filotof, phd krátkým вмма pK o»iem ■•tkáni pbiTádíil mna o pravd! a!ov vytlovanýoh, kdji, oo jen pravdou náboienakoo alova, apft- aobem raciooaliitiokým do vlaho vrtal, rýpal, via trhal a aavrhoval. Uvalte ty boloé po* eitj, které podobná aisutná akuianoit vyvolala.'­

aPak nsakývá, nei aby ■ domova jako pravý katolík na atudia ae ubíral. Jako mléko uateřaké aaáti do aebe má tu viru adldinon ; pHkladem a povsbuaenlm rodilá má býti utvr- ■ ano dítě u vile a pteavldžení náboienakém. Tim vyabrajeno vycháaeti má do eiainy.* (Obdivoji ae, pane, veiemnobni, aápala а vrouonoati, a jakou o věcech téob mluvíte Viru kdybych nebyl alyiel od vaieho kollegy Váa medikem jmenovati, aoudil bych, ie jiné povoláni jaté ai avoli).* sZa to děkuji jedině naiemu pana faráři. Jeat to mol v pravdě dobrý paatýh ovelek •výed, poklad oaednfká. Kdyi jaem byl jii na gymnavio* — dlvlrcě počal aoudrnh výpravo ' vati vvé oaudy — „vcadno mohl jaem proudem­ laaovým atriea býti a j até byl bych v něm utonci. Ale ptedobrý néi duchovni aprávce bděl atále nade mnou, kdykoliv na práadniny jvem phíe1, vidy mne vyhledával, ae mnou otoovaky roaprávěl, mne poučoval. — Také nepHmo — jak jaem teanal — spytoval, 00 obyčejně v práadném óaae dělávám, ada ne- navitévnji hoatinoe a nekaaim-li avoje adraví předčaaným kouřením. A já, jek pak bych mobl lháti avému drohémo, přelatkavémn otci — ač amím-li jej tak naaývau. Chodili j«me apola na procháaky, půjčoval mi dobré knihy 1 čiaté theologické, obranné epiay Plynoia leta, odbyl jiem akonikn maturita!­ a atanul jaem na prahu nového iivota.— Jaký to důleižtý krok. A kdo byl, jeni by mi poradil? Opět nái pan farář Jeho aknie- noatí bohatou abyatřený roahled byl mi výteč nou oporou. Já mu vyjevil avoji náklonnost, vysvětlil všechny okolnoati a tak a přispěním jeho jsem sesnal, že i v tomto oboru půaobenf svého lidstvu proapěti mohu. Edyi jaem ae na vyaokě školy ubíral, anamenaje mne avatým křfiem poaledni alova — pamatuji ai je jako dnea — pravil: .Boj ae Boha, Josefe, drž se viry; abys v tem vytrval, dej ae aapaat do spolku katolických akade miků, plň pilně povinnoati, avláitě oo ae návštěvy­ koatela týká.* — A jakž bych mohl nepoaleohnouti hlaau otcovského, který nyní ■tejně laakavě mne к aobě ave, rovněž tak výstrahu­ dává, pouěnje, poohybncati vyvraei a na pravé oeatě udržuje. Ani byste neřekl, jak moeni ta dobrota a laakavoat působí na člověka,­ oviem ardoe dosud neakaieného tou „shnilou apolečncatl*, které .Časopis pokroko vého etudentatva* břichy v Uherském Hradišti gymnaaiaty spáchané přičítá. В <hu díky jaem také do dneika spokojen a šťasten. *

.A přeji vám, abyste ai to itěatl, ten klid i ne dále šachoval,* tiskna mu ruku pronesl­ jaem jako se ana, nneaen vronol řeči soudruhovou.­

,A nyní a Bohem,* — loučil ae při roa- nhodu vaorný atcdent, .mámť jeitě hodinu, na niž bych byl málem aapomněl.“ ,S Bohem !* — opětoval jsem posdrav jeho. . . . O jak štaatným jsi, myslím ai, hledě ještě d!ooho sa od, hásejfcím, jek šťastným jsi ve evé acromo^ati a scožnosti Kéž t alce jiných je tobě podobeýoh. A kdo je tvůrcem jeho itěatl ? Knis ; sám to doanal.

Zabrán v myilenky na cesti к domovu, ■ radosti jaem vspomlnal, kterak vhodní к jedni pastorální konfaranei připravuj* ae otáska. jakým vhodným apásobam knělf na osadách mohou pčaobiti na jinochy stndujíoi středních a avláitě vyšších škol, avaté viře aa neodoisovali a mravné neklesali. Že to moino, toho důkasem jeat můj tový suámý. Vidyť pravda musi svitisiti. Dej Bůh, aby svltisila oo nejdříve. Itiiteké rada. Poslanecká sněmovna. Schůze 269. Ve Vídni, dne 6. dubna. Sohůsi sahájil předseda baron Chlumecký.­ Dr. Herold interpeloval ministra aem- ■ké obrany pro nesloiný a smělý tón, kterým kutnoboraké miatni velitelství bylo odpovědělo na dopis kutnohorského obecního ňřado. — Po té bylo pokračováno v rospočtové debatě. Posi. dr. Kramář (proti) per longam et latam mluvil o .Omladině*, omlouvá Mlado Čechy, ie nejsou vinni na rejdech .Omladin oův*, mluví na prospěch vtbbnf opravy Tatffeovy a proti volekni opravě koalični a vyslovuje­ se i proti koalici samé. Dr. V o š n j а к (pro) mlavil z»ee o po měrech slovinských, dr. Fan de rii k (proti] о poměrech moravských a posi. W a c h n i a- n i n (pro) aase o poměrech ktličakých, při čemž ae sice vyslovil pro nynější koalici, ale neaonhlaai, že koalice odkládá i opravu volebni. Dr. Š a m á n e к polemisnie a řečníkem pře dešlým, útočí na šlechtu a vládě jmenovitě vytýká,­ ie ae macešsky obová к českým školám a dráhám i к volebni opravě ; na konec prohlašuje,­ ie bode hlasovali proti rcspočtn. Poel ryt. Zaleskl (pro) vyslovuje své potěšení, ie ve sněmovně aavládly klidnější poměry­ tim, ie jii na deonim poř&dkn nejsou žádné debaty adresni, projevuje n pokojeni, ie V rakouském finančnictví savládla rovnováha a ie finanční stav Rakouska jest, jako celek, uspokojivý, dorfá. ie i při volební opra-ě do jde ku abodé a posléze mluv! o potřebě národního­ smíru Polákův a Rnsfnův. Dr. K a i a 1 (proti) mluv! o potlačováni českého národa, o atátnfm právn, phmlonsá se sa aavedeni všeobecného práva hlaaovaofbo, vytýká­ vládě, ie fedruje punse kapitalisty a Poláky­ a kouči, ie čim dřivé vesme koalice sa ■vé, tim prý bude lépe. Poalése dr. R u a a (pro) promluvil aase o prospěšnosti koalioe, varuje při volební opravě před ukvapenfm, a ua konec vyslovuje vládě avou i tvé strany důvěru; řeč svou byl dr. Ruta zahájil vyalovenfm aoustraati nad úmrtím dra. Fr. Sohmeykala. Tím byl skončen druhý den povieohné debaty­ o státním roapočtu, schůze pak přlití jeat v sobotu dne 7. t. m.

Politický přehled vnitřní. V Praze, dne 7 dubna Dr. Schaffte o opravách volebního řádu. V H.rdeuově .Zukunft* Ovetejúaje bý valý ministr rrkomký dr. Schaffte stadii o volebni reformě v Raki uakn. O návrhu vládním pravi: Takové spřáhnoti aastoupení nemajetných se Zistocpením majetných v jeden volební vlak a pěti, místo jako dosud ae ětyřmi v*gony, není, pokud mně snámo, nikde na ■větě в nebylo by aai pro iádnon ěásf obyva telitva, politicky, národně a sociálně tak veli­

kým nsbsapačím, jako pro liberála! Nšaseotvo.* O návrhu Hoheuwartově pravi Scb&ff.e mimo jiné; .Proč aborové aaatoupanl jen hospodář- akébo a ne také idealoihc, to jeat ofrkevné- iatellaktnálně-estbatiekého žiti lidu ? Bea pochyby­ proto, aby aa neněiaila jeétě spleti tě jil ů oha : .qui trop ambrasse, mal étraiut* (Kdo ebea mnoho, dcatáva málo) a ponévadá pin •kou aněmovnou o doitataěné saitoupenf duševních­ sájmů jest poataráao, jeví ae toto opomenuti­ moiným. Proč jen 80 miato — jako o Tasffea 247 mandátů volbou lidovou? Snad a přílišné konservative! opatrnosti ? Snad ani to ne, poněvadš jednak ohled na liberální Němce, kteří chtějí povoliti jen 43 mandá'ú nedovolovala ravrbovati více nei 80 mandátů • volby lidové, a na drahé straně nemožnost olomiti velkoatatkářatvu něco « jeho 85 blaaů • labé jen korporační aastoupení měšťanských, městských a venkovských atavů naadálo ae ěi niti sáhodným. Radisálnf zastancové nemajetných­ tříd, které by byly v právn a brabétem Taaffem uavrhnonti dvé třetiny neb aspoň polovici­ mandátů pro všeobeonon volku lidovou, aajiaté bray věc obja ni * Poláci a encyklika. К návrhu posi. Popowskébo vyslal polský klub řišské rady к papežskému nuncio ve Vidní migro. Agli ardimn deputaci, aby papeži aa poaledni encyklika­ к polským bi»kapům jménem klnbn vy ■loví dik. V odůvodnění svého návrhn po nkásal posi. Popowski na výanam pspeiskébo projeve, ježto byl aasláa viem polským biskn pům v Rtkooaku, Rašku i Prasku -, Polici jsou povdéěni papeži také aa projev sympatie к polskému národn. К papežskému nunciovi odebrali se potí. ryt. Zaleski a Abrahamowios — M-škajioi v ň mě kardinál Dnnajewtki ve tvé audienci n papežo vyslovit mn jménem ná- runa polského nejblnbší dík aa péči Polákům vénevanon, jaká se v encyklice jeví. Sv. Oreo pak vyilovil v odpovědi ave naději, ie Poláci úmysly jeho spravedlivě uanají a snaby jeho po zlepšení církevních poměrů mezi Poláky v Raško ocení. Sv Otec a církevní politika maďarská.­ Z R ina oznamují, ie rakouský vyslanec n sv. Stolice br Rvvertera donese J. V. císaři vlastnornění list papeiův, jenž promlouvá o církevně politických kalvínskych předlohách oherských Vídeň. Vídeňibé noviny oanamují. ie se císař před městským radn-m Sohneiderhabneir, h‘e ýi děkoval aa ndělený řád, byl vyalovil takto: .V cbecní radě se přilit mnoho mluví; mělo by ae tam ralěji více pracovat).“ KoSCÍUSZko. Demokratické noviny polské vykládají, že ostentativně nesúčastněni ae uol ■ké ileobty při Kosoiusakově alavnoati přispělo platně к vyjasnění v sociálních poměrech haliě- akých. Polská ileobta bude prý teď proto ve Vídni i Petrohradě délati nároky na úřady a hodnosti. Za to polské občanstvo můie ae osvětě niiiíob vrstev lidu nadále věnovati tim horlivěji. — 9 Krakově byl aatčen dr. Joatf Oricw.-ki, bývalý ohefredakter .Knryera Poi •k'gj*. Zatčeni jeho soavi«! • výtržnosti při •'avnosteoh Kosoinsskc-výoh. Orb wiki byl roka 1891 vůdcem prvé výpravy na českon jubilejní vý.tavn r. 1891. Uhry po pohřbu Košutově C«rpi- sectvo miduríkr úétnje nyni s náladon národa pr -jeveooo za pohřebních atavnoatf Koiutových a shledává, ie ailoý přebytek zůstává pro snaby ch nvinistioké, ony snahy, jichž biasate lem právě Košut byl. Nejlépe to ukatnje téi sebevědomé a domýšlivé vystupování obon synů Košařových kteří si počínají jako .praeien

danti*, jako potoaaoi a dědicové nijaké druhdy ■vršené legitimní panovniaké rodiny. Mladil ayn Ludvík odejel rea jii a Ubar, atari! František samýi 1 nyni konati po celé sami ja- konai .inspekění cesto*. Přijímá daputaee, má .cercle* jako král, proalovy, pile .vlastnoruční­ liaty* a povainja aa jii docela aa .moia bndonenoati*, jeni к velikým událostem jest vyhlédnut. Jakého druha tyto jaoa, nasnačil poalaneo Otto Hermann ve svá řeči nade hrobem­ Koiotovým, an mlavil o .nevyhnutelných srážkách, které Uhry podniknonti mesi, máji-li dcaloi samostatnoati.* — Kandidáti profaanry posbuobejíoí na bndapeitaké universitě dějiny, dostavili ae ve středa v alavnratním průvodu к synům Kointovým, aby jim vadali pokloní). Pii tom měl kandidát Ondřej Mattyaaovaaky tuto významnou leč: .Vyaoceblahorodí pánové I Tato malá ale důležitá akopina univeraity bada- peštské, následkem svého amíněného povolání samostatná korporace hiatorickébo semináře university do-tavuje se к Vám. Každý Men této korporace považuje to jako krěz Kliir, věren jsa povolání avémn, za nejavětějil po vinnost, půaobiti kdysi mesi mládě­ ií v tom směr a, aby ae slovo .pravého nejvétíiho Uhra* o jeho a mrtvých vstáni skutečně tělem stalo. Však právě proto protíme Váa co uejvroneněji, jako ■ ej. bezprostřednější a nejantenťč'éjší dědicové zá- ■ad a ideí Lndvíka Košatá .Velikého*, abjt e tot) zvon krásnou uherskou vlasť a jeho pi- klad nejdrašší, tinto hrob neopouštěli. Zů aíeňte doma ! Zůstaňte doma t* — Pěkné to vyolídky ! — Pak blahopřála Kointovým synům deputace uherského nčřelstva min vlci prý jménem­ 25.000 nčite ů ovšem tèi ve amirn zásad­ Košnt'výoh. pak 130 školáků a Rákoš Paloty a 600 oběanů z volebního okrean Godo­ 10 (letního to aídla J. V. císaře) za vedení posi. Varadaye, dále sbor profesorský divě! školy ve Steinbrncho a j. maďaří a Rumuni. Dnes dne 7. t. m. začal v Sibini obrovský politický proces « těmi rr-munskými vlastenci, k eři byli podepsali památné­ rumnotké memoradom císaři určené. Mesi obžalovanými json ovšem i vůdcové dr. Rstin a dr Lukaciu. Hlavni jejich vina a alo čin Medaři aři v tom, ie prý egitnji proti unii Sedmihradska a Uhry.

Politický přehled zahraniční. V Praz-, dne 7. dubna. Schůze císaře německého s králem italským v Benátkách Včen o půl Ю. hodině dopolední veplul císař na válečné lodi .Moltke* z přista u puljtkého, odkndi dále popluje do Becátek. Pobřeiní pevuůstka .Marie­ Laniaa* a věž „Mnnide* vita'y jej vystřely. V Pnlji uvítali o-aaře arcivévoda Karel Štěpán, admirál Sterceok, admirál přístavní Pittner, okresní hejtman a starosta města. Císař prohlédl­ ai pak konstrukční dílny námořnické sbr'jnice a válečné lodi .František Josef', .Alžběta* a .Tegetthcff*. O 1 hodině snídal císař n arcivévody Karla Štěpánn na palubě lodi .Radeoký*. — Německý velevyalanea v Římě hrabě Solms odcestoval do Benátek. Na zpáteční ceatě z Benátek odebere se král Hnmbert bezpochyby do F orencie k nvítáni královny argHoké. Protestantismus a pravoslaví. Před trestní sond v R ae byl postaven pastor koken- linseniký Gottbiif Hiluer proto že vykonával ev.- letheránské obřady nad osobami pravoslavného vysněni a oddal i jednoho pravoslavného s luteránkou­ dříve, než byli oddáni duchovním

FEUILLETON.

Frater Agathoe. Vzpomínka z Alp. IV. Není mi známo, je-li v Alpách ,do- škrábati se“ výrazem parlamentáruím (v AI pách parlamenty nejsou), ale slunce na orloji nebes pravou nožičkou stalo již téměř na poledni, když jsme se posléze — po ty- rolsku přestrojený frater Tyrolan a frater Agathos i já — byli šťastné doškrábali na temeno Blaseru : bratr Tyrolan se svým na všecky možné i nemožné strany rozpleska- ným bezbarvým ušouraným kloboukem tyrolským­ se štětičkou slepičího anebo jakého péri v zadu, se svou krátkou opelichalou kamizolou a rozhalenými rozpálenými prsy, se svými čeraavě zerzavými usmolenými krátkými koženkami, nahými koleny, žele nými náholenicemi, nahými kotn’ky a s bo tami okovanými jak hodně okovaná středověká­ vrata zámecká, se svou dloubou bolí s kyticí kvítí i zeleně na vrcholu, a se svým sešuntélým šnerfrem na zádech, kdežto fra ter Agathos ve svém dlouhém černém mniš- ském šatě opásaném v půli, se svou dloubou alpskou holí a černým nízkým kloboukem širokým, se svým šedým šnerfrem na zádech­ věru jako poutník jakýsi z dávných křižáckých dob; a já jako pověstný Defreg- gerův .Salontiroler*. — jisté by v Innsbrucku­ a jen z nedostatku jiných vtipův opét řekli moji přátelé. A stanuvše tam na vrcholu cíle pouti své, tak blízko blizoučko a přece tak daleko ku krásnému modrému nebi, dojista jsme všichni my tři bratři

této chvílí cítili, jasné a mocné cítili, nejen­ jak věru krásný, jak velkolepé krásný jest ten všecek krásný šírý alpský svět okolo nás, než i jak krásné, jak velkolepé krásně jest i v duši alpskému turistovi ve chvíli kdy se přec konečně šťastné dotrmácí na ten krásný vrchol toho vysokého cíle té své pouti. .Obr duršt hob’ i’! (Ale žízeň mámí)* řekl bratr Tyrolan. .Nepi nyní, jsi všecek uřícen,“ připomenul­ Agathos .Jo vojšt, té’zis zvór a netr rol, óbr zum tnnk’n pošťr nit. (Nu víš, totá sice rezká rada, ale к pití se nehodí.)* Nabídl jsem ihned sklínku koňaku. .Jo, vo’zíš tea tés? (Prosím vás, co pak je to?)“ .Koňak“ .A, konjak 1 Na, té’ziš pésr ols tojn roti (No, to je lepší než tvá rada!) Also lér tomit ! (Nuže sem s tím !)* Vyzunkli jsme každý sklínku koňaku a iratr Tyrolan ještě jednu. .Té’zíš a termométr, wos?* poliboval si. (T o je teploměr, co?) Sklínka totiž koňaku v Alpách vždy jest věru lepší, nežli nejkrásnějši rada proti uřícení, a bratr Tyrolan byl jistě uřícen ; vždyť nebylo prve na té cestě nahoru snad ani balvanu, aby si byl к němu nezaskočil nebo nedoběhl. .Prosím tě, co pak pořade hledáš ?“ byl mu na takových jeho pochůzkách­ a poskocích i řekl jednou frater Agathos .Kémzn! (K a m z í к у I)* v od- >ovéd byl dal frater Tyrolan a sám pak jako kamzík skákal dál. — Temè Blaseru není skalím; je to velká alpská homole, její vrchem jeat zvětralé ka­

mení a jsvahem lučina. Blaser sám jest částí pásma alpského, jehož svahy míří na sever a jib a jehož svah jižní, libo-li vám, zavede vás i dolů, jak jsem již jindy řekl do krásného údolí trinského a odtud dále na Brenner a na brennerskou silnici i dráhu, jučisa pak jižní na temeni Blaseru jest i sídlem alpské protěže. Dosud zřím milého dobrého Agatha, tdyž jsem mu cestou na horu byl oznámil, že na Blaseru roste protěž. Agathos tenkráte­ hůl o zem opře), oběma rukama sám se opřel o hůl, ty milé dobrácké upřímné přátelské oči mu zasvitly, ve tváři kmitla radost a Agathos řekl : .Opravdu?“ Již z tónu tohoto slůvka i ze všeho projevu zřítí bylo, a já se nemýlil, že také iřater Agathos v alpské protěži zří více, nežli pouhou alpskou květinu. Ne prosté květy alpské Květeny, ale krásné hvězdy jako na nebi zříte v těchto krásných pro stých bílých něžných sametových hvězdách alpských výšin, hvězdy, jež к vašemu srdci mluví láskou, к vaší duši poesií a vaší mysli touhou po vysokú a po vznešenú­ zároveň. A jestliže s takovýmto názo rem na alpskou protěž někdy tam nahoře těch krásných velkých velkolepých alp- tých výšinách poprvé stanete u takové prosté něžné krásné alpské hvězdy nebo i»ězdičky, tut věřte, že se vám srdce v té chvíli jistě zachvěje a zatetelí a vy v duši jisté cítíte, že prostý tento bílý něžný alp aký kvítek věru jest obrazem nejen samoty, než i vznešená a poesie zároveň. Vám tu jjistě připadá, že ten prostý kvítek, ta prostá­ bílá něžná alpská hvězda květinná, jest vaší úcty nejen hodna, než i že sama ve

vás vzbuzuje úctu к sobě samé. S pocitem úcty vy si jistě nahoře v Alpách vždy utrhnete prvý květ i druhý a třetí takové alpské protěže. Dosud zřím fratera Agatha, s jakým něžným rozechvěním pátral a slídil při temeni­ Blaseru po svém prvém květu alpské­ protěže Poprré ve svém životé byl na temeni Alp a poprvé ve svém životě chvěl se tu zároveň i touhou, že vlastní rukou si utrhne hvězdu alpské protěže, květu, jejž miloval a ctil též on a jenž obyčejným smrtelníkům­ v dálných milých českých rovinkách­ jest jen pouhou pohádkou. Každou chvíli pohybem prudkým, radostným a jásavým­ schýlil se к zemi, a každou chvíli zklamán­ jsa, pomalu a smutně vztyčoval se zase vzhůru, a při tom po té jeho něžné milé dobré a svrchované sympatické tváři rozložil­ se jen výraz lítosti a sklárnám. ,Ná, hošte son vós?“ (No, máš už něco?)* téměř pokaždé byl bratr Tyrolan zavolal v takové chvíli, kdy se Agathoe byl prudce schýlil po květu, a po každé i z hlasu ratera Tyrolana jasně znáti bylo, že též on celým srdcem přeje soudruhu, aby jeho touha i naděje přec konečně staly se skutkem. .Nic,“ pokaždé jen smutně odvětil mu Agathos .Alo súch’ nuar fešt, und gib ócht, tés’te nit óbifalšt I (Jen tedy hodně hledej, a dej pozor, ať nespadneš dolů I)* potěšoval Agatha pan confrater. A za chvíli opět: ,Ná, hošte šon vós?“ ,Nic.* ,1’ bob’ óuch noch nychcl (Já také ještě nic nemám I)*