ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 edfb91c0-660c-11dc-bd85-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 40
#1 alto_textblock #1
Ročník XXX.
#2 alto_textblock #2
19
#3 alto_textblock #3
V Praze, v netěli dne 2. června 190
#4 alto_textblock #4
Číslo 150.
#5 alto_textblock #5
šlšob oděamej udo
#6 alto_textblock #6
lel
#7 alto_textblock #7
e
#8 alto_textblock #8
snt odlei mlnosiác
#9 alto_textblock #9
Mlus
#10 alto_textblock #10
vdob áderadan
#11 alto_textblock #11
o
#12 alto_textblock #12
19l p ol
#13 alto_textblock #13
nboněa piodo
#14 alto_textblock #14
zhnz todo mážslěhoneodobonán v ee elže
#15 alto_textblock #15
šon čbonán dožženožst hii
#16 alto_textblock #16
9n o
#17 alto_textblock #17
ivonažonI utenojsen nrmě
#18 alto_textblock #18
advo
#19 alto_textblock #19
e
#20 alto_textblock #20
Na ranní a odnol, listy P přitohami JNaučný Obaor“ ve štředu a „Literárui Hlidka v nátek) předeláeí se: Prate v sdminisira B3 měnl . nčtvrt lets . . . . 6 K —h s dvojí doniáškou vt lts 7 k o0n vo ilsic g K 30n na něsle . Poštout na měsío . . . .. na čtvrt lsta s drají zásilkeu na něs k soh
#21 alto_textblock #21
Ji
#22 alto_textblock #22
V drobněm prodejít ránni krile o sobě . . . ra B h odpolefni . . . . . . . za 2 b Ve slialkách na venkově ranní číalo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . Bb Insera t plati se hotevě napřeč. Předplacení a Inserty přijímá zdminl- stracs v Marisnské ulici č.s. Tam nacházaji so t42 redakee, tlskárna s ezpudice „Mároddnich Listd“. Řukopiny se nevracejí.
#23 alto_textblock #23
Dnsšní číslo pra Prahu 1e o 20 stranách.
#24 alto_textblock #24
Vítězství a úspěch poctivé české práce.
#25 alto_textblock #25
Všechen interess veřejný upoután jest přirozeně dojmem události tak veliké, jakou jest konečné přijetí říšského zákona o regulaci a splavnění našeho Labe od Podkrkonoší až po Mělník, naši Vltavy od Budějovic po Labe za současné regulace značné řady ostatních našich zanedbaných řek česko-moravských. jež posud rozvodněním svým hubívaly úrodu širých, nejžírnějších krajů našich. Kdož by nechápal a podceňoval věkoplatný význam a dosah tohoto národohospodářského činu, jenž má býti korunován stavbou průplavu dunajsko-vltavského, spojujícího Černé moře nejpřímější vodní dráhou přes naši vlast se Severním mořem a stavbou průplavu dunajsko- oderského skýtajícího opět družné naší Moravě dávno vytouženou vodní dráhu středem její požehnaných krajů? A komu náleží hlavní čest a zásluha o konečné šťastné splnění této z nejdávnějších a nejnalehavějších potřeb vlasti naší? Od let sedmdesátých Staročeši, šlechta i Němci českomoravští domáhali se kanalisace našich řek; Morava svého průplavu dunajsko- oderského, český sněm průplavu dunajsko- vltavského, kn. Schwarzenberg st., dr. Rieger. Proskowetz, dr. Russ a ji pracovali o usku- tečnění tohoto našeho »velkého národohospo- dařského snu«. Leč všechno dlouholeté to úsilí rozbíjelo se o skoupost a neochotu ví- deňských vlád, dostávajících vždy závrat z této »milliardové utopie«, na niž prý finance Rakouska co živy nestačí. Míjelo desítilet za desítiletím: technikové našich velkých prů- myslových závodů pracovali neomrzele o plá- nech pro žádoucí ty vodní stavby, ale vlády vídeňské je toliko vděčně ukládaly do svých archivů. Teprve když uchopila se věci s veškerou rozhodností a opravdovostí naše mladočeská delegace, teprv když ohlásila vládě Körbrově kategoricky, že nižádným způsobem nepovole ani haléře na stavbu jižních dráh, nebudou-li nám současně zregulovány a splavněny naše českomoravské řeky: tu teprve praskaly a hnuly se ledy váhavosti vládní a odhodláno se k náležité, nezbytné tě náhradě zemím koruny české, jakož i království haličskému. Plně a poctivě uznali tuto zásluhu našineů Poláci haličtí: »Od roku 1884 domaháme se regulace svých řek. Pořád marně. Nebýti vás, Mladočechů, neměli bych om ji podnes!« A plným právem mohl jmenem delegace naší dr. Kaizl konstatovati dne 30. května t. r. před celou sněmovnou tvář ve tvář vládě Körbrově jako našim agrárníkům: »že práve naše strana ve svých rozpravách s vládou položila na to důraz aby se do zůkona o vodnich stav- bách pojaly nejen stavby prů- plavů, nýbrž také regulace na- šich řek a meliorace jich poříčí. To se stalo ještě dříve, než se předloha vládní do sněmovny dostala; to se dělo i když byla sněmovně podána. Naše strana ujala se po té straně inici'ati vy a formulovala návrhy, které byly potom sděleny stranám ostatním. Záleží mně na tom pravdu tu zjistit, aby se snad budoucně netvrdilo, že jsme my Mladočeši jevili teprve dodatečně jakousi péči o to, co jest v předloze kromě průplavů pro země naše dobrého.« — Hrozilo nám nebezpečí vážné: že bude se vládou a Němci fedrovati především
#26 alto_textblock #26
hlavně jen stavba průplavu dunajsko- oderského, kdežto regulace naší Vltavy, našeho Labe a jich přítoků, jakož i stavba průplavu dunajsko-vltavského se odročí do nedozírna: což znamenalo by pro královstv naše neskonalou újmu národohospodářskou jako nebezpečnou isolaci politickou. Obchodní naši komoře náleží čest, že za včas a s ve- škerou rozhodnosti pozvedla proti tomuto obmyslu německému svého hlasu, nalehajíc, ne-li na předchozí tedy aspoň na současnou stavbu průplavu důnajsko-vltavského s prů- plavem moravským. Avšak naše delegace nepřestala na tomto správném obranném sta- novisku naší obchodní komory pražské, nýbrž šla dále: zasadila se rázně a ne- ustupně, aby akce průplavní byla neod- lučně provázena akcí regulační a meliorační, ano aby regulace a splavnění našich zanedbaných českomoravských řek byly posunuty do popředí všechl podnikův a staveb, vymohla toho, aby do zákona byly položeny záruky pro konečné, nepozdržované splnění této dávné tužby našeho rolnictva českého jakomoravského: vymohla toho, že vý- lučně proregulaci řek mimo- průplavových stanovena pro prvních deset let suma 75 millionů K kromě pravi- delných ročních 11 millionů K, jež povolují se v rozpočtech státních; vzmohla toho, že bude fond, meliorační zvý šen na 4 milliony K, tak že i s příspěvky zemí sníženými na 12 procent (místo vládou žá- daných 25), obrátí se na regulace našich řek průměrně rok za rokém přes 21 millionů K čili v nejbližších dvanácti letech na 254 milliony K. Praha zproštěna každého příplatku. Zemským sněmům zůstaveno. meritorní rozhodnutí o tom, na které vodní stavby chtějí povo- liti příspěvek zemský, které tedy uznávají předem za nejpilnější. Zemským výborůní pak vyhrazeno při trácování vodních cest předchozí votum. To jest, dílem české delegace: regulování našich řek velikou půjčkou státní za mírného pří- spěvku zemí našich, ale za jich dozoru a svolení sněmovního. Tak zdařilo se vymoci zemím našim dávno želaného velkého pro- spěchu národo-hospodářského pomocí cel říše při uhájení samosprávy a svézákonnosti naší zemské. Nebylo to věru hračkou. Po- ctivá vlastenecká snaha naší delegace nevrá- žela toliko na odpor zjevných cizích protiv- níkův rozkvětu, síly a blaha našich, vlast, nýbrž i na úklady domácích svých »přátel«, kteří záviděli ji toho úspěchu a vítězství, a hleděli ji stůj co stůj o ně připraviti. Dnes ovšem poraženi a odrazeni na celé čáře zapírají podle staré regule: »My nie, my muzikanti«, ale v pravdě a skutečnosti do poslední chvíle činili seč byli, aby zma- řili celý ten zákon, děsíce rolnictvo náše, že prý bude těmi průplavy citelně poškozeno, děsíce poplatnictvo, že prý bude přetízeno novými ohromnými břemeny a matouce ve- řejnost naši tvrzením, že prý hlasovati pro ten zákon o vodních stavbách znamená pro- kázati vládě Körbrově největšího vděku. Nuže, pokud se oněch národohospodář- ských a finančních strašidel týče, byly již důvody našich řečníkův (dra. Kaizla i Kaftana) tak pádně vyvráceny, že netřeba se jimi zde zabývati. Ale měla-li naše delegace vůbec za- potřebí, aby od štítu jejího bylo odraženo podezření, jakoby svým zápasem poctivým za prospěch a blaho našeho národa byla kongruentně hověla snaze a politice vládnít tož je dnešním vystoupením Körbrovým na schůzi předsedův parlamentních stran i tato chatrná lež rozbita na padrť. Ne
#27 alto_textblock #27
mohlť zajisté pan Körber ani drastičtěji do- kázati, jak je mu celá ta naše vodn důležitost proti srsti, kdyžtě sans phrase prohlásil: že nepředloží vodní zákon k sankci, pakli mu nepřikážeme záko o kvotě rakouskoruherské bez dlení do výboru. Záleží tedy vládě Körbrově na jediném přání uherského kollegy ministra Szella neskonale více nežli na regulaci všech zanedba- ných českomoravských řek dohromady. Jako hrozí ministr financí: »Nepovolíte li 10pro- centovou daň na jizdní lístky, nepředložím zákon o zrušení erárních mýt ku sankci«, tak hrozí tolikéž p. Körber: »Nepovolíte-li mi kvotu 66 procent, nepředložím zákon regulaci řek a průplavech k sankci«. Z toho vidi naši agrárníci i se svým princem Schwárzenbergem, jaké nepohodlí způsobo- vali vládě Körbrově svou opposicí přoti zá konu o stavbách vodních. —
#28 alto_textblock #28
Říšská rada.
#29 alto_textblock #29
Poslanecká sněmovna. Schůze padesátá pátá. i (Pův. a tel. zpráva »Nár. Listů«.) i Z Vídně, 1. června. - v V posledním stadiu, ve třetím čtení schválila poslanecká sněmovna hned počátkem dnešní schůze dvě veliká zákonodárná díla,v jež účin- kovati budou na hospodářský vývoj severu i jihu státu po celá nastávající desetiletí, která přivadí snad změnu, snad dokonce převrat v dopravě která vtiskla nynějšímu dokonávajícímu sněmo- vání vídeňskému ráz: zákon o železničn í ch stavbách, pro které povoluje se inve- stiční půjčka 500 millionů korun a zákon o vodních stavbách, kanálových a říčních, v zemích soverních. Osnova, zajišťující kanály a regulaci řek, jak vyšla z porad sněmovních, jest ovocem několikanedělní úmorné práce poslanců českých. Je skutečně směšností, chlubí-li se frakce t. zv. českých agrárniků, že je to dílo její. To je holedbání vrabce, který se, dal vynésti na křídlech orlich a potom se chvástal, že dosáhl »ie sám veliké výše. d A divným byl výrok posl. prinee Schwarzen- berga, že jej o regulaci řek upokojil teprvé ministr obchodu bar. Call čtvrtečním prohlá- šením. Upokojení sobě a národu po té stránce zjednali češti poslanci lidovi již před několika nedělemi takové, že nebylo třeba rozplašovati již nižádných pochyb. Ale také, že kompensace za předlohu in- vestiční pro země české stala se hned a nyní, stalo se přičiněním a tlakem delegace české, která nedopustila, by tato akce se odložila na podzim, protože v Rakousku čert nikdy nespía protože v »tomto státě pravděnepodobnosti«, kde nikdo nemůže tušit, natož věděti dnes, co stane se přes noc každé straně, každému národu jako důtklivá výstraha zní ve sluch slova :i » Bděte, neb nevíte dne i hodiny !« Žel, bylo poselstvu českému provádět urgenci tu také vůči straně, od níž obtíží a překážek v této věci mohl se naditi nejméně. Překonal všechny vítězně. Finis coronat opus. Hlasování dělo se způsobem slavnostním Potlesk se ozval, když hr. Vetter oznámil, že je zákon investiční přijat ve třetím čtení. Jen čtyři hlasy byly proti němu. Poslanců Choce. Kubra, Zázvorky a Hrubého. Z konservativníeh velkostatkářů byli přítomni a položili svoje vo- tum pro předlohu toliko dva: hr. Wolkenstein a Pabstmann. Hlasování o vodních stavbách konalo se po návrhu korutanského německého nacionála Le- mische dle jmen. Před ním vyšli všichni kon- servativní velkostatkáři a všichní klerikální Slo-
#30 alto_textblock #30
vinci. Tento exodus obou jmenovaných stran je nepochopitelným. Prine Schwárzenberg přece prohlásil, že je deklaraci Callovou uspokojen. Když uspokojen, proč nehlasoval pro předlohu? A páni Šusteršič a soudruzi! Nezapřísahali če ské poslance, aby nečinili žádných svízelů před- loze investiční, která je pro ně životní potře- bou? Nehrozili jim přerušením styků, kdyby nezastavili obstrukci proti ní?. Čechové propustil zákon ten a jak jim splatili páni Šusteršič. Berks, Povše a soudruzi ? Sotva ale inv estiční předloha definitivně vyřízena, vyšli i Tak rozuměji klerikální Slovinci slovanské vzájemnosti? Tak solidaritě a pospolitosti ? Tak nejprimitivnějším a nejelementárnějším pod- mínkám vděčnosti? Věru, nemáme dosti slov, abychom odsoudili ténto postup čety, drem. Šu- steršičem svedeně. Žal, který pociťujeme nad ním, jest umenšen faktem, že obě drahě jiho slovanské strany, klub slovinsko-chorvatský klub jihoslovansko-pokrokový obyli sih úplně vě- domi, co jim káže obapolnost vůči Čechům že jí věrně a rozšafně dostáli. vov Jenom 47 poslanců přihlásilo se ještě z odpůrce předlohy: několik německých klerikálů, Všeněmci, někteří němečtí nacionálově a poslanei Choc, Kubr, Hrubý a Zázvorka. Ostatní češli disidenti nebyli ve sněmovně. O chování se tk zv. agrárních separatistů se nerozepišeme. Ale »ne« p. Choce, který chce přece býti sočiálním politikem a je prý přítelem dělného lidu a jeho zájmů, je protismyslem, jest absurdností. So- ciální demokraté postihli sociální prospěch před lohy, zaručující výdělek na dvacet let ne-li na děle a stáli po boku přátel její. Silná salva applausu zabouřila sněmo vnou. když hrabě Vetter ohlásil, že těchto přívrženeů vytrvalo do konce 198. shasdo Z uvedených cifer je vídno, že hlasování zúčastnilo se poslanců vůbec jen 244 a z scházelo 181. Ovšem odečísti musí se absence. Zamlčeti nemůžeme, že mezi nepřítomným byli také členové klubu českého. Vyslovujeme nad tím hluboké politování, um hlubší,že opětná výzva, která se stala vedením klubu naším listem samým, ukázala se marnou až cit a smysl pro vlastní věc nebyl tak silným, aby přiměl všechny poslance české býti na místech, a kteří šli dobrovolně jako proku- risté svého voličstva. inbabeabo višlloen s V politice jako ve všedním životě musí si pomoci každý napřed sám — potom mu pomo- hou také jiní. Ale jaký mají míti interes pro českou důležitost jiní, nepozorují-li zájmu pro ni u Čechů? V příčině té musí se státi ná- prava pronikavá. My k ní byli jsme a budeme vždy ochotni pomoci na prospěch veliké věci národní, které sloužíme.
#31 alto_textblock #31
a Po 4 a půl roku má vídeňský parlament zase roz počtovou debatu. Poslední byla v lednu r. 1897. Od oně doby všechno státně-finanční hospodářství opatřeno bylo § 14. Postupem tedy mimoparlamentním. Rozpočtové každoroční právo říšské rady bylo vinou něme- cké obstrukce zastaveno, fakticky zmařeno. Je s podivem, je parlamentně i konstitučně nesprávno, že projednává se zatíminí roz počet na druhou polovinu t. r sněmovnou, že však řádné preliminare na roky 1898, 1899, 1900 a 1901 leži stejně nevyří- zeny jako všechna nespočetná provisoria roz- počtová. A největším monstrem je, že parlament povoluje provisorium na druhé pololetf, ale provisorium na první, aktivované eisařským na- řízením, leží na veliké hromadě, na které je takových výnosů již 56 nebo 57. Je nejen žá- doucno, je nutno, by se všechna podrobila kri- tice. Jsou mezi nimi táké ona, jimiž provedeno bylo rakousko-uherské vyrovnání. Ale veškery akty ony pokládány jsou ne- tykavkami, na které nikdo nechce sáhnout. Ze- jmena nikao z levice, odkud proti regimu § 14
#32 alto_textblock #32
sosnován vášnivý boj a odkud byl podán návrh na zrušení článku toho. Patrně jde o to, minu- lost nechat býti minulosti, až nadejde vhodná chvilé, aby se dal generální pardon a rozestřen byl hodně temný a hodně veliký plášť zapo- menutí. Rozpočtovou debatou v pravém slova smyslu rokování o rozpočtu provisorním nemůže býti nazváno. Jest toliko jejím surrogátem, protože jejt podklad neni rozpočet, nýbrž také jen jeho surrogát.o md d. Není to podrobný rozvrh příjmů a výdajů —jest to plna moc pouze, která se k nim na 6 měslců vládě uděluje. Kromě toho pro opravu smluvení znela nový modus, sjaký jest zaveden na kongresech vědeckých! Řečníků jest totiž dovoleno jen určitý čas, v tomto případě půl bodiny, mluviti. Nebyl ani jedním překročen. Naopak někteří si jeje ještě zkrátili. — Dr. Tatv č ar, pokrokový Slovinec, na př. vyplni sotva tři minuty. Leve- Pozoruhodných momentů v diskussi, ve které se vystřídalo 7 mluvčích a tím zároveň takén 7 stran a skupim, nebylo zádných, na- nejvýš momenty negativní. Nezmíněno se ani jediným řečníkem o rozpočtu a financích. ovoe Byla to první rozpočtová debata po 4 letech. Nalézala se na úrovni nad míru nízké, toliko dr. Bárnreither zabýval se vyššími otázkami politiekými. Monsignor Scheicher na př. vypravoval posluchačůmi historické základy lokálních štvanic a klepy svatohyppolitské. Pan K. H. Wolf pak sice křičel, až ochraptěl, ale nedosáhl účinku žádoucího. Ani když císaře Josefa II. velebil jako ochránce ruchu, provádě- ného za heslem »Pryč od Říma«) ani když široce a dlouze hrál. variace na své théma o české — inferioritě. Než poslanci čeští ho ani neposlouchali a na jeho »řeče nereagovali. o Na to patrně čekal. Tak vyznělo jeho boucharonství úplně na prázdho. Nebudiž však z toho odvozováno, že nemá býti reagováno na jeho smělé, ničím nedokázaně tvrzení, že prý ze střednícho škol českých vycházeji ntev zdělanci a že prý jen za tím účelem, aby se nadělalo mnoho českých posluchačů pro vysoké školy, procházejí abiturienti češti s vy- znamenáním, kteří se prý nevyznají ve formách řečkého jazyka. v s. 26 České veřejnosti nic není známo, že by absolventům českých gymnasií se nějak na- držovalo. Naopak pamatujeme se ještě dobře, jakou nemilou sensaci způsobilo před několika lely neobyčejně přísně počínání si některých zemských inspektorů při maturitách na Moravě a na českém opavském gymnasiu. A tolikéž pamatujeme se, jak tenkrát vyšlo na jevo, že byl dán přímý rozkaz, české abi- turienty zdecimovati! Takové jest ve skutečnosti »mírné měřitko«, jehož užívá se vůči nám Čechům. Ani jediným slovem nedovedl odpověděti Wolfovi poslanec Cho c. Takové ubohé, žalostné řeči rozpočtové, nebo takové řeči vůbec ve sněmovně hned tak nebylo jakou dnes debutoval poslanec z V. kurie kladensko-smichovské. Nic bychom neřikali, kdyby pan Choc byl zůstal v soukromém úkrytu, ale on dal se před několika dny velebiti jedním zdejším listem jako fenomenální genij, který prý jest ve všech oborech honěn a který jest veliké lumen, jehož jas zatemní slávu všech českých poslancůl Od veličiny takového rázu mohli jsme če- kati aspoň výkon obyčejný. Ale pan JUC. Choe nic nepověděl. Nedotkl se ani jediné aktuální otázky. Nehlesl ani proti Wolfovi, který toužil n to, že čeští soudcové prý nepiší klassickou něm- činou a kterému bylo dlužno namítnouti, kolik jest úřadníků politických a soudcovských, zvláště na Moravě, kteří s českým lidem neumějí pro- mluvit jeho jažykem, nefku-li správně psát. Ne-
#33 alto_textblock #33
FEUILLETON.
#34 alto_textblock #34
V Praze, 1. června. 6—. (Kronika.) Slavnostní chvíle nám nadchází. Panovníka čekáme k návštěvě. Náro a hlava státu se setkají. Dvě bytosti, jimž není dáno stýkati se každý den. Setkají-li se jednou, pak nemohou spolu hovořiti všedním slovem Milliony duší nemohou mluviti každá za sebe. to je zřejmo. Třeba tu zvláštního jazyka, nějaké mluvy širších obrysů i znaků. Obřad je taková povýšenější, sýmbolická mluva. Všecko drobné a všední v ni ustupuje. Jen hlavní rys zůstává, jen nejvyšší tužba je naznačena. Proto tolik záleží na jeho složení a formě. Odtud všecky starosti o způsob výzdoby, o symboly a formality uvitacl — A starosta měst pražských? Kterak oslovi panovníka? Otázka na všech rtech! Dlouho už je před- mělem rozprav. Ba i prudkých útoků a srážek Jakým jazykem promluví starosta při uvitáník Jakým jazykem! Vskutku důležitý moment Kolem jazykové otázky točí se všechen náš vývoj kulturní, všechen politický život. Ostatně. co tu nejasného? Návštěva platí oběma kmenům v zemi. V Praze bude svého panovníka vílat český národ ústy pražského starosty. Némecký kmen uvitá jej ve svém území ústy staroslů svých německých měst. Formální jazyková stránka je tedy snadno vyřízena: český starosta po česku, německý po německu! Velmi přirozené a jednoduché. A přece otázka se opakuje a vrací. — Jak? Jak pronese starosta pražský svoje uvítání? Po česku nebo — dvojjazyčně? Dvojjazyčně! Najednou dvojjazyčně! Což snad vlastní jazyk národní ke slavnostnímu aktu je nedostatečný? Nevime. Zní to sice víře nepo- dobně, ale vskutku nevíme. Místo odpovědi slyšíme jen znovu opakovati otázku. Jeden jí opáčí dru-
#35 alto_textblock #35
hému, posíláme druh druha od instance k instanci, od Pontia k Pilátovi, rozpakujeme se, hádáme, dráždivými slovy se popichujeme a do vlasůs vjíždíme! Ale otázka zůstává bez odpovědi. Ne- víme nic, co bude, co a jak má býti. A přece je to naše otázka životná! Třicet let vedeme boj za tu »svatou« svoj věc. Po třicet roků vznášíme žaloby k dějinám, že tak málo porozumění pro naše snahy a po- třeby nacházíme u svých sousedů, po třicet lel viníme své odpůrce z nešetrnosti, viníme vlády z chladné zdrželivosti a upjatosti k našim po žadavkům. A když nadejde velká, slavnostní, takřka manifestační chvíle, kdy svět právem by směl býti zvědav, kterak že sami, svému cítění a smýšlení dovedeme dáti věrný, pravdivý, nepo- krytý výraz — tu najednou sami se přiznáváme býti o svůj výraz v pochybnostech a nesnázích Či to není vlastně doznání nejtrapnější, přím zahanbující?
#36 alto_textblock #36
Ale zjev má svou psychologickou stránku. Štvani osudem odnaučili jsme se přímému prostému jednání. Ustrašeni ranami, které do- padaly, zvykli jsme chouliti se jen do sebe a hle- dati jen ve svém vlastním svědomí nějaké příčiny všeho zla. Zpytujeme především svoje vnitřnosti — Jen české oslovení! Nebyl by to na po- sledy nějaký přestupek, nějaký hřích? Byl by to, pravda, výraz dnešního jazykového sporu. A sluší se snad ve chvili slavnostní připomínat vzácnému hosti, svoje spory? Dvoujazyčnos formy by jaksi zakryla ten drsný fakt! . . . Tak se v nás telelí dušička. Vskutku platí pravidlo v domácnosti, od- dáliti vše, co by hostu připomínalo všednost živola. Co možná sváteční dojem mu způsobiti Jako na staveništi. Třeba odklidit prach a špinavý nástroj, zastaviti protivný hluk a hřmot, zastřít ošklivé hrany a plochy nehotového zdiva, aby po- hled návštěvy nebyl urážen a rozlaďován. Velmi hezké! Ale, co myslíte ? Hlavní obrysy stavby
#37 alto_textblock #37
ty přece musí zůstati zřetelny: co již doslaveno a co teprve dokončiti zbývá. V té věci vyvolávati liché dojmy, buditi nepravé zdání, nebylo hy to zjevným klamem? Dají se klam a šidba srovnali s pravou pohostinností? Čekáme vzáenou návštěvu na svěm národně kulturném staveništi. Přičiníme se jístě, aby uvítání bylo co nejdůstojnější. Zameteme vše- chen prach, zastavíme všechen hluk, odklidíme vše, co by připomínalo drsnotu a nelad všedního klopotu. Ale hlavní obrysy rozestaveného díla nesmíme přece zastírati? Což neplatí návštěva právě obhlédnutí stavu věcí? Jak jsme pokro- čili ve své národně-kulturní práci a co ještě vykonati zbývá? A kde jinde zřelelněji obráži se ten stav, ne-li právě v jazykové olázce Dějinný proces kulturního vývoje našeho přinesl vše tak, jak to jest. A je to snad něco, zač by bylo třeba se — styděti? V důsledeich onoho vývoje destavila se nutnost rozdvojení národních živlů. Je to určitý zjev dějinného pochodu, ale přece žádný nizký fakt, s nímž by bylo třeba ve chvíli okázalé — utíkatí za roh nebo se krýti za španělskou stěnou ?. Je známkou téhož dějinného postupu ona dnešní zvýšená eitlivost tělesa národního, jevící se určitými známkami. Žádný pud nizkého, osobního sobectví, za který by bylo třebase hanbit, nýbrž zřejmý pud sebezachovací kultur- ního organismu vyššího nás ponouká, považovati dnes každou známku dvojjazyčnosti v našem životě za stopu vlivů nám nepřátelských, usilu- jících, ať už vědomě či bezděky, upříti nám v samém nitru ústrojí našeho nezbytnou ke kul- turnímu žití rovnocennost. A takový je tedy stav věcí na našem sta- veništi. Není na něm třeba čeho zakrývati. Dva národní živly kulturně různorodé, tihnoucí svým přirozeným vývojem k osobitému utváření svých poměrů. Každý pro sebe uvítá svoji slavnostní návštěvu, každý při díle svém loyálně a ote- vřeně se představí boz licoměrných klamů a př-
#38 alto_textblock #38
tvářek, s onou vážnou okázálosti, která je při měřena okamžiku. Kdož ví, jak s dalším postupem vývoje do- staví se nově poměry? Až budeme jednou za- bezpečeni ve svém a vyrovnáni se svými sou sedy v otázkách životních, pak se nám snad podaři dohodnouti se s nimi o všelikých po- drobnostech spolužití. Pak budou snad i pro všeliké připady slavnostní smluveny zvláštní for- mality, závazné pro obě strany. Co bude platit pro Němce v Praze, bůde pak platit také pro Čechy v Liberci a v Lifoměřicích. Ale dnes ještě takového dohodnutí nenl. Každá stran mluví prozatím jen sama za sebe. Mluviti zá- roveň za druhého již dnes, znamenalo by, vy- dávati něco za hotovo, co desud hotovo není. A to by nebylo loyálné vůči hostu, jenž má právo na dojmy pravdivé a spolehlivě. Tedy výsledek zpytování českého svědomí — Naše důstojnost, naše potřeba zjistiti svoji kulturní rovnocennost, naše lovální otevřo- nost nám káže, postaviti české oslovení českého starosty na roveň německému oslovení sta- rostů německých.
#39 alto_textblock #39
a Ještě nějaký záhyb v duši se rozevírá: — Pravda, nejsme ještě dohodnuti! Něme od svého neupustí. Budou vítati výlučně po německu. Buďsil Ale co pak nám brání, uká- zati se — lepšími, nežli jsou Němci? Jsme hmotně slabší, ukažme se mravně silnějšími Předojdéme odpůrce — dobrým příkladem ! . . To tak vrozená všemu lidskému sobectvi nechuť, konati dobré, našeptává člověku výmluvý. že chce konati — lepší. Chtěli bychom donutit zpupného odpůrce, aby konal svojí povinnost, ale nejsme na to dost silni. — Tedy na něj půjdem — s lepším při kladem ! řekneme si. Ale, božínků, to přece rení příklad z mravni síly, nýbrž přiklad z nouze. Ne příklad sily, ae příklad slabosti. A ten podle zákonů psycho-
#40 alto_textblock #40
logiekých nikdy nemůže působiti. Jen mravně opravdu silnější může dávati příklad. A mravné silnější? Kdo je to? Je ten, kdo má více vědomi své povinnosti, více věrnosti ke své myšlénee, více odhodlanosti a více discipliny. Nu a na to si jestě počkáme, nežli budeme povoláni v těch věcech dávati příklad — svým krajanům druhého jazyka. Ale, že už je řeč o té mravní podšíve naší záležitosti ! Mravní stránka je vskutku důležitý činite v tom boji kulturním, který vedeme. Nelze dosti důrazu na ni položiti. Celý veliký děj našelo obrození národního založen byl na mravní síle našich buditelů, kteři strhovali neodolatelnou silou svého příkladu. Poslední dobou dostala vrch spíše hospodářská hesla v našem životě ná- rodním. Třeha síliti hospodářsky! V rozvoji ná- rodohospodářském je naše spása! Zajisté ! Třeba si hleděti také té stránky života. Ale je tím snad řečeno, že při síle hospodářské měli bychom se už obcházeti — bez sily mravní? Pak bychom byli teprve ztraceni! Ta zůstane vždycky přední a hlavní zpruhou rozvoje. A tu vysvítá úkol mravního příkladu v životě národně-kulturníml Ano, je zapotřebí předcházeti příkladem! Ale kdo má zapolřebi, aby byl mravně sílen, kdo má právo žádali, aby mu dáván byl příklad odhodlanosti mravní, aby jej mohl následovati, kdo je mravně stísněnější a proto i slabší, jsme my a pořád ještě my ! Naši lidé mají mravního povzbuzení zapotřebí a nikoli Němci, kteří se bez našeho příkladu jistě snadno obejdou sami sobě v tom směru velmi dobře stačí. A není pochyby, kdo je povolán státi vzorem a před- cházeti zářícím příkladem všemu lidu. Vždy ten, koho okolnosti na místo vynikající pesuavilyl A vždy ve chvíli, kdy všecky zraky jsou k němu obráceny! A v takové chvíli pravý muž na svém místé najde také vždy své — pravé slovo.