#1
alto_textblock
#1
Strana 2
#2
alto_textblock
#2
NÁROPNÍ LISTY
#3
alto_textblock
#3
5. dubna 1901
#4
alto_textblock
#4
Číslo 94.
#5
alto_textblock
#5
Ruský tísk a annexe Bosny a
Hercegoviny.
»Pesther Lloyd« onehdy dokazoval, že
Rakousko-Uhersko beze dlení musí přikročit
ke konečnému záboru okupovaných zeml.
Orgán pana Faleka je syt stálého kritisování
okupace. Nebere jí v ochranu, připouští, žev
Bosně a Hercegovině za rakouské správy nen
všecko v nejlepším pořádku, avšak to ničeho
nemění na věci, kterou on hájí a — Bosna
Hercegovina musejí býti zabrány!
»MCi BBMOcT«, rozebírajíce člá-
nek »P. Ll.«, považují za zcela pochopitelné.
že jemu a listům jemu podobným leze již za
nehty neustálé vytýkání chyb, kterých se do-
pouští okupace, avšak připomínají, že se zá-
borem nejde to tak snadno. Zábor byl by
v příkré protivě s mezinárodními povinnostmi.
které Rakousko-Uhersko vzalo na sebe r. 1879
povaha a rozměr těch povinností nemůže být
změněn z vůle jedné, nýbrž pouze z usnesen
všech velmocí, podepsavších berlínský traktát.
Toho ovšem Rakousko nadíti se nemůž
a proto je zbytečno pro annexi se rozpalovati
#6
alto_textblock
#6
Studentské nepokoje v Rusku.
Z Varšavy se oznamuje, že vůdcové pol
ské šlechty horlivě se zasazují, aby zdržel
polské studenty od napodobení nepokojů na
universitách ruských. Také z Haliče byly do
Varšavy zaslány podobné rady. Naproli tomu
židovští a ruští studenti varšavské universily
chtěli minulého pálku osvědčiti sympatie svým
kollegům v Rusku, ale rektor to zmařil, na
řídiv, aby velkonoční prázdniny nastaly o ně-
kolik dní dříve. Universita byla zavřena, stu
denti se rozjeli.
V Bělostoku minulé soboty byl pohřel
nějakého židovského délníka. Na 2000 židov
ských dělníků uspořádalo při tom demonstraci
již i Poláci se zúčastnili. Byl nesen obrovský
věnec s nápisem: »Socialisté bojovníku za svo
bodu.« Dav zpíval revolučné písně a provo-
lával slova vládě nepřátelská.
»Daily Telegraf« má z Petrohradu zprávu
že tam objevíli ústřední kancelář tajného revo-
lučního komitétu. Policie v noci vnikla do
domu, kde kancelář byla a zatkla 72 osoby
níkoli bez boje. V domě byla také tajná
tiskárna, v níž sázely studentky.
Počet zatčených obojího pohlaví udává s
na 3000.
#7
alto_textblock
#7
Ke schůzce hr. Bälowa se Zanar-
dellem.
Z povinnosti referentské jest nám zazna-
menati hlasy všeho informovaného tisku
o schůzce zajímavé, o niž byli jsme již
dříve pojednali. Orgán italského předsedy mini-
sterstva Zanardella »Tribuna« píše o schůzce
té: »Setkání to má přes skromnou formu svou
veliký význam. Italie, díky nov é mu
obratu ve Franeii, nestojí již před dilem-
matem: vystoupiti z trojspolku, aneb znepřáte-
liti se s Francií. Řetěz událostí, jež spojovaly
Mentanu se Sedanem, jest přetržen; obrat ten
vidí v Berlině rádi. Účelem trojspolku
s důstatek objasněn jest souhlas Něme-
eka k sblížení franko-italskému. Zjednáno tím
o jednu záruku míru více a jest to sou časně
i novým důkazem (?) pro výlučně pokojné cíle
trojspolku, k němuž též Ilalie náleží.«
#8
alto_textblock
#8
Schůze klubu národní strany
svobodomy slné.
Schůzi vysoce vážnou konal včera ve svých
místnostech Klub národní strany
svobodomyslné. Byly na ní probrány
nejaktuálnéjší otázky české politiky, byly pro-
jednány upřímně, vážně a pečlivě, způsobem
tak vybraným a na takovou výši vypjatým, že
schůze včerejší má daleko větší význam, než
aby mohla býti pojímána jen jako událost dne.
Je jisto, že první dvě řeči, jak úvodní výklad
dra. Pacáka, předsedy klubu svobodomysl-
ných lidových poslanců českých na říšské radě,
tak hned po něm následující vývody posl. dra.
Fořta byly do podrobnosti připraveny. Poslu-
chačům dostalo se také výkladů tak důkladných,
jaké slyšeti je opravdovou raritou. Tím účastníci,
jichž sešel se počet nadobyčej veliký, nabyli
intensivně jasného situačního obrazu a získali
látku a impuls ke vlastnímu přemýšlení. Tím
spíše, ježto posl. dr. Pacák zastával čin
38členné majority klubu říšských poslanců, posl.
dr. Fořt opět stanovisko jich 7členné mi
nority.
Do debaty zasáhl poslanec dr. Engel
Chopil se motivů, vyslovených jeho předchůdci-
řečníky, a provedl jich rozbor i klassifi kaci.
jež vedly k úsudku, že jednání většiny klubu
bylo správné.
Poslanec dr. Brzorád prohlásil se za
člena radikálního křídla klubu, ale výše toho
postavil svědomité přesvědčení. A právě nejlepší
přesvědčení jeho odmítá politiku katastrofální,
jako se pozastavuje nad tím, že taktice
přikládá se význam programový, větší, než jaký
jí přísluš.
Poslanec Hořica vynesl z historie ná-
rodní strany svobodomyslné doklady pro f esi.
že strana tato nebyla nikdy stranou nesmiřitel
ného radikalismu.
Poslanec Kratochvíl poukázal na ho
spodářskou situaci výrobních vrstev českých
z ni vyvozoval potřebu, aby v parlamentn
práci bylo vymezeno činnosti hospodářské nále-
žité místo.
Výsledkem schůze je resoluce, jíž poslup
majority říšského klubu poslaneckého byl úplné
schválen.
Schůzi velice četně navštívenou, také
poslanci, zahájil předseda klubu poslane
a přísedící zemského výboru pan dr. Václav
Škarda sdělením, že správní výbor klubu po-
žádal předsednictvo klubu svobodomyslných
lidových poslaneů českých, aby vyslalo do klubu
svého delegáta, který by promluvil o událostech
politických v poslední době. Předseda klubu
poslaneckého na říšské radě pan dr. Pacák
byl tak laskav, že pozvání tomu vyhověl.
Potom vyslovil pan dr. Škarda očekávání
že pan dr. Pacák svým ústním výkladem do-
plní objasnění o posledních událostech poli-
tiekých v »Národnich Listech« učiněné a že
rozpřýli všechny domněnky a obavy z jistých
stran činěné, jako by timto taktickým postupem
#9
alto_textblock
#9
stala se nějaká změna v celém stanovisku po
selstva českého vůči nynější vládě a požádal
dra. Pacáka, aby se ujal slova.
Poslanec dr. Pacák odkazoval v úvodu
své řeči na výklady, jež podal v listu našem
ze dne 29. března, proč češti svobodomysln
poslanci na radě fíšské učinili taktický tah, o
němž se tolik mluví a pokračoval:
V úterý četl jsem v jednom pražském
listě článek, ve kterém se pravilo, že to, co
jsme nyní vyjednali s vládou, mohli jsme učiniti
již za hraběte Clara, případně, že jsme mohli
tak učiniti za nynějšího předsedy ministerstva
už před rokem. K námitce té, myslím, třeba
odpověděti. Doba hraběte Clara a celé jednání
zdé doby není ještě tak objasněno před vo-
ličstvem českým, aby se o něm nemohlo mluviti.
Ministerstvo hraběte Clara činilo nám určitě na-
bídky, o nichž se mezi námi mínění rozcházelo-
Jední byli pro uzavření jakéhosi paktu, druzí
proti. Těchto byla většina. Zvítězily tu nejen
důvody citové, že rána, nám zasazená, byla
ještě příliž čerstvá, ale i důvody rozumové, že
třeba ve vídeňském parlamentě provésti důkaz.
že česká obstrukce je stejnorodá s obstrukcí ně-
meckou. Kdyby nebyl býval důkaz ten podán.
byly by německé živly obstrukční parlamen
ještě ve větší míře ovládly nežli dosud.
Rozhodli jsme se proto, důkaz ten podati
a zahájili jsme obstrukci tak zv. suchou, nikoliv
technickou, a porazili jsme ministerstvo hr
Claryho.
Neučinili jsme dohodnutí s hr. Clarem
také proto, poněvadž jsme měli za to, že jeho
nabídnutí nestačí. Proč jsme neučinili však
dohodnutí s drem. Körbrem, když jsme důkaz
ten už provedli? My jsme dokázali sice, že
obstrukce naše je stejnorodá s německou, al
vláda stála na stanovisku, že Čechové musí po-
voliti, jinak že s nimi jednali nebude.
Na to jsme 8. června vynutili, že parla-
ment byl poslán domů. Naše obstrukce zvítě-
zila, my jsme provedli po druhé důkaz,že
česká obstrukce jest, pokud se týká schopnost
zastaviti parlament, s německou stejnorodá. Pro-
vedli jsme důkaz ten, ale neuzavírali jsme se
nikterak tomu, že obstrukce sama o sobě ne
může býti trvalým programem žádné strany na
světě.
Porovnáme-li obstrukci s abstinencí čili
passivitou, kterou jsme provozovali v létech
dřívějších, vidíme, že mezi oběma těmito pro
středky jest jakási kongunence. Není vždy
passivita dobrým prostředkem a neni jím vždy
obstrukce.
V době let sedmdesátých užívali jsme
plné míře paasivní politiky, ale račte uvážiti
zdali jsme až do dnes odčinili celou řadu věci
jež na nás v době té byly uvaleny, na př
přímé volby, centralistickou ústavu atd., jež
bychom byli jinak zamezili.
Obstrukce zastaví legislativ.
ale naproti tomu dává volnost exe-
kutivě, která podle čl. 14. mů ž
vládnoutidle libolsti
Celý směr politiky hr. Glara a dra. Körbr
zpočátku cílil k tomu, aby byli Čechové úplně
isolováni. Ministerský předseda hr. Clary opa-
koval okřídlené slovo Beustovo, že Slované musí
býti přitisknuti ke zdi a dr. Körber na počátku
své éry myslil, že se mu podaří nás úplné jso-
lovati, utvořiti na říšské radě majoritu, která by
nás zdolala a přivedla k naprostému osamoceni.
Nebudu tvrditi, že isolace jest neštéstím a zdá
se mně, že isolace, v jaké se dnes nalezáme.
kde jsme hledáni na pravo i na levo a nemáme
vázané ruce ani na pravo, ani na levo, jestza
nynějších poměrů nám nejzdravější, ale nikoliv
isolace, jaká by byla nastala, kdybychom byl
svou obstrukeí srazili veškeré strany dohromadly
a utvořili proti sobě majorilu, která by nás byl
tlačila.
Rozpoznání to vedlo nás k tomu, že jsme
při volbách žádali na našich voličích, aby nám
byla ponechána volná ruka. Z mnohých stran
se ozývaly hlasy, aby byl dán poslancům mandát
imperativni, ale my jsme žádali, aby se tak ne-
délo a aby byli poslanci posláni do parlamentu
s politikou naprosté volné ruky. Když stopujete
celou dobu předvolební, volební i její výsledky.
přijdele k názoru, že voličové svý m
hlasy i volbami osvědčili, že s
nepřejí obstrukce programové,
která má za účel vůbec všechno zamezitia
nic nepřipustiti.
Na schůzi důvěrníků dne 16. prosine
konané navrhl jeden poslanec, aby bylo poselstvu
českému uloženo imperativné, aby dělalo ob
strukci, ale navrhovatel zůstal naprosto osa-
mocen a byl přijat návrh p. dra. Vejvara, aby
se poslancům na radě říšské ponechala naprosto
volná ruka.
To bylo před volbami. Do volebního boje
jsme šli pod heslem, že je třeba ukázati vláde
vídeňské, že celý český národ souhlasí s ob
strukeí a že schvaluje jednání svých poslanců.
Proti nám vystoupily strany, které kandidovaly
na programu agrárním a národně-sociálníma
nejen že poslanci naší strany, kteří byli nej-
prudčími obstrukčníky, propadli, ale zejmen
prošli proti nám poslanci agrární, kteří šli do
parlamentu na základě programu agrárního,
arci zcela jiného, než dnes sledují. Bylo z toho
viděti, že lid český nežádá od svý ch
poslanců obstrukci programovo u,
nýbrž aby se také stalo něco pro
potřeby lidové a aby také v jiných ohle
dech bylo pracováno.
Kdo čekal na naši obstrukci? Naši od
půrei. Německá levice a německá žurnali
stika nás vší silou štvaly do obstrukce, poně-
vadž jim nebylo nic vhodnějšího, nežli aby se
dosáhlo zastavení parlamentu, aby byla oktroyo-
vána státní němčina a aby vláda
udělala rakouskouherské vyrov-
nání na základé § 14., Němci, aby s
mohli umýti ruce a pak v parlamentě pracovati.
Rakouskoluherské vyrovnání je tím bodem, kde
se ukáže, že v parlamentě není pro ně většiny
poněvadž Němci jsou v takovém postavení,že
by jim bylo téžko se pro ně vysloviti.
Po volbách přišly do parlamentu strany
německé naprosto roztřištěny. Bylo viděti, že
jen jeden náraz by je mohl sraziti a tím by
byla česká obstrukce, která svým vystoupením
by byla v jeden šik srazila všechny faktory
německé. Kdo tomu nevěří, nochť se podívá,
jak to nyní po čtyřech nedělích v souručenst
vypadá a vyčká krátké doby, jak tato levice
#10
alto_textblock
#10
bude rozklížena. Nebyla-li způsobilou učinit
většinu proti nám na začátku tohoto obdobl, je
to v tuto chvíli naprosto už nemožno.
Nejen však odpůrci naši přáli si naší ob
slrukce, ale také vláda. Z četných přátelských
kruhů byli jsme upozorněni, že vláda si vlastn
dělného parlamentu nepřála a že § 14. by i
byl býval nejmilejší.
Mnohdy se na obstrukci druhé strany staví
celá politika. Za hr. Thuna spoléhalo se, že
Němci budou činiti obstrukci a tak zv. išelské
úmluvy byly tímto předpokládáním posíleny.
Tehdy Němci dověděvše se o tom plánu zasta-
vili obstrukci technickou a nastoupili tak zv.
cestu asuchou«. Začali ve výborech mluviti
až přišla doba, kdy nastala změna situacea
ministerstvo Thunovo vzalo za své.
Divím se, že se namnoze na to zapomíná
že se myslí, kdybychom byli šli ku předu roz-
hodnou obstrukei programovou, že by to dnes
dopadalo zcela jinak a že se má za to, že se
stala chyba. Jsem přesvědčen, že z naší strany
bylo jednáno moudře a že vzaty byly prostředky
kruhům, jež by byly jednaly proti nám. Dnea
už nikdo o isolaci Čechů nemluví, poněvadž
nemůže. Faktory, které by snad bylo bývalo
lze dostati do majority proti nám, když se
mluvilo o obstrukci, nelze dnes už dostati.
Když jsme letos přišli na radu říšskou, za-
čal, jak známo, ministerský předseda dr. Körber
se všemi stranami jednati. My jsme odešli p
několika hovorech s přesvědčením, že nemá
úmysl učiniti nějaké transakce. Proto jsmes
usnesli vstoupiti proti tomuto režimu do nej
ostřejší opposice, poněvadž jsme byli toho ná-
hledu, že v této chvíli jest cesta tohoto postupu
rozumnější, nežli cesta slepého obstruování. Ne-
začali jsme hned z počátku s obstrukcí techni-
ekou, nýbrž podávali jsme nutné návrhy, aby-
chom oddalovali jednání všelikých vládních před
loh. Žádali jsme, aby byly všecbny vládní před-
lohy dány k prvnímu čtení do plena, což se
z pravidla neděje a aby také rakousko-uherské
vyrovnání bylo položeno k prvnímu člení n
jednací pořad. Při těchto prvních čteních jsme
kladli vesměs požadavky, ve příčině jichž náš
lid nám uložil, abychom je na radě říšské hájili,
Drželi jsme se v mezích parlamentníh
jednání, takže vláda nemohla parlament poslati
domů a vládnouti § 14., poněvadž vše, co se
dálo, dělo se v mezích jednacího řádu a byl to
týž. postup, jaký zaujali Němci za hr. Thuna.
Přišli, jsme však k jednomu předmětu, který
jsme z obstrukce vyloučili, to jest povolení kon-
tingentu branců. V době, kdy byla obatrukce
německá, nikdy nezamezila odvod branců. Loni.
kdy jsme my dělali obstrukci, uvažovali jsme
a přišli jsme k tomu názoru, že není možno ob
strukcí zameziti tento jediný paragraf.
Propustili jsme nováčky loni z obstrukce
učinili jsme tak také letos, poněvadž bychom
obstruováním rekrutů nebyli pranie dokázali.
Nebyli bychom svrhli ministerstvo, nebyli by
chom zamezili odvod a pro sebe nebyli bychom
za to pranic vyzískali.
Populárnějším by arciť bylo obstruovati.
ale jsem přesvědčen, že později by se řeklo.
že jsme měli věděti co máme dělati a že jsmo
neměli to a to na český národ připustiti.
Vláda vidouc, že nejdeme cestou, kterou
naši odpůrci přáli, přistoupila k nám, aby uči-
nila jakýsi pakt s námi. Nejednalo se
o žádný pakt, v němž bychom byl
my nějakým způsobem svůj po-
litický program odstranili anebo
od svých národních a politický ch
požadavků upustili, nýbrž jen o to
abychom vládě umožnidli proj ed-
náni tří požadavků, které telha dy
byly na jednacímpořadu
S vládou ujednány věci, které jsme, spe-
ciálně Moravané, uznávali v otázkách školských
a hospa dářských za důležité., Dohojinutí ome
zovalo se na dobu předvelikonoční, toliždo
18, dubna. Ujednání znělo, že my z obstrukce
vyjmeme rekraty, totiž že je nezamezíme. Hla-
sovali jsme ovšem proti jich. povolení.
Dále jsme slibili, že připustíme k pro
jednání v prvním a v druhém čtení před Veli-
konocemi přadlohu o dani liho v é. Předloha
ta má království českému vynésti ročně as
tři milliony korun. Na jedné straně byla tu siee
námitka antonomistická, že by se měla sdělat
ve sněmu zemském, ale na druhé straně zase
naše finance zemské křičí o. pomoc a za tře
naši učilelé žádají, abychom jim upravili služné
My jsme se usnesli, že dáme svým autonomi-
stickým pochybnostem výraz, ale že vezmeme
od státu, co nám dává, poněvadž máme za to.
že je stát povinen více království českému nežl
3 milliony.
Třetí předlohou byly i nvestice. V těch
jsou jednak refundace 80 millionů, kterési
ehce vláda nahraditi do svých pokladen a pak
výlohy na různé dráhy, z nichž 92 millionů
připadá na dráhy v království českém. Tyto
investice byly na denním pořádku již loňského
roku a byly bez prvního čtení puštěny do vý-
boru, kdežto letos jsme svolili jen, aby se první
čtení odbylo před velikonocemi.
O dalším jednání nemáme s vládou žádného
ujednání, ale naproti tomu jsme učinili junctim,
kterým jsme žádali, aby v trojím směru bylo
království českému vyhověno, nežli by se tyto
investice staly skutkem a sice za prvé vysta-
vením síti kanálů v království českém a v ma
krabství moravském, za druhé, aby bylo vy
hověno království českému regulací řek a za
třeti, aby byly spojeny s investicemi těmi malé
meliorace, které v počtu 168 v království če
ském byly vypracovány, ale nejsou pro nedo-
statek peněz vypraveny a aby vláda dala na
né tangentu na stát připadající, což čin
13 millionů.
To jest celé jednání, co jsme my vladě
povolili, respective co jsme v parlamentě pro
pustili bez obstrukce.
Přijdu teď k věci, o které musím setrvat
na mínění mnou již proneseném: k tomu, že
jsme s vládou učinili ujednání hospodářská
kulturní, na základě kterých ona různým po-
třebám našim, dávno želaným a nutným, vyho-
věti slíbila, resp. se zavázala. Slovo » slibování«
má sice v Čechách ode dávna špatný zvuk, ale
při jednání politickém není žádné cesty jiné
než podobného dohodnutí, poněvadž při něm není
žádných hypotek a směnek, na které by se daly
politické závazky hypotekárně zjistiti a kdybý
to bylo možno, nebylo by žádného soudu,u
#11
alto_textblock
#11
kterého by se dalo žalovat. Já — a na to as
čekáte — nemohu pověděti těch jednotlivých
věcí. (Veselost v pozadí sálu.) Vidím, žes
smějete, ale nemějte mně za zlé. Já čestné
slovo v politice mám za takové slovo, že s
mně zdá, kdybych ho porušil, že bych přestal
býti počestným člověkem. (Výborně! Potlesk.)
Já jsem slovo dal a řekne-li mně někdo: »T
můžeš mluviti, poněvadž i ten druhý slovo po-
rušil,« pak ten druhý není na místě mém, který
na toto stanovisko nepřistoupím. Za nedlouho
možná přijde doba, kdy budete viděti, zdase
nám ujednání naše plní čili nic. My své zbraně
z rukou nepustili, třímáme je stále a učinili
jsme jen dočasný taktický tah, kterým jsme
myslili národu svému na tu chvíli prospěti lépe,
než programovou obstrukcí.
Projednali a vládě jsme také ještě jine
věci povolili. Ale co jsme jí povolili?
Podali jsme předně nutný návrh na zru-
šení erárních mýt, který přáli jsme si míti zá
konem, a přiměli jsme celou sněmovnu, aby
pro něj hlasovala. Jsem přesvědčen, kdyby
tisíckrát finanční ministr řekl, že to k sanke
nepředloží, že dekážeme, že erární mýta budou
zrušena, poněvadž není možno, by se věc tato
vysloví-li se pro ni dvakrát celý parlament, ne
povolila.
Druhým činem naším bylo, že jsme nalé
hali na snížení 1!3 proc. zdanění komunálníeh
úpisů hypoteční a zemské banky na půl pro-
centa, poněvadž nemohli jsme prosaditi úplného
jeho zrušení. Stalo se tak zajisté v zájmu
hypoteční i zemské banky, resp. obcí, které činí
komunální zápůjčky
Tretí věcí bylo, že jsme změnili — ne
ovšem úplně — ve výborech poplatkový zákon.
Je známo, že poplatkový zákon venkovským
obcím poplatky z převodu nemovitostí snížil,
kdežto městům je zvýšil. My v zájmu těchto
zasadili se o jich snížení.
V oboru sirotčích pokladen vyjednali jsme
— ovšem po námitce, kterou provedl kol. Pan-
tůček — projednání této věci — poněvadžs
řídíme zásadou, trhnouti, co se trhnouti dá,-
která vynese zemi 350.000 zl. Nevíme ovšem
kdy věc přijde do sněmovny, ale jsěm přesvěd
čen, že to přijde-
Toť vše. Namítnete snad: »Ale to, e
v politickém ohledu dostanete, jste nepravili.«
Pravil jsem: po velkonocích máme volné ruce.
Budele se pláti: »Budete dělat obstrukci či
nic?« Dovolte, abych odpověděl týmiž slovy,
jako ve svém článku: Budeme dělati, co je n
prospěch českého nárola a ne našich odpůreo
a co nám poměry ukážou nufným.
Dokud nevidíme celý obraz, jaký se nám
objeví za nedlouhou dobu, nemůžeme říci, že
budeme si počínati tak či onak, poněvadž dl
mého náhledu se politika nedělá dle theoremat.
nýbrž dle poměrů daných.
Namítne se dále pochybnost, zda nám dan
slovo bude dodrženo a zda se naše plány ne-
ztroskotají. Nedivím se, nevěří-li se v dnešní
době slibům vídeňským, Vyčkejte však chvílku
a pak suďte a nazvele nás třeba lehkověrnými
slahochy. Ale buďte přesvědčeni, že při jednán
svém řídili jsme se veškerou opatrností a neza-
pomínejte, že naše ujednání, které plati pouze
do velkonoc, je takového druhu, že nám nijak
a nikdy nebrání, abychom učinili, co uznáme
za dobré, že tento tah politický nám není na
závadu, bychom svůj postup příští zařídili dl
toho, jak žádá toho prospěch našeho národa.
Byl jsem týrán za svůj výrok, že poslan
do říšské rady vyslaní mají pracovati ve pro-
spěch národa a ne pro svoji popularitu. Bylo
řečeno, že tím se dotýkám poslaneů druhých.
To mne ni ve snu nenapadlo. Ale to se mus
říci: že kdybychom my sobě chtěli získat po-
tlesk velkých mass, že by to zajisté byla cesta
trvalé obstrukce, již bychom nastoupili. Ale
zdali bychom tím národu prospěli, jest otázka
jiná, poněvadž jsem pevně přesvědčen, že trvalá
obstrukce programová žádněmu národu na světě
k duhu nejde, neboť každý národ má své po-
třeby hospodářské, kulturní a finanění, které s
musí opatřovat a není možno, bychom na vždy
zastavili všecku práci a ve všech oborech.
Namítlo se nám též, že jsme opustili své
státoprávní stanovisko. Je to námitka, která
vždy se nám házi, kdykoliv se něco stane.
Ale prosím, když páni, kteří přišli na základě
jiných programů do říšské rady, stojí na tako-
vém stanovisku, proč do říšské rady chodili
Mám za to, že my samostatnost svoji sobě
vybojujeme v abnormálních dobách, jako se
stalo r. 1867 u Maďarů a že musíme v nor-
málních dobách pracovati plnou silou k tomu,
bychom ve všech oborech hospodářských,
kulturních a finaněních sílili, tak aby, až přijde
doba, nalezla nás silný a vyvinutý národ. Stran
naše stojí a vždy státi bude na státoprávním
stanovisku, ale nehlásá, že nebude starati seo
poměry rolnické a živnostenské teprve tehda,
až státní právo se uskuteční.
Řekne se též, že jsme dříve naléhali n
uspořádání jazykových věcí a jdeme nyní cestou
jinou. Nezapíráme toho, ale račtež uvážiti jinou
věc. Když jsme svého času jazyková nařízení
vymohli, bylo na nás voláno, to že není nie.
že to je pouhým paskvilem na rovnoprávnost
My tehda mlčeli, neboť věděli jsme, eo to bylo.
Zajímavo je však, že, když nám jazyková nařízen
byla odňata, ozval se pokřik: »Oni námt
vzali, musíme to dostati zpět!« K takovým ne-
důslednostem dochází, mluví-li se jednou tak
jednou onak.
Nám při postupu našem musí na mysl
tanouti eil a dle deby trvající musíme voli
ceslu. Nemusí to vždycky býti cesta tatáž, cest
ušlapaná. V polilice mohou cesty býti různě
jen když vedou k témuž cili. My neupustili o
žádné myšlenky: ani politické, ani národní, an
státoprávní, ale jednáme tak, že dle doby při
způsobujeme své cesty, jdouce určitě vytčenému
cili vstřic. Nikdo neupře, že bylo by chybou,
utlouci se na cestě jedné, lze-li druhou cestou
dostati se k témuž cíli, po němž toužíme,
Jde snad dnes o to, rozhodnouti, bylo-l
dobře, že jsme programovou obstrukci neposta
vili jaksi za základ své politiky a že jsme
řekli: »Obstrukce může býti prostředkem do-
brým v jisté době, jindy však může škoditi.«
Jsem pevného náhledu, že jsme jednali správně
O tom všem musí rozhodnouti národ, až bude
o výsledeích naší politiky věděti. My se jeho
soudu nebojíme a kdyby národ rozsoudil prot
nám, padne několik lidí a přijdou lidé jiní,
#12
alto_textblock
#12
kteří politiku dále povedou. O ty však se ne
jedná. Dnes jedná se o zájmy našeho národa
tu nutno do pozadi postavití jak osobu, tak
popularitu toho kterého jednotlivce. (Výborně
Potlesk.)
Pravilo se dále: »Kdybyste byli rozbi
parlament, byl by přišel federalismus a mohl
jste se absolutismem dostati k federativnímu
útvaru říše.« Kdybych tohle věděl, byl bych
první, který by rozbil tento parlament, ač ovšem
síly k tomu nemám a celou českou delegae
bych k tomu poštval. Bylo by snad lépe bý-
valo, kdyby byli obstrukcí svojí parlament roz-
bili Němci a snad bylo by došlo k jinému
útvaru. Dnes však by čin tento, kdybychom my
jej provedli, při známém vlivu a nalehání Ně-
mecka na kruhy rozhodnjící nedopadl ve pro-
spěch náš.
Jsem z hloubí srdce o tom přesvědčen,
a obával bych se ten svůj národ vydávati de
setiletému utrpení v šane, které je dle měh
náhledu zbytečné. (Hlučná pochvala.)
Pravíte: »Měli jste parlament učiniti ne
dělným a viděli byste, co by se bylo stalo.
Na to odpovídám: »Nikoli, my dokážeme ne-
dělnost parlamentu. Nahoře dobře vědí, že jsme
proti centralisaci a že nám jde o tento důka
za každou cenu. Tento důkaz neprovedeme my,
nýbrž jiné strany, naši odpůrcové sami. Ne
cháme-li je jen chvíli tancovati volně a pustíme
je k projednání rakousko-uherského vyrovnání,
budeme viděti, bude-li parlament dělným. Jeden
německý státník, který dnes bohužel již není
v parlamentu a který byl jinak naším přítelen,
řekl na rozhodujicích mistech, kamž byl po
pádu Clarově povolán: »Ano, je to štěsti, z
Čechové dělali obstrukci, poněvadž kdyby byl
pustili ony dvě předlohy do sněmovny, doká-
zalo by se, že nemaji ve sněmovně žádna
většiny.«
Nemohl jsem — bohužel — říci vám, c
jsem si přál, poněvadž jsem vázán svojí ctí,
toho neprozraditi. Leč až některé věci přijdou,
posuďte celou situaci i postavení našeho národa
a všecko, co v Rakousku je proti nám a co je
pro nás. Posuďle pak, zda jsme jednali správně
zda chybně. Všichni lidé podrobeni jsou om
lům: jsem však pevně přesvědčen, že jsmes
tehda onomu hlavnímu omylu vyhnuli a a
cestou, která dle mého náhledu v této době
byla správnější.
Buďte ujištěni, že nás k tomu vedla jen
jediná snaha, která je pružinou našeho jednání:
že jsme doufali, že touto cestou nejlépe prospě-
jeme svému národu. Tím končím. (Hlučná, dlou-
hotrvající pochvala a pollesk.)
Posl. dr. Fořt: Zvláště z tě příčiny jsen
se ke slovu přihlásil, abych reagoval na po-
známku předešlého pana řečníka, která vyvreho-
lila v tem, že všichni ti, kdož s postupem, jak
jej naznačil p. dr. Pacák, nesouhlasi, mají snad
snahu po popularitě. (Posl. dr. Pacák:. Tak
já to neřekl !) Nesouhlasím s tímto názorema
ujišťuji vás, že toho nečiním ze snahy po po-
pularitě, nýbrž z pohnutek čistě věcných, které
dovolím si několika slovy naznačiti
Okamžik nynější je skutečně velmi vážný
a v té věci měl p. dr. Pacák úplné pravdu. Na-
lezáme se se svoji politikou u jakéhosi mezníku,
který značí pro mladočeskou stranu politiku
nové doby. A tu je třeba opět souhlasiti s p
drem. Pacákem, že je nutno a povinností všech,
bychom mohli své názory upřímně si projeviti,
abychom ctili zároveň odchylná mínění, nepod-
kládati sobě úmyslů nepravých a bojovati věcně
a ne osobně
Usnesení sboru poslaneckého, jak je vy-
ličil posl. dr. Pacák, je vám známo. MIy s
velkou většinou usnesli na tom, že do Velkonce
má být propuštěna předloha o lihové dani a ko-
nečně do výboru předloha investiční. Usnesen
toto se nestalo jednohlasně. Několik poslancn
hlasovalo proti tomu, také někteří členové par
lamentní komise a já se nalezal mezí nimi.
Uvedla-li dnes věíšina důvody, za kterých za-
ujala stanovisko, jež uznála za správné, jee
také právem, ba povinností minority, by veřej-
nosti vyložila důvody, které ji pro její hlasován
byly voditkem.
Sbor důvěrnický ze 16. prosince neda
nám — jak laké p. dr. Pacák uvedl — vlast
žádné určité maršruty obstrukční, nýbrž nán
bylo výslovně dáno svolení k provozování pol-
tiky volné ruky. To je formálně pravda. Ale
včc má přece jenom háček. Jsem přesvědčen,
že se toto usnesení dělo jednak pod dojmem
ruchu táborového, jednak pod dojmem voleb-
ních řečí, jednak z předpokladu, že k podslatně
změně taktiky dřívější hned tak nedojde. Kdybj
byla otázka, sboru důvěrníků položená, zněla
tom smyslu, má-li se od obstrukce upustiti,
bylo by usnesení sboru důvěrnického zněl
jinak.
Po stránce věcné dovolil bych si p. dru.
Pacákovi namitnouti, že jak věci znám a na
celý průběh jejich nazírám, jest přeludem do
mněnka, jakoby odstavení obstrukčního postupu
bylo jen pro dobu předvelikonoční a jako bychom
pro dobu povelikonoční měli zase volnou ruku.
Z důvodů následujících: První důvod leží již
v logice událostI. Každá příčina je v souvislosti
s účinkem. My vstoupili v jakýsi pakt a plněn
jeho se strany druhé spadá do doby zaveliko-
noční. Z toho plyne, že mezi námi a vládouje
jakýsi reciproční poměr. My pro ten případ,ž
vláda bude plniti to, k čemu se zavázala
o tom nepochybuji, poněvadž věci ty nenarážej
na veliké překážky — jsme vázáni jak vůči ni,
tak vůči parlamentu. Velká většina všech těch
či oněch koncesi závisí tedy od projedná
v parlamentu a ovšem též od dobré vůle vlády.
Z toho plyne, že po dobu tohoto plnění, kter-
se může táhnouti po dlouhou dobu, jsme úplne
vázáni a že nemůže se ani proti vládě, ani proli
parlamentu tak prudkým způsobem vystupoval
jako dosud. O politice volné ruky tedy do splněn
vládních závazků nemůže býti řeči.
Jsem přesvědčen, že to, co se stalo, nen
ničím jiným než přirozeným následkem zvláštníhe,
řekl bych po dlouhá léta v naší straně trvaj-
cího procesu, který záleží v tom, že se po-
zvolna vyhraňují dva dosti od sebe se různicí
proudy názorové a politické. A, pánové, rozpor
mezi těmito proudy se týká základní naší otázky
politické, která dle mého soudu zní takto: »Je
vůbec za daných v Rakousku poměrů možno,
abychom s jakousi pravděpodobností ve zdan
provozovali přímou politiku, směřující k dosa-
žení naší politické svéprávnosti změnou ústavg,