#1
alto_textblock
#1
190l.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve čtvrtek dne 24. října.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 293.
#4
alto_textblock
#4
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
spříl.(„Nančný Obzor-
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30 h
Postou
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#5
alto_textblock
#5
NARU
#8
alto_textblock
#8
LSII
#9
alto_textblock
#9
Číslo v Praze za 2h
a na venkové za 3b
#10
alto_textblock
#10
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
#11
alto_textblock
#11
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Ke včerejším výtržnostem v par-
lamentě.
#12
alto_textblock
#12
Z Vídně, 24. října. Náramně se kla-
mal, kdo čekal, že proti včerejším výtržno-
stem a terroristickému postupu Všeněmců
vůči dru. Stránskému naleznou od-
vahy alespoň slovo pokárání pronésti ony
listy, které jsou na Všeněmcích neodvislé.
Naopak, všechny bez rozdílu vrhají se na
dra. Stránského. Buď úplně mlčío
tom, co tropili Všeněmci a co se všeobecně
uznává za věc, jaké nebyl zkažený parla-
ment dosud svědkem anebo dokonce Vše-
němcům přizvukují. V druhé kategorii na-
lezá se také »Arbeiter Ztg.«. Nemůže to
překvapiti nikoho, kdo ví, že pánové dr.
Adler a Pernerstorfer, kteří jsou
matadory jmenovaného listu, svou minulostí
náležejí mezi Všeněmce.
Jediný »Wiener Tagblatt« vzcho-
pil se k nesmělé důtce, pravě, že způsob,
jakým si včera Všeněmci vedli, byl nejen
komediantským, ale i z té míry hrubým. —
»Vaterland« připomíná Němcům, kteří
včera reklamovali města moravská pro sebe,
protože jimi kdysi byla, že páni počínají
míti smysl pro práva historická.
že však jedná-li se o historická práva jiných.
nazývají je sežloutlým pergame-
ne m.
#13
alto_textblock
#13
západní a státní dráhy, že dali tím pra-
zvláštní projev důvěry p. dru. Wittkovi.
»N. F r. Presse« praví: Možná, že
při včerejší konstellaci působila náhoda,
není však lhostejným faktem, že pravice
mohla dosáhnouti většiny dvoutřetinové, a
výbuchy radosti pravice dokázaly, jaká důle-
žitost přisuzována této události.
#14
alto_textblock
#14
Z parlamentu.
Z Vídně, 24. října. Dnes o půl 11.
hod. dopol. jest zápis k prvnímu čtení roz-
počtu na rok 1901 a r. 1902. Celkem bude
26 řečníků. Jednotlivým stranám zaručeni
dva řečníci, méně početným jeden. K bud-
žetní debatě sotva dojde před úterkem, po-
něvadž třeba ještě vyříditi několik pilných
návrhů. Prvními na řadě jsou návrhy so-
cialní demokracie. Prve však skoncuje se
pilný návrh ve příčině Litovle. Dnes ma
slovo, jako generální řečník pro návrh, rada
Václav Hruby.
#15
alto_textblock
#15
Telegrafcké zprávy.
#16
alto_textblock
#16
z Paříže, ve kterém tento protestuje proti
obvinění, že stojí v čele tlupy, jež odvedla
Ellu Stoneovu. Sarafov dodává, že do-
staví se k soudu ve své vlasti, kamž se ve
dvou měsících vrátí.
Z Petrohradu, 23. října. (C.-B.) Mi-
nistr války generál Kuropatkin navští -
vil za svého pobytu v Mervu vězení, v němž
se nalezalo 6 Afgaňanů, kteří byli zatčeni
jako vyzvědači. Poněvadž nebylo důkazůo
jejich vině, propustil je ministr na svobodu
a pravil jim, že Afganistan byl postižen ne-
štěstím, neboť zemřel emir Abdurrah-
man a na trůn nastoupil jeden z jeho synů
Habib Ullah. My Rusové, dodal, poklá-
dáme se stále jako dříve za přátele Afgani-
stanu a chceme jimi zůstati také při nynější
změně vlády. Dávaje vám svobodu, nařizuji
vám, abyste se u svého příštího pána ohlá-
sili a jemu slova má opakovali.
Z Cařihradu, 23. října. (C.-B.) »Ag.
de Constantinople« prohlašuje na základě
informací, z kompetentní strany došlých, že
v Monastýru nebyl na žádného konsula pod-
niknut útok. Opačné zprávy zahraničních
listů mají prý svůj původ asi v nepatrné pří-
hodě, kdy turečtí funkcionáři zabránili fran-
couzskému konsulovi vstup do odlehlého ob-
vodu pracháren.
#17
alto_textblock
#17
Oslava památky Tychona Brahe.
#18
alto_textblock
#18
Včerejší hlasování o českém návrhu.
Z Vídně, 24. října. Veliká jest sklí-
čenost v německém táboře levice nad po-
rážkou, kterou utrpěla při projednávání če-
ského návrhu v příčině dráhy
severozápadní a státní. V mnohých
listech se ujišťuje, že utrpěla levice dů-
kladnou ostudu a že porážky té zú-
častněna jest také důkladným dílem vláda.
která se o německou levici opírá.
»Arbeiter Ztg.« posmívá se Něm-
cům, kteří hlasovali proti postátnění severo-
#19
alto_textblock
#19
Z Vídně, 24. října. (C.-B.) Císař pro-
půjčil ministerskému radovi v železničním
ministerstvu dru. Emilovi ryt. Hardtov
titul a charakter odborného chéfa.
Z Pešti, 23. října. (C.-B.) V Széke-
lyhici byl zvolen říšským poslancem Košu-
tovec Akos Molnar.
Z Pešti, 23. října. (C.-B.) Uherská
telegraficka korrespondenční kancelář ozna-
muje ze Šoproně: Starosta Josef Ger-
hardt žádal následkem úpadku banky pro
úvěr stavební a pozemkový za zavedení
disciplinárního vyšetřování proti své osobě.
Z Paříže, 23. října. (C.-B.) Senato
Gottern vystoupil prý ze skupiny Méli-
novy, poněvadž většina její poslanců, mezi
nimi Méline také sám, hlasovala ve vče-
rejší schůzi sněmovní pro ministerstvo.
Z Paříže, 23. října. (C.-B.) »Temp se
uveřejňuje list bývalého předsedy makedon-
ského komitétu Sarafova, datovany
#20
alto_textblock
#20
Oslavu třísté ročnice úmrtí reformátora po-
zorovací astronomie Tychona Brahe pod-
nikla dnes vřelým způsobem královská česká
společnost nauk. Zástupcové četných úřadůa
korporací samosprávných, vědeckých a státních
v přečetném počtu zúčastnili se této oslavy. Po
10. hod. dopolední shromáždili se na staro-
městské radnici, aby si prohlédli vzácné a
velmi cenné památky po znamenitém hvězdáři.
Bohatství to bylo sneseno dnes v prvých hodi-
nách dopoledních do malé zasedací síně staro-
městské radnice a těšilo se ovšem velmi bedlivé
pozornosti účastníků slavnosti. Přítomni byli ze-
#21
alto_textblock
#21
FEUILLETON.
#22
alto_textblock
#22
Pršelo . ..
#23
alto_textblock
#23
Nad vypráhlým krajem vylétl na kovově
modré obloze šedý obláček.
Vznesl se za lemem černých, v parném vý-
sluní jako ve mdlobě tiše šumících lesů, co bílá
rouška, malá, třepotající se a za chvilku odtrhl
se od mdlých par, tísnících se začmoudlou
šmouhou na dalekém obzoru a rozestřel se
jemnou svou běli po obloze, vzdaluje se od
tmavého pruhu lesního nejprve pomalu, zvolna
— jakoby nesměle, ale čím dále, tím rychleji
a rychleji.
I vítr se zdvihl — a na šedé silnici, tá-
hnoucí se malou, zaprášenou vískou, zabělaly
se malinké kotoučky prachu, točící se v sloupy,
bořící se nejbližším zavanutím větru.
»Zvedá se vítr!« povídal si hospodář, sto-
jící na zápraží jednoho z nízkých stavení na
konci vesnice — »no, jen kdyby sprchlo !« do-
dával, pohlížeže k obloze, na níž počala vystu-
povati tam nad lesy, jež pojednou stichly, tmavá
oblaka, místy zarudlá, šířící se znenáhla — ale
přece znatelně.
A nad krajem viselo mrtvé ticho.
Vše jako bez života — sotva dýchaloa
unaveně choulilo se do stínu před žhavými pa-
prsky slunce, jež, tušíc snad, že krutovláda jeho
blíží se ke konci, zdvojnásobilo prudkost žha-
vých svých střel, metaných neúprosně na mdle
vonící louky, na žloutnoucí role a na vypráhlé,
žlutavým, uschlým jehličím zohyzděné lesy.
I na silnici přestaly se bělat obláčky prachu
a kachny, jež, kvákajíce, počaly se zdvihnuvším
se povětřím projížděti čeřící se hladinou pro-
#24
alto_textblock
#24
hřátého rybníka, uchýlily se znovu do chládku
pod sklánějící se olše u vysokého, podemletého
břehu, propleteného načervenalými, vodou opla-
chovanými kořeny, a schovavše hlavy pod křídla.
nechaly se kolébati na zvolna se tišících vln-
kách, poskakujících mezi kaménky na mělčině
na druhém konci rybníka.
I na dvoře statečku bylo mrtvo.
Hospodář odešel kamsi do polí, čeledín,
poklízeje ve stáji a napájeje žíznící koně, hvízdal
jakousi smutnou, melancholickou písničku,a
hospodyně, robící cosi ve stavení, objevila se
jen chvílemi mezi dveřmi a okřikla v tom dus-
ném vzduchu téměř tratícím se hlasem umazané
děti, jež, válejíce se mezi kuřaty před stavením
s huňatým psem, funícím a dobrácky se ohá-
nějícím neomalenýma tlapama — rušily ob čas
živějším zavýsknutím to mrtvé ticho umdlené
krajiny.
Pojednou se setmělo.
Černé kotouče, vylézající za obzorem, roz-
táhly se již po celé obloze a zahalily ve svou
hustou roušku i slunce.
Mezi olšemi na rybníku počaly se ploužiti
temné, klátící se stíny a mrtvá hladina vodnís
lehce rozčeřila.
Také sláma, na dvoře tu a tam roztrou-
šená, počala poletovati, a děti s chundelatým
Pozorem, čmuchajícím netrpělivě a nepokojně
do vzduchu, uchýlily se do přístěnku, kamž za
nimi odstěhovala se pomalu i rozčechraná
kvočna s pípajícími kuřátky, hopkujícími a po-
letujícími i přes Pozora, mrskajícího shovívavě
pomalu ohonem.
Čeledín ve stáji umlkl a usednuv na nízký,
kopyty v třísky rozdupaný prah — zahleděl se
do černých mraků. Bůh ví, nač myslil — ale
ten jeho tvrdý, potem již tu a tam zbráz děný
obličej náhle změkl ve výraz téměř — ně žný.
#25
alto_textblock
#25
A mraky nad krajem klesaly vždy níž a
níže. Ve vzduchu dosud žhoucím cítiti již byla
vlhká vůně blížícího se deště a na obzoru se
objevily svislé šmouhy, šířící se valem po za-
tažené obloze.
»Aha — tam již prší« — povídal si ho-
spodář, vracející se domů, přivíraje oči před
kotouči prachu, zvednuvšími se náhle prudkými
nárazy vichru zchumlavšího mihající se v temnu
olšiny, klátící se v hučivém šumu — a vkročil
houpavým krokem do síně, právě když spadly
první těžké krůpěje.
»Prší! prší!« vzkřikly děti, vrazivše do
světnice a střásaly s ušpiněného šatu stopy
spustivšího se lijáku — a Pozor, vběhnuvší
s nimi, zaštěkal jasným hlasem a olizuje teplým
jazykem hospodáři mozolnou, vyvstávajícími ži-
lami protkanou pravici, otřásal se, nedbaje na
protestujícího mourka, jenž probuzen z dřimoty
krůpějemi, vyletujícímí z kožichu hafanova,
hřbetil se pod lavici a nevrle blýskal po něm
očima.
»No, zaplať pámbu!« prohodil hospodář,
dívaje se z nízkého okénka na dvůr, na němž
počaly se tvořiti již potůčky a kalužiny.
»Ba! Však už byl nejvyšší čas!« do-
dávala jeho žena, snědá, vysoká, mazajíc dlou-
hýma svýma kostnatýma rukama, dětem, ške-
mrajícím s olizujícím se Pozorem, velké krajíce
chleba žlutým, čerstvým máslem. A na dvůr
přikolíbaly se z rybníka kvákající kachny a husy,
přiletěvší s křikem z pastviska za stavením,
brodily se rozbláceným dvorkem a nastavovaly,
rozpustile štěbetajíce, dlouhé krky k nebi,
s něhož proudil do žil vypráhlé již přírody
nový, bujný život, bouřící znovu všemi jejímii
tepnami.
Pršelo . ., .
#26
alto_textblock
#26
Jaroslav Havlíček.