ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 574eeb10-fd9e-11e8-9984-005056825209
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 9
#1 alto_textblock #1
Strana 2. Číslo 39.
#2 alto_textblock #2
KATOLICK LISTY.
#3 alto_textblock #3
Dne 10. února 1900.
#4 alto_textblock #4
Zprávy politické.
#5 alto_textblock #5
V Praze, dne 9 února.
#6 alto_textblock #6
Česko-německé konference. Také dne ještě zpívají vládní a polovládní listy těmto konfe- rencím plnozvučné jásavé slávohymny. A přece ne- bylo na nich nic ještě vykonáno, co by zaručovalo jejich kýžený zdar a úspěch. Za jisté považuje se pouze to, že předseda ministerstva dr. Koerber předloží již budoucí týden hlavní zásady svých osnov jazykových zákonů. Že je toho již na výsost potřebí, leží na bíledni, neboť bez rozřešení této otázky byly by celé konference ničím. Včerejší poradu podvýboru českého oddělení čili sekce konferenční předcházela zvláštní porada poslanců českého klubu a konservativních velko- statkářů z Čech a z Moravy. Tito i oni trpce stě- žovali si na to, že přes dané slovo, že účastníci konferencí nedají o jejich průběhu ničeho na ve- řejnost, přece některé vídeňské listy, hlavně »N. Fr. Pr.«, přinášejí o něm zevrubné zprávy. Okol- nost ne sice nová, a také nikterak překvapující. Ale kdyby šl. Körbrovi záleželo na tom, aby pů- vodce páchané nediskretnosti byl vypátrán, mnoho práce by mu to asi nedalo. Jsouť zajisté také v jeho vůkolí tak mnozí, kdož otročí a konají vý- zvědné službě časopisu, jenž je sice stělesněním veškeré špatnosti a prodejnosti, ale oplývaje zá- sobou zlata, dovede porušovati a si zakupovati kde koho. Krátký telegram tiskové kanceláře nám již oznámil, že ve včerejší poradě českého oddělení, kteréž předsedal ministrpresident dr. Koerber, roko- váno bylo o sporných oněch ustanoveních zákona, týkajícího se užívání jazyků ve sborech samo- správných, kteréž mu byly přikázány k vyřízení pokud možná jednomyslnému. Tvrdí se všeobecně, že debata dála se úplně klidně a věcně, a že sku- tečně podařilo se, sblížiti v některých věcech obě sporné strany. Odvozuje se z toho nová naděje ve zdar konferencí. Debaty súčastnili se téměř všichni členové podvýboru; jménem velkostatkářů ujal se slova hr. Buquoy. Za to však i tentokráte mlčela vláda. Debata, jež trvala čtyry hodiny, točila se hlavně kolem § 2. neschváleného, ale od sněmu království českého přijatého zákona, kterýž praví, že všecka písemná podání, ať již dojdou obcí od kohokoliv, musejí býti přijímána a projednána i pak, nejsou-li sepsána v onom zemském jazyku, kterýž není jednací řečí obce. Usnešení o tomto článku, kterýž bude patrně nejtvrdším oříškem ro- kování, ponecháno bylo až do nové porady pod- odboru, kteráž byla položena na pondělí. Stejně jako o čl. 2., nedocíleno žádoucího do- hodnutí o čl. 7. lit. b), jenž ustanovuje, že jest povinností okresního výboru, jednati s obcemi okresu v jednací řeči těchto obcí a rovněž i soby- vateli těchto obcí, i když použili jednací řeči obcí Přirozeně vyvolána byla tím také otázka, které obce dlužno považovati za smíšené. Vláda předlo- žila za tím účelem členům konference velikou mapu království českého, která znázorňuje rozlohu Čechův a Němců a pak abecední přehled veške-
#7 alto_textblock #7
rouzů« zastavil. Ale nepřijel nikdo a my měli bídu a nouzi. Došel chléb, peněz nebylo, sychravo bylo, hlad byl, a domácí paní byla také chuda. Byli jsme všichni velice a hluboce zarmouceni, nevidouce nija- kého vysvobození z trapné situace. Když však bylo nejhůře, ziklepal někdo na dvéře a do našeho společného pokoje vešel roznašeč »Blahověsta«. Vezmu honem číslo do ruky a vidím, že v ru- brice »Ze života pro život« nalézá se má práce. Čuu a prohlížím dále a tu vidím v listárně redakce svoji šifru: »J. K. H.« a při ní vyzvání: »Žádáme, aby nás navštívil.« Srdce mi zaplesalo, oko se vyjasnilo, jakás hvězda naděje kmitla se na zamšeném obzoru duševním. Neřekl jsem kollegům nic a spěchal do se- mináře k p. redaktorovi. Představil jsem se a byl jsem srdečně, přátelsky vítán. »Sedněte,« pravil, »uveřejnil jsem Vaši práci a dostanete 2 zl. 50 kr.« Dořeknuv, mne vyplatil. Byl to balsám, který účinkoval zázračně jak na mou chu- ravou mysl, tak i na mysi mých kollegů. Poděkoval jsem uctivě, srdečně. »Ostatní práce Vaše,« dodalp. redaktor, »uveřejním později.« A uveřejnil. Od těch dob častěji býval jsem u p. redaktora »Blahověsta«. Vysoce důstojný pane kanovníku! Ten- kráte poznal jsem Vaši milou, přívětivou tvář a Vaši šlechetnou mysl ponejprv, a račte přijati ubezpečení, že dojem ten vryl se tak hluboce do mé duše, že naň kolikráte denně vzpomínám a jej často svým přáte- lům reprodukuji. Ale Vaše vlídné, přátelské ke mně chování, poučování, povzbuzování dodávalo mi více a více lásky ku věci a já pracoval dále a pracuji po vůli Boží posud, ač již také 6. berlička se blíží. Není to opět jedno a to skvělé dosvědčení vla- stenectví katolického kněžstva
#8 alto_textblock #8
rých okresních soudů v Čechách. Za smíšenou obec považována v něm ta, kteráž vykazuje nejmenší 10percentní jinojazyčnou menšinu. Tou dobou jest smíšených okresů v království českém 29. Vylou- čením, po případě zřízením sedmi nových okres- ních soudů mohlo by toto číslo se zmenšiti na 12, t. j. o 17, ale potom byl by při tom ohled jen a jen na moment národní a všecky ostatní byly by ovšem pominuty. Prozatím podobají se konference, jak se nám zdá, hře na slepou bábu. Němci ani vláda nechtějí kousnouti do kyselého jablka zásadních českých požadavků. Bude věcí poslanců českých, aby je donutili k tomu již hned v pondělní schůzi. Němei i vláda musí v ní odhaliti svou tvář, úplně a jasně. Nepřistoupí-li na tyto zásadní pažadavky českého národa, nebude docíleno žádného míru, ba ani ne příměří mezi oběma národními kmeny v Čechách, i bylo by všecko další konferenční smlouvání jen marné. Němci musí prokázati, že nechtějí býtii nadále jenom kladivem a budou k tomu donuceni, když čeští delegáti dokážou zas, že národ český nechce i nadál zůstati — kovadlinou. Němečtí konservativci touží sice, aby česko-německé konference korunovány byly žádoucím zdarem, ale obávají se přece jen jejich nezdaru. M. j. zabývá se tím známý vynikající říšský poslanec, kterýž dopsal o tom »Gr. Vlksbltu«: »Úplný zmar konferencí vídeňských bude míti ne- odvratný následek, že parlamentarismus rozbije se vůbec a nepochybně také na zemských sněmech. Toho jsou si vědomy nejen vláda, nýbrž i kruhy rozhodující, že kdyby se provedly nové volby na základě nynějšího volebního řádu, nebyl by z toho pražádný prospěch, protože by naopak vyšel z nich parlament ještě horší, který by po národní stránce poskytoval ještě méně naděje na plodnou práci. Lze tudíž určitě předpokládati, že rozpuštění říšské rady bude míti tyto účinky: »Zastaví se čin- nost zemských sněmů a po fási abso- lutistické bude ústava oktrojována. Dojde-li ke státnímu převratu, může míti jen ten účel, aby ony strany občanské, které částečně nebo hlavně stojí na programu národním, byly rozdrceny. V těchto stranách má po- hříchu kořeny své příčina všech zmatků. Bylo li by toto rozdrcení šťastným činem, jest otázkou. Ale ono je hazardní hrou, do které se může pu- stiti jen silný stát.« Slezsko a česko-německé konference. Se strany české bylo, jak známo, poukázáno na to, že jest nutno, aby na česko-německých vídeňských konferencích řešena byla jazyková otázka nejenom pro Čechy a Moravu, nýbrž také pro Slezsko. — Sotva že to stalo, ujalo se slova obecní zastupi- telstvo v Opavě a přijalo resoluci, v níž ostře protestuje proti tomu, aby čeští poslanci z králov- ství a z markrabství zasahovali do věcí slezských. Za Opavou následoval nyní Těšín a není žádné pochybnosti, že po nich příkladu následovati bude leckterý německý nebo poněmčilý kocourkov ve Slezsku. Panstvo neví patrně, co dělá. Jest síce úplně srozuměno, aby poslanci ze Siezska, ba i ze Štýrska a Koratan zasahovali do jazykové otázky v Čechách a na Moravě, ale odvažují li se toho poslanci ze zemí koruny české, ku kteréž přece vévodství české přes všeliké protesty Kudlichův a spol. patří a bude bohdá patřiti také v budoue nosti, čepejří se ihned jako horkokrevný bojovný kohout. Zapomíná na neštěstí, že papírovými reso- lucemi nebude nikdy roztržen historický svazek. kterýž pojí Slezsko s Čechami a Moravou a utvr- zen byl nesčetnýmí proudy prolité české krve. Posl. P. Stojalowski. Ze Lvova píší, že správcové far v diecési tarnovské zapověděli P. Stojalowskému sloužiti v jejich chrámech mše a vykonávati jiné duchovní obřady. P. Stojalowski obrátil se následkem toho na biskupa Lobosze se zvláštní žádostí, ve kteréž prosil za zrušení tohoto zákazu. Uvedl pak na odůvodnění této své žádosti mimo jiné také to, že by nemohl ručiti za ná- sledky, jež by mohly postihnouti správce vzpome- nutých far. Kterak biskup Lobosz žádost P. Sto- jalowského vyřídil, je dosud neznámo. Spolek křesťanských sociálů pro Dolní Rakousy svolal včera do radniční dvorany ve Vídni veřejnou schůzi, ve kteréž měla býti přijata resoluce na prospěch stávkujících horníků. Při hlasování o navržené resoluci došlo na bouřlivé výstupy, protože předseda prohlásil přes protest soc. demokratů, kteří tvrdili, že mají většinu, že byla navržená resoluce přijata. Vznikl následkem toho takový hluk a rvačky, že předseda prohlásil schůzi za skončenou. Na to byla-dvorana vyklizena policejní stráží. Předseda uherského ministerstva, Ko- loman Széll, přibude v neděli ráno do Vídně, načež bude míti slyšení u císaře. Tvrdí se, že Ko- loman Széll jest napovědou svého rakouského kol-
#9 alto_textblock #9
legy a že horlivě podporuje jeho politiku, jen aby co nejdříve dostal pod střechu parlamentu nové definitivní vyrovnání. Princ Jindřich pruský, kterýž po 26 mě- sících, jež ztrávil na dalekém východě, vrací se opětně do Evropy, jest v Německu hrdinou dne. Města i úřady připravují mu skvělé uvítání. Za jakým účelem nastoupil princ Jindřich dne 16. prosince 1897 svou cestu do Číny, je známo. Měsíc před tím vylodnilo oddělení německého loďstva v Kiaočau něco mužstva, dovolávajíc se usmiřující náhrady za dva, v provincii Šantungu zavražděné missionáře, při čemž zároveň Kiaočau jménem německé říše zabralo. Protože čínská vláda všeliké vyjednávání o smír protahovala, rozhodl se císař, že vyšle svého bratra Jindřicha do Číny, aby donutil Čínu k ústupu. Princ Jin- dřich odplul brzy na to z Kielu. Při hostině, jež byla mu v tamním zámku uspořádána na rozlou- čenou, promluvil císař Vilém svou pověstnou řeč, ve kteréž pravil m. j.: Pevná ochrana do- mácích zájmů proti každému, kdo by Němcům chtěl ublížiti, je povoláním Tvým, jest úlohou Tvou! Kdyby někdo snad se opovážil, skracovati nebo poškozovati naše právo, potom udeř do toho pěstí ozbrojenou — a dá Bůh, že mladé tvé skráně ovine vavřín, čehož v celé ně- mecké říši Ti nebude záviděti nikdo.«. Princ Jindřich odpověděl tenkrát skromně: »Neláká mne ani sláva ani vavřín, vede mue jen to jedno: abych v cizině zvěstoval poselství posvátné osoby Vaš. Vel., každému, kdo je slyší, ale také těm, kdož ho slyšeti nechtějí.« A poslání princovo se zdařilo, ačkoliv neměl ani příležitosti, aby »udeřil do toho obrněnou pěstí«. Čínská vláda povolila Německu již za několik dnů, a ještě tři neděle před tím, že princ Jindřich připlul do Hongkongu, právoplatně uzavřena byla a uveřejněna smlouva, jíž čínská vláda odstupuje německé říši »obě strany zálivu v Kiaočau nájemní smlouvou pro- zatím na 99 let.« S jakou slávou přijat byl pak prine Jindřich od císaře čínského, kterýž nucen byl uvítati jej jako knížete jemu úplně rovného a jak skvělými poctama byl zahrnován pak v Japonsku a v Šiamu, jest známo. Auglická dolní sněmovna pokračuje stále ještě v adresní debatě. Z řečí posledně promlu- vených zasluhuje zvláštní pozornosti ona, již pro- mluvil jménem všech nyní zase již spojených Irův posl. Redmond Týž, odůvodňuje svůj návrh, aby válka jihoafrická byla skončena na základě uznání samostatnosti boerských republik, řekl m.j: »Sympatie Irův stojí na straně obou jihoafrických republik. Irská strana zavrhuje tuto nespravedli- vou a neslušnou válku a jest, pokud jí možno, pro zachování neodvislosti obou republik, které se hájí s tak velikou rekovností. Jestliže britská říše ocitla se v různých zápletkách, hýbe většinou irského národa pocit naděje a uspokojení. Hlavní část ve- řejného mínění v Irsku jest říši nepřátelská; ale pocit tento neurčuje způsobu, jakým Irové chovají se vůči této válce. Naopak, irské sympatie nesly by se stejným směrem, i kdyby Anglicko nebylo účastněno, a kdyby jiná mocnost se pokoušela, hráti si v jižní Africe na rušitele míru a potlačo- vatele. Anglicko není dnes »skvěle«, Anglicko je dnes hanebně osamoceno; jenom jediné Turecko je zahrnuje svou přízní. Vedoucí mužové v Ame- rice chovají se ve převážné většině vůči Anglicku nepřátelsky. A na váhu padá také dojista jedno- myslná nelibosť všeho světa. Co se týká otázky, zda-li tím, jak irští poslanci chovají se vůči této válce, zmenší se vyhlídky homerulských požadavků, mám za to, že Irsko nemůže ničeho pozbýti, za to však může všeho nabýti, přimlouvá-li se svým hlasem za spravedlnost a svobodu. Posl. Redmond je snad výborným řečníkem, ale praktickým poli- tikem není. Prohlásiv docela zjevně, že Irsko jest nepřítelem Anglicka, znemožnil každému Ne- Irčanu, hlasovati pro jeho návrh. V řadách liberální strany anglické jsou zajisté mnozí mužové, kteří smýšlejí zrovna tak jako Redmond, pokud se týče toho, aby válka byla ukončena uzavřením míru, kterým byla by uznána neodvislost obou boerských repu- blik. Ale příkrost, s níž Redmond vystoupil vůči Anglicku a bezohlednost, s jakou položil důraz na sympatie Irčanů k Boerům musila i ty nejra- dikálnější Angličany odvrátiti od jeho návrhu. Měl proto řečník následující, Tomáš Russel, suadnou práci, když vystoupil proti návrhu Redmondovu. Návrh ten arciť pak propadl, neboť nehlasovali pro něj ani všickni Irové. Včerejší schůze dolní sněmovny byla zajímava tím, že konstatoval v ní parlamentní tajemník mi- nisterstva války, že 2283 důstojníků a vojáků od počátku války se pohřešuje. Vláda neví přesně, kolik z nich jest zajatých v Pretorii. »Pokud se týče mého nedávného sdělení«, pokra- čoval Wyndham, »že ve třech nedělích bude