ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 8b4b57e0-71f1-11dc-8444-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 12
#1 alto_textblock #1
Románová přiloha
#2 alto_textblock #2
„Národních Listů“ k číslu 18l. ze dne 2. července 1904.
#3 alto_textblock #3
Různé zprávy.
#4 alto_textblock #4
= Kniha pana Deiblera. Pařížský »Gil Blase oznamuje: »V malém letohrádku v Auteuilu sedí pan Deibler starší, popravčí ve výslužbě, jehož sláva ne- zná mezí a sbírá vzpomínky, jež byl během své úctyhodné kariéry získal. Pracuje na »Historii trestu smrti v Evropě«, jež prý bude dílem epochálním. Avšak jest těžko, ne, jest naprosto nemožno, navští- viti historika Deiblera a vyptávat se ho. Sardou, Ca- tulle Menděs nebo Marcel Prévost, spisovatelé ne právě neznámí, přijímají žurnalisty, kteří žádajío rozmluvu, velmi rádi a velmi roztomile. Ale zazvo- níte-li u dveří pana Deiblera, jakmile jen vypadáte jako reportér, vyprovodí vás dáma vlídného vzezření velmi nevlídně. Nechceme tudíž pana Deiblera z jeho spisování vyrušovat, ale dáme si srazit hlavu, ne- bude-li to něco naprosto velkolepého.« = Řecké pikle proti rumunskému konsulu. Jeli- kož řecká vláda nemohla zameziti zřízení rumun- ského konsulátu v Janině, používá všemožných pro- středků, by učinila konsulát tento řeckým plánůma fantastickým nárokům neškodným. Když přijel ru- munský konsul do Janiny, odmítli Řekové prona- jmouti mu dům pro konsulát a podpichovali i Turky, by mu nepronajmuli žádný dům. Z té příčiny musel konsul Vodianu žíti delší čas v hotelu. Teprve když se obeznámil s tamějšími poměry a vali se ho ujal, nalezl příslušný dům jakéhos bohatého Turka. V prvních dnech jeho pobytu dělali mu Řekové ko- čičinu a řecká luza a uličníci pronásledovali ho, kdykoli se objevil na ulici. Při jedné takové příleži- tosti byl nucen brániti se proti útokům luzy holí a ranil hocha jednoho štváče, turecká policie pak zatkla několik výtržníků. Rozumí se samo sebou, že se jich řecký konsul jako vůdce jejich hned ujal, ale Turci nedbají jeho protestu a podrželi je v ža- láři. Vodianu rozvinul velkou politickou činnost a co do národnosti objasnil poměry vilajetu janinského s neočekávaným výsledkem. Ukázalo se, že tak zv. řecké obyvatelstvo sestává ze dvou třetin Rumunů, kteří dříve pod ochranou řeckého konsulátu a pou- kázáni na řecké školy a kostely, považováni byli za Řeky. Nyní se přihlásili za Rumuny a uznali ru- munského konsula. To způsobilo hrozný poplacha nářek v Athénách a veškeré noviny obviňují Rumun- sko ze zrady. V poslední době se vzmohlo loupež- nictví ve vilajetu janinském nápadně, neboť athenské spolky pro osvobození Epiru a Makedonie vysílají ozbrojené tlupy loupežníků, by zastrašily obyvatel- stvo, aby se nehlásilo k rumunské národnosti a nežá- dalo rumunskou bohoslužbu. Takým způsobem doufají Řekové a řecká vláda zameziti opravy a rovnopráv- nost jiných národností. Uvědomělí Rumuni nebo Kucovlachové pochopili ošemetnou hru tu a proto kloní se k slovanským živlům, jež neobrožují ani jejich národnost ani jejich církevní práva. Není po- chybnosti, že bude-li řecký patriarcha v Cařihradě pronásledovati dále Rumuny, odpadnou od něhoa neutvoří-li samostatnou církev, připojí se k exarchovi bulharskému, který jejich práva uznává. Rozhodující kruhy v Bukurešti jsou té myšlence nakloněny a sultán jí přeje, tak že dříve nebo později budou slo- vanští a rumunští Makedonci a Epirotové společně zápoliti proti nájezdům a pronásledování Řeků. = Hrdinný policista. Skutečným hrdinou při ka- tastrofě parníku „Generál Slocum nazvati lze poli-
#5 alto_textblock #5
cistu A. R. Van Tassela, který pracovai tak statečně na zachraňování žen a dítek, až klesl úplně vysílen a jemuž velký počet zachráněných dluží své životy Van Tassel leží vysílen ve svém domově v Brooklyně a o svém hrozném dobrodružství, na které dle vlast- ního doznání po celý život svůj nezapomene, vypra- vuje následovně: „Osudného dne byl jsem přidělen na stráž na parník „Gen. Slocum“, a když požán vypukl, činil jsem vše, co bylo ve slabé moci mě abych zachránil co možná nejvíce ubohých těch drob- ných tvorů, které c matkami svými anebo bez nich na nešťastný výlet se vydaly. Stál jsem na vnější stra- ně zábradlí a podávaje maličké záchrancům do lod- „Golden Rod“, snažil jsem se, pokud za těchto okol- ností bylo jenom možno, abych udržel mezi ženam a dětmi, panickým strachem zachvácenými, pořádek Pokaždé, když jsem pohlédl do úzkostíplného, prosbu vyjadřujícího obličeje některého dítěte, vzpomněl jsen si na své vlastní dítky doma a tím úsilovněji snaži jsem se je zachrániti. Pracoval jsem tak nějakou dobu jež zdála se mi věčností, jež však netrvala, než ně- kolik okamžiků, když tu pojednou dostal jsem hroznou ránu do týla, která mne srazila do vody skorem v bez- vědomí. Domníval jsem se v první chvíli, že to spadla na mne vrchní paluba, avšak lidé, kteří výjev ten po- zorovali vysvětlili mně později, že srazila mě do vody tlustá jakási žena, jež s hořejší paluby do vody sko- čila. Chladné vlny však prokázaly mně tu dobrotu, že mě přivedly k plnému vědomí a já pustil se ke břehu. Shledal jsem však, že jsem příliš sláb, abych mohl plovati a proto položil jsem se na znak, nechaje se vlnami unášeti. Záhy byl jsem však obklopen že- nami a dětmi, které se mne chytaly, prosíce, abych je zachránil. Volal jsem na ně, aby byly klidny a pevně se mne držely, bych je mohl zachrániti. Pustil jsem se pak k Nort Brothers Islandu se ženami a dětmi, držícími se těla mého od hlavy až patě. Mezi jinými, jež těla mého se držely, nalezala se jakás matka s ma- lým hošíkem; ten držel se mé nohy a matka mého ramene. Ubohá žena dodávala odvahy svému dítěti. aby se mne pevně drželo, a za tohoto povzbuzování. které i mé síly vzpružovalo, dostali jsme se všichni ke břehu a do pezpečí. Na ostrově spolkl jsem hlt silné whisky a ve společnosti muže, který mi hodil provaz, když jsem se ke břehu blížil, vrátil jsem se v loďce na místo hrůzy. Učinili jsme spolu několik cest a pokaždé zachránili jsme několik životů lid- ských. Konečně však sklesl jsem vysílením a nevím, co se pak se mnou dělo. Avšak do své smrti nezapo- menu a vždy mi bude líto oněch ubožátek, která ru- čičky ke mně vztahovala, volajíce o pomoc, které já už nebyl s to jim poskytnouti.“ — Manželka stateč- ného policisty vypravuje, že muž její, přišed domů, pojal do objetí své dítky a plakal, až mu srdce usedalo. = Skandální rvačka v kostele. Z Cařihradu se oznamuje: Ve chrámě sv. Konstantina došlo minulé neděle mezi kněžími a představenými řeckého chrámu sv. Konstantina ve Smyrně k výjevům nanejvýš po- horšlivým. Jedva že byla mše skončena, propukla mezi popem, jenž byl ještě v plném ornátě a několika představenými chrámu hádka tak prudká, že mezi přítomnými navštěvovateli chrámu povstala panika. Vše hrnulo se k východům, při čemž bylo několik osob raněno. Popové a představení kostela stříleli na sebe z revolverů, ale při tom zasáhli nevinné lidi. Jakás paní Helena utrpěla dvě střelné rány do života a zemřela po několíka minutách, řezník Michaela jakýsi Basilios, nazván Chist, byli rovněž těžce ra-
#6 alto_textblock #6
něni. Skandálním těmto výjevům učiněna přítrž teprve pak, když turecká policie vnikla do chrámu a obnovila pořádek. Kněží a starš“ chrámu byli za- tčeni. = Záhadná sebevražda vzbuzuje právě značnou pozornost v Paříži. Dne 18. června nalezena v lese u Villeneuve Léfang mrtvola velmi elegantně odě- ného muže. Měla v čele dvě střelné rány, nedaleko ležel revolver. V kapsách nalezeny zlaté hodinky s vyrytou hraběcí korunkou, lístek prvé třídy do Havru a 2496 franků. Veškeré namáhání, zjistiti jméno sebevrahovo, bylo marno. Teď teprve bylo zjištěno, že sebevrah byl hrabě Georges de Behagues, bývalý náčelník kabinetu prefekta departementu Haute Vienne. Hrabě Behagues, čtyřicátník, bydlel od 26. května v Paříži, v ulici Victor Massé. Byl po- važován za zamlklého a nepřístupného, skorem za nepřítele lidí. Rád cestoval a před nedávnem vrátil se z výletu na automobilu kolem Korsiky. Dne 18. června prohlásil, že opět odcestuje. Dům opustil s cestovním vakem, který však ponechal u jednoho svého přítele. Podivno jest, že prsten s jeho erbem, od něhož se nikdy neodloučil, nebyl u mrtvoly na- lezen. O příčinách sebevraždy není známo pranic. = Z italských státních vězení. Z Říma se ozna- muje: Po zprávách, jež onehdy uveřejnil neapolský »Giorno« o truchlivých poměrech v žaláři Santo Stefano, docházejí rovněž neutěšené zvěsti o vězení Sant Efremo v Neapoli. Zprávy o žaláři Santo Ste- fano prohlašují se sice teď poloúřadně za nesprávné, ale při zprávách o událostech ve vězení Sant' Efre- mo jde o fakta, jež byla zjištěna během právě skon- čeného processu proti 78 trestancům, obžalovaným ze vzpoury. Jeden z obhájcův obžalovaných ozna- muje o tom v časopise »Tempo«, že v onom žaláři byli trestanci pro nejmenší provinění trestáni nejtěž- šími tresty, skorem každodenně dána tomu neb ono- mu svěrací kazajka a strava, kterou trestanci dostá- vali, byla jak co do množství tak i co do jakosti naprosto nedostatečná. Jednoho dne bylo několik trestanců od dozorců nemilosrdně zbito, jiný dostal pro zcela nepatrný přestupek deset dnů přísné samo- vazby o chlebě a vodě. Když si trestanec dovolil k tomu několik poznámek, byl od dozorců nejsuro- vějším způsobem ztýrán. Pěstmi a kopáním sražen byl se schodů a jeden z dozorců hodil mu smyčku kolem hrdla a vlekl jej dolů. Mnozí trestanci, kteří viděli tento výjev ze svých cel, spustili povyka křičeli: »Pustte ho! Pusťte ho! Hanba vám !« atd. To byla celá ta vzpoura! Asi sto trestanců bylo za to potrestáno přísnou samovazbou o chlebě a vodě a musili se mimo to zodpovídat před soudem. Mnozí z nich byli od dozorců zbiti a ztýráni. Soud těchto dnů většinu obžalovaných úplně osvobodil a ostatní odsoudil k malým trestům. Dospělť patrně soud ku přesvědčení, že vzpoura značnou měrou vyvolána byla žalostnými poměry v žaláři. Nehledě k týrání, bylo i jinak vězení spravováno nejnelidštějším způ- sobem. Tak měli trestanci jediný utěrák, jenž jim sloužil zároveň jako ručník i k cídění nádobí a nej- různějším jiným účelům. Také nepřišel tento utěrák nikdy do prádla, ačkoli vězeňský řád předpisuje pro každého trestance dva utěráky, jež musejí prány býti každých osm dni. Zkrátka v této trestnici pa nují zlořády, jež zřejmě dokazují, že reformy vězeň- ství, v poslední době zamýšlené a částečně již zapo- čaté, byly již nanejvýše nutny.
#7 alto_textblock #7
536
#8 alto_textblock #8
—
#9 alto_textblock #9
533
#10 alto_textblock #10
Zůstal tak po nějakou dobu, načež se zvedl, zaplati a vzdálil se. Postavil se ale potom u východu, a kdož byl by bedlivěji naslouchal, byl by slyšel, jak mumlá si sám k sobě: »Ano, to jest nepochybně on, ano, to musí býti on! Ale úplně budu si jist teprve, až uvidím chůzi jeho . . :« I rozžal si doutník, postavil se u pilíře a čekal trpě- livě jak vojenská stráž.
#11 alto_textblock #11
Po Bismarku defilovala na jevišti rodina anglická za bezpočetných rovněž posměškův i za pokřiku a protestů, jichž smysl a ráz mohl snadno uhodnouti i cizinec, který nerozuměl rusky- Konečně objevila se žena francouzská, jež nesla prapor — trikoloru naši. A tu změnila se scéna! Sotva že žena vkročila na jeviště, již většina obecen- stva se zvedla. Křik, pochvala, potlesk a volání slávy bu- rácely se všech stran, netichnouce ani l Žena pozdvihla a sklonila lehce prapor francouzský, načež zamávala jím. Akklamace zdvojnásobily se, obecen- stvo jalo se dupati i nohama, tleskalo rukama a bouře t pochvaly trvala po několik minut, takže další hra panto- mimy na několik minut byla přerušena. Tisíc mil od Paříže výjev taký, věřte mi, potěší vzpruží srdce vaše! Oči naplní se slzami, a máte sto chutí chopit se rukou všech těch, kdož akklamují tak prapor vlasti naší daleké a tisknouti je vřele .. Myslil jsem v den onen, že přihodila se nějaká udá- lost neobyčejná, jež snad by vysvětlovala nadšení takové. Vrátil jsem se druhého dne do cirku. Hráli pantomimu tutéž. Obecenstvo bylo jiné, ale potlesk a nadšení byly tytéžl Nezapomenu nikdy na pohnutí hluboké, jež zmoc- nilo se mne, když přítomen jsem byl v cizině tak daleké apotheose barev našich národních! Celá moje bytost chvěla se pýchou a radostí! Mél jsem tisíc chutí zvolati na všechno to obecen- stvo: »Jsem Francouz též! Jsem Francouz též! Pra por onen, toť prapor vlasti mojí!« Zanrodáni nopřiteli.
#12 alto_textblock #12
134