#1
alto_textblock
#1
14. září 1900.
#2
alto_textblock
#2
Císlo 254
#3
alto_textblock
#3
NÁRODNÍ LISTY
#4
alto_textblock
#4
Stra na3.
#5
alto_textblock
#5
cezniny květiny, ale posílal jí za to nádherné
kytice. Za první dostal dukáty, za druhou chtě
livance, stavěl se však tak dokonale bláznem.
že milá princezna nerozpakovala se vyplnit třetí
jeho přání, za třetí kytici — vzít jej ssebou
do své komnaty. On si jí sice celou noc ne
všímal, návšlěvy však se opakovaly a za nějaký
čas musili spolu prchnout. Brzy prodali kočár
koně, šaty, Rudolf dovedl chudičce oděnou
princeznu k hokyni, již vydával za svou matku
pak opatřil jí práci na vinici, »aby ji zkoušel
je-li mu věrna«, Když ji to zmáhalo, najal
v městě kantinu, kde měla vojákům prodávat
kořalku. Ale vojáci neplatili, kantinu jí rozblli
Pak prodávala hrnce na trhu v městě, ale vojsko
s princem hrnce rozbilo. Na konec týraná žena
směla v zámku zametat a v kuchyni pomáhat
Měla však mužovi pod šaty přinášet úkradkem
jidlo. Kulhavý lokaj, jenž z princova nařízeníj
stopoval, ji však zastavil, když odcházela.
musila s ním jit tančit, až se jí schované jídlo
po pokoji rozlétalo a ona styděla se plačíe.
Pak teprve byl jejím útrapám konec.
Myslím, že lze poznati na první pohled
jak blizko je tato povídka Drachmannově hře
A není sama. V tomtéž kraji našel jsem staři-
čkého ševce Kostku, který také znal podobnou
pobádku vypravovat. Když jsem pak k oběma
shledával si material z cizích literatur, roz-
vinula se mi řada příbuzných povídek, stoupající
ze středověké latiny do národních literatur a
kvetoucí po věky jak v knížkách tak v tradici
Je to pravá pohádka, ta Drachmannov
historie o pyšné princezně a princi ze severu,
bez domova, bez národa, jenž by si mohl při
vlastnit její původ, poletuje v různých podobáeh
různými věky i různými národy a prámeny jej
ztrácejí se na dalekém Východě. Neušla též
osudu všech pohádek, dostala se do rukou
badatelů a zpytatelů, kteří ji pečlivě rozpitvali
určili všechny její dobré i špatné vlastnosti,
našli všechny kousky, z kterých se skládá,
určili její vznik, život, vývoj, rozkvět; není
sceny v celém dramatě, ku které by se nedal
shledáti značný učený materiál. Benfey našel
k ni prameny v Indii, a staré francouzské
fabliau, jež hrubozrnným obsahem přímo křičí.
A. v. Keller doplnil literaturu neméně šťavnatým
příspěvkem německým z 15. století, F. Lieb-
recht pokračoval a rozmnožil řadu starých po-
vídek takových německými, francouzskými i ital-
skými, a došel nazpět až k šesti povídkám
hindostanským, a tak můžeme sledovati našeho
reka a princeznu v různém ovzduší až na naše
časy, kde uchýlili se z literatury do lidového
podání, ale ani tam neobstálí před slídivými
badateli. Hahn objevil je v tradici novořecké,
H. v. Wlislocki mezi sedmihradskými cikány.
sedmihradskými Sasy, mezi Maďary i mezi Slo
váky v severních Uhrách, při čemž nezapomně
ani na příbuznou pohádku Boženy Němcové
Cosquin našel ji ve Francii, Sébillot v Bretani
Grimm, Proehle, Kuhn znají je z Německa.
Berti, Knust, Nerucci z Italie, Gonzenbachoyá
ze Sieilie, Asbjoernsen z Norska, Kennedy
z Irska — a najde-li se víc horlivých sběratelů.
nezbude snad země, kde by si prostí lidé ne-
vypravovali povídku o pokoření pyšné princezny.
Napadne vám snad v té záplavě povídek a
jmen, co zbylo nového pro ubohého Drachmanna
Podle theorie tak mnohých literátů, kteří hledaji
originalitu ve vymýšlení nových látek, stal by se
z Drachmanna (právě tak jako z Fuldy) nej-
ohavnější plagiator. A přece, když prolétnete
celou tu řadu povídek, od východní sbírky
»růží a cypřiší« neb od islandské »Clarus Saga«
Yóna Halldórssona ze XIV. století, až k těm
povídkám našeho Kostky a Svobody, nemůžete
říci, že by Drachmann nebyl originální. Jeho
originalita spočívá v tom nekonečně něžném,
lehkém, pohádkovém způsobu, jímž stělesnil ty
drobné postavy cizího světa na jevišti, v tom
svěžím, čistém duchu, jenž vane z jeho veršů,
v té radostné, umělecké náladě duše auforovy
jež zanechává teplý odlesk v nitru divákově.
#6
alto_textblock
#6
České spisy.
#7
alto_textblock
#7
* Henryk Š. Baar: Cestou křížovou. Ro-
mán kněze. Třetí publikace »Nového Života« v No-
vém Jičíně. 1900. Za korunu.
Román, totiž životní osudy, zkušenosti a zápasy,
jež měl určitý jednotlivec stavu kněžského a sice
právě pro ten svůj stav. Tedy na základě života jed-
notlivcova vystavěný román stavovský. Že běží o stav
kněžský, je věc tím zajímavější a román sám tím
významnější, čím zvláštnější postavení u nás kněz
ve společnosti zaujímá a čím choulostivější úlohu
předmět sám spisovateli dává.
Určitý kněz nemůže žíti bez určitěho místa a
doby. Kněz, o němž Baar vypravuje, je kněz český,
malý kněz českeho venkova.
Obtížím stavu vyhovuje se buď tak, že hledí
jednotlivec k požadavkům své vlastní osobý, nebo
tak, že hledí k požadavkům ideálu svého stavu. Jsou
lidé praktičtí, rozumní a moudří (lépe chytří), a jsou
lidé blouzniví, ideální, obyčejně zvaní pošetilci, nebo
bezohledně »blázni«.
1 kněžstvo se lak dělí.
Káždý kněz neměl těch bojů, ani o volbu stavu.
ani o víru, ani o shodu svého svědomí s ideál em
se světem. Román Baarův se ujímá právě těch říd-
kých a vzácných individuí, jež pedrobivše se jednou
jhu jistého povolání, chtějí mu sloužit jen a jen ve
smyslu vzorných, ideálních požadavků
Ideální požadavek je těžký u každého stavu
u kněžského tím těžší, a u malého kněze na českém
venkově obzvlášť těžký. Zneuznání a odsouzení je
vítá i provází, kamkoli službou zavítá. Svět náš je
křesťanský, ale Kristův vzor je mu příkrý a nesnesi-
telný. Kdo by jej měl spíše uskutečňovati, vtělovat
a lidu živě na oči stavěti, jako kněz ?
Spisovatel směl bez nejmenšího podezření ně-
jaké blaslemie život ideálního kněze českého na-
zvati »cestou křižovou«, jen když všude hověl přísné
spravedlnosti úsudků a pravdě skutečnosti. Román
tak vznešeně ideálnosti nesmí hověti ani z daleka
něčemu, co by pocházelo ze stranné vášně, z krátko-
zrahosti a přenáhleného rozhorlení. Vznešená nálada
tu žádoucí předpokládá veliký klid po velikých bo-
jích, veliké zkušenosti a dokončený názor o světě.
Tohoto tak velikého úkolu se podjal autor mladý.
ale dobře vyzbrojený přesvědčením, jistou zásobou
vlastních i cizích vydatných zkušeností a mocnou
literární formou. Nadšení a vzlet, ryzí vůle a upřím-
nost, a zvláště ona hluboká, zásadní ideálnost dodá-
vají tomu dílu tolik půvabu, váhy a opravdovosti
že živé sympatie nepozbývá, ani když cítíme, že
opouští bezpečnou půdu reální pravdy a vydává se
na vratký brod proudů vášnivých a jenom effektních,
Ať je bolavá stránka hned odbyta. Tak na př
forma žalob občanů vrbických nebudí cit přirozenosti
a živé pravdy. »Proč ho nenávidíte? plá se vikál
depulace, která přišla žalovat na faráře. »Proč ? Ja
to, milostpane, ani říci nemohu, víca to cítím. On
je skoro svatým a my skoro lotří a to
#8
alto_textblock
#8
*) V předešlém článku literární příloby: »Litera-
tura na naší universitě« má býli v ř. 36. shora
místo: »literafury latinské a římskó« správně-
»literatury latinské a řecké«; a v ř. 58. shor
místo: »v století sedmnáctém« správně: v sto
letí devatenáctéme.
#9
alto_textblock
#9
nás dráždí. Pravdou nás bičuje. Je naše
zlé svědomí. Je nám příliš svatý, příliš
hodný, je málo člověkem a tuze knězem
— — —
Slova této žaloby v ústech této deputace najsou
na místě a nejsou pravdiva. Totiž rozumějme: On
skutečně a právě z těch příčin, jak udávají, na fa-
ráře zanevřeli, ano, jeho svatost a idéálnost je od-
puzuje, ale občané předně pravou příčinu takového
odporu ani sami jednak neznají, jednak ji sami sobě
nepřiznají, a dokonce už vikáři by pravou příčinu
takto přímo nepověděli. Takoví žalobníci udávají
obyčejně něco zcela jiného a hodně vzdáleného,
Spisovatel chtěl, aby pravá příčina žalob n
pranýří stala. Ale učinil to příkře, uloživ deputee ci,
aby lak bezohledně sama na sebe lála.
Žaloba vrchnostenského úřadníka, — toť něco
zcela jiného. »Plete se do věcí, do nichž mu nie
není.« Do voleb, do vychování sirotků atd. Ano, tak
doslova to bývá, tak se žaluje na nepohodlné lidi.
A ještě konec té kapitoly. Farář uslyšev, že nat
občané žalovali, »potácel se, až s výkřikem »žalo-
vali na mne!« jako podťatý svalií se k zemi.-
Možná, že by někdo omdlel po takové zprávě, ale
pravda možná není pravda nutná ani umělecká. Zdá
se, jako by zde ten effekt závěrečný byl vyvolán
nápisem kapitoly: Zaslavení VII. »Klesá pod křížem
po druhé.-
To jsou příklady na účet mladistvého rozhor
lení. Je to rozhorlení lidské, to má vždy mnoho
přísady nedokonalosti. Od té nelze pomoci nežli bud
svatostí mysli nebo humorem.
Výborná je celou pravdou, živostí a hloubkou
citu prvá třetina díla, blavně prvé obě kapitoly, kde
se autor opírá o vlastní zkušenosti a čerpá ze zásol
své vlastní duše. Ač je všecko individuálně zažito
je to přece všecko typické, zásluhou prostě upřímn
a nenucené autorovy formy.
Typícký je ten párek rodičů, typický je student
typicka je situace.
Český sedláček střízlivých názorů a vypočítavý
ale při té vypočítavosti tak dojemně zaslepený
naivní. Jediného syna má, neponechá si ho při živ
nosti. Dá ho studovat. Nač, to se plá, až když už
hoch doroste. Plány? Iiluse?. Touhy ušlechtilé
Kdo by na to co u nerozumněbo chlapce dal. Tose
mu z hlavy vykouří, až zmoudří, Hlavní věc. aby
se směl dobře« a aby mohl rodičům útraty na studie
nahražovat. A to je nejkrálší, když půjde do se
»Kněz, kdyby byl v lese, tak se za ním nese,
a kdyby byl na odře, má se tam dobře«
Tak smýšlí talik. Matka se také tím těší, a
srdcem tuší, že má syn touhy jiné. Matka tuší, že
dávají štěstí synovo svým stísněným poměrům z
oběť: jsou dlužní, a syn, až dostane místo, musí
chalupu zachránit.
Plány rodičů jdou směrem materiálním, povaha
synova je založena ideálně. Bude knězem, ale bude
jim tak, že obětovností, odříkáním, štědrostí a chu-
dobou ke vzoru svému se přiblížiti snahou jeho bude.
A tak směr snažení synova a směr tužeb rodičů s
docela rozejdou a to nesmiřitelně. Rodiče obětují
syna marně vzhledém k zisku svému, a to je první
jejich trest; obětují jej pro kříž a trápení, a to je
trest druhý
A oběť synova? Vydá něco jeho úsilí?
Kníha o tom nemluví. Závěr je truchlivě tklivý
Konal povinnost, jak mohl. A dosti má toho.
Román je věnován »kněžským bratřím«. Ať jeh
však raději čtou naši rozmilí rodičové čeští a jejich
synové studující. Ať čtou tu tragedii rozporu mer
ideálem a skutečností, tragedii lidské oběti.
Slla formy, síla života, význam toho života, tíh
lidských bolů v něm obsažených, sravný jas ideál
ního přesvědčení, upřímnost, smělost, pokrokovost
vše to dělá tuto knihu v jistém smyslu literární udá-
losti. Že zcela tichou, nic nevadí. Cit pravému čte-
náři napoví, že ta knižka oře hluboko.3 Vbk.
* Růž. Jesenská, Novelly. Laciná knihovna
národní ser. XXIII. sv. 184. Nakl. 3. Otto. Kniha
obsahuje čtyři novelly: »Provisorní život«, »Ná oho
řelých větvích«, »Tak pozdě!« a »Odvanuto!« Autorka
jeví se v těchto povídkách bystrou pozorovatelkou
záhad dívčího srdce a líčí názorně a přesvědčivě zá
pasy intelligentní ženy hlubokého cítu s poměry
svého okolí. Způsob jejího vypravování jest moderní.
klade hlavní váhu na psychologické líčení, v popí
sech přírody a kraje blíží se Mrštíkovi a Merhautovi
Autorka dovede vzbuditi skutečné účastenství pro
svoje hrdinky, jež líčí prostě, beze vší přepjatosti. Nej
zajímavější z těchto čtyř pěkných noveli jest »Pro-
visorní život«, líčící osudy mladé učitelky.
* Soňa Kovalevská, Upomínky z dětství
Z ruštiny přeložila Emma Zemanova, s úvodn
studií Al. Tučka. Světová knihovna, red. Jaroslav
Kvapil, čís. 165—166. Nakladatel J. Otto. Jedna
z nejznamenitějších žen naší doby, jež proslavila se
skvěle v oboru mathematiky, ale známá též pozoru-
hodnými pokusy v oboru belletrie, líčí v knize léta
svého mladí. Tylo paměti jsou nejlepším dílem slavne
autorky, jež vyniká hlavně názorným, ostře rýsova-
ným líčením dušedějným. S veškerou poesií a zá-
roveň přesně pravdivě podán tu vývoj mladé díve
duše. »Upomínky« charakterisují svoji dobu, touhu
mládeže po vyšším vzdělání, poměr k sestře a styky
s Dostojevským.
bioi v
* MUDr. Vojtěch Mrázek. Nervosa a jeji
léčení. Nakl. Hejda a Tuček. Autor, praktický
lékař, podává tu ku poučení šíršího obecenstva roz
bor jednotlivých druhů chorob nervových způsobem
populárním, snadno pochopitelným a pěkným slo
hem, ličení jeho jest názorně a plastické. Pojedná
vaje o léčení nervosy nespokojuje se vypsáním jed
notlivých method, ale probírá je kriticky a posuzuje
a vykládá jich účinky v jednotlivých případech
poukazuje též na pochybnou cenu různých doporu-
čovaných léků proti nervose. Rozhodně dlužno schva-
lovati, že autor podávaje upřímné pokyny pacientům
ve příčině životosprávy, varuje je před sebeléčením.
jež v tomto případě jest nejméně na místě.
* Dr. Karel May, Šut. Přeložil St. Vraný. S
46 illustracemi Jos. Ulricha. Autorisované vydání.
Nakladatel J. R. Vilímek. Svazek dokončuje pěti
dílný románový cyklus »Po stopě zlého činu«. Dej
romanticko-fantastický odpovídá divokým končinám
kde se odehrává a nezkrocenému lidu, mezi nímá
se hrdina románu pohybuje. Však i romantika má
skutečný poklad, autor líčí kraj i lid věcně dle pravdy
a tím výpravování, připomínající Julesa Vernea, na
bývá své ceny.e
ojnjě
* Vlad. Josef Procházka: Sloup.
Manocha, Puňkva. Průvodce po severním dílu
moravského Krasu. S mapkou a 10 obrázky v těxtu
V Praze. Nákladem vlastním. V komisi knihkupeclví
Héjda a Tuček. Karlovo náměstí. Stran 61. Cena
60 hal.
Malá knížka, kapesního, turistického formátu
s hojnými obrázky, instruktivně psaná. Autor, známý
odborník a znatel geologicky neobyčejně zajímavého
moravského Krasu, napsal ex priváta sua diligentia
své dílko, jedině za tím účelem, aby naše v česko-
slovanské obecenstvo bylo upozorněno na divukrásný
onen kraj, kde mátka příroda plnýma růkama roz-
dávala, vytvořivši pravý pohádkový kout v samén
srdci moravského kraje. Bělostnými krápníky ná
dherně vystlané jeskyně, srázná, ponurá skaliska.
rozmárně Hned na povrchu, hned pod zemi vtěkajíci
ponorné říčky a potůčky, zasmušilé a závratné pro-
pasti, rozkošné, pestrou květenou bohatě vyšperko-
vané žleby a údolí tvoří okolí, jímž průvodce
páně Procházkův čtenáře provádí. Snadným slohem
vykládá pojem moravského Krasu, jeho zvláštnosti,
uvádí nezbytné turistické údaje, vzdálenosti, cesty.
pobyty, poučky sběrací, přírodnické a pod.
Hlavní čásť průvodce věnována jest sloup ským
jeskýním, jež vedle ohromně propadliny Macochy
jsou nejzajímavějším bodem moravského Krasu.
Jeskyně nicová a krápniková, sstaré skály«, jeskyně
šošůvská, kůlna, poustevna, Sloup, sloupské slepé
údolf, Macocha, Puňkva, jsou asi nejzajímavějsí
samostatné kapitoly průvodce. Text provázen jest
řádou pěkných illustrací, geologickou mapkou území
moravského Krasu, půdorysem sloupských jeskyň.
názornými průřezy Macochou, a v zadu i seznamem
lehce pořiditelné, nejdůležitější literatury Krasové
#10
alto_textblock
#10
mináře.
#11
alto_textblock
#11
Z českých listů.
* Obzor literární a umělecký počal — aspoň n
obálce — zabývati se soustavněji cizí literaturou vě-
deckou, a uveřejňuje vybraný přehled francouzských.
anglických, německých novinek, ve skupinách, zl
#12
alto_textblock
#12
teratury, filologie, filosofie atd. Máme toho vrcho
vatě potřebí, abychom trochu přehledněji a soustav
něji dovídali se z českých listů o duševním hnut
v cizině a nejnovějších cizích plodech literatury vě-
decké. Registrujeme toho dosud až běda málo
Zvlášť pro naše pilné pracovníky na venkově, jich
máme již dostatek, bylo by takové seznamování s po
krokem cizích věd duchovních a s případnou litera
turou neocenitelné, tím spíše, že cizí listy toho
druhu v Praze přístupné, jsou jim nedostupny.
Ze »Školy našeho venkova«: »Dožlli jsme se
že již Němcová přišla podrubé na index naších škol
nich knihoven. Němcová se konfiskuje, ale knihovny
se naplňuji literárním škvárem, sbírkami P. Dvořák
atd. Naubertovými knížečkami s pestře malovanými
obálkami »o strašidelných hradech, kostliveích, po
kladech. A bohužel posílají takové skvosty samy
okresní školní rady: Ba druhdy posílávaly je potu
ctech. Dnes jsou na štěstí zakázány. Na Plzeňsk
dostala obecná škola v Hromici 12 Hynkových Indi
ánských povídek.-
Čtenář.
#13
alto_textblock
#13
Ze slovanských listů.
#14
alto_textblock
#14
*O nově jmenovaném místopředsedovi petro
hradské akademie nauk Petru Vasiljevijči Ni
kitinovi přináší »Huna« několík podrobnějších
zpráv. Narodil se 27. ledna r. 1849 v Ustužně nov
gorodské gub. a vzdělal se v duchov. semináři petro
hradském, načež ukončil kurs v carském historicko-
filologickém institutě. Dvě leta strávil na vědecké
cestě za hranicemi a po svěm návratu byl jienován
mimořádným professorem na Bezborodkově lyceuv
Něžíně. Na základě dissertace »05 očnonax aln kp
rI Oexoropeni Oeokpra« byl jme-
nován od university petrohradské magistrem řecké
slovesnosti a r. 1879 stal se docentem na universitě
petrohradské. Roku 1883 dosáhl doktorátu dissertac
»K i oraanil-
a záhy jmenován mimořádným, r. 1886 pak řádným
professorem. Od toholo roku byl též členem petro-
hradské akademie a měl účastenství v několika ko-
misích při ministerstvě nár. osvěty. Od r. 1896 jes
tajným radou. Práce jeho, rozptýlené z vělší časti v
odborných publikacích, mají namalý význam a mnohé
jeho kritické poznámky a výklady k řeckým textům
nabyly všeobecné platnosti i u západních filologů.
Ve Lvově vážně pomýšlejí na zřízení dru-
hěho stálěhodivadla. Tvoří se akciová spo
lečnost s kapitálem půl millionu zl., která hodlá po-
staviti divadlo na místě, patřicím nyní rodině Fredrů
Úsedlost ta skládá se z pěkné zahrady a starého zá
mečku, v němž bydlil a větší čásť svých her napsal
Alekander Fredro. Nové divadlo bude pěstovati dra-
mata, komedie, opercttuca operu. A u nás?
Spory mezi Poláky haličskými a ruskýmio
prvenství kulturní dosud neúslávají. W. D
browski v »Tygodniku Naukowém«. vyčítá opětně
Varšavě, že zmonopolisovala prb sěbe všechnu mou-
drost a z místních potřeb tvotí genije, odmitajíc na
dané spolupracovníky haličské, kteří jsou ozdobou
polské literatury. Varšavské listy brání se, že nevědí
o jakých »ozdobách literatury« mluví p. Dabrowski
ale že mohou se vykázati hojným počtem příspěvkt
od spisovatelů haličských. Jmenovitě uvádějí Kre
chowieckého, Tetmajera, Rydla a j., kleří vesmě
jsou vílání na sloupcích lislů varšavských.
*V Krakově bylo založeno před čtyřmi lety
ženské gymnastum, na němž letošního roku po
prvé odbývány maturitní zkoušky. Při zkouškách by
přítomen ministr osvěty a místopředseda školní rady
Z 21 žaček obstálo 16, z těch bylo 6 s vyznamena
ním, 4 dostaly opravu z jednoho předmětu. Do
ústavu přijímají se žačky od 13 let a kurs trvá
»Konkurs století« vypsala redakce »Kuryera
Warszawského«, obrátivši se k učencům, spisovate
lům a umělcům s dotazníkem, které z prací XIX
stol. na poli vědy, literatury a umění polského po-
kládají za nejlepší. Dotazník obsahuje 14 rubrik,
z oboru vědy a 7 z oboru literatury a umění. O
zajímavého konkursu očekává se mnoho podrobných
zpráv o vkusu nynější doby, jakož i probuzení zájmu
k věcem idealním v nejširších vrstvách společnosti
polské. O výsledku plebiscitu přineseme podrobnější
Slavjanin.
sl
#15
alto_textblock
#15
pět lel.
#16
alto_textblock
#16
zprávu,
#17
alto_textblock
#17
Bibliogranie.
* Sjezd bibliografů. Mezi četnými sjezdy
o letošní výstavě v Paříži skoro bez povšimnui
minul biblřografický. Zasedal od 20. do 23
srpna ráňo od 9 a odpoledne od 2 hod. v Descar-
tesově amfitestru pařížské Sorbonny. Prvý celý den
a dopoledne druhého dne věnovány referátům o
stavu cizích knihoven, návrhům administrativním.
Druhý den odpoledne navštívili účastníci sbírky
knihovnu prince Rolanda Bonaparta v paláci na
Place Jéna. Zbytek dne věnován prohlídce výstavy
knižní na poli Martově. Třetího dne podniknut výlet
do Chantilly, kdež prohlídnuty byly bobaté sbírky.
Čtvrtý den zahájen prohlídkou Bibliothěque Nalio
nale, po níž v nádvoří byli účastníci fotografováni
Odpoledne byla ještě poslední schůze, na níž dosti
důležitá usnesení se stala. Vělšina jich má důleži
tost jedině pro bibliotekáře. Pro širší obecenstv
má význam leda návrh bibliotekáře knihovny de
l'Arsenal H. Martina, aby se hojně zakládaly
knihovny, věnované periodickému tisku. Tedy ne
knihovny na uschovávání knih, ale sbírky denníků
týdenníků, měsíčníků, časopisů všeobecných i od-
borných atd., všeho co periodicky vychází v té které
zemi. Jednání sjezdové bylo skončeno oživeným
banketem na výstavě a skvělým večerem v paláci
prince Rol. Bonaparta. Účastenství bylo hojné
Přihlášeno bylo 181 členů, ale přišlo jich více. Dle
národností bylo 120 členů z Francie, 13 z Ameriky
(Spoj. státy), 10 z Německa, 9 z Anglie, 4 z Belgie
pouze 4 z Rakouska, 3 z Uher, 3 z Ruska, 3
Dánská, 2 ze Švédska, 2 z Italie, 2 z Mexika a po
1 z Řecka, Portugal, Rumunska, Holandska, Švýcan
ba i z Monaca. Officiální delegály vyslaly : 1. mini-
sterstvo zahraničních záležitostí v Pařiží, 2. město
Vídeň zástupce městské knihovny, 3. stát Mexiko
(2 zástupce), 4. stát belgický, 5. stát ruský, 6. Spo-
jené státy americké (3 zástupce, z nichž jedna
dáma), 7. stat švédský, 8. Česká Akademie věda
umění v Praze (dra. B. Prusíka, jenž přednesl
druhý den sjezdový referát »O české bibliografii
o přítomném stavu českých knihoven« *), 9. stát
dánský, 10. knížectví monacké, 11. Société des étu-
des historique u Paříží a 12. Sociélé bibliologique
Rušse. Bije do očí slabě účastenství z Rakousko-
Uherska. Ze čtyř členů rakouských jeden (prof. K
Menger z Vídně) byl účasten sjezdu jako soukromá
osoba, druhý J. M. Besse) byl za vídeňský klášten
benediktinův; teprve třetí a čívrtý (skr. Beck a dr
Prusík) zastupovali knihovny (onen městskou vídeň-
skou, tento bibliografickou sekci České Akademie).
Státní i zemské knihovny, naše pražská městská
knthovna atd. nebyly na sjezdu bibliotekářů zastou-
peny.
Mr. Penn.
* Kalendář professorstva českého na rok
1901. Nákladem Karla Brandeisa v Třeboni. Ročník
VI. Redakce prof. Václava Königa. Obsahuje
obvyklou přílohon, schematismem i poslední změny
ve jmehování
* Humofistický kalendář na rok 190
Uspořádal. Frant. S. Procházka. Ročník XVIII
Nakl. J. R. Vilímek. Také letošní ročník téte
rozmarné publikace opatřen jest četnými illustracemi
L. Nováka, Mutticha, J. Loukoty a j. Delšími
články veršem i prosou přispěli K. Leger, B. Kamin
ský, Alfred. Carfioli, V. Štech, Ant. Nečásek aj
Mimo to obsahuje kalendář celou řadu drobných
vtipů veršem i prosou.
* Kalendář české demokracie právě vyše
v pěkné úpravě s třibarevnou obálkou, nákladem
knibtiskárny nár.-soc. dělnictva, redakcí V. Jar
Kloláče. Vedle obvyklých kalendářních rubrik ob
sahuje bohatou čásť textovou. Cena 35 kr., poštou
40 kr. — Objednávky přijímá admin. správa tiskárny
nár.soč. dělnictva, Praha, Školská ul.) č. 10..
#18
alto_textblock
#18
Školská hlídka.
#19
alto_textblock
#19
Ze školy Ženského výrobního spolku
českého. Zápis do obchodní školy tohot
ústavu bude v pondělí dne 17. L. m. a nikoliu
v neděli, jak bylo omylem udáno.
Na pokračovací škole obchodiní n
Král. Vinohradech počiná skolní rok v neděl
#20
alto_textblock
#20
*) Nemalá poptávka účastníků po časopis-
»České knihovnictví«.
#21
alto_textblock
#21
dne 16. září. Žáci školou touto povinní sejdous
o 3. hod. odpěl. v kreslírně I. měšťanské školy chla-
pecké v městských sadech ku zápisu, načež po jieh
roztřídění oznámen jim bude další pořádek.
Obchodní škola v Přerově byla právě
fyto dny ministerstvem schválena. Kuratorium pe
čuje o upravení místností a bude tyto dny jmenovati
učitelské síly, při čemž ovšem přihlíženo bude ku
praklické způsobilosti vedle paedagogických zkuše-
nosti. Škola talo, první toho druhu na Moravě, bude
míti během času veliký vliv na rozvoj obchodu od
chovávajíc mu sily způsobilě. Záleží tedy na těch
kdož chtějí obchodu se věnovati, aby použili hojně
této přiležitosti ku odbornému vzdělání se. Školn
rok počíná 17. záři
Supplentské místo. Na české reálce
Prostějově přijme se supplující učitel, zastávající sy
stemisované místo pro frančinu a češtinu nebo něm
činu. Žádosti ředitelství ústavu.
#22
alto_textblock
#22
Dramatické umění.
#23
alto_textblock
#23
+ Z kanceláře Národniho divadla. Dne
hraje se Drachmannova pohádka »Byl jedno
jeden král« (4. čtvrtka předpl.) Zejtra vystoup
náposledy paní Růžena Koldovská jako Violetta v
Verdiově opěře »La Traviatat. V neděli bude
stě představení Smetanovy opery »Daliborea
sice mimo předplacení. Úroslulý koncerlista Jan
Kubelík získán byl ku dvěma koncertům v Ná-
rodním divadle. První koncert bude v sobotu dne
22. září a sice mimo předplacení při pravidelnýei
cenách operních; záznamy přijímají se již ode dneška
u denní pokladny. Paní Olivová účinkovala ve vče-
rejším představení »Fatinice«, ačkoli silně chraptěla.
+ Z kanceláře smichovského divadla
Dnes opakuje se po sedmé Vanderer-Kubikova ča-
sová Iraška »Bez halíře do Paříže«.
+ Pištěkovo letní divadlo na Král. Vino-
hradech. Dnes dává se veselohra »Cvprienna-
o 3 jednáních od V. Sardoua. V titulní úloze vy
stoupí jako host pl. Maroldová. Zároveň vystonp
p. Miloš Nový v úloze de Prunella jako nově enga
žovaný člen. Koncertní produkci v mazihře řídí pe
úplném orchestru řed. Pištěk. Vstupenky na sedadl
vydávají se ráno od 1829. do 10. hod. dopoledn
v divadle u kasy. — Pro příští neděli peipravuje se
»U černého konička«, veselohra o 4 jednáních
Schönthana
+ Divadlo »Urania« na výstavišti v Král.
Oboře. (Ředitel V. Suk.) Dnes o 1/27. hod. má
svou benefici nejpřednější síla činoberního perso-
nálu, slečna Zdeňka Teršová. Zvolila si Suvorinove
drama »Taťana Rěpina«, v němž hraje tílulní roli.
V ostatních hlavních rolich zaměstnány jsou dámy
Šípková. Veselá, Konětopská a pp. : Šipek, Lach“
mann, Čekanský a Kovář. Předprodej lístků v trafice
na Příkopě, proti »Spinkům«, do 4 hod. odpol.
+ Divadlo v Libni. (Ředitel Antoš J. Frýda.
Dnes odpol. je představení pro školní mládež při po-
lovičních cenách. Dává se »Svatoň a Milena«, kou-
zelná báchorka v 5 obrazech. — Zejtra Iraška se
zpěvy »Milín Bilín«. — V neděli obraz ze živola pa-
řížského »Dva sirotci«. — Příští úterek má po Alois
Urban svou benefici, ku které zvolil obraz ze života
polského: »Martin Luba«
#24
alto_textblock
#24
Hudba.
+ V klavírním ústavě pí. Hedviky Kres-
sové v Žitné ulici č. 26. nároží Tůnní ulice, jehož
výkony a methoda jsou chvalně uznávány přísluš-
nými kruhy, započal zápis žáků již dnem
12. září. Majitelka ústavu vykázati se může státní
zkouškou, složenou ve všech předmětech s vyzname-
náním. Byla žačkou mistra Fibicha a prof. Slavkov-
ského. Ústav osvědčené učitelky navštěvují dítky
výbradně českých a nejpřednějších rodin pražských
+ Ve známé, osvědčené pěvecko operní
škole J. L. Lukese v Křemencové ulici č. 164—II
koná se zápis dam a pánů od 12. září. Školní bě
počne 15. září. Vstup v každý čas umožném.
+ První kapelník Národního dlvadle
v. v. pan Adolf Čech nabízi se nastávajícím
operním pěvcům a pěvkyním jako korrepeti to
k důkladněmu nastudování operních a operetních
partií. Bydlí v Praze v Náplavní ulici č. 8..
#25
alto_textblock
#25
Ze soudní síně.
#26
alto_textblock
#26
Z Valašského Meziříčí se nám sděluje, že místo-
držitelství potvrdilo rozhodnutí okres
níhe hejtmana valašsko-meziříčskéh
Kleina, který uložil pp. R. Borovičkovi, J.
Brožovi a Al. Vilímkovi trest vězení za
to, že za návštěvy generálního štábu vojenského
s bar. Beckem vyvěsíli plakáty »Zde jze dostati
Ostravský havíří« a pod. Odsouzení zároveň vyzváni.
by trest nastoupili v pondě í dne 17. t. m.
#27
alto_textblock
#27
Věstník živnostenský a dělnický.
*První řemeslnicko živnostenský sjezd
slovanských národností rakouských, kter
ve dnech svatováclavských t. r. v Praze koná
bude, dlužno dle příprav již nýní na všech
stranách konaných, po stránce m oráln'í po
važovati zabezpečeným. Pokud se týče stránky
hmotné, jest samozřejmo, že velkolepá akce
jakou sjezd bude, vyžadujíc horlivé činnosti
v celém soustátí rakouském, nedá se pro
vésti bez značných nákladů fi
nančních, jež kryty býti mus
dobrovolnými přispěvky korpo
rací živnostenských, zastupitel
stev českých měsť a okresů
českých ústavů a podniků finaně
nIch. Za účelem získání potřebných obnosn
obrátila se již finanční komise sjezdová na
všechny korporace shora zmíněně a třeba kon-
statovati, že vedle skvělého daru 2000 korun
od rady král. hlav. města Prahy, došly již četne
příspěvky od zastupitelstev předměstských i ven-
kovských, od záložen a spořitelen atd. Nutn
však podotknouti také, že ze třináeti seť živno-
stenských společenstev teprve dvaci et š es
jich příspěvky své výboru sjezdovému zaslali.
Jakkoliv jsme přesvědčeni, žel všech n
společenstva i po této stránce plně do
stojí povinnosti, jakou jim ukládá péče ot
by zdar sjezdu všestranně byl zabezpečen, přece
máme za svou povinnost upozoruití je na t
že v zájmu všei jest, aby veškeré přispěvky
výboru sjezdovému co možná nejdříva byly z
slány. — Kancelár výboru sjezdového na
chází se v místnostech Řemesl.-živnost. beseuy
pražské (Nábřeží č. 20.
#28
alto_textblock
#28
rz oslelor
#29
alto_textblock
#29
Stávkv
Z Nového Yorku, 12. září. (C.-B.) Horníe
v dolech na uhlí anthracitové — celkem 142.420
osob — usnesli se zastaviti práci. Stávka má počít
12. září.
#30
alto_textblock
#30
Sportovní věstník.
Stokilometrový závod Č. K. veloc
pedistů Kostelec n. L. pre letošní rok se zru
šuje. Závod měl býti pořádán 16. t. m.
#31
alto_textblock
#31
Válčení s Čínou.
V Praze, 13. zář
#32
alto_textblock
#32
o Vyjednávání i zbrojení.
Překvapujíci zvěst donesl dnes drát, ovšen
níkoli přímo z Činy, nýbrž z Nov. Yorku, z n
spolehlivého tamního »Journalu«. Lihunčan za
stavil prý své prostředkování míru, jelikož
prine Tuan proti jeho krokům protestoval. Po
tvrdila-li by se zpráva tato, znamenalo by t
#33
alto_textblock
#33
ovšem jen, že na dvoře čínském zvítězil opět
proud cizincům nepřálelský, v jehož čele stál
prine Tuan, pro nějž mír ovšem může zna-
menati ztrátu hlavy. Na štěstí možno však, že
jde o pouhý maněvr proti ruskému návrhu,
k němuž se propůjčil — Nový York
Rusko trvajíc na svém návrhu, počítá nic-
méně dnes prý znovu s eventualitou, že bude
míli v Číně přece i na dále zapotřebí silné ar-
mády, třeba budoucně snad převzalis jiní ještě
nežli čínští živlové roli rušitelův. Proto Rusko
obnovilo i výpravy vojska z Oděssy a Seva-
stopolu do východní Asie. Včera proplula Bos-
porem lazaretní loď »Carica« asi s 200 po-
stelemi, 20 lékaři atd. Dnes plul Bosporem
další parník ruský s vojskem do východní
Asie, v 10 dnech propluje pak tudy
ještě za stejným cílem 6 parníků
naj atých s 8500 muži a velkou zá-
sobou válečného materiálu, však
is množstvím pražců a kolejnic.
#34
alto_textblock
#34
Útoky na rakouské vyslanectvo.
Čínský list »Sun vaj-ji pao« sděluje v do-
pise pekinského jednoho úřadníka tyto po-
drobnosti o červnových útocích na rakouské
vyslanectvo: »Dne 14. června večer došlo
k velkému shluknutí na třídě hatomenské a na
ulici dle Sira Roberta Horta přezvané, kteráž
vede poděl rakouského vyslanectva. Boxerové
až dlouho do noci tropili zde pustý hluk.
Z rakouského vyslanectva stří-
leno na ně (dříve než oni střileti počali?
Pozn. red.). Někteří boxerové padli a ostalní
byli střelami těmi poněkud zasaženi; nebyli
ještě dosti vycvičeni a silní a proto usnesli se
vyčkati příchodu zkušenějších. Dne 16. června
zapáleno několik velikých skladišť čínských
v čínském městě. Dne 19. června zavražděn
německý vyslanec. Tím byla roztržka s cizími
státy dokonána. Vláda mínila, že teď nelze již
ničeho zachrániti i vyslala voje Kon
suovy k útoku na vyslanectva
20. června o 4. hod. odpol. zahájily voje ty
palbu z děl i pušek proti rakouskému vysla-
nectvu. Boj trval po celou noc. 21. června
pozoroval pisatel tohoto dopisu, jak vojáci od-
dílu zmíněného, sedice na střechách sousedníeh
domů, střítejí na rakouské vyslanectvo. Mezi
1.—3. hod. odpol. vnikli útočníci do budovy
té, pobořili ji a zapálili.«
-
o
Francouzské loďstvo v Čině se zmocnilo
krásné trofeje při dobytí Taku. Dyl to bril-
lantní kousek odvážlivosti, již dokázali fran-
eouzšti námořníci. Zajali loď torpedovou, která
byla zhotovena v Německu pro Čínu. Jestto
loď úplně nová, která nebyla nikdy ještě v uži-
vání. Chef francouzského loďstva dal ji ihned
vyzbrojiti a pojmenoval ji »Taku«.
Bude slavnou vzpomínkou válečné výpravy
Francie proti Čině.
#35
alto_textblock
#35
Diplomacie.
Z Londýna, 13. září. (C.-B.) »Timese
sdělují ze Šanchaje ze dne 11. t. m.: Lichunčan
dostal císařský edikt, že prine Čin a generá
Junlu byli jmenováni vedle ného vyjednavately
o mír. Prine Čin nalezá se nyní ve vlastním
domě ve čtvrti města, již střeží japonské vojsko.
Generál Junlu jest prý se svým vojskem blíže
Pintinu v Šansi, východně od Tajjnenu, kdež
chrání ústup císařského dvora. Lichunčan radil
mu, aby prohlásil otevřeně, že jeho vojsko, na-
padnuvši cizozemce, jeho, Junla, neposlouchalo.
Lichunčan prý pak uvidí, jsou-li spojenci ochotn
přijati jej za vyjednavatele o míe
Zpráva z Čančituna oznamuje, že generál
Junlu pr jevil ochotu jiti do Pao-Tinu, že však
se zdráhá přijati ještě jmenování vyjednavatelem
o mír.
Z Londýna, 13. září. V domorodých
úřadních krüzích a mezi Japonci soudí se, že
tajná německo-ruská smlouva v příčině Činy
skutečně existuje.
Z Washingtonu, 12. září. (C.-B) Li-
chunčanovi bude prý dána k disposici vojenská
lod, bude-li si toho přáti sir Robert Hart.
Z Vratislavi, 13. září. Dle soukromého
listu dobrovolníka východo-asijského pěšího pluku
choulostivé místo v bremer-h a vens ké
řečí císaře německého ze dne
23. července znělo takto: »Odvolávaje se na
vaši přísahu mně složenou, žádám, byste žádné
milosti nedávali. Nečiňte žádných zajatých,
neboť máte býti pomstou za ukrutnosti, spá-
chané v poslední době.
Z Washingtonu, 13. září. (» Köln. Zlg.«)
Státní departement oznámil Lichunčano vi,
že vláda Spojených obeí uznává ho za
řádného a plnomocného vyjedna va te le
mir u.
Z Londýna, 13. září. (C.-B.) »Reuterova
kancelář« oznamujé z Pekina 7. t. m.:
Prine Čin vyjádřili se v soukromé rozmluvě
s cizími zástupci, že je zplnomoeněn k vyjed-
návání, ale bez Lichunčana nic nemůže činiti,
pročež mu telegrafoval, aby přijel do Pekina.
Z Nového Yorku, 13. září. (C.- B.) Dle
depeše »Journalu« ze Šanehaje, zastavil I-
chuněan vyjednávání o mír, poněvadž
prine Tuan námitky proti tomu učinil.
w. Z Londýna, 13. září. Vídeňský do-
pisovatel »Standardu« zvěděl prý, že anglická
odpověď na ruský návrh jasně pravi, že na
bpuštění Pekina před splněním jistých podmínek
nelze pomýšletí. Žádná jiná moc neodpověděla
prý tak určitě. Rusko, vidouc Anglii po bol
Německa, pozbylo prý skorem již vší nedů-
věry proti plánům německým na dálněm vý-
chodě. Nyní vyjednává prý se dálea
základem kompromisu budou snad
tyto podminky: V soverní Číně nejvíee
interessované státy, Anglie, Německo, Japonsko
a Rusko, měly by v Pečilsku po 10.000 muzn.
Spojené státy a Francie zmenšily by své kon-
lingenty na 5000 mužů neb na méně; oddily
rakouský a vlaský byly by vílány
Všechny strategické posice v Pečilsku, jako
Taku, Tjencin i Paotin a jiné, o nichž bys
velitelé na místě dohodli, byly by posádkami
zajištěny. Síla posádky rakouské závisela by od
průtahu a rázu vyjednávání s Čínou. Byla by
z politiekých i z vojenských důvodů změněna
a snad i kdyby vyjednávání mělo uspokojivý
průběh, zcela odvolána; v každém ale případé
— a toť hlavní podmínka — vojsko, jež by
v Pekině zůstalo, bylo by rázu mezi
národn ího.