#1
alto_textblock
#1
Strana 2. Číslo 35
#2
alto_textblock
#2
KATOLICKÉ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Dne 6 února 1900.
#4
alto_textblock
#4
jmenováni delegáti jednotlivých stran: z Čech z
stranu mladočeskou poslanci: dr. Engel, dr.
Čelakovský, dr. Kaizl, dr. Pacák a dr. Sláma. Za
dra. Ed. Grégra, jenž byl zvolen proti své vůli a
proto mandátu nepřijal, posl. Schwarz; za dra.
Baxu, jenž zastupovati měl českou stranu radi-
kální, ale odmítl to, povolán byl náhradník dr.
Brzorád; když však odmítl i ten, dr. Kramář;
konservativní velkostatek budou za-
stupovati poslanci: hrabě Buquoy, princ dr. Bedř.
Schwarzenberg a hrabě Palffy; poslanec dr. Zátka
dostaví se jako samostatný Štaročech a za stranu
agrární posl. Prášek. Ža stranu německých
pokrokářů dostaví se poslanci: dr. Funke, dr.
Russ, dr. Nitsche, dr. Eppinger a dr. Pergelt;
stranu německo-lidovou bude zastupovati
poslanec Prade; ústavácké velkostat-
káře kn. Max Egon Fürstenberg, dr. Schreiner
a dr. Baernreither; křesťansk o-s oci al ní
sdružení zastupovati bude P. Opit.
Za Moravu dostaví se poslanci: dr. Strán-
ský, dr. Žáček, dr. Perek, dr. baron Pražáka
Svozil za stranu národní; dr. Koudela za stranu
katolicko-národní; hrabě Serenyi za konservativní,
baron Chlumecký za ústavácký velkostatek a hr.
Zierotin za střední velkostatkářskou stranu. Ně-
meckou pokrokovou stranu budou zastupovati
poslanci: baron d'Elvert, dr. Götz a dr. Fux a za
německou lidovou stranu súčastní se konference
dr. Chiari a dr. Kanniak.
Posl. dr. Grégr, jenž zamítl, jak píšeme
výše, pozvání ke konferencím, odůvodnil to ve
včerejší schůzi občanského klubu v Holešovicích
Bubnech delší řečí, ve kteréž pravil, že odhodlal
se k tomu, ačkoliv není prý obeslání konferencí
nijakým neštěstím. Ručí prý za to delegáti sami,
pro něž platí zásady
1. Rozvinutí státoprávního programu s do-
bytím samostatnosti a neodvislosti království če-
ského; jiná cesta jest lodičkou bez vesla a kom-
pasu, neboť pak utonuli bychom v tom velikém
moři gemánském. 2. Položení důrazu na jednotu
a celistvost království českého a nedílnost ko-
runních zemí českých. To co platí pro království
české, musí platit pro Moravu i Slezsko. 3. Pod-
mínkou musí býti, že nesmí se jednati o nejmenší
privilej jazyka německého. 4. Pak podmínkou, le-
žící v duši celého národa jest, že delegáti hned
z počátku musí říci, že nesmí se o roztržení Čech
jednati. Je to ovšem stará myšlénka Bedřicha Ve-
likého pruského, a plán ten platí ju Němců pořád.
Nutno proto hleděti hned z prvu potlačiti, co by
mohlo vésti ku roztržení království českého, kde
národ český a německý bydlí úplně rovnoprávně.
Co platí v Brně a v Liberci, to platiti musí i
v Čáslavi. Řečník v dalším líčí následky roztržení
Čech. Je známo, že otázka česká, dle náhledu
cizích politiků, musí se rozhodnouti na bojišti na-
rodů německých a slovanských. Čechy jsou veliký
vojenský tábor a kdo ho jednou bude mít, jak
pravil Bismark, bude pánem celé Evropy. Proto
musí býti naší snahou, aby jediná píď se nám ne-
ztratila. (Bouřlivý potlesk.) Že se tak nestane, za
to ručí český lid. Řečník mluvil na konec po-
směšně o punktacích, ač sám přiznal, že dnešní
situace jest stejně punktační; ovšem delegáti ve
Vídni nesmějí se k ničemu zavazovat, nýbrž musí
#5
alto_textblock
#5
praskne. Pilz u přítomnosti nevěsty a všech domá-
cích prozradí: »Pan ženich byl v noci celou hodinu
ve ville pí. Kváčkové.« Nevěsta omdlévá, stará pláče.
Konec vdávání!
Sadílek by nejraději všechen sňatek rozbil,
kdyby — — — nebylo o lidi. Vždyť hosté již se
počínají sjížděti. Musí se to nějak urovnati. Mužští
— bohužel! — už jsou tací přilínavci. Ale pohrozit
ženichovi, žádá povinnost »Ze svatby nebude
nic« — oznamuje mu na oko rozhodně. Ale Hudec,
chytrý ptáček, to přijimá; a že kompromitoval svým
jednáním pí. Kváčkovu, vezme si půvabnou vdovu.
Nyní Sadílek dostává strach, kolena se mu třesou,
jestli opravdu Hudec couvne. Nevěsta Růženka všecka
zdrcena. Vše rozbouřeno. Tragická situace napjata do
krajnosti. Konečně Hudec vše vysvětlí. Nedo-
provázel on paní Kváčkovu, nýbrž
Hvězdinský. Byl v noci v Praze odvrátiti ne-
bezpečí, zachrániti několik starých m lostných dopisů.
Kaštýl mu dosvě dčí, že s ním v noci několik stanic
jel. A vyměněné jich deštníky jako corpora delicti
to nezvratně dotvrdí. Situace v posledním okamžiku,
jako při třetím zvonění na nádraží, se vyjasňuje. Hu-
dec si vede Růženku k oltáři. Paní Kváčková vezme
si básníka Hvězdínského. Že je provazníkem, co na
tom! Však je někdy po provazech větší poptávka než
po básních.
Co říkáte celé komedii? Trochu rozpustilý kousek.
Štech už patří mezi literární specinlity. Historky z malo-
městského života jsou jeho revírem. Vezme ly dobré
#6
alto_textblock
#6
vše předloženo býti českému národu — přesto
však řečník vyzýval k opatrnosti a k ostrážitosti.
Sjezd pro katolickou autonomii v Uhrách.
Jakkoliv podali jsme již stručné telegrafické zprávy
o průběhu obou schůzí, kteréž odbýval doposud
tento sjezd, vracíme se k nim přece ještě za pří-
činou vývodů tří řečníků, kteří ujali se slova ve
schůzi druhé. Je to v první řadě vůdce katolické
lidové strany hr. Ferdinand Zichy, jenž podal
ve své řeči nezvratný důkaz, že bezpodstatně o něm
bylo rozšiřováno, že vůbec nechce autonomii kato-
líků v Uhrách. Hr. Ferd. Zichy odmítl od sebe
tuto výčitku co nejrozhodněji. Prohlásil sice, že
návrh většiny neobsahuje, čeho si on přeje pro
katolíky v Uhrách; že však i přes to podepsal
návrh sedmadvacítičlenného výboru, z toho že ne-
musí býti ještě odvozováno, že šmahem i v po-
drobnostech schvaluje to, co je v tomto návrhu
obsaženo. Hlasoval pro předložení tohoto návrhu
plné schůzi sjezdové proto, že by výbor nemohl
jinak předložiti žádné zprávy vůbec. Úplně lho-
stejnou je debata o tom, má-li návrh 27členného
výboru učiněn nebo návrh většiny tohoto vý-
boru státi se podkladem podrobné debaty. Ani
ten ani onen nezanedbává hlavních hledisk v nej-
vyšších patronátních právech a organisace kato-
lické církve. Jsme všichni — pravil řečník — za
jedno v tom, že různost mínění panuje pouze
v jednotlivostech, ale ve svém katolickém cítění
jsme svorni. V obou předlohách jest mnoho správ-
ného a v podrobné debatě ukáže se, co z toho
bylo přijato. Snaha naše musí čeliti k tomu, aby
přestalo nedůstojné postavení ka-
tolické církve v Uhrách, aby konec uči-
něn byl poměrům, za nichž katolictví stojí pode
jhem bezkonfessionální moci. Nepřeme se tudíž
o to, který elaborát jest lepší; hlavní věcí jest,
abychom co nejdříve přistoupili k podrobné debatě.
Pokud neučiníme toho, můžeme věděti jen to, jaké
náhledy mají jednotliví řečníci. O to však se ne-
jedná; jedná se spíše o to, jakého náhledu jest
většina, ale to možno seznati jenom na základě
podrobné debaty. Poněvadž elaborát většiny po-
skytuje k tomu dostatečné půdy, v celku jej při-
jímáme.
Z řeči del. Hortovanyiho budiž uvedeno
jeho prohlášení, že nepřijímá takové autonomie,
kteráž na místě co by poskytovala práv, obsahuje
jen tužby. Vétšina 27členného výboru vypracovala
na místě elaborátu z r. 1870/1871 elaborát sice
nový, ale špatný. On sám a jeho stoupenci menši-
nového návrhu mají za program slova kardinála
knížete primasa uherského, jež promluvil na zem-
ském shromáždění, kteréž konali katolíci v Uhrách
r. 1894, a která zněla: »Nepožadujeme pro kato-
líky této země ničeho více, nežli co dal prote-
stantům článek zákona XVII. z r. 1791; méně
však nepřijmeme« Řečník odporučoval ku schvá-
lení návrh menšiny, kterýž vypracován byl na zá-
kladě autonomie sedmihradské.
Kromě Hortovanyiho mluvil na prospěch men-
šinového návrhu také dr. Guszwein, kanovník
z Raabu, který spatřuje v něm rozhodnější a zřetel-
nější tón, a domnívá se, že jest ve shromáždění
jen málo těch, kteří by šmahem schvalovali bud
ten, buď onen návrh.
Pokud se týče zpravvodajů, vyvracel nejrpve
zpravodaj Hrványi námitky, podané proti ná-
#7
alto_textblock
#7
šosáčky do klína, hladí a láská, že sami ani netuší,
jak jim dává jemné šnupce satiry do jich těžkého če-
nichu. Postaví je na scénu tak, že jich druhové v po-
volání dole v hledišti — a myslím, že na venkově
se ještě najdou — sami se tomu z hrdla zasmějí.
»Třetí z vonění« jest po způsobě lehčích
veseloher zcela vtipně sestrojeno. Situace obratně kom-
binovány. A vtipů slovních rozházeno v každé větě
dost a dost Hrubšího zrna i jemnější. Ovšem ne-
chytne každý u každého. Dle různé nálady poslu-
chačů. Ale jsou mnohé, jež nikdy neselhou. Jsou do-
bové, módní. Jediné ony s názvuky náboženskými —
ač nikde zlomyslně neb způsobem zlehčujícím nejsou
nahozeny — se nám nechtěly líbiti. Ale jsou ještě
lidé, kteří sí v nich libují. Pan Štech je vytáhl na
scénu s jich nezpůso by.
Hráno bylo velice čiperně, s masopustní náladou.
Pan Seifert jako dr. Hudec byl elegantní ženich.
Pí. Kvapilová jako koketná, půvabná pí. Kvá-
čková, vynikala jemnou hrou i vkusným úborem. Vý-
bornou dvojici venkovských samosprávných monarchů:
purkmistra Sadílka a výbora Kaštýla, křiklounaz
mlýna, pečlivě vypravili p. Mošna a p. Pštr os.
Poetu-provazníka Hvězdinského p. Vojan. Emmu,
ženu Sadílkovu, strašící skoro po celá dvě jednání
svými spodničkami, trefně opatřila paní Pštros-
sová. Celek vtipně doplňovali: pí. Hübner o vá,
slč. Grégrov a jako mladistvá nevěsta, a pan
Kavka.
—k.
#8
alto_textblock
#8
vrhu 27členného výboru. První, že většina dosta-
tečně se nepřidržovala znění elaboratu z let 1870/71
padá tím, že většina chtěla právě ve smyslu Nej-
vyššího reskriptu z r. 1895 vyhověti poměrům, jež
od té doby se změnily. Výčitka, že podvýbor
27členného výboru počíná si příliš liknavě, neplatí,
poněvadž to zavinily příčiny, ležící mimo výbor.
Osnova většiny jest skromná a bez nároků, po-
něvadž většina tato nebyla s to, aby seznala v té
příčině příslušné náhledy obou dvou povolaných
činitelů, nejvyššího patronátního pána a episkopátu.
Ohledně námitky, že osnova většiny nemá žád-
ného obsahu, kterýž by umožňoval života schopnou
autonomii, pravil řečník, že většina, zmoudřevši
osudem eleborátu z let 1870/71, nepovažovala za
svou úlohu, aby svým návrhem snažila se dosíci
co možná nejkrásnější autonomie, nýbrž jen takové,
kteráž, počítajíc se skutečností, nesla by ráz pravdé-
podobnosti, že bude provedena. Odtud pochází také
ten úzký rámec elaborátu většiny, kterýž ustavičně
měl na zřeteli zvláště uherské církevní právoa
uherský právně-historický vývoj. Ve všech třech
kardinálních otázkách autonomie, jmenování pre-
látů, v záležitosti fondů a škol nemohla historická
nit býti pojednou roztržena ve dví. Ale i kdyby
to bylo možno, zbývala by ještě otázka, bylo-li by
to také radno.
Následkem toho, že reformami zavedenými
r. 1818 pozbyla katolická církev podpory se strany
vlády, hledána jest náhrada sloučením katolického
světského živlu se živlem církevním. K tomu však
musí dostati se světskému živlu půdy, v níž mohl
by zapustiti své kořeny, aby mohl vystupovati jako
obhájce. Většina 27členného výboru snažila se vy-
mezíti ve svém elaborátu tuto půdu.
Zpravodaj o menšinové osnově, delegát Julius
Györffy prohlásil, že není správno, vystupovati
se skromnými návrhy, a právě proto, že nejsou
známy náhledy směrodatných činitelů, musí, jak
děje se v elaboratě menšiny, žádáno býti všecko,
co by dle jejího přání mělo býti přikázáno auto-
nomii, neboť lze se obávati, že instituce příliš slab
byla by již ve svém zárodku udušena. Jako základ
nové osnovy musí právě ve smyslu nejd. episko-
pátu zachován býti elaborát z r. 1871, při čemž
však nesmí býti pouštěn se zřetele nebezpečný
katolicismus. Podstatný rozdíl mezi oběma osno-
vami spočívá jen ohledně záruk vůči episkopátu.
Věřící jsou dnes svých biskupů vzdáleni. (Kardin
biskup Schlauch: »Proč k nám nepřicházejí?
Viděli bychom je rádi.« Gyerffy: »Vaše Emi-
nencí by nemohla přijmouti všech, kdož by rádi
přišli«) a osnova menšiny chce sblížiti biskupya
světský živel, aby ti první tím účinněji mohli vy-
konávati svou působnost právní Jestliže laikové
a duchovenstvo spoluúčinkují za vedení biskupova,
musí, jak dokazuje Sedmihradsko, náboženské cí-
tění sesíliti. Diecésní, v osnově menšinové navr-
žená organisace, vztažně syrchovanost biskupa jest
však potřebnou i s hlediska státního a může snad
smířiti se s zemskou autonomií pro katolíky ře-
ckého ritu.
Prine Jindřich Pruský, kterýž vrací s
ze svého dlouhého pobytu ve východní Asii opustí
palubu lodě v Terstu a staví se na své cestě do
Berlína ve Vídni, kdež bude ubytován jako císa-
řův host ve dvorním hradě. Princ zavítá do Vídně
nejspíše již dne 10. t. m. a návštěva jeho prohla-
šována jest již dnes za nový důkaz srdečných po-
měrů, kteréž panují mezi vídeňským a berlínským
císařským dvorem.
Arménský biskup zatčen. Z Aleppa došla
do Cařihradu zpráva, že tam byl zatčen arménský
biskup, protože úřady tvrdí, že účelem provolání,
jímž vyzýval ku skládání příspévků pro obce, jež
trpí nouzí, bylo zjednati peněžité prostředky na
buřičské podniky. Později byl biskup na zakročení
anglického velevyslanectva propuštěn na svobodu,
ale musil dříve položiti kauci.
Slatin paša, jenž v poslední době prodléval
v Kahýře a ubytován byl v budově rakousko-
uherského diplomatického jednatele, podnikne co
nejdříve za příčinou probádání a hospodářského
vykořistění Sudanu velikou výpravu do Om-
durmanu, odkudž členové jeho výpravy rozvinou
v rozličných směrech svou činnost. V Anglii se
ustavila již zvláštní společnost, kteráž na základě
výsledků výpravy hodlá zříditi příšlušné podniky
#9
alto_textblock
#9
v Sudanu.
#10
alto_textblock
#10
Zprávy církevní.
#11
alto_textblock
#11
Papež a assumptionisté. Generální proku-
rátor assumptionistů byl přijat o svátku Očišťování
Panny Marie sv. Otcem ve slyšení. K témuž pro-
hlásil, že s živou účastí sledoval kongregaci assump-
tionistů a udělil P. Picardovi požehnání a žádal, aby
prokurátor ještě téhož dne psal do Paříže, že papež
znova ujištuje kongregaci o přízni a dává na jevo pro