Dne I. března 1900.

KATOLICKÉ LISTY.

Číslo 58. Strana 5.

Záložna živnostenských pomocníků. Státní zástupnictví žaluje Františka Milera, 46letého čalouníka, že v roce 1898 a 1899 jako předseda záložny pro pomoc- níky společenstev čalouníků, brašnářů, řemenářů, kožeš- níků a koželuhů v Praze ze jmění jemu odevzdaného obnos 125 zl. 18 kr. za sebou zadržel a tak spáchal zločin zpronevěření. Svědci dokázali, ze pokud je žalo- váno, spočívá na pravdé a soud odsoudil Müllera na 5 mě- síců do těžkého žaláře s 10 posty. Předsedal r. z. s. pan Mayer. Veř. žalobce byl p. dr. Blatný.

Válka v jižní Africe.

Krásný sen, který snili v Pretorii o osvobo- zení jižní Afriky od Angličanův a založení hol- landské říše, sahající od Kapského Města až po sídlo presindenta Krügera, je dosněn. Ztroskotal se na březích řeky Modderu. Hrdinský generál Crouje jest se svou chrabrou armádou zajat a maršál Roberts má cestu do Bloemfontainu, hlav- nímu městu Oranžského svobodného státu otevřenou a volnou. Splnilo se zase jednou, že sebe větší hrdina nemůže vyvzdorovati, když jej svírá přesila ne- přátelská. Ale třeba že Cronje podlehl v nerovném boji, není zasypán pohanou a potupou. Naopak sám jeho nepřítel, kloní v úctě před ním svou šavli. Možná, že kapitulace generála Cronja bude míti za následek rozhodný obrat ve věci Boerův, ale pokořením národa, jenž ji musí oplakávati, není. Generál Cronje vykonal nadlidské věci nejen v boji, nýbrž také ve vyčkávání. Pokud měl jen stín možnosti, že by na pomoc mu pospíchající přátelé rozdrtili železnou svírající jej náruč, stál na svém místě a odrážel jako lev opakující se útoky zavilého nepřítele. A i tenkráte, když po- zbyl veškeré naděje na tuto pomoc, měl za to, že jest povinen eti svého národa, aby kladl odpor až do posledních zbytků sil, až do posledního drobtu chleba ve svém táboře. Potom však nezbylo mu, nežli se vzdáti. Ženy a děti, které po dvanácte dnů pod širým nebem vzdorovaly všem nepohodám povětrnosti a výbušným střelám nepřítele, nesměly býti obětovány, jen aby zvětšena byla sláva ná- roda. Boerové si jí vydobyli již dost, více než dost. Nad chladným hrdinou zvítězil v poslední hodiny jemnomyslný člověk, a na Angličanech jest nyní, aby to uznali a učinili přítrž dalšímu hříš- nému prolévání krve. Přimlouvá se za to lidskost a přimlouvají se za to sympatie všech vzdělaných národů, kteréž platí Boerům v jejich nynějším neštěstí tím více. Není sice síla jejich do dnes zlomena, ale na Evropě jest, aby zabránila jejich vykrvácení. Učiní to Evropa, jež po konferenci míru v Haagu má k tomu povinnost více než desateronásobnou? Doufejme

Z Londýna, 27. února. (T. k.) »Reut. kanc.« oznamuje: Lord Roberts telegrafoval z Paarde- bergu z dnešního dne v 11 hod. dopol.: Z infor- mací podaných službou zpravodajskou jest zjevno, že vojsko Cronjeovo vždy víc a více malátnělo, protože nespokojenosti vojska a nesjednocenosti vůdců rychle přibývalo. Tato nálada byla patrně přiostřena skla- máním nad porážkou Boerů, již na posilu táhli. Ro- berts rozhodl se pak 23. t. m. provésti na nepřítele nátlak. Příkopy byly v noci prodlouženy k táboru nepřátelskému, tak že byl ve svém postavení stále více sevřen. Současně dal Roberts prudce stříleti do tá- bora boerského. Anglické dělostřelectvo bylo rozmno- ženo. Upoutaným balonem zjednány důležité infor- mace o hnutí v nepřátelském táboře. Dnes o třetí hodině ranní podařilo se brilantním postupem briticko- kanadskému vojsku zaujati posici, jež byla 80 yardů vzdálena od nepřátelských průkopů. Vojsko boerské vydržeto za průkopy až do rána. Akce tato vyžádala poměrně malé oběti. Dnes ráno odevzd al parlamentář Cronjem podepsaný list, kterým tento sděluje, že se bezpodmí- ňečně vzdává. Roberts odpověděl, aby Cronje sám přišel do anglického tábora a vojsko jeho že by po složení zbraní musilo z tábora vyjíti. Cronje dostavil se v 7 hodin ráno a žádal za laskavé zacházení a aby jeho choť a vnuci, ja- kož i jeho soukromý sekretář, pobočník a sluha jej směli provázeti všude, kam bude poslán. Roberts upokojil jej a prohlásil, že žádosti jeho vyhovuje. Do Kapského Města byl poslán s Cronjem vyšší důstojník, kterémuž bylo uloženo pečovati o to, aby s Cronjem bylo slušně nakládáno. Cronje byl dnes odpoledne dopraven do Kapského Města. Zajaté vojsko odejde rozděleno v čety se svými zajatými důstojníky dnes do stanice na Meder- riveru a odtud v oddílech bude dopraveno do Kap- ského Města. Z Londýna, 28. února. (T. k.) »Reut. kancelář« oznamuje z Paardebergu: Cronje vzdal se hlavně ná-

sledkem udatného nočního útoku, kterýž podnikli Ka- naďané a pluk Gordonových horalů na jeho opevnění. Z Londýna, 24. února. (T. k.) »Reut. kanc.« oznamuje z Colensa ze dne 25. t- m.: Brigáda gene- rála Harta napadla (jak ze zdá v pátek) boerské le- žení u Pietershillu při západu slunce. Inniskillinští střelci hnali se po strmé stráni až na několik set yardů před postavení nepřítele, byli však prudkou palbou z pušek donuceni k ústupu. Nepřátelská palba byla tak hrozná, že když pěchota vypadla z porostu, který jí sloužil za ochranu, skoro všichni mužové v čele jdoucí půlsetniny, padli raněni k zemi. Pěchota se v noci na půl cestě k vrcholu pahorku opevnil a učinila nový, ale marný pokůs zmocniti se tohote postavení. Z Londýna, 28. února. (T. k.) »Standard« oznamuje ze stanice Pietorsu: Včera bylo umluveno příměří, aby obě strany mohly pochovati své mrtvé. Jak oznamují »Timesy«, včerejšího dne z Laurenco- Marquesu, opustil značný počet anglických a cizo- zemských obyvatelů Transvaalsko. Mezi posledními nalézá se nemalý počet vládních úřadníků, kteří se ubírají na tříměsíční dovolenou do Holandska. Z Londýna, 28. února. (T. k.) »Reut. kanc.« oznamuje 26. t. m. ze Sterkspruitu: Podle zpráv, jež došly sem z boerského pramene z Ladygreye, obsadil generál Brabant Jamestown a ukořistil všecky koně Boerův. Z Londýna, 28. února. (T. k.) Zpráva gen. Bullera o včerejším úspěchu zní následovně: V hlav- ním stanu v rovině u Haugwane. Bartonova brigáda vzala včera večer vrchol Pieterhillu útokem a obešla tak jaksi levé křídlo nepřítele. Čtvrtá a jedenáctá brigáda pod velením generála Warrena podnikly útok na hlavní postavení nepřítele a dobyly ho při zá- padu slunce skvělým (?) způsobem. Bylo zajato 60 mužů. Nepřítel byl rozehnán ve všech směrech. Dle všeho zůstal nějaký počet nepřátelských vojáků na hoře Bulvana. Doufám, že ztráty anglické nejsou značné. Z Londýna, 28. února. (T. k.) »Reut. kanc.« oznamuje: Depeše generála Bullera oznamuje, že jeho vojsko včera skvělým útokem bodáky dobylo Pietershill a že se skvělým způsobem zmocnilo také hlavního postavení nepřítele. Bylo zajato 60 mužů. Z Kapského města, 28. února. (T. k.) »R. kanc.« oznamuje: Do Somer Eastu svolaný kongres spolku Afrikandů byl odročen, poněvadž válečné právo, které stává v některých okresích, překáží úča- stenství členů spolku. Z Londýna, 27. února. (T. k.) »Reut. kanc.« Národ vítá úspěch Robertsův klidně. Po prvních pro- jevech uspokojení nedošlo k nijakému okázalému tlu- močení radosti ani iluminacemi ani vyvěšováním pra- porů. Uznává se, že výprava válečná vlastně teprv začala, byť i význam události nastalé se nepodceňuje. Mezi zajatými Boery nalézají se kromě generála Cronje též vrchní velitelé Roos Martens, Verster a Jooste, jakož i celá řada generálů, praporečníkůa důstojníků. Z Londýna, 28. února. (T. k.) »Standard« uznává význam kapitulace Cronjeovy, ale varuje před jeho přeceňováním, ježto bude třeba ještě mnoho obětí přinésti. »Morningpost« píše: Proslýchá se, že Anglie chce se ukázati velkomyslnou, ale Chamberlain se vy- jádřil sváho času, že opětování války se musí státi nemožným. »Daily Telegraph« míní, že úspěch Robertsův bude míti ten účinek, že tón zahraničných listů se vůči Anglii změní. »Timesy« píší, že při neústupné povaze Holan- ďanů Anglie se musí na pokračování války připraviti. Z Paříže, 28. února. (T. K.) »Iutransigeante zahajuje subskripci, z níž by opatřena byla generálu Cronjeovi čestná šavle. Z Paříže, 28. února. (T. k.) Včera večer stal se boulewardu projev na prospěch Boerův. Dva Angli- čané byli zahrnuti posměchem. Z Paříže, 28. února. (T. k.) Různé listy pro- půjčují výrazu domněnce, že neštěstí Cronjeovo ne- rozhodlo o výsledku války a vyslovují naději, že Evropa zakročí co nejdříve.

Ruské listy o kapitulaci Cronjeho. Z Petrohradu, 28. února. (T. k.) (Zpráva ruské telegrafní agentury.) Zpráva o kapitulaci Cron- jeho byla všemi třídami zdejšího obyvatelstva přijata s hlubokou lítostí. Pokud možno přehlédnouti dnešní čísla listů staví se všecky vášnivě proti Anglii. Ve- škeré vedoucí listy vyslovují náhled, že Evropa nesmí dalšímu surovému znásilňování klidně přihlížeti. Okamžik intervence nadešel a ona moc, která se chopí po- činu, získá si nehynoucí slávu. Jedno- hlasně uznává nevyrovnatelné hrdin- ství Boerů, kdežto v konečném vítěz- ství přemoci nespatřuje se hrdinství.

Jeden list praví, že Boerům náleží neocenitelná zá- sluha, že zničili fantom nepřemožitelnosti Anglie. Jinak vyslovuje se náhled, že kapitulace neznamen konec války. (Dle toho by zakročení Ruska bylo jisté, neboť jelikož ruské listy nemají volnost psáti ve smyslu vládě nepříjemném, mluví zde patrně ve shodé s ní. Red)

U Kruegra. Američan Allen Sungrée píše: Transvaalské slunce stálo již vysoko na nebi, když, jsem za jednoho parného jitra o 6. hodině měl rozmluvu s Pavlem Krueg- rem. Zastal jsem jej sedícího v předsíni svého domu, nohy měl nataženy k vycpanému lvu. Nedaleko od něho seděla mrs. Kruegrová, klidně pletouc šedivé ponožky. Usmála se jen občas vtipným poznámkám, jimiž Krueger zahr- noval lidi, rozestavené na schodišti. Když jsme přibyli ku mříži předdvoří, povstal Ohm Pal, vysypal popel své dýmky u samé hlavy onoho lva řekl, ukazuje na nás, několik slov v taalském nářečí směsi to z holandštiny a angličiny, načež jeho posluchači vypukli v hlasitý smích. Na to vyzval nás pokynem ruky. abychom přistoupili blíže. Mezi tím, co ostatní pozdravovali paní Krügrovou, měl jsem dosti pokdy, podívati se na „bíly dům“ presi- dentův. Je to malé, jednopatrové, kamenné stavení, oho- zené bílou maltou; vyhllží ještě prostěji, nežli dům nej- prostého amerického venkovského hospodáře. Dva velcí lvi z mramoru, umístění po obou stranách schodiště, tvoří je- diný pokus umělecké výzdoby jsou však tak místrně pro- vedeni, že celý dům stlačují, takže zdá se menším nešli skutečně jest. Při představování potřásal mi Krüger rukou. Tu tedy stál přede mnou, jak zhusta jsem jej viděl vyobrazeného. Má svérázně přistřižený vous, malé, šedé oči, veliké uši se silnými boltci, vystupující nos, veliká ústa, pevnou bradu, a jest hubený. Má také krátké, ale útlé nohy. Barva jeho pleti jest hnědě žlutá, tvář jeho vykazuje tak mnohou vrásku. Zuby jsou silné, nestejné a ne bílé, páže dlouhé, ruce sval- naté, prsty malé. Palec na levici schází. Přišelť oň Krüger při lovu na slony, když v jeho ruce vybuchla puška. Jeho spolulovci chtěli tenkrát ihned odebrati se s ním k chirur- govi, ale Krueger vyňal ze své kapsy lovecký nůž, a opřev si ruku o pažbu pušky, amputoval si palec sám. Poznáš pahýl na jeho ruce ihned, protože drží svou krátkou ohnutou dýmku čtyřmi prsty. Krügerův oděv projevuje tutéž nedbalost jako oděv většiny Boerův, vzezření jeho jest gro- teskní. Kabát »sedí« špatně, spodky jsou příliš úzké a krátké, z černých hrubých střevíců vyzírají staré obnošené ponožky. Pokud mlavil s ostatními, nespustil jsem s něho ani oka a viděl jsem, že mne potajmu pozoroval. Nemohl jsem ubrániti se trapnému pocitu, že tento ospale vyhlížející muž potajmu tropí si ze mne šašky. Prozrazovala mi aspo ř podezřelá hra brv a řas, že jej má zvědavost velice obvese- fovala. »President přeje si zvěděti« — otázal se mne tlumočník, vrchní poštmistr Van Alpen, — »jste-li snad anglickým zvědem ?« Dal jsem Ohmu Krügerovi prohlásiti, že jsem Ame- ričan a že mé sympatie jsou na straně Boerův. On však se tvářil nedůvěřivě i nadále. »Mladý muži, jaká jest vaše víra?« zněla jeho druhá otázka. Ptá se tak každého. »Povězte mu pravdu« — byl jsem varován — »nebot jest nedůvěřivým.« Odpověděl jsem pak, že náboženské názory amerického reportera jsou pružným pojmem a ochotně se př zp ůsobují osobě dotazované. — — Hlavní potravinou Ohma Pavla a všech jeho krajanů je černá káva. Této připisuje své podivuhodné zdraví; ne- churavěl za svého živobytí ještě ani pět minut. Pije ji v dávkách, jež by jiné otrávily, silnou a tak horkou, že kdyby — tvrdí tak aspoň Boerové, polil jí psa, srsť jeho by se spařila. Krüger je typem Boerů; spojuje v sobě tempe- rament, ospalost i čilost těchto zvláštních lidí, kteří často dají se strhnouti k násilí a projevují při tom jakousi lenivost a nedbalost. Mrs. Krügerová jest výtečná paní, kteráž nebyla bez vlivu na životní dráhu svého chotě. Pochází rovněž jako první manželka Krügerova, ze staré jihoafrické rodiny. Z prvního manželství žije syn. Druhá měla 16 dítek. Sedm jich zůstalo na živu. Bydlí na blízku Pretorie, mají veliký počet potomků, ale žádný z nich nevyrovná se Ohmu Krügerovi. Na konci rozmluvy dal se Krüger unésti. Nedovo dl potlačiti pocitů, jaké chová k Anglicku a zapomněl na okamžik, aby dusil svou nezkrotilelnou vášeň. Zrak mu jenom hořel. Volal pak hlasitě: „Slyš to Bůh. Anglicko nemá žádného práva na tuto zemi. Po leta, dlouho, dříve nežli bylo známo bohatství této země, bojovali a krváceli jsme, abychom si zachovali tuto zemi. Tenkráte byli isme příliš chudi, abychom dráždili lakotu Anglicka, neboť bo- hatství našich darů bylo ještě neznámo. Ale s rýžovišti zlata má se to tak jako s hezkou bohatou dědičkou: každý by vzal si ji rád a nikdo ji nepřeje jinému. Prač bychom nyní tedy se dělili, protože Hospodin požehnal našemu přičinění a naší práci?! — Stařec i mladík, všichni chápou se zbraní a naše ženy za námi nezůstanou. Každý Boer bojuje za svou zemi, každý dům jest pevr ost. Je-li vůli Páně, aby Angličan dobyl naší země, může se jí zmocniti jenom cestou, vedoucí přes naše mrtvoly, přes trosky našeho majetku. Dejž Bůh, abychom byli toho ušetřeni!“ Posadil si po těchto slovech na hlavu klobouk a po- spíchal rychlými kroky na silnici, kdež očekával ho uza- vřený čtyřspřežní povoz. Kolem povozu klusali jako tě- lesna garda jezdci v bílých spodkách a vysokých jízde- ckých botách, Stáli jsme všichni na silnici, držíce klobouky v ruce,a sledovali jsme kavalkádu, jež brzy zmizela v oblacích prachu.

Telegramy.

K situaci. Z Vídně, 28. února. (Telef. zpráva »K. L.«) Kdežto se podobá tomu, že obtíže s mladočeskou obstrukcí budou alespoň tak dalece vyrovnány, že zákon o odvodu bude schválen a volby do dele- gací budou zabezpečeny, hrozí vládě nová obtíz