#2
alto_textblock
#2
Číslo 107.
#3
alto_textblock
#3
V Praze, dne 19. dubna 1902
#4
alto_textblock
#4
Ročník VI
#5
alto_textblock
#5
Redakos, administraceu
ozpodice:
Praha, Pštrossovn ulice,
číslo 200—I.
Hefrankované dopiny aa
nepřijímsjí, rukopisy n
nevrscojí
oxapečetěnérsklamace
jsou porta prosty.
Inzerty účtujeme lerně
t při častější inseroi po-
skytujeme výhody
Vycházejí denně c šasté
hodině ranní.
V pondělí a po svátku
žd o dvanácté ho-
dině polední.
Jadnotlivé číslo za 8 n.
Talsfcn rodakce č. 3t28.
#7
alto_textblock
#7
L
Únet a. k. peštovni spořitelny a 380. 79.
#9
alto_textblock
#9
Přodplauné pre
Pralv
a donáškoa d ,
omau:
K 2.5č
zněníčně . . . ..
K 5.40
čtyrtietně . ..
K 38.80
eploročně . . .
Pro tuzomako
poštou:
3.—
ěsíčně. . . ..
čtgrtletně . .. K 9.—
celoročně.. .. K 86.—
Předplatné do cizoxem-
zka: Hěmecka a Srbska:
štrrtletně .. . K 12.—
coloročně.... K 48.—
Předplatné do Amoriky.
Franoie, Svýcareku, Ita-
1e, Bolgie a Anglie
štyrtlotně .. K 18.20
csloročně ... K 52.60
Teiei. náminlatrace fi26-
#10
alto_textblock
#10
Slunce vychází v 5 hodin 3 minuty ráno.
Slunce zapadá v 6 hodin 57 minuť večer.
#11
alto_textblock
#11
Sebsta
#12
alto_textblock
#12
Sv. Krescencia.
#13
alto_textblock
#13
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně
u sv. Kříže na Volšanech od 19.—22. t. m.
#14
alto_textblock
#14
Naučení z Belgie.
#15
alto_textblock
#15
— Je to divadlo žalostné, — píše na úvodním
místě »La Croix« chvalně známý Cyr, — jaké
poskytuje přátelská nám Belgie, s níž spojují nás
společné zájmy, národní spřízněnost a náboženství
zároveň však vyplývá z něho i dobré naučení, jež
dává se voličům asi tak, jak dávávalo se ve Spartě
dětem, kterýmž k odstrašení od obžerství předvá-
děli se opilí otroci. Ty divé výjevy lupičství
a vraždění představují světu socialismus
v pravé jeho činnosti, kterýž byv uveden
ve stav slabosti moudrou a o blaho lidu pečlivou
vládou, nyní odhazuje škrabošku a počíná jednati
na svou pěsť. Ačkoliv socialismus v Belgii je po-
divuhodně sorganisován, přesvědčil se přece, že
cestou řádnou ve své propagandě nemůže
dostati se ku předu a že by důsledně ocitnul se
v úpadku a desorganisaci. Zákony ve prospěch
dělnických tříd za panování nynější katolické vět-
šiny jsou výborné a dle doznání rozvážlivého děl-
nictva výtečně se v praxi osvědčují, ale to právě
vůdce sociálních demokratů nejvíce mrzí. Vý-
znamné je, že z kruhů dělnických stížnosti na zá-
konodárství se neozývají, nýbrž vůdcové nechávají
si záležeti na tom, aby davy dělníků stále byly
rozčilovány a v napjetí udržovány.
Proto kde jak mohou zneužívají se své ne-
dotknutelnosti v parlamentě i mimo parlament, a
kolem největších závodů. Ve sněmě promarňují
drahý čas nepraktickými návrhy, které rozumný
člověk vůbec ani nemůže bráti vážně. Již na čtvrtý
měsíc nudí socialističtí vůdcové sněmovnu zbrklými
návrhy proti kněžím a řeholím, kteréž zabývají se
ošetřováním a výchovou dítek dělnické chudiny.
A když parlament tento manévr prohlédne,
vrhají se na katolické missionáře, pak zase proti
svobodnému vyučování, ovšem pokud je katolicky
konfessionální. Naprostá volnost má býti dopřána
toliko učitelům atheismu, ale žádné volnosti kato-
líkům. Všecka činnost socialistických vůdců v bel-
gickém parlamentě pozůstává v tom, házeti vládě
na cestu klacky a vždy jen klacky a když většina
tyto podlé prostředky prohlédla a nechtěla jim býti
po vůli, započali s revolucí.
Hospodářství belgické vlády lze nazvati přímo
vzorným. Finance zemské z někdejšího až propast-
ného deficitu za vlád liberálních, vyšinuly se z
této vlády na značné přebytky. Rok 1899 vykazuje
přebytku 18 milionů franků, r. 1900 fr. 15 mi-
lionů, r. 1901 přes 16 mil. fr. na zem velikosti
asi Čech, při čemž třeba uvésti, že ta ultramon-
tánní vláda pojistila dělníkům ve starobě slušnou
výslužbu. Nikde nebylo o dělníka tak postaráno,
#16
alto_textblock
#16
jako v Belgii. A přece revoluce jest jedinou od-
měnou za to všecko.
Belgický občan při blahobytném živobytí není
přetížen daněmi, jichž tam na jednu hlavu připadá
fr. 31.50, kdežto v sousední Francii 94 fr. Obchod
v Belgii nalézá se v rozkvětu vůči obchodní de-
kadenci jinde. Významné je, že liberální listy vládě
nemohou vůbec vyčítati špatné hospodaření, špatné
zákonodárství. Její hlavním zločinem je, že je ka-
tolicky-konservativní. A zločin tento
je neodpustitelný. To vůdcové socialističtí cítí
dobře, že kdyby katolická většina v Belgii měla
při vesle zůstati déle, že by s celým svým sociali-
stickým švindlem byli ztraceni.
Tu směle se může tvrditi, že tam valná část
dělníků z těch dobrých časů, jaké jim katolická
vláda připravila, dostává roupy. Nikde nejsou děl-
nické mzdy tak veliké jako v Belgii. Vynašli si
tudíž příčinu k revoluci — dosavadní volební právo.
Van der Velde podřekl se, když na ministra zvo-
lal: že všeobecné volební právo jest
jedinou velmocí, kterouž uznávají.
Právo toto stalo by se osudným nejen pro trůn,
ale i pro blahobyt Belgie. Pak by začali páni so-
cialisté hospodařit po svém. Methoda sociálních
demokratů je všude stejná: co nejvíce vzbuzovati
nejnižší chtíče, rozpoutávati všecku kázeň mezi da-
vem, do jehož rukou odevzdali na 20.000 revol-
verů. Vyvolati válku občanskou za každou cenu,
ten jest jejich účel. Nyní musí ukázati pravý bel-
gický lid, s kým chce držeti. Vůdce revoluce Van
der Velde je velikým licoměrníkem. Ústy káže
umírněnost, ale skutkem davy dělnické štve proti
všemu občanskému řádu. Zde bídný účel posvě-
cuje nejbídnější prostředky. Neštítí se davy děl-
níků rozeštvávati ke stávce a tisíce rodin vrhati
do největší bídy. A štváč takový smí dále zne-
užívati parlamentární nedotknutelnosti!
Mezitím čelnější předáci dělničtí doznávají
sami, že jejich vůdce se přepočítal, a že nejsa s to
proniknouti s revolucí, soustředil se na zad —
ke stávce, která doposud daleko není
ještě všeobecná. Je znáti, že dělnictvu ke
stávce takové schází — nadšení. Přistupuje ke
stávce s nechutí. Zdá se, že výsledkem všeho bude
notná blamáž vůdců.
#17
alto_textblock
#17
Z říšské rady.
Z Vídně, 18. dubna. (Tel.)
Intermezzo, vyvolané pilným návrhem německo-
lidových poslanců, skončilo co nejšťastněji, neboť, po-
něvadž návrh sám jest svým obsahem všem stranám
sympatický, vyslovily si proň všecky strany a pan
mlnisterský předseda také, a slce v řečl velmi dlouhé
#18
alto_textblock
#18
a obsažné, ač mu, jak myslíme, návrh, jenž hrozí
udělati hodnou díru do státních financí, chutnal jako
pověstná guma »Rycl«. Již ta délka jeho řeči měla
jakousi podobnost se zmíněným sportem žvýkacím.
Ochota Čechů, hlasovati pro německý návrh, ne-
usmířila ovšem Němce a zejména posl. Prade vyjel si
pak po přechodu k dennímu pořádku na subvenci
pro Prahu. Argumentace jeho byla čistě liberecká.
Mezi jinými uvedl opět, že Němci jsou poplatnější
než Čechové a na to prý se musí vzíti ohled. Kéž
by už se jen jednou našel český poslanec, který by
Němcům řekl, jakým okolnostem tuto svoji větší po-
platnost děkují, mnoho-li křivd musil český národ
snésti, aby se dnes Němci svou větší poplatností
mohli chlubiti a mnoho-li berních sil nepříliš právem
počítají za své. Vezměme na př. jen na zřetel, že
všecky veliké železnice v Čechách jsou více méně
v rukou buď domácích nebo cizích velkokapitalistů.
Daně, jež dráhy tyto platí, ty ovšem se počítají
k berní síle Němců, ač zde o nějaké skutečné zá-
sluze Němců o zřízení těchto drah nemůže býti
ani řeči.
Dotyční, namnoze židovští velkokapitalisté jsou
tu ne snad původci, nýbrž vykořisťovately těchto pod-
niků. Podobně má se to z veliké většiny s podniky
hornickými. Kde jest tu jaká specielně německá zá-
sluha, že v naší zemi je tak mnoho uhlí? Zajisté
žádná; ale Němci sehnali snáze peníze a vymohll sl
kutací právo. Podobně jest to s průmyslem. V Če-
chách kvetl průmysl ode dávna, a byl to český prů-
mysl, ale, jak se můžeme dočísti, podnikavost českého
lidu zabita byla z veliké části nevšímavostí vlád, je-
jichžto vinou země hospodářsky upadala. Ostatně
mnozí znamenití průmyslníci, jako Škoda v Plzni,
jsou českého původu, a jen z obchodní politiky hlásí
se k Němcům — k vůli dodávkám. A pohlédněme
také na peněžnictví. Jak veliká na př. jest poplatnost
známé České spořitelny. Tato jest v rukou Němců —
jakým právem, to oni sami nedovedou pověděti, ale
zajisté počítají daně, které ona platí, k svoji berní
síle, ač kapitál z velké části jest český. Kdybychom
takto dále počítali, pak by ta vychválená vyšší berní
schopnost Němců brzy jinak vypadala. Ale zde v listě
to není nic platno, a na říšské radě to zase žádný
neřekne; proto tedy raději skončíme.
#19
alto_textblock
#19
Sněmovna poslaneeká.
(Zasedání 17. Schůze 123.)
Předseda hr. Vetter z Lilie zahájil schůzi
o 10. hod. 15 min.
Když byly přečteny došlé spisy, počalo se jednati
o pilném návrhu posl. Derschatty a soudr. na náhradu
obcím za práce v oboru přenesené působnosti.
#20
alto_textblock
#20
FEUILLETON.
#21
alto_textblock
#21
Jubileum Šedých sester.
#22
alto_textblock
#22
V Praze v Bartolomějské ulici dne 24. dubna
budou Šedné sestry slaviti zvláštní domácí slavnost;
40letého professu své představené, sestry paní M.
Johanny Grossmannové, která jest jediná ještě na
živu ze tří duší šlechetných, ktsré před 50 lety za
vedení zásluh plného P. Havránka, kněze křížovníka,
položily základ k nynější Kongregaci III. řádu sv.
Františka Serafluského s úkolem ošetřovati ubohé ne-
mosné v příbytcích jejich.
Dějlny Kongregace této mladé řehole jsou po-
dobné založení jiných kongregací. Svět však obyčejně
nezná ani oběti ani potíže, které naskytují se při za-
ložení. Jubileum představené dává příležitost poněkud
se ohlédnout po dějinách Kongregace.
Deset celých let čskaly 3 duše na církevní svo-
lení, aby mohly založitl kongregaci IIdově zvanou
»Šedé sestry«, podle barvy šatu tehdejšího tak na-
zvané. Pochybnost o možnosti trvání Kongregace
měly i rozhodující kruhy církevní, které neměly z
pravdě podobno, že by se mohly sestry udržeti a užl-
viti. Jako veliká výhoda dáno jim svolení na zkou-
šku: zda možno úkolu vytčenému vyhověti a zda
obětavost mladých sester jest taká, že přemůže obtíže
a vytrvá za nejtěžších okolností v započatém díle mi-
#23
alto_textblock
#23
losrdných služeb u lože nemocných. Jako v dějlnách
»malých sester chudých« (Kongregace bretaňská)
čteme o malických začátcích, tak vidíme i u Šadých
sester. U Karlova mostu na Malé straně v domě
čp. 83 ve IV. poschodí najmuty dva pokojíčky
s maličkou kuchyňkou, kam se přestěhovalo zrno
horčičné, které zasadll zesnulý P. Havránek, známý
pražský kazatel. Těžká nastávala zkouška prvních
obyvatelů, mezi nimiž byla též nynější generální
představená: Johanna Grossmannová (narozená v Če-
ské Lípě dne 15. února 1825) a dvě rodné sestry
M. Xaveria a M. Dulcelina Plaňanské. Jen nadšení
víry oživené láskou mohlo překonati nesnáze a vytr-
vatl 10letou zkoušku.
Ve dne v noci střídaly se u lože nemocných
bez všelikého nároku na mzdu, jedině spoléhajíce na
slovo Páně, že nezapomene na duše, které se mu cele
věnovaly ve služhě jeho ubohých nemocných. Nej-
starší sestry Johanna a Sabína s radostí vzpomínaly
a vzpomínají na první dny Kongregace, kdy nejeden
večer byl úplný nucený půst pro nedostatek i chleba,
kdy i noční doba byla dobou práce, která měla jim
zjednati výdělek, za nějž by to nejnutnější pro živo-
bytí koupily. Ovšem potíže a široké strádání mělo též
své požehnání v zápětí.
Příkladná obětavost a vzorná kázeň obrátila očl
mnohých dobročinných duší, které jim hleděly získatl
nejpotřebnější věcl pro živobytí. Jen vytrvalost kře-
#24
alto_textblock
#24
sťanská mohla překonati obtíže: ošetřovati nemocné
bez nároku na odměnu a po ošetřování vydělávati si
teprve pro sebe jehlou neb drátem. Není-li dnes mzda
jehly a pletení veliká, nebyla ani před 50 lety tučná.
Pravého hrdinství bylo k tomu třeba, v noci oše-
třovat nemocné a ve one šíti pro živobytí aneb na-
opak. Pravé sebezapření, hrdinné patřilo k tomu,
jednou za 48 hodin se odebrati na lože odpočinku,
jak jest stanoveno v pravidlech Kongregace.
Mohl-ll Bayard, křesťanský rytíř na svém loži
smrtelném vzíti meč svůj, jehož rukověť byl kříža
poliblti jej s chloubou, že jej užíval vždy jen k ochraně
a podpoře blížního, mohou první zakladatelky sester
III. řádu sv. Františka Šerafínského, s hrdostí kře-
sťanskou ukázati na své jehličky, které v prvních
začátcích Kongregace jim pomáhaly živiti je, aby mohly
sloužiti ubohým nemocným.
Doba přísného strádání minula, mnohý nemocný
pohnut jich obětavostí, pečoval o podporu malé ro-
dlny řeholní, která podala dostatečný důkaz, že do-
vede obětavostí a trpělivostí nahraditi majetek. Po-
chyby u církevních představených mízely a kardinál
Schwarzenberg dal po dlouhých odkladech své
schválení.
Láska přemohla všecky obtíže a přilákala nové
duše, které se témuž účell chtěly věnovati. Kongre-
gace rostla tak, že v r. 1859 mohla v době války na
bojiště italská vypravitl 16 členů svých, aby ošetřo-