#1
alto_textblock
#1
velikým psem ovčáckým. Od mastiffa (Švýcary
mají též své těžké »alpines mastiffs«) zdědil prý
vysoký stupeň intelligence, jemný čich a místní
paměť a věrnost, od dánského psa velikosta
sílu. Po pět století mnichové plemeno zdokona-
lovali a povolání jejich přizpůsobovali. Když
i tedy Beckmann ve svém díle o psech od-
kazuje »všechna poetická líčení a vyobrazení,
fak psi klášterní s přikryvkami a občerstvením
sami na hledání zasypaných se vydávají, jakož
i tklivou scénu, jak starý Barry nese zachráně-
ného hošíčka na hřbetě a u vrat kláštera za
zvonek tahá, by vpuštěn byl«, do říše dětských
báchorek, nelze o platných službách psů v tomto
směru pochybovati, a v klášterním museu nale-
zají se skutečně věci takto používané.
Avšak, i když tak se děje na ujmu histo
rické starobylosti plemene, jest dle pravdy
nutno říci, že bernhardin našich výstav jest ple-
meno moderní, výsledek pečlivého chovu a
výběru.
#2
alto_textblock
#2
Krásní tito psi s dlouhou srstí, jasnou
bílou a červenou barvou, obrové výšky nad
kohoutem až 80 cm. a váhy až 90 kg, nemají
se svalnatými pracovními psi kláštera ničeho
více společného, nežli typickou hla vu.
Jak by mohl též takovýto kolos, se svou
těžkou, poněkud nemotornou chůzí, značnou
váhou snésti namahavé pochody? Jen ne-
citelnost k mrazu a ušlechtilý výraz tváře
zbyly mu od předků. Jest třeba uvážiti, že psi
klášterní v největší nepohodě druhdy 3 až 6 dní
se venku potulují. Jsou případy, že psi již po-
hřešovaní, teprv za 10 až 14 dní na kostru vy
záblí do kláštera se vrátili.
O vypěstování dlouhosrstnatého bernardina
mají zásluhu hlavně Angličané, mistři výchovy
zvířat vůbec a psů zvláště. Zde teprv sportovně
oceněny byly přednosti plemene, křížením s psem
novofundlandským toto zvětšeno a výstavami
zpopularisováno.
#3
alto_textblock
#3
Kam dospěli Angličané ve své snaze do-
cíliti zvířat obrovských, dokazuje proslulý Plin
limmon, jenž dosahoval v plecích výšky
88 cm. a vážil 98 kg!
#4
alto_textblock
#4
V letech šedesátých byli všichni psi v klá-
šteře svatobernhardském jednobarevní; jsou-l
dnes oblíbení s kresbou bílou a oranžovou,
není to na újmu ušlechtilého jich původu. O
klášterníků, jichž Hospicium založeno bylo
v X. neb XI. století, činných ve službě obětavé
lásky křesťanské, nemožno žádati, by účelně
pěstovali krásu psů; plemeno zdejší bylo za-
jisté několikráte na vymření, neobmezuje se
však na klášter neb kláštery podobné, nýbrž
jest domácí od pradávna v hornatých částech
Švýcar. Nimbus a slávu ovšem čerpalo jen
z kláštera jmenovaného. Nelze však bez-
pečně říci, jakého druhu byli zde psi po
všechny doby zde držení. Dva portréty ze
17. století v klášteře samém poukazují
již na bernardiny význačně klenutým temenem
lebky a krátkou mordou. Též na obraze v blíz-
kém hostinci u »Déjeuner de Napoléon« nale-
zají se obrazy z let 1820—30, představující
přechod Napoleona přes horu Velký Sv. Bern-
hard, kdež převor vítá Napoleona, provázen psy
rozhodně typu bernardinů. Jsou krátkosrstní,
silných údů, konce ocasu poněkud zakřiveného,
hlava s význačnou vypouklinou čela a temenem.
Angličané zanedbávali poněkud typickou hlavu.
v novější době vítězí opět typus hospizový. Mo-
hutná význačná hlava se širokým klenutým če-
lem, hlubokou rýhou mezi očima, přecházející
v neširokou tlamu činí právě bernhardina psem
majestátným a vážným, jehož imposantnost trp
jen poněkud úzkým zadkem a pohybem druhdy
nepěkným. Není však vhodnějšího přítele rodiny,
věrnějšího strážce domu a průvodce i slabých
dětí. Pohlédněme jen na imposantní zjevy, jaké
poslední výstava nám předvedla: cenami po-
krytého »Pluta svatobernhardského« ceny 5000
K, moudrého »Bojara«, jenž má již svou hi-
storii, různé »Barry«, nesoucí jmeno po slave-
ném dnes v museum bernském vycpaném předku
svém, i pěkný dorost domácího chovu, a nebu-
deme se diviti vyšší ceně, jaká se obětavému
pěstiteli za čisté plemeno zaplatiti má. A j ak
jest žádoucno, by u nás zavládl
lepší vkus v oblibě psů a našli se
pěstitelé plemen čistokrevných.
Jak ohromný výtěžek měla jen
Anglie vývozem bernhardinů do
A meriky! Bez práce není úspěchu.
#5
alto_textblock
#5
Očkování a léčení syrovátkou
krevní.
#6
alto_textblock
#6
Píše MUDr. Pelnář.
#7
alto_textblock
#7
Seroimmunisace a serotherapie dobyly si
čestného místa v arsenálu moderního lékařství,
avšak jako každá radikálnější novota netěší se
dosud úplné důvěře obecenstva a proto chceme
těmito řádky poukázati k podkladu i oprávně-
nosti obou těchto nových method.
Původ obou jmenovaných method jes
v theoretických pracích bakteriologických. Už
od dob Pasteurových bylo známo, že jest možno
postupným očkováním většího a většího množ-
ství mikrobů učiniti zvířata immunními proti
smrtelné dávce těchto mikrobů. Při tomto po-
kusu napodobujeme přírodu, která skýtá podob-
nou immunitu, když člověk přestojí neštovice,
záškrt, spálu, tyfus. Na tomto principu založena
také immunisace proti některým nemocem
v anglickém vojsku africkém, egyptském, indi-
ckém se už několik let očkuje oslabenými kul-
turami bacilla tyfového a podle zpráv officiál-
ních se tím velice snižuje počet tyfů mezi vo-
jáky; podobně jest »vaccina Haffkinova« proti
moru zabitá kultura bacilla morového; na tom-
též principu spočívá očkování lymfou z krav-
ských neštovic proti lidským neštovicím; vedle
těchto nejznámějších způsobů užití bych se
zmínil o podobných pokusech očkovacích proti
choleře, a u dobytka proti uhláku, července
prasat, moru plicnímu.
Ale bakteriologové při pokusech svých uči-
nili další nález: krev immunisovaného zvířetea
zvláště syrovátka krevní (serum) vstřiknuta
druhému zvířeti pod kůži, nebo do dutiny
břišní anebo do krve, způsobí, že i druhé
zvíře je proti téže kultuře immunní.
Tento poznatek měl veliký význam praktický.
Do té doby bylo nutno při očkování pracovati
s nakažlivým materiálem samým: bylo to sice
někdy úplně bez nebezpečí, jindy však přece
jen povážlivé, zvlášť na př. při očkování proti
uhláku u zvířat. Nyní však možno bylo užiti
syrovátky krevní, která nechová žádného mate-
riálu nakažlivého. Nová methoda neukládá léčí-
címu žádných větších manipulací, k nimž by při
rozsáhlejší praksi ani neměl času. Konečně tím,
že se serum vyrábí v laboratořích a rozesílá už
k vstřikování připravené, zaručuje se spolehlivost
preparátu. Také organismus snadněji snáší vstřik-
nuté serum než vstřiknutou kulturu. To všecko
jsou důvody, proč se seroimmunisace těší ta-
kové pozornosti. Než takové serum má ještě
další účinek: vstřikne-li se zvířeti nakaženému
velmi brzy po nakažení, zachrání se tím zvíře
od smrti jinak jisté. Kdežto se dá prvnějšího
účinku docíliti skoro u všech dosud zkoušených
nákaz (seroimmunisace), musí se účinek léčební
stanoviti od případu k případu, neboť se v tom
ohledu mikroby chovají různě. R. 1892 se pře-
svědčili němečtí badatelé Behring a Wernicke,
že takový léčebný účinek má serum zvířat immu-
nisovaných proti záškrtu a roku 1894 pro-
hlásil totéž na základě svých samostatných
pokusů také Francouz Roux: Serum immu-
nisovaných zvířat proti záškrtu
(užívá se koní) má účinek immuni-
sační i léčebný. O pravdě této věty
může se každý přesvědčiti v bakteriologické la-
boratoři, kde se v každém kursu opakovává
pokus příslušný: morče se nakazí diftherií;
druhý den, někdy třetí pojde; druhému morčeti
napřed se vstříkne serum a pak se nakazí —
zůstane zdrávo; třetímu morčeti po nakažení za
několik hodin vstřikne se serum — i toto morče
se uzdraví. Netřeba připomenouti, že se vstři-
kují kontrolně různé indifferentní látky, jako na
příklad voda, bouillon, ovšem bez úspěchu.
Pokus tento se vždy podaří a povinnost
každého, kdo nechce stavěti na autoritě,
jest se o něm přesvědčiti: věřiti, nevěřiti
není na místě tam, kde možno věděti. Serum
protidiftherické dnes v praxi skoro zdomácnělo.
Má dvojí prospěch: v době epidemie záškrtu
možno vstříknutím sera členy své rodiny immu-
nisovati proti záškrtu; jaké to dobrodiní pro
lidi, kteří se musejí s nemocným stýkati ! Tolik
případů je známo, že lékař ztratil všecky své
děti, jimž nákazu ze své praxe přinesl! A za
druhé, v prvních začátcích nemoci působí lé-
čivě. Pravím, v prvních začátcích — ne po
řadě dní, kdy už jest nemocné dítě otráveno
jedy diftherickými i uhličitou kyselinou násled-
kem nedostatečného dýchání. Diagnosa diftherie
jest lehká a jest jen na rodičích, aby v čas
volali lékaře a neměli nedůvěru v serotherapii.
Vstřikováním sera se zachrání veliké percent
#8
alto_textblock
#8
nemocných dětí a má-li rodina dětí víc, dají
se ostatní immunisovati. Dobrý účinek sera
diftherického (které v Rakousku vyrábí prof.
Bujwid v Krakově a prof. Paltauf ve Vídni)
dokazují statistíky celého světa. Professor zdejší
jedné kliniky mi v hovoru řekl, že chtěje uká-
zati studentům pěkné pablány diftherické, jest
často v nemalých rozpacích, poněvadž z ohledů
humanitních ovšem musí ihned vstřiknouti se-
rum, ale tu obyčejně ve 24 hodinách už pa-
blány mizejí. Podle sebraných zpráv úřadních
onemocnělo v Čechách za posledních pět let
záškrtem 50.000 lidí, z nichž 17.000 zemřelo
(to jest skoro 34 ze sta). Z těch bylo: léčených
serem 17.000, z nichž zemřelo 3000 (to jest
18 ze sta), kdežto z neléčených serem 33.000
umřelo 14.000 (čili 41 ze sta)*). Co tu za-
chráněných lidských životů!
#9
alto_textblock
#9
Slyším však námitku: serum diftherické už
způsobilo různé nepříjemné následky. Dosud se
může vážně mluviti jen o italských 8 případech
tetanu smrtelného. Zdá se, že bylo serum zne-
čištěno, ač není dosud vyšetřování zkončeno.
Ale mluví srážka vlaků proti užitečnosti dráh?
Uvádí někdo parníkovou katastrofu proti paro-
plavbě? Loni se otrávilo několik tisíc lidív
Anglii utrýchem, který se dostal do piva. Ani
nejpřísnější tempereneláři to neuvedli jako dů-
vod proti pivu. Opakují se tu s podivuhodnou
podobností tytéž věci, které musilo překonati
očkování proti neštovicím, než nabylo důvěry.
Počáteční nedůvěra není nikdy dobré věci na
škodu. Novota jest tím donucena k čistějšímu
vyhránění. — Zdržel jsem se poněkud déleu
sera diftherického, poněvadž má největší prak-
tickou důležitost a poněvadž jest nutno, aby
obecenstvo samo vědouc o pomoci, navyklo si
brzo jí vyhledávati.
Jest přirozeno, že jakmile byla methoda
dána, vyrobeno bylo mnoho různých ser —
skoro proti všem nákazám. Než příroda není
schematem a bohužel ostatní sera všechna do-
hromady nedosahují co do léčebného účinku vý-
znamu sera díftherického. Ale proto nepostrá-
dají důležitosti, jsouť důležitou ochranou proti
nákaze: serum tetanické se vstřikuje v porod
nici rodičkám, na nichž provedeny nebezpeč-
nější operace a tak se krásně předešlo tetanu,
který několika případy se stal v pražské společ-
nosti sensačním (Pitha); serem morovým se
očkují lidé, kteří se musejí stýkati s nemoc-
nými mérem a dosud nikdo z nich se nena-
kazil (Terst, Hamburk, Glasgow, Indie); v praxi
zvěrolékařské vzbudil zájem objev Kolleaa
Turnera, že se dá získati serum proti moru
plicnímu, které immunisuje i hojí první 3 dny;
u člověka se zkouší řada dalších ser při růz-
ných nemocech, z nichž dosud nejvážněji jest
bráno serum proti otravě krve (po porodu)a
serum proti hadímu jedu.
#10
alto_textblock
#10
Jak z uvedeného jest patrno, spočívá sero-
immunisace i serotherapie na přesném vědeckém
pozorování a má podle nabyté zkušenosti před-
pokládaný dobrý účinek. Seroimmunisace značí
proražení úplně nové, nepředvídané dráhy na
cestě ochrany individua proti nemocem a za-
slouží od společnosti nejen důvěry, ale i vše-
stranné podpory.
#11
alto_textblock
#11
Lékařské rozhledy.
#12
alto_textblock
#12
Hygiena kostelů se těší už několik let
pozornosti některých vzdělaných biskupů. Je zají-
mavo, že zrovna v Italii a ve Španě lsku se dějí
první počátky — tedy v zemích, kde není hygiena
nejpokročilejší. Před nedávnem nařídi! biskup ve
Fano v Italií ve všech kostelích své diecése des-
infekci lavic a země každého týdne a pak po cirkev-
ních slavnostech. Plivání na zemi taktéž zapověděl.
Činí faráře zodpovědným za vykonávání rozkazu,
jehož nešetření bude stíhati pokutami ve prospěch
—ř.
#13
alto_textblock
#13
kostela.
#14
alto_textblock
#14
Plivati na zem jest u nás zapovězeno v tram-
waych, na dráhách, v mnohých veřejných ústavech.
Všickni víme, že se plivá vesele dál. Podobný úči-
nek má zákaz ten prý ve Francii. Příčinou toho jest,
že nikdo nekontroluje, zachovává-li se zákaz. A ve-
řejnost není ještě tak daleko, aby se podrobovala do-
brovolně. Radikálně se zachovala správa zdravotní
v NewYorku. Zřídila kontrolující stráž o 180 mužích,
kteří jezdí v civilním obleku po městských dráhách
a pachatele vždycky zatknou a dopraví na policii.
První zatknutí působila ovšem nemalý rozruch, ale
cíle se tímto způsobem nejspíš dojde. Bohužel se
lidstvo ani ve zdravotních otázkách neobejde bez
policajta.
#15
alto_textblock
#15
*) Prof. Pešina: O výsledcích serotherapiev
Čechách. III. sjezd českých lékařův a přírodozpytců
v Praze 1901.