Dne 17. září 1902.

KATOLICKE LISY

Císlo 255. Strana 3.

gický kaplan svůj zápas se socialisty na řečníšti a v krčmě; když je přemohl slovem, neměl se za ví- těze, dokud je nepřemohl skutkem. Zřídil různé pod- půrné spolky, pojištění pro stáří s požitkem 400 fr. ročně, zřídil lidovou Ralffeisenku, aby vyprostil lid z rukou lichvářů, zřídil pojištění dobytka, když ne- mohl najít společnost v Belgi, zajel do Anglle a tak podpořil vezdejší blaho svých — a málo bylo slyšeti o socialismu. V pátek na večer mluvil v sekci prof. Karth z universíty v Luttychu o vyhnání řeholí z Francie. Na místě vlastních slov vzal Francouzy zbožňovaného Taina a četl z něho dlouhý úryvek o člnnosti řeholí. Taine mluví o 28.000 mužích a 123.000 ženách, kteří zasvětili život z dobré vůle povinnostem plným nebezpečí, odporným lídské přírodě a všude nevdéč- ným: missiím mezi divochy, péči o staré, opuštěným dětem, sirotčincům, útulnám, vězením, nemocným, ne- zhojitelným, šílencům, atd. Výlohy na ně jsou mini- mální, v některých řeholích obnáší 160 franků ročně (na př. u Trapplstů v Dieville to bylo ma- ximum). Spočte-li se dílo, které vykonají ručně a du- ševně pro veřejnost, obnásí ročně 160 mil, franků. Vedeni jsou ne sebeláskou, ale láskou k bližnímu. Čtenář zajisté se dlví, kterak tyto věei souvisí s eucharistickým sjezdem. Poslyšte dále svě- dectví Talnovo, jenž zaznamenává též tajnou příčinu obětavosti řeholí, jak mu ji sdělila jedna sestra: »Řskla jsem vám podrobnosti našeho života, ale ne jeho tajemství. Tajemstvím jest Ježíš Kristus, jejž známe, milujeme a Jemu sloužíme v Nejsvětější Svá- tostí«. Taine nejen že není katolík, ale on není ani křesťan! V neděli byl slavnostní průvod s Božím Télem. Jen 2 domy (!) byly neozdobeny. Průvod trval se mší sv. od 10. hod. dop. až do 4. hod. odpol. Anl jeden opilý po dobu kongresu nebyl na ulicích města viděn, ani jedno hrubé neb oplzlé slovo nebylo slyšet, tak obyvatelstvo dávalo úctu na jevo. Z ajisté kongres jiného druhu než jsou obvyklé. Belgie vyslala svou intelligenci a svou katolickou diplomacii. Příští ejezd koná se v Trevíru, starém hlavním městě říše římské, které zašlo, však víra římská slaví trlumfy, jaký se právě konal v Namuru.

Zprávy církowní.

Pastorální konference duehovenstva ge- nerálního víkartátu bude se konati dne 1. října o půl páté hodině odpolední ve dvoraně Svatováclav- ské záložny.

Zprávy denní. * Listy politického kaeíře. Nedělní článek »Hl. N.« pod tímto záhlavím obírá se otázkou úřední řeči, jako nynější osy české politiky. V této stati po- ukazuje k tomu, jak se jazyková rovnoprávnost na české straně v různých dobách různě chápsla. Pravít mezi jiným: »Skorem po čtyřicet let — od r. 1848 až do r. 1886 — nepředstavovali si přední vlastenci a polítikové čeští provedení jazykové rovnoprávností v úřadech státních jinak, než tak, že sice, pokud jde o jednání úřadů se stranami (úřední jazyk vnější),

až uslyšíte, že ženy strážců budou odcházet, vytratíte se nepozorovaně s nimi.« »Nebo budu lapena, což se ještě spíše může státi a propadnu hrdlem místru Lausovi!« vpadla jí do řeči hostinská, které nebezpečí, v jakém jest, bylo více a více patrné. »Ne, milostivá paní, za všecky po- klady světa ani chvilku zde nezů tanu déle.« Tak stála lady Níthsdale před novou překážkou právě teď, kdy každá chvíle rozhodovala! Nemohla nijak přiměti hostlnskou ku přijetí opravdu obtížné úlohy. Hned však ale odhodlala se změniti svůj plán, ovšem ještě velmi těžší úlohu si ukládajío, nežli byla přiřkla dříve hostinské. Odvětila tedy: »Dobrá, mílá Mrs. Mills! Myslíte-li tedy, že by pro vás bylo lépe dříve odejíti, odejděte tedy; jenom vás prosím, jděte co nejtišeji kolem hlídek. A pokuste se vyjíti branou věžní (Cradle tower); myslím, že jsem viděla, že dnes náhodou jest otevřena.« Témi slovy nechala ji lehce dveřmi proklouznouti. Na chodbě venku bylo živo a hovorno, jak hra- běnka k svému potěšení při otevření dveří spozoro- vala. Láhev, kterou strážným k občerstvení přl- nesla, působila dobře. Lady Nithsdale tedy domnívala se, teď že nadešel pravý okamžik, pro provedení jejího smělého plánu. Když se posilnila krátkou mo- dlitbíčkou, pravilu pevným hlasem svému choti: »Nuže tedy, andělé strážní našich dítek necht nás provázejí!« a šla zmužile ke dveřím. »Je to bláznovství!« pravil hrabě a zůstal státl. »Což když mně zadrží? Když mně na tvář si po- svítí?« »Právě proto musíme teď jíti, než se světla roz- žehnou. Pokryj svou tvář šátkem, jako dříve hostin- (Pokr.) ská učinila, jakoby's plakal.«

oba zemské jazyky při každém úřadě v zemi mají míti právo stejné, že však v příčlně vnitřního jednání a služebního styku úřadům stolic nižších má býti ten jazyk úřadovacím, kterým mluví většina obyvatelů je- jich služebního okrsku, jen v okrscích rozhodně smí- šených a obecně v nejvyšších úřadech zemských oba. Spojen s tím býval arci povždy požadavek další, jenž provádění měl umožniti, požadavek totiž, aby každý úředník v zemi byl znalým obou zemských jazyků. Pomineme-li důvodu cítového (známé »Proč se nemá Němec učisi če ky, když Čech musí se učiti něme- cky!«) bylo to vlastně jen bezdéčnou starostí o nej- vyšší míru volnosti pro vládu, aby mohla každého úředníka dáti kam chce, beze všeho ohledu na př. na možnost vychování jeho dětí na základě mateřského jazyka.« Nelze popírati, že výtka nekonsekvence, jež se tu činí českým stranám, jest odůvodněna. Kon- sekvence nebyla vůbec níkdy vlastností moderních českých politiků, kterým se, a to i těm nejlepším, může vytýkati, že si až příliš často nebyli vědomi toho, co žádati mají a jakých prostředků se musí uchopiti, aby svou vůll prosadili. Neplatí to jen o zá- ležitostech jazykových. Stejně tomu bylo, když se je- dnalo o boj státoprávní a o nic lépe tomu není ani při nově povstalých snahách hospodářských. Jest to samá politika u džbánku, to co dělali staří, co dělají mladí a co jednou budou dělati i ti nejmladší, až jestli se někdy k veslu dostanou. Politikou u džbánku jest však na konec i to, co »politický kacíř« radí, volaje na konec: »Nemařme vůči takové nejistotě vý- sledku — nejvíc zjevné z prostředků, jichž politika naše teď užívá — síly národa v zápasu za požadavek rázu formálního a soustřeďme je v uvědomělé organl- sované vnitřní práci národní na rolích už vzděláva- ných i na těch, které jsme pro své ideologické ab- straktní politikaření až dosud zanedbávali.« Takové vyzvání zdá se nám opět jenom frází, za kterou s neskrývá nic, než ta stará česká nekonsekvence a ta neschopnost, vytrvati při něčem až na konec. Ted, když Mladočeši za všeobecného souhlasu po celá leta výhradně zasazovali se o provedení jazykové rovno- právnosti, ač uznati sluší, že ve spůsobu, jakým po- stupovali, skutečně pochybili, teď volati zase: Nech- me toho, dělejme něco jiného, to neobsabuje žádnou politickou moudrost, jakou bychom hledali ve článku s tolika učeností napsaném, to jsou zase jen pouhá slova. Pan plsatel zřejmě tu doporučuje opět politiku hospodářskou, ale my si troufáme řícl, že také v té národ pohoří, bude-li sl v ní počínati tak, jako si po- čínal ve svých snahách »ídeologlckých«. Patříť právě ke všemu také práce a vytrvalost, rozum a obětavost, kde však se jen hesla vydávají, aniž by na to někdo pomýšlel, ve skutek je uváděti, kde se nová hesla vydávají jen za účelem odstranění těch starých, tam už předem nad užitkem, jaký nám přinesou, můžeme udělati kříž. Ostatně sluší za povšímnutí, že právě tl, kteří žádají, abychom místo politiky »ideologlcké« sle- dovali praktickou, nevědouce snad anl, nabádají národ k tomu, co chtějí aby nečinil, totiž k horli- vému zasazování se o zavedení vlastní české vlády. Neb — dělejte na př praktlckou politíku hospodář- skou, když nemáte v rukou státní moc. Vidíme, že skutečně velmocenské vlády, jako jest německá, mají s obhájením hospodářských zájmů svého národa své veliké potíže. Kdo však jest u nás orgánem hospo- dářských snah? Poslanci, kteří jsou všude v men- šině, tři české obchodní komory, proti kterým stojí v Čechách a na Moravě 4 německé, nějaký vývozní spolek, lesnický spolek, zemědělská rada a hospo- dářští referenti dvou nebo tří denních listů. To je příliš málo na praktickou hospodářskou politiku. Chceme-li však pod těmi hospodářskými snahami rozuměti nabádání národa, aby si hleděl průmyslua obchodu, nebo zvelebení polního hospodářství, tu věru nepotřebujeme se vzdávati svých ideálních snah. Na- opak, líd národně a politicky uvědomělý bude l v těch praktických věcech chápavějším, než lid národněi políticky zanedbaný. * »Vzorné« německé gymnasfum ve Frýdku. Německé vzdoroslavnosti v Mor. Ostravě súčastnili se také renegáti z Frýdku. Nejvíce účast- níků vydalo tamní německé gymnasium. Žáci jeho súčastnili se ostravských slavností v kroji turnéřském. Samo sebou se rozumí, že působlli také po návratu z Ostravy při napadení českého obecenstva na ná- draží, při němž několik osob zraněno bylo do krve. Velitelem gymnasistů byl žák VII. třídy Lubojacki, člen turnéřského spolku. Žáci městského gymnasia ve Frýdku, jemuž vláda letos ochotně zvýšila subvenci, jsou tedy členy spolků. Pro ně patrně dlsciplinárni řád neplatí. Ostatně frýdeckým »studentům« se může něco dovoliti. Jsou to hošl »rozumní a zkušení«. Na žáka VII. třídy tohoto vzorného ústavu, Al. Míčka, podána byla v minulých dnech žaloba na — uznání otcovství. Mladý pán se v otcovském domě zabavil se služkou. Vzorná výchova! Vaorný ústav! * Výnos hodný následování. C. k. okresní hejtmanství v České Lípě vydalo právě výnos, jenž by i jinde měl dojíti zaslouženého následování. Ve

výnosu zakazuje se přísně návítěva tanečních zábav nedospělým lidem do 16. roku, zvláště školní mlá- dežl. Hostinský, jenž školní dítě, neb osobu mladší 16 let do místnosti, kde taneční zábava se koná, vpustí, bude přísně trestán. Taktéž stihán bude ho- stinský, jenž by lidem mladším než 16 let nalil ko- řalky k pití. Děti, jichž používá se ku stavění ků- želek na kůželníku, musí hostinskou místnost a ků- želník nejdéle o 9. hod. večerní bezvýmlnečně opu- stíti. Výnos tento má býti v hostinské místnosti vy- věšen na vhodném místě a v den taneční zábavy i v sále tanečním. Čatnictvu dán přísný rozkaz, aby úzkostlivě bdělo nad zachováváním těchto nařízení. * Ku zdražování masa. Oficielní orgán ví- deňských řezníků pronesl o zdražování masa upřímné slovo, které svědčí o odhodlanosti vídeňských řezníků překaziti židovským pijavlcím špínavé jich obchody. V listě tom čteme: »Vídeňští řezníci jsou pevně od- hodláni nepřipustiti nížádné stoupnutí cen a raději sáhnou k nejkrajnějším prostředkům, než aby přistou- pili na návrhy, dotýkající se kapes obecenstva. Jejich svatou povinností bude, zvolati k těm jistým činitelům, živícím se mozoly občanstva a při tom vždy nenasyt- ným — až potud a ne dále!, čímž hájíti budou zájmy obecenstva, které ovšem jsou také jich vlast- ními zájmy. Řeznícl zajisté z toho nic nemají, jestliže se maso stane předmětem luxusním, jejž si jen bohatí mohou dopřáti; jejich zlatá doba nastane tehdy, kdy i tomu nejchudšímu člověku poskytnuta bude možnost, ten kousek masa denné sobě popřáti. Nelze jim tedy činiti předhůzku, že se tím obecenstvu zalíblti chtějí, když nedopustí zvýšení cen masa, aby tím jistým ne- nasytným dítkám Štěstěny překaženo bylo jich ře- meslo. Řezníci tím dokáží, že se nehodlají dobrovolně zapřáhnouti do chomoutu obchodníků s dobytkem, jako se to podařilo uhlo- a petrolejobaronům. Co se nepodařilo zameziti vládě, aby totiž ceny masa nebyly vyháněny do závratné výše, to chtějí řezníci prosaditi sami a na konsumentech záleší, aby je v této snaze podporovali!« — Všechna čest vídeňským křesťan- ským řezníkům! Oni nasadili svá vlastní prsa, aby odrazili útok židovských obchodníků s dobyt- kem. Židovští obchodníci jsou všude stejní. To, co provádějí rolníku s obilím, to provádějí také s ma- sem. Vyčkají příhodné chvíle a pak ženou ceno do- bytka do výše a plní si tak své kapsy. Řezník nemá z toho nic, nanejvýše škodu, poněvadž mu ubude kupců, žldácí ale za to shrábnou tučný zisk. Dvojná- sobně milé ale by nám bylo, kdybychom takové roz- hodné slovo slyšeli od řezníků pražských. V té příčlně bohužel ještě dlouho třeba čekati, než se také naši stateční řezníci vzpamatují a z drápů židovských se vymaní. Ve snaze této provázely by je zajisté sym- patie všech křesťanských konsumentů. Ale tu nezbývá, než postesknoutí si slovy básníka: Daleká cesta má, marné volání! — Vždyť již sama ta okolnost málo jest lichotivou pro křesťanské řezníky pražské, že ne- věděli o jíné osobě na místo redaktora svého odbor- ného časoplsu, než — žida Krause! K vellké cti to právě statečnému cechu řeznickému neslouží. U žl- dovských košeráků snad by týž byl na místě, ale u řezníků křesťanských ? ?? * Obrázky z Ameriky. K feuilletonům vp. A. Svojsíka pod hořejším titulem uveřejňovaným, došel nás ze St. Louis v Americe z redakce tamního katolického listu »Hlas« tento dopis: »S velikým potěšením četl jsem přiložený feuilleton, panem A. Svojsíkem psaný. To, co píše, je tak věcné a dobové, že jsem se odhodlal Vás upozorniti na jednu věc, jež provedena jsouc, nesla by krásné ovoce. Bylo by dle mého názoru velmi dobrá, kdyby ten článek byl uve- řejněn též v jiných krajinských listech, zvláště v těch krajích, z nichž jede do Ameriky nejvíce emigrantů. Také by se mohla napsatl kratičká brošura. (Stane se. Pozn. red.) jež by se mohla rozeslati pp. farářům, kteří by byli požádáni, aby ji mezí lid rozdali. Jest věru smutný osud těch ubožáků, kteří v tom pekle mezipalubním musí dlíti. Byl by to Bohu milý skutek lásky křesťanské a dobro z toho skutku pošlé vyvá- žilo by veškeru tu práci věci dobré věnovanou. Kromě toho bylo by dobře upozorniti naše krajany, když už do té nešťastné Ameriky jedou, aby se obrá- tili raději vždy na spolek katolický: St. Raphael- Verein v Bremách, v jehož čele stojí katol. ducho- venstvo, než na ty divně »vlastenecké« vyděračné přeplavní společnosti. My Čechoslované máme v Bre- mách svého krajana, jako zástupce onoho spolku dp. Prachaře, jenž se vší ochotou nezištně každého ob- slouží a každému milerád poradí. Rozhodnete-li se k nějakému kroku v této příčině, a byla-li by Vám moje pomoc snad vítanou, pak račte mi psátl. V hlu- boké úctě Hynek Dostál, redaktor »Hlasu«, St. Louis, Mo. U. S. of Amerika. * Ze všeobecné nemocnice pražské. Vzhledem ke článku, v našem listě č. 248 ze dne 10. září t. r. pod názvem: »Z otročiny opatrovnic ve všeobecné nemocnici« uveřejněnému, žádají nás oba podepsaní duchovní správcové všeobecné nemocnice za toto prohlášení: Plsatel onoho článku uvedi tam