#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXVI.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v sobotu 29. června 1907.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 177.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. IIsty
před,lácí se
v Praze v adminiskraci
n něsle . . . . .
n čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí čenkškou
a měst
ntrt las . . . . 7 K 50k
ve Glialkšcht
n nšsle . . . . . . 2 K 30
Pošton:
ua nžsfe . . . . .
nčtvrt leta . . . . 9 K 60h
s dvojí zlsilkeu
a měsíe . . .
krrt ta . . . 11 K son
#8
alto_textblock
#8
V drobném prodejí:
ranní čísle o sobě . . . rat
odpoledni . . . . . . . za 2 k
Ve flislkách na venkově-
ranní číslo. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . 4b
Inseráty
platí se hetevě nspřel
Předplaceni a inserty přijímá admini-
strace v Mariaaské ulici č. s.
Tam nacházsjí se t4l redakge
Uskárna a ozpedice „ Národnich Ldatá“
Bukopísy se novrzosjí.
#10
alto_textblock
#10
sbesd
#11
alto_textblock
#11
oeu
#12
alto_textblock
#12
os nst o
#13
alto_textblock
#13
rý
#14
alto_textblock
#14
oe m
#15
alto_textblock
#15
a
o i
oses sv
e
aedot
#16
alto_textblock
#16
ozdra
#17
alto_textblock
#17
ěn ooA soe d
o
lo
ve
ísvo
#19
alto_textblock
#19
ě
t a
n
o
e
#21
alto_textblock
#21
sletu všesokolskému v Praze.
#22
alto_textblock
#22
oolt
#23
alto_textblock
#23
so
#24
alto_textblock
#24
sčre
#25
alto_textblock
#25
to
#28
alto_textblock
#28
e vie
#29
alto_textblock
#29
I.
#30
alto_textblock
#30
Nic neumírá! Co kdy v lidstvu plálo,
zas nesmrtelnou jiskrou nadšení
po věcích tmy a tísně k žiti vstalo
ve mládí svěží, bujné zeleni.
Nechť letí kovovým svým křídlem časy
lol mladistvých i unavených hlav,
co věčné v pojmech květu, sily, krásy,
to žije dál a k životu se hlásí,
v svém jádru žije, měníc jen svůj háv.
#31
alto_textblock
#31
oli e
r or
Vyšlenka mužné zdatnosti a síly
ve krásném tvaru mužných, zdravých těl,
at středověké předsudky ji kryly,
at chmurný žalm ji k hrobu provázel:
ta nezdolaná dnes před námi stojí,
kouc: „Já jsem jásot, mládí, svěžest, vděk,
jsem síla v dlouholetém vašem boji,
jsem radost, k vítězství když zdar se pojí,
jsem v stíny vaše světla paprslek!
#32
alto_textblock
#32
Mnou v ráz oživnou staré doby zdraví
i zemský eden starých Hellenů;
duch lidský, nechť jej plíseň dumy znaví,
v mé lázni okřej živých plamenů!
#33
alto_textblock
#33
č t en
#34
alto_textblock
#34
9 ob o
dtl e
#35
alto_textblock
#35
ve
#36
alto_textblock
#36
s olzd neebo
#37
alto_textblock
#37
stsa v le
#39
alto_textblock
#39
cbn šnjr eo
lron
Zas vladařem se ciť ve zdravém těle,
n o
s myšlenkou jeho napni se i sval
je
duch s tělem ve souzvuku teprv cele
ver
když splývají, vzplá jiskra božství v cele
en
a naplněn jest lidstva ideal!“
d
lacec veobeoste e
s
on a io i šo 0 ab
s so o vdmě s
vomI. tee
o ed
tei
rpo
vrch solojie
ovea e ai
Z měst, průmyslu kde vřava hlučí,
dnem každým zisku rušný shon,
a z dílen všech, kde stroje hučí
otno v
a k práci bdělý volá zvon;
z pisáren tichých, valných skladů
lan
a z těsných krámců, z ulic všech,
o dien
již vizte, junů vstávat řadu
dojoe sn slžč e
a hromadit se v zástupech!
S
s vbar aaj
vlsosslee nn
Z vsí lány ornic roztroušených,
oleo stv
jež v olšinách spí tichý sen,
od toog mned
ze samot buky ověnčených,
rloe
rpvocsni
z pastoušek, chat a mysliven,
votn ose s t n
od pluhu, stodol, skotu, brave
nvni s
iastensů pdr
kde sníti zdál se netečný
sl
syn hroudy spěchá v sterém
davu
pod prapor síly společný.
t cs s n
tnvozed losi
#40
alto_textblock
#40
onnreo
#41
alto_textblock
#41
ls e
#43
alto_textblock
#43
sbl
#45
alto_textblock
#45
své čacké reky z Blaníka!
#46
alto_textblock
#46
vs e
nsl s
ov sl t s vtomla so o s o
mb oemli
čs eso l
so
s lnn
Z těch krajů, tam kde Labe vzniká,
z těch, kde se snoubí s Vltavou,
o
z těch, Šumavy hřbet v pláň kde zniká
až v obrubu par mlhavou,
sě o
až v střed, kde srdce Matky bije
slvni a
jak stále bdělý vlasti zvon,
s s
se tisíc proudů v moře lije,
to vír a závrat, bouř a shon!
lo tar i
n
btei
nee
enli
Zde sta a sta se páží chytá
nadn nve
n deoo
bratrské shody na pozdrav,
zde sta a sta se tváří vítá,
vše jeden rudý šatí háv;
nad všemi jeden prapor vlaje
plá se všech žerdí sokol týž,
zři hrdě v dalné, české kraje,
jak vzlétal by až k slunci blíž!
o cb isny jý
seo ven o
A hosté slovanského světa
t p
i bratři z dálné ciziny
si dí: „Hle, české síly metal
Ble velké vojsko otčiny!“ die
A lice vzplá a oko hoří
a skála se již odmýká,
vlasť pozdravuje v tomto moři
#47
alto_textblock
#47
s
do p
l
sten
27. června 1907.
#48
alto_textblock
#48
II.
#49
alto_textblock
#49
Nuž buďte vítáni na srdci staré matky.
jež Vámi v každý rok vždy znova omládá,
vy k předu letící sokoli české chatky,
at hvozdy vroubí ji, ať pestrá zahrada !
#50
alto_textblock
#50
Vy mládí vtělené, jarosti neztenčená,
vy, které oblétá se sílou vzlet a vděk,
ne, nejste kypící jen šumná žití pěna,
ne, Vy jste život sám ve bouří svist a jek!
#51
alto_textblock
#51
Jste stromu peň a dřík, Jste zdravá jeho míza!
Vy z doby dřimoty jste k věkům práce most!
Jste síla národa vždy bujará a ryzá,
Jste zdaru záruka, Jste lepší budoucnost!
#52
alto_textblock
#52
A s tímto pozdravem tak vítáme Vás, bratři,
co půda chvěje se vašimi pochody,
co slunce plný proud Vás oblévá, k Vám patři
ten věčný Světla zdroj a symbol Svobody!
#53
alto_textblock
#53
nrj
#54
alto_textblock
#54
s tv
#55
alto_textblock
#55
z itee
#58
alto_textblock
#58
Jar Vrchlický.
#59
alto_textblock
#59
voe
#60
alto_textblock
#60
ob as
#63
alto_textblock
#63
nala bet
#64
alto_textblock
#64
okalel
#65
alto_textblock
#65
Ve dnech Sokolstv .
#66
alto_textblock
#66
Životní tepny matičky Prahy vzrušeny
jsou mohutně velikolepým letošním sletem
Sokolstva, jehož nezištné a neúmorné činnosti
podařilo se tentokráte více než za kterékoliv
jiné příležitosti soustřediti na ni pozornost
nejen pokrevných národů slovanských a uči-
nilo ji takto ohniskem nových styků a po-
jitkem dosud málo poznaných a oceněných
příbuzných zájmů. Jest to zásluhou Sokolstva
zvláště významnou, že prorazilo největší prů-
lom do hradeb nepřízně, lhostejnosti a ne-
vědomosti, jimiž vzdálenější cizina po věky
od nás byla uměle odlučována. Četní a vy
nikající zástupci světa západního budou na-
mnoze poprvé přímo a bez nevlídného pro-
sřednictví našich národních odpůrců uvedeni
do středu našeho národního žití, do žití n
vejzápadnější výspě slovanské.
Byť Sokolstvo ve zdárné své organisaei
trořilo pouze jednu z četných složek naší
národní společnosti, poskytne ve spojení
královskou naší Prahou velmi vydatný pra-
nen ku poznání nás, k vystižení našich
snah, což vše bude dalším krokem, přibližu-
jieím nás společnému cíli a zabezpečení n-
šeho postavení mezi pokročilým lidstvem.
Nepřeceňujeme proto účasť vzdálenější
ciziny s námi, jsouce si toho vědomi, že
budoucně jako doposud všeliký náš úspěc
především závisí na naší nejvlastnější práci,
na naší neochabující zdatnosti.
Ni zisk, ni slávu — toto heslo, vložené
do kolébky Sokolstva, bylo spolehlivým prů-
vodcem jeho až po naše dny; tak tomu
budiž i budoucně. Ono vyrostilo z nepatr
ných a skromných počátků Sokol nášv
moený košatý strom, jakoby na nový dokla
pravdy podobenství »o zrnu horčičném«.
Spěchají-li k němu radostně slovanští
hosté a účastníci letošního sletu, přišli li pln
očekávání neméně milí a vítaní hosté a účast-
níci vzdálenější, jest to opět důkazem, že
jest to především vzrůst naší vlastní síly.
rozmnožení našeho vlastního významu, jemuž
platí poklona v účasti této spočívající.
Pouze věrností k zásadám, na nichž vy
budováno bylo Sokolstvo, podmíněn jest dalš
jeho rozmach, jen v této věrnosti spočíva ši-
roký základ, na němž bohdá v lůně svém
soustředí všechny křepké a mužné našince
a promění ve skutečnost slovo: Kdo Čech.
toť Sokol.
Blíží se již půlstoletí od let vzniku So
kola. Za dobu onu veškeren náš život český
rozrostl se mnohostranně, společenské roz-
vstvení národa značně pokročilo. S těmito
významnými fakty jest počítati i Sokolstv
při další jeho činnost
#67
alto_textblock
#67
Demokratické myšlence, jež vtělila se
v Sokolstvu, otevírá se nyní tím rozsáhlejší
pole působnosti, čím více vlivy nečeské se
namáhají, aby za pomocí nesprávně chápa-
ných a zastávaných zájmů hmotnýcha
třídních vnášely ducha svárlivého do národ-
ních řad českých. Čeliti těmto neutěšeným
zjevům, obsáhnouti jednotami svými přísluš
níky všech směrů a vrstev a vésti je ku
poznání, že jsou ještě vyšší, společné zájmy.
jichž jest šetřiti a zachovávati nám všem,
toť bude působnost Sokolstva nejen demo
kratická, nejen národní, ale i ryze slo
vanská.
Než nejenom tyto vnější příčiny na
bádají ku pronikavé propagandě pro sblížu
jící a vyrovnávající demokratickou ideu
Sokolstva, i samo nejbližší a bezprostřední
povolání jeho: pěstovati zdatnost sil těles
ných nabylo za mnohá leta jeho trvání
smyslu širšího a obsáhlejšího.
Zdaliž by to nebylo novým vydatným
zdokonalením činnosti a organisace Sokolstva,
kdyby našlo cesty a prostředky, pomocí
jejichž by ve svaz svůj pojalo všecky četné
již příbuzné organisace, kteréž rovněž se
zabývají pěstěním zdatnosti sil tělesných
v rámci pospolitosti ducha národního a idey
demokratické?
Pokládáme toto připomenutí za podnět
jenž by mohl nalézti ohlasu, aniž bychom
jej chtěli nějak vnucovati. Ale pociťujeme-li
co nejvřeleji a nejradostněji, jak Sokolstvo
každým svým novým sletem hlouběji vniká
nejen u vědomí našeho a ostatních národů
slovanských, kterak nadějně přihlíží k oka-
mžiku, kdy Sokolstvo dospěje ke konečné
metě své jakožto nejmohutnější organisace
sil jeho vlastních, nemůžeme se ubrániti
tomu, abychom aspoň podnětu nedali
k dalšímu sbírání sil, dosud mimo
organisaci jeho rozptýlenýchl
Nejen všeobecné uznání, jehož se tak
hojně dostává myšlence sokolské, ale nepo-
krytý jásot a překypující nadšení, s jakýmz
se všude Sokolstvo setkává právě za nyněj-
ších svých dnů, věnovaných důkazu neustá-
lého vývoje a postupu jeho, zdá se nám
býti bohatým vkladem k novému rozmachu
a nezadržitelným, svěžím proudem, jenž nese
se k rozmnožení řad Sokolstva.
Prostá mysl lidu ráda porovnává naše
Sokolstvo s národním vojskem; má-li porov-
nání to poněkud jen obstáti, musí aspoň ve
směru a rozsahu působnosti své jak co do
rozvětvení, tak co do všeobecnosti obsáhnouti
všecky nás; a to zejména za časů nynějších,
kdy zápas za potřeby všedního života právě
těm nejopuštěnějším mezi námi činí vkročen
do řad sokolských nejobtížnějším. ač druž-
#68
alto_textblock
#68
nosti a pospolitosti sokolské nejvíce mají
zapotřebí
Stojíme v jasu skvělých dnů českého
Sokolstva, tisíce a tisíce bratří a sester na
šich provázejí jen z povzdálí úspěchy jeho
jsou však proniknuti palčivou touhou spolu-
působiti, ale jen malý poměrně počet bude
s to dočkati se splnění této touhy pro
mnohonásobné překážky.
Nebylo-liž by činem opravdu demokrati-
ckým, činem sokolským, kdyby naše jednoty
poskytly ve střediscích svých příležitos
i kruhům širším, aby pěstily zdatnost svých
sil, aby staly se účastnými bezprostředního
vlivu ducha sokolského? Snad by se daly
nalézti i prostředky potřebné, aby se pěstění
tělocviku neobmezovalo pouze na školy a
členy Sokolstva; přičiňuje-li se na jedné
straně inteligence o rozšíření duševního ob-
zoru společnosti, proč by se s druhé ne-
mohlo přispěti k rozvoji tělesných sil lidu
Nebuďtež za Sokoly jmíni jen ti, kdož
již stojí v řadách jich; potřeba tělesné vý-
chovy, potřeba rozumného a soustavného
pěstění sil tělesných jest mnohem širší
jest na společnosti národní, aby ruku v ruce
se Sokolstvem podnikla přípravy, by se po-
třebě té mohlo vyjíti vstříc.
Kéž nynější pátý slet Sokolstva věnčen
jest všestranným zdarem, touto nejbezpeč
nější pakou trvalého jeho pokroku!
#69
alto_textblock
#69
Královská Praha ve chvílích
slavnostních.
#70
alto_textblock
#70
Slavnostní rozpoložení a vroucí nadšení
jímž Praha včera od časného rána až do pozdn
noci byla vzrušena, a to nejen ve svém středu,
nýbrž také ve svých tepnách na periferii.
v předměstích a v nejbližším okolí, dostoupilo
svého vrcholu při hromadných příjezdech
vzáených hostí, sester a bratří. Se všech stran
i konců země sjížděli se do Prahy čadští Soko-
lové a jejich družky, přinášejíce lásku nejenom
k ideji sokolské, jež tímto sletem snad již ke
svému zenithu dospěje, nýbrž také lásku k
zlaté slovanské Praze, jež právě s hrdosti v
svém středu hostí kromě legil našich sokolských
také skvělé delegace národů nám duchem a
rodem spřízněných, hosty nad míru milé a
vzácné, kteři se vzáčnou ochotou, ba lze říci
láskou přijali poslání a přišli, aby nám, aby
našemu o svůj osud těžce zápolicímu národu
osvědčili své a svých národů upřímné přátelstvi,
kteréž nám stejnou měrou jest vnitřní posilou,
jako na venek, před ostalním světem zajisté
oprávněnou pýchou. —
Každý příchod nových a nových hostů byl
pro sebe slavnou událostí. Nadšení neochabovalo
a jeho zdroj osvědčil se v pravém toho slova
#71
alto_textblock
#71
smyslu nevyčerpalelným. Stejně bouřlivě znělo
vstřic francouzským gymnanům »Vive la France!«
jako Slovincům české »Na zdar!« a Chorvatům
»Živili Hrvati!« Se stejným zápalem pozdravo-
váni jednotlivci i celé delegace hromadné.
Bylo věru dojemno pozorovati hustě sražené
tlumy tisíců hlav před nádražími, očekávající
příjezdu vlaků. Ve vysokém žáru slunečním p
celé hodiny vystály tu zástupy mužů, žen i dětí,
jež necitily únavy, než toliko vroucí přání, aby
již již pozdraviti mohly drahé hosty ve zdech
naší matičky Prahy. Však nebylo dělané theatrál
nosti ani v tak okázalých projevech citů, jakým
bylo vypřahování koní z kočárů, nebo vynášení
vzácných delegátů na ramenech. Ke všemu tomu
jedinou pohnutkou byla poctivá radost, oceňujíe
vroucně velikou obětavost hostů, z dalekých krajů
k nám přibylých. V této povznešené náladě víři
rušný život všemi prostranstvími, náměstím
i ulicemi, které šuměly ruchem, jaký se jenom
ve velkých památných chvílích dostavuje.
Proudy obecenstva, promíseného stále větším
a větším počtem Sokolů, směřovaly v hodinách
odpoledních na Václavské náměstí, jež krátce
před příjezdem gymnastů francouzských byl
jednou hradbou živých těl.
Pestrý život zračil se ovšem i v jiných
hlavních tepnách našeho města a zejmena v těch.
které vedly k pohostinným domům a hotelům
kamž hostě za stálých projevů sympatie byl
dováženi.
Tento ruch stupňoval se imposantně v pod
večer, když lid všechen spěchal zase k břehům
vltavským, kdež chystala se luzná podivaní
nádherné noci benátské a osvětlení významných
pražských prospektů.
Velikosť účastenství v celém sletu a sjezdu
nepřipustilo ovšem, abychom, jak bylo vroucím
naším přáním, všechny drahé hosty shromáždil
na jediném místě. Nebylo to prostě možné
proto na nejkrásnějších místech Prahy, na Ž
finském a Střeleckém ostrově, v zahradách Me
šťanské hesedy a v četných předních restaura-
cích pražských připraveny jim přátelské večírky.
kde střídavě hudba se zpěvem oživovala přátel
ské hovory.
Řekli jsme shora, že příjezd každé dele
gace sám o sobě byl jakousi slavností a skvělou
událostí — nuže, pokusíme se v následujícíc
statích vyličiti aspoň hrubými rysy uvítání vý
prav chorvatské a slovinské, francouzských
gymnastů a ostatních z různých končin králov
ství, markrabství i vévodství, k nám přibylých
#72
alto_textblock
#72
Uvítání zástupců městské rady lublaňiské
a záhřehské.
#73
alto_textblock
#73
Včera přijeli na nádraží Františka Josefa
zástupci městské rady lublaňské a zá-
hřebské. K uvítání dostavil se starosta p
dr. Gros s p. nám. dr. Štychem, dále
#74
alto_textblock
#74
členové uvitacího komitétu býv. nám. Seifert.
Červený, dr. Šupich a J. Mattuš, v zastoupení
Slovanského klubu ob. st. dr. Vratislav Černý.
dále záhřebský advokát dr. Nikola Hoffer, který
již včera večer dojel, pak dr. Ettel šl. z
Hvozdomilu, jenž nabídl se za průvodce Chor-
vatům, prof. dr. Chodounský, jako člen uvíta-
cího odboru slovinského.
Za sletový výbor dostavil se pan dr. A.
Novotný; na peroně a v chodbách nádraží
tvořili hustý špalír členové vítacího odboru
v krojích sokolských, v čekárně I. třídy pak
členové a členky akad. spolků »1Ily ri a«
»Hrvat«. Velmi četné obecenstvo shromáždilo
se jak na peroně tak i v čekárně a v chodbách
i před nádražím v hustém zástupu.
Vlak, značně zpozděný, stanul krátce před
5. hod. odpolední a v průvodu pp. členů sboru,
kteří vyjeli delegátům vstříc, totiž pánů Václava
Březnovského, V. Brože a dr. Prachenského
vystoupili z vozu starosta záhřebský JUDr. et
MUDr. Milan Amruš s delegály města Zá-
hřeba a župan Ivan Hribar z Lublaně se
zástupci tohoto města. Po srdečném objetía
uvítání oslovil starosta dr. Groš zástupce obou
bratrských národů vřelou řečí, vzpomínaje loň-
ských slavností sletových v Záhřebě a pozdra-
vuje representanty obou národů jihoslovanské
větve, jež potvrzuje dávné přísloví »Krev není
voda«. Přál vzáeným hostům, jichž náčelníky
oslovil jako své pobratimy, by se v matičee
Praze cítili jako doma, a aby svou přítomnosti
dodali lesku slavnostem chystaným, k nimž
veškero obyvatelstvo s nadšením je vítá a po-
zdravuje. (Sláva !)
Jménem Ceské obce sokolské uvítal dele
gáty dr. Ant. Novotný, poukazuje na zdatný
postup idey sokolské, která všechny slovanské
národy v jedno spojuje a pravou lásku vlaste-
neckou rozehřívá.
Jménem sdružených spolku jihoslovanských
Fr. Lipold pozdravil hosty a dámy podaly
jím kytice.
Na uvítací a proslovy odpověděl nejprve
starosta záhřebský dr. Amruš, který akcento-
val, že národ chorvatský splácí jen lásku láskou
navštěvuje-li slet všesokolský, ježto příslušníci
národa českého loni tak četně nuvštívili Záhřeb
a těšil se, že vstupují representanti
města na historickou půdu hla vy
království českého, matičky Prahy.
nad níž vládne starobylý Vyše-
hrad. Přeje upřímného zdaru velkolepým slav-
nostem, na něž všichni slovanšti národové s ra-
dostí přispěchali, provolává slávu království če-
skému, jeho hlavnímu městu a starostovi dru.
Grošovi. (Živili Hrvati ! Živili Slovenci !).
Potom župan lublaňský Ivan Hriba
nadšenými slovy děkoval za upřímné uvítání,
jehož se mu od bratrského národa českého do-
stalo, a doložil, že národ slovinský povždy