#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v sobötu dne 16. července.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 195.
#4
alto_textblock
#4
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
#5
alto_textblock
#5
NARUDNÍ
#8
alto_textblock
#8
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3
#9
alto_textblock
#9
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#10
alto_textblock
#10
Válka.
#11
alto_textblock
#11
O Port Artur.
#12
alto_textblock
#12
Z Petrohradu, 16. července. O situac
u Port Arturu byly přineseny jedním dů-
stojníkem, který odtamtud 13. července odjel,
příznivé zprávy. Potravin je dostatek a stav
vojska výtečný. Na bojišti panuje veliké vedro.
Z Londýna, 16. července. Přes Řím do-
cházi následující telegram z Tokia: Myslí se,
že pád Port Arturu jest již jen otázkou něko-
lika málo dní.
#13
alto_textblock
#13
mobilisovány. Dosud se však k mobilisaci té ne-
konají přípravy. Za to však jsou dělostřelecké
brigády, tomuto sboru náležející, ve válečné po-
hotovosti.
#14
alto_textblock
#14
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Dr. Körber v Išlu.
Z Vídně, 16. července. Ministerský před
seda dr. Körber, který včera odpoledne od-
jel do Išlu, bude dnes v poledne přij a
cisařem ve slyšení. Dr. Körber podá pa-
novníkovi zprávu o běžných záležitostech.
Cla v Rusku a Německu.
Z Petrohradu, 16. července. Dopisovatel
»Nového Vremene« tvrdí, že Rusko je
ochotno přijati německá cla obilní,
že však trvá na tom, aby Německo při-
jalo jeho vyšší cla na výrobky z
Německa na Rus vyvážené. Tento bod prý
činí hlavní obtíže.
#15
alto_textblock
#15
t. m.: Nepřítel v silném počtu jest hlášenu
Omuverume, Hamakari a Vaterberku. Na Vater-
berku zpozorován oheň hlídek, jež obhlédají na
východ a západ od tohoto místa. Major E s-
torff dostihl dne 11. července Otjatjingenge,
major Heyde téhož dne Erindi- Oratjihenda.
Okosondusu zůstal jen slabě osazen. Major
Glasenapp dostihl dne 11. t. m. Otjurut-
jondu a nalezl Okosongoho a místa na7
kilometrů v okolí severovýchodně neobsazena;
taktéž Okahitua a Omamboronga jsou
nepřítelem nedotčeny. Setnina Weleko va,
dále první setnina 2. pluku a polovina batterie
Winterfeldovy, za velení setníka
Fiedlera spojily se u Okovakutjivi-Oujakavy;
druhá a třetí setnina téhož pluku táhnou přes
Karibib na Omaruru, kam přibudou dne
20. t. m. Odehod druhého praporu a batterie
z Gvakopmundu stane se v nejbližších
dnech. Já jsem v Ovikokoreru a hodlám ná-
sledovati oddělení Glasenappovo přes
#16
alto_textblock
#16
Otjire.
#17
alto_textblock
#17
Japonské ultimatum.
Z Londýna, 16. července. Dle zpráv muk-
denských podá maršálek Oyama z Mukdenu
Rusku ultimatum. Armáda japonská bude po-
stupovat se 4 různých stran k tomuto místu.
Rozmluva s generálem Miščenkem.
Z Berlína, 16. července. Korresponden
»Ruského Slova« v Liaojanu měl rozmluvu s ge-
nerálem Miščenkem, který prohlásil, že zna-
menitě organisované vyzvědačství japonské vyvi-
nulo se z toho, že i nejobtížnější úkoly vyzvě-
dačské jsou obstarávány převlečenými japon-
skými důstojníky, zvlášť k tomu vybranýmia
cvičenými, ponejvíce důstojníky generálního štábu.
Důstojníci při takových výzvědách přicházejí
obyčejně o život. Generál Miščenko vyslovil se
velmi nepříznivě o příliš častém používání bo-
dáku u ruského vojska. Japonci odstřelují při
tom Rusy, kteří nekryti ženou na ně bodákem
a pokud mohou, vyhýbají se boji z blízka.
Úsudek kruhů petrohradských
o trvání války.
Z Petrohradu, 16. července. Ve zdejšíeh
kruzích generálního štábu převládá mínění, že
válka potrvá ještě dvě leta než dojde k defini-
tivnímu uzavření míru. Ujišťuje se opětně, že
Kuropatkin nechce dříve začít, dokud nebude
míti 500.000 mužů, 200.000 k úplné disposici
a 300.000 k pacifikaci. Dle všeho se Kuropat-
kinově žádosti vyhoví. Mluví se o tom, že též
18. armádní sbor a 23. a 24. pěší divise budou
#18
alto_textblock
#18
Stíhání Italů v Terstu.
Z Terstu, 16. července. Včera o 1 hod.
noční odebrali se policejní orgánové opětně do
místností vlašského tělocvičného
spolku, kde vykonána domovní pro-
hlídka, která trvala do 6 hodin. Proslýchá
se, že byla nalezena skříň, obsahující záv adné
předměty. Vzhledem k tomu byli předseda
spolku, advokát dr. Mrach, sekretář spolku
Pedel, jakož i dva členové spolku za tčeni.
Pak byl prohledán plovoucí most veslař-
ského odboru tohoto spolku.
#19
alto_textblock
#19
Telegrafické zprávy.
#20
alto_textblock
#20
Jmenování.
Z Vídně, 16. července. (C.-B.) Dnešní »W.
Zeitung« oznamuje, že ministr kultu a vyučo-
vání jmenoval dopisovatele ústřední komise pro
vyhledávání a udržování uměleckých a histori-
ckých památek, musejního assistenta Viléma
Augsta v Liberci konservatorem téže komise.
Telegram generála Throty.
Z Berlína, 15. července. (C.-B.) Generál
Throta oznamuje z Ovikokorero ze dne 14
#21
alto_textblock
#21
Prušácké protesty proti slovanským
pobočkám při učitelském ústavě
opavském
#22
alto_textblock
#22
vedeny jsou s vášnivou rozkaceností rozmazlenců,
zvyklých na to, že se každému jich přání vy-
hovuje mžiknutím dříve než vysloveno. Schůze
německých poslanců zemského sněmu slezského,
konaná minulé středy, usnesla se, jak známo,
na tajemně hrůzných krocích, nebude-li vyho-
věno diktátu slezských Němců a »rozhodnutí«
o pobočkách odvoláno i vyslala okamžitěk
zem. presidentu hr. Thunovi deputaci, o jejímž
výsledku se nyní sděluje. Sdělení posl. prof.
Hoffmanna, o němž se v dnešních ranních
»Pol. zprávách« zmiňujeme, že totiž zřízení
slovanských parallelek ještě daleko není skut-
kem, a že zemská školní rada slezská do-
sud nemá z Vídně ministerského nařízení,
potvrdil zemský president hr. Thun německé
deputaci v celém rozsahu. Na velice důrazné
oslovení posl. drem. Bukovským vyjadřoval se
hr. Thun velice blahosklonně a laskavě. Odpo-
#23
alto_textblock
#23
FEUILLETON.
#24
alto_textblock
#24
V největším žalu —
Z lidského kaleidoskopu vybírá Lea O strovská.
Neměl starý Horáček se syny svými štěstí
Bylo jich pět, ale vyjímaje nejstaršího, Ludvíka.
žádný se mu nevydařil.
Druhorozený, kteréhe vyučil svému za-
městnání, jakmile mu zařídil kupecký krám
v sousední vesnici, lumpačil stále až mu všechno
v dražbě prodali. Teď byl kdesi u Náchoda —
holičem, občas mu matka posílávala nějaký ten
groš, aby tatík nevěděl.
„Třeti hoch studoval v Praze a posednut cti-
žádostí, dřel se do úmoru tak dlouho, dokud
jej. nepřivezli domů, aby si posléze na vesnickém
hibitůvku trvale odpočinul.
Čtvrtý syn, vyučený řemeslu hodinářskému,
chytil se holky z fabriky a když tato jednoho
dne přinesla starým vnouče, aby se o ně starali,
nezbylo, než aby měli pokoj, syna s ní oženiti.
Oženit a zároveň jej vydržovat s celou
rodinou!
Kdo pak kdy dá si na vsi spravit hodiny?
Cennější výrobek odveze každý do města a ně-
jakou tu dřevěnou rachotinu spraví dědeček ko-
vářů — takto všeumělec —
Nejmladší ratolest rodu Horáčkova, 18letý
František, mohl být snad k čemu, kdyby byl již
od dětství tak nepřiměřeně netloustl.
Tato abnormální proporce tělesná byla snad
hlavní příčinou, že hoch byl děsně líným. Vy-
držel celý den ležet na zahradě a koukat do nebe.
až jej děvečka vyburcovala, že je čas k večeři.
Jídlo — to bylo jediné na světě, co jej
k činnosti vzpružilo.
#25
alto_textblock
#25
Starý se utěšoval myšlenkou, že hocha od-
vedou a na vojně z něho „lenoru“ vyženou.
Aspoň mu tak vždy potvrzoval krejčí Šimek.
který se vždycky podvečer zastavoval v krámě
na skleničku toho „božího dopuštění“, jak ko-
řalku nazýval.
„Ještě že Ludvíček se vám vyvedl, z toho
máte pána jak se patří. Šestatřicet roků a už
takovým úřadníkem, že mu svěří vedení ven
kovské filiálky, na toho můžete býti pyšným,“
hovořil jednou sedě na převrácené bečce a div
s ní nespadl, když dvéře u krámu se otevřely
a pisklavý hlásek poštovního poslíčka, takto ševce
Nekuty, sem zavolal: „Telegram pro pana Ho
ráčka.“
„Vezměte to, Šimku, a podepište za mne,
pravil kupec, když se byl krejčí z leknutí vzpa-
matoval, „třesou se mi ruce a pak bych musil
do pekojíčku pro brejle a nechci mámu polekat
až co to bude.“
Vyzvaný uposlechl, ale dříve telegram pro
sebe přeslabikoval. Pak teprve vzhlédnuv sou-
citně přes pult, zvolna promluvil:
„No, potěš vás pán bůh, tatíku, tady vám
nějaký doktor oznamuje, že váš syn dnes v noci
náhle zemřel mrtvicí.“
„Cože, jaký syn?“ vykřikl Horáček spustiv
pěsť na pult, až sklenice poskočily.
„Už to odevzdejte bohu, váš syn Ludvíkje
v Pánu — —“
„Lu—dvík, Lu—dví—ček,“ vyrazil stěží
starý, chytnuv se oběma rukama za hlavu.
Pak jako udeřen do týla, klesl na židli
s níž nepovstal, až jej žena jebo za pomoci
Šímkovy nahoru do bytu odvedla.
Slavný byl pohřeb nejstaršího syna Horáčko-
lvých, jehož tělesné pozůstatky do rodného města
#26
alto_textblock
#26
převezli. Družičky, vesměs bíle oděné, sypaly
kvítím cestu, kudy se smuteční průvod ubíral.
Tak mnohá z nich povzdychla:
„Božinku, takový hezký hoch to byl, jak
jsme jedna druhé záviděly, když sem přijížděl
a některou svou pozorností oblažil — a teď musí
do hlíny — —
„Těch starých chudáků je mi líto,“ pozna-
menala krejčová Šimková k sousedce Pazder-
níkové vedle jdoucí, která hned přisvědčila:
„Ba, matko, ba, co se naplahočili a ten
jediný, který jim největší radost dělal, tak to
vezme z krátka, umře v cizině, bez pomoci, jak
ta němá tvář. Vedle postele prý ho ráno našli,
krví zalitého — —.
„A co krásných věcí měl,“ navázala znovu
hovor krejčová, „tři plné kufry samého nového
šatstva starý přivezl. Ale koukejte, teta, jak ta
ubožka Horáčková se za truhlou potácí, jak se
muže chytila. No, podržte se, chuděrky, podržte
jeden druhého, máte toho oba zapotřebí — —
Horáčková opravdu se přitulila k mužia
vdechla mu do ucha:
„Poslechni, Ivánku, jakpak bude s tou činží?
Panička, co Ludvíkovi posluhovala říkala, že
prvního zaplatil celý kvartál napřed a už pátého
umřel. Nemoh' bys to zařídit, aby nám dal
domáci peníze nazpět?“
„Nevím, Bětuško, jestli se mi to podaří.
Hůře bude se šatstvem. Co s tím? Pro mne na
ves je to moc nóbl a Františkovi to bude všechno
malé — —.-
Nové dvě vrásky zbrázdily čela zarmouce-
ných rodičů; zdali hubší těch, které hoře nad
synovou smrtí vyrylo? Bůh to suď — pozemské
strasti berou se mnohdy tak divnými cestami.