#1
alto_textblock
#1
že bude následkem neuspokojivého průběhu
jednání o mír učiniti rozsáhlá vojenská opa-
tření. Vláda žádala dostatečné informace o
účelu této výpravy. Až dojdou, rozhodne
vláda, zda generál Gaselee má dostati
odchylné pokyny.
#2
alto_textblock
#2
Z říšské rady.
#3
alto_textblock
#3
Ve včerejší schůzi poslanecké sněmovny
podal poslanec Rataj následující
#4
alto_textblock
#4
prohlášení:
#5
alto_textblock
#5
Slavná sněmovno! Včerejší prohlášení pana před-
sedy poslanecké sněmovny ve příčině přijímání a
zanášení neněmeckých interpellací vzbudilo oprávně-
nou roztrpčenost českých poslanců.
Činem tím ukázal pan předseda, že nemá po-
rozumění pro konání svých povinností, totiž říditi se
platným jednacím řádem a zachováváním základních
zákonů ústavních.
Čin jeho řadí se důstojně po bok činům oněch
mnohých jednotlivců, kteří zaujímajíce svým vy-
sokým postavením většího vlivu jsou nejzavilejšími
nepřáteli národa českého.
o Jedna všák věc přímo v této sněmovně zaráží
to jest stanovisko pánů poslanců polských. Poláci
jsou rozhodnutím předsedy stejně s námi na právech
svého jazyka poníženi, oni však na na odčinění této
spáchané křivdy doposud ničeho neučinili a zdá se.
že neučiní.
Nechť však si zapamatují, že není vyloučeno,
budou-li od případu k případu v podobných záleži-
tostech často vyhovovat přání a tužbám Němců,
může je i v této říší postupem času stihnout soud
jich bratrů Poláků v pruském Poznaňsku.
V uvážení, že moji kollegové, čeští poslanci
přede mnou již ve věci této se stanoviska zejmena
právnického dokázali, že rozhodnutí pana předsedy
jest neoprávněné, čelící proti jednacímu řádu a zá-
kladním zákonům ústavním, obmezím se na předne-
sení prohlášení, kteréž jsem zmocněn učiniti jmenem
svých kollegů-poslanců české strany agrární a ná-
rodně sociální:
My zástupcové české strany agrární a národně-
soc. prohlašujeme, že proti rozhodnutí předsedy posl.
sněmovny p. hr. Vettra, učiněnému ve schůzi sněmovní
dne 20. února t. r. v záležitosti přijímání a zanášení
neněmeckých interpellací do protokolu — co nejdů-
razněji a nejrozhodněji protestujeme a to z toho du-
vodu, že rozhodnutí ono příčí se jednacímu řádu po
slanecké sněmovny, jakož i obvyklosti a právu uží-
vaného za dřívějšího předsedy pana dra. Fuxa, ze-
jmena však základním zákonům ústavním, dle kte-
rých jest všem národům všude v této říši rovno-
právnost národní a jazyková zaručena. Vidíme v tomto
rozhodnutí pana předsedy příkré, nespravedlivé, bo-
hužel systematicky zúmyslně prováděné utlačování
če kého jazyka a tím znehodnocování své národnosti
v této sněmovně, ač i v této stejně jest nám zá-
kladními zákony ústavními rovnocennost národnía
jazyková zaručena.
Cítíme se tímto rozhodnutím p
předsedy oprávněně v zastoupe n
svých českých voličů hluboce ura-
ženi a proto prohlašujeme dále, že
všemiprostředky každé jedná n
této sněmovny budeme rušiti, po-
kudnámodvoláním spáchané křivdy
vzaté právo vráceno nebude.
Dürazně žádáme, by toto prohlá-
šení bylo do příštího protokolu
poja to.
Ve Vídni, dne 21. února 1901.
Jan Rataj, Kubr, Hrubý, Klof áč.
Černý, Prášek. Zázvorka, Sehna
Fressl.
#6
alto_textblock
#6
Posl. Černý odmítl podezření Dašinského, že
chceme svým pravem utlačovat cizí národnost. Po-
ukázal na neupřímnost vlády ve stylisaci trůnní
řeči, jež je v rozporu s tím, co činí sám president
sněmovny. Tam se žádá uklidnění, ale presidium
první staví se proti možnosti jeho. President jako
věrný panoš vlády předbíhá události a po přání
trůnní řečí libovolně mění jednací řád. My vidíme
Jako vůbec všechno je falešné, co vláda prohlašuje
nahoru i dolů, tak i falešné a farizejské je prohlá-
šení předsedovo při zvolení, že chce být nestran-
nýtn. Nyní po skutku jej poznáváme. On sám ruší
dané šlovo, ruší klid sněmovny. A kdo s ním sou-
hlasí, jest jeho spoluvinníkem. Vidíme jich tady,
bohužel, dosti na různých stranách. Vláda, která
skládala pro císaře trůnní řeč, ve svém sobectví ro-
zeštvává národy a k ní druží se známí zde udržo-
vatelé centralistického systému a jejich strany. Ten-
hle parlament má nezdravé a nepřirozené podmínky,
ba na nemravnosti založené podmínky.
Funkce parlamentu jsou porušeny, protože sám
jeho organismus je nezdravý, založený na bezpráví
Nemá snahy rozumné, nemá politické mravnosti, a
proto nemůže pokročiti k řádné zákonodárné prácí.
Já zde vidím více lstivosti, napalování a taškářství,
než toho, co odpovídá rozumovým, mravním, bospo-
dářským a kulturním potřebám národů. Vláda v
trůnní řeči pochvaluje si blahodárnost ústavy, a zde
sama obavně šlape základní zákon o rovnoprávnosti.
Dobře jí rozumíme. Za tím jejím štvaním vidíme
záludnou snahu vládnouti § 14. Ale to je přímo
znásilňování národů, a tu jsme na stráží. Toho ne-
dopustíme. Dobromyslní lidé bláhově se domnívají,
že parlament náš je representací národů. To je hrozný
klam. Zde je vskutku jenom znásilňování národů —
zejmena našeho. A v tomto systému lži vizte toho
presidenta, který má tu být representantem nestran-
nosti a spravedlnosti. Není horší a smutnější ironie
nad spravedlnost objevivší se v rozhodování tohohle
ddl
#7
alto_textblock
#7
člověkal
#8
alto_textblock
#8
Vidíme tady pohoršlivé faktum, že tady se ná-
rodům vstříc nekráčí, zde se národy neusmiřují. Na-
opak uměle vyráběnou lučavkou se strany vládn
mezi sebou rozeštvávají a bagatelisují se národy.
dovolují se znásilňovati a poškozovati. To je bru-
tálnost, jíž není na světě příkladu. Ale je to přesně
podle tendence vládní: Divide et impera.
Zde v parlamentě máme styky nejen mezi se-
bou — a měli bychom se všech stran hleděti vzá-
jemně si porozuměti — ale i s vládou. A s tou
chceme mluvit svou řečí mateřskou, prodchnutou
city, které jsou v základu naší duše. Touto řečí
chceme nejvýrazněji vyjádřiti nejen své stížnosti,
ale i požadavky. Nuže, my máme především právo
žádat, aby nám vláda rozuměla. To je její věcí, aby
nám rozuměla.
Je to její povinností. Nejsou tu národy k vůli
vládám, ale vlády k vůli národům. K tomu názoru
reformnímu musí už jednou vláda přijít. Námi při-
nášené oběti věru zasluhují si od vlád rakouských
toho respektu.
Ale co nyní vláda činí, naplňuje nás jenom nej-
hlubším roztrpčením. Ona má říditi se heslem »Ju-
stitia est regnorum fundamentum.« Ale ona proti
tomu, místo aby zákony plnila a chránila, tyto ruší
a brutálně šlape. A tak nás přesvědčuje, že řídí se
heslem opačným: Injuria regnorum fnndamentum.
Tedy proti této očividné injurii stojíme tu my zá-
stupcové českého lidu a prohlašujeme za svou povin-
nost, vládu takovou porážeti, aby k čertu táhla ně-
kam jinam, kde by jí jednání takové trpěli.
#9
alto_textblock
#9
Denní zprávy.
— O právu českých podání a inter
pellací v poslanecké snémovně pojednává
»Pester Lloyd« způsobem velmi pozoruhodným
»Posuzujeme-li podivný ten spor zcela věcně,
nebudeme moci shledati požada-
vek český ničím tak přes příliš
přehnaným. Již proto, že jak předseda
sám zjistil, byly po pět let skutečně přijímány
také neněmecké interpellace. Nejedná se tudíž
o žádnou nebezpečnou novotu, nýbrž o za-
chování praxe, proti níž po leta nebylo
námitek, a nehledíme-li k antecedencím, z těž ka
lze nahlédnouti, proč jest možno v ra-
kouské poslanecké sněmovně prosloviti
českou řeč, proč by se však v če-
ské řeči nesmělo interpellov ati.
Snad proto, že by to podmiňovalo závazek, že
by i ministři musili česky rozuměti.« Takového
závazku by nebylo, neboť ministr může si dát
interpellaci přeložiti a na ni německy odpově-
děti. Buď se musí mnohojazyčnost z parlamentu
vůbec odstraniti aneb ze sankeionova-
ného práva nevyhnutelné dů-
sledky dovoditi. Ovšem se o Češích
namlouvá, že strhli spor o jazyk interpellací
jenom proto, že by se rádi takto oklikami do-
stali německé státní řeči na kůži. Ať je to
pravda nebo není, sotva však dobře činí ti,
kdož vytlačují spor z užšího jeho vymezení
pojednávají jej dle jeho intencí a téměř ne-
řešitelným jej činí. A potom: ať již někdo
Čechy sympatisuje či nikoli,
kdo pravdu nezapírá, musí doznati,
že neblahý systém, proti Čechům sle-
dovaný od mnohých let, že se jim
totiž dnes bere to, co se jim včera
poskytlo, musí i národ jak beránek
něžný uvésti v šílenou zuřivost. Byly
jim dány fundamentální články
byly zase vzaty. Bylo jim poskyt-
nuto právo vlastního jazyka v par-
lamentě a nyní se jim zase zkra-
cuje. Ve státě, v němž se vládne
podle pravidel rozumu, nikoli však
dle rozmarů a nápadů, je takového
cosi jednoduše nemyslitelno a kdo
se bude tudíž diviti, že při takové . . . politice
vládní strany národní všechna napomenutí rozum
do větru pouštějí?! — Když už nespravedlnost
na národních právech českých páchaná již
i nebesa vládního tisku uherského proráží, takže
z nich blesky opravdového nelíčeného hněvu
kmitají, co máme my Češi a naše zastupitelstvo
činiti?
— Zlatá srdce! Někdo nepodepsaný piše
německé »Politik« v příčině naší úvahy o schůzi
poslanecké sněmovny ve středu a o našem
srovnání dra. Fuchsa s drem. Kathreinem,o
rovnoprávnosti, kteréž dr. Fuchs za svého
předsednictví zjednal písemným podáním v sně-
movním protokole o dru. Kathreinovi, jenž pů-
sobil na hr. Vettra v tom smyslu, aby tento
vůbec nepřijímal žádných neněmeckých inter-
pellací. Neznámý pisatel německé »Politiky«
ukládá nám »maličké zpytování svědomí« o
tom, jak se stalo, že Fuchs byl nahražen
Kathreinem. Zástupci rovného práva národností
bývali prý mezi Němci jediní »tak zv. kleriká-
lové«, to jest ti rozhodní katolíci, kteří vzne-
šené nauky: »Miluj svého bližního jak sebe
sama« a »Co nechceš, aby ti jiní činili,
nečiň i ty jim!« nejen na jazy ku,
#10
alto_textblock
#10
lale i — v srdci nosili. Jak
prý se mohlo státi, táže se neznámý přípi-
satel »Politiky«, že strana tato nejen početně
seslabena byla, nýbrž i vnitřní pročes prodělala,
kterýž potlačil její směr, o rovné právo se zasa-
zující? Na to zpytuje dotyčný pisatel svědomí
národní strany svobodomyslné, předhazuje jí, že
svým jednáním a rozbíráním různých otázek,
kteréž v táboře přesvědčených katolíků co nej-
trapněji musily urážeti, způsobila obrat ve smý-
šlení tábora klerikálních Němců, že v Tyrolích,
z nichž kdysi vyšel muž jako P. Greuter, nena-
lezlo se místo pro bar. Dípaula.. Zkrátka, celá
ta kapucináda německé »Politike dýše libopachy
šňupavého tabáku i balšámu oné klerikální mo-
rálky, kteráž má svůj rub i lsc a kteráž se do-
mnívá, že vejde do královstvá božiho ten, kdo
volá »Pane ! Pane !« To my si troufáme kře-
sťansko-katolickou morálku lépe znáti než pisatel
staročeského žurnálu, zahalený v anonymní kuklu
pohřebního bratrstva. Pokud my víme, na sku-
tečné a nikoli jen líčené katolictví nestačí, vzne-
šené nauky božského zakladatele církve jen míti
na jazyku a jen v srdci je nositi, neboť víra bez
skutků jest mrtvá. Považujeme německé klerí-
kály, kteří bez mála čtvrtstoletí měli příležitost
vznešené ty nauky uskuttečniti a zajisté za nej-
radostnějšího souhlasu a součinnosti slovanských
poslanců zahájiti na tomto cislajtanském světě
království boží rovného práva národnosti, roz-
hodně za katolíky velmi vlažné, ač nedíme
špatné, neboť k poslednějšímu označení měli
bychom všechno právo, vždyť klerikální přitel
»Politiky« bez mučení konstatuje, že ka tolické
vznešené nauky nejen neuskutečnili, nýbrz
— i ba — od nich se odvrátili! A nejenom
to, oni dokonce i jiné také velmi dobré katolíky,
Poláky zpáčili, zvlášť co se týče druhého hlav-
ního příkazu katolické morálky: »Co nechceš,
aby ti jiní činili atd. !« Viz včerejší událost
v rozpočtovém a železničním výboru, kde obé
nejkatoličtější strany sněmovny, nás tak milující,
zdařile spikly se proti zastoupení nár. strany
svobodomyslné v předsednictvu obou výborů.
Není to zřidnutí německých řad křesťansko-
katolických v Tyrolech a Dol. Rakousích, pád
jich všední tu i onde, naposled snad trest boží
za vlažnost v činném osvědčování božských
nauk lásky? Doporučujeme, aby pánové vyhle-
dali své vlastní zrcadlo svědomí, dobře je vy-
cídili a v plném světle božím do něho pohledlí.
Nás pak mohou i na dále — míti rádi!
— Dobrá rada. Vídeňský purkmistr dr.
Lueger ujal se ve včerejší schůzi rady řjš-
ské slova, aby také svou hřivnou přispěl k roz-
řešení otázky, jaké třeba učiniti opatření ve
příčině českých dotazů. Pan dr. Lueger ne
bez práva poukazoval k naplněným gallerifm,
které prý jsou výmluvným znamením toho, že
p. t. obecenstvo očekává legrací a ne poetivou
vydatnou práci, neboť k vůli té prý by nikdo
parlamentu si ani nepovšiml. Tato poznámka
vídeňského purkmistra je přede-
vším smutným svědectvím, které hlava obce
dala vídeňskému obyvatelstvu, potom ale zají-
mavou též tím, že pokud toto obyvatelstvo
plnilo galerie, především očekávalo legraci,
kterou mu způsobí pan dr. Lueger. A nezkla-
malo se. Dr. Lueger byl ve svém živlu. Radil
nám a ostatním národům neněmeckým mezi
jiným, že by bylo dobře, kdybychom se k vůli
míru a abychom si na vzájem rozuměli, učili
německy. Pan dr. Lueger ani neví, jak tato jeho
rada je zbytečná. Učíme se u nás němčině tolika
učíme se ji tak intensivně, že věru není k tomu za-
potřebí teprve pobídky pana purkmistra vídeň-
ského. Učime se ji víc než třeba, tak že je to nám
až na škodu. Avšak nutiti se k tomu nedáme ani
tímto pánem. Vždýť Němci sami tomu nechtějí,
vždyť ne my, nýbrž oni to byli, kteří s takovou
vehemencí vzepřeli se zákonu, jenž na středních
školách vyučování oběma jazykům učinil obli-
gátním. Dr. Lueger patrně panem Wolfem po-
učen, že kdo neumí německy je nevzdělancem,
chce nás patrně zachrániti před smutným osu-
dem nalézati se v řadách těch, kteří z nezna-
losti němčiny jsou nevzdělanci. Však i toto na-
mahání je zbytečné. Nalezali bychom se ve spo-
lečnosti tak výborně, že by nám ji snad i dr.
Lueger záviděl. Na štěstí není ještě znalost
němčiny před světem kriteriem vzdělanosti. Že
je pan dr. Lueger skrz naskrz Němcem, nemu-
síme ani ujišťovati, bylo to patrno právě z jeho
pobídky, bychom německy za tím účelem se
naučili, by nám porozuměl. Tak smělým nemůže
býti vůbec nikdo jiný než — Némec.
— Dary. Při svatbě pana Václava Vlk a se
sleč. Emmou Peroutkovou, dne 16. t. m. v Cho-
děrově restaurantu konané, vybraly sl. Olga Perout-