#1
alto_textblock
#1
Číslo 44.
#3
alto_textblock
#3
Praze, dne 15. února 1900.
#4
alto_textblock
#4
Ročník IV.
#5
alto_textblock
#5
Redakce, administrace
epedice:
Praha, Pětrossova ulice,
číslo 200—II.
Kefrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy s
nevracejí
Eozapečetěné reklamace
jsou porta prosty.
lnserty účtujeme levně
a při častější inserci po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o šest
hodině ranní
V pondělí a po svátku
vždy po dvanácté ho
díně polední.
Jednotlivé číslo za8
Telefon redakce č. 1126.
#7
alto_textblock
#7
UILKt
#9
alto_textblock
#9
Předplatné pro
Prahu
s donáškou do
domu:
2.80
měsíčně . . . ..
čtvrtletně . ..
K 8.40
celoročně . . ..
K 33.60
Pro tuzemsko
poštou:
měsíčně . . . ..
3.—
čtvrtletně ... K 8.—
celoročně.... K 36.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
čtvrtletně ... K 12.—
celoročně.... K 48.—
po Ameriky, Francie.
Švýcarska, Italie, Bel-
ie, Anglie a Ruska:
Štvrtletně ... K 13.20
celoročně ... K 52.80
Telefon rodakce č. 1126.
#10
alto_textblock
#10
Slunce vychází v 7 hodin 13 minut ráno.
Slunce zapadá v 5 hodin 16 minut odpol
#11
alto_textblock
#11
Čtvrtek:
Sv. Faustin a Jovita, mučeníci.
#12
alto_textblock
#12
Čtyřicetihodinná pobožnost
v chrámu Páně
u sv. Václava na Šmíchově od 15.—19. února.
#13
alto_textblock
#13
papíře
#14
alto_textblock
#14
Církevní krise v Rakousku.
#15
alto_textblock
#15
I.
#16
alto_textblock
#16
V Praze, 14. února.
— Iuspektor J. Diefenbach z Frankobrodu
vydal brožuru o hesle »Los von Rom«, v níž viní
klerus a církev v Rakousku »z úspěchů,, jakých
se dopracovalo vlastizrádné heslo u nás. Poněvadž
brožura vzbudila více než obyčejnou pozornost
v Německu, třeba jí věnovati spravedlivou úvahu.
Daleci jsme tak zvaného systému »zakřídování«,
který na místě, aby věci prospěl, jen ještě více
škodí. Nikdo moudrý nebude očekávati, že mezi
tisíci duchovními rakouskými nebude ani jednoho
»pro mille«, který zapomíná svých vznešených po
vinností a stává se často příčinou mnohého zla.
Věcně a klidně chceme uvésti důvody Diefenba-
chovy, aby každý mohl rozsouditi na kolik jsou
správny a na kolik jsou nespravedlivy.
Nás především překvapuje, že právě česko-
německým krajům věnuje svou hlavní pozornost,
a že v jeho požadavcích vidíme mnohé přání, které
jsme četli u německých nacionálů. Diefenbach vidí
jednu ze příčin úspěchů hesla »Los von Rom«
v malém počtu biskupství v Čechách. Ovšem třeba
poukázati, že Vratislav jest větší biskupství než
největší biskupství v Rakousku, však do malého
počtu biskupství bylo již často stěžováno. Ať po-
hlédneme na kteroukoliv zem, nenajdeme mnoho
takých nepoměrů. Irsko má 32 diecésí s 1087 fa-
rami (dle sčítání v r. 1880), Italie vůbec ani ne-
uvádíme, vždyť známo, že tam diecése často bývá
menší než náš vikariát. V roce 1880 Anglie se
1,250.000 katolíků měla 14 biskupství s 1962 kně-
žími. Ve Francii připadá (dle statistiky z r. 1885)
v 84 diecésích 38 mil. katolíků, tak že průměrně
jedna diecése čítá kolem půl milionu duší. Milio-
nové diecése jsou jen Paříž, Cambrai a Lyon.
Této reformě nikdo nestojí v cestě kromě
finanční stránky. Však co překvapuje jest, že
Diefenbach netouží po více diecésích k vůli lepší
duchovní správě věřících, ale k vůli německé
diecési.
Už svého času po zásluze jsme odmítli snahu
po dělení diecésí podle národnosti a nemůžeme ani
dnes jednati jinak. Každá národní výlučnost v die-
césích jest hříchem páchaným na církvi, kterou
dle hesla moderní modly v národnosti děliti nelze.
Nechť rozmnožena jsou biskupství, ale ne českáa
německá, nýbrž — katolická. České biskupství jest
povážlivé pro Němce, německé pro Čechy. Ovšem
tím, že mluvíme pro rozmnožení biskupství, ni-
kterak nedáváme Diefenbachovi, že by zde byla
příčina »úspěchu« hesla »Pryč od Říma«, za pravdu.
Nedostatečný dorost kněžský jest další pří-
činou úspěchu odpadlictví dle Diefenbacha, jenž
soudí, že nedostatečná dotace jest příčinou nedo-
statku. Částečně ano, ale výlučně nikoliv. Co
mnohé odvrací, jest nekonečné štvaní proti stavu
a protikatolický směr na mnohých středních ško-
lách a nedostatek ideálnosti. Žde více ještě vězí
viny než v nedostatečném zaopatření, o které epi-
skopát tolikráte se zasadil, ale — dosud marně.
Málo co bolelo kardinála Schönborna tak, jako
výtka, že se nestará o hmotné zlepšení svého du-
chovenstva. Co episkopát rakouský vykonal v tomto
směru, vyprávějí články v »Archiv für Kirchen-
recht«, co učinila byrokracie a vláda, o tom se
mlčí, ovšem následky byrokratické akce se cítí
velmi dobře. Vláda, která dosud spravuje nábo-
ženskou matici, pronajímá budovy církevní na ka-
sárna za 30 a 100 zl., ač nájem by měl obnášeti
tisíce. Jest veřejné tajemství, jaká bilance se uka-
zuje v účtech náboženské matice — passivní. Ne-
můžeme ovšem říci, že by se vždy stalo, co se
státi mělo, ale mezi vůlí a skutkem jest ještě
hodný kus cesty. Nedostatečná kongrua ducho-
venstva mnohé odráží, avšak přiláká dostatečná
kongrua nejlepší dělníky na vinici církevní? Po
celých 100 let ponechán církevní majetek v rukou
byrokrac!, jak těžko lze jej dobývati zpět! Zda
siojí za dobytí, co stíženo dluhem a existuje na
#17
alto_textblock
#17
Diefenbach praví, že následkem tohoto nedo-
statku duchovenstvo rekrutuje se hlavně z nižších
tříd. Nevíme, co vlastně tím Diefenbach myslil.
Rakousko má pohříchu celé šlechtické kapitolya
duchovenstvo ze všech tříd společenských.
Že by duchovní úspěchy byly závisely na pů-
vodu duchovenstva, nevíme a nevěříme. Sv. Vin-
cenc, syn chalupníkův, učinil více než tisíce členů
duchovenstva ze tříd t. zv. vyšších. Ostatně písmo
mluví o rybářích a jen o jednom výběrčím most-
ného a jednom příslušníku intelligence židovské:
Šavlu.
Co Diefenbach práví, cituje z nejmenovaného
učence hanoverského, že katolický klerus společen-
sky jest málo vzdělaný, to nechť jest pravda neb
není, nikterak s »úspěchem« hesla »Pryč od Říma«
nesouvisí. Jest jakési ceny zevnější uhlazenost,
jest to běžná drobná mince, které ve styku nutně
třeba, ale uhlazenost a odpad jsou dvě věci, kte-
rých spojiti nelze.
Blah. Vianey v r. 1859 zemřelý, byl člověk
naprosto neuhlazených forem a zevnějšku, ale vý-
sledky jeho pastorace předčily všechny výsledky
salonních abbé. Tato »máta a routa« uhlazenosti
sice není bez ceny, ale není spravedlnosti »fládr«.
Špatně by znal působnost duše lidské, kdo by od
salonních abbé vzorných poklon čekal výsledek re-
formy církevní.
Se salonními abbés žádnou církevní bitvu ne-
vybojujete, kdyby třeba křepčili se světem na
všech plesech a nechybili ani na jednom veřejném
vyražení. Nepodceňujeme uhlazené formy, ale ne-
chceme přece tvrditi, že lak dodává jádra, a nelze
zase říci, že jádro nepotřebuje laku naprosto. Jest-
mnoho »krásných ješitností a ješitných krás«, jak
praví sv. František Saleský. Rukavice jest hezká
věc, ale nedělá ani hrdiny ani muže salonního. —
Spíše bychom řekli, že přílišné připodobnění světa
ze zdvořilosti jest vino mnohého neúspěchu. Svatba
Koburgova v kostele sv. Štěpánském s církevní
assistencí, lehké smíření se duellantů s církví a
pod, to jsou až přílišné zdvořilosti, při nichž se
sice jeden člověk nakloní, ale tisíce odcizí. Zde
třeba spíše hledati zárodek krise.
#18
alto_textblock
#18
Zprávy politické.
#19
alto_textblock
#19
V Praze, 14 února.
#20
alto_textblock
#20
K situaci. Loudavá práce česko-německých,
ve Vídni konaných konfereneí zaráží již na všech
stranách, takže vážní političtí činitelové počínají
počítati již s naprostým jejich nezdarem. Roz-
hodnutí čeká se v páteční schůzi českého oddělení
konferenčního, ve kteréž předseda ministerstva
dr. šl. Körber označí prý při rokování o upravení
jazykových poměrů při zeměpanských úřadech sta-
novisko vlády Na prohlášení tom bude záležeti
vše. Žádajíť čeští delegáti na vládě, aby beze vší
výhrady a rozhodně vyslovila se nejen o jejich po-
žadavku, týkajícím se restituce českého vnitřního
jazyka, nýbrž také o platnosti a právech druhého
jazyka v t. zv. zemích jednojazyčných. Nebude li
prohlášení ministerského předsedy zníti tak, aby
čeští delegáti na konferenci byli jím v plné míře
uspokojeni, je dosti možno, že páteční schůze bude
zároveň poslední schůzí konferenční.
Dnes dopoledne zasedá podvýbor, zvolený pro
jazykový zákon, týkající se upravení platnosti obou
zemských jazyků při úřadech samosprávných, od-
poledne pak zabývati se bude touže záležitostí
moravské oddělení konferencí. Němci moravští,
chtějíce zachovati si svou nadvládu, vzpírají se
proti zavedení vnitřní úřední češtiny zuby nehty,
takže není takřka pražádné naděje, že by na tomto
poli mohlo býti docíleno dnes již žádoucího smíru.
Je to jednání více než pochopitelné, poněvadž hou-
ževnatě přidržují se pověstného výroku někdejšího
ministra vyučování, barona Conrada z Eybesfeldu,
že »Morava nesmí býti poslovanštěna.« Následky
dědičného toho hříchu vlekou se, jak patrno, do
nekonečna.
Ale nejenom Němci z Moravy, nýbrž i Němci
z Čech dělají veliké obtíže. Jmenovitě pokud se
#21
alto_textblock
#21
týče nového volebního řádu pro sněm království
českého. Prohlašují totiž se vší opravdovostí, že
uznávají sice nespravedlnost volebního tohoto řádu,
že však svolí k jeho změně a opravě jenom ten-
kráte, bude-li jim povolena národnostní kurie s nej-
širším vetem. Nemůžeme si ani z daleka pomysliti,
že by čeští delegáti konferenční přistoupili jen tak
zhola na tento požadavek, protože by ústa většiny
sněmu království českého svázal pak na vždy, tím
pak zároveň vydal Němcům na pospas i českou
většinu obyvatelstva v království českém. Jest již
svrchovaný čas, aby také oni sami počínali si vůči
Němcům tak rozhodně, jako tito počínají si vůči
nim již od počátku konferencí. Neustálé ustupování
nevede k ničemu. Jako jinde, platí mužné a od-
hodlané »Buď — anebo« také zde.
Jestliže nesli jsme až dosud přetěžce, že na
vídeňských konferencích nepadlo až dosud ani je-
diné české slovo, s radostí zaznamenáváme, že
právo českého jazyka bylo na nich včera již ví-
tězně obhájeno. A sice promluvil česky a přes pro-
test Němců posl. Prášek, jenž ujal se slova ve
včerejší schůzi užšího výboru pro volební opravu
v království českém jako zástupce českých rolni-
ckých okresův a horlivě přimlouval se nejen za
rozmnožení počtu poslanců za volební skupiny
venkovských obcí, nýbrž také za to, aby mohly
voliti, jakož je dávným jejich přáním, své poslance
přímo a nikoli pomocí těžkopádného a rolnického
stavu nedůstojného ústrojí volitelského. Němečtí
poslanci, jak řečeno, z počátku proti tomu silně
protestovali, potom však s neústupností českého
rolníka se smířili a že mu rozuměli dobře, proká-
zali tím, že ve svých následujících vývodech po
česku pronešenými jeho vývody pilně se také sou-
stavně zabývali.
Důležité slovo padlo vzhledem ke konferen-
cím v Bukovině. Přijali totiž zemští a říšští ru-
munští poslanci z Bukoviny na schůzi, konané
v Černovicích, následující resoluci: Rumunští
poslanci vítají nejvroucněji akci celé vlády, kterou
zahájen byl pokus o národní smír v Ra-
kousku v zájmu říše a obnovy dělnosti parla-
mentu. Prohlašují také, že ochotně podporovati
budou vládu v tomto díle smíru, ale projevují své
přesvědčení, že akce tato může provázena býti
zdarem jenom tenkráte, bude-li snahou vlády, do-
síci téhož cíle také ve všech mimočeský ch
královstvích a zemích a dojde-li
platnosti jazyková rovnoprávnost
všech zemí, v tom pak i plný zřetel na jejich
kulturní a hospodářské snahy a zájmy hospodář-
ské. Projevují pak na základě tohoto přesvědčení
důvodnou naději, že vídeňská vláda učiní žádoucí
opatření, aby odstraněny byly nynější nesnesitelné
poměry, kterýmiž jest rozrušen mír v Bukovině.
Říšská rada, svolaná ku dni 22. t. m. bude
nucena prokázati svou dělnost co nejdříve. První
obtěžkací zkouška pro ní bude přadloha, týkající
se kontingentu nováčků, kteráž musí býti vyřízena
do 1. března. Nebude-li předloha vyřízena následkem
případné obstrukce českých poslanců, rozpustí prý
vláda říšskou radu. Dobrá. Ale čeho by tím do-
sáhla? Toho jen, že by do budovy parlamentní
slavili svůj vjezd radikálové, kteří by jí kladli
dojista ještě větší odpor, nežli nynější poslanci.
Německo-liberální časopisy napovídají, že předseda
kabinetu dr. šl. Körber promluví hned v první
schůzi poslanecké sněmovny programovou řeč,
o kteréž rozvine se pak veliká debata. Dodávají
k tomu zároveň, že čeští poslanci rozvinou v této
otázce křiklavou otázku »Zde!«, že ostře odsoudí
tvrdé rozsudky, jakým pro české své hlášení pro-
padli čeští záložníci kyjovští a že důrazně budou
žádati, aby amnestováni byli nejen oni, nýbrž
všichni čeští záložníci, kteří podobným způsobem
»se provinili«. Přejeme si z plna srdce, aby tato
proroctví německo-liberálních časopisů tentokráte
se vyplnila, a čeští poslanci pak aby nalezli to
pravé a bezohledné slovo, kteréhož jest vůči nedo-
slýchavosti ministra vojenství dávno již na výsost
potřebí. Socialisté podají pilný návrh na podání
předlohy, týkající se zkrácení pracovní doby