#1
alto_textblock
#1
Románová příloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k čislu 4l. ze dne II. února 1903.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
= Skladiště nábytku na policejní skrážnici. Z Pa
říže se oznamuje: Když policejní komisař pan Blot
těchto dnů přišel do své kanceláře, zpozoroval v před-
síni velkou truhlu, železnou postel a žíněnku. U věcí
stál posluha a oznamoval komisaři, že sem nábytek
dopravil, aby jej pan komisař vzal v opatrování. Na
otázku komisařovu, kdo mu tuto posílku svěřil, udal
posluha jméno a adresu svého klienta a zároveň při
pomněl, že má dostat osm franků od cesty. Komi-
sař ovšem připomněl posluhovi, že policejní komi-
sařství není skladištém nábytku, načež posluha vy-
táhl z kapsy dopis a podal jej komisaři. V dopise
žádal majitel nábytku komisaře, aby vzal věci v opa-
trování, poněvadž musí na delší dobu odcestovata
chce se chránit před novým vykradením. Zároveň
žádal, aby komisař zaplatil za něj oněch osm franků
posluhovi; nejpozději za měsíc prý se vrátí do Pa-
říže, ujme se opět svých věcí a při té příležitosti za-
platí také svůj dluh. Komisař nařídil posluhovi, aby
dopravil věci nazpět majiteli a jal se věc vyšetřovat.
Shledal, že p. F., pisatel onoho originálního dopisu,
loni za krátké nepřítomnosti byl vykraden. Poněvadž
nyní opět musil v obchodních záležitostech odcesto-
vati na venek, umínil si, že svěří svoje svršky v opa-
trování policejnímu komisaři, jsa přesvědčen, že tam
budou uloženy nejbezpečněji.
= Fysický úpadek Angličanů. Z Londýna se
oznamuje: Sir James Crichton-Browne, předseda
společnosti zdravotních inspektorů, prohlásil onehdy
ve své přednášce, že dnešní Angličané jsou schá
tralá generace a sice ne tak morálně, jako tělesně
Líčil dnešní Angličany jako plemeno, jehož ochablé
zažívání činí je obětí četných nemocí. Jednou z pří-
čin toho jest, že nemají tak dobré zuby, jako je-
jich předkové. Nalézti nyní muže v prostředních
letech, jenž nepotřeboval zubního lékaře, jest velkou
vzácností. Za to na několika lebkách lidí z jede-
náctého století, nalezených r. 1901 v Dumfriesu, byly
všechny zuby dokonale zachovány. Dále není odmě-
šování slin tak hojné následkem měkčí a kašovitější
stravy, kterou Angličané nyní požívají. Sir James
vykládal pak o nádberných hostinách před sto lety
a vyvozoval z toho melancholický závěrek, že ny-
nější Angličané jsou slabí jedlíci. Živí se čím dál
ím více stravou proměněnou v pepton, všude panuje
dyspepsie a žaludeční choroby bývají čím dal tím
hojnější. Přibývání zánětu slepého střeva jest větši-
nou následkem slabosti zažívání po nedostatečném
žvýkání a kvapu a shonu moderního života. Tím
stávají se lidé méně schopni, odolávat nemocem a tím
více příčin jest ke zdravotním opatřením. Chorobo-
plodné bakterie způsobují nyní největší spousty. Případ
otravy sekaným masem v Derby v záři minulého roku.
jenž způsobil tak značnou sensaci, je toho důkazem.v
jednom velkém krámě bylo sekané vepřové, maso,
jehož užito na paštičky, postříkáno při praní střev.
jinak nebylo nijaké závady. Avšak během čtrnácti
dnů onemocnělo těžce 221 osob a některé zemřely.
»Ona továrna na vepřové paštičky náležela k lepším
toho druhu«, doložil přednášející, »dlužno se toliko
divit, že případy otravy vepřovými paštičkami nepři-
házejí se častěji. Velký počet nynějších podzemních
pekáren tvoří další nebezpečí. Skutečná čistota jest
tam nemožna, řádné větrání nelze provádět a čistot-
nost pekařů býva mnohdy velmi pochybna, takže
#4
alto_textblock
#4
reformy pekáren jest velmi nutně třeba. Oblíbená
ústřice jest zhoubné torpedo v útrobách, jak se před
nedávnem ukázalo ve Winchestru av Southamptonu.
Že epidemie tyfu nyní mohou vzniknouti po ústřicích.
jest znamení veřejné lhostejnosti a trestuhodné ne-
dbalosti.« — Řečník připomínal dále, že nyní jest
na čase, učiniti nezbytná opatření na ochranu potra-
vin před nákazou bakteriemi, aby byly prodávány
toliko potraviny zdravé. »Svoboda osoby a obchodu
jsou velmi dobré, ale člověk musí také žít, aby se
svobodě těšil a obchod může zkvétat jen pak, neza-
bíjí-li svoje zákazníky. Antisepse musí upravovat
naše nakupování a naše vaření.«
= Když se děti žení. Před soudcem Cookemv
New Brightonu žalovala 15letá Mamie Battingová
svého 16letého manžela Williama Battinga, že ji ha-
nebně opustil a že se o její výživu nestará. K ná-
vrhu dobročinného komisaře pro Richmond county
soudce žalobu zamítl. Párek byl oddán v říjnu
m. r. v baptistickém kostele v Mariners Harbonu a
při té příležitosti milenci udali, že jsou 19 roků
staří. Možná, že tento případ bude opětně projedná-
ván, až mladý pan manžel, který jest nyní bez za-
městnání, nalezne si práci. Proslýchá se, že rodiče
Williama Battinga chtějí zakročiti, aby byl sňatek
jejich syna prohlášen za neplatný.
= Na týdenní splátky. Kdežto u nás splátkový
obchod byl zákonem značně obmezen, provádí se
v Londýně v rozměrech nejširších. Na týdenní neb
měsíční splátky možno tam koupiti nejen všechny
životní potřeby, nýbrž i všechny ostatní, zejména
také hudební nástroje a v londýnských časopisech
uveřejňují se také nabídky, že na splátky prodávají
se i — psi. V jednom z nich octi se nyní také in-
serát, ve kterém »básník« nabízí umělcům a divadlům
své »básnické« práce a podotýká při tom, že »týdenní
splátky se povolují.«
= Nedůvěřivý pasažér. Z Paříže se oznamuje
Když onehdy po příjezdu vlaku z Normandie ohla-
šoval konduktor jak obyčejně: »Všichni vystupovat !«
a všechno opouštělo vagony, zůstal jediný v kupé
jakýs sedláček v modré bluze a baňaté čepici a ne-
hýbal se ani, když ho konduktor napomenu!: »Milý
pane, jsme na místě, musíte vystoupit!« — »Já jedu
do Paříže a ne do Saint Lazare«, odpověděl Norman,
»nevystoupím.« — »Ale vždyť jste přece v Paříži,«
namítal konduktor, »vlak nejede dále«. — »To by
mohl říci každý,« bránil se sedláček, »nejsem tak
hloupý, jak vypadám. Kdybych byl v Paříži, viděl
bych přece Eiffelku. Ukažte mi Eiffelku, pak vystoupím.«
— Nezbylo, než povolati policistu, jemuž se po del-
ším vyjednávání podařilo, přesvědčiti nedůvěřivého
pasažéra, že je vskutku v Paříži a že je třeba, opu-
stit vlak. A milý Norman opustil nádraží a vydal se
do města — hledat Eiffelku.
= 50 mužů oloupeno třemi lupiči. Z Chicaga.
III., se oznamuje: Znamý český velkoobchod s vínem
bratří Korbelů na záp. 12. ulici stal se onehdy je-
vištěm neobyčejně smělé loupeže. Tři muži, jichž
obličej e obvázány byly kapesními šátky, vešli s re-
volvery v ruce do závodu a přinutili padesát zaměst-
naných tam mužů, aby se seřadili za sebou, načež
prohledali jejich kapsy, uloupivše jim peníze i ve-
škeré cenné předměty. Prohledali též pokladnua
psací stoly, leč nic tam neukořistili. Jeden z lupičů
vypálil několik ran z revolveru, když se mu byl je-
#5
alto_textblock
#5
den ze zřízenců na odpor postavil. Lupiči na t
uzamkli z venku hlavní dvéře a prchli
#6
alto_textblock
#6
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
#7
alto_textblock
#7
116. hra v předpl.
(4. čtvrtka.)
Madame Sans-Gene.
Veselohra o čtyrech dějstvích. Francouzsky napsal
Victorien Sardou. Přeložil Bedřich Frída. Režisér
Jakub Seifert.
OSOBY: V 1. dějství : Cathérina Hübscherova, pradlena,
M. Laudová. Sergent Lefébvre, K. Želenský. Hr.
Neipperg, E. Vojan. Fouché, J. Bittner. Toinon, La
Rousotte, Julie, Marguerita. Suzana, žehlířky, V. Hass-
mannová, R. Kolárová, A. Červená, B. Tippnerova,J
Šimůnková. Vaboutrin, Roussot, Jolicoeur, národní gar-
disté, J. Řada, J. Havelský, A. Snopek. Vinaigre, bu-
benník, K. Mušek. První, Druhý, Třetí soused, K.
Váňa, J. Žižka, V. Zintl. Vlásenkář, A. Hlaváček.
Lékárník, B. Bohuslav. Mathieu, učedník, B. Kouka-
lova. Sousedka, B. Bláhova. Národní gardisté,
dělostřelci, občané, sousedky, lid. Děj v Paříži 10
srpna 1792.
OSOBY: Ve 2.—4. dějství: Napoleon I., J. Seifert.
Cathérina, vévodkyně gdánská, M. Laudová. Mar-
šál Lefébvre, její manžel, K. Želenský. Fouché, vévoda
z Otranta, J. Bittner. Královna Marie Karolina, L-
Danzerová. Princezna Elisa, L. Matějovská. Císařovna
Marie Louisa, A. Archlebová. Hrabě Neipperg, E. Vojan.
Savary, policejní ministr, A. Sedláček. Despréaux,
taneční mistr, R. Kafka. Paní z Bülovů, M. Pštrosová.
Vévodkyně z Roviga, B. Formanová. Hraběnkaz
Canisy, Fr. Černohlavkova. Hraběnka z Aldobrandini,
A. Ludikarova. Paní z Mortemartru, E. Volfova. Paní
z Brignolles, B. Frídová. Paní z Talhouetu, M. Ko
detova. Paní z Bassana, A. Havránkova. Paní z Bel
lunei, K. Horníkova. Paní z Ventimille, J. Šimůnková
Brigode, komoří Napoleonův, F. Steinsberg. Lauriston,
pobočník císařův, F. Matějovský. Constant, E. Focht
Canonville, Mortemart, Duroc, důstojníci, J. Vávra,
H. Švejda, A. Polák. Vikomte z Junotu, J. Vild
Arnault, V. Bartoš Fontanes. F. Bartoš. Jardin, vrchni
lovčí, K. Pešek. Jasmin, správce domu, R. Inneman.
Chevalier Corso, člen policie, J. Karásek. Rustan,
Mameluk, J. Loos. Leroy, dvorní krejčí, K. Váňa.
Cop, obuvník, K. Pulc. Sluha, K. Kindl. První, Druhá
komorná vévodkyně gdánské, M. Procházkova,
Kratochvílova. První, Druhý důstojník, K. Bašek, V
Petržilka. Dvorní dámy, důstojníci, hosté, komoří,
sluhové, mameluci. Děj v Compiěgne, v září r. 1811.
#8
alto_textblock
#8
Ve středu 11. února.
#9
alto_textblock
#9
Po prvním dějství přestávka.
#10
alto_textblock
#10
Začátek o 7. hod.
#11
alto_textblock
#11
Konec před půl 10. hod.
#12
alto_textblock
#12
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
#13
alto_textblock
#13
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Začátek o 7. hod.
Ve středu 11. února.
Po třetí v této saisoně.
Pražané v Pekině.
Velká výpravná fraška se zpěvy ve čtyřech odděle-
ních. Napsali J. Dorská a K. Muth. Přeložil K. Želen-
ský. Režisér B. Kovář.
Konec o půl 10. hodině večer.
#14
alto_textblock
#14
292
#16
alto_textblock
#16
289 —
#17
alto_textblock
#17
Vláda nabídla mně čakru u Lago Fontana. Koupím jia
budeme tam žíti; není třeba, abychom seděli se založe-
nýma rukama. V této zemi třeba býti zákopníkem a pra-
covati.«
»Jest tam statek?« tázala se dcera.
»Statek?« opakoval Andrej Semenovič. »Jaký sta-
tek mohl by tam býti? Není tam ani známek lidského
obydli«
»Kde budeme tedy bydleti?« tázala se Varvara
Alexandrovna.
»Kde? Nejdřive zřídíme si salaš nebo podzemní
chatrč a pak dá bůh, že po letech vystavíme si domek.«
Varvara Alexandrovna spráskla rukama.
»Salaš, podzemní chatrč? Po letech vystavíme si
domek? Pověz mně, Andreji Semenoviči, neztratil jsi
úplně rozum?«
»Proč myslíš, že ztratil jsem rozum ?«
»Co jiného mohla bych si mysleti? Kdo bude sta-
věti tyto salaše a podzemní chatrče?«
»My sami: já, ty a Aňa.«
»Možná, že dovedeš stavěti salaše a podzemní cha-
trče, já však to nedovedu a dám si hlavu useknouti, že
Aňa to také nedovede.«
»Tatínek žertuje,« vmísila se do hovoru Anna Andre-
jevna. »Lituji pouze, že jeho žerty jsou špatného tónu.
Ostatně zde v Argentině jest tak hrozně nudno, že člověk
mimovolně dospívá k nejfantastičtějším nepěknostem. A
mne snad, tatínku, vyzveš, abych si ozdobila hlavu pštro-
sími péry jako rudoši a v tygří kůži přes rameno abych
jako Diana lovila dravou zvěř?«
»Loviti ji můžeš i nemusíš,« odpověděl Andrej Se-
menovič, »ale brániti se před jejími útoky bude nutno
#18
alto_textblock
#18
lidi intelligentní a zajímavé. Když mluvil o Gvozdikovu,
učinil narážku, že by byl dosti dobrým ženichem pro
Annu Andrejevnu. Nyní obě dámy k vůli Gvozdikovu ne-
dávaly mu pokoje.
»Tedy toho blbce, tatínku, chtěl jste mně dáti z
muže?« pravila jizlivé Anna Andrejevna, seznámivši se
s Gvozdikovem.
Andrej Semenovič pokusil se hájiti svého chráněnce,
avšak Varvara Alexandrovna horlivě ujala se dcery a za-
mávala na něho rukama.
»Styďte se, Andreji Semenoviči! Což pak možno
vážně bráti myšlenku, aby tento váš idiot oženil se s Na-
nettou? Chvála bohu, ani já ani ona ještě jsme neztra-
tily rozum.«
»Jest to hodný mladý muž,« omlouval se Andrej
Semenovič.
»Hodný mladý muž,« opakovala opovržlivě Nanette.
»Vy, tatínku, stal jste se k lidem shovívavějším.«
A Varvara Alexandrovna rozhorleně dokládala:
»Vy, Andreji Semenoviči, úplně jste zdivočel ve
vaší Argentině a přestal jste rozuměti zcela obyčejným
věcem. Bože můj, do jaké až míry může se člověk změ-
niti! Kdyby mně byl někdo řekl, že jste se proměnilv
to, čím nyní jste, neuvěřila bych. A jaká to byla nepěkná
a nešťastná myšlenka, jeti sem do této hrozné, lupičské
země!« vyrazilo z ní jednou.
»Skoro lupičské,« pokoušel se Lěvša zmírniti její
úsudek.
»Toť se ví, že lupičské. Vždyť vy sám říkáte, že-
možno zde zabíjeti a loupiti beztrestně, že vlády nikdo
si neváží a že panuje zde úplná libovůle.«
Zápisky omigranta.-
#19
alto_textblock
#19
73