#1
alto_textblock
#1
Ročník XXX.
#3
alto_textblock
#3
V Praze, v netěli dne 2. června 190
#4
alto_textblock
#4
Číslo 150.
#5
alto_textblock
#5
šlšob oděamej udo
#8
alto_textblock
#8
snt odlei mlnosiác
#9
alto_textblock
#9
Mlus
#10
alto_textblock
#10
vdob áderadan
#12
alto_textblock
#12
19l p ol
#13
alto_textblock
#13
nboněa piodo
#14
alto_textblock
#14
zhnz todo mážslěhoneodobonán v ee elže
#15
alto_textblock
#15
šon čbonán dožženožst hii
#16
alto_textblock
#16
9n o
#17
alto_textblock
#17
ivonažonI utenojsen nrmě
#18
alto_textblock
#18
advo
#20
alto_textblock
#20
Na ranní a odnol, listy
P přitohami JNaučný Obaor“ ve
štředu a „Literárui Hlidka
v nátek) předeláeí se:
Prate v sdminisira
B3 měnl
.
nčtvrt lets . . . . 6 K —h
s dvojí doniáškou
vt lts 7 k o0n
vo ilsic g K 30n
na něsle .
Poštout
na měsío . . . ..
na čtvrt lsta
s drají zásilkeu
na něs
k soh
#21
alto_textblock
#21
Ji
#22
alto_textblock
#22
V drobněm prodejít
ránni krile o sobě . . . ra B h
odpolefni . . . . . . . za 2 b
Ve slialkách na venkově
ranní číalo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . Bb
Insera t
plati se hotevě napřeč.
Předplacení a Inserty přijímá zdminl-
stracs v Marisnské ulici č.s.
Tam nacházaji so t42 redakee,
tlskárna s ezpudice „Mároddnich Listd“.
Řukopiny se nevracejí.
#23
alto_textblock
#23
Dnsšní číslo pra Prahu 1e o 20 stranách.
#24
alto_textblock
#24
Vítězství a úspěch poctivé české
práce.
#25
alto_textblock
#25
Všechen interess veřejný upoután jest
přirozeně dojmem události tak veliké, jakou
jest konečné přijetí říšského zákona o regulaci
a splavnění našeho Labe od Podkrkonoší až
po Mělník, naši Vltavy od Budějovic po Labe
za současné regulace značné řady ostatních
našich zanedbaných řek česko-moravských.
jež posud rozvodněním svým hubívaly úrodu
širých, nejžírnějších krajů našich. Kdož by
nechápal a podceňoval věkoplatný význam
a dosah tohoto národohospodářského činu,
jenž má býti korunován stavbou průplavu
dunajsko-vltavského, spojujícího Černé moře
nejpřímější vodní dráhou přes naši vlast se
Severním mořem a stavbou průplavu dunajsko-
oderského skýtajícího opět družné naší Moravě
dávno vytouženou vodní dráhu středem její
požehnaných krajů?
A komu náleží hlavní čest a zásluha
o konečné šťastné splnění této z nejdávnějších
a nejnalehavějších potřeb vlasti naší?
Od let sedmdesátých Staročeši, šlechta
i Němci českomoravští domáhali se kanalisace
našich řek; Morava svého průplavu dunajsko-
oderského, český sněm průplavu dunajsko-
vltavského, kn. Schwarzenberg st., dr. Rieger.
Proskowetz, dr. Russ a ji pracovali o usku-
tečnění tohoto našeho »velkého národohospo-
dařského snu«. Leč všechno dlouholeté to
úsilí rozbíjelo se o skoupost a neochotu ví-
deňských vlád, dostávajících vždy závrat
z této »milliardové utopie«, na niž prý finance
Rakouska co živy nestačí. Míjelo desítilet
za desítiletím: technikové našich velkých prů-
myslových závodů pracovali neomrzele o plá-
nech pro žádoucí ty vodní stavby, ale vlády
vídeňské je toliko vděčně ukládaly do svých
archivů.
Teprve když uchopila se věci s veškerou
rozhodností a opravdovostí naše mladočeská
delegace, teprv když ohlásila vládě Körbrově
kategoricky, že nižádným způsobem nepovole
ani haléře na stavbu jižních dráh, nebudou-li
nám současně zregulovány a splavněny naše
českomoravské řeky: tu teprve praskaly
a hnuly se ledy váhavosti vládní a odhodláno
se k náležité, nezbytné tě náhradě zemím
koruny české, jakož i království haličskému.
Plně a poctivě uznali tuto zásluhu našineů
Poláci haličtí: »Od roku 1884 domaháme se
regulace svých řek. Pořád marně. Nebýti
vás, Mladočechů, neměli bych om
ji podnes!«
A plným právem mohl jmenem delegace
naší dr. Kaizl konstatovati dne 30. května
t. r. před celou sněmovnou tvář ve tvář vládě
Körbrově jako našim agrárníkům: »že práve
naše strana ve svých rozpravách
s vládou položila na to důraz
aby se do zůkona o vodnich stav-
bách pojaly nejen stavby prů-
plavů, nýbrž také regulace na-
šich řek a meliorace jich poříčí.
To se stalo ještě dříve, než se
předloha vládní do sněmovny
dostala; to se dělo i když byla
sněmovně podána. Naše strana
ujala se po té straně inici'ati vy
a formulovala návrhy, které byly
potom sděleny stranám ostatním.
Záleží mně na tom pravdu tu zjistit,
aby se snad budoucně netvrdilo, že jsme my
Mladočeši jevili teprve dodatečně jakousi
péči o to, co jest v předloze kromě průplavů
pro země naše dobrého.« —
Hrozilo nám nebezpečí vážné: že bude
se vládou a Němci fedrovati především
#26
alto_textblock
#26
hlavně jen stavba průplavu dunajsko-
oderského, kdežto regulace naší Vltavy,
našeho Labe a jich přítoků, jakož i stavba
průplavu dunajsko-vltavského se odročí do
nedozírna: což znamenalo by pro královstv
naše neskonalou újmu národohospodářskou
jako nebezpečnou isolaci politickou. Obchodní
naši komoře náleží čest, že za včas a s ve-
škerou rozhodnosti pozvedla proti tomuto
obmyslu německému svého hlasu, nalehajíc,
ne-li na předchozí tedy aspoň na současnou
stavbu průplavu důnajsko-vltavského s prů-
plavem moravským. Avšak naše delegace
nepřestala na tomto správném obranném sta-
novisku naší obchodní komory pražské,
nýbrž šla dále: zasadila se rázně a ne-
ustupně, aby akce průplavní byla neod-
lučně provázena akcí regulační
a meliorační, ano aby regulace
a splavnění našich zanedbaných
českomoravských řek byly posunuty
do popředí všechl podnikův a staveb,
vymohla toho, aby do zákona byly položeny
záruky pro konečné, nepozdržované splnění
této dávné tužby našeho rolnictva českého
jakomoravského: vymohla toho, že vý-
lučně proregulaci řek mimo-
průplavových stanovena pro prvních
deset let suma 75 millionů K kromě pravi-
delných ročních 11 millionů K, jež povolují
se v rozpočtech státních; vzmohla toho, že
bude fond, meliorační zvý šen na
4 milliony K, tak že i s příspěvky zemí
sníženými na 12 procent (místo vládou žá-
daných 25), obrátí se na regulace
našich řek průměrně rok za rokém přes
21 millionů K čili v nejbližších dvanácti
letech na 254 milliony K. Praha zproštěna
každého příplatku. Zemským sněmům
zůstaveno. meritorní rozhodnutí
o tom, na které vodní stavby chtějí povo-
liti příspěvek zemský, které tedy uznávají
předem za nejpilnější.
Zemským výborůní pak vyhrazeno při
trácování vodních cest předchozí votum. To
jest, dílem české delegace: regulování našich
řek velikou půjčkou státní za mírného pří-
spěvku zemí našich, ale za jich dozoru a
svolení sněmovního. Tak zdařilo se vymoci
zemím našim dávno želaného velkého pro-
spěchu národo-hospodářského pomocí cel
říše při uhájení samosprávy a svézákonnosti
naší zemské. Nebylo to věru hračkou. Po-
ctivá vlastenecká snaha naší delegace nevrá-
žela toliko na odpor zjevných cizích protiv-
níkův rozkvětu, síly a blaha našich, vlast,
nýbrž i na úklady domácích svých »přátel«,
kteří záviděli ji toho úspěchu a vítězství, a
hleděli ji stůj co stůj o ně připraviti.
Dnes ovšem poraženi a odrazeni na celé
čáře zapírají podle staré regule: »My nie,
my muzikanti«, ale v pravdě a skutečnosti
do poslední chvíle činili seč byli, aby zma-
řili celý ten zákon, děsíce rolnictvo náše, že
prý bude těmi průplavy citelně poškozeno,
děsíce poplatnictvo, že prý bude přetízeno
novými ohromnými břemeny a matouce ve-
řejnost naši tvrzením, že prý hlasovati pro
ten zákon o vodních stavbách znamená pro-
kázati vládě Körbrově největšího vděku.
Nuže, pokud se oněch národohospodář-
ských a finančních strašidel týče, byly již
důvody našich řečníkův (dra. Kaizla i Kaftana)
tak pádně vyvráceny, že netřeba se jimi zde
zabývati.
Ale měla-li naše delegace vůbec za-
potřebí, aby od štítu jejího bylo odraženo
podezření, jakoby svým zápasem poctivým
za prospěch a blaho našeho národa byla
kongruentně hověla snaze a politice vládnít
tož je dnešním vystoupením Körbrovým
na schůzi předsedův parlamentních stran
i tato chatrná lež rozbita na padrť. Ne
#27
alto_textblock
#27
mohlť zajisté pan Körber ani drastičtěji do-
kázati, jak je mu celá ta naše vodn
důležitost proti srsti, kdyžtě sans
phrase prohlásil: že nepředloží vodní zákon
k sankci, pakli mu nepřikážeme záko
o kvotě rakouskoruherské bez
dlení do výboru.
Záleží tedy vládě Körbrově na jediném
přání uherského kollegy ministra Szella
neskonale více nežli na regulaci všech zanedba-
ných českomoravských řek dohromady. Jako
hrozí ministr financí: »Nepovolíte li 10pro-
centovou daň na jizdní lístky, nepředložím
zákon o zrušení erárních mýt ku sankci«,
tak hrozí tolikéž p. Körber: »Nepovolíte-li
mi kvotu 66 procent, nepředložím zákon
regulaci řek a průplavech k sankci«. Z toho
vidi naši agrárníci i se svým princem
Schwárzenbergem, jaké nepohodlí způsobo-
vali vládě Körbrově svou opposicí přoti zá
konu o stavbách vodních. —
#28
alto_textblock
#28
Říšská rada.
#29
alto_textblock
#29
Poslanecká sněmovna.
Schůze padesátá pátá.
i
(Pův. a tel. zpráva »Nár. Listů«.)
i
Z Vídně, 1. června.
-
v
V posledním stadiu, ve třetím čtení schválila
poslanecká sněmovna hned počátkem dnešní
schůze dvě veliká zákonodárná díla,v jež účin-
kovati budou na hospodářský vývoj severu i jihu
státu po celá nastávající desetiletí, která přivadí
snad změnu, snad dokonce převrat v dopravě
která vtiskla nynějšímu dokonávajícímu sněmo-
vání vídeňskému ráz: zákon o železničn í ch
stavbách, pro které povoluje se inve-
stiční půjčka 500 millionů korun a zákon
o vodních stavbách, kanálových a říčních,
v zemích soverních.
Osnova, zajišťující kanály a regulaci řek,
jak vyšla z porad sněmovních, jest ovocem
několikanedělní úmorné práce poslanců českých.
Je skutečně směšností, chlubí-li se frakce t. zv.
českých agrárniků, že je to dílo její. To je
holedbání vrabce, který se, dal vynésti na
křídlech orlich a potom se chvástal, že dosáhl
»ie
sám veliké výše. d
A divným byl výrok posl. prinee Schwarzen-
berga, že jej o regulaci řek upokojil teprvé
ministr obchodu bar. Call čtvrtečním prohlá-
šením. Upokojení sobě a národu po té stránce
zjednali češti poslanci lidovi již před několika
nedělemi takové, že nebylo třeba rozplašovati
již nižádných pochyb.
Ale také, že kompensace za předlohu in-
vestiční pro země české stala se hned a nyní,
stalo se přičiněním a tlakem delegace české,
která nedopustila, by tato akce se odložila na
podzim, protože v Rakousku čert nikdy nespía
protože v »tomto státě pravděnepodobnosti«, kde
nikdo nemůže tušit, natož věděti dnes, co stane
se přes noc každé straně, každému národu jako
důtklivá výstraha zní ve sluch slova :i » Bděte,
neb nevíte dne i hodiny !« Žel, bylo poselstvu
českému provádět urgenci tu také vůči straně,
od níž obtíží a překážek v této věci mohl se
naditi nejméně. Překonal všechny vítězně. Finis
coronat opus.
Hlasování dělo se způsobem slavnostním
Potlesk se ozval, když hr. Vetter oznámil, že
je zákon investiční přijat ve třetím čtení. Jen
čtyři hlasy byly proti němu. Poslanců Choce.
Kubra, Zázvorky a Hrubého. Z konservativníeh
velkostatkářů byli přítomni a položili svoje vo-
tum pro předlohu toliko dva: hr. Wolkenstein
a Pabstmann.
Hlasování o vodních stavbách konalo se po
návrhu korutanského německého nacionála Le-
mische dle jmen. Před ním vyšli všichni kon-
servativní velkostatkáři a všichní klerikální Slo-
#30
alto_textblock
#30
vinci. Tento exodus obou jmenovaných stran je
nepochopitelným. Prine Schwárzenberg přece
prohlásil, že je deklaraci Callovou uspokojen.
Když uspokojen, proč nehlasoval pro předlohu?
A páni Šusteršič a soudruzi! Nezapřísahali če
ské poslance, aby nečinili žádných svízelů před-
loze investiční, která je pro ně životní potře-
bou? Nehrozili jim přerušením styků, kdyby
nezastavili obstrukci proti ní?. Čechové propustil
zákon ten a jak jim splatili páni Šusteršič.
Berks, Povše a soudruzi ? Sotva ale inv estiční
předloha definitivně vyřízena, vyšli i
Tak rozuměji klerikální Slovinci slovanské
vzájemnosti? Tak solidaritě a pospolitosti ? Tak
nejprimitivnějším a nejelementárnějším pod-
mínkám vděčnosti? Věru, nemáme dosti slov,
abychom odsoudili ténto postup čety, drem. Šu-
steršičem svedeně. Žal, který pociťujeme nad
ním, jest umenšen faktem, že obě drahě jiho
slovanské strany, klub slovinsko-chorvatský
klub jihoslovansko-pokrokový obyli sih úplně vě-
domi, co jim káže obapolnost vůči Čechům
že jí věrně a rozšafně dostáli.
vov Jenom 47 poslanců přihlásilo se ještě z
odpůrce předlohy: několik německých klerikálů,
Všeněmci, někteří němečtí nacionálově a poslanei
Choc, Kubr, Hrubý a Zázvorka. Ostatní češli
disidenti nebyli ve sněmovně. O chování se tk
zv. agrárních separatistů se nerozepišeme. Ale
»ne« p. Choce, který chce přece býti sočiálním
politikem a je prý přítelem dělného lidu a jeho
zájmů, je protismyslem, jest absurdností. So-
ciální demokraté postihli sociální prospěch před
lohy, zaručující výdělek na dvacet let ne-li na
děle a stáli po boku přátel její.
Silná salva applausu zabouřila sněmo vnou.
když hrabě Vetter ohlásil, že těchto přívrženeů
vytrvalo do konce 198. shasdo
Z uvedených cifer je vídno, že hlasování
zúčastnilo se poslanců vůbec jen 244 a z
scházelo 181. Ovšem odečísti musí se absence.
Zamlčeti nemůžeme, že mezi nepřítomným
byli také členové klubu českého. Vyslovujeme
nad tím hluboké politování, um hlubší,že
opětná výzva, která se stala vedením klubu
naším listem samým, ukázala se marnou až
cit a smysl pro vlastní věc nebyl tak silným,
aby přiměl všechny poslance české býti
na místech, a kteří šli dobrovolně jako proku-
risté svého voličstva. inbabeabo višlloen s
V politice jako ve všedním životě musí si
pomoci každý napřed sám — potom mu pomo-
hou také jiní. Ale jaký mají míti interes pro
českou důležitost jiní, nepozorují-li zájmu pro
ni u Čechů? V příčině té musí se státi ná-
prava pronikavá. My k ní byli jsme a budeme
vždy ochotni pomoci na prospěch veliké věci
národní, které sloužíme.
#31
alto_textblock
#31
a
Po 4 a půl roku má vídeňský parlament
zase roz počtovou debatu. Poslední
byla v lednu r. 1897. Od oně doby všechno
státně-finanční hospodářství opatřeno bylo § 14.
Postupem tedy mimoparlamentním. Rozpočtové
každoroční právo říšské rady bylo vinou něme-
cké obstrukce zastaveno, fakticky zmařeno.
Je s podivem, je parlamentně i konstitučně
nesprávno, že projednává se zatíminí roz
počet na druhou polovinu t. r
sněmovnou, že však řádné preliminare na roky
1898, 1899, 1900 a 1901 leži stejně nevyří-
zeny jako všechna nespočetná provisoria roz-
počtová. A největším monstrem je, že parlament
povoluje provisorium na druhé pololetf, ale
provisorium na první, aktivované eisařským na-
řízením, leží na veliké hromadě, na které je
takových výnosů již 56 nebo 57. Je nejen žá-
doucno, je nutno, by se všechna podrobila kri-
tice. Jsou mezi nimi táké ona, jimiž provedeno
bylo rakousko-uherské vyrovnání.
Ale veškery akty ony pokládány jsou ne-
tykavkami, na které nikdo nechce sáhnout. Ze-
jmena nikao z levice, odkud proti regimu § 14
#32
alto_textblock
#32
sosnován vášnivý boj a odkud byl podán návrh
na zrušení článku toho. Patrně jde o to, minu-
lost nechat býti minulosti, až nadejde vhodná
chvilé, aby se dal generální pardon a rozestřen
byl hodně temný a hodně veliký plášť zapo-
menutí.
Rozpočtovou debatou v pravém slova smyslu
rokování o rozpočtu provisorním nemůže býti
nazváno. Jest toliko jejím surrogátem, protože
jejt podklad neni rozpočet, nýbrž také jen jeho
surrogát.o md
d. Není to podrobný rozvrh příjmů a výdajů
—jest to plna moc pouze, která se k nim na
6 měslců vládě uděluje. Kromě toho pro opravu
smluvení znela nový modus, sjaký jest zaveden
na kongresech vědeckých! Řečníků jest totiž
dovoleno jen určitý čas, v tomto případě půl
bodiny, mluviti. Nebyl ani jedním překročen.
Naopak někteří si jeje ještě zkrátili. — Dr.
Tatv č ar, pokrokový Slovinec, na př. vyplni
sotva tři minuty.
Leve- Pozoruhodných momentů v diskussi, ve
které se vystřídalo 7 mluvčích a tím zároveň
takén 7 stran a skupim, nebylo zádných, na-
nejvýš momenty negativní. Nezmíněno se ani
jediným řečníkem o rozpočtu a financích.
ovoe Byla to první rozpočtová debata po 4
letech. Nalézala se na úrovni nad míru nízké,
toliko dr. Bárnreither zabýval se vyššími
otázkami politiekými. Monsignor Scheicher na př.
vypravoval posluchačůmi historické základy
lokálních štvanic a klepy svatohyppolitské. Pan
K. H. Wolf pak sice křičel, až ochraptěl, ale
nedosáhl účinku žádoucího. Ani když císaře
Josefa II. velebil jako ochránce ruchu, provádě-
ného za heslem »Pryč od Říma«) ani když
široce a dlouze hrál. variace na své théma
o české — inferioritě. Než poslanci čeští ho
ani neposlouchali a na jeho »řeče nereagovali.
o Na to patrně čekal. Tak vyznělo jeho
boucharonství úplně na prázdho. Nebudiž však
z toho odvozováno, že nemá býti reagováno na
jeho smělé, ničím nedokázaně tvrzení, že prý
ze střednícho škol českých vycházeji
ntev zdělanci a že prý jen za tím účelem,
aby se nadělalo mnoho českých posluchačů pro
vysoké školy, procházejí abiturienti češti s vy-
znamenáním, kteří se prý nevyznají ve formách
řečkého jazyka. v s. 26
České veřejnosti nic není známo, že by
absolventům českých gymnasií se nějak na-
držovalo. Naopak pamatujeme se ještě dobře,
jakou nemilou sensaci způsobilo před několika
lely neobyčejně přísně počínání si některých
zemských inspektorů při maturitách na Moravě
a na českém opavském gymnasiu. A tolikéž
pamatujeme se, jak tenkrát vyšlo na jevo, že
byl dán přímý rozkaz, české abi-
turienty zdecimovati!
Takové jest ve skutečnosti »mírné měřitko«,
jehož užívá se vůči nám Čechům.
Ani jediným slovem nedovedl odpověděti
Wolfovi poslanec Cho c.
Takové ubohé, žalostné řeči rozpočtové, nebo
takové řeči vůbec ve sněmovně hned tak nebylo
jakou dnes debutoval poslanec z V. kurie
kladensko-smichovské. Nic bychom neřikali,
kdyby pan Choc byl zůstal v soukromém úkrytu,
ale on dal se před několika dny velebiti jedním
zdejším listem jako fenomenální genij, který
prý jest ve všech oborech honěn a který jest
veliké lumen, jehož jas zatemní slávu všech
českých poslancůl
Od veličiny takového rázu mohli jsme če-
kati aspoň výkon obyčejný. Ale pan JUC. Choe
nic nepověděl. Nedotkl se ani jediné aktuální
otázky.
Nehlesl ani proti Wolfovi, který toužil n
to, že čeští soudcové prý nepiší klassickou něm-
činou a kterému bylo dlužno namítnouti, kolik
jest úřadníků politických a soudcovských, zvláště
na Moravě, kteří s českým lidem neumějí pro-
mluvit jeho jažykem, nefku-li správně psát. Ne-
#33
alto_textblock
#33
FEUILLETON.
#34
alto_textblock
#34
V Praze, 1. června.
6—. (Kronika.) Slavnostní chvíle nám
nadchází. Panovníka čekáme k návštěvě. Náro
a hlava státu se setkají. Dvě bytosti, jimž není
dáno stýkati se každý den. Setkají-li se jednou,
pak nemohou spolu hovořiti všedním slovem
Milliony duší nemohou mluviti každá za sebe.
to je zřejmo. Třeba tu zvláštního jazyka, nějaké
mluvy širších obrysů i znaků. Obřad je taková
povýšenější, sýmbolická mluva. Všecko drobné
a všední v ni ustupuje. Jen hlavní rys zůstává,
jen nejvyšší tužba je naznačena. Proto tolik
záleží na jeho složení a formě. Odtud všecky
starosti o způsob výzdoby, o symboly a formality
uvitacl
— A starosta měst pražských? Kterak
oslovi panovníka?
Otázka na všech rtech! Dlouho už je před-
mělem rozprav. Ba i prudkých útoků a srážek
Jakým jazykem promluví starosta při uvitáník
Jakým jazykem! Vskutku důležitý moment
Kolem jazykové otázky točí se všechen náš
vývoj kulturní, všechen politický život. Ostatně.
co tu nejasného? Návštěva platí oběma kmenům
v zemi. V Praze bude svého panovníka vílat
český národ ústy pražského starosty. Némecký
kmen uvitá jej ve svém území ústy staroslů
svých německých měst. Formální jazyková
stránka je tedy snadno vyřízena: český starosta
po česku, německý po německu!
Velmi přirozené a jednoduché.
A přece otázka se opakuje a vrací.
— Jak? Jak pronese starosta pražský svoje
uvítání? Po česku nebo — dvojjazyčně?
Dvojjazyčně! Najednou dvojjazyčně! Což snad
vlastní jazyk národní ke slavnostnímu aktu je
nedostatečný? Nevime. Zní to sice víře nepo-
dobně, ale vskutku nevíme. Místo odpovědi slyšíme
jen znovu opakovati otázku. Jeden jí opáčí dru-
#35
alto_textblock
#35
hému, posíláme druh druha od instance k instanci,
od Pontia k Pilátovi, rozpakujeme se, hádáme,
dráždivými slovy se popichujeme a do vlasůs
vjíždíme! Ale otázka zůstává bez odpovědi. Ne-
víme nic, co bude, co a jak má býti.
A přece je to naše otázka životná!
Třicet let vedeme boj za tu »svatou« svoj
věc. Po třicet roků vznášíme žaloby k dějinám,
že tak málo porozumění pro naše snahy a po-
třeby nacházíme u svých sousedů, po třicet lel
viníme své odpůrce z nešetrnosti, viníme vlády
z chladné zdrželivosti a upjatosti k našim po
žadavkům. A když nadejde velká, slavnostní,
takřka manifestační chvíle, kdy svět právem by
směl býti zvědav, kterak že sami, svému cítění
a smýšlení dovedeme dáti věrný, pravdivý, nepo-
krytý výraz — tu najednou sami se přiznáváme
býti o svůj výraz v pochybnostech a nesnázích
Či to není vlastně doznání nejtrapnější, přím
zahanbující?
#36
alto_textblock
#36
Ale zjev má svou psychologickou stránku.
Štvani osudem odnaučili jsme se přímému
prostému jednání. Ustrašeni ranami, které do-
padaly, zvykli jsme chouliti se jen do sebe a hle-
dati jen ve svém vlastním svědomí nějaké příčiny
všeho zla. Zpytujeme především svoje vnitřnosti
— Jen české oslovení! Nebyl by to na po-
sledy nějaký přestupek, nějaký hřích? Byl by
to, pravda, výraz dnešního jazykového sporu.
A sluší se snad ve chvili slavnostní připomínat
vzácnému hosti, svoje spory? Dvoujazyčnos
formy by jaksi zakryla ten drsný fakt! . . .
Tak se v nás telelí dušička.
Vskutku platí pravidlo v domácnosti, od-
dáliti vše, co by hostu připomínalo všednost
živola. Co možná sváteční dojem mu způsobiti
Jako na staveništi. Třeba odklidit prach a špinavý
nástroj, zastaviti protivný hluk a hřmot, zastřít
ošklivé hrany a plochy nehotového zdiva, aby po-
hled návštěvy nebyl urážen a rozlaďován. Velmi
hezké! Ale, co myslíte ? Hlavní obrysy stavby
#37
alto_textblock
#37
ty přece musí zůstati zřetelny: co již doslaveno
a co teprve dokončiti zbývá. V té věci vyvolávati
liché dojmy, buditi nepravé zdání, nebylo hy to
zjevným klamem? Dají se klam a šidba srovnali
s pravou pohostinností?
Čekáme vzáenou návštěvu na svěm národně
kulturném staveništi. Přičiníme se jístě, aby
uvítání bylo co nejdůstojnější. Zameteme vše-
chen prach, zastavíme všechen hluk, odklidíme
vše, co by připomínalo drsnotu a nelad všedního
klopotu. Ale hlavní obrysy rozestaveného díla
nesmíme přece zastírati? Což neplatí návštěva
právě obhlédnutí stavu věcí? Jak jsme pokro-
čili ve své národně-kulturní práci a co ještě
vykonati zbývá? A kde jinde zřelelněji obráži
se ten stav, ne-li právě v jazykové olázce
Dějinný proces kulturního vývoje našeho přinesl
vše tak, jak to jest. A je to snad něco, zač
by bylo třeba se — styděti? V důsledeich
onoho vývoje destavila se nutnost rozdvojení
národních živlů. Je to určitý zjev dějinného
pochodu, ale přece žádný nizký fakt, s nímž
by bylo třeba ve chvíli okázalé — utíkatí za
roh nebo se krýti za španělskou stěnou ?.
Je známkou téhož dějinného postupu ona
dnešní zvýšená eitlivost tělesa národního, jevící
se určitými známkami. Žádný pud nizkého,
osobního sobectví, za který by bylo třebase
hanbit, nýbrž zřejmý pud sebezachovací kultur-
ního organismu vyššího nás ponouká, považovati
dnes každou známku dvojjazyčnosti v našem
životě za stopu vlivů nám nepřátelských, usilu-
jících, ať už vědomě či bezděky, upříti nám
v samém nitru ústrojí našeho nezbytnou ke kul-
turnímu žití rovnocennost.
A takový je tedy stav věcí na našem sta-
veništi. Není na něm třeba čeho zakrývati. Dva
národní živly kulturně různorodé, tihnoucí svým
přirozeným vývojem k osobitému utváření svých
poměrů. Každý pro sebe uvítá svoji slavnostní
návštěvu, každý při díle svém loyálně a ote-
vřeně se představí boz licoměrných klamů a př-
#38
alto_textblock
#38
tvářek, s onou vážnou okázálosti, která je při
měřena okamžiku.
Kdož ví, jak s dalším postupem vývoje do-
staví se nově poměry? Až budeme jednou za-
bezpečeni ve svém a vyrovnáni se svými sou
sedy v otázkách životních, pak se nám snad
podaři dohodnouti se s nimi o všelikých po-
drobnostech spolužití. Pak budou snad i pro
všeliké připady slavnostní smluveny zvláštní for-
mality, závazné pro obě strany. Co bude platit
pro Němce v Praze, bůde pak platit také pro
Čechy v Liberci a v Lifoměřicích. Ale dnes
ještě takového dohodnutí nenl. Každá stran
mluví prozatím jen sama za sebe. Mluviti zá-
roveň za druhého již dnes, znamenalo by, vy-
dávati něco za hotovo, co desud hotovo není.
A to by nebylo loyálné vůči hostu, jenž má právo
na dojmy pravdivé a spolehlivě.
Tedy výsledek zpytování českého svědomí
— Naše důstojnost, naše potřeba zjistiti
svoji kulturní rovnocennost, naše lovální otevřo-
nost nám káže, postaviti české oslovení českého
starosty na roveň německému oslovení sta-
rostů německých.
#39
alto_textblock
#39
a
Ještě nějaký záhyb v duši se rozevírá:
— Pravda, nejsme ještě dohodnuti! Něme
od svého neupustí. Budou vítati výlučně po
německu. Buďsil Ale co pak nám brání, uká-
zati se — lepšími, nežli jsou Němci? Jsme
hmotně slabší, ukažme se mravně silnějšími
Předojdéme odpůrce — dobrým příkladem ! . .
To tak vrozená všemu lidskému sobectvi
nechuť, konati dobré, našeptává člověku výmluvý.
že chce konati — lepší. Chtěli bychom donutit
zpupného odpůrce, aby konal svojí povinnost,
ale nejsme na to dost silni.
— Tedy na něj půjdem — s lepším při
kladem ! řekneme si.
Ale, božínků, to přece rení příklad z mravni
síly, nýbrž přiklad z nouze. Ne příklad sily, ae
příklad slabosti. A ten podle zákonů psycho-
#40
alto_textblock
#40
logiekých nikdy nemůže působiti. Jen mravně
opravdu silnější může dávati příklad. A mravné
silnější? Kdo je to? Je ten, kdo má více
vědomi své povinnosti, více věrnosti ke své
myšlénee, více odhodlanosti a více discipliny.
Nu a na to si jestě počkáme, nežli budeme
povoláni v těch věcech dávati příklad — svým
krajanům druhého jazyka.
Ale, že už je řeč o té mravní podšíve
naší záležitosti !
Mravní stránka je vskutku důležitý činite
v tom boji kulturním, který vedeme. Nelze dosti
důrazu na ni položiti. Celý veliký děj našelo
obrození národního založen byl na mravní síle
našich buditelů, kteři strhovali neodolatelnou
silou svého příkladu. Poslední dobou dostala
vrch spíše hospodářská hesla v našem životě ná-
rodním. Třeha síliti hospodářsky! V rozvoji ná-
rodohospodářském je naše spása! Zajisté ! Třeba
si hleděti také té stránky života. Ale je tím
snad řečeno, že při síle hospodářské měli bychom
se už obcházeti — bez sily mravní? Pak bychom
byli teprve ztraceni! Ta zůstane vždycky přední
a hlavní zpruhou rozvoje. A tu vysvítá úkol
mravního příkladu v životě národně-kulturníml
Ano, je zapotřebí předcházeti příkladem! Ale
kdo má zapolřebi, aby byl mravně sílen, kdo
má právo žádali, aby mu dáván byl příklad
odhodlanosti mravní, aby jej mohl následovati,
kdo je mravně stísněnější a proto i slabší, jsme
my a pořád ještě my ! Naši lidé mají mravního
povzbuzení zapotřebí a nikoli Němci, kteří se
bez našeho příkladu jistě snadno obejdou
sami sobě v tom směru velmi dobře stačí. A není
pochyby, kdo je povolán státi vzorem a před-
cházeti zářícím příkladem všemu lidu. Vždy ten,
koho okolnosti na místo vynikající pesuavilyl
A vždy ve chvíli, kdy všecky zraky jsou k němu
obráceny!
A v takové chvíli pravý muž na svém
místé najde také vždy své — pravé slovo.