#1
alto_textblock
#1
Číslo 316.
#3
alto_textblock
#3
Praze, dne 18. listopadu 1902.
#4
alto_textblock
#4
Ročník VI.
#5
alto_textblock
#5
Redakce, administrace a er-
pedice: Praha, Pštrossova
ulice, číslo pop. 200—1l.
Nefrankovanie dopisy se ne-
přijímají a rukopisy se ne-
vracejí. Nezapečetěné re-
klamace jsou porta prosty.
Inserty úětujeme levné a
při častější inserci poskytu-
jeme zvláštní výhody.
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní. — V ponděli
a po svátku, vždy o dva-
nácté hodině polední
Jednotlivé číslo za 8 haléřů.
Účet cís. a král. poštovn
spořitelny čislo 880. 790.
Telefon redakce čislo 11 20a
#7
alto_textblock
#7
LILRE LIS
#8
alto_textblock
#8
Předplatné pro Prahu s do-
náškou měsíčně. . . K 2.80
čtvrtletně . . . . . . K 8.40
celoročně . . . . . . K 33.60
Předpl. pro tuzemsko poštou:
měsíčně . . . . . . . K 3.—
čtvrtletně . . . . . . K 9.—
celoročně . . . . . . K 36.—
Předplatné do cizozemska?
Německa a Srbska obnáší:
čtvrtletně . . . . . . K 12.—
celoročně . . . . . . K 48.—
Předplatné do Ameriky, Fran-
cie, Švýcarska, Italie, Belgie
a Anglie: čtvrtletně K 13.20
celoročně
K 52.80
Telefon administrace i knih-
tiskař. závodu číslo 1126b)-
#9
alto_textblock
#9
v 7 hodin 17 minut ráno.
Slunce vychází
Slunce zapadá ve 4 hodiny 2 minut večer.
#10
alto_textblock
#10
Úterý:
Posv. chrámu sv. Petra a Pavla.
#11
alto_textblock
#11
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně:
u sv. Mikuláše na Malé Str. od 18.-22. t. m.
#12
alto_textblock
#12
Propaganda atheismu v českém učitelstvu.
V Pra z e, dne 17. listopadu.
Motto: V Rakousku je možné všecko.
Čtenáři naši dosvědčí nám, že všemožně vyhý-
báme se polemice s orgány učltelstva nejrůznějších
směrů, aby nám nemobla člněna býtí výtka nesnáše-
livosti, udavačství a podobně. Víme z mnohých zku-
šeností, kterak umějí býti nedůtkllvými pro výtku
sebe menší. Je též známo, že Zemská jednota katol.
duchovenstva na svůj mírumilovný návrh od ústřed-
ního učitelského spolku dostala rozhodně odmítavou
odpověď, kterouž »Posel z Badče« odůvodnil slovy
(29. října): »Kdybychom mohli, chtěli a směli každý
takový přátelský poměr kněze a učitele rozpitvati a
dostati se až k prvním příčlnám jeho vzniku, rozvoje
a další existence, vyšlo by z toho, že to z pravidla
nebývá poměr dvou si rozumějících, duševně i pova-
hově stejných lidí, ale že tu podřídila se vůle slabší,
odvaha menší energli výbojnější, a tato energie že
nebývá obyčejně na straně učitelské. Z pravidla -
jsme si vědomi výjlmek — vychází učitel s farářem
pouze tam, kde ho poslouchá.«
Tedy každá přátelská nabídka se strany kněž-
stva k svornému spolupůsobení s učitelstvem od těch
jistých náčelníků Ústředního uč. spolku rozhodně se
zamítá. Tito náčelníci chtějí, aby učitelstvo šlo za
nimi jedlně směrem, kterýž oni jim naznačují. Jaký
ten směr jest, vyličuje v nejnovějším čísle »Křesťan-
ská Škola«, z něhož tuto vyjímáme:
»Propaganda athelsmu v českém učitelstvu. Když
před několika lety začal vycházeti »Český Učitel«,
počal tušiti každý, kdo mohl nahlédnoutl poněku
»za kulisy«, kam to za nedlouho s českým učltel-
stvem dojde. Ve Vídni vycházela již před tím »Frele
Lshrerstimme«, orgán tak zvaných »mladých« t.j.
učitelských socialistů, jimž jest ničím národnost, ničím
víra, ničím Bůh. O mravní zvrhlosti těchto lidí
svědčí nejlépe to, že »Fr. Lehrerstimme« v úvodním
článku nepřímo schvalovala zavraždění císařovny Alž-
běty, zlosyna Luccheního omlouvajíc. Byla to pro
samé čtenáře dávka tak silná, že někteří zaslali
»slavné« redakci kárné dopisy, aby se trochu mír-
nila. Sama liberální »Fr. Schulzeitung« bezpočtukráte
vyslovila jmenovanému plátku své opovržení a pře-
stala si ho konečně všímatl. Nuže, z tohoto lístku,
pro nějž jen poněkud slušné listy měly pouze opovr-
žení, »Č. Učitel« »nejšťavnatější« lokálky překládal
do svých sloupců! Tak se tedy chovaly k orgánu
»mladých« listy německé — a takto se choval list
český! Dle přísloví: Pověz ml, s kým obcuješ, a já
#13
alto_textblock
#13
ti povím, kdo jsi — dovedl již každý posouditl, jaký
duch asi ovládá lidl, kteří stojí za »Č. U šltelem«.
Ale bylo ještě tuze brzy, aby dali tito pánové svoje
smýšlení nepokrytě na jevo, tenkrát bylo by se čte-
nářstvo ještě uleklo. Nebojoval tedy »Č. Učitel« ještě
proti náboženství, nýbrž jen proti »klerikalismu«. Po-
malu ovšem z něho vylézalo, co tím »klerikalismem«
myslí. Psal o »pravém« náboženství a »nepochopitel-
ných« dogmatech. Kdo nebyl padlý na hlavu, ror-
uměl ovšem již tenkrát. Nyní je »Č. Usitel« již zře-
telným až dost. V čísle druhém letošního ročníku
uveřejni! článek »O klerikalismu a naší intelligenci«,
která dle jeho domnění vellce se prohřešuje. Proto jí
vytýká, že její poměr ke klerikallemu jest »opatrní-
cký, bezzásadný, neurčltý«, Nic prý jí nevadí, »aby
nepsradovala na klerikálních procassích, slavnostecha
aby, když se se světam loučí, nedala si vystavitl cír-
kví katolickou vysvědčení zachovalosti a dobrých
mravů. — — Kdyby přeca něco bylo —« Tedy za-
opatření sv. svátostmi je u »Č. Učitele« vysvědčením
zachovalosti a dobrých mravů! Svátosti od Krista
Pána, Syna Božího ustanovené, jsou zde uváděny
v lehkost, v posměch! A »—kdyby přece něco
bylo...« Těmí slovy »Č. Učitel« činí si posměch
z víry ve věčnost, v život posmrtný. Pro jeho pisatele
neexistuje žádné »Věřím v Boha« se články »svatou
církev obecnou, svatých obcování . . ., těla vzkříšenía
život věčný«. Mohli bychom se tézati: Čsenářl, co
chceš víc? — Ale žádal-li skutečně někdo více, na-
lezl to po třech nedělích ve 2. čísle »Učitelských
Novin«, jež po několikerém převandrování dostaly se
do rukou známého pana Frumara. Tam si může ka-
ždý přečísti tento výňatek z Hymeových »Přlrozených
dějín náboženství«: »Tajemnost církevních dogmat.
Skutečně věřím, že není ve veškerém pohanstvu věty,
jež by tak vyzývala k posměchu, jako tato věta
o skutečné přítomnosti; neboť odporuje tak rozumu,
že vymyká se síle všelikých argumentů. Jsou o t
věcl i některé povídačky, jež, ač poněkud profánní,
bývají vypravovány katolíky samými. Jednoho dne
prý kněz jakýsi podal omylem místo svátosti známku
berní, jež byla náhodou zapadla mezi hostie. Příjemce
čekal trpělivě nějakou dobu, až by mu na jazyku
roztála. Vída váak, že jí neubývá, vyňal ji, volaje na
kněze: »Nezmýlil jste se, čl dal jste mi snad Boha
Otce? Je tak tvrdý a tuhý, že nelze ho spolknout.«
Věru, člověk, který není docela zvrhlý, neubrání s
hrůze, čte-li tato slova a k tomu v listě učitelském.
Lidé, kteří se zavásali přísahou, že budou, jak 1 zá-
kon světský nařízuje, děti sobě svěřené mravně ná-
božensky vychovávati, drze tupí samého Krista ve
#14
alto_textblock
#14
Svátost!! Tajemství o přítomnostl Jeho ve Svátostl
vybízí prý k posměchu a odporuje rozumu. Není po-
chybnosti, kdyby někdo pronesl tato slova ve společ-
nosti, neminul by ho trest za zlehčování náboženství.
Ale tisknoutl se to smí. Naše úřady školní jakoby
neviděly a neslyšely. Mezl učitelstvem jest mnoho
mužů zbožných, o tom není pochybnosti — ale z těch
se neozve žádný. Bylo by třeba, aby učitelské je-
dnoty, jimž přece na cti učitelského stavu záležetl
musí, postavily se proti dalšímu šíření nevěry učitel-
skými listy. Ale kdo učlní v jednotě takový návrh?
Členové Jednoty katolického učitelstva byli z ostat-
ních jednot vyloučeni — a jiní se toho neodváží. A
tak tu stojí na obranu náboženství pouze katolické
kněžstvo, jemuž ovšem za každé kárné slovo dostává
se přezdívek denunciantů a na ctl utrhačů. Myslíme,
že celému národu a školství nesejde tuze na nějakém
Frumarovi nebo Rašínovi — ale jde tu o českou
mládež. Starší učitelé znenáhla ze řad učitelských od-
cházejí, a v jednotách převzali vůdcovství většlnou
mladí, kteří se již na ústavech otravovali jedem ne-
věry, neboť již tam se mezl nimi výše uvedené listy
rezšlřují. Ol takového učitelstva hrozí zkáza veškeré
mládeži, celému národu. A když nevldí toho úřady
školní, ani polítické, může kněžstvo a katolický lid
obraceti se s důvěrou o pomoc pouze k strážcům ná-
boženství — k úřadům církevním.«
K tomu podotýkáme: Náprava ta je velmi těžká-
Naše školství nalézá se v rukou zemských a okres-
ních inspektorů, kteří mají z učitelstva strach.
Tito snaží se, aby těm jistým směrodatným náčelní-
kům vyhověli. Mohliť by je tito vrazit do novln! —
pan předseda zemské školní rady — Jeho Excel-
lence má síce dobrou vůli, ale je pracemi jiného
druhu tak zanesen, že mu na školství nezbyde žádného
času. On učitelské věci ponechává svému referentovl,
který je též člověk, který má rád svatý pokoj a do-
konce s učiteli!
A církevní člen zemské školní rady? Vytkne-li
něco, pohlížejí na něho ostatní členové očima, z nichž
snadno vyčte: Pořád má nějaké výtky! S ničím není
spokojen. — A tak mají Frumarové a ti
ostatní ruce úplně volné a mohou si
dělati, ce jen chtějí.
Tabák, který tuto »Křesťanská Škola« pánům
nahoře podává, je sice tak silný, že již ani silnější
býti nemůže, avšak my žijeme — v Rakousku.
#15
alto_textblock
#15
Umělecký obzor.
#16
alto_textblock
#16
Výstava žaponských umělečko-průmyslo-
vých předmětů. Výstava Emila Orlika.
#17
alto_textblock
#17
Dříva než půjdete do Rudolfina na výstavu
Olikovu, radím vám upřímně, abyste si zašli naproti
a prohlédli si pozorně výstavu žaponských umělecko-
průmyslových předmětů z majetku Orlikova, již uspo-
řádalo Umělecko-průmyslové museum. A budete-li
míti čas, zajděte si i do musea Náprstkova. Nebude
toho mnoho, co uvidíte, ale budete míti přece pojem
o umění žaponském, o tom umění, jež vypravuje nám
o zcela jiném světě a zcela jiném životě, než je svět
a život náš. Něco jako pohádkový dech zavane vám
do duše a zanechá v ní vzpomínku něhy a vděč-
nosti. Vzdejte se však všeho domněle kritického vtipu,
odřekněte se všech posud nasbíraných pravidel a de-
flnic o krásnu a umění a s prostotou a oddaností dí-
těte nechte vnikat do duše své dojmy úplně nové,
dojmy, jež nebudou míti nic společného s těmi, jež
odnášíte si z výstav našlch; neboť umění, jež tu uvi-
díte, zvrátí úplně pojem, jaký dosud o umění, jeho
cílech a prostředcích, jste si na základě umění evrop-
ského učinil.
Především radím vám, abyste se odřekli všech
rozumových, abstraktních poznání, neboť umění ža-
ponské nebude mluvlti k vašemu rozumu, ale vý-
hradně k cltu, jenž chvěje se při styku s krásou
a dobrotou, kdekoll se s ní setká.
#18
alto_textblock
#18
Bude to pro vás úplně nové a všemu, co jste
dosud z umění poznali, nepřátelské, tak jako bylo to
mně, když jsem se poprvé zadíval na obrazy žapon-
skýck mistrů. Před úplně clsím tímto uměním musí
člověh předělati, rozšířitl a opraviti celou posavadní
výchovu oka, ano i srdce. Tu pochopíte jasně pravdl-
vost věty p. Šaldovy, že chápati umění je samo
uměním, k němuž se musí každý sám a stále vycho-
vávat a k němuž není dovychován nikdy.
Svět úplně cizí objeví se tu před očlma vašlma;
snad nebudete mnohému rozumět, ale což je třeba
umění rozumětl a nestačí jej hluboce, oddaněa
upřímně cítiti?« — pravil krásně p. G. Mauray
v přednášce své o Puvisovi de Chavanne před zahá-
jením výstavy moderního francouzského umění.
Jak už řečeno, má žaponské umění jiný cíla
jiné prostředky než umění naše. A proto bylo by
zbytečno bráti na ně naše měřítko. Není to Part pour
P'art, ani umění, jež má zdobitl veřejné budovy, mu-
sea, galerle, t. j. jež má v nich na odlv vystaveno
býtl, ale je to drobné, domácí umění, Intimní
jako rodinný život sám, jejž zpříjemňuje a zjemňuje
právě tak jako krásnými a milými činí vzdušnéa
malé příbytky žaponské. Velkých soch, imposantních
maleb žaponský umělec až na nepatrné výjimky ne-
netvořil. Umění není tu cílem samo sobě, ale stojí ve
službách cizích, hlavně ve službách uměleckého prů-
myslu. Samostatným obrazům našim rovnají se tak
»Kakemone«, úzké, jsbalitelné to obrazy, kresby i malby
na papíru nebo hedvábí, jež na hrubé plátno naje-
peny a barevnou brokátovou látknou orámovány, po
#19
alto_textblock
#19
dvou, nejvýše po třech v jedné světnici, na zdl vísí
a hlavní ozdobu žaponského obydlí tvoří. Podobné
jim »makimono« uschovávají sbalené velmi pečlvěa
jen o slavných dnech na podívanou je vystavují.
Nékollk roztomilých exemplářů je vystaveno I zde.)
Žaponský umělec doplňuje se s řemeslníkem a děl-
níkem — vše často v jedné osobě. Nejslavnější místřl
kreslí a malují předlohy a vzorky pro truhláře, řez-
báře, barvíře, tiskaře, tkalce a pod. Zde možno vl-
děti, jak ohromný vllv má na vývoj umění stálá,
nepřetržitá umělecká tradice, více než tisíc let trva-
jící. Jedině tu, v Žaponsku, můšeme nalézti rodiny,
jež po staletí pracují v jistém oboru umění, a jedině
tak dá se vysvětliti ona úžasná technika, zručnost,
jíž se i při nejnepatrnějším předmětu uměleckém mu-
síme obdivovati.
Vyhledávajíc se zálibou předměty denní spotřeby
a z obyčejného života, používajíc levného celkem ma-
terlálu, zjednalo si umění žaponské zájem všech vrstev
a proniklo 1 do tříd nejchudších. Není na světě dru-
hého národa, jenž by v celku svém mohl se nazvatl
tak právem uměleckým jako Žsponci. Tu je umělecká
kultura na nejvyšším stupnl. A přece to není luxus
neboť umění je tu národní potřebou.
Základem umění žaponského je
skutečnost, příroda. Podání, reprodukce této
skutečnosti není však nikterak realistická, nýbrž Ideall-
stická. Příroda je žaponskému umělci vším; s ní žije,
s ní cítí, ji obdlvuje a mlluje jako nic jiného na
světě. Ji pozoruje a studuje ustavlčně, po staletí,
v jednotliveích 1 celých pokoleních — a nlc není