VI. ročník.

V Praze, ve středu dne 10. ledna 1860.

Číslo 9.

Národní Listy stojí V Praze na měšícl. 1 . s . . na čtvrt leta . . . . . . . . 8 a- Kromě Prahy po pošté na měsíc . . . . . 1 zl. 45 k . na čtvrt leta . . . . . 4 zl. 85 k.

ZZa donášení Národních Listů dopmu platí se měsíčně 10 kr

l

Ah

n

Inseraty přijímají se za levnou cenu, musí však placeny býti hotově při objednání dle cenníku v administraci vyložené ho. Listy přijímají se jen frankované reklamací není třeba frankavatí, nebudte však zapečeťovány. Číslo o sobě prodává se v Praze za 5 kr.

Redakce, administrace a expediee

Telegramy Národních Listů. Z Vídně, 9. ledna v 9 hodin 55 min. v moci. Večerní bursa: Akcie úvěrní 151.30 akccie severní dráhy 1598, losy z roku 1860 83..50. losy z roku 1964 76.70, akcie státní dr. 173.—, halic. K. Lud. 179.10, renta v zá- věrku 68.40. Nová rakouská půjčka 347.50, na čas 346.25. Z Kološe, 9. ledna. V úterním sněmě byl čtěln císařský přípi stran usnešení sněmovního k jjednotě s Uherskem. Přípisem tím se povo- luje, aby nynější korunovační sněm uherský po- dlev spůsobu a volebního řádu z r. 1848 obe- slám byl k uhájení zájmů zemských, čímž však právní trvalost dosud vydaných zákonů nepře- stává. Konečné sjednocení obou zemí, které jen na základé upravení státoprávních poměrův zemí uherské koruny mezi sebou a k říši uskuteč- němo být může, je závislé na náležitém vzetí ohlledu na zvláštní zájmy Sedmihradska, na uzmání právních nároků rozličných národnostía vyznání, kteréž nároky i sněm byl učinil, a na přiměřeném upravení správních záležitostí země. Vzlhledem ke všemu tomu odročuje se sněm až na další rozhodnutí a nařizuje se neodkladné přeedevzetí voleb k obeslání sněmu uherského. Regalisti, kteří podle §. 1 čl. 7 uherského zá- koma z r. 1848 mají právo na sedadlo a hlas u tabule magnátské, budou s všemožnou rych- lostí do Pešti povoláni. Z Petrohradu, 9. ledna. „Deutsche Pe- tersb. Ztg.“ se dovídá z bezpečného pramene, že se připravují opatření k zlepšení a upravení po- stavení katolického duchovenstva světskéhov Polsku. Duchovenstvo bude tam dostávati určité služné platy. Příjmy farářů budou zlepšeny, vyš- šího duchovenstva zmenšeny. Veškeré nadace jiné důchody přijdou pro příště v správu vládní a brudou užity výhradně v prospěch duchoven- stvaa. Nucené vybírání desátku bude zrušeno. Rozpočet duchovenstva bude určen na 900.000 rubllů. Z Madridu, 8. ledna. Poslední zprávy oznamují, že Prim se nacházel v Urdě v pohoř Toledos a že asi sotva se mu podaří uklouz- nouti stíhajícím jej třem oddělením. Do Portu- galska přešlí povstalci avilaští byli tam od-

poslanec bečkerecký byl u Deáka, slíbil mu tento po delší konferenci, že se přičiní, aby již v první adrese sněmu nalezal se „uspokojivý pasus“ o záležitosti národností. Úřední „Gazeta lwowska“ dovídá se z pramene bez- pečného, že zákon ve sohůzi sněmovní dne 20. pros. uzavřený týkající se nouze zemské, jmenovitě půjčky a jiných opatření v té příčině, dosáhl již nejvyššího schválení. Udělení amnestie v Benátsku nebylo jediným kro- kem vlády v této zemi. Dle úředního listu benátského navrhlo st. ministerstvo k vůli sjednodušení politickéh organismu v království lombardsko-benátském a k vůl většímu vyvinutí samosprávy jisté reformy, jež skrze c. k. místodržitelství odevzdalo centrální kongregaci. Tato zvolila k proskoumání jich zvláštní komisi. Reformy ty jsou následující: Distriktní komisariáty mají býti zrušeny a působnost jejich má přijíti na provincialní delegace. V znamenitějších místech zřízeny býti mají vicedelegace, z jichžto uzavření bude lze odvolati se přímo k místodržitelství. Správu povedou bezprostředně delegáti, kteříž budou míti také vrchní dohled v celé provincii. Obec i strany budou s provinciální kongre- gací ve všech odvětvích správy, které jí přisluší, přímo se stýkati. Benátky podřízeny mají býti bezprostředně místodržitelstvu respektive centrální kongregaci. Pro- vincialní delegace benátská bude zrušena, rovněž jako provinciální kongregace; jednotlivé distrikty této pro- vincie přiděleny budou ostatním provinciím. Konečně se činí naděje na zvláštní statut pro obec benátskou, vlastně na rozšíření automie městské representace. Zpráv zahraničných je pořád po skrovnu. Úřední telegramy ze Španělska zvěstují úpadek povstání; možná však že zejtřejší oznamovati budou vítězství jeho. Jestit stav věcí ve Španělsku takový, že možno nadíti se zpráv nejpodivnějších. V listech polských koluje zpráva, že jistý vyššíú- ředník pruský (vrchní presidiální rada Lebbin) vyjádři se ke dvěma vynikajícím členům provincialního sněmu poznaňského, aby se Poláci na to připravili, že pruská vláda nyní chystá se s výsledkem provesti svůj dávný plán: rozšířiti totiž hranice pruské až k Visle. Podobně se byl již vyjádřil hr. Bismark za posledního zasedání sněmovního k tehdejšímu místopředsedovi posl. Beh- rendsu. Snad věc ta nyní souvisí s otázkou šlesvicko- holštýnskou; snad bylo něco ustanoveno za nedávného pobytu velkokn. Konstantina v Berlíně. „Czas“ vyzývá rakouskou vládu, aby co ochránkyně Polákův nedopu- stila toto čtvrté rozdělení Polska, které by soudíc dle Po hříchu nelze zapříti, že by. vláda ruská nemohouc Poláky poruštit, větší část jich chtěla za náhradu dáti Prušákům zgermanisovat.

„Pol. Hetilap“, list madarský přináší druhý projekt podobného smyslu. Vyšel prý ze srozumění německých členů vlády s členy kanceláře uherské. Dle něho se má skládati západní polovice říše ze čtyr neb pěti skupenin zastoupených v spole čné radě. I tu tedy není nic jiného než stará užší rada na zkázu naši. Ještě o třetím hlase podobného smyslu chcem se tuto zmíniti. Sama poloúřadní „Const. Oesterr. Ztg.“ dala mu ochotně místa ve svých sloupcícha protož i větší jemu přikládáme váhy než oběma svrchu sděleným. V dopisu z Pešti rozebírá „panu- jící náhledy v rozhodných kruzích uherských“ a na chází, že se tu jeví mezi nimi veliká nevole proti dřívější germanisaci říše. Nikdy nespojí prý se Uhři s Němci k majorisování neněmecké národno- sti; vážíť prý sobě šlechetné snahy Slovanův usilu- jících, aby se vybavili z poručnictví německé byro- kracie, aby k platnosti přivedli oprávněné požadavky národnosti své a aby zabezpečili pravou ústavnost pěstováním samosprávy. — Proto schvaluje se pr v Uhrách všeobecně zastavení činnosti užší rady. Čtouce o těchto Slovanům a tudíž i nám Če- chům příznivých náhledech „rozhodujících kruhů pe- šťanských“ mohli bychom se skutečně těšiti, že ne- máme nad ně upřímnějších politických spojencůva že nebude těžko uskutečniti program náš, když na- chází tak vřelého souhlasu v Pešti, jež má v tuto chvíli skutečně nejrozhodnějšího hlasu v Rakousku. Poloúřední list se však o to dobře postaral, aly záhy schladil pěkné naděje naše. Nic méně — píše „C. Oester. Ztg.“ — přej ou sobě státníci uherští, aby působnost dřívější užší rady říšské opět byla oži- vena a v smyslu tomto vysloví prý se příště i sám sněm uherský. V nově přislíbené korunovací J. v. korunou českou spatřuje se prý jen skutek for- mální a protož nepřikládá se jemu žádné větší politické důležitosti, nejméně pak vidí se v něm čáka na provedení přísného federalistického

avatápliucna u

náš slibuje, že se korunovati dá „ve středu svých věrných Čechů dle práva a posvátného mravu.“

OZ Pešti, 6. ledna. (Pův. dop.) (Nový progra m.) Dnes opět znamenati mi jest nový politický program. Kolikátý to jest od r. 1861, určitě nevím; ale bude to aspoň stý a několikátý. Tento program liší se ale od posavadních tím, že by jeho provedení, ač jest-li mož- ným, přínutílo i Čechy chopiti se uherské mluvnice. Spi- sovatelem tohoto programu není ale žádný uherský po- litik ani státník. Brošurka má název: „Magyar Biroda- lom (Uherská říše). Návrh k rozřešení uherské otázky odporučený říšskému sněmu od Karla Sziniho.“ Dle spisku má Rakousko státi se buď podunajskou buď u- herskou říší. V obou případech musí býti scentralisováno uherským ústředním ministerstvem a parlamentem, které by měly maďarskou řeč jednací. Přijme-li se název „po- dunajská říše“, musí císař přeložiti ministerstvo a par- lament do Pošť-Budína, přijme-li se ale název „uherská říše“, může prý střed zůstatí ve Vídni. V tomto případě mohlo prý by se dovoliti, aby ve vojště místo uherské prozatím užívalo se ještě německé řeči. Ve vídeň- ském parlamentu mohl by každý mluviti svým jazykem, předseda by ale řídil jednání uhorsky. — Tedy za- čněte záhy s učením se naší řeči, abyste rozuměli předsedovi. Ohledně státního dluhu táže se spisovatel, zdali nová říše měla by převzíti dluhy staré říše. Tím spůsobem by arciť budoucí finanční ministr zbaviti se mohl jednoduše všech starostí. Přišlo by ale na to, co by tomu řekli státní věřitelé. Myslím, že netoužíte více dověděti se o tomto ku- riosum a že uspoříte si as každý komentář.

zbrojeni.

Telegraflcký kurs. Metaliky 5proc. 62.65 národní půjčka 5pr 66.85, státní půjčka z r. 1860 83.50, akcie banku 759.—, akcie úv. 151.20, Londýn 104.75 stříbro 104.75, dukáty 5.02.

V Praze, dne 9. ledna 1866. Odpověd, kterou dal JV. císař nejvyššímu maršálk hr. Rothkirchovi, jmenovitě slib že se dá korunovati na krále českého, dochází živého ohlasu v necentralistických listech vídeňských. „Vaterland“ váží hlavně onen výrok JV., že korunovací podnikne nejen „po svatém mravu“ nýbrž i „po právu.“ „Zukunft“ praví: „Korunovace cí- saře za krále českého znamená pro království české předně sněm, který by byl v pravdě legitimním ná- stupcem onoho starohistorického českého — sněm nadaný působností zákonodárnou a zvláště právem povolovati daně, kteréž právě historickou svézákonnosť království u věcech vnitřních podmiňuje. Korunovace ta znamená dále politickou celistvost zemí koruny svatováclavské, t. j- znovuzřízení generalních sněmů k zákonodárnému pojednávání o jistých společných záležitostech unie jakož i vzkříšení české kanceláře dvorské. Korunovace pražská znamená konečně, že historicko-politická osobnost české kormny i uvnitř říšské legislativy má býti zachována. Korunovace ta zkrátka neznamená nic jiného než sřícení nehistorických stvůr širší i užší říšské rady; znamená prottest legitimního Rakouska proti oběma nehistorickým zásndám: proti centralisaci a dualismu. „Presse“ se z Prahy dovídá, že hr. Lažanský dá na dotaz Zeithammrův strany zákona o rovnoprávnosti jazykové tu odpověď, že zákon ten v nynější jeho spů- soblě nelze sankcionovati, že potřebí jistých změn a že tudííž odevzdán bude k opětné poradě. Vídeňský dopisovatel známého Eötvösova listu „Pol. Hetilap“ vypravuje, kterak ve Vídni je pověst všeobecná, že mezi uherskými a neuherskými státníky stala se ta- ková úmluva, aby se na společné zastupitelstvo zemí předlítavských již nepomýšlelo, nýbrž aby tyto shlukly se v jisté skupiny. První skupinu by čínila Halič s Bu- kovinou, druhou země k Něm. Spolku náležící, třetí Be- nátsko, čtvrtou Dalmacii a neněmecká část Istrie. Každá ze skupin těch má míti společné zastoupení, nad nímiž pak by bylo zastupitelstvo říšské toho spůsobu, aby země uherské účastniti se ho mohly. Horvatsku dává prý se na vůli připojiti se buď k Uhrám anebo ke sku- pině dalmatské anebo také zvláštní pátou skupinou býti. Každá ze skupin těch by byla Uhrám na roveň posta- vena. Podivno, že sdělení ta tak nápadně se podobsjí obsahu brošurky, o níž jsme se včera zmínili. Srbští poslanci na sněmu uherském umluvili se, jak pešťský dopisovatel „Srbobrana“ oznamuje, že žáleží- tostt národností v Uhrách vnesou do sněmu teprv pak. až státoprávní vyrovnání dokonáno bude, vedení prý vlasteneckou ebavou, aby zdar jeho onou záležitostí ně- jak neutrpěl. Zároveň však postarali se, aby záležitost ta do sněmu uvedena nebyla Srby nýbrž maďarskými kapacitami. Když v té příčině general Stratimiroviě,

Politické programy nušichod- půrcův. Kdyby království české nemělo své dobré právo, logickou nutnost svých požadavků a soli- dárnost svého prospěchu s prospěchem celé říše za své spojence v nynější ústavní tísni: nebylo by tu věru velkých nadějí, že spravedlivé přání našeho ná- roda dojde žádoucího uskutečnění v „dobrovolném smluvení“ s ostatními národy rakouskými. — Co den vystupují četní a neunavení nepřátelé národ- ního našeho snažení a co den přinášejí na trh po- litického dobrodružství nové a nové programy a ná- vrhy směřující vesměs jen tu více tu méně na ná- rodní a politické naše zahubení. Jest v tom podivné fatum našeho národa, že kdykoliv mocnějším usilo- váním hne se na dráze národního a politického po- kroku, staví se mu odevšad nepřátelé v cestu pod- nikajíce proti němu pravé války křižácké. — Ny- nější sporná otázka ústavní nebyla by tak zapletena a oposice proti nastoupené dráze zamýšleného vy- rovnání nebyla by bezpochyby tak neústupná a ryčná, kdyby se tu nejednalo zároveň i o prospěch národa českého. Celou říši by rádi měli svobodnou, jen kdyby ze všeobecné této svobody vyhostiti mohli jediný kmen starých Přemyslovcův; všem zemím přáli by hojnou samosprávu, když by z ní vyloučeno bylo dávné dědictví Čechův; i národní rovnost napsali by na prápor svůj, jen když by jej zaraziti mohli n hrobech národnosti české! Co tu bylo politických plánův za posledních let, bez mála všecky mířily jen na zkázu naši. — v těchto dnech dostalo se jich zase několik do veřej- nosti; tendence jejich má však opět jen ten starý znak Kainův na čele, z něhož lehce vyčísti se dá bratrovražda dávno strojená našemu národu. Nová brošura pod názvem „O vyrovnání rakouské ústavní záležitosti“, jejíž původ jak za to máme mylně při- pisují vídenské listy kruhům vládním — chce ze zemí rakouských utvořiti patero skupení. Každé založeno jest na starém historickém právu, každé přihlíží k zabezpečení národnosti a samosprávy, je- diné však skupení, do něhož hozeny jsou země ko- runy české, nezná této šetrnosti práv historickýcha národních. Rozsáhlé a mohútné království české jestžtu sloučeno se zeměmi německými, jako by ne- mělo jiného značení v dějinách říše rakouské, než kterýkoliv mílový okres vnitrorakouských provincí. Stará písnička užší rady říšské jest tu jen v novou melodii upravena, v pravdě jest to tentýž hrobov nápěv, který k nám zazníval z užší rady schmer-

lingovské.

dosud jasněji vylíčena, než zde v tomto pešťanském dopisu ministerského listu. I tu mluví se jedním duchem o politické a národní svobodě o autonomii, horlí se proti majorisování a nazývá se úsilí Slova- nův po emancipací z útisku národního snahou šle- chetnou; zároveň však křisí se z mrtvých zřízení, proti němuž hlasitě protestovali skore všickni kme- nové slovanští jmenem politické svobody, jmenem hi- storického a přirozeného práva své národnosti. Či nebyla to právě užší říšská rada, která nejúsilovněji majorisovala neněmecké národnosti? nebyla to užší říšská rada, co šířila poručnictví německé byrokracie a na odpor se stavěla oprávněným požadavkům ná- rodností slovanských? Nebyla to užší rada, v níž ničena byla samospráva celých velkých království, rušena historická práva slavných korun a snížen byl pravý konstitucionalismus na pouhou lichou formu, za níž skrývala se bezohledná libovůle horší a ne- snesitelnější než sám absolutismus předešlých vlád, neboť vycházela z lidí, kteří na místě politického rozumu učinili rozhodčím nad četnými a inteligent- ními národy svou nadutou frási a hrubou prhmitivní snev národní vládychtivost. Jaká konečně jest tu logická důslednost, když mužové, jenž schvalujou zastavení užší rady, tuto radu v podstatné její části opět obnovenu sobě žá- dají? Že podobná nedůslednost i v rozhodujících kruzích pešťanských jasný politický rozum státníkův uherských zatemňuje, není ovšem nic nového od té doby co šlechetný p. baron Eötvös svou politickou romantiku na jeviště nového ústavního dramatu byl přivedl; že však ministerský list i nyní po zastavení únorové ústavy, po uveřejnění císařského manifestu a po pešťanské trůnní řeči podobným povážlivým důvěru národů v nynější vládu podrývajícím náhle- dům zjednává rozšíření, jest v skutku litovati. Již nejednou odkryli jsme v těchto listech dvojí ten sobě odporující směr, jímž listy vládní jako b zúmyslně malují tvář nynější vlády před zraky náro- dův s dvojí lící Janusovou. — Dvojakost tato uvádí v pochybnost i nejvážnější a nejsvětější sliby samého panovníka. Tak snižuje vládní „C. Oest. Ztg.“ v dopisu svém i nově zaruče- nou korunovací JV. korunou sv.-Václavskou na pou- hou formalnost, ač jasná a rozhodná slova císaře krále zřejmě položila váhu na právní význam této korunovace. Odpověď JV. na adresu sněmu českého jest nám vzdor všem dvojsmyslům vládních listů pevným ru- kojemstvím, že všeliké v nynějším politickém parnu četně se lihnoucí nepříznivé nám politické programy i smyšlenky a všeliké nedůsledné projekty třeba „rozhodujících kruhů pešťanských“ nedovedou zničiti historickou samostatnost království českého, jehož dávná práva opětně uznal a obnovil král a panovní

Z Poznaně, 2. ledna. (Pův. dop.) (Poměr Poláků k Němcům. — K petici o amnestii. — Taczanowski a Kaat z. — Arcibiskup Ledóch owski. — Odsto uponí Hornova.) Za zprávami do všech koutů a konců světa úřadně rozšiřovanými, že polský živel ve velkovévodství po- znaňském nemůže se již déle udržeti a germanisace země naší již skorem úplně se zdařila, pokul hává znovu poslíček se zvěstí, že prý zdejší Poláci přece ještě toho zaslubují, aby se na ně dobrý pozor dával a nač germanisace již značně pokročila“ novým policejním po- čítáním obyvatelstva ve velkovévodství z rozkazu vyššího předsevzatým číselná jejich převaha, dokázána, jiest. Z na 175 Polákův ve velkovévodství žije 75 Němcův. Nebera zřetele ani k tomu, že Prusko takovýto poměr již samo doznává, čímž „skoro dokonaná germanisace“ přece ještě do velmi značné dálky odročena jest, alebrž spíše přihlížeje k tomu, že se se strany pruské jak známo velmi rádo zúmyslně falšuje vše, což jen poněkud Po- lákům o příznivých poměrech svědčí, nemusím vás teprv ujišťovati, jak tendenčně počínáno bylo při sčítání lid- stva. Dle našich zásad policejních stal se každý Polák, ja mile se s nějakou Nepolkou oženil, i s dětmi a pří- buznými svými germanem; každý Polák, jehož jmeno poněkud jen po německu zní, jest Němcem, každý úřa- dník též Němcem, taktéž i každý nekatolík a t. d. Ta- kovéto směšné si počínání odsuzuje se samo sebou a chtěl jsem je pouze pro směšnou jeho stránku zd uvesti. Chováním se sněmovního maršálka pohraběného r- negata Taczanowského a jeho stoupence hostinského Kaatze, kteří oba na sněmě zemském proti navrženéa od jednotlivých polských a německých poslancův odů- vodněné petici o amnestii se vyslovili, jsou vyhlídky n udělení amnestie Polákům velmi smutné. Kaatz jednal při tom jako vládní jednatel. K seznání povahy Kna- tzovy stačí podotknutí, že Kaatz použil svých známostí s polskými osobnostmi, které v hostinci jeho bývalya jež on vyčíhati uměl pouze k tomu, aby vše, eo mu o nich známo bylo, nečestným spůsobem polícii sděloval. Záležitost arcibiskupství je volbou hrab. Ledóchow- ského vyřízena. Ledóchowski nepřibude leč až v dubnu, an jeho cesta do Říma a pobyt v Bruselu a Paříži dosti dlouhý čas potrvá. Praví se, že náčelník Poznaňska p. Horn odstoupí a sice sám, protože jsa městského původu s aristokrati- ckým Ledóchowskim a jeho okolím by se nesrovnal. Někteří kdo dosti komicky tolik poctivosti ve vládě hle- dají, že by tato k okupačnímu patentu se vrátila a Po- láka v čelo země postavila, jmenují knížete Radziwilla (bratra generalova) jiní pak bohatého hr. Königsmarka co nástupce p. Hornova.

Jednání sněmů zemských. Ze sněmu dolnorakouského, 8. ledna. Dnes podával dr. Berger zprávu komise o návrhu k volbě po- slance do rady říšské; návrh pochází jak známo od Bergra samého. V zprávě své dokazoval řečník ze znění §§. týkajících se voleb do rady říšské, že úřadním ozná- mením posl. Walterskirchena vyhověno všem zákonním požadavkům; řečník dodal, že doufá, že náměstník se vzdá svého odporu proti volbě té. Hr. Sprinzenstein ne- viděl příčiny, aby se s volbou kvapilo, an vláda slíbila, že volby v čas vypíše. Volba politická má veliký vý- znam. Ona strana sněmu chce, aby se oposice vtělila a ulicemi vídeňskými co živý protest chodila. Hr. Chorinsky se dovolával §. 17 zákl. zák. Dr. Berger se divil, kterak se vláda může dovolávat tohoto §. zákona, jejž zastavila. Tinti protestoval co velkostatkář rázně proti spůsobu. jakým Sprinzenstein volbu co oposicí vyličoval. Ještě mluvili pro volbu Schindler, Villa, Secca a Berger. Ná- vrh volby prošel všemi hlasy proti pěti. Ze sněmu hornorakouského. 8. ledna. Vý- bor ústavní podal zprávu o dětech v porodnici zemské narozených a po dlouhém rokování přijať tento návrh: Sněm uzavřiž: An užívání hornorakouské porodnice, jež ze zemských peněz je vydržována přísluší stejně matkám por vree pne le