ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 f42fa790-8f12-11dd-854a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 30
#1 alto_textblock #1
Ročník padesátý třeti.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v neděli 6. července 1913.
#3 alto_textblock #3
Číslo 183.
#4 alto_textblock #4
ranni a večerní liety předplání se. V Praze v administra ni na měsle. K — na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvojí donáškou a měsle. na čtvrt lesa : . . . 7 Kesh ve fliálkách 2 K 80 na měsle Poštou. na měsln. na čtvrt ieta . . . . S K o0 s dvojl zásilkou na měsíe, na čtvrieth : . . :K k
#5 alto_textblock #5
.
#6 alto_textblock #6
V drobném prodejli ranní číslo o sobě za sh večerni za l k Ve fliálkách na venkověi ranní čisle 10h . . večerní . . . . . 5h lnseráts plati se hotové napřed. Předplacení a inserty přijíma administrace v Marianské ul., š. Tam nacházejí se též redakcn, tiskárna a expedice „Národních Listů“ Rukopisy se nevracsil.
#7 alto_textblock #7
Dnešní číslo pro Prahu jest o 16. s přílohou pro venkov o 20 stranách.
#8 alto_textblock #8
Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v pondělí dne 7. července v ob- vyklou hodinu polední.
#9 alto_textblock #9
In memoriam.
#10 alto_textblock #10
Od zmaření vyrovnání musilo býti ka- ždému, kdo blíže znal finanční poměry království i našeho peněžního trhu, jasno. že za nedlouho nastane kritický moment kdy zemský výbor bude nucen prohlásiti že nemůže dostáti svým závazkům. A pro- to jsem měl za povinnost upozorňovati vládu na její povinnosti vzhledem ke krá- lovství Českému a budoucnosti jeho auto- Ovšem nemohl jsem očekávati od vlá- dy nemožnosti. Každý reální politik ví, že zemskému výboru vláda, a to žádná vláda. i nám nejpřátelštější, nemůže pomoci ji- nak, než zálohami na zákonné úděly, a to vláda v plné míře také činila. Zvýšení při- rážek o 10 nebylo by vlastně žádnou po- mocí, poněvadž učitelské platy vláda bez- toho platiti musí, a zvýšení takové nemělo by jiných důsledků, než že by vláda ne- musila k tomuto účelu více zemi dávati zálohy. A žádati na vládě, aby nynějšímu výboru zemskému schválila jeho usnesení o zavedení pivní dávky, je a zůstane pou- hým vyjádřením oprávněných žalob na vládu — minulou. Analogie Istrie není dost přiléhavá, poněvadž tam měli zásadní usne- sení sněmu, a kromě toho jsme my v Če- chách stáli z důvodů politických, abychom vyjádřili berní výsost sněmu a království, na tom, aby pivní dávka byla zavedena zákonem a ne pouhým usnesením sně- movním. Byl jediný moment, kdy vláda mohla beze sněmu pivní dávku umožniti. To bylo před vypršením starého zákona o pivní dávce, kdy hrozila financím zemským ka- tastrofa, poněvadž nebylo na zákony na- řízené náklady dostatečné úhrady. Tehdy vláda mohla to učiniti pouhým dočasným prodloužením platného zákona o daniz piva, to mohli učiniti bar. Bienerth a auto- nomista p. Bilinski. Ale když jednou vláda sama snesla všecky právnické důvody proti takové možnosti, pak by později, když už se nejednalo o pouhé prodloužení platnosti zákona, nýbrž o znovuzavedení pivní dáv- ky, každá vláda musila počítati s úspěšno- stí rekursů ke správnímu a říšskému sou- du proti povinnosti platiti daň bez schvá- lení sněmu zavedenou. Ale nehledě k to- mu, je to dnes i politicky naprosto neproveditelno. Což bychom mohli zachrá- niti vládu my se svými 80 hlasy proti všem Němcům a těm, kteří v různých sněmích dělají obstrukci? A proti usnesení parla- mentu, třeba jen resolučnímu, že by možno bylo vynutiti na německých hostinských placení pivní dávky, zavedené pouhým po- tvrzením usnesení zemského výboru? Ne, pivní dávku možno dnes zavésti jen výsost- ným aktem panovníka, a to může vláda provésti jen v tom případě, když dá také Němcům jisté zadostiučinění, už proto, aby alpské Němce přímo nedonutila jíti do nej- horšího s Němci českými. A to nelze jinak. než když se pivní dávka nedá zemskému výboru, poněvadž by to znamenalo sice
#11 alto_textblock #11
nomie.
#12 alto_textblock #12
z našeho stanoviska vyplnění povinnosti státní správy ke království Českému, ale z německého provokaci k nejbezohledněj- šímu boji do posledních krajností. Dělati však politiku ve vzduchoprázd- ném prostoru, bez pomyšlení na sílu Něm- ců, na jich rabiátní bezohlednost a vytr- valost, může jen — idealista, který myslí že v praktické politice platí jen dobré právo, ale ne ten, kdo prodělal německé boje proti jazykovým nařízením. Přiznám se, že jsem jako vždyckys poměry počítal, a že jsem nahlížel, že jinak, než bez nynějšího zemského výboru, nelze pomoci finanční zbědovanosti království To je můj první zločin v očích našich radi- kálů. Druhý, že jsem spáchal atentát na „českou ústavu“. Nevěřil jsem svým očím. když jsem to viděl černé na bílém v radi- kálním českém časopisu. Produkt největ- šího násilí, největší Schmerlingovské lži. pro jejíž ostrý posudek měl Julius Grégr první politický process, ten je už — „če- skou ústavou“? Kníže Karel Schwarzen- berg vzpomíná asi na svůj výrok, že se „ústava vžila“, pro který naň tolik útoče- no. Já bohužel takovou evoluci ještě ne- prodělal, a Schmerlingova únorovka v mé svatyni ještě není. A také se nedovedu po- staviti do hrdinné posy a volati: Otevřete blázince, vypusťte blázny, zavřete nemoc- nice, neplaťte úřadníkům: ať vláda platí Už proto, že je to výzva k absolutismu po prohlášení bankrotu — neboť bude-li vlá- da platit, odstraní přece ty, kteří neplatí. Ostatně nemám také čistě konstituč- ních skrupulí k ústavě, která byla panov- níkem oktroyována, zejména také proto. že platí ještě v Čechách Obnovené zřízen zemské, na jehož jazykové ustanovení se právem odvoláváme — a toto obnovené zřízení zemské ve svém úvodu králi české- mu vyhražuje právo zemské zřízení měni- ti.. A pro nás, kteří prosincovou ústavu neuznáváme, přece neplatí obmezení záko- nem o moci vládní a výkonné, který by směl obmezovati — českého krále? Ale u nás dovede napsati nějaký politický an- alfabeta, že by panovník ohrozil budou- cnost svého rodu, kdyby ze své moci pa- novnické, nejen podle Obnoveného zříze- ní zemského, ale také podle všeobecně uznaného práva státu v případu nejvyšš nouze pomohl Českému království z finan- ční bídy. A ústavnost — faktická, ne právní Máme zemský sněm, který se nemůže sejít poněvadž by musil býti pro obstrukci ihned zavřen — a boj s ní je naprostou nemožnost za nynějších poměrů — máme zemský vý- bor ani z tohoto sněmu nevolený, máme členy zemského výboru, kteří ani poslanci nejsou, máme zemský výbor, který je ob- mezen na nejužší meze násilných výkladů zemského zřízení, a jen jako instance právní v samosprávě má ničím nerušené právo. Tu má pak býti hříchem proti ústav- nosti, když panovník jmenuje ke správě zemského výboru správní komisi a sice ze zemských poslanců, a dá této komisi plná práva nejen zemského výboru, nýbrž i na- prosto dostatečné finanční prostředky jed- nak na zemské hospodářství, ale také na bývalou míru podpory kulturních, sociál- ních a hospodářských úkolů obou národů. a dokonce na drahotní přídavek trpícímu učitelstvu? Ano, podle písmeny zákona
#13 alto_textblock #13
bylo by to všecko neústavní, ale královstv České by mohlo zase žíti normálním živo- tem kulturním a hospodářským. Všemi těmito úvahami veden nepro- testoval jsem, když dověděl jsem se o za- mýšleném zavedení správní komise, a do- cela otevřeně se k tomuto zločinu na „če- ské ústavě“ přiznávám. Ba víc, nechci ani skrýti, že jsem po dlouhé době začal dou- fati, že se najde cesta k lepší budoucnosti Při této příležitosti mám za svou povin- nost říci několik slov o knížeti Thunovi. ktery má hlavní podíl na těchto záměrech vládních. Kníže Thun není Čech, ale miluje jako málo kdo naše království a má fana- tismus spravedlnosti k oběma národům. Je- ho nejvyšším cílem je smír obou národů a rozkvět této země. Přirozeně, že své po- vinnosti jako správce země, obývané dvě- ma národy, i jako politik, který myslí na budoucnost, chtěl provésti ozdravení po- měrů tak, aby Němce nedohnal k zoufalé- mu odporu, naopak aby jim pomohl z těž- ké pro ně situace, do které se svou ob- strukcí dostali, a sice tím, že by měli ale- spoň jistý vnější úspěch. Němci sami začali volati po vládním komisaři. Na to ovšem ani vláda, ani kníže Thun přistoupiti ne- mohli, aniž by vyvolali nejzoufalejší odpor český, a proto hledán východ, který by sice vyhověl volání po státním zakročení, ale co nejvíce šetřil autonomie království. A aby Němcům oslazena byla hořká pilul- ka, že správní komise byla by vlastně jen jmenovaným zemským výborem, měl jim býti dán třetí člen v osmičlenné správní komisi, ústavověrný velkostatkář, a celé veřejnosti rakouské měla býti dána jistá garancie opatrného hospodaření s penězi poplatníků, kteří by byli aktem panovní- kovým, bez svolení sněmu, obtíženi 40 mil- liony nových daní, jmenováním finančního úřadníka členem komise správní. Tento úřadník by měl ovšem jen úkoly finanční, ale naprosto žádné veto, a také ne národ- nostní finanční kontrolu. A já přiznám se ochotně ke třetímu zločinu, že jsem proti rozmnožení německé državy třetím čle- nem sice protestoval, že jsem žádal roz- množení českých členů komise o jednoho, ale že jsem to neoznačil jako conditio sine qua non. Upokojil jsem se, když jsem se dověděl, že správní komise bude míti vše- cky praerogativy zemského výboru, ze- jména v ohledu samosprávy jako úřad do- hlédací i jako nejvyšší instance odvolací v zemi, že jako správní orgán bude míti da- leko větší možnost činnosti hospodářskéa kulturní, než nynější zemský výbor při nedělnosti sněmu, a že přesunutí národ- nostního poměru jmenováním třetího Něm- ce vyváženo bude dvěma hlasy zemského maršálka, který by vždycky hlasoval, a že teto zvětšení počtu Němců nemůže býti žádným praejudicem pro budoucnost, po- něvadž o smluveném mezi zástupci obou národů novém zřízení zemském je dosavád- ní parita zachována, a každý ví, že bychom k její změně nikdy nepřistoupili, a že bez nás se zřízení zemské ve sněmu změniti nedá. Neváhám pak také objasniti, proč jsen se všech těchto zločinů dopustil, a zejména, proč jsem nacházel politicky správnou my- šlenku, Němce jistými ústupky upokojiti Německá zbraň proti nám byla finanční vyhladovění. To slyšeli jsme všude, ve všech poradách, četli ve všech německých
#14 alto_textblock #14
novinách. Bylo by to vysvobozením naší politiky z těžkého postavení, kdyby konečně zoufalá nouze zemských financí přestala Nejen pro nás, ale i pro Němce. I oni trpí Jejich města, okresy, humanitní a kulturn ústavy, jako naše. Pro nás pak jedná se ještě o něco jiného. Půjčky pro zem opa- třovány býti mohou nyní jen z českých ústavů. Čeho by tolik potřebovala naše města, náš průmysl, pohlcuje zem na krytí deficitů. Němci mají své banky — my trpí- me daleko víc, než je to zdrávo našemu mladému ještě hospodářskému rozvoji. Vy- soké úroky obtíží zemský rozpočet tak, že zničíme úplně veškeru možnost vzrůstu kulturních a hospodářských položek v zem- ském rozpočtu, poněvadž zúrokovánía amortisace půjček zmaří všecku pružnost rozpočtu zemského. To je zločin na auto- nomii zemské — na obou národech, zločin německé obstrukce, který se dlouho a těžce bude mstíti. Není tu naší povinností všecko učiniti, abychom zachránili budoucnost naš autonomie, které nepomůže nejkrásnější zákonnost, když bude finančně odsouzena k nenapravitelnému zakrnění? Počítal jsem však také s tím, že Něme nahlédnou a nahlédnouti musí zbytečnost své obstrukce, když zemská komise bude míti dosti finančních prostředků ku vy- plnění všech úkolů zemské správy, a že konečně zvítězí tlakem nezměnitelných těchto poměrů mezi Němci i ti, kteří vědí. že v Čechách může býti lépe jen na zákla- dě poctivého vyrovnání — a to je ode dáv- na také mým evangeliem. A když nenahlédnou, že je aspoň do- nutí ztracené naděje na finanční vyhlado- vění, aby povolili svým učitelům, kteří bu- dou žádati definitivní zákon o učitelských platech, a přivolili ke zvolení zemského výboru v novém sněmu, a že nebudou moci se brániti z důvodů nemožnosti povoliti v obstrukci, aby konečně vyhověli voláni po volební opravě do zemského sněmu. A kdyby u nich zvítězil i potom nerozumný fana tismus, pak myslil jsem, že bychom i to mohli snésti s největším klidem, poně- vadž bychom měli peníze, správní komise by vykonávala úkoly sněmu i zemského výboru, a aby se nestaly ve složení komise změny v náš neprospěch, o to by se mohla postarati rozumná naše politika ve Vídni. umožněná tím, že by vláda království Če- skému skutečně pomohla z finanční bídy. A na druhé straně viděl jsem nutný finanční krach zemské správy, kapitulaci když už by to jinak nešlo, a následkem této nucené kapitulace zhoršení podmínek pro nás, aby budoucí úprava nebyla na škodu nám, poraženým... A kdyby zemský vý- bor, jak bylo u nás hlásáno, zůstal a ne- platil, pak nebyla dojista neoprávněna obava, že by vláda nucena byla odstraniti zemský výbor suspensí celého zemské- ho zřízení, a že by okrojírky mohly jíti dále, než bychom dovedli snésti. Tak byl jsem přesvědčen o správnosti všech těchto kombinací, že jsem se odvážil doufati, že strana agrární i naše přes korybantský křik ulice, bez strachu a bázně o okamžity výbuch nespokojenosti odhodlá se k spas- nému činu pro naše království, pro naši vlastní politiku, i pro smír v zemi. Mýli jsem se. Nechci nikoho obviňovati, na- opak, nejsem dost nespravedlivým, abych neuznal těžké postavení poslanců, od kte- rých se žádá, aby svolením k resignaci
#15 alto_textblock #15
členů zemského výboru dali zároveň svo- lení k porušení zemského zřízení. A hrabě Stürgkh svou řečí v panské sněmovně vo- leným zástupcům lidu jejich rozhodnutí opravdu neusnadnil.
#16 alto_textblock #16
Kdyby věc byla provedena rychle, bez předchozích indiskrecí v novinách, bez falešných pobuřujích tvrzení, jako na př. o německém vetu, kdyby každý mohlz řádně publikovaných panovnických rozhod- nutí sám poučiti se o tom, co je pravda, jsem přesvědčen, že by se zavedení správní komise u nás posuzovalo sice jako formální vítězství Němců, ale že by za krátko nový stav pociťován byl jako osvobození z těž- kého, mučivého sna. A také rozumní Němci byli by považovali to, co se stalo, za mož- nost k uzdravení poměrů, k poctivému ná- rodnímu smíru. Ale nyní triumfují nejza- rytější odpůrci národního smíru, pánové Bachmann, Schreiner a Wolf — a Češi jim poctivě k triumfu tomu pomohli. Ne po- nejprv. A mám jen jedno přání, aby ne- triumfovali víc, než by to mohly snésti životní zájmy národa ... Co bude, nechci předpovídati. Nejmé- ně už strašiti. Chci doufati, že ani nyní vláda neodváží se udělati proti národu če- skému něco, co by znamenalo trvalý roz- vrat poměrů v království Českém. Ale za to, co se stalo a co bude dál, nechci a ne- mohu nésti zodpovědnost. Ani pro sebe, ani pro naši stranu. Ať jednou nesou v Če- chách zodpovědnost ti, kteří svou bez- ohlednou agitací poštvali celou českou ve- řejnost. Bude to pro nás poučením a trochu i zadostiučiněním, budou-li ti, kteří tak bohopustě štvali, za krátko rádi, nepoda- ří-li se Němcům donutiti vládu, aby v ne- prospěch náš zhoršila to, co nyní mělo býti zavedeno. Ale jestli se to Němcům poda- ří, což aby se nestalo, z celé duše si přeju, pak snad konečně jednou stihne hněv lidu opravdové vinníky, a v Čechách nebude víc možno povrchním, štvavým radikálni- čením ohrožovati budoucnost českého ná- Dr. Karel Kramář.
#17 alto_textblock #17
roda.
#18 alto_textblock #18
Válka mezi spojenci.
#19 alto_textblock #19
„Zeit“ o zasáhnutí Rakousko-Uherska do balkánských sporů.
#20 alto_textblock #20
Z Vídně, 5. července. Jak známo, chlubí se stále vídenské orgány, že Rakousko-Uher- sku, které zasáhlo do sporu rumunsko-buihar- ského, zdařilo se docílit sblížení obou balkán- ských států. Večerní „Zeit“ pojednává o roli Rakousko-Uherska a praví: Nápadno je, že pouze několik dnů po řeči hr. Tiszy, ve které c. a k. vláda ostrým tónem perhoreskovala jakoukoli zvláštní akci některé velmoci a ja- kékoli vměšování do sporu balkánských států, tatáž c. a k. vláda nyní činí totéž, co Rusku zazlívala: mísí se do balkánských sporů a pro- středkuje mezi Bulharskem a Rumunskem, ja- ko dříve pokusilo se učinit Rusko mezi Bul- harskem a Srbskem. Slova a činy nekryjí se vzájemně u naší vlády a její celá politikav balkánském konfliktu činí jako dříve tak i nyní dojem improvisace ode dne ke dni. Dou- fejme, že nejnovější improvisace povede k ně- jakému úspěchu.
#21 alto_textblock #21
FEUILLETON.
#22 alto_textblock #22
V Praze, 5. července.
#23 alto_textblock #23
š— (Kronika.) Není turistika zálibou teprve včerejšího dáta. Ušlechtilý sport týči sebevědomě své heslo už daleko v minulosti. Úvodem ke známému cestopisu Mandevillově. literární sensaci evropské z konce čtrnáctého věku, poznamenával překladatel: — A protož, ktož vysoké mysl jest, ten nemá dosti na jediné samé zemi známosti, pro něžto některý putuje v ry- tieřství ve mnohé země, druhý pro nábo- ženstvie, třetí pro kupečstvie, čtvrtý aby divy opatřil, pátý pro milost a jinú pří- činu . . .) A těch, kteří »neměli dosti na jediné zemi známosti«, bývalo za všech časů hojně. A kdo se z cesty vrátil, maje o čem vypra- vovat, nacházel vždy hojné posluchače i čte- náře. Cestopisy záhy postoupily na oblíbený druh literatury. Nejčastěji ovšem putováno tehdy do Svaté země. Jenom českých cesto- pisů do Palestiny, z dob nejstarších až na naši, je slušná knihovnička. Cesta ku po- svátným místům v dálce byla hodně vyšla- pána. A nebyla jediná. Autor čtrnáctého věku vypočítává celý výběr, dávaje ovšem přednost nejkratší: — Najupřiemnějšie cesta jest vsiesti na moře v Benátkách, nebo v Ja- nově, anebo jinde v té zemi italitské . .. A kdo zas jinudy chtěl, mohl jinudy. Mnozí se báli moře. Byla i cesta po suchu. — Pakli kto nechce ještě na moře, ten z Sinoda jde do Suradre, anebo k Tyru,a tu teprve vsede na mořé a plyne do Cypru v krátkém čase . .. Pouť do Svaté země byla arci úkon po výtce náboženský, bylo ji podnikat s myslí
#24 alto_textblock #24
) Cestopis T. R. Mandevilla. Vydal dr. Fr. simek. Světoxá knihovna
#25 alto_textblock #25
skroušenou. Cestou teprv také druhé smysly se otevíraly poutníkům. Turism rozvíjel vše- stranně své kouzlo. Byla možnost, rozšiřova vědomosti, zkoušet svoji statečnost, navykat oko pro krásy kraje i poloh. Cestovatel, co chvíli dává průchod ob- divu i spokojenosti. — Odtud přijde do jednoho města, ježto slove Feren, a jestiť krásná a rovná cesta mezi těma dvěma městoma. Pak přijde po- tom do Antiochie Veliké ... Antiochia jest krásné město ... A jestiť najušlechtilejšie město v syrském království. .. A příznakem čistě evropské civili- sace byla turistika. Obyvatelé jiných dílů světa nevydávali se na cesty. — Protož v Indí jest bez čísla mnoh tvrdých hradóv a měst a tak mnoho lidí Ale ti jistí lidé jsú nám neznámi pro dvoj příčinu: nejprvé, že nikda nevyjíž děj z své země . .. Evropané vyjíždějí. Vždy vyjížděli.
#26 alto_textblock #26
Zajímavá kniha, ten starý cestopis ze čtrnáctého věku! Vlastně, ani žádný cestopisl Autor sám nikdy ani nebyl v krajích, které popisuje. Složil svůj spis jen podle spisů jiných. Sestavil jakýsi souhrn cestovných vě- domostí své doby. Tuze ve zlé mu to vylo- žila moderní kritika. Trochu nehorázná ma- nýra vůči ctihodnému muži. Pro ten vzdá- lený věk nemá výtka ani pravého smyslu Vydávat knihy nebylo tehdy ještě industrií tím méně spekulací. Autor, pravda, četl mnoho cestopisů své doby a zhotovil z nich nový, nikol však proto, aby někoho oklamal, nýbr prostě, aby opatřil dílo nové, dle názoru své doby bohatší a zajímavější. Sama sebe žádným cizím péřím nezdobí, sám se za cestovatele nevydává. Vymyslil za tím úče- lem třetí osobu, zvláštního jména. Jí teprv připisuje všecky podivuhodné vědomosti a zkušenosti z cest, které z různých prameno sebral.
#27 alto_textblock #27
A tak i dnešnímu čtenáři veskrz zají- mavým jeví se obraz, prostřed věku čtrná- ctého, kdy ještě nebylo pomůcek zeměvěd- ných a lidičky leda jak tak v hlavě si srov- návali, co kde o krajích zámořských slyšeli. kterak si tehdy asi představovali soubo zemí a národů a všechen život na povrchu země. O tvaru zeměkoule a jejím poměru k ostatním planetám nebylo ještě pravého ponětí, čtvrtý a pátý díl světa nebyl ještě objeven. — Neb vešken svět jest na tre rozdělen neb jedna částka slove Evropa. druhá Asia, třetí Afrika! A Libya a Afrika jest jedna věc . .. Jiné zprávy zněly ovšem méně přesně mnohé dost fantasticky. Vedle poměrů čistě zeměpisných zajímaly nejvíc otázky přírodo- pisné, životopisné a kulturné. Čím báječnější zpráva, tím horlivější víry docházela. Hrůzo- strašná líčení odjakživa měla vděčné čte- náře. O lidojedech v dalekých zemích tuze rádo se četlo. O takových, jakými byli na př. obyvatelé »ostrovú Doden« (Todten- Inseln?) Kde lidé »jedie mrtvé těla člověčie« — Neb chtíe tomu, když by to tělo červie jedli, by tiem déle jeho duše muky trpěla . .. V jiné zemi zase »nečistí« lidé se na- cházeli. — Nebo druzí své přátely nemocné vě- šejí na stromiech, aby tu zemřeli, řkúc, ž jest mnohem lépe, že jich přátely ptác snědie, jenž boži andělé jsú, nežli červové . Obraznost cestovatelů přečasto vídal neslýchané věci. — Na jiném kraji té země jsú lidé bez- hlaví, mají oči na ramenú a mají ústa na prsiech a ta jsú upósobena jako podkova, a slove ten lid Blomenen .. Čtenářům připadalo tak jasným, co bylc černé na bílém. Byli povděčni za poučení které tak mocně dojímalo. — V zemi Cadilla (mezi Indií a Kata- jem) roste jedno ovoce na stromě, věčšie nežli tykev; a když je rozkrojí, tehda na-
#28 alto_textblock #28
leznů v něm zvieřátko, jenž krev i maso má jako malé jehňátko rumné, a z toho dělají velmi dobré krmi . . Však vedle fantasií čistě dobových na- lezne dnešní čtenář i množství přesných udajů zcela nabádavých. Dávno před rozvo- jem domněle moderních našich pojmů ná- rodně hospodářských naskytá se tu zpráv o Tatarech v Asii, kteří mají své — pa- pírové peníze. — Všickni málo dbají na střébro, leč stavenie jím okrašlují anebo do cizích zemí šlí za jiná kupečstvie . . . A proto tu nejde ižádný peniez střébrný ani zlatý, al mají své znamenie s jich pismem ten tepú na kóži nebo na papier . . . a z to kupují vše, což třeba . .. Na každé stránce objemné knihy takový doklad, hodný pamětí. Cukr na příklad nen včerejší ani výrobek ani slovo. V Jobově mají horu, na níž roste manna, nebeský pokrm. — A rosteť od studené rosy, kterážte slazšie jest nežli která stred nebo cukr a stydneť málo, žeť tvrda bude a pakji sbírají . .. Holubí pošta dávno prostředkuje styky do dálky. — V té zemi umějí holuby navésti, že nosie listy z jedné země do druhé . .. A inteligence rozmanité zvěře pro služby člověka chočena od nepaměti. — Také v té zemi chovají mnohe vydr pitomých a pak jimi ryby lovi jakožto zde s chrty zajíce . . Převděčná četba, ty záznamy z doby před pěti sty letyí „
#29 alto_textblock #29
Ty »pitomé« vydry hned si zaškrtnete Pomníček jazykovýl »Pitomý« nám dnešním Čechům znamená hloupý. Ve čtrnáctém věku mělo slovo v Čechách ještě svůj všeslovan- ský význam. Pitat, izpitat, vyptávat se, zpy- tovat znamenalo vyzvídat i — vychovávat Tehdejší methoda výchovná byla táz a cí Pitomac dodnes Rusům i Jihoslovanům zna-
#30 alto_textblock #30
mená chovance, žáka. Pitomá vydra = vy- chovaná, ochočená. Jiný výraz vám prvé napadl. — Najupřímniejšie cesta někaml Dnes »upřímnost« platí nám leda smy- slem přenešeným. City a vztahy nitra, smý- šlení, láska jsou nebo nejsou upřímny. Staří znali slovo ještě v prvotním, geome- trickém smyslu. Život jazyka! Slovo během věků mění smysl, nabývá nového, nebo docela ztrácí všechen. Staročeské památky jsou plny do- kladů, jak kdysi v dávnověku v Čechách myšleno a mluveno stejným jazykem, jako jinde na severu a jihu slovanském. — A zkrze tu zemi nemohou projiti . .. neb jest ta země plna hadóv, štiróv a ji- ných žižel, že každý host musí tu zahy- núti . . Host! Ještě po starém smyslu. Ne, koho u sebe hostím, jako přítele, ale pří- chozí vůbec, nedomácí člověk, cizinec Polákům dodnes gošciniec = silnice, cesta, po níž cízinci přicházejí. Rusům gostinnoj dvor = dům cizích obchodníků. čím dál na zad do starých památek, slovanské jazyky jsou si bližší. — Ty země mají těžkú řeč a hrubu, pro něžto mají viece slov ve své abe- cedě, nežli jiní . . Zde slovo ještě tolik, co písmena A obratů staroslovanských na každé stránce. — Také ten jistý obra z jest postaven na velikém mosazném slúpě . .. Byli umělci staří Slované. Vystižený uměle tvar, podobu, tvář nazývali obra- zem. »Obrazovati« druhým Slovanům podnes znamená vytvářeti, vzdělávati, osvěcovati. Možno tak sestavit celý slovník, nej- zřetelnější doklad pravěké společné vzděla- nosti Slovanů. Těmi srovnavačkami mezi- slovanskými stává se četba našich domácích staropísemností teprv jak náleží zajímavoul