Strana4.

ŽENSKÝ LIST

Číslo 9.

Soudr. Černá (Horní Litvinov) klade důraz na to, aby se listu zasílalo hojně zpráv, čímž se stane zajímavější a hledanější. Soudr. Myslík (za redakci »Ž. Listu) vyslovuje potěšení nad příznivou kritikou listu, proti jehož redigování, až na feuilletony, neproneseno žádných námitek. Ohledně feuilletonů uvádí, že redakce vý- slovně se varuje přinášeli nějaké nekonečně dlouhé. napínavé a rozčilující povídky, jak se to na některých místech žádá, neboť četba taková je zdravému duchu čtenáře jen škodliva. Ostatně takových napínavých novel a románů je všade tolik, že redakce nepokládá za vhodno ještě v listě našem jim propůjčovati místo Aby však zájem o list stoupl, žádá delegátky, aby několikráte do roka zasílaly redakci ze svého půso- biště dopisy, a to nejen o konaných schúzích, nýbrž i o poměrech tamějších dělnic ap. Soudr. Vrbová (Prostějov) Projevuje uspokojení nad »Ž. L.«, jakož i s dosavadními feuilletony, z nichž některé zvláště se jí líbily. Je toho názoru, aby se dále v nich dosavadním způsobem pokračovalo a je jista, že jim čtenářky časem zvyknou. Na to jednáno o administračních záležitostech listu. Po debatě, jíž se súčastnily soudr. B. Touži- lová, Černá, Votavová, Šneidrvinklová, Austová, Myslík a Strnadová, přijata resoluce referentkou navržená.

Dále projednávány

4. Volby a volné návrhy

Zahájena debala o způsobu provedení voleb, do níž zasáhly soudr. Votavová, B. Toužilová, Austová, Paterová, Šneidervinklová, Cha- lupníko vá a Černá. Na to zvoleny aklamací: 1. Do agitačního výboru žen soudr. Toužilo vá Bož., Strnadová, Němcová, Paterová, Anna Vaňková a Sichrovská; 2. do vydavatelstva »Ženského Listu soudr. Martínková (Libeň), Kan- delárová (Smíchov), Cífková (Praha VII), Buc- lová (Zlíchov) a Zápotocká ml. (Žižkov). Při dalších volných návrzích navrhuje soudružka Vrbová stanovení místa příští konference žen. Soudr. Roušar myslí, že by bylo lépe, kdyby místo podobných pracovních konferencí žen, projed- návaly se záležitosti žen se týkající na společných poradách strany. Jen konference informační a uvě- domovací buďtež dle potřeby svolávány. O názoru tomto rozpředena delší debata, jíž se súčastnily soudr. Austová, Vrbová, Votavová, Chalupníková, Černá (H. Litvínov), Šneidervinklová, Touži- lová a Strnadová, načež přijat tento návrh soudr. Roušara

Konference uznává, že k obstarávání záleži- tostí agitačních a organisačních, žen se týkajících, není třeba svolávání zvláštních konferencí žen, nýbrž že se daleko lépe hnutí ženskému prospěje, když zá- ležitosti ty projednány budou na společných konfe- rencích, sjezdech a v institucích strany. Za účelem tím dožadují se přiměřeného zastoupení v uvedených korporacích. Tím denní pořádek vyčerpán. Předsedsedkyně předčítá pak pozdravný dopis z Plzně a omluvné přípisy ze Záluží, Vídně, Horního Jiřetína, Falknova a Couše, odkud nemohly býti pro nedostatek peněz vyslány delegátky. Na to v 6 hodin večer končí konferenci s vy- zváním k další účinné práci a agitaci. J.N.

FEUILLETON.

Opovrhování ženou v ultramontánské theologii.

Napsal hr. v. Hoensbroech. Přel. Liga A 6.

(Dokončení.)

Profesor theologie, Gotschalk Hollen, píše ve svém Preceptorium novum (Coloniae 1489. str. 156 a n.): »Cizoložstvím hřeší muž více nežli žena, poněvadž je na1 ženu třikráte povýšenější: předně stojí muž bohu blíže nežli žena, za druhé je silnější nežli žena, za třetí má více věděnía rozumu nežli žena. Muž byl totiž bohem stvořen bezprostředně, žena pak teprv prostřednictvím mužovým. Tělesná žádost je vášní ženě vlastní; její příčina leží v její slabé tělesné přirozenosti. Žena totiž neovládá tuto vášeň tak snadno jako muž. Od hlavy až k patě není místa na ženě, jež by nebylo smyčkou dáblovou, kterou duše loví.« Augustiniánský mnich Antonius Rampi- gollis (16. stol.) píše: »Ženy jsou stále žádostivy zakázaných věcí. Tak již o prvé ženě čteme ne že jedla a toužila po ovoci dovoleném, nýbrž za- povězeném. Ženy touží po dětech, aby se vystří- haly hany neplodnosti. Ženy dychtí po tom, aby jejich děti byly pozemsky šťastny. Ženy dychtí po rozmnožení majetku. Ženy dychtí po tajnostech svých mužů a čím více je muži skrývají, tím více chtějí se jich ženy dopátrati. Žádného tajemství však neuchovají. Ženy jsou pomstychtivé. Ženy dychtí po tom, aby zjevovaly radosti svého nitra. Ženy jsou plny podvodu a svádí muže ke všem neřestem, a poněvadž cb- žerství ke všem jiným neřestem vede, svádějí ženy muže nejprve k tomu, aby je pak uvrhly v duševní záhubu. Ženy jsou podvodné, klamajíce svými lžemi. Mnoho umění vynakládají ženy na to, aby muže svedly ke smilstvu. Ženy vynalé- zají umění, aby holdovaly chtivosti a žádosti- vosti. Často mluví ženy v poradách pošetile, ni- čemu se od mužů moudrých učiti nechtějíce. Ženy oblékají se krásně, aby ničily muže.« (Compen- dium figurarum Bibliae: Kolínská městská knihovna, sv. II. 1, 127.) Jesuita Eli zalde (17. stol.): »Dříve též já jsem se domníval, že spíše ženy nežli mu- žové docházejí věčné blaženosti. Poznav však prázdnotu, ješitnost a pýchu žen, octl jsem se v pochybnostech. Co bude se ženami, jichž téměř jediným jest zaměstnáním lákati muže?« (L. 8. str. 5, 3 9) Jesuita Sarasa (17. stol.): »Pohlaví ženské je daleko méně cennějším (longe deterius) nežli mužské; je měkčí, nestálejší; rozum ženský jest slabší. Kdyby toho muži uvážili, byli by k ne- řestem ženským shovívavější.« (Ars semper gau- dendi, str. 105.)