#1
alto_textblock
#1
190I.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pátek dne 25. října.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 294.
#4
alto_textblock
#4
Nr »Národní Listy«
ranní a odpolední
spřil. („Naučný Obzor“
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h-
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou:
na měsíc 3 K 80h
#9
alto_textblock
#9
Číslo v Praze za 2
a na venkově za 3
#10
alto_textblock
#10
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
#11
alto_textblock
#11
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
V tísni.
Propuštění kabinetu a rozpuštěni
říšské rady.
#12
alto_textblock
#12
Z Vídně, 25. října. Jsme v krisi. M
nění se rozcházejí jen v tom, je-li krise ka
binetu, či je-li krise parlamentu, či je-li krise
obou. Vyslovuje se soud, že kdyby vláda dra.
Körbra podala demissi a tato byla přijata.
bude sněmovna rozpuštěna che-
fem nové vlády.
Příčiny, které přiměly dra. Körbra
pohroziti alternativou: buď propuštění kabi-
netu nebo rozpuštění parlamentu, jsme včera
vyložili. Žádné jiné se v listech dnes neuvá-
dějí. Všeobecný jest však dojem, že situace
jest nad míru přiostřena, vážná a kritická
že nastati musí obrat a že nastati musí brzy.
hned, nemá-li se sněmovna ocitnouti před
katastrofou.
Obraz, který poslanecká sněmovna měla
minulý týden, praví »N. Fr. Presse«, když
sestupovala se k první schůzi tohoto zase-
dání, podstatně se změnil.
Nelze se již v tom klamati, že ona
horlivost, kterou rozplamenila v ní progra-
mová řeč páně Körbrova, jest ta tam. Sně-
movna, místo co by kráčela onou cestou
k nejvyššímu cíli, k rozpočtu, zapadá vždy
hlouběji ve spoustě pilných návrhů a ne-
obrátí-li se záhy, zapadne do bahniska ob-
strukce, ze kterého se teprve »na půl« vy-
pracovala.
List ten potvrzuje, že veškerá jednání.
konaná za posledních dnů k tomu účelů,
aby pilné návrhy byly odstaveny a tak aby
se uvolnila cesta k jednacímu pořadu, se
rozbila. Tak způsoben byl stav, který, kdyby
potrval, proměniti by se musil v kritický.
Vláda předevčírem a včera učinila vůdcům
strany nejvážnější rozklady. Vyšlo na jevo,
že dr. Körber vyslovil hluboké politování, že
jeho appell na sněmovnu zůstal posud bez
účinku. Nazírání na situaci, způsobenou na-
stalými obtížemi, bylo při tom jednostejné
#13
alto_textblock
#13
Budou ještě obnoveny pokusy k odstranění
překážek.
V stejném smyslu pronášejí se i »N.
W. Tagblatt«, »Fremdenblatt«a
»Volkszeitung«. Cizina věnovala prý
pozornost řeči Körbrově, nikoliv však parla-
ment. V resoluci německých stran, včera
usnesené, vidí »Fremdenblatt« důtkli-
vou výstrahu. Parlament, který prý nalezl
sílu k velké akci investiční, spronevěřil by
se sám sobě, kdyby se dal rozdrobiti v malé
a malicherné šarvátky.
»Arbeiter Zeitung« prohlašuje.
že sociální demokraté nižádným způsobem
neodstaví pilný návrh o pojišťování dělni-
ckém pro případ stáří a nedělnosti. Tolikéž
němečtí nacionálové nižádným způsobem
neodstaví pilný návrh ve příčině usazování
se francouzských kongregací v Rakousku.
Při tom jak německá strana lidová, tak
sociální demokraté předstihují se ochotou
k práci. »Arbeiter Zeitung« viní dra.
Körbra, že on jediný nese vinu, že práce
v parlamentě váznou, protože nedal sně-
movně nic, čím by se zabývala za projedná-
vání rozpočtu ve výboru, zejmena že ne-
předložil dosud reformu zákona tiskového
#14
alto_textblock
#14
Osobní .
Z Vídně, 25. října. Farář církevní
evangelické obce augsburské konfesse
Brně, sen. Hefman Klebek, jmenován
byl členem moravské zemské školní rady.
— Hlavnímu učiteli paedagogia opavského
Reinholdu Czaschovi udělen za příčinou
odchodu na trvalý odpočinek titul školního
#15
alto_textblock
#15
rady.
#16
alto_textblock
#16
Telegraflcké zprávy.
#17
alto_textblock
#17
Z Vídně, 25. října. (C.-B.) Předseda
ministerstva dal jako správce ministerstva
vnitra Vendelínu Böhmovi, starostovi ve
Vrchlabí a soudruhům povolení ke zřízení
akciové společnosti s firmou »Akciový pivo-
var Vrchlabí« a schválil její stanovy.
Z Pešti, 24. října. (Č.-B.) Delegáti
dělnických spolků usnesli se vzhle-
#18
alto_textblock
#18
dem na nezaměstnanost mnoha tisíců děl-
níků vyslati k ministrovi obchodu deputaci
s prosbou, aby byly prováděny stav by
z nou ze.
Z Pešti, 24. října. (C.-B.) V Bazinu
zvolen byl za poslance na říšskou radu hr.
Jul. Apponyi, liberální agrárník.
Z Pešti, 24. října. (C.-B.) »Uherska
telegr. korresp. kanc.« oznamuje ze Šoproně,
že vyšetřující soudce uvalil na místopředsedu
padlé banky pro úvěr stavební a pozemkový,
Augusta Friedricha vyšetřovací vazbu.
Z Jedlové, 24. října. (C.-B.) Cís ař
přibyl sem o 5 hod. 45 minut odpoledne.
Rovněž odpoledne přibyli arcivévoda Josef
August s chotí a byli na nádraží očeká-
váni a pozdraveni princeznou Giselou
bavorskou. Odpoledne navštívily arcikněžny
pomník císařovny Alžběty.
Z Berlína, 24. října. (C.-B.) Městské
zastupitelstvo přijalo v záležitosti vrchního
presidenta, který nepředložil císaři k potvr-
zení opětnou volbu Kauffmanna druhým
purkmistrem, tento návrh: »V paragrafu
městského řádu, v němž se vyslovuje potvr-
zovací právo koruny pro volby purkmistrů,
nebylo pamatováno na výminku pro případ
opětné volby.
Z listu vrchního presidenta vychází na
jevo, že nebylo dožádáno královské rozhod-
nutí ve příčině opětné volby. Členové měst-
ského zastupitelstva jsou tudíž touto volbou
vázáni a odmítají novou volbu až
do té doby, než dojde rozhodnutí královoe
potvrzení. Dále žádá sbor obecních starších
magistrát, aby podal stížnost u ministra vnitra
na rozhodnutí vrchního presidenta.«
Z Říma, 24. října. (C.-B.) Dle zprávy
»Patrie« zahájil Vatikán vyjednávání ve
příčině zřízení diplomatického zastoupení
v Pekině.
Z Petrohradu, 24. října. (C.-B.)
Velkokníže Michael Nikolajevič odjel
do ciziny. Navštíví také Vídeň a Drážďany.
Z Londýna, 24. října. (C.-B.) Král
Edvard přijal dnes odpoledne v dosti
dlouhém slyšení lorda Salisbura.
#19
alto_textblock
#19
FEUILLETON.
#20
alto_textblock
#20
Letem osudy Vyšehradu.
#21
alto_textblock
#21
Není divu, že současně s otázkou průkopu
vyšehradskou skalou vyrojily se četné vzpo-
mínky historické ... Uvykli jsme si od staletí
pohlížeti k Vyšehradu jako k národní naší Akro-
poli; a třeba jí byl jen ten kus starého zdiva.
klenutý oblouk, podchycený v závratné výši skal-
ního srázu, líbaného Vltavou; byť to byla jen
ta černavá, zvětralá skála — přece jest to po-
slední očitá zkazka velkolepé tragedie posvátného
Vyšehradu — a proto je nám tak drahá.
Není účelem těchto řádků nějaká apologie vyše-
hradské skály; ale než dotkne se nebozez zvě-
tralých boků tohoto starce, než dokonána bude
moderním zakončením ona tragedie tisíciletí,
budiž vzpomenuto jejího počátku.
Z mlhavých dálav, tajících přízi staroslo-
vanských mythů, noři se půvabné pověsti o Lu-
míru a Záboji, volajících na Vyšehrad do zbraně
junáctvo proti nepříteli, jenž svévolnou rukou
kácí posvátné bůžky a jejich háje; zde pod
ochranou družek Libušiných chová se svato-
cudná voda, desky právodatné, zde scházejí se
kmeti, vladyci a lechové na sněmy a soudy . .
Odtud Libuše pohaněná Chrudošem posílá svého
bělouše s posly k stadickému oráči Přemyslu,
jenž předurčen, aby stal se praotcem panovni-
ckého rodu domácího. Přemysl přináší na po-
svátný Vyšehrad lýkové střevíce, aby potomci
jeho byli pamětlivi, z jakého rodu pošli . . . A
dál vypráví báje o silném Bivoji, o Horymírově
skoku, o Libušině zlatém loži, ieií lázni. o Je-
#22
alto_textblock
#22
zerce a o rytířích, kteří podobně jako v Bla
níku zde vyčkávají svoji hodinu . . . Tolik z čel-
nějších bájí . ..
Ve světle dějin vystupuje Vyšehrad jako
hrad kmenový, založený na ostrožně; je to stře-
disko nejmocnějšího z kmenů slovanských —
Čechů; až do XII. století jest důležitým hradem
župním.
Do X. století býval na Vyšehradě panovník
nastolen pod širým nebem na stolci, vytesaném
z kamene. V knížecí komoře vyšehradské jako
zemský klenot chovány lýkové střevíce až do
XII. věku. Kronikář Kosmas vzpomíná, že ještě
na vlastní oči je viděl a Eneáš Silvius o nich
činí zmínku.
K historii samotného hradu na úsvitě kře-
sťanství pojí se historie založení kostela sv. Kle-
menta knížetem Bořivojem I. U kostela toho
zřízena i škola, do níž chodil sv. Prokop, po-
zdější opat sázavský.
První boj o Vyšehrad připomíná se v roce
1003, kdy za hradbami jeho panstvo, věrné
Boleslavu Ryšavci, uhájilo se proti Boleslavu
Chrabrému. Po vyhnání Polanů z Prahy nastolen
na Vyšehradě roku 1004 kníže Jaromír. Století
XI. a XII. vypravuje o neblahých svárech Př
myslovců.
Z dob utěšenějších vynořuje se bohatýrská
postava Vratislava II., který založil roku 1070
kollegiátní chrám sv. Petra a Pavla a nadal ho
tak znamenitě, že závodil i se samým biskup-
stvím pražským. Vratislav II. také na Vyšehradě
pochován v roce 1092.
V XI. století jasnějšími okamžiky jsou doba
panování Vladislava I. a Soběslava I. Roku 1130
dne 22. června vzpomíná kronikář hlučného
sněmu, který svolal kníže Soběslav, aby vynesen
#23
alto_textblock
#23
byl rozsudek nad Miroslavem, Střezomírem a lé-
kařem, kteří ukládali o jeho život otrávením.
Od polovice XII. století ochabuje sláva
Vyšehradu. Panovníci jakoby hradu tomu se
vyhýbali. V XIII. století činí se pouze v r. 1249
zmínka o Václavu I., že několik dní na hradě
pobyl. V druhé polovici tohoto století nejsou na
Vyšehrad dosazováni už ani purkrabí. Těžkou
ránu zasadil hradu Jan Lucemburský, který
roku 1322 daroval někdejší knížecí palác vyše-
hradskému děkanu Držislavovi s dovolením, aby
zdi hradební pobořil a zdiva užil ke stavbám
kapitolním.
Tím ovšem vlastní hrad scházel, co zatím
kapitola sv. Petra a Pavla zkvétala. Také ve
XIV. století dosáhla největšího lesku a bohatství.
Uvádí se, že se skládala z probošta, děkana,
19 kanovníků obročních a mnoha kněží, kteří
brali požitky z 80 vsí. Paměti zasluhuje pro-
bošt Jan, u něhož nešťastná Eliška Přemyslovna
brala svoji útěchu. Vyšehrad byl svědkem, když
poslední tato haluz rodu Přemyslova odvážena
na Zbraslav v smutečním průvodu pohřebním.
Za doby Karla IV. zdálo se, že vrací se
Vyšehradu bývalá sláva. Obehnán byl po roce
1350 novými hradbami, cimbuřím a věžemi,
zřízen nový palác královský, dosazován sem
purkrabí s čeládkou a zřízeno manství vyše-
hradské. V korunovačním řádu stanoveno, by
slavnost korunovační zahájena byla vždy modlit-
bami na Vyšehradě. Po Karlu IV. nastává opět
úpadek. Václav IV. jen občasně dlí na Vyše-
hradě a císař Sigmund zavítá sem, aby za zlato
vyšehradských svatyň vyplatil své žoldáky.
Hrozným dnem v dějinách Vyšehradu jsou
svátky Dušiček r. 1420. Karlem IV. nově zří-
zený hrad i kapitola změněny po bitvě na pan-