#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXI.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pátek dne 5. duhna 1901.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 94.
#4
alto_textblock
#4
Na ronní a odpol. listy
před,lisí ket
v Praze v sdnínistraei
apisle
tvl, . . ! 6 R. —
s dvojí čonáške
n . 7 k 00h
ve slakáh: K 9o
na měsle .
P'oštoni
a městc
nai:
s dvají alsilkoe
nant.:: k
#6
alto_textblock
#6
olsbiae vd l osli e
#11
alto_textblock
#11
v drobném prodeji:
raanÍ čí-lo o sob5 . . . za Bh
odpele dni
. . . na 2
Vo úlialkách na venkov
10
ranní čísla. . . . . .
odpolední . . . . . . . . 8h
Inserát
plati se hotově napěei.
Přsčptacení a inserty přijímná sdnini-
strace v Marianské ulici č. s.
Tam naehásejí se též redakee
tiskárna a ezpedice ,Nárednich Lista“.
Bukopisy ze nevraesjí.
#12
alto_textblock
#12
Dnešní čísle pra Prahu je o 10 stranáe
#13
alto_textblock
#13
Čína prý zamítla smír
s Ruskem.
#14
alto_textblock
#14
Londýn jásá: dostalť z Číny vytouženou
zprávu, že čínský císař po dloubiých rozpa-
cích posléze rozhodně odepřel podepsat
Ruskem diktovanou smlouvu stran
budoucí společné čínsko- rluské
správy Mandžurska.
»Toť diplomatická porážka Ru-
ska,« plesají »Times«, »ktérá se rovná pouze
té, jakou utrpělo Rusko od spojené Evropy
po míru svatoštěpánskěm z 3 března
r. 1878.« Tenkráte prý Rusko právem vítě-
zovým diktovalo Turecku velmi tvrdý (Pl)
mír, který však nedosáhl souhlasu Evropy a
byl touto na kongressu berlínském změněn
v mír berlinský. Než, jest prý pohříchu roz
díl mezi tehdejším a dnešním postavením
Ruska: tehdáž bylo Rusko vojensky tak
unaveno, že nebylo by mohlo vážiti boj
proti vojskům a loďstvům velmocí posílivších
Turecko svou záštitou: dnes však má Rusko
zemi (Mandžurii) obsazenu značný m
vojsky svými, a ani Čína, ani ostatní
moci nejeví prý odvahu Rusko násilně z jeho
postavení v Mandžursku vytlačiti! Toto
střízlivé poznání kalí jedině velikou radost
závistivého Brita, který sam na smrt vysílen
loupežnou svou vojnou v Transvaalu od mě-
sícův štve kde koho jen může: brzy Německo
brzy Japonsko, brzy Unii severoamerickou
proti Busku, aby mu vytáhla v Mandžursku
horké kaštany z ohně.
Německo jako Amerika si to však
moudře rozmyslily, ale za to podobá se, že
Japonsko dalo se buď Anglií neb Něme-
ckem důkladně poštvati a jest téměř na
skoku do křížku s Ruskem. To asi také je
dině dodalo kuráže dvoru čínskému, že proti
všem radám nějzkušenějšího svého státníka,
»čínského Bismarka« Lichunčana, ko-
nečně v poslední chvíli daně Ruskem
lhůty odvážil se takového rozhodnutí ri-
skantního.
Nasvědčovalo by tomu zřejmě i samo
znění záporné té odpovědi, jak je aspoň dle
anglických pramenů Reuterovy kance-
láře tlumočí rakouské korrespondenční bu-
reau s datum 3. dubna »z Pekinu«.
Posuďme: »Čína oznámila Rusku, že
není s to, aby podepsala smlouvu
o Mandžursko, poněvadž si přeje býti se
všemi národy světa za dobré, Čína že se
nyní ocituje v nejnebezpečnější periodě za
celého svého tisíciletého trvání. Proto musi
prý dbáti nutně o přátelství všech moci.
Jakkoli prý by ráda Rusku vyhověla, není
jí to z ohledu na ostatní moe
možno, povoliti mu jakékoli výsady zvláštní
Neboť vykoupivši si přízeň jeho jediného,
připravila by se tím o přízeň všech
ostatních.«
Telegram dodává, že prý toto rozhod-
nutí čínského císaře bylo již dne 27. března
ruskému dvoru neúřadně oznámeno. Naprot
tomu však telegrafoval dne 29. března pekin-
ský dopisovatel »Timesův« o své rozmluvě
s Lichunčanem, že tento vynikající stát
ník čínský k němu o situaci Činy právě
takto se byl pronesl:
»Lichunčan doznal, že celá jeho politika
spočívá na přesvědčení, že jedinou
mocí, které se Čína co báťi má —
jest Rusko. Toto svým časem vybídlo
Čínu, aby s ním vstoupila u vyjednávání
v příčině budoucí správy Mandžurska. Čína
nemohla toho odepříti, poněvadž se na po-
čátku bouří svých ocitla vinou svých úřad-
níků vůči Rusku v neprávu, ježto činské
vojsko bez příčiny útočílo na Rusy. Mezi vy-
jednáváním počínalo si Rusko napořád páno-
vitěji. Čině by se bylo zamlouvalo, kdyby
byl mandžurskou otázku sehrával evropský
koncert, leč Rusko každé k tomu se nesouci
přání zamítalo.
Ba i když Čína navrhla, aby aspon
#15
alto_textblock
#15
sjednané podmínky smlouvy o Mandžursko
byly spřáteleným mocnostem sděleny, Rusko
si to zapovědělo, prohlásivši každékoliv sdě-
lení o obsahu vyjednávání svého za porušení
zvyků diplomatických. Lichunčan nepopíra
existenci přatelských ujednání mezi
Čínou a Ruskem, ale doložil, ta ujednán
že týkají se pouze Číny a Ruska.
Proč že se neobrátí moci žádostivé informací
na Petrohrad místo na Pekin? Čína by byla
ochotna je zpraviti, ale netroufá si podrá-
žditi Rusko. »Buď se také mocnosti bojí
Ruska« — dodal vtipný »Bismark« čínský
»jak se mohou potem divit, že Čínas
ho také bojí? Aneb pokládají otázku Mand-
žurška za věc podřízeného význámu, jak by
mohla potom Čína na jich pomoc spo-
lehati?«
Lichunčan připouštěl, že smlouva s Ru-
skem není dosud císařem čínským pode-
psána, avšak jest prý přesvědče n
(29. března) že ji Čína podepsat
musí a také podepíše. Neboť když
Čina s podpisem váhala, počalo Rusko mlu-
vit zcela hrozivě. Nyní pak vyhrožuje prý
již přímo annexí Mandžurska. Byvši
pak se strany čínské upozorněno na to, kte-
rak svým časem velmocem přislíbilo, že ne-
baží po žádném zisku území čínského, Rusko
prohlásilo, že jest pevně odhodláno tuto svou
přípověď, »danou toliko podmín ěně.
odyolati.« Na otázku Angličanovu, je-l
si Čína tím jista, že bude úmluvou Rusko
trvale spokojeno, odtušil Lichunčan, že o tom
pochybuje, ale doufá prý a spolehá vtu
lhůtu, 10 až 20 let, jaké bude Rusku zapo-
třebí nežli by Mandžursko poruštilo. —
Dle »Morning.Postu« vskutku také dne
30. března čínšti úřadníci v Paotinu ob
drželi od Lichunčana zprávu, že čínský císa
smlouvu s Ruskem podepsal. — A na
jednou opáčná zvěšť — že prý nepode-
psal, nýbrž rozhodně odmítl! Tomu li tak.
pak Jeho čínské Veličenstvo, neuposlech-
nuvši rady nejlepšího svého státníka a za
jisté dobrého vlastence čínského Lichunčana.
nýbrž naklonivši ucha šeptům cizích intrigá
nův a nepřátel Ruska, kteří jsou zároven
také vesměs zištnými nepřátely Číňanů, roz-
hodně prohloupilo a se zlou se
potázalo. Neboť přízeň všech těchto po-
chybných přátel dohromady, i kdyby byla
upřímná, jako že není, nemůže nikdy
Číně tolik prospěti, jako jí může
ublížiti nepřátelství samojediného
bezprostředního souseda Rusa, který má
dostavěnou dráhu od Moskvy až
po hranice Číny, který má dnes
obsazeno skoro celé Mandžursko
silou 100.000 m. výborného vojska
a nebude-li chtíti, nemusí se z něho
více hnouti po věky, navzdor Ja
ponsku, navzdor Anglii, Německu i Americe.
Opětujeme: chyby osudné dopustila se na
Číně její dynastická rodina man-
džurská, dala-li se jednak láskou ke svému
rodišti, jednak nášepty cizích intrigánů za-
vésti k takovému sumärnímu zamitnutí po-
žadavků Ruska ve příčině příští spravy
Mandzurska. Neboť smlouvou, kleroužj
Rusko předložilo k podpisu, nebylo by Man-
džursko naprosto a nikterak oderváno svrcho-
vané moci dynastie čínské, nebylo by nikterak
odtrženo od ostatní Činy a snad podro-
beno žezlu cara ruského. Nikoliv, Rusku
nešlo o žádnou annexi, ba ani okku-
paci Mandžurska, nýbrž Rusko chtělo si
svou smlouvou s Čínou zabezpečit toliko
dvojí: 1. bezpečnost svých hranic, nebot
sousedí v délce 18000 kilometrů s Mandžur-
skem, a 2. bezpečnost svého velkole
pého podniku železničního, svě-
tové to dráhy evropsko- sibíř-
ské, která spojí atlantický oceán přes prsa
Evropy a Asie přímo s Tichým oceánem.
Největší tato dráha světa, rozpjatá délkou
11.000 kilometrů od Hávru, přes Paříž.
Kolín n. R., Varšavu, Moskvu, Saratov, Čel-
jabinsk, Irkutsk, Citu, Srětensk, Curuchajtuj.
Chajlar, Charbin, Cicikar na Vladivostok
#16
alto_textblock
#16
Port-Arthur, prochází ku konci svému úze-
mím Mandžurska a jest až po ně cele ho-
tova; však i na tomto byla by již dostavěna.
kdyby zpupnost a hrabivost anglických a
německých vykořisťovatelů Číny nebyla roz
nítila povstání zoufalých Čínanův proti vešké
rému plemeni bílému od Pekina až do
Mandžurska.
Zfanatisované proti cizincům roty roz-
kotaly i tu rozestavěnou dráhu Mandžurskem
a celý obrovský podnik Ruska, určený, aby
sloužil obchodu a prospěchu veškeré Evropy
byl by býval zmařen, kdyby nebyli přichvá
tali v čas molodei ruští k jeho záchraně.
Jedině tím, že Rusko, nečekajíc na ostatní
Evropu, rychle zaplavilo celé severní Man
džursko svými vojsky silou náležitou (100.000)
podařilo se zachrániti rozestavěnou dráhu
světovou od zkázy a zničení, tak že může
býti inženýry ruskými do června letošního
šťastně dostavěna až po sám břeh Tichého
oceánu. — Tážeme se, což tu přirozenějšího
nežli že Rusko dbalo a dbá o zabezpečení
tohoto obrovského světového díla svého pro
všechnu budoucnost proti dalším vždy mož-
ným výbuchům mongolského záští? Který
druhý stát evropský na místě Ruska jedna
by po zkušenostech takových jinak?
»Každému ruskému srdci zůstalo v pa-
měti rozechvění, jaké způsobila zvěsto
drzém bombardování našeho Blagověs-
čenska; všickni jsme se obávali, že osud
města toho sdíleti budou i jiná ještě méně
chráněná města ruská na hranicích čínských.
Hrdinnost našich vojsk a špatná organisace
čínské armády zbavily nás nejtrapnějších
obav« — praví prostě a dobře »Novoje
Vremja«. Ano, o nie jiného celou tou smlou-
vou mandžurskou Rusku nešlo a nejde, nez
jedině o garaneii klidu a bezpečí pro ruské
oběany a pro ruskou svetovou dráhu
v Mandžursku.
Proto jedině si vymiňuje chování ru-
ských posádek v určitých městech Mandžur-
ska podel dráhy té a stalý kollegiální rapport
čínského velitele čili mistodržitele: Mand-
žurska s velitelstvem těch posádek ruských
za úplného jinak uznávání suverenity císaře
oi
čínského nad celou zemi tou.
Nuze, polepší si Čina tou věcí vůč
Rusku, když odmítá toto smírné narovnání
s ním o budoucí přátelskou pospolitou vo
jenskoobčanskou správu v Mandžursku
Doufá snad, že na zejtří Japonci vtrhnou do
Mandžurska a vítězným nájezdem vyženou
odtamtud Rusko? Na moři mohou snad
Japonci loďstvem svým zvítěziti nad ruským
ale na souši proti Rusům nepořídí ani s Čí-
ňany.
Tolik je jisto: Rusko nemůže vůči od-
mítavé odpovědi čínské couvnouti z Mand
žurska a necouvne tam ani před celou
Evropou. Ale ono může si odvetou
se svými tajnými a zjevnými ne-
přátely evropskými vyrovnati
svůj účet časem v Evropěl —
v tom může spočívati světodějný význam
dnešního čínského »non possumus«.
#17
alto_textblock
#17
Politické zprávy domácí.
#18
alto_textblock
#18
V Praze, 4. dubna. (Koalice ně-
mecko-polsko-česká.) Nynější složení
říšské rady, v níž není možna stálá, spolehlivá
většina ani na pravici, ani na levici, zavdalo
podnět »Gaz. Narodové« k úvaze, bylo-li by
možno sestaviti aspoň nějakou »pracovní vět-
šinu« pomocí koalice některých stran pravice
i levice. Koalici německo-českou, směřující proti
Polákům, má »G. N.« za nemožnou právě tak
jako koalici německo-polskou, obrácenou prot
Čechům, neboť ani Němci, ani Poláci, ani Češi
neviděli by prý v takém nepřirozeném svazku
nijakého pro sebe zisku a proto nemohl by také
míti nijakého trvání. »Jedině možná kombinace
— píše »G. N.« — která by mohla sloužiti za
základ organisované většiny v nynějším parla-
mentě, byla by koalice umirněných živlů ně-
meckých, polských a českých s pevně vyme-
zeným pracovním programem. V kompromisu
#19
alto_textblock
#19
musilo by se důkladně vyznačiti, které věci a
jakým způsobem mají býti vyřízeny v parla-
mentě spojenými silami. Ovšem byla by to vět-
šina jen dočasná, utvořená z důvodů taktických,
tedy jakási »pracovní většina« bez podmínek
oně organické jednoty, kterou mohou utvrdii
jen stejné zásady.« — Tedy obnovení pokusu
ze dne 7. června minulého roku, jen s tím roz-
dilem, že po zkušenostech z loňského i letoš-
ního roku česká delegace už nemá býti vylučo-
vána z pracovní většiny.
Z Lublaně, 2. dubna. (Slovincům
zavírají skolu.) Tyto dni obdržela kráňská
zemská školní rada nařízení z ministerstva osvěty,
aby se přijímací zkoušky na středních školách
konaly co nejpřísněji. Časopisy lublaňské domni-
valy se lz počátku, že takové nařízení vydáno
všem zemským školním radám a že jeho účelem
jest zmenšiti počet žactva na gymnasiích, za to
však roznínožiti návštévu škol odborných. Ale
ukázalo se, že nařízení to vydáno pouze pro
Kráňsko a tu nemůže býti pochybnosti, že
účelem jeho není povznesení návštěvy škol od-
borných, poněvadž takových škol v Kráňsku
téměř není a že tedy nařízení má za účel zne-
možniti Slovincům vstup na tamější gymnasia.
Pro celé Kráňsko zřízena jediná odborná škola
dřevařská v. Lůblani. Středního vzdělání lze tam
nabyti tedy jen na gymnasiích a reálkách, jež
jsou však vesměs německé a při přijímací
zkoušce žádá se na žácích již znalost němčiny,
jíž na slovinských národních školách ovšem na-
byti nemohli. Dosud při zkouškách přijímacíeh
promijena žákům nedostatečná znalost němčiny
neboť při známé schopnosti žáků slovinských
nedostatek ten odstraněn již v prvých měsících
a žáci pak i v německých školách dobřu pro-
spívali. Nyní má však býti slovinským žákům
znemožněn přístup ke středním školám, patrně
jen proto, aby ubylo slovinské intelligence a tím
i konkurrence pro německé úřadníky, jichž mají
ve Vídni patrně velkou zásobu.
#20
alto_textblock
#20
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 4. dubna.
#21
alto_textblock
#21
Gringmut.
Pověst už po několik dní označuje p. Gring
muta, ředitele »MocoBE Boe«, jako
nástupce zavražděného ruského ministra osvěty
Bogolěpova. Dnes už došel telegram, že jím
skutečně byl jmenován, avšak telegram nebyl
úřadní; možná tedy, že se zakládá zas jen na
pověsti. Nicméně nepokládáme za nemístno se-
známiti čtenáře s názory pana Gringmuta na
záležitost ruských vysokých škol, jak se jeví
v úvahách jeho listu v posledních dnech.
Gringmut je pokračovatelem M. N. Katkova.
Po něm se stal nejprvé ředitelem katkovského
lycea v Moskvě, potom i ředitelem »Mocr. Bhg.«
Jako Katkov je přísným obhájcem autority vládní
a všeliké kompromissy, ku kterým vládní moe
dala by se snad sklonit, zpředu jsou u něho
vyloučeny.
Podle něho ruské obecenstvo ve všem má
se podrobovati vládě. V Rusku antagonism mezi
vládou a obecenstvem může být pouze naho-
dilým, dočasným a nikoli organickým jako na zá-
padě, prolože práva a povinnosti vlády i obe-
censtva jsou v Rusku správně rozděleny. Za to,
že se úplně podrobuje vládě, obecenstvo má
právo očekávati od ní úplné zabezpečení pořádku
ve státě a osobné svobody každého občana
v mezích zákona. Vláda zase má právo a jest
povinna k vůli zabezpečení tohoto pořádku
svobody rozumně a včasně používati všech pro-
středků, které ji do ruky dávají zákony.
Co se speciálně týče universit, p. Gringmut
navrhuje, aby všecky vysoké školy podřizeny
byly jedné společné správě, aby z nich byli od-
straněni živlové, nehodicí se k vědeckému za
městnání a aby v přednáškách těžiště přeneseno
bylo na praktické zaměstnání na újmu čisté
theorie.
Studenti musejí se věnovati studiu a pu-
stiti z hlavy politiku. Státní zkoušky musejí být
přisnější, přisnější požadavky musejín býti
položeny i tém, kdo na university vstupují. Avšak
ani universita, ani diplom nesmějí dávati práva
a přednosti ku přijetí do státní služby. Student
#22
alto_textblock
#22
musejí býti více zaměstnáni: musejí dostávati
písemné úkoly v universitě i doma, podávati
časté referáty atd. To vše je možno jen při
mnohem menším počtu posluchačů, když každý
professor bude míti možnost každého studenta
osobně poznati. Aby se toho dosáhlo, budiž zří-
zena řada universit nových, na př. ve Smolen-
sku, Orlu, Voroněži, Penze, Samaře, Jekatěrino-
slavi. Každý student by se musil dáti zapsati
na tu universitu, do jejíhož okruhu patří gymna-
sium, jež absolvoval.
»Ženským kursům« p. Gringmut není na-
kloněn. Pozastayuje se nad tím, že studentky
při nepokojích nejednou četněji byly zastoupeny,
nežli studenti. Dne 4. března bylo v Petrohradě
zatčeno 70 studentův a 128 »kursistek«, v Mo-
skvě dne 8. března 517 studentův a 101 kur-
sistka, 9. března 21 studentův a 9 kursistek
a v Petrohradě 17. března 339 studentůva
377 »ženskýchk. Praví, že ženské kursy již
v letech 60. staly se ohniskem každého kvašení,
tak že nejednou musily býti zavřeny. V poslední
době bylo pro ně znova agitováno a nikoli“ bez
úspěchu. Zevně kursistky staly se poněkud ji-
nými, ale láska ku práci a pořádku, záliba ve
spořádané domáenosti a bázeň ulice, jež jsou
vlastní každé opravdu ženské mysli, zůstaly jim
bohužel tak cizí, jako v letech 60. Kdo jednou
viděl tyto dívky mezi lomozícím davem, nikdy
nezapomene toho kormutlivého divadla.
Ani vzdělání jejich nedostává se od pana
Gringmuta skvělého vysvědčení. Vědění jejich je
»nejlehčího zrna, dileltantismem s klamnou per-
spektivou nějaké výhodné a prospěšné práce
atd. Všichni rozumní lidé dospěli ku přesvědčení,
že mládeži musí se dostávati nejen vzdělání,
nýbrž i výchování. Tím spíše musí být pečo-
váno o divky, jež jsou vždycky méně soudné
chladnokrevné jinochů. »Jeli ženských kursů
nevylnutelně třeba, musejí býti docela Pnak
zřízeny, než kursy dósavadní, neberoucí na sebe
žádné zodpovědnosti za vychov ání svých
posluchaček.«
Takový je duch, zásady a návrhy p. Gring-
#23
alto_textblock
#23
muta.
#24
alto_textblock
#24
Poláci pod pruským jhem.
Poštovský hakatism, jenž zapovídá psáti na
adresách jediné slůvko polsky a netrpí je ani
přeškrtnuté, jenž tento rozkaz rozšiřuje i na
polská (slovanská) křestná jmena a na polský
pravopis, chtěje, aby slovanská jmena psána
býla pravopisem německým, přilil do požáru
polsko-německého více oleje, nežli všecky dosa-
vadní úklady, násilí a sekatury, kterými pruská
vláda a byrokracie Poláky pronásleduje.
Nesmyslným nařízením Podbielského ote-
vřela se dokořán brána násilí všeho německého
obecenstva, jež zahájilo proti Polákům pravou.
občanskou válku, jíž budou zachváceni i její
Posudowští, Podbielšti a j. germanisátoři z počtu
renegátů, mající dosud polská jmena. Némci se
rozčilují každým polským slovem i písmenou.
Hakatistické spolky odbyly už celou řadu hro-
mad, na kterých účastníci dali výraz svému
»rozhořčení«, že Poláci ještě se opovažují pode-
pisovati se polsky. Podobné hromady konaly se
v Hněvkově, Biankemburku, Braniboru, Vrati-
slavi, Vonbřežně, Čarnkově, Tčevě, Drážďanech,
Holaňči, Lichterfeldě, Frejberku, Grüneburku,
Hnězdně, Hyršperku, Olštynku ve Východních
Prusích, Koronově, Lipsku, Lehnici, Lešně,
Moutvachu, Opalenici, Raviči, Svídnici, Světi,
Žorách, Starohradě, Ústí, Voldburku, Bydhošti,
Bukovci, Štutigartě, Výmaru, Nordhause atd. atda
Pangermánské listy nepřestávají Němce po-
pouzet a Poláky urážet. Tak píše »Ostmark
ve článku »Deutschtum a Polentum« : Právo býti
a žiti mají jen kulturní národové; Poláci sami
mezi kulturné národy nepatří a kulturné živly,
které mezi sebou mají, jsou původu německého
jak tělesně () tak duševně. Nejsou to Poláci,
nýbrž praví Němci a když se nechtějí ku svě-
mu němectví přiznati po dobrém, musejí k tomu
býti donuceni. Polský jazyk musí být vykořeněn
do padrti.
My Čechové byli první, s kým Němci takto
počali hovořit. Polákům po většině to dělalo
dobře. Nyní Němci i na ně obracejí se týmž
jazykem a nepřestanou ani u Poláků.
#25
alto_textblock
#25
FEUILLETON.
#26
alto_textblock
#26
—a. V Praze, 3. dubna.
#27
alto_textblock
#27
Je tomu právě rok a den, co čtenáři po
etivého města Newhamptonu ve státě Arkansa
překvapeni byli prazvláštními, přímo neuvěřitel-
nými zprávami svého »Heraldu«, na něhož by
byli přísahali a jehož každá řádka byla jim
evangeliem.
Jak by nebyli žaslí, když zvěděli hne
z prvního telegramu, že podařilo se v severn
Nevadě objevit nová mohutná ložiska zlata, jez
jsou tou měrou bohatá, že bez namahavého ko-
pání a vrtání i vyvážení pouze odhrabáním ho
řenní vrstvy země dostati se lze k pokladu.
jakého dosud na světě nebylo, ani v Kalifornii
ani v Australii, ani na Novém Zélandě, o Klon-
dyku ani nemluvě. Se všech stran prý se tam
hrnou již lidé zlata lační a různí dobrodruzia
co nevidět prý na trzích světových způsoben
bude rozvrat nálezem drahého kovu v takových
spoustách.
Úžas ještě větší budil telegram následující
Zpráva, že svalý otec s celým kollegiem
kardinálů přestoupil na protestantismus a že
odhodlán je přeložiti svůj nový Řím do Wa-
shingtonu, v kterémžto městě — jak pravil —
dle vůle prozřetelnosti sídliti má světská i du-
chovní hlava vzdělaného světa.
Neméně překvapila zpráva třetí, že poda-
řilo se pomocí slunečních paprsků nejprostším
strojem, rychle a bez všech obtíží vyvodi
z vody teplo, tak že pro všechny věky o toje
#28
alto_textblock
#28
postaráno, abychom nemrzli a měli na čem
kávu uvařit. Nad zprávou čtvrtou mnozí ovšem
velmi povážlivě kroutili hlavou, avšak nebylo
příčiny, proč ji nevěřiti, když jako úplně za-
ručenou přinesl ji »Herald«. Oznamoval totiž
že Rotschild udělal bankrot.
Podivné ihned na to děly se v New Hlamp-
tonu věci.
Již dopoledne byly všechny eestovní kufry
a plaidy, co jich bylo možno ve městě sehnati
vyprodány. A když odjížděl z New Hamptonu
polední rychlik, sváděny byly o každé místečk
bítvy. Všechní odjížděli směrem do — Nevady. N
rychlo svolána městská rada, aby papeže jme
novala čestným občanem newhamptonským, uhlí
řům výtloukány na pořád okna nejdrahocennějším
pravými kostkami čís. 1 a bankéřům malovány
šibenice na officiny.
Kdo znal New Hamplon v době normální
byl by ho v ten den nepoznal ..
Rozruch trval až do jedné hodiny polední.
V dobu tu vyšlo totiž polední vydání »He-
raldu«, jež tentokráte obsahovalo jen několik
slov a bylo přes to velice obsažné. Stálo v něm
velikými pismeny vytišténo:
»Což nevíte, že je dnes prvního Aprile?«
Tu teprve se bodrým Newhamptonským
v hlavě rozbřesklo. Aby svého »Heralda« potre-
stali, rozbili mu všechny automaty, kde si ho
dříve byli kupovali a usnesli se na tom, že po
celý měsíc ani do ruky ho nevezmou. Ale již
druhého dne měli ho v rukou všichni. Vydavatel
sdělil totiž velikými plakáty na všech nárožích
nalepenými, že »Herald« přinášeti bude výňatky
z »Černé knihy«, v níž zapsáno, jaké mizernost
#29
alto_textblock
#29
jeden vynikající Newhamptoňan o druhém
povídá.
U nás sice vzbuzují výňatky z »černé
knihy« rovněž nemalý zájem kruhů širokých
i nejširších, dokladem k tomu je přízeň, jakéž
se těší tak zvané »pražské dopisy« v různých
venkovských listech, nieméně by zle pochodil
nějaký český »Herald«, kdyby s p. t. publikem
ztropil si žert, jako zmíněný americký jeho
kollega.
Historka newhamptonská napadla mně, když
v ponděli jsem se probudil a nástěnný kalendát
mi připomenul, že je prvního aprile. Proč právě
prvního dubna posíláme přihlouplé lidi do lékárny
pro komáří sádlo, vykládá historie způsobem
různým. Jedna kategorie sáhě, aby vyložila tento
zvyk, až do klassického starověku, jiní zase
nalezli ve středověku stopy výkladu, proč právě
první duben bláznů den, nejmoudčejší nepátrají,
nýbrž spokojují se faktem, přičinami a následky
si hlavu nelámou.
Aspoň zažili newhamptonští několik pří
jemných hodin — pomyslil jsem si a zaborii
hlavu opět do peřin.
V tom kdosi zabušil na dvéře.
Vstuplel
Na prahu přítel Konopásek.
»Je nejvyšší již čas !« pravil.
»Tak?« odpověděl jsem lhostejně.
»Ano! Rytířům sv. Václava kázáno, aby
sešli se ve Vladislavském sále.«
»V kolik hodin ?«
»V deset. Tobě roucho řádové jak nálež
sluší. Dovol, abych urovnal ti drobet sponun
prsou. Tak, můj milý!«
#30
alto_textblock
#30
»Nu, a co dělá Praha?«
»Je u vytržení. Lidé na ulici na polkání
se hubičkují. Vymizela různost stavu i národ-
nosti, na všechna utrpení, útoky a boje zapo-
menuto a rozptýlené hlasy národa v jeden slu
čují se chorál: »Ať žije král !«
»Kdo by se byl nadál tohoto nás oblažu
jícího dne !«
»Na Přikopech je obrovská slavnostní brána
jejíž jeden pilíř postavila Měšťanská beseda
pilíř druhý německé kasino. Pilífe překlenuty
jsou českou korunou, kterouž z jenné strany
drží obrovská ruka česká, ze druhé ruka ně
mecká. Nad korunou stkví se nápis: »Za tento
klenot do úmoru chčeme pracovati, do úmoru
bojovati.« Právě šla německá hudba kolem.
hrála »Kde domov můj«, kdežto hudba česká
nadšeně byla aklamována, když spustila »da
deutsche Lied«.«
»To snad jsi již zvěděl, že předseda če-
ského ministerstva dr. Pacák stal se baronem,
ale s českým predikátem »z Roztěže «.«
»Aj, aj, to si bude vyšlapovat !«.
»Nikoli. Na doklad, že zůstane tím, čím
vždycky byl, budiž uvedeno, že při posledním
cvičení, jež konáno bylo včera za činného úča-
stenství 20.000 junáků, kráčel v četě „starýeh
pánů“ jako každý jiný.«
»Slyším venku provolávati lid : Sláva stát-
nímu právu l«
»Tedy vzhůru na korunovaci !«
»Ať žijou naši poslanci !«
»To že provolává český lid?« Když po-
slancům provolávají slávu, dějí se ovšem zvláštn
věci. — —
#31
alto_textblock
#31
Na to vstoupil jsem do vozu před domem
již čekajícího. Přítel v uniformě tajného rady.
ale českého, já se všemi odznaky svatováclav-
ského řádu.
Jak nás lid spatřil, propukl v nekoneční
provolávání slávy. Bíle oděné družičky házely
nám z oken kytičky do kočáru a na každém
nároží byli jsme nuceni s někým si připiti. Ko-
nečně jsme se dostali přes nový most císar
Františka, jenž nádherně byl dekorován az
něhož překrásné leskly se temným bronzem
nové trigy na Národním divadle, na Malou
, jak oživla ta tichá, klidná čtvrť, jak
podivné tvářily se staré, krásné, drahými ko-
berci ověšeně paláce na to mraveniště. Lid do
tisíců valil se mohutnými proudy ulicemi, se
všech tváři zářila radost. A tam s cimbuří krá-
lovského hradu vlál obrovský červený prapor
s mohutným střibrným Ivem.
Ve hradě pak shromážděno všechno, co
vyniká duchem, rodem, důstojenstvím a zá-
sluhou.
Slavnost korunovační co nevidět bude za-
hájena — oznamoval královský český herold
v tom z Marlánských hradeb zahřměla rána
z děla . ..
Probudiv se, vyskočil jsem a maně sáhl
po »Národních« na peřině.
»Centralismu se nepoddáme« zněl nadpi
článku, na němž utkvělo mé oko.
Ah tak! — zašeptal jsem.
Vždyť jsem se prvního aprile vyvedl sám-
#32
alto_textblock
#32
stranu.