Vychází kaftiy den mimo po uedéli « uvátkn. Pŕodpláol m v adminiitraei Ostrovní ullo« Ыш. I ПОН.U. f Гг*м: • rettesi 1 il Sfi kr. 3 . 75 . 16 . - .

ètTrtletné oeioroéué.

. — il. 90 kr. . * , 70 , ..10 , 80 .

Jednotlivá óisls po 4 kr. Za donášaní do doma mé(I6nt 10 kr. Тй^ГТЛГ

DOP1MY rennkoTnné n podoptnaé pHjini red-alcc« T Oitrovnl allei t. 222-П. Rukopiiflv netmefm« n nspoétpMnýck nedbáš«. REKLAMACE neupeòatfiné poiýláry badtei nofrnn* kovány. ln mit у poüUm« м ж^ктаф.

\ Praze, v ncdèll due Y. srpna IMI.

Horn i к Ж II I. у

Z Vidně, A srpna. Od včerejška jest nám zaznamenali pra' zvláštní střiku v naší žurnalistice Oficiosm tiskové bureau, jehož majitel „dvorní rada“ Hirschfeld, jak obecné známo, v službě vlády stojí, kdežto druhý majitel členem c. k. ti skové kanceláře a odborním radou jest, ne vydalo žádné telegrafické zprávy o cesté císařové­ do Solnohradu a Gastýna. Pátráme-l po příčině, tu se nám nad.' pochybnost sdělíme,­ že to zavinil nejvyšši dvormistr kníže Hohenlohe, poněvadž před několika měsíci několik příl š drze vystupujících židáčků, z dvorního plesu vyloučil a tím u „veřej n é h o mínění' se diskreditoval. Včera i dnes maj všecky listy toliko privátní telegramy­ o dotčené cestě císařové. A nestydí se nikdo za ten skandál? Tak daleko vzrostly rohy jisté koterii zpupných oposičníků vlády Taaffeovy ? Podobné darebáctví tropí se s obecnělou „štvanicí“ proti hr. Hohenwartovi. List který před rokem se základním jměním zl бОч.ООО započal vycházeli a nyní na konci prvního roku již v smrtelném tažení se na chází, vynalezl pojednou, aby se hodně pikantním­ stal a pozornost liberální chátry aspoň к sobě obrátil, delikátní rozmíšku, k tern prý nastala mezi vàlici konservativních klubťt na říšské radě, jejíž n sledek není prý žádny jiný, než že hr. Hohenwart jest syt toho vladaření­ v klubu pravice a že tudy hodlá vzdáli se vůdcovství své strany, poněvadž také neobyčejná­ fy-ická slabost se ho zmocnila atd atd. Zdejší listy umlčely i tuto pikantní historku,­ berouce zřetel к pramenu, z kterého­ pocházela, kdežto štastný dopisovate vaší „Politiky“ to uznal za velmi potřebné, tak důležitou (!) /právu dementovati. Teprvé potom se tyaly i zdejší listy celé té věci a velký státnický akt jest hotov. Neboť sloupce novinářské se otevřely a pojednou se přetřásá­ celý poměr mezi vůdcem strany práva a ministerským předsedou, a oba se jak náleží­ Valchují. Ten mizerný způsob, hráti si na politicky moudrého, oškliví se z té duše každému­ rozšafnému člověku; avšak smyšlenou lež zpřetvořiti na skutečné poměry, aby se tím nabylo zbraní p oti odpůrci, to p:íma perfidní. Hrabě Hohenwart se ani nepřesytil, ani není fysicky usláblý: nejméně ale mysli na to, aby osobné na vždy vstoupil do po zádí poněvadž pry „jeho dítky již zaopatřeny jsou“. Hrabě Hohenwart má mocí svého velikého­ nadání, jakož i pro své státnické vědomosti­ a zkušenosti zcela jinou úlohu, nežli zaopatřovali své dítky a uchýlili se po té na odpočinek, do nějakého skrytého koutečku. Hr. Hohenwart převzal v rozhodných okamžicích­ svého života na sebe závazky a uči nil na nejvýš důležitých místech sliby, z kterých­ dotud rozvázán není. Způsob, jakým dotčený­ hrabě po tu chvíli hleděl závazkům svým dostáti, usvědčuje každého znalce o jeho duchaplném ovládání celé politické situace, zvláště ale o jeho nezištnosti a bezpříkladném sebezapření pro něž neúnavní pisálkové zkra chovaných bankovních správních radů nemají žátíného smyslu. Panáčkové holobradí! Hohenwart­ není žádny sobík! Pakli Hohenwart

po mnoho měsíců pracemi pro obecné dobro mládež v národním obloka císaři kytici ■ claař se přetížili dal a když stráviv celé dny v kon- skýob bor. fereucích. večer co večer daleko přes půlnoc | Do Mnichova přibyl císař o 6*/« hod. a sose­ na psací spolek upoutal, aby neyt^žší otázky , stoupil v paláci prince Leopolda, kdež i přeno- ohjasnil a určité rady poskytnul, kde jich ne-|C«j«. Na nšdraží byli přfton.ui ; princezna Gi- hylo ua snadě: pak jest to přímo uesvédo-: sala, princ Leopold, vévoda Ludvik a rakouské mité, ba darebácké, podezřívali jej z přesy-. vyslanectvo. Téhož dne přibyli do Mnichova cení a mluvit! o něm s podlým úsměškem, : také královští manželé sašti. jako by se hyl naprosto již zřekl všelikých I O významu cesty císařovy přináší „W. Ailg „aspirací“ na ty neb ony vyhlídky a kariéry ; Ztg.“ nové vysvétleni spóra svého dopisovatele v budoucnosti. Čas hr. Hohenwarta ještě ne-1 který byl za tou příčinou německého velevyslance přišel a jeho nejhližší přátelé a spojenci věru . vldehakébo prince Reusse navštívil, aby /. něho co nejvíce se přičifiují, aby čas jeho ještě tak i něco o dčelu cesty vysvědčí. Pochodil však brzy nepřišel. Ale přes to přijde, tolik jest {špatně. Vyslanec totiž provil, že schfire ta jest jisto to z té příčiny, poněvadž dle stavu věcí novým dokladem ku přátel-kým poměrům mezi přijití ш u s í. Kdo osoby a celý stav věcí oběma císaři Pokus dopisovatele, aby ze styku zná, ví positivně^ že jen kabinet Taaffeův byl s to aby tvořil přechod z té obecné politické zvrhlosti zkrachované většiny к palyn^cnesi, která jedině schopna jest, budoucnost habsburské­ monarchie zachránili a pojistili. Že hrabě Hohenwart к tomuto dílu pomocnou ruku přičinil, že své nejlepší vědomosti, nej- výdatnější sílu na tnto „tichou práci“ vynaložil a nejmenován a nepoznán co „řídící stupnice“ v té vřavě rozháraných­ stranníků hranici položil nepřekonatelnou,­ to pojištuje mu vysokou úctu všech, kdož dovedou posouditi tento čin jeho a vděčnost­ oněch, kteří v první řadě povoláni jsou, posuzovali činy jeho.

К cestě císařově. Dalši průběh cesty císařovy jest tento: O 6. hod. dne 4. t. m. odebral se císař František Josef na vycházku do tak zvaných císařských stromořadí, kdež se 1 M2 hodiny procházel. O 8. hod. přibyl císař rakouský opět do l&zeftského zámku, kde v oddělení císaře německého čaj byl předkládán. Večer ukončen skvělým ben gálským a všeobecným osvětlením města. Druhého dne t 5. srpna navštívil císař ra koňský forni kostel a daroval mfstnim chudým a lázeůské nemocnici po 300 zl. Před polednem odebral se císař německý к císaři rakouskému, kdež prodlel až do 11. hodin Zatím shromá ždila se honoráre a pruští dvorní pánové v parádních­ uniformách a postavili se bliže povozu, který právě přijel. O 11. hod. oba mocnářové císař rakouský v uniformě rakouské, císař německý­ v civilním obleku přišli k vozu. U ^zu se rozloučil cisař ještě jednon srdečně s císařem německým a jeho průvodem, pak s rakouskými notabilitami a za nlučného pozdravování se strany obecenstva vsedl do svého povozu a odjel do Gastýnu Na cestě do Mnichova přibyl cisař rakouský ve čtvrt na 4 hod. na slavnostně ozdo bené kitzbttbelské návrší za zvuků všech zvonů i byl uvítán náčelníky úřadů, duchovenstvem, magistrátem a zástupci venkovských obcí. Slav nostně oblečená školní mládež odevzdala mocD&ři kytice Po pobyta 12 minut jel dvorní vlak dále к Wörglu, odtud na Kufštein a byl císař na všech stanicích přečetně shromážděným obyvatelstvem­ s nadšením uvítán. Ve Wörgln a Kufsteinu přijali císaře ná čelnici úřadů, duchovenstvo, obecni iředstavenl, spolky a korporace. V Kufsteinn odevzdala

mocnářů vytknul kapitál pro ústaváky, odmítl princ Reuae těmito slovy, při čemž zmínku o vnitřní situaci Rakouska úplné igoon val : „Není to dobře, když se cestě císaře Františka Josefo na Mainau a do Friedrichstinfeiin přikládají zvláštní důvody Buďte ujištěn, že také zde nejedná­ se o nic jiného, nežli o skutek zdvořilosti­ Cisař František Josef navštíví princeznu Gisela v Mnichové, a jelikož hodlá cestovat! po Tyrolich a Vorarlberkn, vede ho cesta přirozeně к jezeru bodamskému, kdež nyní dli němečtí knížata, a jelikož jej také s těmito spojuji staré přátelské poměry, rozumi se samo sebou, že nemine­ místo jejich pobytu, aniž by jich navštívil. Kdo tnto cesta avádl ve spojení s politikou německou,­ zapomíná, že zástupcem Německa na veuek jest císař Vilém a jen tento Aby ra- kousko-německé politice dal se nrěitý směr, nebylo­ potřebí cesty na Mainau nebo do Friedrichs- hafena “ V tom vstoupila princezna Renssová a bylo po rozmluvě. Princ ještě podotkl, že se tkání císaře rakouského s králem saským s velkovévodou badenským jest ještě pochybne. Politický přehled domácí. V Praze, dne 6. srpna. - Z Vidné. Konsekrace nové jmenovaného knížete arcibiskupa Ganglbanera stane se kn konci měsice září. Praekonisace téhož stala se již na posledním konsistoriu v Římě. Havajský král Kalakana přibyl sem dnes ráno v 9 hod. karýrním vlakem severozápadní dráhy. Nádraží toto a ulice, kudy král měl jeti, byly naplněny zvědavými. Na nádraží nví tali krále jemu přiděleni podmaršálek bar. Tiller a kapitán Czedik, pak havajský konsnl Schönberger.­ Král Kalakaua je vysoké postavy, širokých­ ramen, pleti tmavožlnté, má černé kudrnaté­ vlasy i vonsy Jeho prvni ministr Arm strong je též vysoké postavy, kdežto drnbý jebu průvodce plnkovnfk Juld je malý mnžík. Král ubíral se dvorní čekárnou na ulici, kdež vstoupil­ do otevřeného kočárn. Tiller, Czedik Schönberger přisedli к němu kdežto v druhém šočáře jeli Armstrong a Juld. Několik minut po čtvrt na 10 bod. dojelo se к hostinci rIm periel“, kde krále očekávalo ohromné množství lidu. Král však brzy se vzdálil do svých komnat. Před hostincem postavena je dvojnásobná čestná stráž. Vůdcovství ústavácké šlechty v Cechách bude prý po zemřelém hr. Mannsfeldovi nabid nato hr. Waldsteinovi.

I Spor o „počeštěné* desítky stává ze ztál# zajímavějším Jak jsme již včera oznámili, Ufi-' jala generálu! rada r«koii»k" nherské banky I návrh, že „poškozené* desítky mají býti odio.' záři t. r. přijímány jen se srážkou 6 kr. jakolto náhradou za „výrobu a manipulaci“. Toto ds»e- šení. jemuž i vláda povolila následkem nátláktt maďarského, stane se asi velice osudným z**' motné bance Srážením fi кг: z každé popsané či potištěné desítky udělala by banka velice do«; brý „kšeft“, avšak jiná jest otázka. zdá-Ii na příslušném mlztč bude dovoleno, aby lid takto byl týrán libovůli několika židovských peněiniků, kteříž v rakousko-uherské bance hlavni mdjt slovo. Velice trefně píše o tom vldeůskiá „Tribüne“­ : „A po všem tom ohromném hluku porodila­ bora nepatrnou myšku. Malá provise pro bank. tot vše, což chce se dociliti. Pět krejcarů­ ndělá nota nepopiratelně pravou ; bez tohoto­ poplatku mobla by být padělanou. Připadá nám věru za těžko dále vážně digkuťovati. Chtěli bychom vidéti obličeje guvernérů angli-' ckého a francouzského bankn. už zočl tento ša- lomounský rozsudek našeho velkého'ústava I A proto byl obtěžován obchod, proto měla být vyvolána­ srážka mezi oběma polovinami říše. proto ty konference ministrů — vše к vůli celým pěti ’ krejcarům. Tak lacino nendělaji to ani pověstné 1 27 kr. obchody. Buď jsou ty noty népopfra- telně pravé, potom mnsf je bank přijfmati i bez vedlejšího poplatku, to se mn zcela obšírně­ a nepopiratelně dokáže. Aneb ! nadpisy ohrožnjon skutečně pravost těch pe něžnícb známek, jak ústav opětně tvťdil, pak 1 neodstraní se nebezpečenství mizernými 5 kr. žádným spůsobem. Bylo li skntečné'tak vélkýra to nebezpečí, že bank musel porošiti svůj statut ' a svou existenci v sane vydati, potom muselo by ještě dnes býti zrovna tak velké a žádná pro- vise. žádná sama sobě diktovaná úplatnost ne- ‘ směla by ústav přiměli к tomu, by změnil svůj náhled a svoje opatřeni. Byl to jen bank, který c odvolal a bade to br. Szapary, který odvolá. ' Náš ministr financi prohlašuje ovšem, že také 1 cislajtánské státní pokladny nebudou, počínaje 15. zářím, bráti popsané noty beze všebo. Avšak přijmou je na každý pád, když složí se 6 kř.r,f poněvadž bank tnto nábradn žádá a poněvadž í ministru velkomoci nesluší o takovon maličkost se příti. To bodou činiti soukromníci n kom- i: petentnícb úřadů a parlament bude dožádán, aby rozhodl, zdaž ústav zjevným pornšenim svých stanov nepozbavil se své existence. A rovněž státní pokladny nherské budou noty mnset při- jimati, bnde-li 5 kr přiloženo. Takovým spů sobem scvrká se ten velký národní spor na mi- * zernon maličkost, a oni, již chtěli táhnonti do boje jakožto hrdinové, vrací se zase domů co 7 zahanbeni kramáři. Tak to dopadne vždy, kdykoliv­ v náruživosti se zapomene na to, co jasné právo předpisuje. Kocovina je nezbytná.“ Z ľršti. (Porady o rozpočtu. —• Ku sporu novinářů s vojském.) In- ! spirovaná zpráva „Pol Corr.“ z Pešti oznamuje, ‘ že porady o rozpočtu již započaly. Vzdor ně^ 11 kterým větším výdajům zejmena v položkách t ministra komunikace bade rozpočet bezpochyby ( příznivější, poněvadž závěreční účty z r. 1880 ** dovolují, aby příjmy ustanoveny byly znkČné výše. Ministerstvo chce z ohledn na práce par-

FEUILLETON.

К třicetiletému jubileu Bob. Hakla. Vlas můj silné prokvétá, šíje к zemi se kloní ; čas od času churavím a přemýšlím o smrti, která se každým dnem jižjiž na mne strojí; zřídka myslívám na minulost, zřídka zaletám duchem v doby vodou uplynulé. Leč někdy přece — v zimě kdy u teplého krbu sedím, v leté, když volné stinným stromořadím­ se procházím, tu rozpomínám se na bývalé­ časy, události, osoby Tak i nyní zdá se mi, že jsem mladým farářem v Podkrkonoší, muž v plné síle, který po ranní mši svaté chápe se sukovice, aby ... Než chci po pořádku a souvisle vyptá­ vèti: ♦ * • Po pětiletém kaplanování v kraji, dostal sem se za faráře do hor Krkonošských na patronát hraběte D . .. ., r. 1851 přistěhoval sem se na svou osadu koncem mésíce července.­ Seznámiv se v kratičké dobé s hod Dým místním učitelem získal jsem v néra upřímného společníka a průvodce v hornaté, leznámé krajině. Protože jsem byl pravým >eciválem, on však rád světem brou-il. hledél mne pod jakoukoli xámínkou sebou někam tostati a tak s okolím a sousedními spolu >ratrv seznamovali. Nebýval jsem mu ovšem védy po vůli, tle г počátku dal jsem si přece říci. Tak přišel ke mné i о XIV. neděli po

sv. Duchu po ranních službách Božích a vybízel­ váhajícího do nedalekého městečka, kde právě pouf a primice siaviti se měla. Baže, o pouti sv Vavřince bude tomu třicet let, když jsme po deváté hodině s p učitelem M .. . do městečka Jilemnice chutě přes vrchy a doly vykračovali. Nevábila mne tak pout jako neznámý novosvéeenec, o němž mi průvodce vyprávél, že to syn druhdy chudého tkalce ze Branné, jenž později do Hrabačova se přestěhoval a při plátenické továruě hrab. Harracha službu irvního mistra zastával, že primiciant z Hra- >ačova к němu, když v Jilemnici praeceptorem­ byl, do školy chodil a vždy pilně se učil, že otec primiciantův byl písmákem, který za trpce ustřádaný groš knihy kupoval i časopisy­ „Jindy a Nyuí-, „Kvéty“, „Včelu“ i „Pražské Noviny“ odbíral, !e novosvéeenec již ve studiích velmi čile ei vedl, ač po smrti otcové, od páté třídy, sám kondicemi se protloukali musil, že v semináři­ jako dobrý znatel češtiny zvláštní praemium­ obdržel a že z toho mladého velebníčka­ jednou „néco kloudného* býti může, protože už nyní verše skládá a lecos do tisku dává. Sdělení toto bylo mi dostatečným­ vnadidlem. Rafička na věži chrámové ukazovala na jedenáctou, když jsme do pohorského mi stečka vcházeli. Ač jsme "boudám kramářským pilně se vyhýbali, bylo nám přece davy lidstva pracné se prodírali ; zbožný horal spěchá z blízka i z dálí a nahodí-H se příležitost, nedá si po­

žehnám' novosvéceného kněze ujiti. Cestou dozvěděli jsme se, že slavnost v kostele již dávno započala ; proudem lidu dereme se tedy ku svatyni. P. učitel zaměřil přímo na kůr ; já za ním věda, že bych jiuady s těží do kostela se dostal. Než i kůr byl hudebníky­ a zpěváky všeho druhu přeplněn — při podobné slavnosti hlásí se totiž к muzikantům,­ kdo jeu trochu vrznout dovede a mezi zpěváky, kdo jen notu zná — ale pro velebníčka,­ třeba i hudebníkem nebyl, zbylo přece ještě kousek místečka. U basistů vzal jsem konečně pevnou posici. Co zatím můj průvodce se známými se pozdravoval a každému néco do ucha pošeptal,­ rozhlížel jsem se po kostele a u hlav ního oltáře mezi několika knéžími, tu blednoucího,­ tu zardívajícího se priinicianta snadno rozeznal. Než v tom výmluvný kazatel konče řeč svou к primiciantu se obracel volaje : Bohumile, bud Bohu milý! Půl srdce Církvi, půl vlasti v obét dej, svých rukou nikdy ve klín nečinnosti neskládej ! Pracuj pilné po celý svého žití věk, budeš Bohu, lidem — byt ne všechném — vděk ! O dalším­ průběhu slavnosti nehodlám šířili slov a podotýkám jen. že zmíněná poslední slova kazatelova zapadla mi do duše ....as nimi vryla se tam hluboko i podoba novosvécence Bohumila Hakla, nynějšího faráře v Hořicích. Mluvil jsem s ním při obědé na děkanství jen nékoliv slov, brzo sešel mi s očí, ale nikoli к mysli, bylo mi zvláštním potěšením zvěděli, jak mladý kněz slibu, který u oltáře slzami byl spečetil, dostáti se

snaží. Od té chvíle poslouchal jsem rád p. učit le, kdykoli o svém bývalém žáku něja- ’ 1 kou zprávu z městečka domů přinesl. Zane*' dlouho dozvěděli jsme se, že byl povolán za vikaristu к stoličnímu chrámu Páně do Hradce Králové, kdež půldruhého roku setrval. Na ' i to jmenován katechetou při tamní hlavní škole, nižší reálce a ústavu učitelském. Leč nemoha"7 ze skrovného platu 400 zl. ovdovělou matku dle přání svého podporovali, zažádal r. 1854 к vojsku a přijal místo katechety při vycho- vávacím ústavu v Belluně, kde do r. 1861 pobyl. Odbíraje za redakce Šestákový „Pražské Noviny,* čítal jsem rád dopisy Haklovy i Italie­ i jeho pěkný cestopis do Vlach; mfij soused­ pan farář К .... půjčoval mi v letech 1855 a 1856 slovenský list „Cyrill a Method,* v němž jsem rovněž příspěvky z péra Haklova nalézal. Roku 1861 vzpomněl si na Hakla královéhradecký biskup f Karel Haní a povolal­ ho do svého sídla za katecheta na c. k. gymnasium, kde až do roku 1870 blahodárné působil. Tof krátký průběh jeho první dvacetileté­ veřejné činnosti. A věru krásné I Kdykoli některý student od Hradce Králové >o Krkonoších cestoval a na mé dvéře ra- ' [lepal, ptával jsem se vždy na zmíněného pana katechetu — Bohumila Hakla a šel jeden­ o něm hlas, že upřímným přítelem mládeže,­ ie za chudé studenty v domech bokáéů rád oroduje, ie nadšenými šlový v jinoších ducha vlasteneckého probouzí a ie jak mekl studentstvem tak i u méitanstva všeobecné ' vážnosti a lásky požívá. Bohumil byl lide­ m ni i 1 ý.