#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#4
alto_textblock
#4
V Praze, ve čtvrtek dne 4. srpna.
#6
alto_textblock
#6
SII.
#7
alto_textblock
#7
K číslu 214.
čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
#8
alto_textblock
#8
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#9
alto_textblock
#9
Válka.
#10
alto_textblock
#10
Odražený útok na Port Artur
přípravy k novému.
#12
alto_textblock
#12
jest úplně zhojena, pojednou okolí její zčerná
a končetina stížena jest třaslavostí. Není po-
chyby, že běží tu o otravu lokální, vzniklou dle
všeho, jedem vniklým z otravných plynů, jež
japonské granáty šíří. V několika případech ob-
jevilo se u zraněných šílenství a to když již
rána úplně byla zacelena.
#13
alto_textblock
#13
kapitán »Fortuny«, že je určen pro Kronštat.
Důstojník tomu z počátku nechtěl věřiti. Teprve
když mu to bylo dokázáno listinami, kterými
byl kapitán opatřen, prohlásil, že »Fortunu«
propouští. Hned byly na »Fortuně« rozestaveny
silné hlídky, torpédovka určena pro její ochranu
a provázela ji až do přístavu kronštatského.
Celní úřadníci dostali před tím rozkaz, aby lod
tuto neprohlíželi. Historie tohoto člunu zůstává
stále tajuplnou.
#14
alto_textblock
#14
Z Berlína, 3. srpna. Z Čifu telegrafuje
zvláštní zpravodaj »Lokal-Anzeigru«: »Právě
přibylo sem dva tisíce občan-
ských obyvatel z Port Arturu,
starců, žen a dětí, kteří obdržel
poslední rozkaz generála Stessla,
aby opustili pevnost, jinak že za
životy jejich se neručí. Všichni sdě-
lují, že rozkaz tento udělil generál Stes sel
dne 1. srpna po velikém a prudkém
třídenním boji a bombardování
města. V bitvě této padlo 15 000 Ja-
ponců a 5000 Rusů. Japonci dobyli dvou
pevností a dopravili do nich svá děla. Vystěho-
valei z Port Arturu tvrdí, že bezprostřední
útok na Port Artur jest k očekávání
dnes (3. srpna). Norský parník krátce po
příjezdu prvých vystěhovalců přibyl do Čifus
dalším tisícem druhých, jimž dovolen odcho
jak ruským tak japonským veli-
telstvím. V Čifu jest právě slyšeti
od Port Arturu mohutnou dělo-
střelbu.
Z Londýna, 4. srpna. Z Čifu sdělují: Je-
den Rus, který 29. m. m. sem přibyl, vyličuje
poslední boj u Port Arturu následovně:
»Země zachvívala se hroznou kanonádou,
zahájenou 26. července o 4. hodině rannía
přestavší teprve 28. července pozdě v noci.
Ruské ztráty odhadují se na 5000—6000 mužů.
Japonci útočili přímo s fanati
ckou houževnatostí, avšak krupo-
bitím kulí a granátů byli kácen
k zemi. Minové výbuchy trhaly
strašlivě jejich řady. Za tři dni
ztratili 20.000 mužů. Východní pevnůstky
nacházejí se v rukou obhájců. Japonci vysíleni
ustoupili po marném útočení dále na východ
Strašlivé účinky japonských
granátů.
Z Paříže, 3. srpna. V »Echo de Parise
píše lékař lazaretu v Charbině, že se stanovi-
ska lékařského jsou zranění vojínů japonskými
granáty velmi zajímavými. Rány jsou nesmírně
bolestivé a v okolí zraněného místa objeví se
osutina veliké palčivosti. Když se zdá, že rána
#15
alto_textblock
#15
Jak příšli Japonel do Inkou.
Z Berlína, 3. srpna. Z Petrohradu se ozna-
muje: Z Inkou do Charbina přibylí celní
úřadníci vypravují, že dne 25. července o4.
hodině odpolední směrem od Dašičaa při-
blížila se japonská hlídka v počtu pěti mužů
s důstojníkem v čele. Čínské obyvatelstvo spě-
chalo hlídce vstříc. Také Angličané
parádních uniformách šli je uví-
tat. Na střechách města bylo černo lidí. Krátce
za touto hlídkou přibylo pět švadron japonské
jízdy, v noci pak pěší pluky. Ruské obyvatel-
stvo před tím město opustilo. Číňané po
odchodu Rusů chovali se ja ko
divá z věř. Vrhli se na domy, vše vydran-
covali, i dvéře a okna z domů odnesli.
Vladivostocké leďstvo.
Z Petrohradu, 4. srpna. Vladivostocké kři-
žáky v pondělí odpoledne se vrátily, podnik-
nuvše na své vyjížďce celou řadu válečných
akcí. Několik japonských lodí bylo potopeno.
#16
alto_textblock
#16
Doprava podmořského člunu
»Protektors.
Z Vídně, 4. srpna. Zajímavou zprávuo
dopravě, pověstného již podmořského člunu
»Protektor« do Petrohradu přináší švědský
časopis »Aftenposten«. Zpráva ta zní: Z Ame-
riky jela norská loď »Fortuna«; která měla do-
pravit »Protektora« do Kronštatu, pravidelnou
jízdní dráhou a potkávala každou chvíli lodi.
kterým její zvláštní náklad byl nápadný. V Kron-
štatu však její příjezd byl utajen. Tak se stalo,
že před Kronštatem, u ostrova Hoglandu, byla
»Fortuna« zadržena ruským křižá-
kem, jehož velitel neměl ani tu-
šení, že »Protektor« je určen pro
Rusko, nýbrž vida podmořský člun na pa-
lubě, dal signál dělovým výstřelem k zastavení
»Fortuny«.
Hned na to vyjela proti ní ruská torpé
dovka a vyslán člun s dvěma důstojníky a sil
nou posádkou k »Fortuně«. Na otázku důstoj
níkovu, co je s podmořským člunem, odpověděl
#17
alto_textblock
#17
Slechy o velikém boji.
Z Petrohradu, 3. srpna. (C.-B.) »Ruská
telegr. agentura« oznamuje z Mukdenu ze
dne včerejšího: Udržuje se tu neustupně po-
věst, že zuří od tří dnů na celé naší
strategické čáře veliký boj. O utrpě-
ných ztrátách nedošly dosud žádné zprávy.
Z úřadního pramene oznamuje se, že mi s t o-
držitel Alexějev dnes Charbin
opustil, aby se vrátil do Mukdenu.
(Ostatní zprávy viz na 3. straně).
#18
alto_textblock
#18
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
#19
alto_textblock
#19
Proti slovanským pobočkám slezským.
Z Vídně, 4. srpna. Na schůzi předsedni-
ctva německého lidového spolku v Celovci byla
přijata resoluce, ve které se poslanci žádají,
aby za příčinou cesty ministerského předsedy
dra. Körbra do Haliče vládě opětně připo-
mněli její povinnost, jak se má zachovati vůči
slovanským pobočkám na německých učitel-
ských ústavech slezských.
#20
alto_textblock
#20
Telegramy knížete Míkuláše.
Z Vídně, 4. srpna. Kníže Mikulá š čer-
nohorský zaslal králi Viktoru Emanue-
lovi telegram, ve kterém praví: »Vzdávám
hold Viktoru Emanuelovi a krásné Italii. Zdravím
srdečně svou milou Jelenu a milé vnučky Jo-
landu a Mafaltu«.
Druhý telegram zaslal císaři Františku
Josefovi, jehož nazývá dobrým a mocným
sousedem a ctihodným přítelem černohorského
knížectví.
#21
alto_textblock
#21
Císařská hymna v Uhrách.
Z Pešti, 4. srpna. Ze Subotiče se sděluje:
Včera konal se zde pohřeb plukovníka zemské
obrany Csasya, Když vojenská kapela začala
hráti císařskou hymnu, počali někteří přítomní
syčeti. Hra byla přerušena, aby se zabránilo
trapnému výjevu.
#22
alto_textblock
#22
FEUILLETON.
#23
alto_textblock
#23
Pan „adjunkt“.
Napsala Julis Vlasáková.
„Kníže pán přijal nového úřadníka a poslal
ho do Proškova — ještě se neví, kam bude při-
dělen,“ zvěstoval na panství jeden druhému.
„Je to protekce — ví bůh, kdo ho knížet
vnutil, ale je pašák,“ odvětilo se na každé po-
dobné zvěstování a všichni se usmáli.
A pan „adjunkt“, jak nového úřadníka z ne-
dostatku určitějšího postavení jmenovali, byí
„pašák!“
Miloval, hrál, zpíval, pil, tančil a — mlu-
vil, až bůh bránil!
Bylo to v dobách, kdy všichni, všude a př
každé příležitosti řečnili a kdo „neuměl hodit
řeč do placu“, nic po něm nebylo — a na celém
panství nebylo řečníka, který by byl dovedl
plynně vysloviti dvě věty.
Byli zde sami starší páni — uměli sice
znamenitě řečnit, ale jenom tenkrát, uřízl-li ně-
kdo v lese borovici, nebo stratil-li se s pole man
del obilí — tu ovšem řečnili, až se šafář, po-
klasný nebo hajný se všemi mandely a borovi-
cemi třásli, ale takové řečnění se do salonu ne-
hodilo a proto řekl proškovský pan vrchní panu
důchodnímu:
„To jsem sám rád, že máme nyní mezi
vebou takového řečníka, neboť my jsme už tak
mechem obrostlí, že to svět neviděl!“
#24
alto_textblock
#24
Pan vrchní se naučil totiž teprve v pozděj-
ších dobách po česku mluvit a myslit a pře-
kládal své oblíbené rčení, „das hat die Wel
nicht gesehen“, do češtiny, „to svět neviděl!“
Nu — a pan adjunkt řečnil — vlastně měh
tolik řečí, „že to svět neviděl!“
Buď měl velmi pestrou minulost a opravdu
něco ze zkušenosti vyprávěl, nebo mluvil jenom
aby sebe i druhé bavil, ale vyprávěl věci k ne-
uvěření.
„Tam, kde dříve byl, byla velmi hornata
krajina a mraky běhaly po nebi, že jich mohli
dosáhnout — letěly — narazily na skálu a zas
se vracely — pak tam stavěli jakési mosty, ke
kterým bylo potřebí šroubů tak velikých, že je
mělo 20 lidí co unést. Lesy tam byly 18 hodin
dlouhé a 14 široké a hub tam rostlo hrůza! —
On sám jich kolik nůší nasušil za 14 dní. Sedláci
tam měli vycvičená prasata na hledání lanýžů
— každé prase jich tam denně hodnou nůši
vyrylo.“
Páni poslouchali a myslivci z panství se
cítili latinou páně adjunktovou zahanbeni.
„Ten by řečnil!“ říkali mezi sebou, litu-
jíce, že není právě žádné jubileum, ba ani žádné
visitace, aby aspoň panu vikáři pronesl přípitek
A pan adjunkt mluvil a mimo to nedělal nic.
V kanceláři pana důchodního trochu po-
máhal, ale měl-li něco udělat, musil mu pomoe
někdo jiný.
„Ještě to nemají?“ ptával se pan důchodn
všecek udiven.
#25
alto_textblock
#25
„Ještě to nemáme,“ říkal pan adjunkt, když
to ještě nebylo, ale bylo-li to, hlásil hrdě: „už
dávno jsem to udělal!“
Náhle se v „centrální direkci“ rozpomenuli
a pan adjunkt byl z Proškova odvolán.
Páni úřadníci uspořádali schůzku na roz-
loučenou — vlastně, aby vyslechli jeho řeč —
neboť ta bude asi velkolepá.
Pan adjunkt přišel vymydlen, vyšňořen, za-
sedl mezi ně a mluvil, až se hory zelenaly!
„Co pak tohle není nic — vy tu máte kapr
5—7 kilo těžké, ale tam, co jsem dříve byl,
tam byli kapři! — Vy zde nejvíc 15 kilo těž-
kého najdete, ale tam, tam byli kapři až 80
kilo! —
„No, to snad přece ne!“ divil se pan dů-
chodní.
„Inu, proč pak ne? Když šrouby k mostu
musilo 20 lidí nést, pak může i kapr 80 kilo
vážit,“ prohodil pan nadlesní, mrkaje potměšile.
„A jednou dali kapra na parné slunce do
necek vody,“ pokračoval pan adjunkt, „a na-
jednou z něj začali lézt malí kapříci a jen, jen
se hemžili.“
„Na — na — na — to svět neviděl, aby
se živí kapři rodili — to si nějak popletli,“ mínil
pan vrchní a pan adjunkt byl rád, že ho právě
v tu chvíli odvolal kollega. Odvedl ho do síně
a tam mu důtklivě šeptal, aby promluvil řeč —
neboť všichni prý na ni čekají a nadlesní už má
zkomponovanou odpověď — on, on takový řeč-
ník zajisté také si něco připravil.