#1
alto_textblock
#1
Dne 27. března 1900.
#2
alto_textblock
#2
KATOLICKÉ
#3
alto_textblock
#3
LISTY.
#4
alto_textblock
#4
Číslo 84. Strana 3.
#5
alto_textblock
#5
XX. valná schůze Bratrstva sv. Michala
pro království české.
Včerejšího dne konala se ve velkém sále žofín-
ském valná hromada Bratrstva sv. Michala pro krá-
lovství české za četného účastenství z kruhů šlechti-
ckých a duchovenských i měšťanských. Mimo jiné
účastnili se tohoto velikolepého projevu J. J. kníže
Karel Schwarzenberg, J. J princ Karel Schwvarzen-
berg, J. O. hrabě Karel Schönborn, J. O. Vojtěch
hrabě Schönbora, J. O. hrabě Karel Ervín Nostitz
J. J. prine Ferdinand Lobkowicz, J. O. hrabě Zdeněk
Thun, dp. hr. Ledóchowski T. J., dále J. O.: Rudolf
hr. Czernin, Josef hrabě Nostitz, hr. Max Karel
Zedtwitz, hrabě Mensdorf, hrabě Wolkenstein, vadpp.
kanovníci: děkan dr. Hrádek, kancléř Dědek, dr.
Doubrava, Mandiík, dr. Marek, dr. Frind, Scharwort,
Kyselka, dr. Schneedorfer, dále mons. Pachta aj.
Všecky diecése české byly zastoupeny v tomto
shromáždění. Budějovickou diecési zastupoval vsdp.
mons. Rodler, královéhradeckou vdp. prof. dr. mons.
Kryštůfek, litoměřickou pak vsdp. kanovník Michl,
kromě něhož se dostavili též vsdp. kanovník Böhm
a vdp. rektor biskupského semináře dr. Fr. Kordač.
Ze šlechty účastnily se této schůze též dámy, paní
kněšna Schwarzenbergova, hraběnka Isabella Dey-
mova, hraběnka Nostitzova, hraběnka Hoyosova, hra-
běnka Czerninova, hraběnka Wolkensteinova. Ducho-
venstvo bylo četně zastoupeno, avšak jest potěšitel-
ným znamením, že zvláště laiků dostavil se tak ve-
liký počet, takže možno právem tvrditi, že se tu sešel
výkvět katolické intelligence.
Tato schůze byla tentokráte ustanovena na 6.h.
večerní místo 7., jak bylo loni, což bylo asi příčinou,
že teprve po 6. hodině se sál naplnil. O čtvrt na7.
zavítal k tomuto shromáždění J. M. ndp. kníže-
arcibiskup Lev svob. pán ze Skrbenských
který takto dal na jevo, jak velice si váží tohoto spolku
který se stará o to, aby příchylnost k sv. Otci mezi
oběma národy byla podporována a zvýšována, jak
toho sv. Stolice také v míře nejvyšší zasluhuje. Vzne-
šeného arcipastýře uvítal J. J. princ Karel Schwarzen-
berg a předsednictvo spolku, načež při vstoupení do
sálu byl přivítán týž zvučným chorálem Cyrillské
jednoty, jež podala v průběhu schůze zdařilé výkony
za řízení dp. Pauknera, a uveden na povýšené místo,
vedle něho pak usedlo předsednictvo a zástupcové je
dnotlivých diecésí království Českého.
Po té uvítal předseda Jeho Jasnost princ Karel
Schwarzenberg nejdůstojnějšího arcipastýře a všechny
přítomné, když byl pozdravil křesťansky, a promluvi
takto:
»Vaše knížecí arcibiskupská Milosti! Velectěné
shromáždění! Když zahajuji toto shromáždění na tomto
povýšeném místě, vzpomínám si na slova Jeho Emi-
nencí kardinála Schönborna, který loni nás tak mile
oslovil. Kdo by byl myslil tehdy, že to bude poslední
slovo, které k nám bude míti.
Nepomyslili jsme, že to bude poslední požehnání.
kterého nám udělí. Než, Prozřetelnost tak chtěla míti,
proto nám ho odňala. Nám všem byl věrným a upří-
mným příznivcem a přítelem, neboť za jeho vedení
jsme pokračovali. Co však nám nemůže býti vzatoa
co nás těší, jsou jeho skutky, jest památka jeho, kte
rou nám zůstavil. Bylť vzorem duchovního vůdce
a povinné věrnosti k svému povolání. Již jako mladý
muž táhl do boje, a když jako arcipastýř n'š světil
pomník, jenž byl postaven udatným vojínům na bo-
jišti u Kolína, tam zárodek jeho nemoci se zakořenil.
Avšsk nehleděl na to a odcházel do těžké práce vi-
sitační, neboť jeho nemoc nebyla překážkou jeho čin-
nosti pastýřské. Následoval své povinnosti, přinesl
v oběť svůj život, začež mu Bůh spravedlivý jistě
bude odplatitelem.«
Po té obrací se k přítomnému ndp. arcipastýři
Lvu svrbodnému pánu ze Skrbenských těmito slovy:
»Nevyzpytatelná moudrost božská vyvolila Vaši kní-
žecí Milost za primasa království českého a přivedla
ze sesterské Moravy. My jsme Vám byli cizejšími,
nežli Vy nám, poněvadž jsme znali Vás podle bohu-
milých skutků. Protože pak potřebujeme vůdce, vzná-
šíme k Vaší Milosti prosbu, aby nás vedla, jak se
kněží modlili při slavnostním nastolení: »Coelesti lu-
mine, quaesumus, Domine, semper et ubique nos prae-
veni« — »nebeským světlem, prosíme, Pane, vždy a
všude nám předcházej!« Jsme povinni poslušností
jako jednotlivci, tak spolky, neboť v jednotě j e st
mo c.«
Urozený řečník poukazuje dále na to, že jest
potřebí hlasu biskupů poslouchati, poněvadž jen takto
může míti práce požehnaný výsledek, prosil pak, aby
Jeho Milost ráčil býti příznivcem spolku, jakým byl
zesnulý pan kardinál.
Po té pak předvedl před oči posluchačův obra
činnosti spolkové a pokladniční zprávu, z níž vysvítá,
že roku 1898 bylo odvedeno milodarů 16.680 zl. čili
24.000 lir, za rok 1899 pak nejméně 18.000 lir jako
#6
alto_textblock
#6
Petrský haléř na českou kolej v Římě, poněvadž ob-
nos z Králové Hradce zaslaný, bude do Říma přímo
odevzdán. Děkuje pak farním výborům, které se sta-
raly o sbírání příspěvků, dále též jednotlivcům, kteří
poslední neděle se podjali obtížného sběratelského
úkolu, zejména Sv.-Václavské záložně, avšak tvrdí, že
vše to nedostačuje a že je třeba další úsilovné činnosti,
aby v této věci spolek se mohl vykázati zdárnými vý
sledky.
Téší se z toho, že v poslední době katolické
smýšlení a přesvědčení se upevnilo a že nastal mezi
katolíky utěšený ruch, což se stalo zásluhou slavně
panujícího papeže Lva XIII., který v pravém smyslu
jest knížetem duchů a pánem naším a provolává mu
proto slávu jako povinný hold; což přítomnými hlučně
bylo opětováno, načež Cyrillská Jednota zapěla mo-
hutnou papežskou hymnu: »Tam kde strmí církve
týmé«, která se velebně rozléhala po velké dvoraně
žofínské.
Po té udělil pan předseda slovo vdp. Ph. dru.
Eugenu Kadeřávkovi, který mluvil velmi pou-
tavě a přesvědčivě o otázce: »Proč a kterak oslavíme
konec 19. století.« Řeč universitního profesora byla
pozorně vyslechnuta a hojným potleskem odměněna.
Pro její důležitost a časovost přineseme ji v zítřejším
čísle celou.
J. J. prine Schwarzenberg vyslovil vdp. řeč-
níkovi zaslouženou pochvalu, načež požádal vsdp. ka-
novníka Th. dra Václava Frinda, aby svoji před-
nášku »o vzrůstající oddanosti k sv. Otci« započal.
Vsdp. řečník úloze svojí dostál v plné míře.
Řeč jeho byla založena na pevných a nezvratných
důvodech, které na posluchače také přesvědčivě půso-
bily. Poukazuje pak nejdříve na dějiny, které dojista
jsou s papežatvím nerozlučně spojeny. Příchylnost
k papežské Stolici stává se stále mohutnější. Videre
Petrum — viděti Petra bylo cílem cesty sv. Pavla
do Jerusaléma. Videre Petrum — viděti nástupce sv.
Petra bylo cílem mnoha tisíc jednotlivých poutníků,
což stávalo se zvláště za jubilejních slavností papež-
ských tím velkolepějším. Od 30—40 let se pak po-
řádají celé poutnické vlaky ze všech zemí, aby takto
byla příchylnost k sv. Stolici dávána na jevo. Uka-
zuje pak na vídeňského feuilletonistu, který nadšeně
mluví o přijetí 60.000 poutníků v kostele sv. Petra
lonského roku sv. Otcem.
Zmiňuje se šíře o úctě veškerého katolického
světa k nynějšímu papeži, zvláště 2. března letošního
roku za příčinou jeho 90letých narozenin a vzpomíná
na oslavu, kterou mu vzdal katolický tisk a tisk
vůbec a tvrdí právem: »Nebylo katolického listu,
který by 2. března nebyl složil svůj hold úvod-
ním článkem, a a i listy nekatolického směru
neopominuly toho dne dáti na jevo úctu osobě sv.
Otce a přednésti mu svoje blahopřání.
Láska však jeví se nejen ve slovech, nýbrž ve
skutcích. Témito jest hojná modlitba za sv. Otce, pří-
spěvky na Petrský haléř, a uctivost k sv. Otci pro-
jevovaná za každé příležitosti, v čemž se stále jeví
vzrůst této příchylnosti k hlavě církve. Jedná o olou-
pení papežské kurie o pozemské statky staletími
uznané jako majetek papežský. Při všech věcech pa-
peže se týkajících možno směle tvrditi, že nás všech
se týkají podle starého přísloví: »Res nostra agitur«
— jedná se o naší věci. Učení křesťanské jest před-
stavitelem pravé vzdělanosti, a té nám papežové o
nepaměti poskytovali.
Ke konci pak vyzývá výmluvný řečník všecky,
kdo mohou, aby se účastnili pouti římské, kterým
však to možno není, aby v srdci vzbudili pocita
touhu, aby mohli vzdáti svůj hold papeži jako no-
siteli a hlasateli apoštolské myšlénky, mocnáři cír-
kevnímu, duchovnímu pěstiteli vědy lidské i božské.
Jemu vzdávají svůj pozdrav a sveji úctu miliony
srdcí katolických.
Také tato řeč byla hlučně potleskem provázena
a díky J. J. pana předsedy uznána.
Po té ujal se slova J. M. ndp. děkan kapi-
tolní dr. Fr. Hrádek: »Sv. Petr napomínal první
křesťany: Krále v uctivosti mějte. Jak blaží nás
v této chvíli vědomí, že tomuto požadavku, který je
také požadavkem našeho srdce, svědomitě dostičiníme.
Naše bratrstvo podobně jako všecky katolické spolky
chovají a pěstují ve středu svém vroucí oddanosta
lásku k nejjasnějšímu zeměpánu našemu, jeho vzne-
šené skutky i zásluhy si rádi připomínají a neustá-
vají vyprošovati na Bohu hojnosti Boží pomoci,
útěchy a požehnání i veškerých milostí.«
Na jeho vyzvání byla pak provolána hlučná
sláva Jeho Veličenstvu a zahrána rakouská hymna.
Ke konci pak povstal J. M. ndp. kníže- arci-
biskup Lev svob. pán ze Skrbenských a se
srdcem radostně pohnutým nad úspěšnou činností
spolku a nad tak četnou účastí katolické intelligence
udělil přítomným apoštolského požehnání, načež J.J.
princ Karel Schwarzenherg ukončil tuto památnou
valnou hromadu, první to schůzi, která se konala za
přítomnosti nového vznešeného arcipastýře a primasa
království českého.
#7
alto_textblock
#7
Zprávy denní.
#8
alto_textblock
#8
* Osobní. Primátor král. hlav. města Prahy,
pan JUDr. Vlad. Srb, který měl včera dopoledne
audienci u Jeho Vel. císafe a krále ve Vídni, přijel
včera večer zpět do Prahy.
* Předpisy o stavu manželském. Nejd.
kníž. arcib. konsistoř vydala právě poučení o před-
pisech, týkajících se svátosti manželství, pokud je
lidu znáti jest třeba. O vhodnosti a důležitosti jeho
netřeba více přidati. Jen tolik budiž podotknuto, že
neškodí i v ryze katolických osadách odstavec o smí-
šených manželstvích dobře vyložiti, neboť při pohybu
lidí dnes více než před časy se stává, že neznalost
povinností katolických při sňatku a po něm bývá
příčinou mnohých mrzutostí i v osadách bez jino-
věrců, tím více pak ve smíšených. Co jest katolíků,
kteří ve službě nebo v zaměstnání u evangelíků od-
padli od své víry k té, o které půl svého života skoro
ani neslyšeli. Zkušenost učí, že byť by byl nekatolík
mezi katolíky někde sám a sám, nezapomene tak
snadno na svého »pána« (t. j. duchovního), zvláště
byl-li při konfirmaci dobře »utvrzen«. To utvrzení
žene jej pak třeba několik hodin cesty »na jeho
stranu« — jak se u nás říká. Naši helveté jsou
zvláště v tom ohledu mistři, přes všechny reversy a
podpisy »zanášejí« k svému pánovi své děti ke křtu.
Tak ze sňatků sebe nadějnějších, pocházejí děti —
matce odcizené. Jeden dp. farář psal: Raduji se, že
revers byl dodržen. To psal při prvním dítěti ze smíš.
sňatku, při druhém bylo již po radosti. Ano táž kato-
lická matka šla nedávno — bez dítěte — k pasto-
rovi — k úvodu. Rozhodují ovšem i tu leckdy samy
porodní báby dle pořekadla: Kam nemůže rohatý
sám, nastrčí bábu. Helvetská bába pilně na to pa-
matuje, aby se, když to jde, křtilo na jejich straně.
Osoby podobné jakosti ať se klidí z rodin našich.
Jak jsou bdělí v tom ohledu dvojctihodní páni, těžko
jest líčiti. Stálý jejich terrorismus, ohlašování s kaza-
telny jménem, hana církve naší slovem i tiskem jest
prostředkem dosti vydatným pro zamezení odpadů a
sňatků v církvi katolické. Svoboda víry stále hlásaná
stává se ve skutečnosti u jejich příslušníků otroctvím
nepochopitelným. Nejnovější taktika pastorů jest, při-
vésti opatrně každého katolíka do svého ovčince. Na-
chází se ovšem dosti ke všemu tomu lhostejných ne-
vědomců. Ty lehko převedou — ale co tím získali
— jen tělo. Běží jim ovšem jen o číslice, aby byly
hodně veliké. Stává se, že mnohý takový snoubenec
ani neví, co se s ním stalo. Na jedné osadě se stalo,
že tchán helveta přivedl k pánovi katolíka a ač tento
rozuměl jen slovům: mám to ohlásiti?, byl ohlášen
jako helvet s nevěstou, která ani s sebou nepřišla,
bez svolení otcovského, ano i bez křestního listu,
který byl mu teprve druhý den odpoledne katolickým
farářem vyhotoven. To vše se stalo v malých dvou
hodinách. Otec katolík nedal k tomu neplnoletému
synovi své svolení a tak se stalo, že při vší této
umělecké rychlosti úřední — sňatek byl až za čtvrt
roku konán. V církvi katolické to takhle ani neumíme.
Proto na takové chytrácké praktiky i se strany kato-
lických duchovních v osadách čistých často budiž
poukazováno, neboť lid náš musí na takové případy
v pozdějším životě se mu naskytující býti předem již
připraven a v mládí býti varován před tím, jenž ob-
chází hledaje koho by pohltil.
* Zemský výbor království českého uči-
nil v sezení, odbývaném dne 21. března 1900 za před-
sednictví nejvyššího maršálka zemského J. J. Jiřího
knížete z Lobkowicz, mezi jinými následující usnesení:
Zamítnuty byly něktaré stížnosti. Vyhověno pak
bylo stížnostem: Velkostatku Poděbradského v příč.
pronájmu společ. honitby v Kanině; obcí Lukya
Holetice v příč. příspěvku k stavbě okr. silnice;
Josefa Přibyla a soudr. v Chrášťanech v příč.
správy obec. majetku; obce Chlebské v příč. prodeje
hospod. strojů; obec. úřadu v Starých Holešovicích
v příč. obec. přirážky ; panství Litomyšlského v příč.
povolení lhůty. C. k. zem. školní radě byl vysloven
souhlas: ku zřízení 4. třídy při obec. škole v Čkyni;
k přeměně 5. zatímní třídy ve třídu definitivnou při
obec. škole v Náchodě; v příč. ponechání 3. zat.
pobočky při měšť. škole chlapecké na Kladně;
k otevření dvoutřídní obec. školy v Bukové; v příč.
úhrady nákladu spojeného s otevřením jednotřídní
školy obecné v Hříběcí; k přeměně expositury v Mu-
kodělech v samostatnou jednotřídní školu obecnou;
dvou zat. poboček při české obecné dívčí škole v Bu-
dějovicích v definitivní. K vybírání mýta na ná-
dražním mostě v Trutnově byl dán souhlas. Udělení
místa správce při všeob. veř. nemocnice v Tann-
waldě Karlu Grundovi bylo schváleno. Zástupcem
zem. výboru v kurutoriu zimní hosp. školy v Opočně
jmenován byl p. Jan Andrys, statkář v Mokréma
ve škol. výb. průmysl. pokrač. školy v Prachaticích
p. Antonín Knoll, řiditel měšť. školy dívčí v Pra-
chaticích. V záležitostech chudinských vyřízeny byly
stížnosti: Jana Smazala v Luženicích, obce Svět-
noské, Anny Machkové z Holic, Jana Cuzkého