Ročník XXXXIX.

od z pon ne

V Praze, ve středu 3. února 190v.

Dein

Číslo 34.

Na ranní a večerní liety předpláci sfe v Praze v administraci na měsle. . . . . na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvoji donáškou na něsle. . . . na čtvrt leta . . . . 7 K Gl2h ve filišlkách na měsic. . . . . . 2 K 30h Poštou: na měsie na čtvrt leta . . . . 9 K 6r s dvoji zásilkou na měsie ke na čtvrt lota

A

i

V drobném prodejie ranní číslo o sobě . . za s večerní . . . . . . . za t h Ve filiálkách na venkově ranní číslo . . . . . . večerni . . . . . . . . 5 k Inseráty plati se hotově napřed. Předplacení a insarty administrace v Marianské ul., a. Tam nacházejí se taz redakce, tiskárna a sxpedice „Národních Listů Rukopisy se nevraceji

Zásady vládní jazykové předlohy pro království české.

Ve Vídni, 2. února. Dovídáme se z pramene naprosto spo lehlivého, že vládní předloha o jazykových zásadách pro království české obsahuje na- sledující zásady Dosavadní počet okresních soud (224) rozmnožuje se o 14 nových okresníeh soudů (na 238). Rozdělení okresních soudů. Okresní soudy se rozdělují na A Okresní soudy německé, jichž se stanoví 92. B Okresní soudy české 136 Jednojazyčné okresní soudy jsou takové, v nichž jest pře s 90% obyvatelstv jedné národnosti. C. Okresní soudy dvojjazyčné: 1. Český Dub 2 Plzeň s německou minoritou přes 10—20v; 3 Bílina s e 4 Štoky 5. Teplice s českou minoritou přes 10—20 ; 6 Duchcov 7. Horní Litvínov s českou minoritou přes 20—30%; 8. České Budějovice s německou minoritou přes 30—40; 9 Most 10 Dobřany s českou minoritou přes 30—40%.

Úřadní řeč. Úřadní řeč německých okresních soudů jednojazyčných jest německá, českých česká. Úřadní nápisy, štampilkya pečetě vyhotoveny jsou v úřadní řeči jednojazyčného okresního soudu.

Zevnější úřadování U jednojazyčných okresních soudů jest přípustno podání v druhém zemském jazykua v tomže jazyku bude vydánoi VIříze ní. Bylali podána u německého okresního soudu žaloba na Čecha, má týž právo žá- dati, aby mu sdělena byla v řeči české a jednání nesmí začíti před do- ručením této české žaloby (do tří dnů). Stejná praxe se stanoví pro doručování žalob Němcům v území českém.

Ústní jednání. Při ústním jednání má strana neužívající druhého jazyka, právo žádat, aby úřadník jednající chránil její práva hlavně k porozumění se vzta- hující. Výroky stran, svědků atd. mus se protistraně ku přání v její řeči sdě liti a ověřiti, rovněž tak rozhod- nutí. Platí to jmenovitě v trestním řízení. Při soukromých žalobách neb

subsidiárních nárocích státi se tak musí z moci úřadní. Zápisy do veřejných knil. Zápisy do veřejných knih dějí se v řeči úřadní. Bylo-li však učiněno podání v řeči druhé, musí i v této řeči zápis býti připojen a ověřeu. Úřadní prohlášky Úřadní prohlášky dějí se v řeč úřadní, jsou-li však v okresu obce drubé národnosti, musí se i v jejich řeči prohlášky učiniti. Úřadování v okresích dvoj- jazyčných. V okresích dvojjazyčných vede se úřadní jednání v řeči podání aneb o soby s níž se jedná. Vyhlášky jsou dvojjazyčné, rovněž tak úřadní nápisy, razítka, pečeti atd. Zápisy se dějí v jazyku podání.

Vnitřní řeč úřadní. Vnitřní řeč úřadní jest u německý ch okresních soudů německá, u če- ských česká, ve smíšených (dvojjazyč ných) dle jazyka podání. Protokol, registry atd. vedeny jsou ve vnitřní řeči dotyčného úřadu,u úřadů smíšených vedeny jsou v řeči po dání. Státní policie, vojsko a cen trály jsou z těchto ustanovení vyjmuty úřadování tam děje se tudíž v jazyku ně meckém. Styk s úřady navzájem. Ve styku se všemi (nevojenskými úřady v zemi užívá oe A. v úřadech jednojazyčných německých německé řeči úřa dní B v úřadech jednojazyčných českých české řeči úřadní; C. ve dvojjazyčných úřadech ve styku s českými úřady české řeč úřadní, s německými úřady německé řeči úřadní, jinal dle potřeby. Úřady v jednojazyčných okresích užívají ve styku s obcemi řeči dotyčné obce Zemské úřady. Zemské úřady užívají ve styku s jedno jazyčnými úřady řeči dotyčného úřadu. Vrchní soud. Při vrchním soudu zřízeny budou zvláštní senáty pro záležito st osobní a disciplinární. Vedle presidenta ustanovení jsou d v vicepresidenti. Rozhodnutí vrchního soudu děje se v řeči úřadu I. instance. Jmenování úřadníků. Jmenování úřadníků děje se dle po- měru obyvatelstva. Zvláštní komise pro jazykovou způ- sobilost. Při zemských úřadech státních zřizuje se zvláštní komise pro zkoumaní jazykové způsobilosti úřadníků.

Zvláštní přídavek úřadníkům zna- lým obou jazyků zemských. Úřadníkům, náležitě mocným obou zem ských jazyků, dostati se má zvláštního pří davku 300 az 500 K Stipendia k naučení se druhému jazyku Uchazečům o místa úřadnická udělují se stipendía k naučení se druhému jazyku zem skému. Užívání němělny při poště. Při poště obmezuje se užívání němčiny na nejužší výkon manipulační služby. Vedení kas a zůčtování děje se v jazyku německém. V ostatním neodlišuje se služba od úřado vání u ostatních úřadů státních a platí pro ni tytéž předpisy.

Tiskopisy

Tiskopisy pro úřady německé vydávány budou výhradně německé, pro české výhradně české, pro oboujazyčné če ské a německé.

Pro jaké úřady má tento zákon platnost? Jazykový zákon má platnost pro soudy státní návladnictví, pro úřady podléhající ministerstvu vnitra financí, obchodu, orby a veřei ných prací.

Vládní návrh zákona o zřízeni krajů v království českém. Současně s vládní předlohou jazykového zákona předkládá vláda říšské radě osnovu zákona o zřízení 20 krajů v království če- ském, a sice 10 českých, 6 německých a4 smíšených. Úřady krajské budou v zásadě vykoná vat úřad druhé instance, budou tudíž nyní rozhodovat kraje o tom, o čem dosud rozhodovalo místodržitelství. Úřadům krajským příslušet bude do zor nad určitým počtemhejtman- ství ke kraji náležejících, při tom však nejvyšším úřadem zemským zu stane místodržitelství. Krajské úřady říditi se budou j a zy kovými zásadami, platnými dle podaně osnovy pro úřady prvn instance. Krajští presidenti zařaděni bu dou do V. třídy úřadní. Zástupcem krajského pres denta bude úřadník VI. hodnostní třídy a dále přidělen má mu být určitý poče úřadníků k vykonávání úřadu druhé instance. Krajští presidenti nemohou míti přímého vlivu na výkon prvních instancí. Krajský hejtman vykonává dozor nad přidělenými jemu okresními hejtmanstvími. Okresní hejtmanství vykonávati bude rozhodnutí druhé instance, jež dosud nale želo místodržitelství. Sídlem českých krajských vlád mají býti města: Praha (pouze pro okolí, Praha jes z krajského zřízení vyňata). Tábor, Králové Hradec, Písek.

Chrudím, Klatovy, Jičín, Čásl av MI. Boleslav, Slaný. Sídlem německých krajských vlád budou Litoměřice, Trutnov, Cheb Žatec, Liberec, Krumlov. Smíšené krajské úřady budou míti sídla v Plzni, Čes. Budějovicích, Mostu a Landškrouně.

Vládní předlohy jazykového zákona a zákona o zřízení krajských vlád v království českém. V čele listu přinášíme zprávu o zása- dách obou vládních předloh, jež v dnešním sezení říšské rady budou předloženy. Vzdor českému protestu, vzdor naléhání české ve- řejnosti, aby vláda osnovu jazykového zá- kona předložila sněmu království českého odhodlala se tato zvolit za rozhodčího v ja- zykovém sporu česko-německém říšskou radu, jíž k tomu naprosto schází kompetence. Zdaž nespočívá v tom vrchol zvrácenosti poměrů v tomto soustáti, když o jazykovém zákonu pro království české nerozhoduje jedině po- volaný činitel — jeho sněm — nýbrž o něm jednati budou a hlasováním rozhodovati po- slanci jiných zemí, jimž jazykové poměry v Čechách jsou španělskou vesnicí. V rozporu s přáním obyvatelstva če- ského nalézá se však vláda Bienerthova také tím, že svojí osnovou jazykového zákona a předlohou o krajských vládách chce řešit poměry pouze v jediné ze tří zemí státo- právního celku a že tak lidu českému v Če- chách připravoje jiné podmínky práva, než li jaké panují na Moravě a ve Slezsku. Jediný zákon jazykový pro všecky tři země koruny české — to jest požadavkem české veřejnosti přirozeným a spravedlivým — ale hledejme snahu vyhověti požadavkům přirozeným a spravedlivým v rakouské byro- kracii lucernou Diogenovou Není-li ve vladních návrzích vyhověno požadavkům našeho národa, za to s neoby- čejnou blahovůlí vychází se vstříc přáním Němců, za určitým cílem se nesoucím. Německým požadavkem jest rozdělení okresů dle národnosti, zřízení krajů a roz- lišení jich dle národnosti, jmenování úřad níků dle národnostního klíče — a těmto požadavkům Němců se ve vlád ních osnovách vyhovuje, aniž by se bral zřetel k zákonnému sta vu jazykového práva v království českém. Kabinetní list ze dne 8 dubn r. 1848, uveřejněný ve sbírce zemských zá- konů, jest zákonem dosud platným, jak vyplývá z plenisimárního rozhodnutí nejvyš- šího soudu ze dne 13 prosince 1898 a zákon ten předpisuje: »Narodnost česká budiž položena za základ tak, že se česká řeč ve všech větvích státn správy a veřejného vyučování s řečí něme- ckou v úplnou rovnoprávnost staví«; »od nynějška mají v Čechách všichn ouřadové veřejní a všecky soudy obsazovány býti jedině osobami, obojí řeči zemské mocnými« A kdyby tímto zákonem se byly vždy tídily úřady státní při obsazování úřadni

Jckých míst — snad by nebylo nikdy došlo k revoltě soudců v tak zvaném »uzavřeném území«, jež povstala hlavně následkem nezna- losti jazyka českého u mnohých soudců v tomto území. Následky neplnění zákona se dostavily. Na místě spořádaných právních poměrů na- stal zmatek a k jeho odstranění sahá dnes vláda k prostředkům, jichž v zájmu autority státu by se měla vyvarovat. Či nepoškozuje to snad autoritu státu, když vláda ve svých jazykových osnovách na místě, aby ve smyslu kabinetního listu z r. 1848 nařídila po- vinnou znalost obou zemských jazyků v krá- lovství českém, zvláštními »přídavky« odmě- ň je úřadníky, kteří touto znalostí se vykážou a když nad to, vyhovujíc stesku Němed, že tyto remunerace připadnou úřadníkům české národnosti, kteří vesměs se vykazují a mu- sejí vykázat kvalifikací jazykovou, ustano- vuje stipendia pro ty úřadníky, kteří se od- hodlají učit se druhému jazyku zemskému. Povinná znalost obou zemských jazyků v království českém jest nejen ustanovením zákonným, nýbrž i požadavkem přirozeným, jejž i mnozí Němci, mezi nimi Herbst, uzná- vali; tak píše bývalý ministr Schäfſle, člen kabinetu Hohenwartova, ve svých pamětech: »Kdo v několikajazyčné korunní zemi Cislajtanie svobodně si zvolil dráhu úřadnickou, má za po- vinnost naučit se druhé řeči zemské, jako kněz lalině, řečtině a hebrejštině následkem svobodné volby povolání« (»Aus meinem Leben « II., slr. 29.) — Požadavku Němců ve příčině rozdělení okresů dle národnosti vyhovuje vláda tím způsobem, že stanoví okresy jedno- jazyčné s minoritou až do 106 obyva telstva, okresy smíšené, dvojjazyčné s minoritou 10—20%: Český Dub a Plzen, Bilina, Štoky, Teplice, s minoritou přes 20 —30%: Duchcov, Horní Litvínov, s mi- noritou přes 30—40: České Budějovice, Most. Dobřany. V Gautschových nařízení c platilo následující ustanovení o okresích smí- šených: „Za jazykově smíšené úřadní okresy ve smyslu předcházejicího odstavce buďte pokládány: a) Utadní okresy těch úřadů a orgánů, jejichž úřadní okres obsahuje toliko jednu nebo několik obel, když alespoň v jedně obci úřadního okresu nejméně čtvrtina přítomného obyvatelstva po- dle výšledku poslesiního sčitání lidu přiznává s ke druhému jazyku zemskému jako k řeči vob covací. b) Úřadní okresy těch úřadů, jejichž úřadní okres obsahuje jeden celý okres soudní, když ale- spoň pětina obci soudního okresu má obyva- telstvo, které se přiznává ke druhému jazyku zem- skému, nebo jest měrou sub a) naznačenou jazy. kově smíšená.« e) Úřadní okresy těch úřadů, jejichž úřadní okres rozprostírá se po několika soudních okre- sích, když i toliko jeden soudní okres jest ja zy ka druhého, nebo musí li býti pokládán za jazykově smíšený ve smyslu ustanovení sub b) d) Uřadní okresy úřadů pro zemské hlavní město Prahu zřízených. Oproti tomu návrh Bienerthův stanoví prostě za smíšený onen okres, v němž mi- norita obyvatelstva jedné národnosti do- sahuje přes 10% obyvatelstva. Nesouhlasili jsme se zásadami Gautscho- vých nařízení a nemůžeme také souhlasit s rozdělením okresů dle národnosti stanove- ným návrhem Bienerthovy vlády. Jedině ve smyslu zákona správným rozřešením jazy-

FEUILLETON.

Bakunin a revoluce v Praze roku 1849. (Ze zápisků revolucionáře.)

27. února 1854 vynesl c. k. voj. soud na Hradčanech za předsednictví podplukovníka Jann Schustra šl. ze Schussheimu jednomyslně rozsu dek, jímž se odsuzoval Em. Arnold z Mnich Hradiště podle § 58., odst. b) a c) a § 59., odst a) a b) tr. z. z 27. března 1852 a podle dvorn dekretu z 20. dubna 1809, č. 888 na smrt pro vazem — pro velezradu. Trest tento změněn ce stou milosti na 20 let vězení, jak Arnoldovi 15 března 1854 oznámeno. Proč? Arnold byl již v r. 1847 ve vyšetřování pre pamílet proti jesuitům, apokryfní řeč generála řádového, v němž se také dotýkal jisté kněžny jež chtěla v Praze jesuity usaditi. Tehdy mu vy měřil méstský hejtman pražský 14 dní vězení vypověděl jej z Prahy; 1848 se však Arnold vra- til a dlel tu až do 10. května 1849, kdy byl Praze vyhlášen stav obležení. Jako redaktor „Ob čanských Novin“, nenáviděných u vlády pro de- mokratického ducha, obával se trestu a prchl proto z hostince Fastrova na Koňském trhu kočá- rem přes Pankrác do Podola a po pětinedělním potulování a skrývání se dostal koncem července do Lipska, kde nalezl u Straků útulek. Zdržoval se skoro neustále v hornickém oděvu v bytěa byl hlášen pod jménem Müller. Svůj čas trávil sepisováním brožurky: „Popsaní mé cesty z Prahy“, kterou dal tisknouti v 1000 exem plářích, jichž prodej mu měl umožniti útěk do Švýcar. Mezi tím se však pražská policie dově děla o jeho pobytu, vydala naň 27. července za- tykač a lipská policie jej 4. září zatkla a 30. zář- 1849 do Prahy dodala. Za největší proviněn mu vykládáno, že byl ve spojení s revolucioná řem Bakuninem, který byl duší zamýšleného povstání na jaře 1849 a že o všem věděl. Arnold navštívil v únoru 1848 Lipsko, jak ukazuje seznam cizinců a dal zde poříditi Žižkův obraz v mědirytině jako přilohu ke svému životo- pisu Žižkovu, jímž chtěl buditi národní vědomí v Čechách. Bydlel u bratří Gustava a Adolía Suaků, kteří tehdy v Lipsku studovali theologii. Známost s nimi udržoval Arnold i po jejich po

bytu velikonočním v Praze, kdy s nimi o svých plánech, o české republice hovořil. Gustav Stra- ka poznal v něm upřímného vlastence, prodehnu- tého láskou k češství a odporem proti každému spojenectví s němeetvem, jakož i nadaného řeč níka a dobrého organisátora, který s ultrademo- kratem drem. Kampelíkem se mu zcela zalíbil takže je doporučil v Lipsku Bakuninovi, když se ho dotazoval na české poměry. V rozhovorech rostl zájem Bakuninův a s ním souhlasili i dr Elster a Hexamer, kteří s hr. Reichenbachem ze Slezska tvořili předsednictvo demokrati ckého ústředního výboru v Berlíně Proto vyslal Bakunin do Prahy G. Straku. Gu- stav Straka obdržel 15 tolarů na cestu a olevřený dopis Slovanské Lípě, stejného obsahu, jako zná- mé Bakuninovo „Provolání k Slovanstvu“ zr 1848, ve kterém vybízi celé Slovanstvo ku po- vstání a k zničení Rakouska a Ruska, aby na jejich sříceninách mohla povstati volná, svobod- ná Polska. Koncem ledna 1849 přijel do Prahy a vykonal tu šťastně své poslání, přespav u Ar nelda. Za 3 dni po jeho odjezdu vypravil se Ae nold do Lipska a odešel v průvodu Gustavov ihned k Bakuninovi. Druhý den byla širší porada s členy demokr. ústř. výboru a hovořilo se vel- mi živě o nadějích veliké revoluce, která měla zasáhnouti celé Německo a Rusko. Arnold při- slíbil, že způsobí v Praze aspoň demonstrace. vypukne-li v Německu povstání, tak aby vojsko bylo nuceno hlídati Prahu a nechati volnou ruku Sasům. Bakuninovi měli podávati občas zprávy jakož i Bakunin se zavázal, zpravovati Arnolda. Bakunin psal na adresu „obchodníka Fischra“ uvnitr obálky bylo pak psaní „k dodání p. Niko landru“: Bakunin se skrývá pod označením „dě deček“ a Arnold pod „tatíček“. Při tomto roz- hovoru vyjádřil prý se také Bakunin, že revo luce r. 1848 byla předčasná; mělo prý se čekati až do svolání sněmu, pak prý by vše bylo jinak dopaddlo. Po odjezdu Arnolda, jejž Bakunin chváli jako dobrého a hodného muže, konaly se u Ba kunina četné porady, jichž se zúčastnili oba Stra- kové, konservatorista Polák Heimberger, Radky Otten lorfer, knihkupec Schreck a ústř. výbor Po několika nedělích usneseno konečně vyslati do Prahy agitátora. Volba padla na Heimbergra syna dvorn. rady ve Vídni, jehož Bakunin pře- miluvil, aby nechal studia a věnoval se šíření re

volučních ideí. Měly se utvořit studentské orga nisační jednetky, tak zvané „pětky“, se zvláštn tajnou řečí i písmem. Heimberger bydlel u Ar- nolda, ale spokojen s ním nebyl. Posilal Bakuni- novi dlouhé zprávy, jež tento podle svého zvyku ihned spaloval a stěžoval si v nich na nečin- nost Arnoldovu, který jen řeční, ale přípravy nekoná. Zamýšlené plány Bakuninovy nedařily se i jinak. Policie zvěděla totiž o příbylku Bakuni- nově a chtěla jej zatknouti. Ukryl se protou knihkupce Schrecka, od něhož ušel v pol. bře- zna tajně do Drážďan, kde jej podle úmluvy již očekával redaktor Wittig, taktéž člen revoluční strany. Chtěl tehdy do Paříže, aby se spojils Ledru Roliinem a Mazzinem, avšak praž. zále- žitosti je, brzo cele zaujaly, takže si přivolal Gust. Straku do Drážďan ke kapelníkovi Röcklo- vi, kde učinil na něj naléhavou výzvu, aby za- nechal studia (jakož i jeho bratr) a věnoval se revoluční propagandě. Navrhl ihned revoluční výbor, jenž měl udržovati styky mezi Prahou Saskem; členy jeho měli býti oba Strakové, red. Wittig, kap. Röekl a pošt. sekretář Martin. Záro- veň oznamoval, že psal již do Prahy, že tam po- jede, aby se přesvědčil, jak dalece celá záleži- tost pokročila. Po 8donním pobytu v Lipsku byl Straka opět Schreckem vyzván, aby navštívil Bakunina, který se již z Prahy navrátil. Přicházel nespo- kojen, poněvadž nenašel to, co čekal, totiž žád- ných příprav pro revoluci, ba ani nejnutnějšíeh organisačních celků. Proto vytýkal ostře agitáto- rům, Heimbergrovi a Strakovi tento nedostatek a přimlouval se, aby zvláště mezi studentstvem Arnold působil. Proto psal Straka opět „p. Niko- landrovi“, kde Bakunin slibuje peníze a polské důstojníky z Poznaně. Peníze měli obstarati u re volučního komitétu v Paříži Poláci Andrakowsk a Andrejkowicz, o důstojníky vyjednával advo- kát Erbl. Povstání měl řiditi generál Schneidl známy později z revoluce badenské. Agitátoři se hlásili o peníze (Akort o 200 tolarů), ale přípravy nepokračovaly. Arnold stále jon řečnil v Slov. kavárně a tloukl svou hostcem ochromenou rukou na stůl, avšak studenty neor- ganisoval. Proto vyslán Bakuninem do Prahy také G. Straka, aby opatrně vytvořil v Praze revoluční komitét, který by získával dělnictvo pro snahy revoluční strany. Dopisy měl Bakuninovi posllat

pod adresou Röckla, Wittiga, Kraasa nebo ju- ristů Neumanna a Schwarze; do Prahy šly dopisy opět na adresu p. Nikolandra. Příjezd generála Dembinského do Prahy měl Straka neprodleně Bakuninovi oznámiti. Gustav se chopil obratně díla. Navázal styky s vůdei strany revoluční, organisoval studentské „pětky“ a domlouval Arnoldovi, aby konal přes- něji přání Bakuninova. Než marně! Arnold mě romantický plán: třeba čekat, až vyhrajou Ma- daři; pak vpadne vůdce Slováků Janeček pře Moravu do Čech, kde bude všeobecné jásání nadšení a pak se revoluce zdaří, neboť „nadše- nému národu nikdo neodolá.“ Revoluční komitét pražský měl vypracovat podrobné plány pro revoluci a poslati je k schválení Bakuninovi. Panovala tu zcela různá mínění. Akort, který jako bývalý voják měl stra- tegické vedení, chtěl soustřediti revolucionářské gardy na Starém městě a s nimi přes Karláv most přepadnouti HIradčany. Návrh zamítnut. Po dal jiný: zmocniti se karlínských kasáren v noci uchvátiti rozvěšené pušky a donutiti vojsko ke složení zbraně; polom měly býti kasárny zapá- leny. Frič měl jiný nápad: pomocí smíchovského dělnictva obsadit Petřín a oznámit raketami zda ření útoku, po němž mělo všude propuknout po vstání. Jiné mínění bylo konečně, zmocniti se po mocí Podskaláků citadelly vyšehradské. Nejdále šel ve svých návrzích A. Straka když doporučoval jako první čin uchvácení sla roměstské rodnice a utvoření provisorní vlády Jeho návrh přijat a usneseno, natisknouti pro klamace a provolání k obecenstvu a šířiti je tajně po venkově a připravovati revoluční náladu. D provisorní vlády jmenováni prof. Patruban, Pod- lipský, Sladkovský a jako zástupce Němců dr Zimmer: Arnold pominut pro své jednostranně české srýšlení, Sabina a magistr. úřadník Rup pert pro morální defekty. Studující a předseda buršen šaftu „Markomannia“, jménem Rit tig, vyprosilsi nejtěžší a nejobtíž nějši úlohu: dobýti se svou četo 200 druhů staroměstské radnice. Kuléroví studenti měli vésti če- skou revoluci. Ad. Straka se dověděl prostřednictvím pol- ského studenta důležité zprávy od poddůstoj- níka pěšího pluku von Welden v Karlíně, že to-

tiž pluk má rozkazy, kdyby vypukly nepokoje, aby se přepravil jednak přes viadukt železniční, jednak přes pontonový most u invalidovny na druhý břeh Vltavy a spěchal na Hradčany. Proto měly býti pontony provrtány a viadukt vyhozen do povětří, což bylo lehké, jelikož se revolucio- náři dověděli, kde jest v obleuku otvor jako ko- tel, pro vyhození prachem utvořený; vyhození měl obstarati muž, který práci na mostě sám kdysi vykonával. Revoluce měla vypuknouti ve- čer. Při setmění měly se ozvat zvony a spiklenci měli se vrhnouti do zbrojoven, krámů a do rad nice, ozbrojiti se a obsaditi Pořičskou a Koňskou bránu. Stráže měly býti odzbrojeny třeba i nási- lím a veřejné pokladny, mincovna a některé bo- haté rodiny pražské měly poskytnouti peníze k zaplacení revolučního vojska, totiž pražskéh dělnictva, jemuž se slibovaly hory doly. Studenti se měli rozejet po venkově, šířit provolání za- tímné vlády a zmoenit se budějovické zás obárny střeliva a zbraně. Důstojníky měli býti polšti emisaři. Vojska bylo tehdy v Čechách málo, po- něvadž ho bylo třeba v Uhrách; přes to mělo býti telegrafické vedení zničeno a kolejnice vy- trhány, aby posila nebyla vůbec možná. K tomu účelu poslán na venek pomocník Arnoldův, Ned- vídek. Nesnáze působilo zamýšlené zajetí eís. Ferdinanda V. a komandujíeího generála, kteří bydleli na hradě, guhern. vicepresidenta dra. Moesery, jenž bydlel na Malé straně a městského hejtmana Sachra v Starém městě. Bylo na počátku května. Prof. Girgl přinesl peníze do schůze revol. komitétu, kdež byly roz- děleny mezi Ad. Straku, Friče, Mauxe, Riutig a Kleinerta (po 20 až 25 zl.). Tito koupili za ně prach, střelnou bavlnu a olovo a studenti počali vyrábět patrony. Zároveň schváleny veškeré stra- tegické plány do všech podrobností. Někteři čle- nové, jako Vyšín, Hranáč a Podlipský vulgo Dembinský měli agitovat zvláště v Podeskalí. Arnold o všem věděl, ale zůstával stranou. Proto se umluvili, že ho uvědomí o vypuknutí revoluce teprve krátce před tím a donutí, aby psal v její prospěch, nebo jej vyšlou do Krko- nošska mezi lid, kde, jak říkal, má mnoho přátel a kde je pro revoluci příznivá nálada. Mezi tím i lipský revoluční komitét nelenil. Jeho předseda Schreck, náčelník lipského vlasteneckého spolku Wimward a j., vyslali jako emisaře, který byv krajinách německých od Liberce až do Chomu