Strana 2.

ZENSK

Y LIST

Číslo 46.

ceti pozornost, aby nezůstalo v ztrnulých středo- věkých poměrech, ale přizpůsobilo se moderním směrům. Bude vždy určitý druh chudiny, vzdor roz- šířenému pojištění, a ten vším právem bude dělati nároky na chudinské opatření. U nás v Rakousku, a zejména v Čechách a na Moravě, chudinství jest tak ztrnulé, nedokonalé, že jest třeba otázce té věnovati větší pozornosti, a to zejména se strany žen, a to hlavně žen proletář- ských. Jest velkou chybou, že obecní správě věnu- jeme málo pozornosti. Obecní správy ve smyslu znění zákona chudinského považují podporu chu- dinskou za almužnictví a lpí na ní znamení hanby a méněcennosti lidské. Kdo požívá podpory chudinské, ztrácí právo občanské, jest považován za méněcenného občana, ba jest skoro vyvrhelem ve společnosti. Vidíme tento názor jasně vysloven ve znění zákona o právu domovském, kterým se upírá právo toto nabýti, když žadatel požíval pod- pory chudinské. Ve znění tohoto zákona jest jasně viděti, jak státní, zemská i obecní správa chudinství snižuje na něco nečestného. Volební právo do obcí spočívá na feudálním středověkém zřízení, jelikož se toto přiznává dosud jen majetným. V obecních správách nemohou dosud rozhodovati dělníci a dělnice, a přec důležité re- formy zákonů obecních budou provedeny proletari- átem a mezi tyto naléhavé reformy třeba vřaditi reformu zákona chudinského. Sociálně demokratická strana musí především k reformě tohoto zákona přihlížet v zájmu těch ti- síců potřebných, na něž invalidní a starobní pojištění se nevztahuje. Na vybudování zákona chudinského musí stejně muži i ženy pracovat, třeba že dosud z práva voleb- ního do obeí jsou vyloučeni. onStejně jako se dovoláváme zákona pojištění invalidního, starobního, a reformy zákona úrazo- véhor a nemocenského, stejně a se vší energií nutno domáhati se reformy zákona chudinského. Re- forma zákona chudinského musí se díti jiným, jemu vlastním způsobem, než reforma a vybudování zá- konů sociálních. Péče o chudinu není tak věcí zákona, jako věcí citů a činů. V péči o chudé nejde tak o zákon, jako o dobrou správu. Když je správa špatná, i nejlepší zákony zůstávají pouze psanou literou. Pod dobrou správou osobní nelze rozuměti snad úřednickou správu, nýbrž všechny, již ve správě té jsou činni: zástupce obce, správce chudinských úřadů a okrsků. Proletariát musí se snažiti, aby tam, kde v ob- cích spolurozhoduje, chudinství bylo prodchnuto duchem socialistickým. Zde otvírá se široké pole nejen mužům, ale i že- nám. Dnešní zákon chudinský jest příliš široký a obe- cní správy mohou jej plniti dle libosti, a když jen zdánlivě mu dostály, vyplnily zákon. Máme dost a dost příkladů surovosti, necitel- nosti v různých těch českých městech, jak počíná si samospráva vůči svým chudým, a to nejen vůči dospělým, stařičkým, neduživým občanům, ale i vůčí chudým dětem. Větší cit jeví bařtipáni českých radnic ke zvířeti. nežli k člověku chudému, nemocnému a k osiřelým dětem. Jelikož není vyhlídky v dozírné době chudinstv

odstranit, nezbývá, než otázce té věnovati pozor- nost i se strany dělnictva sociálně demokratického. Stávající zákon chudinský nedostačuje, ani vy- chvalovaná centralisace chudinství nepřinesla by nápravy, což vidno v Anglii, kde scentralisování ukázalo se zcela zbytečné, ba škodlivé. V mnoha anglických i německých městech mě- šťácké ženy vykázati se mohou úspěšnou prací v chudinství, a touto činností razí cestu volebnímu právu žen do obcí. Na práci sociální o zlepšení chudinství berou i sociálně demokratické ženy účast. Součinnost ženy v obci má i politický význam pro ženy. Nemyslíme účast žen sociálně demokratických snad ve spolcích dobročinných, neboťvíme, že obec z povinnosti a nikoliv z dobročinnosti má se starati o své chudé obyvatelstvo. Ženy musí připojit svou práci k práci mužůa pracovat za zlepšení chudinství, pracovat za ochra- nu potřebných, zaochranu dětí osiřelých, pracovat a všímat si, jak správa obce ku všem ochrany a péče potřebným svou úlohu plní. Musí v časopisech sociálně demokratických vše- chny vyskytnuvší se přehmaty a nepořádky uve- řejňovat a dožadovat se nápravy. Pro nás, ženy proletářské, jest to přímo příka- zem, všímati si správy a vedení chudinství v obci, jež vztahuje se k podpoře nemocných, k práci ne- schopných, neduživých lidí a k podpoře opuštěných, osiřelých dětí.

Věnujme zvýšenou pozornost učivu, které dítky přinášejí ze školy domů. Úsilí klerikálů, ovládnout zcela školu obecnou, jest dávno známou věcí. Klerikálové dobře pochopili, že ten, kdo ovládne školu, ovládne i ducha lidského a názory, vštípené školní výchovou do srdcí a mo- zků lidí mladých, bývají pravidelně vůdčími po celý lidský život. Odtud to úsilí, ovládnouti školu. Kristus sice dle evangelia praví, »že panství jeho není z te- hoto světa...,« ale to již dávno příslušníci Říma za- pomněli a dnes církev se svými hierarchy není nic jiného, nežli organisace, bažící nabýti politické moči. Za dosažení tohoto cíle obětují klerikálové vše a po- užijí proto všech možných prostředků. Žrušení konkordátu a vydání Hasnerova škol- ního zákona z r. 1869 uvítali klerikálové v Rakousku s proklínáním. Papež prohlásil dílo toto za zločinný, bohaprázdný útok, za dílo prokleté. Biskupové a jiní vysocí kněží organisovali útoky proti školám a na- váděli lid, aby uvítal okresní inspektory, nahražující vikáře, kamením a holemi. Zatím se ale poměry změ- nily a nikdo není více spokojen se školou, nežli kněží sami. Už školská novela z r. 1883 otevřela církvi dveře do školní budovy a dnes se tu církev usadila pohodlně do tepla. Dnes škola vzdor tomu, že zalo- žena jest na zásadách svobodomyslných, jest na tom právě tak, jako za doby konkordátu. Klerikálové ovládli ji zcela. V místní školní radě sedí kněz: katecheta aneb místní farář. Tedy bojci Říma a ti ostatní? Jsou to neslaní, nemastní lidé. kteří dovedou vše jiné, jenom ne opřít se přání fary. Předseda místní školní rady, starosta, který hrává karty s farářem, chodí s ním na hony a je zván na faru na hostiny, kývne ku všemu co farář sí přeje. Ati ostatní? Kýýnou také, už z konkurence vůčí sta-