ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 d1f94630-66c4-11dc-ab05-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 30
#1 alto_textblock #1
rseo s
#2 alto_textblock #2
S olee f
#3 alto_textblock #3
vb pto
#4 alto_textblock #4
e
#5 alto_textblock #5
190I.
#6 alto_textblock #6
V rraze, ve střenu dne 30. ledna.
#7 alto_textblock #7
K čislu 30
#8 alto_textblock #8
Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20 s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h
#9 alto_textblock #9
NARUDN
#10 alto_textblock #10
LSlI.
#11 alto_textblock #11
i
#12 alto_textblock #12
čislo v Praze za 2h
#13 alto_textblock #13
a na venkově za 3h
#14 alto_textblock #14
Přodplacení a inserály přijímaadminisirace v Marinnské nlici, číslo 3.
#15 alto_textblock #15
Tam je těž redakce a expédice.
#16 alto_textblock #16
Telefonické zprávy „Nár. Listů“. České státoprávní ohražení. Z Vídně, 30. ledna. Nevíme, kdo sdě- lil vídeňským listům zprávu ve příčině roz- hovoru posl. dra. Pacáka s designova- ným presidentem dle stáří drem. Weig- lem o podání státoprávního ohražení Čechů. Ale jisto je, že, kdo tak učinil, nemá ani potuchy, jak se takové prohlášení dává. Ne- mají také potuchy o tom vídeňské listy. Jinak nebyly by mohly reprodukovati sdělení, že dr. Pacák žádal na dru. Weiglovi, by mu udělil slovo v zahajovací schůzi, t.j zejtra, že však dr. Weigel co nejrozhod- něji prohlásil, že mu ho uděliti nemůže vzhledem na jasné ustanovení jednacího řádu. Tato zvěst je úplně nepravdivou. Dr Pacák pojednal v záležitosti, o kterou jde. s drem. Weiglem již v sobotu způsobem nejpřátelštějším. Státoprávní ohražení nepo- dává se, jak povědomo, ústně, nýbrž ode- vzdává se presidentovi, který je dává pře- čísti zapisovatelem. Tak se dělo vždycky,a tak se stane také tentokráte. Otázka je jen, kdy se takové osvědčení předčíta. Tu pak se okázala praxe takřka jednotná, že totiž se četlo v první schůzi jen tenkráte, byla-li schůze zahajovací počítána zároveň jako první. Nebyla-li však, pak se taková dekla- race četla ve schůzi druhé. Tak se dělo bez výjimky, a od té také tentokráte nestala se úchylka.
#17 alto_textblock #17
»Všeněmecká jednota.« Z Vídně, 30. ledna. »Ostdeutsche Rundschau« oznamuje velkopansky: »Tak se bude jmenovati svaz německo-radikálních poslanců. Faktum takové strany nelze jiz změniti. Všeněmecké jednotě náležeti budou všichni německo-radikální poslanci a ne- bude činěno žádného rozdílu mezi členy a mezi hosty.«
#18 alto_textblock #18
Tak tedy bude v rakouském parlamentě centrálním strana s programem zjevně vše- německým, velkoněmeckým, protirakouským.
#19 alto_textblock #19
Němci mezi sebou. Z Vídně, 30. ledna. Pojednávajíce o včerejší publikaci německého velkostatku »Neue Freie Presse« a »Neues Wiener Tag- blatt« dospívá k závěru, že nyní je úkolem stran německo-pokrokové a německo-nacio- nální, postaviti se po bok t. zv. liberálním velkostatkářům a proti německým radikálům a že tito do německého souručenství pojati býti nemohou. »Arbeiterzeitung«, která zajisté nemá ni- jaké příčiny po volebních výsledcích v krá- lovství českém naddržovati německým radi- kálům, ujímá se jich proti německému velko- statku těmito slovy: »Jestliže političtí obroč- níci, kteří, kdyby se nedostali na základě privileje do parlamentu, nedostali b v celém Rakousku ni jediného mandátu, se opovažují vysloviti důtku straně, jež nade vší pochybu má po svém boku veliké massy lidu a dáti jí censuru, pak je to drzá nestoudnosit, za kterou by se mělo vytahati pánům knížatům a hra- mývie t oe batům proztě za ušil« Jen proti Čechům, ont e Z Vídně, 30. ledna. »Neue Frej Presse« mobilisuje kde koho proti Če- chům. Dnes Poláky. Celé 4 roky prý pro- marnili obhajováním Čechův a jazykových výnosů Badenových. Tato politika byla prý nejhorším bludem kola polského. Tento směr po volbách je prý naprosto vyloučen, ale politika volné ruky prý nestačí. Poláci nechtějí státi v koutku a čekati, až vláda se bude domáhati jejich důvěrv. nel Nepracuje-li říšská rada, pak je prý dů- věra zbytečna, a chce-li se pracovati, pak prý strany a vláda vzdají se politiky volné ruky. Budie se musit zřídliti ně-
#20 alto_textblock #20
jaká parlamentní organi s ace, at se jmenuje jakkoli. Politika volné ruky je prý slovem, ale nikoli prostředkem k rozře- štení parlamentní krise. Konec konců: Poláci ať se spojí s Němei proti Čechům. Ti jsou prý nepřáteli. Kdo byl poslán do Vídně, by pracoval, musí toho, kdo tomu brání, pokládati za škůdce a naložiti s ním s celou bezohlednostíl
#21 alto_textblock #21
Telegrafické zprávy. Z Vídně, 30. ledna. (C.-B.) Minist kultu a vyučování jmenoval okresního škol- ního inspektora pro německé školy něme- ckých školních okresů Prachatice a Sušice a pro školy českých školních okresů Pra- chatice, Sušice a Strakonice, ředitele mě- šťanských škol Františka Willomi tzra okresním školním inspektorem pro německé školy ve školním okrese žateckém. Ministr kultu a vyučování svěřil řád- nému universitnímu professorovi na české universitě v Praze dru. Albínovi Bráfovi dozor nad vyššími obchodními školami če- skými v Čechách a na Moravě a řediteli české vyšší obchodní školy v Plzni cís. ra- dovi Antonínu Kotěrovi a řediteli obch. akademie v Chrudimi Janu Ctiborovi dozor nad dvoutřídními obchodními školami a obchodními pokračovacími školami če- skými v Čechách. Z Madridu, 29. ledna. (C -B.) Násled- kem stále vzrůstajícího oběhu papírových peněz a tím podmíněného stoupání směne- čního kursu na trzích zahraničních, usnesl se madridský obchodnický spolek, vzítiv příští schůzi v úvahu návrh, aby vláda byla vyzvána, přiměti bank španělský ke snížení svého portefeuillu. z Madridu, 29. ledna. (C.-B.) Úřadní list uveřejňuje dekret, jímž se divisní velitel
#22 alto_textblock #22
no
#23 alto_textblock #23
našel
#24 alto_textblock #24
FEUILLETON.
#25 alto_textblock #25
Po letech doma... oa Vzpomínka. Napsal Feodor Feodorovič Ryšánek. Ani uvěřiti nemohu a přece pravda; osm- krát zakukala kukačka na staromodnich hodi- nách v kuchyni; již ani nepamatuji, že bych byl spal do osmi hodin, ale dnes dá se to vosoo olsnlut omluviti. Probouzím se po dlouhých několika letech zase doma, v tom milém malém útulném poko- jiku se staromodním nábytkem, z něhož každý kousek upomíná mne na šťastnou dobu bez- krs starostně prožitého dětství. Nespěchám se vstáváním, vždýť jsem svo- boden dnes a po tolika letech zase doma; ne- mohu se posud vzpamatovati ze všech dojmů v uších zní mi stále pískot lokomotiv, hluk a šum nádražní, křik a volání konduktorů, všecko to, co za dva dni a dvě noci jízdy v ruských a rakouských rychlících jsem viděl a zažil, mihá se mi v jediném spletitém chaosu před očima a teprve nyní uznávám, jak veliký je rozdíl mezi pohodlnou a dobře vystlanou do- mácí postelí a sebe lépe vycpanými lavicemi všech moderně zařízených spacích vagonů. Zrak můj rozhlíží se volně po stěnách po- kojíku a sleduje tu i tam rozvěšené obrázký. ponejvíce výjevy ze života myslive ckého, trofeje to bývalé slávy rodinné, zastavuje se u staré ručnice s loveckým tesákem a brašnou love- ckou blíže dveří zavěšené a vzpomínka stíhá vzpomínku a většina jich nese, se k malému polenskému hřbitůvku, kde pod smuteční vrbou poslední odpočinek předobrý, přepečlivý otec »Nák postonávám a ráda bych tě, dítě, ještě uviděla, můžeš-li jen trošku, přijed!«
#26 alto_textblock #26
eo
#27 alto_textblock #27
ve e l
#28 alto_textblock #28
s
#29 alto_textblock #29
psala mi matka a tak vydal jsem se na cestu a teď jasně slyším, jak ve vedlejším pokojíku starostlivá máti chodí opatrně po špičkách, aby svoje sčtyřicetileté dítě« neprobudilanil Oblékl jsem se a posnídav, otevřel jsem obě okna pokojíku a miloučká vůně zahrádky blahodárně působila na mysl člověka dlouhou ceštou zmořeného. Bože, jak je tu přec doma krásně; pohlížím z okna na městečko ve svá- teční roucho se halíci, vždyť je dnes — Bo- žího těla. l Na rynku čtyři břízkami pěkně okrášlené oltáře, jeden u lékárny, druhý u radnice, třetí u pana měšťanosty a čtvrtý u sirotčince na vlas tak jako to bývalo. Uprostřed náměstí u samé kašny obě měst ské stříkačky vyšňořeny, umyty, jen se lesknou; venkované z okolních vísek pomaličku se trousí naší uličkou do náměstí — bože, jak mi bý- valo ještě dobře, když jsem před lety o Božím těle assistoval panu Šoulavému, který pod »panským domem« u zámku hmoždíře vypaloval. A jak pěkný pohled z těch našich oken. Na levé straně královsky trůní Melechov a na pravo od něho na kopci velebně se vypí- nají trosky proslaveného sídla pánů Trčků z Lipé a ze Světlé nad Sázavou mohutná Lip- nice. Jako neposkvrněná panna malebně vine se Sázava romantickým údoličkém a břehy její jsou tak krásny, že po celou dlouhou řadu let v cizině strávených s radostí a nadšením jsem na ně vzpomínal. Veselé zvuky trubky svolávají hasiče k pa- rádě a za chvíli již vidím, jak vychází celý průvod slavnostně z kostela. Jako za dřívějších let »sesílená« místní kapela hraje hlučně týž pochod, který před 25 lety uváděl nás kluky v nadšení, městský ko- minik pan Prášek stojí na jedné ze stříkaček na hlavě sněhobílou čepičku a kytici v ruce
#30 alto_textblock #30
pan děkan — sestaral trochu a sešedivěl, šíje trochu více je sehnuta — ale proto přec jen dělá parádnika, vyšlapuje si pěkně statně za zvuků ryčného pochodu pod nebesy, jež nad ním nesou čtyři páni radní. I kostelník pan Klinkáček sebevědoměsi vykračuje, šelmička, ač z povzdálečí, čtu mu přece ve tváři, že těší se více na to, co bude po slavnosti, až zasedne v čeledníku na děkan- ství a panna Lorynka mu předkládati bude pěkné kousky selátka, které pan děkan nás tak tuze rádr Pan řídicí tváří se velmi vážně a vzpomí- nám si, že právě tak vážně vyhlížel, když s rá- koskou v ruce stál nade mnou před dávnými lety, vykonávaje rozsudek nade mnou vyšknutý za to, že jsem na pana »postenfíra« od četníků vyplázl jazyk, protože jsem jeho Ferdikoví vy- táhl notně kalhoty. Konečně i u čtvrtého oltáře skončena modlitba, poslední rána z hmoždíře a obecen- stvo se volně z náměstí rozchází. Ti »lepší« jako páni radní, fořtové, správe a adjunkti jdou do »horního hostince«, ti menší a slabsí jako měšťané a sousedi i okolní rolníci hrnou se k tatíkovi »Suchomelovi« na skleničku řízného, nadějní jinoši a upejpavé slečinky pro- cházejí se po náměstí okolo »štátuje«, co zatím starostlivé maminky pospíchají kvapem domů, aby dovařily a dopekly slavnostní oběd, jaký má býti na Boží tělo. Já opustiv okno, uvelebil jsem se ve staro- modní lenošce, vyňal papirosu a pouštěje do českého vzduchu obláčky ruského dýmu, vzpo- mínal jsem té daleké druhé své domoviny, s kterou jsem srostl, kde v tuto dobu naší mu- žíci na polích pracují do úpadu a večer umdleni s modlitbou na rtech za cara-batušku usínají. Kdož to ví, zda neslavil jsem Boží tělc ve vlasti — naposled? . . .