Strana 16. 183. číslo.

— C E C H *■»

Dne 12. července 1914.

nosti v příloze doručiti. Vídeň, 9. září 1905. Za nej vyššího komoří: Dr. Rumerskirch.“ Jak bylo předpovídáno, přišla vysoká rodina­ též v příštím rooe, a byl jsem za několik hodin po příjezdu vznešené rodiny přijat v audienci.­ brzy potom byli pan prelát, pan starosta, pan lesní inspektor Stoirf, pan plukovník šlechtic­ z Mindlnů a já zase к obědu pozváni, při čemž měl jsem čest seznati pana barona Rummerskircha a nejmladší sestru vysokorodé kněžny. Vyptávalo se na všelicos a pan arcivévoda­ ukázal se velice obeznalým a zajímal se obzvláště o církevní dějiny a církevní pa- mátnosti. Jak mne přistihlo už v prvním roce překvapení­ při malbě pokoje, tak se mi stalo i v druhém rooe. Měl jsem příští den v pozdlní dopolední hodinu pohřeb a prodloužil jsem proto svůj noční odpočinek ráno trochu déle. Bylo 7 hodin, právě jsem vylézal z pod pokrývky,­ a ejhle, někdo tluče na dveře a když se ptám, otíraje si obličej ručníkem: „Kdo je venku ?‘‘ přijde odpověď: „Domácí hofmistr Janáček;­ pan arcivévoda musí nyní jeti do Terstu­ a tu nechá prosit, abyste ho ihned vyzpovídal.“­ Rychle vklouzl jsem do mého eafataláru a pospíchal do arcivévodského zámku, kdež jsem byl hned uveden do pokoje arcivévodova. Odpusťte, pane faráři, že jsem vás tak časně zavolal; musím v zastoupení Jeho Veličenstva do Terstu a našinec není nikdy životem jist, musím počítati i se smrtí. Prosím vás, rychle mi pomozte dělati pořádek s Pánem Bohem 1“ A nyní mně dal Jeho c. a k. Výsost sednout do své vlastní lenošky, on sám vsak poklekl v ga- launiformě na podlahu a zpovídal se. Tato hluboká,­ šlechetná pokora dotkla se mne hluboce; neboť něco takového jsem neočekával, a tento okamžik zůstane mi po oelý život v paměti. Docela podobný příběh zažil jsem potom ještě poslední rok mého tamějšího působení. Následkem roztržky se sedláky z Wictingu — к vůli pronajmutémiu honu — kteráž jistě intrikou­ jednoho při tom súčastněného vypukla, zmrzelo se šlechetnému knížeti, kterýž sedlákům­ v největší míře povoloval, v třetím roce déle se v Lölligu zdrzovati. Pobyt byl velice krátký a sice ne více v Löllingu, nýbrž na Sonnwendhiitte na Svinské planině. Jelikož pan arcivévoda žádnou neděli nevynechal mše sv., sedla mne cesta tu neděli na salaši к Sorm- wendhfltte (k chýži Slunovratu). I tu bylo všechno služebnictvo a pozvaní hosté na mši sv. Poněvadž v této kapli nebylo lavic, postaveny byly židle, jichž však arcivévoda­ neužil. Na obě kolena klekl na podlahu­ lovčí chaty, podepřel se o židli a modlit se v té poloze ze svých modlitebních knížek s pravou­ duševní pobožností a setrval tak po celou­ mši sv. Pri obědě v lovecké chatě ukázal arcivévoda svou rozmrzelost nad počínáním si sedláků wietingských a pravil : „No tak přijde­ ročně asi o 20.000 К měně do Korutan.“ Také při tom vyjádřil svůj úmysl malou, tak zvanou „farní zahrádku“ dát založit, v kteréž by tehdy teprv přivezená „Cochia“ (letní cy- pryš) měla hrát svou úlohu. Asi o půl 3. hod. odpol. odporučil se ode mne pan arcivévoda a pravil: „Děkuji vám, pane­ faráři, že jste sem nahoru přišel.“ Poněvadž jsem tehdy už o Reisach kompetoval, prosil .jsem, bych se mohl odporučit myslím pro vždy. „Mějte se dobře, pane faráři, a když mne budete­ jednou potřebovat, že bych vám mohl prospět, obraťte se na mne.“ To byla jeho poslední slova ke mně, a nikdy’-­ by'ch se nebyl nadál, že tak brzv a tak bolestně­ budu musit truchlit nad svým příznivcem.­ Šlechetný rytíři, bez chvby a hany, jak byl’s před lidmi, tak předstoupil jsi jistě bez chyby a hany před Krále králů, neboť kdo tak šlechetně­ žije jako Ty, nemusí se bát soudce. Karel Rous.

Z Haizlocgch psračií. Vybral Spctr. Kaizl a náboženství. Z dopisu Kramářovi 19. srpna 1892. je (nevěsta Kaizkzva) velmi nábožná. Ptala se mne také zda se modlívám. Já že v kostele se nemodlívám, ale že ctím Ježíše­ Krista a věřím v jeho evangelium, víc nic. To víc nic ji zarmoutilo a hned se ptala, co s Pannou Marií, a ještě víc sc zarmoutila, když jsem řekl, že ta mi málo znamená. Z dopisu nevěstě Kamile Píšové 21. září 1892. Vy jste mladší, méně kontemplativná a více smyslná (t. j. více na vnějších smyslných­ dojmech závislá), a jak zdá se mi, ka­

tolicismus к té smyslnosti a obřadnosti na všech stranách nabádá. Já proto katolicismus neodsuzuju, ba myslím, že náboženství, ač mělo-li v nejsurovějších dobách velké massy hrubého lidu se rozšiřovati, musilo konge- nialních, hrubých, smyslných' prostředků u- žívati: zlata, stříbra, křiklavé nádhery, obřadů,­ mystérii Byl jsem letos v horské osadě při vzkříšení a díval jsem se zase s větším interessem na kněze a na lid: už ten kněz, vyšší kategorie člověka, prostředník mezi bohem a lidmi, a on zlatým šátkem, uctivě skloněn, drží kalich a v něm to mystérium, tělo Kristovo; a dým kadidla, cinkání zvonků­ a hlahol s věže. Před 2 lety jel jsem z Zithertalu s velmi učeným theologem, je teď biskupem v Solnohrade; mluvil jsem s ním o těch věcech a řekl, jak nepříjemně se rime dotýká ta nádhera, se kterou biskupové­ a papež vystupují — čestné stráže, nádherná roucha, lokajové, ekypáže — a Kristus chodil pěšky a největší sláva byla, že jel do Jerusalema na oslu. On ovšem odkazoval mne na to, že к vůli zevnějšímu dojmu toho všeho je třeba.

Soud o Masarykovi Kaizl jmenuje ve svých pamětech Masaryka­ Pastýřem.

Z dopisu Kramářovi 21. července 1893. Dvě věci vytýkám Pastýři: 1. on naprosto­ nezná a nedrží povinností svých ke straně, 2. rád příliš všude a mnoho mluv: proti lidem naší strany — a opravdu tím ■— snad nevědomky — roztrušuje věci, což může se právem nazvati klepařstvím. — Vůbec se mně zdá, že Pastýř dovede býti jen ve straně, ve které on poroučí, ale i к tomu mu schází první podmínka, totiž že sám se neumí pod či novati. Z dopisu Kramářovi 14. září 1893. Pastýř káže mi, že prý já jemu a vůbec my tři nemáme к sobě dost důvěry; já mu na to, že o žádné nedůvěře nevím, leda o té, že ho nerad vidím samotného opero- vati, protože jej pokládám za rváče. Z dopisu Kramářovi 9. května 1894. Ale politika naší strany jest politika bláznů: ne, spíše uličníků. Já opravdu mám pocit největší všiviny a rád byl bych velmi dokonale stranou. Pastýř si vůbec zvyká teď jakýsi přihrublý způsob psaní. Z dopisu Kramářovi 25. srpna 1895. S Pastýřovými mlhovinami nelze dělati politiku a ještě méně s tím jeho koketováním­ s „mladší generací“. Z dopisu Kramářovi 7. září 1899. Neztckejte se stran Machara; byl umné arci po dvakráte, ale já byl pokaždé náhodou­ v Pressbaumu, proto se také ke mně nedostal. Já ostatně tuším, že protežuje Masaryka.­ To jsou okliky, kterých Masaryk by neměl třeba. Já ostatně tu dosud žádný akt za osobní přídavek pro Masaryka od min. vyučování nemám, dojde-Ii, přičiním se, abych Masarykovi neublížil. To přece bv nebylo­ fair.

O „Národních Listech“. Z dopisu Kramářovi 6. května 1893. Já bych s panem Jul. Grégrem zatočil velmi rychle. Víte, co bylo v září 1891 (v době jubilejní výstavy). Když štval dlouhou­ chvíli proti vladaři a pro všechnu možnou­ sběř francouzskou a ruskou v „Nár. Listech“­ agitoval, zavolal si ho míst. Thun a polic. řed. Stejskal a pan Jul. Grégr slyn- tal až loyalitou. Tak na něj ve případě, | který Eim in eventum za možný naznačuje, doskočili. Jen af vláda nedělá, co „Neod- ' vislost“ napovídá: Grégra subjektivně sti- hati. To by byl velký nesmysl, protože by z něho dělala mučedníka. On sám na objektu je citlivější než na subjektu. Z denníku 9. listopadu 1894. 9. listopadu si mně prof. Tilšer opět stěžoval trpce, že redaktor („Nár. Listů“)

G. Eim je bídák, mizera, zrádce, jenž by nás prodal. Z dopisu Skardovi 25. dubna 1898. Já se Vám přiznám ,že mne ty bojovné attitudy našich radikálů a Grégra a „Nár, Listů“ pranic neruší a neznepokojují. Khíkokrade muě neinrponuje. Z dopisu témuž 31. května 1898. Vůbec ta oposice v Čechách dělá trist- ní dojem. Taková prázdnota a při tom ne- siulšnost, že věru není se co báti. (A což teprvé kdyby „Nár. Listy“ občas vypálily pár ran a svlékly do naha pp. dra. Rašína a Baxu před slavným publikem. Z dopisu dru. Skardovi 20. srpna 1898. Ale za to první a hlavní politický tlumočník,­ „Nár. Listy“ dělají největší hlouposti právě v oboru, kde nás to nejméně pálí, kde nám z toho žádný zisk nekyne, ale kde to na nejvyšších místech (a právem) nejvíce bolí a nám nejvíce škodí. To jest zlořečená balkánská politika, kde proti vlastnímu státu každý bosenský poběhlík nebo černohorský utřinos je brán v ochranu a kde velezrád- ným a revolučním snahám nějakých pár Srbu jest zjednán lustre, jako by se opírati směli o veliký národ český, jemuž ten nenáviděný císař rakouský také vládne. Tak se to traduje­ v „Nár. Listech“. Vnitřní politika, jakž takž slušná, zahraniční však přímo velezrád­ ná. Z dopisu Pacákovi 6. ledna 1900. Já se „Nár. Listů“ nebojím. Co píší, je mi jedno a také se tůn nespravuji. My prostě budeme a musíme jednati jak co poctiví­ a svědomití zástupcové svého lidu u- znáváme za dobré, a „Nár. Listy“ necháme stát. — Máš pravdu, že ten list strašně sešel od dob Grégrových, ale sejde ještě více, protože jsou tam nevzdělaní a nesvedomití­ lidé a na ty teď budou působiti různé­ rivality. Víme dobře, že hloupého nejpohodlnější­ politika je radikalismus. KorEdenti v nrlrdočeské straně. Z dopisu Skardovi 14. dubna 1898. Bude Vás zajímati, že policie všechno ví, co se děje ve straně. (Příště dále.)

%/šstnStf 5v3žo - Václavské matice Nové odbory Svatováclavské Matice Školské­ založeny byly : ve Staré Boleslavi (předseda vsdp. kanovník Josef Grimm), v Hronově nad Met. (předseda p. Fr. Menš), ve Velkém Poříčí­ (předseda p. Fr. Prouza), v Cen’. Kostelci (předseda C. Mikeš), a na cejé řadě míst se o založení jich jedná. — Ústřední sekretariát v Praze-Bubenči vybízí celou katolickou veřejnost,­ aby jako nejlepší přípravu na rok 1915 zakládali ve všech místech místní odbory Sv.- váciavské Matice Školské. Každý Clen Sv. M. Sk. a každý její příznivec­ měl by si opatřiti odznak matiční. Odznaky­ tyto jsou velice vkusně a nádherně vypraveny­ v šesti barvách, včetně zlacení a stříbření.­ "Odznak nese slova nynějšího sv. Otce Pia X. : „Vše obnovit» v Kristu“ a pod českou korunou a jménem Matice vévodí odznak katolického­ školství — stříbrná pěticípá hvězda. Cena jednoho odznaku 69 h, postou o 10 h více za předem zaslaný obnos (iřeba ve známkách). Objednávky adresujte na ústřední sekretariát do Bubenče. Alkoltolismus a učitelstvo jest název brožury,­ která vyšla jako 1. číslo III. roč. Věstníku­ Sv. M. Sk. Autorem jest ředitel učitelského­ ústavní Josef Felix, který uživ celé řady odborných lékařských, filosofických a sociologických­ spisů, snaží se podati soubor tělesných­ i duševních, mravních i hmotných následků­ nemírného požívání lihovin, se zvláštním ohledem na učitelstvo. Brožuru zasílá sekretariát­ Matice v Bubenči za přiměřený dobrovolný­ příspěvek. Při poutních slavnostech, zahradních zábavách,­ průvodech, schůzích a vůbec při všedi příležitostech pamatujte na šlechetné účely Matice­ Svatováclavské. Nebudiž jediného katolického­ shromáždění, kde nebyla by učiněna ve prospěch Matice sbírka. Vše potřebné, jako pokladničku,­ bločky, obrázky a případné informace­ ochotné zašle sekretariát v Bubenči č. 83.