#1
alto_textblock
#1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 43. ze dne 12. února 1901.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
=VER D.I. Zmínili jsme se již u příle-
žitosti úmrtí Verdiova, že jmeno jeho bylo politickým
heslem a že zejmena v Neapolsku v letech padesá-
tých pod těžkým trestem bylo zakázáno, volati
»Evive Verdi«. Přítel našeho listu, kapelník 76. pěš.
pluku ruského, upozorňuje nás, že podobným způ-
sobem demonstrováno ještě v letech šedesátých též
v Benátsku. Píše nám o tom: Za mé služby v Ra-
kouské armádě od r. 1861 do r. 1866 u 8. dělostře-
leckého pluku ve Vlaších měl jsem často příležitost
zvláště v Padově, Vicenze a Trevire čísti jméno
»Verdi« na stěnách domů, zahradních zdech atd.
napsané buď uhlím aneb barvou atd., neb vydlabané
v pískovci na balustrádách letohrádků. Připisoval
jsem tuto náklonnost lásce Vlachů ke svému milo-
vanému mistru. Avšak byl jsem poučen v Padově
od italských vlastenců, s nimiž jsem měl styky jako
budebník, absolvovav pražskou konservatoř a hraje
jim kusy z italských oper — že začáteční písmena
jmena »Verdi« mají hluboký význam politický a zna-
menají jmeno prvního krále sjednocené Italie: Vittorio
Emanuele Ré D' Italia.
= Svatebčané na ledových krách. Ze
Žandova v Sasku se oznamuje: Že celá společnost
svatebčanů, aby se dostala do kostela, musila skrze
ledové kry, stalo se zajisté málokdy. To přihodilo s
těchto dnů v obci Šmilce, jež jest přifařena k Žan-
dovu. V labském údolí a v lesích ležel sníh tak vy-
soko, že svatebčané nikterak nemohli vykonati cestu,
trvající půldruhé hodiny po úzké stezce při Labi.
poněvadž není ještě silnice mezi Žandovema
Šmilkou. Svatebčané požádali tudíž majitele přívozu
v Poštolovicích, jenž má malý šroubový parník,o
přispění. Dal parník důkladně vytopit a převezl
svatebčany na druhý břeh a dopravil je pak zase do
Šmilky. Ačkoli loď si musila klestiti cestu množstvím
ledových ker, provedena plavba beze vší závady.
= Náboženský spor o fonograf. Jakýs
Arab spatřil na svě cestě po Evropě fonograf a byl
jím tak nadšen, že jej koupil. Ubíral se právě na
Javu a věděl, že tento podivuhodný přístroj jest tam
ještě neznámý. V Batavii ukázal jej několika kraja
nům, mezi nimiž nalezal se též podnikavý obchod-
ník, jenž ihned poznal obchodní cenu tohoto pří-
stroje a chtěl jej koupit. Poněvadž však Arab nechtěl
fonograf prodat, dal si obchodník od svého agenta
v Evropě poslati takovýto přístroj. Přístroj přibyl
před nedávnem do Batavie a obchodník opatřiv jeho
válce arabskými a malajskými písněmi a monology,
ohlásil představení za přiměřené vstupné. Sešlo se
četné množství a naslouchalo plno úžasu tónům, jež
vycházely z příšernébo přístroje. Nekonečný však
byl jásot, když z přístroje ozvala se tónem jak ná-
leží slavnostním »fatiha«, denní modlitba mohame-
dánů. Obecenstvu, skládajícímu se z Arabů, Čiňanů
a domorodců, zdál se tento kousek naprosto zázrač-
ným a ještě dlouho po představení se o něm mlu-
vilo. Avšak vyskytli se též nábožní lidé, kteří pro-
hlašovali, že verše koranu, mluvené strojem, jsou
největším hříchem a rouháním slovu božímu. V čele
těchto horlivců byl 70letý učený znalec koranu,
Sadžid Utman, jenž po 40 let v literárních a nábo-
ženských kruzích batavských hraje velkou roli. Na-
psal ihned protest proti užívání fonografu a uveřejnil jej.
Teď nastal boj. Méně přísní znalcí koranu ujali se
#3
alto_textblock
#3
cizího, mluvícího stroje a odpovědi jejich byly tak
důrazné a četné, že Sadžid Utman požádal o rozhod-
nutí slavného učence Sadžida Husejna al Džírrv
Syrii. Tento učenec odpověděl prudkou obžalobou
cizího přístroje a domlouval všem věřícím, aby pe-
člivě uvážili slova jeho dobrého přítele Sadžida
Utmana. Jiní nábožní lidé a učenci účastnili se sporu,
jenž nyní má býti rozhodnut nejvyššími hodnosty
mohamedánskými. Všeobecně se předpokládá, že
přísně se zakáže věřícím účastenství na představe-
ních, nebudou li verše z koranu z přístroje odstra-
něny. Proti užívání fonografu, opakuje-li malajské
písně a světské monology, nenamítá ničeho ani vět-
šina horlivců. Zatím si obchodník, jehož přístro
vzbudil takovýto poplach, svými představeními fono-
grafu vydělal slušnou sumičku. Produkce tyto jsou
tak oblíbeny, že někteří Arabové objednali si le-
vnější přístroje pro svou soukromou potřebu. Jedi-
ným výsledkem protestu horlivců bylo, že nábožní
lidé chodí na představení jen pak, nerecitují-li se
verše z koranu. Jiní pak chodí na produkce fono-
grafu jen pak, mluví-li verše z koranu, dávajíce fo-
nografu přednost před obvyklými předčítači koranu,
kteří jsou-li nábožní, málokdy dobře přednášejía
přednášejí li dobře, jsou málokdy nábožní.
= Požár hotelu. Z Nového Yorku se ozna-
muje: Těchto dnů ráno vypukl v Jefferson-hotelu na
15. avenue požár, jenž v několika minutách nabyl
ohromných rozměrů. Bylo ještě velmi tma a silně
sněžilo, takže hasiči musili zápasiti se značnými sví-
zely. Mimo četné parní stříkačky bylo po ruce ně-
kolik obrovských posunovacích žebříků a také elek-
trické reflektory, zavedené teprv od nedávna u hasič-
skéůo sboru novoyorkského, konaly znamenité služby
při hašení sedmipatrové budovy. Přes to však nepo-
dařilo se zachrániti veškeré obyvatele z hořící bu-
dovy. Jedna panská uhořela, jiná se zabila, chtějíc se
spustit na střechu sousední budovy, při čemž se pro-
vaz přetrhl a dívka sřítila se na dlažbu. Sest pasa-
žerů utrpělo nebezpečné popáleniny, přes 30 jiných
bylo jinak zraněno. — Současně vypukl požár v ji-
ném hotelu hořejšího města, v hotelu Richelieu, jenž
však byl opatřen dostatečně potřebnými východy a
požárními žebříky, takže všichni obyvatelé vyvazli
bez pohromy.
= Smělý útěk z vězení. Z Neapole se ozna-
muje: Ve vězení v Castelnuovo Garfagnana bylo
slyšeti onehdy ráno hlasité volaní o pomoc a tak
vytrvalý hluk, že konečně starosta s několika sta-
tečnými lidmi vnikl do vězení, starého toho zámku
as z 12. století, aby se přesvědčil, co se vlastně děje.
Tu shledáno, že volání o pomoc a hluk pocházejí o
dozorců vězňů, kteří byli zamčeni ve vězeňských ce-
lách a nemohli ven. Poněvadž klíče k celám zmizelv,
musilo býti posláno pro zámečníka, jemuž se po vel-
kém namáhání podařilo, dozorce vězňů osvobodit. Na
to vypravovali nebožáci svoji tragikomickou historii.
Dva odvážní chlapíci, kteří před nedávnem byli pro
vloupání odsouzeni do žaláře na 11 let a měli býti
převeženi do trestnice, vrhli se na oba dozorce, kteří
ráno podle předpisu prohlíželi cely, přemohlije
zmocnili se jich klíčů a zamklí dozorce v cele. Pak
vyprostili též ostatní vězně, zmocnili se tří ostatních
dozorců, jež rovněž zamkli, načež vybrali vězeňskou
kasu a sebrali značné zásoby potravin a prádla. Pak
teprve zmizeli. Po uprchlých vězněch není dosud
památky. Ani jeden nemohl býti ještě chycen.
#4
alto_textblock
#4
Zemřelí v Praze.
Dne 6. února 1901: Gejerová Kateřina, vdo-
va po truhláři, 62 roky, 317—I. Fišer Bohuslav, syn
posluhovačky, 2 roky, 207—V. Schreinerová Marie,
vdova po zámečníku, 74 roky, 968—II. Novotná
Marie, dcera topiče, 1 měsíc, 400—VII. Trilex Mi-
chael, slévač, 41 rok, 573—VII. Nováková Rosalie,
vdova po koncipistovi, 54 roky, 1472—II. — V jo-
sefovské nemocnici: Horáková Josefa, man-
želka nádenníka, 79 roků. — Ve všeobecné
nemocnici: Heverová Marie, býv. služka, 80 r.
Růžičková Marie, manželka nádenníka, 39 r. Malý
František, syn horníka, 13 r. — U milosrdných
sester: Vorudaová Marie, posluhovačka, 75 roků.
Vagnerová Anna, služka, 93 roky.
Dne 7. února 1900: P. Guggenberger Vale-
rino, kněz řádu piaristů, 56 roků, 824—II. Karabec
František, úřadník u potravní daně, 63 r., 1161—II.
Šimůnek Josef, syn řezníka, 12 roků, 114—IV. Pí-
šová Františka, vdova po bednáři, 58 roků, 319—Il.
Michlová Josefa, vdova po kamenotiskaři, 76 roků,
182—V. Holečková Růžena, majitelka trafiky, 63 r.,
310—I. — Ve všeobecné nemocnici: Šlej-
marová Anna, manželka kominíka, 25 roků. Falc Jan,
kočí, 30 roků. Wilderova Antonie, služka, 24 roky.
Všetečková Marie, manželka zámečníka, 42 roky. —
U Alžbětinek: Slavíčková Anna, služka, 16 r.
— U milosrdných sester: Vinklář Karel, vý-
běrčí, 62 roky. Tateková Barbora, nádennice, 75 r.
#5
alto_textblock
#5
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
#6
alto_textblock
#6
V úterý 12. února.
#7
alto_textblock
#7
130. hra v předplacení.
2. čtvrtka.
Sula m i t.
Dramatická báseň o třech dějstvích. Napsal Julius
Zeyer. Režisér Jaroslav Kvapil.
Po druhém dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec o 1/210. hod.
#8
alto_textblock
#8
Svandovo divadlo na Smichově.
Začátek o 7. hod.
#9
alto_textblock
#9
V úterý dne 12. února.
29. hra v předplacení.
Plukovník Pemperton.
Fraška o třech jednáních. Napsal C. Laufs a A.
Krenn. Přeložil J. Kubík ml. Režisér p. Jan Kubík.
Denní předprodej lístků v knihkupectví pp. Urbánka,
3597
Kapra a Kotka na Smíchově.
#10
alto_textblock
#10
Humpolecké lodny,
#11
alto_textblock
#11
jakož i jemné modní látky
pánské doporučuje firma
. NOVA
v Praze,
Vodičkova ulice „U Štajgrů“.
Kolín, Rubešova ul.
232
#13
alto_textblock
#13
116-
#14
alto_textblock
#14
— 113 —
#15
alto_textblock
#15
— No tak vidíš, tak vidíš! přerušil mne Vasa já-
savě. Nechtěl bys blízko sebe viděti nešťastné a hleděl
bys utlumiti v sobě pocit, který by mohl způsobiti toto
neštěstí? Tak jest to, vid?
— Arci, Vaso, ale utlumiti docela svůj pocit, jak
pravíš, nemysliti naň vůbec, to nevím, zdali by se mně
podařilo.
— Podařilo by se ti to, kdybys chtěl, jenom pe-
vnou vůli musí člověk míti. Hlavní jest to, že bys
jednal, jak ti povinnost velela, jak bůh poručil. Není-li
pravda?
— Arciže.
— Možná, že sám bys byl poněkud nešťasten, z
to bys však zachránil od velkého neštěstí ty, kteří ti mají
býti ve světě nejdražšími.
Neodpověděl jsem Vasovi, dívaje se mlčky na něho.
Bylo mně pojednou u srdce tak těžko, velmi těžko. Chá-
pal jsem dobře na co, na koho myslil, mluvě o velkém
neštěstí . .
Vasa vstal, jeho oči zazářily, odhodil do zadu
oběma rukama své dlouhé vlasy, pohlédl do pokoje svého
otce a vrátiv se na své místo:
— Tak vidíš, Borysi, pravil s úsměvem, možná,
že's jednal velmi neprozřetelně, když jsi mne najednou
tak měl rád, »nevěda sám, proč.« Možná, že jsem tvé
lásky nehoden ? ...
— Prosím tě, nemluv takové věci! zvolal jsem,
objímaje ho. Vždyť já vím, jak jsi hodný! ..
— A mýlíš se! pravil. Nejsem hodným vůbee
Což mají hodní lidé býti takoví?... Nedovedu odpou-
štěti, promluvil zasmušile.
#16
alto_textblock
#16
— Zde nebudete míti ani nejmenšího klidu.
— A proč to myslíš?
— Vždyť vidíte sám, kam vedou okna. Večer bý-
vají v tom sále zábavy a tanec a trvá to do rána; také
se povídá, že zde bývá všelijaká hudba, pijí a hrají —
řídí to ten německý muzikant a všichni zdejší důstojníci
bývají přítomni. Kde zde může míti nemocný klidu? Ne-
vím skutečně, Borysi Michajloviči, jak se vám zde
bude spáti.
— O je, a jak budu spáti, Maksimiči!
— No tak, jen hleďte, abych s vás nemusil zejtr
ráno tahati přikrývku. Neočekávám zde velkého klidu pro
nikoho, pravil můj opatrovník zamračeně, krče rameny,
což u něho znamenalo vždy největší nespokojenost. So-
doma, pravá to Sodoma! tvrdil, dívaje se na mne vý-
znamně, budete zde žíti a uvidíte sám, a neuvidíte-li, tím
lépe pro vás.
»Maksimič zaslechl zajisté něco o tom protivném
baronovi a o ....« Styděl jsem se však, vyptávati se
svého starého Maksimiče a odešel jsem opět k Vasovi.
»Jen co ji uvidím, zpozoruji ihned, má-li rukavice na ru-
kách anebo nemá,« sliboval jsem sám sobě, vzpomenuv
si opět na to, co vypravovala včera Anna Vasiljevna
matince.
#17
alto_textblock
#17
XI.
#18
alto_textblock
#18
Erazim Ivanovič spal ve svém křesle. Anna Vasil-
jevna zde právě byla a odešla ke své dceři, pravil mně
Vasa. Vasa mne vedl ve svůj útulek, jak jmenoval roz-
tomilý pokojík, pokrytý celý koberci, v kterémž dříve spá-
vala Galečka, ale když přijeli Lubjanští, přestěhovali ji na
Zapomenutá otázka.
#19
alto_textblock
#19
29