tolikéž
strana křesťansko-sociální, jež není zúčastněna
jako strana říšská voleb do sněmu království če-
ského, může šetřiti úplně zájem německý v rů-
ných národních podrobných otázkách a za-
ujmouti stanovisko objektivní. Na všechen způ-
sob po první plenární schůzi po-
slanecké sněmovny stane se po-
kus dorozumění o nejdůležitěj-
ších národních věcech v obo. u vy-
učovacím a justičním. Na úspěchu ta-
kové akce záležeti bude, jak se vyvine celá poli-
tická situace nadále....“ Tak bývá vždycky
Od nás Čechů žádá se pokaždé zdrželivost, umír-
něnost, sebezapření, od Němců nežádají toho
oficiósové nikdy. Na nás troufá si, kde kdo, také
tehdy, nečiníme-li nic jiného, než že vymáháme
svá práva. Poruší-li však německý soudce aneb
#14
alto_textblock
#14
FEUILLETON.
#15
alto_textblock
#15
Sir Robert Hart o Číňanech.
#16
alto_textblock
#16
Sir Robert Hart, jenž nyní v hodnosti čínského
státního ministra skládá svůj úřad generálního in-
spektora čínského celnictví, aby se po 53leté úspěšné
činnosti vrátil do své anglické vlasti, náleží k nej-
význačnějším organisátorům anglickým, kteří vstou-
pili do cizích služeb, a zároveň jest nejpovolanějším
znalcem Číny i svědkem obrození nebeské říše.
Jako devatenáctiletý mladík odešel v britských
konsulátních službách na dálný Východ a od té doby
spatřil opět Evropu jen dvakrát, za krátkých návštěv,
posledně před 29 lety. Když před dvěma lety žádal
za propuštění z úřadu, mohl tehdy jako sedmdesá tník
právem připojiti: „Po tak dlouhém vyhnanství
neúnavné práci toužím po odpočinku a přes to, že
jsem na svůj věk neobyčejně zdráv, prozrazují mn
různé tělesné nedostatky, že zde věčně nebudu.“
A v říjnu r. 1906 připojil: „Moje dny jsou plny práce,
jež se stále množí a stává se rozmanitější i zajíma-
vější, ale měsíce v roku plynou a mládí i mužný věk
jsou pryč. Jsem nyní starý — velmi starý muž
Posud jsme pouze vyměřovali cesty a připravovali
základy, ale nyní přikročí nová generace ke stavbě
a čínská pagoda vynikne vysoko nad národy. Ne-
spatřím již střechy, ale povždy budu míti uspoko-
jující vědomí, že jsem byl po půlstoletí při díle v této
zemi, které se otvírá skvělá budoucnost.“
Tato víra přivedla jej již r. 1859 do služby čín-
ských námořních cel a tato víra v Čínu získala mu
také neobyčejnou důvěru rozhodujících kruhů čín-
ských, což mu zajišťovalo mocný vliv na záležitosti
Číny. Často se říkalo, že sir Robert Hart jest co do
citu a vlastenectví čínštější než Číňané sami. Celý
život věnoval svému dílu, odmítl státi se anglickým
vyslancem v Pekině, myslil, že jako generální in-
spektor vykoná více ku probuzení země, která se
stala jeho působištěm. 8000 úřadníků poslouchalo
malého šedivého autokrata v Pekině a žádný Evro-
pan nenahlédl tak hluboko do tajemství čínského
života jako tento muž, jenž po více než padesát let
působil v říši středu s Číňany a nikoli proti nim.
Čínské poštovnictví, jež dnes čítá více než 2000
úřadů a dopraví ročně přes 100 milionů balíků, vzešlo
z neunavné snahy malého mlynářova syna z hrab-
ství antrimského a majáky na pobřeží jsou jeho
#17
alto_textblock
#17
dílem. Jeho dalekosáhlé plány směřovaly až k finan-
ční reformě, při čemž měl výnos pozemkové daně
sloužiti ke zrízení čtyř stálých armád po 50.000
mužích. Hlavní jeho prací však zůstala správa cel-
nictví, základu to čínských financí. Jeho víra v Čínu
byla neochvějná a s radostí pozoroval rozvoj čín-
ského reformního hnutí. „Nejsou útočným národem,
jsou národem pasivního odporu,“ vyslovil se ještě
nedávno k anglickému publicistovi Douglasu Story-
ovi, jenž ho v Pekině navštívil právě ve dnech, kdy
starý otec spatřil opět jako dospělou ženu svou dce-
ru, kterou posledně viděl jako malé dítě. „Ale jsou
přesvědčeni, že všechny cizí mocnosti s nimi nečest-
ně nakládaly, ba přímo je podváděly. Cizinci se-
znaly všechny výhody čínské slabosti a zneužili je-
jich zdvořilosti. Konečně se Čína zvedá k energii
Bude s cizími mocnostmi jednati tak, jak tyto jed-
naly s ní. A nejsou-li Číňané dosti silni, aby neví
tané břemeno cizinců setřásli, nepovolí aspoň žád-
ných nových koncesí.“
Sir Robert Hart zapisoval věrně dojmy svéh
života do denníku a jeho poznámky tvoří nenahra-
ditelný příspěvek ku poznání největší říše Východu
#18
alto_textblock
#18
= Drama v japonské čajovně. Z Jokohamy se
sděluje: Japonské ženy a dívky nejsou vždy tak
něžné a oddané, jak je cestovatelé obyčejně líčí. To
zakusil v těchto dnech druhý důstojník francouz-
ského obchodního parníku »Vílle de Marseille«, za
kotveného na rejdě honkonské. Mladý důstojník
jménem Gaston Dorville byl asi před rokem se svou
lodí rovněž v Honkonu a seznámil se tehdy v ča-
jovně s mladou Japonkou, která tam byla zaměst.
nána. Mezi oběma vyvinul se poměr a důstojník
slíbil hezké divce, že ji vezme s sebou do Evropy.
Dívka náležela k lepším krubům, byla — aspoň dle
japonských názorů — jemně vzdělána, to zna-
mená, že uměla trochu hráti na mandolínua
znala zpěvy starých japonských básníků, uměla
tančiti a baviti shromážděné hosty v čajovně.
Nenáležela však nikterak ke ztraceným bytostem, ne-
boť v Japonsku rozeznává se přesně mezi čajovnami,
které slouží veřejné neřesti a takovými, jež hostu,
který popíjí čaj, chtějí poskytnouti po několik hodin
příjemné zábavy. Jednoho krásného dne parník
»Vílle de Marseille« odplul a opuštěná přísahala
pomstu svůdci, jenž na ni zapomněl. Před několika
dny, když parník opět zakotvil v honkonském přl-
#19
alto_textblock
#19
stavu, vábila mladého důstojníka zvědavost do oné
čajovny. Sotva s několika soudruhy vkročil do míst-
nosti, vrhla se na něj gejša se zuřivým výkřikéma
vrazila mu vší silou do srdce širokou dýku, kterou
měla ukrytu pod hedvábím svého kimona. Než zdě-
šení soudruzi důstojníkovi mohli dívku chopiti, způ-
sobila si také sama smrtelnou ránu a zemřela, zatím
co před čajovnou zpíval slepý žebrák sentimentální
písně.
= Ze stadentů lupiči. Z Uticy se sděluje: Půs
vodci celé řady krádeží byli objeveni zatčením dvou
studentů z Utica Free Academy a sice 19letého A.
Locka a 18letého J. P. Jonesa, kteří doznali se k nim
při výslechu v úřadovně distriktního návladního. Mla-
dý Jones jest synem zdejšího kněze a mimo studie
na akademii byl zaměstnán jako reporter u lokálního
časopisu. Dle vlastního doznání Jones počal svou
karieru zločinu ve školních místnostech akademiea
kradl, nač přišel. Tyto krádeže byly podrobně po-
psány Jonesem v různých článcích, jež napsal pro ča-
sopis, u něhož byl zaměstnán. Dalším polem jeho pů-
sobnosti byla lékárna, již obral nejméně o dvě stě
dolarů na hotovosti v různých dobách při telefono-
vání časopisu ve příčině historek, jež měl vyšetřiti
a popsati. Úspěch, jakého se v tomto oboru dopraco-
val, přiměl jej, že si přibral společníka v osobě spolu-
žáka A. Lockeye. Záhy dle přiznání Jonesova také
jiní studující nastoupili zločinnou cestu a krádeže
v městě úžasně se množily. Nebylo jediného dne,
aby nebyly hlášeny s různých částí města. Asi před
týdnem Jones a Licke vyloupili dům kontraktorav
těsném sousedství Jonesova vlastního domu. Jonesův
otec ve chvíli té kázal v kostele, kdežto matka a se-
stra jeho dlely doma nemocné. Obě ženy, zaslech-
nuvše šramot ve vedlejším bytě a tušíce, že tam pra-
cují lupíči, ukryly se pod postel, jsouce daleko my-
šlenky, že by tam mohl „pracovati“ jejich syn a bratr
na svých pokusech lupičských. Když pak zločin byl
oznámen policii, byl Jones jako zpravodaj vyslán ča-
sopisem svým, aby loupež vyšetřil a popsal. Po té
Jones a jeho tlupa obrátili svou pozornost k časo-
pisu, kde byl zaměstnán. Jones, zaopatřiv si žebřík,
vlezl oknem do pokladny a ukradl peníze spolupra-
covníků i své, jež se tam v obálkách nalézaly. Jones
a jeho společníci užívali zločinným způsobem naby-
tých peněz ke spekulaci na burse a to vedlo konečně
k jejich prczrazení a pádu. Jones a Locke byli zatčení
pro krádež v Utica Academy. Tu vyšla na jevo jejich
spekulace na burse a pod nátlakem přiznali se ke
všemu a prozradili své společníky.