#1
alto_textblock
#1
bren
#4
alto_textblock
#4
otonbsttdnjniv tocb
#5
alto_textblock
#5
zebeko
#6
alto_textblock
#6
leb e oe ani jlavo
#7
alto_textblock
#7
Ročník padesátý třetí.
#8
alto_textblock
#8
V Praze, v neděli dne 21. prosince 1913.
#9
alto_textblock
#9
ol o lae
#10
alto_textblock
#10
Číslo 349.
#11
alto_textblock
#11
Na ranni a
večerní listy
předpláci se:
Praze v adminí-
straci:
na mésic . . 2 K —h
na ctvrt lota 6 K — h
s dvojí donaškoui
na mösic . . 2 K 54 h
na čtvrt lota 7 K 622 k
ve fllálkách
na měsic . . 2 K 90h
Poštou:
na měsíe . . 5 K 20-
na čtvrt lota V K 60k
s uvoji zasilkou
na měsíc .. 3 K 80h
na čtvrtlotalii k co h
#12
alto_textblock
#12
NARODNÍ LISTY
#13
alto_textblock
#13
V úronném
prodejíí
ranní cisío za . . s h
vočerní za . ... 4 h
Ve ntistkach na ven-
kově:
ranni čislo . . . . k
inseráty
plati se aota o napren.
Predplacen a tnseráty
řinma adsinistrace
v Mariansko ai. c. 1.
f'am nacanzeji so fe
ředakce, tiskarnaa
expe ice Naroduteh
List
Rukopisv sanevracei
#14
alto_textblock
#14
5k
#15
alto_textblock
#15
večerm
#16
alto_textblock
#16
Majitelka a nakladatelka: Pražská akciová tiskárna. — Vydavatel a odpovědný redaktor dr. Servác Heler—Tiskem Pražské akciové tis keárny
#17
alto_textblock
#17
Na vysvětlenou.
#18
alto_textblock
#18
Vzhledem k abnormálním poměrům,
které nastaly ve vydávání novin, musíme
svoje čtenáře opětně upozorniti, že tento
stav naprosto nebyl zaviněn vydavatel-
stvy. Typografický personál ve Vídni sez
části pokusil svým požadavkům, obsaže-
ným v návrhu nového cenníku, dodati v
některých tiskárnách důrazu sabotáží, t.j.
ničením jejich majetku. K tomu ovšem
vlastníci závodů nemohli přihlížeti a vy-
loučili pachatele, ostatní personál však ze
solidarity s nimi vyhlásil stávku. Teprve
na tento projev solidarity dělnictva s poš-
kozovateli odpověděly vídeňské i pražské
tiskárny solidaritou s poškozenými a ohlá-
sily výluku. Vyňaty byly pouze závody no-
vinářské a z tiskáren obchodních ty, které
spojeny jsou s novinářskými, tedy i Praž-
ská Akciová Tískárna. Avšak personá
těchto závodů dal výpověď sám, počítaje
patrně s tím, že podniká takto útok na
nejslabší posici. Nemaje však dosti na tom
zahájil koncem druhého týdne prosincové-
ho na pokyn z Vídně i v Praze t.ř. passív-
ní resistenci, která spočívala v tom, že až
do včerejška při plné mzdě se v novinář-
ských tiskárnách skoro nic nesázelo. Zá-
vody, nechtějíce pracovati proti terroru
zbraněmi ani v nejmenším podobnými,
snesly trpělivě tuto vyzývavost, ačkoliv
podle smlouvy i živnostenského řádu mo-
hly jí hned první den okamžítě udělati ko-
nec, a uchýlily se raději s tiskem svých
prozatímných časopisů, jen aby obecen-
stvo nějaké zprávy dostalo, ze svých mi-
stností, kde se zatím nerušeně prováděla
passívní resistence, do závodu jiného. Ma-
jí však za to nyní plné právo prohlásiti, že
#19
alto_textblock
#19
nenesou nejmenší viny na tom, jak se po-
měry vyvinuly, a že plná zodpovědnost za
to, že nastal zápas, padá na typografický
personál, který ho zahájil a ještě v době
trvání pracovního poměru takovým způ-
sobem vedl.
Vzdáváme se zásadně způsobu boje o-
bou socialistických listů a nechceme proto
nikterak přetřásati mzdové poměry typo-
grafického pomocnictva, ač nezapíráme,
že by k tomu velmi četné vrstvy dělnické,
ale zejména také značná část studované
intelligence měla dosti vážné důvody.
S veškerou rozhodností však prohlašuje-
me: není pravda, ač se to v socialistickém
tisku předstírá, že tu jde o spor mzdový.
Zaměstnavatelé nabízeli zvýšení, a není
pochyby, že kdyby šlo jen o to a ne ještě
o věci jiné, noviny by dnes vycházely ja-
ko jindy. Ale říšská organisace typografů
soustředila tentokráte hlavní váhu svých
požadavků na pole jiné. Jejím cílem bylo
tentokráte postavení podnikatele v závo-
dě.Jeho dosti už obmezené právo dispo-
siční mělo býti tentokráte na prospěch
dělnictva tak svázáno, že by se podnikatel
vlastně stal jedním ze zřízenců svého zá-
vodu, vydaným nejenom mzdovým, nýbrž
i všem organisačním požadavkům svého
personálu. O to jde tentokráte: bude-lí v
dílně, velké i malé, rozhodovati ten, komu
patří, kdo nese její risiko, kdo jest jejím
duchem, kdo se stará i o to, co se děje mi-
mo ni a bez čeho by nemohla trvati —a
nebo bude v ní rozhodovati personál,
který po případě má sice stanovenou mini-
malní mzdu, ale ne minimalní výkon, a
může si jednoho dne vzpomenouti i na pas-
sívní resistenci. Tak sluší hleděti na nyněj-
ší konflikt v průmyslu knihtiskařském, av
#20
alto_textblock
#20
tom celá veřejnost, ať se jí dotýká přímo
nebo nepřímo, musí spatřovati jeho přímo
zásadní význam.
Nazývají-li socialistické listy teto sta-
novisko „kapitalistickým sobectvím“, jak
dlužno raději opsati různé jejich výrazy,
zapomínají úmslně, že dělnictvo svoje
vlastní akce a podniky, v první řadě časo-
pisecké, vede dle zásad čistě a výhradni
hospodářských. Současně však zastírají
násilně i fakt, co pro celý moderní pokrek,
hospodářský, technický a tím isocinlní, zna-
mená zaměstnavatelská inítiativa, kterí
se tak násilně staví do cesty. Že nikdy ne-
nahradí massa sebe lépe organisovaná, a-
no že se velmi snadno může postaviti pří-
mo proti pokroku, nasvědčují hned pro-
středky, jimiž typoggrafické pomocnictvo
snaží se v závodech znemožniti používání
sázecích strojů. Tím však, že nemá dosti
na vymoženostech mzdových, nýbrž chce
zaměstnvateli i v jeho vlastním podniku.
přímo svázati ruce, útočí na samu vzpruhu
všeho moderního pokroku, ohrožuje vzta-
hy mezi podnikatelem a závodem, které
ani zdaleka nejsou toliko hospodářské, a
snaží se tím obrátiti vývoj výroby směrem
k stagnaci a úpadku, jež by se ovšem nej-
dříve vymstily na samých původcích. —
Každému je zřejmo, že knihtiskařství má býti
první obětí, po níž by přišla na řadu odvětví
jiná, a boj, který vydavatelstvo časopisů i
majitelé tiskáren vedou, má tedy svou plnou o-
právněnost a ospravedlňuje oběti, které jim u-
kládá a jichž část mimoděk svaluje se i na je-
jich čtenářstvo. Jelikož však jde právě novi-
ny, je nutno přípomencutí, že obrana disposič-
ního práva podnikatelova je do značné míryi
obfanou svobodného projevu mínění! Kdyby
typografický personál prorazil dnes se svýmí
#21
alto_textblock
#21
oe
#23
alto_textblock
#23
FEUILLETON.
#24
alto_textblock
#24
Gioconda.
#25
alto_textblock
#25
V Paříží, 13. prosince.
#26
alto_textblock
#26
Jediná jen událost zajímá dneska Paříž:
Gioconda jest neporušena nalezena a vrácení
slavného díla Leonarda da Vinci do Louvrn
jest otázkou jen několika dní. Včera v pátek
v pozdní hodinu večerní došly sem první
zprávy z Italie, nejprve do poslanecké sně-
movny a pak do redakcí listů a záhy celá Pa-
říž věděla neočekávanou novinu, jež byla vzá-
jemně sdělována na všechny strany kdejakým
korrespondenčními prostředky. A mezitím c
první zvěsti roznášel telefon a co překvapu-
jící zpráva zastavila všechna jednání a všech-
ny hovory, umísťujíc imperativně na denní po-
řádek schůzí i nejodbornějších záležitost don-
ny Lisy del Giocondo, odvracejíc všechnu po-
zornost v divadlech i od nejrušnějších scéna
přesunujíc hovory na schůzkách, v rodinách
a kavárnách na skutečně neuvěřitelný případ
nalezení ztraceného obrazu, rozhlaholila se
ulice zvláštními vydáními novin a zájem a dy-
chtivost, s jakou byla zvěst přijímána, ne-
mohly nechati v pochybnostech, že se zde
jedná o velkou národní událost. A dnes v so-
botu bylo tomu nejinak, kdy byly definitivně
potvrzeny první zprávy, jež nebyly přijímány
s naprostou důvěrou, jakkoliv byly značně
přesvědčivé, neboť tolikrát už se připomenul
marně národu osud ztraceného skvostu a toli-
krát se vyšlo na zcestí v naději v možnost
šťastného rozluštění osudné záhady. Nemluví
#27
alto_textblock
#27
se vlastně o ničem jiném nežli o Gigeondě a
při prvním setkání dvou známých se vyměňují
dnoska místo obvyklého pozdravu úsudky a
pdělení, týkající se nalezeného obrazu a děje
ne tak s radostně zářícíma očima a s plnou
důvěrou ve šťastný návrat uneseného díla.
Pronášejí se mínění a rady a dobrozdán
a jistě všichni ti dobří l.de, kteří véděli, že
Monna Lisa nemůže býti ztracena a že jiste
se jednou vrští na své mínto, měli a rají
pravdu. Dylo proneseno mnoho fanlastických
úsudků a hledalo-li se, bylo to rozběhnutí na
cesty, jež zdály se udány spíše detektivní a
romány než čímkoliv jiným. A zatím odeizen
obrazu jest velmi prostý případ, jehož se ni-
kdo nenadál. Ani americké miliony neinepiro-
valy tuto nejodvážnější a nejpodařenější krá-
dež musejní, ani se nejednalo o nějaké podi-
vínství šíleného amateura, ani o žert dobré
lekce nedbalostem musejní správy, ani o pod-
nik mezinárodní bandy musejních lupičů. Jak
z došlých zpráv zjevno, šlo onomu svrchovaně
neprozíravému Italovi při jeho nerozvážném
podníknutí o naivní vlastenecký čin, k jehož
provedení potřeboval veškeré své neznalosti
a prostoduchovati. Zdálo se mu samozřejmě
správné, odciziti slavné a veliké dílo s do-
brým úmyslem vrátit je jeho rodně zemi a
dostat za to ještě pochvalu hrdinného činu.
A zatím všechny společenské a zákonné řády.
do nichž jaksi nic nebylo malířskému dělníku
a po jichž ustanoveních se netázal, činí z něho
nešťastnou obět vlastní, pošetilosti.
Zdá se vhodno zopakovati celou historii,
jak se sběhla před více nežli dvěma roky za
#28
alto_textblock
#28
neúprosně úpalného léta, kdy jednoho úterk
počalo býti už divno zřízencům Louvru, proč
vlastně se obraž Monny Liny nevrací od pon-
delka na své místo. A událostí je v dobré pas
měti, jak se odehrála. Vyvolalu zmatekiv
Louvru a všechen personál od ředitele až do
posledního sluhy si připadal jako v začaro-
vání. Pa měla svou neuvěřitelnou událost,
Francle svij národní smutek a celý svět věděj
a cícil že se stalo něco, co jest záležitost
každčko kulturního člověka. V jediném zmat-
ku utkvei podivný případ. Užilo se všech
možných prostředků, aby se shledalo aspoř
nějalé pravděpodobné rozluštění. Policejnía
soudní pátrání stopovala kdejakou podezřelou
oscbu a ve své horlivosti shledala podozře-
lými i lidi nejnevinnčjří. K žalu nad ztrátou
ze mísily ponižující poznámky, prohášené o
francouzské administrativní nedbalosti. Ve-
dělo se, že nuino co nejdříve Vyrovnati účet
tohoto tragického přínadu, a kdaž nebyl o tak
možno poříditi se zlodějem, jejž neprozrazo-
vala ani nejmenší stopa, nezbylo než najíti
oběti v ředíteli musea a mezi strážci. Ředitel
Homolle byl nahrazen vysokým úřadníkem
z ministerstva vnitra, vrchní strážce byl pro-
puštěn, někteří jeho podřízení potrestánia
konečně neušel ani svému osudu státní sekre.
tář krásných umění Dujardin-Beaumetz. Při
předloňském projednávání rozpočtu tohoto
ministerstva vrátil se tehdejší referent Simyan
ku případu Giocondy takovým útokem na roz-
šafného státního sekretáře, jenž zdál se býti
doživotně installován v rue Valois a doživotně
pověřen bdíti nad osudy oliciálního uměn