#1
alto_textblock
#1
1905.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#3
alto_textblock
#3
NARU
#5
alto_textblock
#5
V Praze, v pátek dne 17. listopadu.
#8
alto_textblock
#8
K číslu 317.
Čislo v Praze za 27
a na venkově za 3h
#9
alto_textblock
#9
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#10
alto_textblock
#10
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
#11
alto_textblock
#11
Porada s ministerským předsedou.
Z Vídně, 17. listopadu. »Neue Freie
Presse« oznamuje: Ministerský předseda bar.
Gautsch měl včera poradu s posl. dr. K ra-
mářem a prof. dr. Fiedlerem.
Ke změně volebního řádu na Moravě.
Z Vídně, 17. listopadu. Přijetí změný vo-
lebního řádu pro markrabství moravské vykládá
se v listech vládních a německých jako pří-
kladné čili vzorné. To mohlo se očekávati
a nedivíme se výkladům těm ani důsledkům,
které se činí z kompromissu, o kterém věru
užiti lze slova, že jest to kompromi ss
který kompromituje. Důsledky činí se
v první řadě ovšem pro království če-
ské. Říká se: »Co bylo možno na Moravě, proč
by to nebylo možno v království českém, kde
jsou poměry podle vládních a německých listů
proto příznivější, že jest tam území jazykové
ohraničenější.« Takové jsou myšlenky, jež ob-
sahuje úvod vládního »Fremdenblattu«, který
dospívá k tomuto závěru: »Co se podařilo na
obtížnější půdě, proč by nebylo dosažitelno tam,
kde poměry zápasením odloučeným usnadní pod-
statně dorozumění. Jest dán v zor, jakse
může národní protivenství překonati, jak se mo-
hou protivy celou zemi vysilující pomocí spravedli-
vého dorozumění odstraniti. Stejně jako dech míru,
vanoucí z parlamentu, blahodějně působí na
disposice stran sněmů zemských, tak nezůstane
smír moravský bez účinku na parlament.«
Z Vídně, 17. listopadu. »Arbeiterzei-
tungu« sdělují z Brna: Včera večer konaly
se valné schůze důvěrníků veškerých továren
brněnských, ve kterých posl. Hybeš a Cze ch
podávali zprávu. Bylo největší rozhořčení. Kromě
toho konala se schůze českých a něme-
ckých důvěrníků sociálně-d emo-
kratických, ve kterých usneseno, vyslati
posl. Eldersche a Hybeše k minister-
skému předsedovi bar. Gautschovi, aby pro-
testovali proti volební opravě
moravské a žádali, by císaři ku
sankci předložena nebyla. V úterý
#12
alto_textblock
#12
konati se bude v Brně a okolí 8 schůzí s jed-
nacím pořadem »Loupež volebního práva na
zemském sněmu.« Pak usneseno dále svolati
společný zemský sjezd, aby zaujal po-
stavení proti kompromissní reformě. Dnes bude
plakátován manifest proti ní a proti těm, kdož
pro ni hlasovali.
Z Vídně, 17. listopadu. »Arbeiter-Zeitungu«
sdělují z Brna: Posl. Hybeš pravil s galerie
zemského sněmu: Nyní vím, proč veliké massy
vojska byly povolány do Brna; aby skoncovaly
loupež na právech lidových. Avšak ješte
není konec! Ani vojsko neuchrání vás před
opovržením lidu. Neuniknete následkům a lito-
vati budete dnešního svého hlasování. Rozšíříme
vaše jména a uvedeme vás v opovržení děl-
nictva. Potom poslanec Hybeš appelloval ještě
jednou na poslance, kteří mají cit v těle, aby
se zachovali dle hlasu dělnictva. Jeho řeč pro-
vázena byla výkřiky proti poslancům a na velko-
statkáře volal Hybeš, že po staletí jařmili lid
a nyní opětně chtějí loupiti jeho právo. Posl
Eldersch řekl: Organisované děl-
nictvo protestuje proti tomuto drzému
podvodu na lidu, který se tu koná pod zárukou
rozšíření práva volebního. Dělnictvo nikdy
neuzná za platnou novou kurii,
která byla zjednána za ochrany šavlí a bodáků.
Poteče-li při volbách krev, svalujeme vinu krevní
již dnes na vaše svědomí. Styďte se, že si po-
čínáte jako zástupcové lidu za ochrany šavlía
bodáků.
Nepřiznáme nikdy vašemu švindlu zákonné
oprávněnosti. Ponechejte si své privileje a těchto
20 mandátů ještě k tomu, bídní lupiči voleb-
ního práva! Pane dre. Stránský, proč jste
dnes zamlklý, po tolika hlučných frázích? Cti-
hodný zástupče lidu, postavte se přece v čelo
lidu v jeho boji za rovné právo hlasovací. Bu-
deme státi věrně po vašem boku. Proveďte ob-
strukci proti tomuto švindlu, vždyť jste ji ohlásil.
Či chcete nyní uzavříti špinavý machl s posl.
Skénem . .?
#13
alto_textblock
#13
Němci a volební oprava.
Z Vídně, 17. listopadu. Výkonný vý-
bor německých stran jest svolán
ke schůzi, jež konati se bude před zasedá-
#14
alto_textblock
#14
ním parlamentu a ve které jednati se bude
společném postupu těchto stran
ve příčině volební opravy. Mají býti
redigovány požadavky, které německé strany
tlumočiti chtějí vládě pro vypracování opravy
volební.
#15
alto_textblock
#15
Pracovní program říšské rady.
Z Vídně, 17. listopadu. O pracovním pro-
gramu kampaně 1905—1906 sděluje »Neues
Wiener Tagblatt«: 1. rozpočet, 2. plnou moc
pro záležitosti společné, 3. obchodní smlouvy,
4. zákon o rekrutech na rok 1906 a 5.
změna volebního řádu. Ve znamení to-
hoto sejde se sněmovna poslanecká a ve zna-
mení tohoto programu, bude rozhodnut osud její.
Na základě starého volebního
řádu nevykonají se již žádné
volby nyní. Taková jest tendence u vlády.
Baron Gautsch již v první schůzi vyloži
stanovisko vlády a chce volební reformu
provésti před rozpuštěním parlamentu. Reforma
musí býti vyřízena, skoncována a provedena.
Parlament má tedy předepsaný postup. Nevy-
řídí-li parlament volební opravu, bude rozpuštěn
a vláda vypíše nové volby s heslem volební re-
formy. Nastávající zasedání říšské rady stane se
tedy historicky nejdůležitějším v
ústavních dějinách monarchie.
#16
alto_textblock
#16
Živnostenský řád.
Z Vídně, 17. listopadu. Členové bývalého
stálého výboru živnosténského zahájili akci za
tím účelem, aby osnova živnosten-
ského řádu, vypracovaná výborem,
byla také vyřízena plenem ještě před
rozpuštěním říšské rady. Pochybujeme, že na
akci tak velikou vybude času. Pochybujeme.
ostatně také, že bude u všech stran k tomu žá-
doucí dobrá vůle.
#17
alto_textblock
#17
Telegrafické zprávy.
#18
alto_textblock
#18
Svolání říšské rady.
Z Vídně, 17. listopadu. (C.-B.) »Wiener
Zeitung« uveřejňuje císařský vlastnoruční list,
kterýmž se říšská rada svolává ke dni 28.
listopadu.
#19
alto_textblock
#19
FEUILLETON
#20
alto_textblock
#20
Káča.
#21
alto_textblock
#21
Bylo po obědě, stará paní Pěnkavová postavivši
před svého syna Eugénka koflík černé kávy s nějakým
sladkým zákuskem, založila si ruce a pravila: „Eu-
génku, Eugénku, už bys měl čas se oženit, jet
30 roků pryč, jsi soudním adjunktem — a pak: tady
já stará osoba taky už dlouho nebudu — není člo-
věku dobře býti samotnu,“ dodávala a pokyvujíc še-
divou hlavou, šla k oknu, kdež usedla ke stolku se
šitím. Eugének lehce se usmál — srkl si kávy, za-
pálil doutník a vypustiv modrý oblak dýmu ke stropu
— odvětil: „Však dobře víte, maminko, že jsem už
leckde hledal, ale dosud marně, rozhodl jsem se nyní
přenechati celou tu záležitost osudu, nechť náhoda
sama přivede mi v ústrety budoucí ženu.“
Asi týden po této rozmluvě, vraceje se po poledni
z úřadu — zastavil se Eugének v kuchyni před starou
paní. „Podívejte se, co jsem si přinesl,“ řekl a vy-
táhnuv z kapsy mladou živou kavku, postavil ji na
stůl. Kavka se rozhlédla, otřepala se a z nenadání
tak zaječela, že paní Pěnkavová leknutím div hrnec
nepustila. „Jdeš mi s tím pryč — tu já zde v bytě
nestrpím,“ bránila se stará paní. „Ale, maminko,
dívejte se, jak je hezká, a copak jste mi nedávno
neřekla, že není člověku dobře býti samotnu,“ chlá-
cholil Eugének a hladil kavku po hlavičce.
Konec konců byl ten, že se snesla s půdy klec
po nebožtíkovi papouškovi Lorovi a postavila se
s kavkou Eugénkovi do pokoje. Jen když přišel z kan-
celáře domů, musila kavka z klece z Eugének ji cvičil.
Za nějaký čas naučil ji podávat pracičku — chytat
vyhozené krejcary do zobáku — křičet káčo-o a ještě
jiné kousky. Později dopřávána byla káče úplná svo-
boda, a ona pak si káča dělala co chtěla, rozbíjel
#22
alto_textblock
#22
sklenice, drolila zdi, odštipovala nábytek a jednou
roztrhala Eugénkovi na stole ležící padesátku tak
pěkně, že se pokládal za velikého umělce, když se
mu podařilo potrhanou bankovku za čtyři hodiny pilné
práce jakž takž slepit. Stará paní posílala káču až
někam za horoucí skálu — ale nic nezmohla, káča
byla Eugénkovým miláčkem a dost!
Kolikráte, kdy paní Pěnkavová zasedla k šití,
sklesly jí žilnaté ruce do klína, sklonila hlavu a my-
slila, jak ten její Eugének místo ohlížení se po ně-
jaké nevěstě, každou volnou chvíli jen káče věnuja
— a jak se tak pomalu vpravuje v život starého mlá-
dence. Co krásných a dojímavě hřejných okamžiků
kouzlila si dříve v duši — jaká to pro ní radostnáa
svatá bude chvíle, až vnuka, nebo vnučku k sobě
přivine a poprvé zulíbá dítě svého syna. Nyní pak
všech těch krásných snů má se zříci a spokojit se
s tou ohyzdnou káčou!?
Jednoho letního večera, když byl Eugének ve
svém pokoji a stará paní připravovala v kuchyni ve-
čeři, stalo se něco hrozného! Najednou otevřely se
dvéře, vedoucí z pokoje do kuchyně a jimi vřítil se
Eugének s výkřikem: „Maminko, maminko, káča mi
uletěla. Stará paní v prvním okamžiku tak se polekala,
že si až musila sednout, teprve po chvíli, když byl
Eugének druhými dveřmi vyběhl ven na chodbua
touto na ulici — splynulo jí se rtů: „No, zaplať pán
bůh, že ten plivník je už z domu!“
Asi za půl hodiny vrátil se Eugének zpět, ale
bez káče, zahledl ji sice na římse vedlejšího domu,
ona však nedbajíc jeho volání, odletěla a zmizela mu
v šeru. Eugénkovi večeře nechutnala, všechno prý to
na něho doma padá, vzal tedy klobouk a šel ven.
Cestou kde kterého kluka potkal, každého zastavil
a vyptával se, zda-li neviděl někde ochočenou kavku.
Všude obdržel zápornou odpověď, vybízel proto
každého, aby ji šel hledat a tomu, kdo by ji přinesl,
sliboval královskou odměnu jedné koruny. Za hodinu
#23
alto_textblock
#23
pobíhalo městem na padesát kluků, a všude bylo
slyšeti volání: „Káčo, káčo pojď sem!“ — až se lidé
zastavovali a ptali, co že se to stalo?
Již tři dni minuly, aniž se kdo přihlásil s radost-
nou zprávou, že přináší uprchlíka. Eugének pomalu
již zvykal myšlence, že se s káčou nikdy neshledá.
Toho dne kráčeje se skloněnou hlavou z kanceláře
domů, byl ze zadumání vyrušen otázkou: „Mám
čest mluviti s panem adjunktem Pěnkavou?“ Eugének
zvedl hlavu a smeknuv zašeptal: „Prosím!“ Před
ním stála pružná postava asi 18leté neznámé dívky,
oděné v bílý šat. Černý, bohatý vlas v hebkých vinách
obepínal hladké čílko a z pod dlouhých brv čtveračivě
hleděly naň modré, veliké oči. Husté, černé obočí,
jemný nosík, krásně vykrojená ústa, jejichž pootevřené
rtíky odkrývaly bělostné zoubky, přispívaly k doko-
nalé sličnosti tazatelky. „Vám prý uletěla ochočená
kavka“ — pokračovala krasavice — „a my jsme dnes
ráno právě takové zvířátko v zahradě chytily, tak
jsem si...“ Eugének nedav slečně domluviti, radostně
přisvědčoval a děkoval a hned si také pro káču šel.
Cestou dověděl se, že šťastná nálezkyně, jmenuje se
Cecilie Zemětova, že je dcerou pražského průmyslníka
a že se svou matkou dlí v městě na letním bytě. Eu-
gének, použiv tohoto náhodného seznámení, nabíd
se damám za průvodce po okolí.
Dnes je již Eugének kolik let šťastným manželem
sličné Cecilky. Káča je dosud živa, pětiletý Venoušek
a čtyřletá Cilinka Pěnkavovi mají ji ve veliké úctě
a vážnosti, neboť všude jinde nosí malé děti čáp
anebo vrána, je prý ale přinesla tahla jejich káča.
Venouškovi je to sice divné, že by měla tolik síly,
aby je unesle — „ale malé dítě tak moc neváží,“ vy-
kládá babička a hladí káču sedící na lenochu židle
po hlavičce a křidélkách — má ji ze všech nejradši,
rád věřím.
Martynko.