#1
alto_textblock
#1
Ročnik XXXXII
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pátek dne 4. září 1903.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 241.
#4
alto_textblock
#4
Na rapní a odpol. listr
předrlšeí sem
v Praze v alminisíraei
na měsl
n čtvět leta . . . . 6 K —
s dvojí čonáškou
na. mmšel
.. ..
na činit. Jetal ? .
ve sliaěch a K no
Pa te.
Peštou:
rěste
. .
ei
na ktvrt lota . . ..
s dvojí zšrilkou
sa nřeí
. . .
va čivrt lel -
#7
alto_textblock
#7
V arobném prodejii
naasi čislo o nobě . . . za s
sspaledni
. . . na zb
Ve Blialkách na veskorě
n0.
ranní čhsl. . . . ..
odpslední . . . . . . . . Bh
Iusera t
plati se hotové zapřel
Přadplacení a inserty přijímá sdmini-
strane v Marianské ulici č. a.
Tam nacházají se též redakee
tiskárnn a expedice „ Národnich Lietáe
Hakopisy se novraceji.
#8
alto_textblock
#8
Zajímavý projev Košutův.
#9
alto_textblock
#9
Od včerejšího večera mešká panovník ra-
konsko uherský opět ve starém hradě budínském.
aby pokračoval v pilném vyjednávání s čelnými
politiky maďarskými o míře koncessí, jakými
bylo by lze usmířiti opposici, mající za sebou
většinu národa maďarského. — Neshředá si
tuaci polepšenou, doslechne, že »duše davu«
jest ještě podrážděnější a troufalejší nežli byla.
A zhoršení to způsobil šťastně — cislajtánský
regenschori — dr. Körber se svým německo-
levičáckým kvartettem! Veškeren neodvislý ma
darský tisk žaluje naň, že prý popichuje a pod-
něcuje německé strany k nepřátel
skému útoku proti Maďarům, což prý je
nedovoleným zasahováním do svěprávnosti a
svězákonnosti Uher. »Nový cislajtánský ten
manévr — píše »P. Napló« — jen povzbudí
madarskou opposici, aby neupouštěla od národ
ních požadavkův, nýbrž pokračovala vytrvale
v boji!« — »Takového vměšování se do uher
ských záležitostí, jaké nyní Němci v Cislajtani
tropí, Maďaři strpěti nemohou!« — horli Appe-
nyův peštský »Tagblati«: Rozřešení krise
bude nyní dráže zaplaceno, nežl
mohlo býti ještě včeral« Strana
neodvislosti jest pak dnes v jednom pla-
meni. Proslýchalo se poslední dobou, že prý
k domluvám Wekerlovým a Apponyovým za-
víádá při vůdcích její nálada poněkud mírnější
a povolnější. Však dnes, vděk německé proti
maďarské štvanici, kterouž dle přesvědčení Ma
darův spískal proti nim sám cislajtánský před
seda ministerstva, oba vůdcové opposice K ošu
i Barabáš jednomyslně hlásají neústupný
boj až do posledka, až do plného vítězstv
maďarského jazyka ve vojště uherském.
Spravil to tedy pan dr. Körber se svými
milými německými pomocníky v Uhrách málem
tak šikovně jako výtečník Szapáry. Stejně po-
slouží jen věci opposice maďarské, ažs
v Uhrách rozhlásí, že tolikéž vnuk generála
Windischgrätze sepsal obrněné memo
randum proti požadavkům Maďarův. —
Na místě oblevy nadešlo tedy naopak při-
tužení a zhoršení krise, kterou poznamenávaj
i nejstřízlivější státníci maďarští za jednu z nej
vážnějších a nejriskantnějších, cokoliv jich národ
maďarský ve svých bouřných dějinách prožil
»Jedná se pro nás o bytí a nebytí«
pronesl se z vládní strany vystouplý hr. Eugen
Zichy ke korrespondentu »Patrie«: »Až
dosud byla neodvislost králov-
ství uherského uznána toliko
na papíře . . . a s jakou nechutí
Ve skutečnosti však nalezáme se
dosud pod svrchovaným panstvím
Rakouska. Jest vskutku věcí neuvěřitelnou
spatřovati silný a svorný národ, kterak nieměně
schýlen jest pod panství říše o polovinu menší
Dvůr zavítá, může-li, jedva na několik dní na
budínský náš hrad. Naši vojáci jsou poslušní
německého komanda, jakoby jazyk
Aranyův, Vörösmartův a Petöfův nebyl než
pouhým idiomem!« Toho prý si národ maďurský
déle líbiti nedá. »Chvíle té« — ujišťoval br.
Zichy francouzského zpravodaje — »stala se
opposice těměř všeobecnou. Po ven
kově odpírají se daně, poněvadž panuje nezá-
konný stav, ježto daně nejsou pro letošek sně-
mem uherským povoleny, jako rekruti. Ve mě
stech konají se veliké tábory lidu, na nichž
tisícové žádají korunu za splnění požadavko
národa. Slovem, nevím, co by se stalo, kdyby
rozpuštěním sněmu národ byl dohnán do kraj
nosti.« —
Dne 2. t. m. vyzvídal opět dopisovalei
»Neue Freie Presse« na samém vůdci opposice
Fr. Košutovi, možno-li v Uhrách
doufati v poklid bez povolení ma
ďarského velení plukům uherským
»Naprosto ne!« odtušil Košut velmi roz-
hodně. »Toho by veřejný duch ná-
roda nesnesl. Každýkoliv rádee
koruny musí králi navrhnou ti
aby při nejmenším aspoň pr
jisté taktické jednotky (prapory?)
bylo povoleno maďarské velení.
Neboť bez tohoto jest obnovení spořádaných
#10
alto_textblock
#10
poměrů nemožným. Čím rychleji bude král
o této velké pravdě přesvědčen, tím lépe bude,
a to i pro velmocenské postavení říše a její
styky s cizinou: neboť velmoc, jejíž vojáci by
s myslí vzrušenou trvali pod prapory, posky-
tovala by zvláštní pohled.« — K námitce,ž
by zavedením jiného než německého velení
armáda utrpěla na své síle, Košut odtušíl
»V celé lidské společnosti nenalezl by se roz-
umný člověk, jenž by chtěl někomu veleti
jazykem, jemuž dotýčný by nerozuměl.
A v Uhrách mezi 19,254000 obyvateli solva
2,135.000 občanů znají německy
Jakž by se tedy v tom cizojazyčném, muž-
stvu nesrozumitelném velení moh
kdy spatřovat jakýs moment síly ?« Naopak,
cizí nesrozumitelné komando jest záv a dou,
obtlží a př'ekážkol u rychlého a zdatného
výcviku vojska. Němčina není kromě toho a n
v Uhrách, ani v ostatních zemích
mocnářství státní řeči. Proč by měla
tedy míti výhradní právo a samopanství ve spo-
lečné armádě dvou států převahou neně-
meckých?
V další rozpravě své Košut hájil a dovo-
zoval legitímní stanovisko strany
svě, varuje důtklivě rádce koruny, aby nepod-
ceňovali její sílu v národě maďarském a ne-
chtěli přes ni přecházet pohrdlivě jako přes
stranu výstředníkův a živlů podvratných, s nimiž
nelze dynastii paktovat.
»Strána neodvislosti stojí na základě ústavy
z r. 1848, kteráž byla zákony z r. 1867 jako
sankcí koruny uznána. To jest úplně konstituční
a úplně státoprávní základ. Není správné stihat
jej ostračismem, ani moudré ignorovati ho
Nelze tvrditi, že program strany neodvislosti
za nynějších poměrů nedá se prověsti. Nebot
on, dalek jsa toho, aby byl protidynastickým,
spočívá na osobní unil, které dne
již mnozí vRakousku přejí a která by
mohla býti ihned ve skutek uvedena,
jakmile by v Rakousku dosáhl pře
vahy silný a starý proud federali
stický.
Poměry doženou dříve či po-
zději císařství rakouské v tento
směr, heboť jen federacf lze p
mém soudu sjednati trvalého míru
mezi Němci, Čechy a Poláky. S fe
deralistickým Rakouskem mohly by
Uhry velmi dobře trvati v poměru
osobní unie, kteráž by úplně od-
povídala pragmatické sankci z r.
1723, tvořící podklad uherského
trůnu pro panující dynastii. —
Pragmatická sankce zavazuje Uhry a královský
rod nikoliv k jednolné, alebrž ke v zá-
jemné obraně, kteroužto povinnost by
zajisté také federativní Rakousko
budouenosti vyplnilo.« —
To jest po drahných letech první projev
značné maďarské strany pro federaci Ra
kouska.
Zaznamenáváme jej s pochopitelným zadost
učiněním jako zasloužený hold vzdaný pravdivé
a zdatné myšlénce, za niž národ náš ode dávn
tolik se byl nabojoval a natrpěl
#11
alto_textblock
#11
Politické zprávy domácí.
#12
alto_textblock
#12
V Praze, 3. září. (Uherská kris e.)
S návratem panovníkovým do Pešti počíná se
druhá perioda v řešení uherské kríse, v němž
návštěva krále Eduarda způsobila bezděkou pře-
stávku. Poněvadž nynější pobyt panovníkůvv
Pešti potrvá nejděle do 9. t. m., možno očeká-
vati, že do té doby krise bude rozřešena. Jakým
způsobem však bude rozřešena, o tom nelze až
dosud nic určitého pověděti. Jako před týdnem,
tak i nyní jmenují se jen dr. Wekerle a hr.
Apponyi jako osoby, které by byly s to, posta-
viti se za nynějších poměrů v čelo uherské vlády
a vpraviti parlamentní stroj do pravých koleji.
Rozdil jest jen ten, že košutovský „Függetl. Ma-
gyarorszag“ posuzuje vyhlídky obou těchto
státníků dnes mnohem chladněji, než před tý-
dnem. Tento opposiční list píše, že hr. Apponyi
jest dosud nemožným nahoru proto, že se
domáhá maďarského velení, Wekerle však se
stal nemožným dolů, poněvadž od maďarského
#13
alto_textblock
#13
velení upouští. Proto list varuje před optimisti
ckými názory, poněvadž jakési překvapen
není dosud vyloučeno.
V peštských kruzích liberálních drží se však
dosud názor, že dr. Wekerle, převezme-li sesta
vení kabinetu, bude přijat s uspokojením jak na
straně většiny, tak i na straně opposiční men-
šiny. Z tohoto důvodu pokládá se v liberální
straně takměř za jisté, že sestavení kabinetu
bude svěřeno dru, Alex. Wekerlovi a za stejní
jisté se má, že hr. Apponyi přijme v jeho kabi
netě některý významnější portefeuille, bezpo
chyby ministerstvo vnitra. Hr. Apponyi měl b
v novém kabinetě zajisté rozhodující postavení
ježto je známo, že dr. Wekerle sdílí nejen ho
spodářský, osvětový a sociální program Appo
nyův, nýbrž blíží se mu značně i v otázkách
vojenských.
„Fremdenblatt“ dovídá se z Pešti, že bojov
nost opposičních stran v poslední době značně
vychladla, tak že na maďarském velení stojí bez
podmínečně pouze přívrženci Ugronovi a někteř
členové strany lidové. Ve straně Košutově
vzmáhá se prý touha po pravidelné činnosti par
lamentní a proto budě v nejbližších dnech svo
lána konference, jež má zaujati pevné stano
visko k otázce maďarského velení.
V Praze, 3. září. (Domnělé zbrojen
Rakouska.) Maďarský agrárnický „Hazank“
a po něm některé vídeňské listy přinesly zprávu
že se v poslední době konaly ve Vídni důležite
vojenské porady stran opatření, jež musí učinit
Rakousko vzhledem k událostem na Balkáně
Porady byly prý důsledek úmluv, uzavřenýeh
s rumunským králem Karlem za jeho návštěv
v Išlu. Běží prý o mobilisaci tří jižních armád
ních sborů, sibiňského, temešvárského a zá
hřebského, jimž rozeslány již tajné pokyny
Dnešní „Fremdenblatt“ prohlašuje však všechny
tyto zprávy za pouhou smyšlenku.
Z Krakova, 2. září. (Býv. posl a ne
dr. Winkowski .) V neděli dne 30. m. m
skonal v Podguři u Krakova bývalý říšský po
slanec a advokát dr. Frant. Winkowski, jeden
z nejhorlivějších přívrženců polské strany lidové
Winkowski, syn polského rolníka, věnoval se p
vodně stavu učitelskému a byl nějaký čas suplen-
tem na tarnovském gymnasiu. Maje však v úmy
slu věnovati se na sociálním poli práci na pro
spěch lidu, vystudoval práva a otevřel advokátn
kancelář v Tarnově. Jako obrance utlačenýeh
a nuzných krajanů získal si brzy dobrého jmen
a lásky po širém okolí. Když se v Haliči ustavila
strana lidová, vstoupil ihned do jejích řad a pra-
coval v ní nezištně ve prospěch polského lidu.
R. 1892 byl v okrese, tarnovském zvolen do říš-
ské rady, kdež byl velmi nepřijemným odpůrcem
vedoucích kruhů polského kola. Těžká chorob
nedovolila mu však ucházeti se o mandát při
nových volbách r. 1901; přinutila ho vzdáti se
i advokatury a tytc dni ho sklátila do hrobu.
Z Terstu, 3. září. (Vojenská demon
strace.) Dle „Piccola“ shluklo se včera večen
asi dvacet vojáků 27. pěšího pluku, kteří prochá-
zeli ulicemi, zpívajíce socialistickou „písen
práce“ a volajíce občas: „Nechceme po 30. září
dále sloužiti!“ Zástup lidu projevoval vojákům
své sympatie. S demonstrujicími vojáky setkal se
šikovatel téhož pluku a vyzval je, aby přestali
zpívati. Vojáci zprva poslechli; ale když zpozo-
rovali, že lid je na jich straně, počali opět de-
monstrovati a protestovali proti ministru vojen-
ství. Jeden voják odhodil bodák a čapku na
dlažbu, jiní vyzvali šikovatele, aby demonstrova
s nimi. Šikovatel obnažil šavli, ale vzhledem
k hrozivému chování vojáků a obecenstva musel
rychle se vzdáliti. Došel do kasáren a odtud
se po chvíli vrátil se stráží s nasazenými bodáky
Tu se teprve vojáci rozprchli a hleděli se ukrýti
po domech. Šikovateli se však podařilo šest
z nich zatknouti. Ostatní se vrátili sami do ka-
sáren. Místní velitelství zavedlo v té věci přísné
vyšetřování a policie zatkla již několik osob.
#14
alto_textblock
#14
Ze Slezska.
— Němeči
(Vlastenectví na prodej.
učitelě. — Censurní sbor dram atický
— Postátnění polského gymnasia v Tě
šíně. — Národopisná výstavka polsk
v Těšíně.
Živelní pohromy v Čechách, v rakouském a pru-
ském Slezsku nutí porovnávati. V Čechách české rol
nictvo postiženo škodou do millionů a vláda dává
#15
alto_textblock
#15
na tuto hroznou ránu náplast 600.000 K. Ve Slezsku
rakouském odhadnuta škoda od 40 do 50 mill. K
stát pomohl napřed 40.000 potom 500.000 K.
V pruském Slezsku hned po hrůzách povodní
stát poskytl obyvatelstvu 10 mill. marek, asi 12 mill
korun. A 10. srpna německá císařovna projela vylo-
pené území a v Cignhalsu, na samých hranicích ra-
kouských, věnovala 10.000 marek poškozeným.
Německé listy od Opavy po Vídeň okuřují chvá-
lou německou císařovnu, jak její návštěva a výdatná
pomoc vytopeným v Pruském Slezsku posílila a znov
oživila patriotismus, lásku k státu, k němuž oběti po
topy náležejí.
Rakouští Němci mohou z toho vyčísti jenom
nemilujme Rakousko, které nám tak málo dává
Ovšem: oni ho nemilují již dávno. Za plný hrne
egyptský prodávají svou lásku. Německé listy píšt.
že vytopení Němci v rak. Slezsku s plným práven
mohou očekávati a žádati od státu větší podporu
Jsou to tytěž listy, které z německých listů severo-
českých otiskují sprosté lání na české rolnictvo v Če-
chách, které, v dvojnásob horším položení, nemůže
se spokojit s almužnou 600.000 K, při tom však s př-
chylnosti svou ke státu s patriotismem nekramaří.
Patriotismus slezských Němců toulá se vůbec po div
ných cestách, vedle nichž bují jen hloží nadável
a urážek pro Čechv.
V Opavě němečtí učitelé vojáci 12. t. m. pořá-
dali „U tří kohoutů“ zábavu, k níž vydali lištěně pro
gramy s písničkami o „povidlbémech“ a „venelslau
sích“. Přes to měli pořadalelé tolik smělosti, že na tut
zábavu pozvali vojákující kollegy Čechy. Tito projevil
ochotu, jiti na zábavu, bude-li z programu vše, co b
jejich národní cli se dotýkalo, vyloučeno, což němečt
učitelé slíbili. Poněvadž nad pořádáním zábavy mě
dozor zvlášť ustanovený důstojník, předpokládali češt
učitelé s jistotou, že bude vůči nim zachována sluš
nost. Dostavili se na slavnost a vstupné od nich při
jato. Jaké však bylo jejich překvapení, když vystoupilo
na podium kvartetto ušpiněných olrhanců, představu
jících Čechy a spustilo sprostý zpěv, překypující uráz
kami české nárdonosti. Zdvihli se a demonstrativn
opustili místnost. Případ tento charakterisuje nejen
německé učitelstvo ve Slezsku, nýbrž, a te ještě více
vojenské kruhy, které cos podobného dopustí.
S urážlivostí německou patrně počítati musíme
ve Slezsku všude a při všem. Tak do slezského cen-
surního poradního sboru pro divadelní hry české po-
volání byli zemským presidentem c. k. zemský vládní
rada v Opavě Vojtěch Chmel, c. k. soudní tajemni
v Opavě Roman Herlinger a dr. Bedřich Vrzal, c.k
řaditel gymnasia v Bílsku. Přes Čechy se přešlo, jako
by jich nebylo ve Slezsku, a jmenováni tři Němci
o jejichž odborně i jazykové způsobilosti s panem
zemským presidentem se rozcházíme v úsudku
Jake věrný služebník svého vídeňského mistra
a pána, zemský presidení slezský neučiní Čechům
ričeho, než jak to chtějí Němci. My ovšem v takové
spravedlnosti vidíme jen výsměchea cítíme jen urážku
své národnosti. Vzdali jsme se již všech nadějí, že
by správa zemská ve Šlezsku beze změn osobních
mohla vybřednouti z bahna, do něhož ji zatáhla cha-
padla němčourských polypů.
Postátnění polského gymnasia v Těšíně pozdra-
veno bylo od Čechů slezských jako by se jednalo o je-
jich nejvlastnější zájem. Š litostí však vzpomínáme
že tisk haličský opomenul uvésti na pravou míru in-
vektivy a rekriminace před tím vypuštěné, jako by
Češi v posledni chvíli dilo postátnění gymnasia tě-
šínského mařili kladením překážek ve Frýdku. Fakly
dementováno nepravdivé obviňování a v tom hledám
svou satisfakci.
V Těšíně pořádá právě „Tovařistvo ludoznavče
národopisnou výstavku polskou. Otevřena byla 30
m. m. a potrvá do 8. září.
#16
alto_textblock
#16
Politické zprávy zahraničné
V Praze, 3. září.
Otázka rakonského vyslanectví v Londýně,
které jsme před nedávnem věnovali stručné po
jednání na tomto místě, zaměstnává též zahra
niční tisk. Pařižský list »Le Voltai re« ci
loval náš článek.
Londýnský »Daily Mai!« znovu přines
zprávu o zamýšleném jmenování hrab. Jindřicha
Lůtzowa, sekčního chefa v ministerstvu zahra-
ničních záležitostí, vyslancem rakouským v Lon-
dýně. Dovídáme se ze spolehlivé strany, že
slarší bratr tohoto dr. hrabě František Lü-
tzow, dlíel nyní na Žampachu a známý jak
svou spisovatelskou činností v Anglii, tak i svým
upřímným českým vlastenectvím, protestoval prot
dosazení svého bratra na místo hraběte Deyma
v Londýně a uvedl mimo jiné jako důvod své
dávné spory osobního i národního rázu s mlad
ším bratrem. Spory tyto vedly před 12 lety, kdy
oba bralři žili v Londýně, k sensačním událo
stem v tamější aristokratické společnosti. Ob
bratří žili v Londýně. Hrabě František Lützow
od té doby, co opustil diplomalickou i politi-
ckou dráhu — byl nějaký čas též poslancem
řišským — zvolil za své zimní sídlo Londýn.
kde jeho palác v Park Lane street je střediskem
společnosti umělecké, literární, politické i aristo
kratické a je zejmena znám skvělými slavnostmí
#17
alto_textblock
#17
hudebními. Hrabě Jindřich Lützow byl tehda se
kretářem vyslance hr. Fr. Doyma.
Mezi oběma bratry, kteří jsou tak rozdílní
v národním smýšlení, neboť hrabě Jindřich Li-
tzow je fanatický Němec, panovalo napjetí, jež
se stále přiostřovalo a mladším bratrem byl do
sporů zavlečen i hr. Frant. Deym, s nímž pak
měl hr. František Lützow souboj ve Vídni. Ač-
koliv se jednalo o čestnou afféru vlastního bratr
s vyslancem hr. Deymem, setrval přes to hrabě
Jindřich Lützow v Londýně na svém místě, což
nebylo zajisté korrektní a vysvětluje jen jeho
vášnivé nepřátelství k dru, hr. Františku Lützo-
wovi. Tehdejší ministr zahraničních záležitostí,
shledávaje nemístnost setrvání hr. Jindřicha Lů-
tzowa v Londýně po všech skandálních přího-
dách, odvolal jej z Anglie.
Nyní, přes tuto svou minulost londýnskou
chce se hr. Jindřich Lützow vrátit do Londýna
jako vyslanec a snad utkati se v nových ne-
svárech se svým bratrem, který na žádný způ-
sob nehodlá opustiti své londýnské sídlo a chee
pokračovati ve své literární i polilické propa-
gandě české. Zdá se, že se tu jedná jen
uminěnost rakouského ministra zahraničních zá-
ležitosti, jemuž články o české věci uveřejněné
drem. Frant. hr. Lülzowem v angliekých re-
vuích, obsahující ostré posudky prušáckého
ducha vládnoucího ve vídeňském paláci hr-
Goluchowského, byly velmi nepříjemné a jenž
by následkem toho chtěl co možná znechutit
svému odpůrci pobyt a další činnost v Londýně.
Proto chce poslati do Londýna hr. Jindřicha
Lülzowa.
Kdyby jakýmkoliv způsobem měl býti dr.
František hr. Lützow vypuzen z Londýna, což
se bohdá nestane, neboť neustoupí před nikým,
znamenalo by velkou ztrátu pro věc českou
slovanskou. Literární práce dra. Františka hr.
Lützowa odhalila Anglii obraz české historie
českého znovuzrození a vzbudila pro nás velké
sympatie, jež stále vzrůstají. A vedle hr. Fr.
Lůtzowa působí jeho vysoce vzdělaná a umění
milovná choť horlivě pro šíření slávy české
hudby a čeští umělci Frant. Ondříček, Kubelik,
Kocián, sl. Ella Správkova, České kvartettoa
sl. Heritesova děkují jejímu příčinění za své
úspěchy londýnské
#18
alto_textblock
#18
Týráni mužstva v německém vojsku.
Říšský sněm německý bude se v příštím za-
sedání zabývati vedle jiných věcí opět týrá-
ním vojínů, k čemuž poskytne se mu
mnohem více látky, nežli v zasedáních minulých.
Jak německé listy dosvědčují, udál se v po-
sledních týdnech politováníhodný počet případů
této brutálnosti, které musily býti soudně stl-
hány; že se jich mnohem větší počet zatajil, jest
ovšem samozřejmo.
Nyní oznamuje se nový, neslýchaný případ
ztýrání vojína z Düseldorfu. Bydlici v něm Julius
Abel požádal dne 3. srpna druhý prapor pěšího
pluku čís. 98 v Metách, by mu podána byl
bližší zpráva o zdravotním stavu bratra, muške-
týra Štěpána Abela, který dle sdělení správy ne-
mocnice onemocněl poruchou nervov
soustavy. Dne 6. srpna dostal žadatel struč-
nou odpověď, že jeho bratr trpí „akutní pomate-
ností“ a že stav jeho se dosud podstatně ne-
zlepšil.
Na opětný dotaz obdržel vojínův bratr dne
18. srpna následující plukovní zprávu:
„Jest pravda, že váš bratr byl poručíkem
svého pluku Schillingem tělesně z tý-
rán a sice, že za vyučování udeřen byl do obli-
čeje. Trestní řízení proti jmenovanému důstoj-
níku jest zavedeno. Váš bratr byl po tomto vý-
stupu dne 15. července pro otřesení
mozku přijat do vojenské nemocnice a po
10 dnech byl z ní jako vyléčený propuštěn. Dne
31. července musil však býti pro duševní
pomatenost znovu do nemocnice přijat
udal v ní, že dne 30. července mezi . . . (další
slovo je nesrozumitelné)... bylo mu šlapáno
po hlavě. Bližšího o tom nebylo vyšetřeno
ničeho (1). Dle lékařského dobrozdání není do-
sud ještě možno udati, zda váš bratr byl na
svém zdraví trvale poškozen a zjistí se to te-
prve dalším ošetřováním v nemocnici.
Düseldorfská „Volksztg.“ ku plukovní této
zprávě dodává, že poručík Schilling ztýral Abel
#19
alto_textblock
#19
FEUILLETON.
#20
alto_textblock
#20
Do propasti Macochy.
Z výpravy výzkumné sděluje R. A bsolon.
(Přípravy.) Dávno, jako malý hošik, po-
prvé jsem nahlížel, kterak ve hlubokém žlebu
horském, rozložitou branou vyvěrá tajemn
Punkva. „Zde Mánes sedával! V zadumání sle-
deval do vnitř skal se ztrácející, zelenavé
vody a kombinoval obraz, který, bohužel, pro-
veden nebyl,“ vypravovali mně. S tím větš
pietou vystupoval jsem lesní stezkou do přikrého
kopce, abych uzřel jieny podzemních dutin ve-
likolepé propasti Macochy.
Léta uprchla, než s hloučkem věrných přáte
umínili jsme si, pronikuouti do neznámého je-
*ynuího labyrinthu sloupsko-macošského. Ko
nali jsme přípravy, ponenáhlu pořízen materiá
technický, potřebný ke zdolání propastí. Postup
v propastech sloupských byl naší školou i prvním
výsledkem našich, z počátku velmi obtižných
prací. Propasti pozbývaly ponenáhlu pro nás na
své lvozivosti. Tak připraveni, přikročili jsme
konečně letos k rozsáhlé výpravě do Macochy.
Byli jsme připraveni, ztráviti v propasti víc
dní i nocí, až by všecky práce byly provedeny. Se-
stavili jsme si předběžný program Již r. 1900
sestoupil jsem na den do Macochy, abych jednak
vyzkoušel zdatnost lanových žebříků i lan, jed-
nak abych z autopsie poznal přirozené poměry
macořské a zvěděl tak, čeho třeba žaříditi pr
výpravu
#21
alto_textblock
#21
Musili jsme počítati s faktem, že sestou-
pivší do propasti, bude naše výprava, v počtu
12 osob, náhle a v pravém slova smyslu od-
říznuta od ostatního světa, že v kůře země bu-
deme odloučeni úplně od povrchu. Vždyť ze
dna Macochy jen z určitých míst a z největší ná-
mahou lze se dorozuměti s povrchem a tam, kam
stěží svoje tělo, na laně visíce, dopravíme, tam
nelze za obyčejných okolností ani pomýšleti na
dopravu choulostivých apparátů vědeckých.A
nešlo tu jen o toto. Abychom chráněni byli před
nepohodou, mělo býti rozbito hlavní ležení v je-
skyni, která na opačné straně dna Macochy až
za potokem se rozevírá, jejíž jíeny jistě každému
iuristovi v dobré paměti utkvěly. Odtud nelze
již s povrehem se dorozuměti voláním, dosta-
neme se tam od místa sestupu jen po velikém
balvanitém svahu. Dno Macochy není, jak se
s hora zdá, rovné, tvoří ohromný kopec ka-
mení pod příkrým sklonem 45°. Kdybychom
i šťastně věci dolů dostali, jak dopravíme je přes
dno Macochy na opačnou stranu?
To byly úhlavní překážky expedice zamý-
šlených rozměrů. Proto usneseno, poříditit
1 dokonalé telefonické spojení, abychom každé
chvilky přímo z ležení se strážemi nahoře se
mohli dorozuměti; 2. napnouti z dolního můstku
obrovské lano přes propasť až za potok; na laně
aby běhala železná kladka, se solidní karabinou
a silným, dráty propleteným košem, ve kterém
by se pomocí druhého, slabšího lanka, potřeby
spouštěly resp. vytahovaly. Vše zavčas poří-
zeno (telefony od firmy Deckert a Homolkovy.
lana od firmy Faltin a Hechtovy, kladka od firmy
#22
alto_textblock
#22
Prokopeovy, vše v Praze) a dráhou do Sloupu
dopraveno. Zde složen byl již od dřívějších le
všechen ostatní materiál: lanové žebříky, dře
věné skládací žebříky, čluny kaučukové, star
atd. atd. Konečně bylo nutno postarati se o bez
pečnost naši na dně Macochy. Byla obava, aby
při spoustách turistů, kteří právě v této dob
denně k Macoše putují a při dlouhém našen
pobytu v propasti nebyl některý z nás zasažen
kamenem, s hora vrženým. Ač jsme všemožně
utajovali datum sestupu, nebylo pochyby, že
zpráva o expedici hned krajem se rozšíří a vzá-
pětí bude míti nával ku propasti, jak skutečně
se stalo. Proto postaveny stráže a kolem propast
po stromech přibyty plakáty s nápisem: „Po-
zor! Na dně Macochy jsou lidé! Neházet ka-
meny!“ Plakáty dala bezplatně k disposici firma
p. Wiesnerova. Dán též rozkaz, abychom chodii
po volném dně Macochy, pokud možno, jen při
stěnách skalních. Jak nutná byla všecka opatření
ukázalo se později.
Chladné noci měli jsme ztráviti ve velikém
stanu vojenském, kde pro 6 členů expedice bylo
místa, 6 dělníků mělo si upraviti ležení v zemi
těsně při stanu. Stan i ležení vystláno slamou
která s hora v otepích i s houněmi dolů vržena.
V Macoše je brzy tma; osvětlování proveden
pomocí již osvědčených přenosných apparátů
acetylenových. Ztravovati se budeme konser-
vami; přes to budou každého poledne i večera
dolů dopravovány v koši teplé pokrmy. O nápoje
je postaráno. Tato žaludková otázka byla důle-
žita. I odhodlaný člověk záhy jest deprimován
delším pobytem v chladném podzemí. Nejlepšín
#23
alto_textblock
#23
lékem je tu práce, veselý rozhovor, hlavně alo
řádná výživa a občerstvení. Člen expedice JUC
Přibyl ustanoven stewardem a měl úkolem jedině
se starati o denní naše potřeby. Dostál své povin
nosti příkladně.
7. srpna shromáždili jsme se všichni v
Sloupu. Byli to: JUC. Přibyl, Phst. Straňák
Phst. Šafař, fotograf Pešina, inž. Dembrovský
já a 6 osvědčených dělníků, kteří již v minulýel
létech prací jeskynních, zejmena objevných po
chodů se zúčastnili. Výprava ustanovena na pon
dělek 10. srpna. Zbývající dva dni věnovány pří-
pravám. Bylo potřebí nejdříve vyzkoušeti prak-
ticky zdatnost komunikačního lana i kladky. Po-
kusy konané na vysokých skalách sloupských
s hora do údoli, podařily se úplně; třebas 160 m
dlouhé lano šlo pod sklonem pouze 25°, sjela
kladka, obtížená 30kilogr. závažím hladce dolů ;
v Macoše byl sklon odhadnut na 50—60°. Na
přístrojích a materiálu dopraveno: theodolit
s příslušenstvím, nivelační latě, hornický pří
stroj, měrné šňůry, 15metrovka, kompas, po-
třeby zoologa a botanika: cestovní mikroskop.
lupy, torby, lahvičky, sítě atd., 2 fotografické
apparáty, jeden veliký, druhý menší, osvětlovací
apparáty: magnesium a hodinový přístroj mag-
neslový, 12 ručních lamp acetylenových, 2 pře-
nosné kotly acetylenové, reflektory, 30 m. trubice
kaučukové a 50 kg. karbidu, 2 telefonické staniee
a 1 km. drátu kabelového, 1 lanový žebřík
60metrový, jeden 40metrový, lana spouštěcí i ko-
munikační, 2 pásy spouštěcí, 6 žebříků dřevě-
ných skládacích, 2 dřevěné, velikými háky ukon-
čené, kaučukové čluny skládací, plachtový sta
#24
alto_textblock
#24
pro 6 osob, náčiní délníků, jako: motyky, krum-
páče, dláta, páčidla, kladiva, sekery atd., denní
a různé potřeby: konservy, 5 láhví koňaku, 3
láhve rumu, 3 kg. cukru, balík čaje, 1 kg. mleté
kávy, 1/2 kg. soli, 300 cigaret, sirky, reservní šat-
stvo i prádlo, ochranné plovací pasy, signálové
píšťaly atd. atd. atd. — Vážilo vše přes 600 kg.
Rozvržen i předem průběh sestupu osob, pak
protáhneme kabelové vedení i komunikační lano
Macochou a všechen materiál počne se spouštěti
Vše bylo hotovo i připraveno. Nelrpělivost
zmocňovala se všech. V ponděli, den sestupu
byli jsme se slunce východem na nohou. Nebe
z počátku zachmuřené, brzy se probralo z mrá-
kot a slunko zasvitlo nám v cestu. Vše bylo na-
loženo na vůz a vesele jsme se vybrali k Macoše.
Tam nás již uvitala četná společnost a záhy roz-
vinul se kolem čilý život. Dlouho jsme se ne-
zdržovali. Lanový žebřík rozvinut a spuštěn do
propasti. Starý soudruh, massivní kožený pás
upevněn mi kolem prsou, na jeho hák připovněno
lano. Všichni stáli kolem ve veselé náladě. To
mne velmi těšilo, neboť přiznávám, že jsem byl
nemálo stísněn, obávaje se, aby při sestupu to-
lika lidí neštěstí se nepřihodilo. Horní můstek
i výšiny obsazeny byly hustě diváky, pode mnou
ležela Macocha v celé své hrůzné kráse. Pře-
houpnul jsem se přes zábradlí, Přibyl pustil mé
rameno a visel jsem již ve volné prostoře; jed-
nou jsem se otočil, ale pak počal jsem klidněa
jistě sestupovati,
Ve Slo u p u, 16. srpna 1903
#25
alto_textblock
#25
dolu.