#1
alto_textblock
#1
Strana 4. Číslo 316.
#2
alto_textblock
#2
KATOLOKÉ LTY.
#3
alto_textblock
#3
Dne 18. listopaďu 1902.
#4
alto_textblock
#4
spodář. Po zapění sborů smutečních a vykonání cír-
kevních obřadů byla rakev na hřbítově do rodinné
hrobky uložena. Přas tisíc účastníků, z blízka i z da-
leka se zaslzeným okem sledovali poslední tuto jeho
pouť po Tetíně, který tak miloval. Překrásné věnce,
se srdečnými a dojemnými nadpisy ke hrobu položili:
choť zemřelého, rodiny bratří jeho JUDra. Vojáčkaa
Inž. Vojáčka, dále ryt. Daubek s chotí, rod. Durasova,
Dykova, Chvojova, pí. Růž. Jolínková-Doubková, řid.
Č. Mareš, bar. dr. B. Rieger s rodlnou, rodina Sy-
řištova, Sulcova, Šmolcnopova, Welzova, dále: Klub
konservativních velkostatkářů, okresní zestupitelstvo
v Berouně, sbor dobrovolných hasičů z Tetínaa
spolky vojenských vysloužilců z Berouna a z Tetína.
Čest jeho památce!
#5
alto_textblock
#5
Sbor obecních starších král. hlav. města
Prahy
konal včera odpoledne VI. mimořádnou schůzi a za-
hájil ji o půl 5. hodině starosta p. dr. Vlad. Srb.
Čten a schválen protokol schůze předchozí, na-
češ pan starosta sdělil následující přípis pana dra.
Friče:
#6
alto_textblock
#6
Slovutný pane starosto!
Žádám Vás, byste vzal na vědomí a slav. sboru
obecních starších laskavě přečetl toto mé prohlá-
šení:
Volbu za prvního náměstka nepřijímám. Vyžádal
jsem si osmidenní dobu na rozmyšlenou, nikoli z ně-
jaké nerozhodnosti neb z příčlny lpění na této fankci.
Ani předloni a loni nedral jsem se na toto čestné
místo, které není žádnou slastí, nýbrž spojeno s tě-
žkou odpovědností. Jest to místo práce a obétoval
jsem s radostí veškerou pílí i svůj veškerý čas pro
blaho otce. Byl jsem vždy přítelem míru mezi stra-
nami a touha má šla za tím cílem, aby všichni čle-
nové slav. sboru hez rozdílu pracovali svorně ve pro-
spěch těch úkolů, pro které od svých voličů na tuto
radnici povoláni byli. Doufám, že se povede sblížiti
k sobě frakce mladočeské v jeden mohutný celek
strany svobodomyslné, ku které jsem se vždy s hr-
dostí hlásil a hlásiti nepřestanu a jsem jist, že dojde
a také dojíti musí na prospěch Prahy, vlasti a národa
ku svornosti všech členů tohoto slav. sboru. Vyžádal
jsem sl lhůtu k vyjádření se z toho důvodu, že jsem
byl o to z vážné příčiny dožádán a proto, že jsem
doufal, že do té doby rozčilení mysle trochu se
uklidní — ale byl jsem již tehdá odhodlán, že úřad
ten dle daného slova bez svolení sdružení, ku kte-
rémuž náležím, nepřijmu. Přeji svému nástupci, aby
více docílil než se mně podažilo, zvláště jej žádám,
aby se se vší vřelostí ujal pokračování assanace Sta-
rého Města a Josefova, aby odstraniti hleděl co možná
brzo veškeré překážky kladené spojení Starého Městě
s Novým Městem a aby dokončil assanaci svato-
Vojtěšskou. Odcházím s tím přesvědčením, že jsem
hleděl vždy ku smíru a že jsem po celá dvě leta
neměl s nikým nepřátelství neb mrzutosti, že jsem
pracoval dle svého vědomí a svědomí. Doba, kdy
jsem byl ve svém úřadě, bude mi mílou upomínkou
po celý život. Vzdám nejprve a nejvíce díky své Vám,
slovutný pane starosto, Vám, svému nejupřímnějšímu
příteli. Díky mé platí též všem pp. členům slavného
sboru a všem pp. úředníkům obecním za veškerou
podporu a lásku, kterou mně po čas mého úřadování
věnovali. Trvám v nejoddanější úctě Váš
dr. Vojtěch Frič.
Otení dopisu toho provázeno na mnohých místech
souhlašem.
Když byl ještě pan starosta poděkoval za
povstání přítomných, p. dru. Fričovi za čestnou a po-
ctivou jeho práci, jak mu kázala občanská povinnost
poděkoval zaše p. dr. Frič p. starostovi.
Na to p. starosta oznámil, že se omluvili
pp.: řed. Šubrt, Syříště, šl. Inwald, dr. Podlipný,
Šolc, dr. Novák a dr. Černohorský. Došlo k vol bě
prvního náměstka starosty král. hl.
měsa Prahy.
Odevzdáno bylo 80 hlasovacích lístků, které ve-
směs odevzdány byly na jméno p. inž. Neuberta.
Byl tedy zvolen tento.
Pan Neubert prohlásil pak, že výsledek ten
naplnil ho radostí a vděčností a že na základě jedno-
myslné této volby úřad prvého náměstka přijímá a
slíbil, že povinnosti své bude jako dosud tak i na
dále ze všech svých sil stejně plniti. (Souhlas.)
Když byl pan Neubert zaujal místo po levém
boku starostově došlo k volbě druhého ná-
městka starostova.
Odevzdáno bylo 80 hlasovacích lístků, z nichž 74
znělo na jméno p. dra. Groše, 1 na jméno pana Hu-
báčka, 5 bylo prázdných. Zvolen byl tedy pan dr.
Groš, jenž v řečí své uvedl, že volbu přijímá jako
věrný přívrženec národní strany svobodomyslné, jejiž
zásadu vždy hájil a hájiti chce. Není-li posud strana
svobodomyslná na radnici v jednom šíku, slibuje řeč-
ník, že bude jeho snahou, aby k sjednocení jejímu
přiepěl. Jeho přáním jest, aby zavládl na radníci
#7
alto_textblock
#7
takový poměr, aby strannické boje nepřekážely vážné
práci. On také chce síly své věnovati k rozkvětu
Prahy, jako svého rodíště, které míluje; chce, aby
Praha se stala městem krásným, zdravým a moderním
a aby její ráz historický nebyl setřen. Síly obce praž-
ské nechť se nenapínají více, nežli toho je třeba. —
Nový náměstek prohlásil posléz, že chcs býtl nestran-
ným. (Výborně!) Na to usedl pan dr. Groš po le-
vicl starostově.
Pak došlo k volbě vrchního ředitele
ústavu chudlnského. Odevzdáno bylo 81
lístků; z těch na jméno p. Fr. Hubáčka znělo
75, na jméno p. Kasalického dva a čtyři lístky byly
prázdné. Zvolen tedy p. Hubáček, jenž úřad ten
také přijal.
Po schůzi sboru konala se ve veliké zasedací
síni radnice doplňovací volba tří člsnů měst-
ské rady za Nové Město a zvolení pp. dr. Groš,
Schrötter a Vaníček.
Podotknouti diužno, že včerejší volba náměstků
konala se po dohodě se stranou staročeskou. Oba zvo-
lení náměstkové rozmlouvalí po důvěrné schůzi obou
stran, s p. starostou drem. Srbem, zavázall se, žeo
příští volbě budou volitl p. dra. Srba za starostua
intervancí pana starosty volili Staročeší oba zmíněné
pány za náměstky.
#8
alto_textblock
#8
Zprávy denní.
#9
alto_textblock
#9
* Ad vocem »Svatováelavská záložna«.
Pod tímto přinesl »Bílý Prapor« (víz č. 21.):
Co v této hnusné affaiře naplnilo mě bolestí, byl
klerikální tisk. — Je dvojí možnost — buď o tom
věděli redaktoří »Katolických Listů«, jedlného to den-
níku klerikálního — anebo nevěděli. Je-li pravda
prvé — je to ničemnost, že mlčeli Je li pravdou
druhé — pak je to úžasnou žurnalistickou netečností,
řekl bych přímo neschopností, seděti dvacet let těsně
vedle chléva a necítiti jeho zápach. Tisk má býti
veřejným svědomím strany, má býti vševědoucím aspoň
ve vlastní straně — a »Katoiické Listy« měli Drozda
přímo před očíma — a neviděly, necítily — aspoň
jeden z redaktorů na vlastní vrub třeba kdyby byl
tušii na jaké sopce sedí — ale nlc, nic, ještě ani
týden před výbuchem nic — jaké to vysvědčení
chudoby! To je věc, která se snad dosud nikdy žur-
nalistice žádné strany nepříhodila! A takovou hroší
těžkopádností shtějí »páni« čelit lidem tak čilým, jako
je Herben, Hain a jiní? — Zavděčiti se v něčem
»Bílému Praporu« patří k věcem takořka ne-
možným, zvláště pro katolický list. Sotva mine jedno
číslo »B. P.«, aby na nás neútočil, což my z pra-
vídla necháváme bez odpovědi. Avšak tentokráte útok
jeho bez odpovědí nechati nem ůžeme. Nevíme, čemu
se máme více divitl, zdaž naivnosti anebo nevědo-
mosti »B. P.« Když r. 1882 zvěčnělý p. děkan
Černý z Mělníka do »Čecha« napsal, že má zá-
važné pochybnosti o poctivosti Winklera, musil
»Čech« krásně odvolati, protože p. děkan pro Boha prosil,
aby ho redakce za svědka neudávala. A byl by bý-
val i p. děkan — i »Čech« před porotou odsouzen
těmi porotci, kteréž Winkler, jak se později ukázalo,
okrádal, protože by se byl důkaz pravdy nemohl pro-
vésti. O kolosálních defraudacích ve Švatováclavské
záložně neměli ani členové správní rady tušení. Ba
ani revisoři na to nepřišli. Stále se myslilo, že je
defraudováno pouze několik set tisíc korun. A tu
podle rozumu »B. P.« měly na to kápnout »Katol.
Listy«, aspoň — jak praví — na 8 dní před výbu-
chem. Co členové výboru z knih nemohll vycítit, měla
redakce »Katol. Listů« vypátrati bez knlh. Pisatel
oněch řádků v »B. P.« osvědčil tu krajní nevědomost
o trestnosti takového nařčení peněžního závodu,
o čemž nechť nechá se poučiti od odborníka. Neráčii
by nám »B. P.« jmenovati některý list, který by byl
defraudaci v některé záložně své strany šťastně od-
kryl? Snad se to podařilo lidem tak čilým, jako je
— dle vyznání »B. P.« — Herben, Hain a jiní?
Co »B. P.« nazývá ničemností, netečno stí
a neschopností, cmlouvali bychom, kdyby úsu-
dek takový pronesl některý dopisovatel v Ma-lých
No-vi-nách, kterýmž »B. P.« co do formy,
úpravy a obsahu se podobá. Úsudek tento důstojně
se řadí k úsudku, jejž »Bílý Prapor« již dříve pro-
nesl o příčině dotčených defraudací, kterouž prý je
— coelibát! To postačí. Že »B. P.« listům ksždé
strany uděluje dar vševědoucnosti, za to mu mošná
bude jeden i druhý list povděčným, my však na tento
dar nereflektujeme. Vůbec tato excentrická
gymnastika »B. P.« patří do »Variété«, ale
nikoliv do listu, který dělá náběhy k reformování
církve. Končíme úsudkem p. Šamalíka, předsedy
katol. selského spolku a redaktora »Selských
Hlasů«, o »B. P.«: »Bílému Praporu« do ucha:
Na rozumně a klidně paané výtky vzali bychom zřetel
náležitý, ale na sprosté, osobní a lšivé útoky odpoví-
dati nebudeme! Útočíte na každého, kdo se Vám ne-
koří a netančí tak, jak Vy pískáte! Vaše kritikář-
ská kritika stává se klukovským napadáním všech
#10
alto_textblock
#10
bez rozdílu, kdo Vám padne do oka. Toť naše od-
pověď poslední.
* Proč nevolili vídeňští Češí dra. Adlera,
o tom přináší »N. P.« delší dopis z Vídné, v němž
mimo jiné se praví: »Už toto chování Adlerovo —
který arciť se Schönererem je pracovníkem známého
velkoněmeckého programu lineckého — nepříjemně na
české voliče působilo. Nelbost tato stupňována byla
ještě taktikou sociálně-demokratických poslanců na
radě říšské, v níž — jak všeobecně je známo —
rozhodujícím činitelem je Adler. Při každá příleži-
tosti bylo patrno, že l v nejkřiklavějších věcech straní
Němcům a vždy proti Slovanům a zvlášť proti Če-
chům. V otázce celjské i čeští sociálně-demokratičtí
poslauci podrobíti se musili komandu německých svých
soudruhů, podpisy na pilný návrh v záležitosti druhé
české univertity byly odvolány a přl hlasování o pll-
ném návrhu německých naslonálů, by z t. zv. uraví-
raného území na dráhách odstraněny byly oboujazyčné
náplsy, hlasovali sociálně-demokrat čtí poslauci s ně-
meckými zuřivci. — V »Arbeiterzeítungu« v době
voleb bylo protl českým dělníkům, kteří smýšlejí ná-
rodně, štváno nejhorším způsobem. Nejen že jim bylo
surově nadáváno, němečtí i čeští soudruzi volali, že
ty »národní kluky« z továren a dílen musí dostati.
To se také děje. Tak měli čeští voličové získáni
býti pro Adlera! Nešťastná taktika, která ovšem
musila jen odpor a nenávlst vyvolati! Ovšem i jiné
okolnosti působily. A to bnad v první řadě ta, že
až přiliš okatou byla aliance sociální demohracie s ně-
mecko-liberární plutokraclí. Jistě sto tisíc zlatých stál
boj o favoritský zemský mandát; velikou tu cifru pla-
tili — to není žádným tajemstvím — židovští továr-
níci, advokát, obchodnící a pod. Německo- l berální
strana nemá mas: ty má soclální demokracle. Prvá
má za to peníze. Úsavřen tedy spolek, podivuhodný
spolek representantů velikého kapitálu s těmi, kteří
— aspoň na schůzích — hlásají, že kapitál musí
býti odstraněn. Skutečnost tato trapně působíla. Z toho,
že se němečtí velikokapitalisté tolik exponovali, bylo.
jasno, že nejedná se o boj za cíle sociální, nýbrž o
zájmy německých velkokapitalistů, pro něž najaty
byly davy socíálně-demokratických voličů a jejich
agitační síla. — Čeští voličové nemohlí toho všeho
neviděti. Eru německých liberárů ve vídeňské rad-
nici i v polítickém životě mají dobře v paměti a to
trpce zapsanou. Nikdy Čechům hůř se nevedlo, neš
v době německo-liberární nadvlády. A teď měli se
bíti za někdejší nejurputnější své nepřátely ? To ne-
bylo možno. Kdyby byl Adler rozvinul prapor děl-
nický, šli čeští voličové jistě s ním; že však dal se
prostě v žold německé liberální strany, této represen-
tantky nejjíslivějšího čechožroutství a hospodářského
vyssavačství, to zbavilo jej poslední důvěry českých
volíčů a to rozhodlo jeho pád.« — Názor tento sdlí
zajisté každý, poměrů vídeňských znalý člověk a
s jednáním vídeňských Čechů musí souhlasiti.
* Oběšený kapucín a zastřelený pastor.
Orgán p. Herbenův pražský »Čas« hodlá dle všeho
konkurovatí s »Červánky«. Ve čtvrtek dne 13. listo-
padu přínesl tento list násle dující zprávu: »Cizoložný
román. Minulý t ýden udál se v Olomouci případ,
vzrušující svým tragickým zakončením. Paní oblíhe-
ného lékaře udržovala milostný poměr s mnichem ka-
pucínem. Ve středu pan doktor odvolán byl k ne-
mocnému na venkov k jakési operaci. Cestou si vspo-
mněl, že zapomněl nějaký nutný k operaci nástroj a
obrátiv povez vrátil se domů. Tu ho však očekávalo
nemilé překva pení. Zastihlť svou manželku v nejlntím-
nějším styku s jejím milencem-kapucínem. Poněvadš
povinnost volala jej r eodkladně k nemocnému, odejel
s hrozbou, že se s celibátníkem a ctnostnou chotí vy-
pořádá po svém návratu. Když se však vrátil, zvě-
děl, že kapucína našli v jeho cele cběšeného, jeho
choť pak že požila jedu a byla odvezena do nemoc-
nice. Tam za nedlouho podlehnuvši otravě zen řela.«
Jak asl jen zářili oči dvojetihodných čtenářů Herbe-
nova listu, když jim takováto »kůstka« byla předlo-
žena. Aby to byla snad jen nějaká novlnářská ka-
chna, to není ani možné, vždyť ji přinesl list, stojící
pod patronátem universitního profesora, který hlásá
mravní očistu v celém národním životě, literatuře, po-
litlce, zvláště ale v žurnalistice. Zkrátka a dobře je
zpráva ta pravdivou, jínak by ji »Čas« nepřinesl, tak
asi soudili jeho lehkověrní čtenáři. Ač jsme zprávě té
hned nepřikládali víry, čekali jsme, až co o věci na-
píší katolické listy moravské. Naše nedůvěra osvěd-
čila se býti správnou. Nedělní brněnský »Hlas« od-
mítá podlý útok »Času« na katolické řeholníky a
konstatuje následující: »Sensační zpráva »Času«
o mnichu kapucínu je od počátku až do konce ni-
čemná lež, jaké je schopen jen list odpadlíkův.« —
Když již ale se orgán odpadlíkův chce obírati sen-
sačními zprávami podobného druhu, ať se jen po-
hlédne po svém okolí a najde tam k tomu dosti
látky. Velkou radost by tím svým dvojetíhodným pří-
znívcům ovšem nezpůsobil, ale aspoň by nelhal. —
Právě minulý týden četli jsme v »Grazer Volks-
blatiu« následující zprávu: »Pastor Max Wagner