#1
alto_textblock
#1
Strana 2. Číslo 39.
#2
alto_textblock
#2
KATOLICK LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Dne 10. února 1900.
#4
alto_textblock
#4
Zprávy politické.
#5
alto_textblock
#5
V Praze, dne 9 února.
#6
alto_textblock
#6
Česko-německé konference. Také dne
ještě zpívají vládní a polovládní listy těmto konfe-
rencím plnozvučné jásavé slávohymny. A přece ne-
bylo na nich nic ještě vykonáno, co by zaručovalo
jejich kýžený zdar a úspěch. Za jisté považuje se
pouze to, že předseda ministerstva dr. Koerber
předloží již budoucí týden hlavní zásady svých
osnov jazykových zákonů. Že je toho již na výsost
potřebí, leží na bíledni, neboť bez rozřešení této
otázky byly by celé konference ničím.
Včerejší poradu podvýboru českého oddělení
čili sekce konferenční předcházela zvláštní porada
poslanců českého klubu a konservativních velko-
statkářů z Čech a z Moravy. Tito i oni trpce stě-
žovali si na to, že přes dané slovo, že účastníci
konferencí nedají o jejich průběhu ničeho na ve-
řejnost, přece některé vídeňské listy, hlavně »N.
Fr. Pr.«, přinášejí o něm zevrubné zprávy. Okol-
nost ne sice nová, a také nikterak překvapující.
Ale kdyby šl. Körbrovi záleželo na tom, aby pů-
vodce páchané nediskretnosti byl vypátrán, mnoho
práce by mu to asi nedalo. Jsouť zajisté také
v jeho vůkolí tak mnozí, kdož otročí a konají vý-
zvědné službě časopisu, jenž je sice stělesněním
veškeré špatnosti a prodejnosti, ale oplývaje zá-
sobou zlata, dovede porušovati a si zakupovati
kde koho.
Krátký telegram tiskové kanceláře nám již
oznámil, že ve včerejší poradě českého oddělení,
kteréž předsedal ministrpresident dr. Koerber, roko-
váno bylo o sporných oněch ustanoveních zákona,
týkajícího se užívání jazyků ve sborech samo-
správných, kteréž mu byly přikázány k vyřízení
pokud možná jednomyslnému. Tvrdí se všeobecně,
že debata dála se úplně klidně a věcně, a že sku-
tečně podařilo se, sblížiti v některých věcech obě
sporné strany. Odvozuje se z toho nová naděje ve
zdar konferencí. Debaty súčastnili se téměř všichni
členové podvýboru; jménem velkostatkářů ujal se
slova hr. Buquoy. Za to však i tentokráte mlčela
vláda. Debata, jež trvala čtyry hodiny, točila se
hlavně kolem § 2. neschváleného, ale od sněmu
království českého přijatého zákona, kterýž praví,
že všecka písemná podání, ať již dojdou obcí od
kohokoliv, musejí býti přijímána a projednána
i pak, nejsou-li sepsána v onom zemském jazyku,
kterýž není jednací řečí obce. Usnešení o tomto
článku, kterýž bude patrně nejtvrdším oříškem ro-
kování, ponecháno bylo až do nové porady pod-
odboru, kteráž byla položena na pondělí.
Stejně jako o čl. 2., nedocíleno žádoucího do-
hodnutí o čl. 7. lit. b), jenž ustanovuje, že jest
povinností okresního výboru, jednati s obcemi
okresu v jednací řeči těchto obcí a rovněž i soby-
vateli těchto obcí, i když použili jednací řeči obcí
Přirozeně vyvolána byla tím také otázka, které
obce dlužno považovati za smíšené. Vláda předlo-
žila za tím účelem členům konference velikou
mapu království českého, která znázorňuje rozlohu
Čechův a Němců a pak abecední přehled veške-
#7
alto_textblock
#7
rouzů« zastavil. Ale nepřijel nikdo a my měli bídu
a nouzi. Došel chléb, peněz nebylo, sychravo bylo,
hlad byl, a domácí paní byla také chuda. Byli jsme
všichni velice a hluboce zarmouceni, nevidouce nija-
kého vysvobození z trapné situace.
Když však bylo nejhůře, ziklepal někdo na
dvéře a do našeho společného pokoje vešel roznašeč
»Blahověsta«.
Vezmu honem číslo do ruky a vidím, že v ru-
brice »Ze života pro život« nalézá se má práce. Čuu
a prohlížím dále a tu vidím v listárně redakce svoji
šifru: »J. K. H.« a při ní vyzvání: »Žádáme, aby
nás navštívil.« Srdce mi zaplesalo, oko se vyjasnilo,
jakás hvězda naděje kmitla se na zamšeném obzoru
duševním. Neřekl jsem kollegům nic a spěchal do se-
mináře k p. redaktorovi. Představil jsem se a byl jsem
srdečně, přátelsky vítán.
»Sedněte,« pravil, »uveřejnil jsem Vaši práci a
dostanete 2 zl. 50 kr.« Dořeknuv, mne vyplatil. Byl
to balsám, který účinkoval zázračně jak na mou chu-
ravou mysl, tak i na mysi mých kollegů. Poděkoval
jsem uctivě, srdečně. »Ostatní práce Vaše,« dodalp.
redaktor, »uveřejním později.« A uveřejnil.
Od těch dob častěji býval jsem u p. redaktora
»Blahověsta«. Vysoce důstojný pane kanovníku! Ten-
kráte poznal jsem Vaši milou, přívětivou tvář a Vaši
šlechetnou mysl ponejprv, a račte přijati ubezpečení,
že dojem ten vryl se tak hluboce do mé duše, že naň
kolikráte denně vzpomínám a jej často svým přáte-
lům reprodukuji. Ale Vaše vlídné, přátelské ke mně
chování, poučování, povzbuzování dodávalo mi více a
více lásky ku věci a já pracoval dále a pracuji po
vůli Boží posud, ač již také 6. berlička se blíží.
Není to opět jedno a to skvělé dosvědčení vla-
stenectví katolického kněžstva
#8
alto_textblock
#8
rých okresních soudů v Čechách. Za smíšenou
obec považována v něm ta, kteráž vykazuje nejmenší
10percentní jinojazyčnou menšinu. Tou dobou jest
smíšených okresů v království českém 29. Vylou-
čením, po případě zřízením sedmi nových okres-
ních soudů mohlo by toto číslo se zmenšiti na
12, t. j. o 17, ale potom byl by při tom ohled jen
a jen na moment národní a všecky ostatní byly
by ovšem pominuty.
Prozatím podobají se konference, jak se nám
zdá, hře na slepou bábu. Němci ani vláda nechtějí
kousnouti do kyselého jablka zásadních českých
požadavků. Bude věcí poslanců českých, aby je
donutili k tomu již hned v pondělní schůzi. Němei
i vláda musí v ní odhaliti svou tvář, úplně a jasně.
Nepřistoupí-li na tyto zásadní pažadavky českého
národa, nebude docíleno žádného míru, ba ani ne
příměří mezi oběma národními kmeny v Čechách,
i bylo by všecko další konferenční smlouvání jen
marné. Němci musí prokázati, že nechtějí býtii
nadále jenom kladivem a budou k tomu donuceni,
když čeští delegáti dokážou zas, že národ český
nechce i nadál zůstati — kovadlinou.
Němečtí konservativci touží sice,
aby česko-německé konference korunovány byly
žádoucím zdarem, ale obávají se přece jen jejich
nezdaru. M. j. zabývá se tím známý vynikající
říšský poslanec, kterýž dopsal o tom »Gr. Vlksbltu«:
»Úplný zmar konferencí vídeňských bude míti ne-
odvratný následek, že parlamentarismus rozbije se
vůbec a nepochybně také na zemských sněmech.
Toho jsou si vědomy nejen vláda, nýbrž i kruhy
rozhodující, že kdyby se provedly nové volby na
základě nynějšího volebního řádu, nebyl by z toho
pražádný prospěch, protože by naopak vyšel z nich
parlament ještě horší, který by po národní stránce
poskytoval ještě méně naděje na plodnou práci.
Lze tudíž určitě předpokládati, že rozpuštění říšské
rady bude míti tyto účinky: »Zastaví se čin-
nost zemských sněmů a po fási abso-
lutistické bude ústava oktrojována.
Dojde-li ke státnímu převratu, může míti jen ten
účel, aby ony strany občanské, které částečně nebo
hlavně stojí na programu národním,
byly rozdrceny. V těchto stranách má po-
hříchu kořeny své příčina všech zmatků. Bylo li
by toto rozdrcení šťastným činem, jest otázkou.
Ale ono je hazardní hrou, do které se může pu-
stiti jen silný stát.«
Slezsko a česko-německé konference.
Se strany české bylo, jak známo, poukázáno na to,
že jest nutno, aby na česko-německých vídeňských
konferencích řešena byla jazyková otázka nejenom
pro Čechy a Moravu, nýbrž také pro Slezsko. —
Sotva že to stalo, ujalo se slova obecní zastupi-
telstvo v Opavě a přijalo resoluci, v níž ostře
protestuje proti tomu, aby čeští poslanci z králov-
ství a z markrabství zasahovali do věcí slezských.
Za Opavou následoval nyní Těšín a není žádné
pochybnosti, že po nich příkladu následovati bude
leckterý německý nebo poněmčilý kocourkov ve
Slezsku. Panstvo neví patrně, co dělá. Jest síce
úplně srozuměno, aby poslanci ze Siezska, ba i ze
Štýrska a Koratan zasahovali do jazykové otázky
v Čechách a na Moravě, ale odvažují li se toho
poslanci ze zemí koruny české, ku kteréž přece
vévodství české přes všeliké protesty Kudlichův a
spol. patří a bude bohdá patřiti také v budoue
nosti, čepejří se ihned jako horkokrevný bojovný
kohout. Zapomíná na neštěstí, že papírovými reso-
lucemi nebude nikdy roztržen historický svazek.
kterýž pojí Slezsko s Čechami a Moravou a utvr-
zen byl nesčetnýmí proudy prolité české krve.
Posl. P. Stojalowski. Ze Lvova píší, že
správcové far v diecési tarnovské zapověděli P.
Stojalowskému sloužiti v jejich chrámech mše a
vykonávati jiné duchovní obřady. P. Stojalowski
obrátil se následkem toho na biskupa Lobosze se
zvláštní žádostí, ve kteréž prosil za zrušení tohoto
zákazu. Uvedl pak na odůvodnění této své žádosti
mimo jiné také to, že by nemohl ručiti za ná-
sledky, jež by mohly postihnouti správce vzpome-
nutých far. Kterak biskup Lobosz žádost P. Sto-
jalowského vyřídil, je dosud neznámo.
Spolek křesťanských sociálů pro Dolní
Rakousy svolal včera do radniční dvorany ve
Vídni veřejnou schůzi, ve kteréž měla býti přijata
resoluce na prospěch stávkujících horníků. Při
hlasování o navržené resoluci došlo na bouřlivé
výstupy, protože předseda prohlásil přes protest
soc. demokratů, kteří tvrdili, že mají většinu, že
byla navržená resoluce přijata. Vznikl následkem
toho takový hluk a rvačky, že předseda prohlásil
schůzi za skončenou. Na to byla-dvorana vyklizena
policejní stráží.
Předseda uherského ministerstva, Ko-
loman Széll, přibude v neděli ráno do Vídně,
načež bude míti slyšení u císaře. Tvrdí se, že Ko-
loman Széll jest napovědou svého rakouského kol-
#9
alto_textblock
#9
legy a že horlivě podporuje jeho politiku, jen aby
co nejdříve dostal pod střechu parlamentu nové
definitivní vyrovnání.
Princ Jindřich pruský, kterýž po 26 mě-
sících, jež ztrávil na dalekém východě, vrací se
opětně do Evropy, jest v Německu hrdinou dne.
Města i úřady připravují mu skvělé uvítání. Za
jakým účelem nastoupil princ Jindřich dne 16.
prosince 1897 svou cestu do Číny, je známo.
Měsíc před tím vylodnilo oddělení německého
loďstva v Kiaočau něco mužstva, dovolávajíc se
usmiřující náhrady za dva, v provincii Šantungu
zavražděné missionáře, při čemž zároveň Kiaočau
jménem německé říše zabralo. Protože čínská
vláda všeliké vyjednávání o smír protahovala,
rozhodl se císař, že vyšle svého bratra Jindřicha
do Číny, aby donutil Čínu k ústupu. Princ Jin-
dřich odplul brzy na to z Kielu. Při hostině, jež
byla mu v tamním zámku uspořádána na rozlou-
čenou, promluvil císař Vilém svou pověstnou
řeč, ve kteréž pravil m. j.: Pevná ochrana do-
mácích zájmů proti každému, kdo by Němcům
chtěl ublížiti, je povoláním Tvým, jest úlohou
Tvou! Kdyby někdo snad se opovážil, skracovati
nebo poškozovati naše právo, potom udeř do
toho pěstí ozbrojenou — a dá Bůh, že
mladé tvé skráně ovine vavřín, čehož v celé ně-
mecké říši Ti nebude záviděti nikdo.«. Princ
Jindřich odpověděl tenkrát skromně: »Neláká
mne ani sláva ani vavřín, vede mue jen to jedno:
abych v cizině zvěstoval poselství posvátné osoby
Vaš. Vel., každému, kdo je slyší, ale také těm,
kdož ho slyšeti nechtějí.« A poslání princovo se
zdařilo, ačkoliv neměl ani příležitosti, aby »udeřil
do toho obrněnou pěstí«. Čínská vláda povolila
Německu již za několik dnů, a ještě tři neděle
před tím, že princ Jindřich připlul do Hongkongu,
právoplatně uzavřena byla a uveřejněna smlouva,
jíž čínská vláda odstupuje německé říši »obě
strany zálivu v Kiaočau nájemní smlouvou pro-
zatím na 99 let.« S jakou slávou přijat byl pak prine
Jindřich od císaře čínského, kterýž nucen byl
uvítati jej jako knížete jemu úplně rovného a jak
skvělými poctama byl zahrnován pak v Japonsku
a v Šiamu, jest známo.
Auglická dolní sněmovna pokračuje stále
ještě v adresní debatě. Z řečí posledně promlu-
vených zasluhuje zvláštní pozornosti ona, již pro-
mluvil jménem všech nyní zase již spojených Irův
posl. Redmond Týž, odůvodňuje svůj návrh,
aby válka jihoafrická byla skončena na základě
uznání samostatnosti boerských republik, řekl m.j:
»Sympatie Irův stojí na straně obou jihoafrických
republik. Irská strana zavrhuje tuto nespravedli-
vou a neslušnou válku a jest, pokud jí možno, pro
zachování neodvislosti obou republik, které se hájí
s tak velikou rekovností. Jestliže britská říše ocitla
se v různých zápletkách, hýbe většinou irského
národa pocit naděje a uspokojení. Hlavní část ve-
řejného mínění v Irsku jest říši nepřátelská; ale
pocit tento neurčuje způsobu, jakým Irové chovají
se vůči této válce. Naopak, irské sympatie nesly
by se stejným směrem, i kdyby Anglicko nebylo
účastněno, a kdyby jiná mocnost se pokoušela,
hráti si v jižní Africe na rušitele míru a potlačo-
vatele. Anglicko není dnes »skvěle«, Anglicko je
dnes hanebně osamoceno; jenom jediné Turecko
je zahrnuje svou přízní. Vedoucí mužové v Ame-
rice chovají se ve převážné většině vůči Anglicku
nepřátelsky. A na váhu padá také dojista jedno-
myslná nelibosť všeho světa. Co se týká otázky,
zda-li tím, jak irští poslanci chovají se vůči této
válce, zmenší se vyhlídky homerulských požadavků,
mám za to, že Irsko nemůže ničeho pozbýti, za to
však může všeho nabýti, přimlouvá-li se svým
hlasem za spravedlnost a svobodu. Posl. Redmond
je snad výborným řečníkem, ale praktickým poli-
tikem není. Prohlásiv docela zjevně, že Irsko jest
nepřítelem Anglicka, znemožnil každému Ne- Irčanu,
hlasovati pro jeho návrh. V řadách liberální strany
anglické jsou zajisté mnozí mužové, kteří smýšlejí
zrovna tak jako Redmond, pokud se týče toho,
aby válka byla ukončena uzavřením míru, kterým
byla by uznána neodvislost obou boerských repu-
blik. Ale příkrost, s níž Redmond vystoupil vůči
Anglicku a bezohlednost, s jakou položil důraz na
sympatie Irčanů k Boerům musila i ty nejra-
dikálnější Angličany odvrátiti od jeho návrhu. Měl
proto řečník následující, Tomáš Russel, suadnou
práci, když vystoupil proti návrhu Redmondovu.
Návrh ten arciť pak propadl, neboť nehlasovali
pro něj ani všickni Irové.
Včerejší schůze dolní sněmovny byla zajímava
tím, že konstatoval v ní parlamentní tajemník mi-
nisterstva války, že 2283 důstojníků a vojáků
od počátku války se pohřešuje. Vláda neví
přesně, kolik z nich jest zajatých v Pretorii.
»Pokud se týče mého nedávného sdělení«, pokra-
čoval Wyndham, »že ve třech nedělích bude