#1
alto_textblock
#1
Strana 2. Číslo 166.
#2
alto_textblock
#2
KATOLIKÉ LISTY,
#3
alto_textblock
#3
Dne 19. června 1900.
#4
alto_textblock
#4
Zemský a říšský poslanec dr. Bedřich
hr. Deym napsal do »Reichswehru« o uzavření
XVI. zasedání říšské rady zvláštní stať, která plnou
měrou zasluhuje všeobecné pozornosti. Vysloviv na-
ději, že bouřlivým zakončením onoho zasedání bylo
naposledy již dokázáno, že beze změny jednacího řádu
nelze pomýšleti na dělnost parlamentu, praví dr. hr.
Deym že s tohoto hlediska mělo by uzavření řísské
rady, českou obstrukcí přivoděné, pozdraveno býti
radostně také stranami »ku práci ochotnými«, chtějí-li,
by jejich ochta po práci byla pojímána vážně.
Strana konservativního velkostatku
stála vždy na stanovisku, že kterákoli obstrukce má
býti znemožněna změnou jednacího řádu, což proká-
zala svým podnětem, aby byl vzkřísen příslušný
návrh katolické strany lidové. Když pokus ten na-
razil na odpor, podala strana iniciativní návrh na
změnu jednacího řádu, který však nebyl projednán.
Jsouc ochotni podporovati akci tohoto druhu,
stavěli se konservativní velkostatkáři rozhodně proti
opatření jednostrannému, jehož účelem bylo pouze
českou obstrukci zlomiti, aniž zjednány byly záruky,
znemožniti pro budoucnost každou obstrukci vůbec.
Neboť opatření jednostranné bylo
by znamenalo jednak znásilnění zá-
stupců českého národa, znásilnění, jež ničím
nedalo se ospravedlniti, jinak ostentativní volný prů-
chod pro obstrukci německou, bylo by nespravedlivé
a bylo by tichou obstrukci českou změnilo v lomoz-
nou. Události potvrdily tento názor.
Jakmile část pravice odhodlala se opustiti spo-
lečný program a k vůli dělnosti parlamentu dáti
přednost jednostranným snahám levice, bylo po-
vinností konservativních velkostatkářů, spojiti se tě-
sněji s těmi stranami, jež starému programu zůstaly
věrny. Nyní bylo si přáti, by kruhy, jež svou nepovol-
ností dohnaly věci až na ostří nože, poznaly, že
bez česko-německého vyrovnání v ze-
mích české koruny, spočívajícího na
nejúplnější rovnoprávnosti obou ná-
rodů, nemohou nastati spořádané po-
měry této poloviny říše.
Nepovolnost levice vůči skromným nárokům če-
ských poslanců byla velikou chybou. O dobré vůli
zástupců českého národa, kteří konečně pouze zrušení
tajného výnosu Kindingrova činili podmínkou pro
upuštění od obstrukce, nemůže býti pochybovánoa
ha směrodatných místech dle pravdy
vylíčiti.
Zástupcové Němců z českých zemí musí se spro-
stiti vlivu těch svých soukmenovců, kteří neznajíce
naše neshody, škodí dorozumění. Proto nejevila se
konservativním velkostatkářům říšská rada správným
místem pro smírnou akci, neboť nehledě ani k auto-
nomistickému stanovisku, dle něhož zemský
sněm v první řadě je povolán k úpravě
jazykové otázky, působí zvláštním dojmem na
každého obyvatele naší užší vlasti bez rozdílu národ-
nosti, který bez předsudku přemýšlí o rozřešení to-
hoto problému, vykonávají-li na povolané zástupce
našich zemí rozhodující vliv poslanci odjinud, kteří
poměry neznají.
#5
alto_textblock
#5
Je důsledkem nešťastné centralistické ústavy, ž
poslanec je nejmenší měrou zástupcem
své země a svého národa; musí působiti po-
nejvíce při záležitostech, pro něž se mu naprosto ne-
dostává znalosti poměrů. Poslední konference proká-
zaly, že pro dorozumění je mimo říšskou radu ovzduší
příznivější nežli v parlamentu.
V konferenci došlo na sbližení, jež vedlo v otázce
úpravy jazykových záležitostí při samosprávných úřa
dech k dohodnutí. Tím podán je nejlepší důkaz, že
je třeba vystříci se cizích vlivů
Vláda zajisté bude se stříci svolání říšské rady,
dokud nebude míti záruky její dělnosti. Svolání říšské
rady vůbec bylo by chybou již proto, že dorozumívací
konference nejsou uzavřeny.
Jak uzavření XVI. zasedání říšské rady bylo
osvobozujícím činem, který dokázal, že vláda není
ochotna, obětovati na dále zájmy státní tužbám
levice.
Posl. dr. Kramář dostavil se včera do Nové
Paky, aby ve schůzi voličů všech kurií promluvil
o politické situaci. Poukázav na vznik a význam české
obstrukce, pravil, že dne 8. června podán byl ve ví-
deňské poslanecké sněmovně důkaz, že zrovna tak
jako Němci dovedou i Čechové ochromiti všecku její
činnost. Čeští poslanci musili obětováním zájmů svého
vlastního národa napraviti chybu, způsobenou domě-
ním, že jest proti nám Čechům vše dovoleno. Dele-
gace česká obstála v obtěžkávací zkoušce dobře, ale-
jest potřebí, aby si byla vědoma, že národ stojí za
ní. Tato důvěra jest však nutna i v dobách, kdy po-
slanectvo provozuje k prospěchu národa také střízlivou
politiku. Před jednou věcí budiž však varováno, aby
totiž z výsledku obstrukce nebylo usuzováno, že naše
budoucnost musí ležeti v soustavně násilné politice.
Českému národu a spravedlivé jeho věci bude nejlépe
poslouženo seriosní vážnou politikou, kteráž bude ne-
zlomná a bezohledná ve spravedlivé sebeobraně, na
druhé straně však také ochotna ku smíru,
kdyby podařilo se odstraniti smířlivostí nynější zmatky,
kteréž poškozují nejenom stát, nýbrž i národ český
Řečník vykládal dále, že nehledí do budoucnosti
bez hlubokých a vážnýci obav. O budoucnost našeho
národa nemusíme se ovšem obávati, ale v zájmu ne-
rušeného kulturního a hospodářského vývoje musí nám
na tom záležeti, aby tato říše byla zachována jakožto
mohutný a pevný úrtvar mocný nelen vojskemi,prz
se řečníku, že tato budoucnost naší říše jest vážně
ohrožena.
Dr. Kramář apostrofuje pak bývalé spojence
české delegace a varuje jak je, tak vládu, aby ni-
čeho nepodnikali proti českému národu, co by v jeho
vědomí musilo zanechati osten pohanění cti a ohro-
žených životních zájmů. Jestliže vláda hodlá urovnati
jazykovou otázku nějakým jednostranným opatřením,
může to učiniti jediné jakousi střední cestou — chce-li
hověti spravedlnosti a slušnosti, aby oběma stranám
spravedlivě hověla. Kdyby však poslouchajíc hlasů
svých rádců bez odpovědnosti oktroyovala své jazykové
předlohy beze změny, vystavila by se nejen obžalobě
ministerské, nýbrž vzala by na se před dějinami
těžkou zodpovědnost, že v této těžké době celý český
#6
alto_textblock
#6
národ pokořila a ponížila takovým způsobem, že by
byl na celou dohlednou budocnost
zatlačen do politiky odporu proti
všemu, co jest v zájmu tohoto státu.
Přeji si — volá řečník — abychom my Češi
zůstali v mohutném a silném Rakousku. Já, jakožto
poctivý český vlastenec, nepřeji si pro český národ
nic snažněji, nežli aby národ ten, který nehledí
z této říše ani na pravo, ani na levo, než aby cítil
se zde rovnocenným, i aby se nacházel na půdě, jež
by jeho vývoji byla přízniva. Nechceme nikomu pa-
novati, nechceme však také, aby žádný jiný kmen
panoval nad námi.
Dále pravil řečník, že nechce hořkými výčitkami
vystupovati proti těm, kdož národ náš opustili v těžké
chvíli a spojili se s nejhoršími nepřátely Slovanstva,
neboť míní, že politi ka jednotlivce není
sto poměr bratrských dvou národů
na věčné časy zkaliti a přirozené
pásky přervati. Proti polské poli-
tice svobodné ruky nelze ničeho na-
mítati — i my jsme dost silni, aby.
chom mohli si dovoliti politiku volne
ruky.
Na konec pravil dr. Kramář, že přes všecky
neshody a boje nevzdává se přece jenom naděje na
obrat k lepšímu, poněvadž i němečtí nepřátelé musejí
doznati, že sice možno český národ poškoditi, ale
zničiti jej, že jest nemožno.
Ku konci hojně navštívené schůze byla jedno-
hlasně přijata resoluce, v níž rozhodná politika
mladočeských poslanců se úplně schvaluje a vyslo-
vuje se zároveň naděje, že poselstvo české také v bu-
doucnosti všemi silami bude starati se o to, aby ja-
zykové vládní předlohy tak, jak byly podány, nebyly
uskutečněny. Dále schvaluje resoluce, aby poslanci
čeští, když pravice již není, nastoupili politiku volné
ruky a třebas byli osamoceni, také v budoucnosti se
stejnou rozhodností se bránili, když byl by učiněn
pokus směřující k poškození 3 nezadatelných práv če-
ského národa.
Kvotová předloha a Uhry. Předseda mini-
sterstva Koloman Széll prohlásil ve dnešní schůzi
poslanecké sněmovny, protože bylo zasedání rakouské
říšské rady uzavřeno a porada o kvotové předloze
jest následkem toho bezúčelna, že tuto předlohu od-
vla. rome tono opovedel predseda ministerstva, ze
navrhne ku konci schůze odročení sněmovny až do
8. října
Crispi znova u vlády? »Osservatore Ro-
mano« přináší zprávu, že král mezi poslanci vyzna-
menal rozmluvou prof. de Vincentis zvláště za jeho
slova pronesená za příčinou trůnní řeči, poněvadž
vzdal úctu »velikému vlastenci a státníkovi italskému
Františku Crispimu«, jak jej král nazval. V této věci
možno pozorovati opětné sblížení Quirinálu s Crispim;
mnozí politikové mají za to, že Crispi může
býti povolán k vládě v této vážné době.
Jeho jméno, jak se tvrdí, má prý v Berlíně a ve
Vídni dobrý zvuk. Jeden přívrženec Giolittiho pro-
hlásil, že v Italii jest všecko možno. Crispi přijel
v sobotu do Říma. Tak by tedy proslulý všemi mož-
#7
alto_textblock
#7
Ze skály zejí ohromné tři jeskyně. V jedné pra-
cuje po celý den mistr loďařský se svými učeníky,
druhé dvě slouží co kůlny pro bárky a lodice pla-
chetní. Ještě v jedné menší jest »kancelář« celní
stráže, která bedlivě prohlíží každou lodici, jež sem
přistane.
#8
alto_textblock
#8
Hotel Cocumella jest budova zrušeného kláštera
jesuitského. Na mozaikové dlažbě lze ještě čísti slova
»riposo«, »silenzio« (odpočinek, mlčení) označující
k jakému účelu té které místnosti bylo užíváno. —
K hotelu přiléhá bezprostředně veliká, čistá kaple se
třemi oltáři, ozdobenými pestrou, mramorovou mo-
zaikou. Bíle a červeně pruhovaná kopule kaple ná-
padné a mile se vyjímá ve svém zeleném okolí a lze
ji viděti dalekohledem až z Neapole a Vesuvu. Zdálo
se nám vždy, jakoby chtěla dělati reklamu pánu svému
a volala: Vidíte mně? tady je Cocumella! — A má
také příčinu dělati reklamu pánu svému; vždyť ji dal
opraviti loňského roku nákladem 2000 lir.
Každou neděli čítá zde mši sv. kaplan ze St.
Agnella, jíž se súčastní ponejvíce domácí a hosté
z hotelu, též lidé z nejbližšího okolí.
Majitelem jest ctihodný pán jménem Teodoro
Gargiulo, asi šedesátník; jest spolu náměstkem sta-
rosty ze St. Agnella. Sám Peppino (budeme míti čest
poznati jej později) si jej vychvaloval. Ač bohatý,
nezapomíná na chudé. Dvakrát do roka, o svátcích
vánočních a velikonočních dává prý všem chudým
ze St. Agnella ano i ze Sorrenta, kdo přijde, macca-
roni, vejce a soldy. Pan Gargiulo, od demácích zvaný
Don Teodoro, anebo jednoduše »padrone« (pán), má
četnou rodinu; několik synů a dcer již dospělých,
kteří skoro všichni spojenými silami pečují o dům a
blaho hostí v duchu ot ově. Nejstarší, Don Raffaele,
#9
alto_textblock
#9
jest sice vyučený inženýr, převzal však otcovo povo-
lání i »renomé«. Vyzná se jinak i v umění kuchař-
ském a se zálibou připravuje výtečná »dolci« (sladká
#10
alto_textblock
#10
jídla).
#11
alto_textblock
#11
Nejmladší, Don Adolfo, absolvoval s výborným
prospěchem námořnickou technickou školu a měl již
přijati výhodný úřad, když tu otec ho povolal rovněž
do služby domácí. Jest to zajisté vzácný příklad po-
slušnosti synovské. Viděli jsme jej vykonávati ty nej-
nižší práce s podomky a sklepníky, tak že jsme jej
z počátku za nikoho jiného nepovažovali. Že však
talenty obou synů zahrabány nejsou, patrno z toho
že hodlají provésti rozšíření budovy a jiné změny
v domě. Třetí, prostřední syn Don Giacomo, jest ad-
vokátem. Vystudoval v konviktě vedeném kněžím
v Neapoli a odbyv advokátní praxi, jest nyní doma
čekaje na nějaké výhodné místo notářské. Nepochy-
bujeme, že i on svými zkušenostmi přispívá otci v jeho
dlouholetém sporu o kus zahrady se zlou prý soused-
kyní, kněžnou Korsakovou z Ruska, jež prý by skou-
pila celé Sorento svým bohatstvím.
#12
alto_textblock
#12
Krásný rys povahy pánův jest rodinný poměr,
v jakém stojí ke služebnictvu. První sklepník, starý
Vincenzo slouží již 17 let věrně Cocumelle a naučil
se tu francouzsky, německy, rusky a anglicky -
ovšem po sklepnicku. Rovněž manželka a dva jejich
synové, Filippo a piccolo Raffaele, jsou již více let
ve sklepnické posloupnosti. Starý Vincenzo jest vám
hotový klerikál. Nejen že v kapli obstarává službu
kostelnickou a sám při mši sv. přisluhuje, ale on jest
hrdým na vše katolické.
Laskavý čtenář nám promine, zdrželi-li jsme se
poněkud více líčením místa i osob, k nimž se poutá
několik roztomilých vzpomínek, jež věrně vylíčiti se
#13
alto_textblock
#13
vynasnažíme. Neučinili jsme tak nadarmo, ale také
z té příčiny, aby laskavý čtenář byl přesvědčen, že
co hodláme pověděti vyšlo z lidu charakterního, upřím-
uého, jak nasvědčují povahy líčené a nikoliv z nějaké
vypočítavosti jeho aneb prospěchářství.
Příchod cizího arcibiskupa způsobil v Cocumelle
nemalý rozruch. Kněze má Cocumella sice často za
hosty, ale arcibiskupa, myslíme, že ještě nehostila. Zdá
se, že služební personál, nehledě k jeho vlastní zvě-
davosti, měl tajný rozkaz svých pánů vyzvěděti »po-
drobné nacionále« vznešeného hosta. Podařilo se mu
to dosti brzo; a nebylo též radno v přísném incognitu
setrvati již k vůli potřebnému pohodlí a pozornosti.
jíž se zde též v plné míře dostalo našemu arcipastýři.
Druhý den po příjezdu sloužil náš arcipastýř po
prvé mši sv. v kapli Cocumelly. Čte-li biskup mši sv.
jest zapotřebí některých příprav oltáře, jakých oby-
čejný kněz nepotřebuje. Již to roucho mešní vyžaduje,
aby bylo lepší, skvostnější. Skrovná kaple Cocumelly
s takovými hosty ovšem nepočítajíc, zařízena nebyla.
Ale i pro to našla se pečlivá a dovedná ruka v osobě
přeochotného švakra mladých pánů Gargiulů jménem
Teodorico Paturzo. Byl synem bohatého obchodníka
ze St. Agnello a majitele několika velikých lodí pro
vývoz pomerančů a citronů do ciziny. Ač sám byl
obchodníkem, také rozuměl výtečně kostelním věcem
a potřebám a s neobyčejným vkusem připravil otář.
Stupně pokryl květnatými koberci, před oltář prostřel
rovněž koberec, na kterýž umístil klekátko a křeslo
s pozlacenými okrasami, kol svatostánku postavil vásy
s překrásnými kyticemi růží všech barev, jež spolu
zdobily oltářní obraz Zvěstování Panny Marie. Službu
při otáři však nedal si vzíti starý Vincenzo.
(Pokračování.)