strana 2.

ŽENSKÝ LIS

Číslo 2

Ale nechápeme, proč by někdo měl si své vzpomínky schovávati právě na jeden den, církevně stanovený a smutek svůj pak veřejným kritikám vystavo vati!? A nevíme proč by měl dále v den tento věnce kupovati, věnce, jimiž se vůbec ničeho ani pro mrtvého ani pro živého nedosáhne a proč by měl vydávati drahé peníze za svíce a světla, ze kterých sice mají klerikálové od prodavačů slušný rebach, ale jež nemají jinak žádného účelu?.. Toť zajisté jest zhola zbytečné a ne- místné a prozíravý člověk jistě nedá svým projevům uchýliti na takovéto cesty. Pro něho zajisté platí zásada: když vzpomí- náme svých drahých zemřelých, v zpomínejme jich nejčastěji, v zpo- mínejme jich kdykoliv po celý rok, ale upusťme při tom ode všeho, co k pro- jevům takovým vůbec nepatří a z čeho lidská spekulace udělala celé „ob- chodní“ odvětví... Vzpomínáme-li svých drahých zemře- lých, vzpomínejme jich tedy jen v hloubi svých srdcí! Vzpomínejme jich lásky- plnými myšlenkami, ale nevyha- zujme při tom těžce vydělané pe- níze na zbytečné svíce, kyticea věnce, jichž zbytky beztoho za krátko na to hrobník sebere a hodí na smetiště. To raději, chceme-li už pe- níze na něco vydati, místo koupení věnce a svíček ošaťme na zimu na uctění památky zesnulých některého si- rotka, jichž všade plno nedostatkem šatu strádá; to bude stokrát lepší! Jen rozhodně nedělejme z těch svých osobních citů nevhodné okázalosti, jichž klerikálové vděčně využívají k výročnímu doplňování svých hlubokých kapes

Soudružky! Nezapomínejte př příležitostech, zábavách a schůz- kách na agitační fond.

Falešní proroci. Několik slov o klerikálním hospodářství ve Svato- václavské záložně.

Veliké obnosy, jež byly ve Svatováclavské záložně zpronevěřeny jedním z generálů klerikál- ního bojovného štábu, a okolnosti, jež při tom vyšly na jevo, jakož i chování se klerikálních velmožů k zachránění okradeného ústavu a tím

i zabránění zničení sta a sta existencí, nutí velmi naléhavě k celé řadě úvah. Všimněme si nejprve hlavního defraudanta a vlivuplného klerikála a starosty záložny pátera Drozda. Byl nejprve katolickým knězem. Jako takový zasvětil dle katolické morálky svůj život jedině věcem nadpozemským, vyhýbaje se všem radostem světským, jež dle názvosloví kato- lického jsou »nicotnými« a »pomíjejícími«. To vše ale jen na oko! Jen na povrchu, šatem jeho, mluvilo z něho odříkání, ale ve skutečnosti byl to docela obyčejný světák, prožívající »radosti života« v jeho nejbouřnějších výstřelcích. Na venek hlásal odříkání se a tonsura na jeho temeni označovala jej jako dobrovolného hlasatele celibátu; ale syn jeho, jehož měl se svojí první kuchařkou, mluví docela o jiných skut- cích jeho. Jako duchovní pastýř pořádal pouti do Říma, ale na kajicné pouti tyto bral sebou pro obveselení vždy nějakou svoji zbožnou cti- telku, že z toho u kajících se poutníků a poutnie až pohoršení pocházelo. Byl dále učitelem katolického nábo- ženství. Ve škole stavěl se jako nadšenýa zanícený obhájce víry Kristovy. Se zbožným vzru- šením přednášel svým žákům desatero přikázání božích, podával jim na příklad výklady k pří- kazu »Nepokradeš« a při tom ve spolku se svými kumpány prázdnil neunavně sobě svěřenou kasu Svatováclavské zá- ložny, hýře z odcizených peněz, jako každý jiný flamendr z cechu nepomazaných! Byl dále neobyčejně oddaným synem církve katolické. Jako člen mnoha vysloveně klerikálních spolků a institucí, podporov al štědře — z cizích peněz! — všemož né klerikální podniky, získávaje si všade mezi bojovníky Ríma bezměrnou úctu a oddanost. Přičinění jeho nebylo nadarmo: kníže arcibiskup pražský, v uznání těchto jeho zásluh, jmenoval jej knížecím arcibiskupským notářem. To byl ovšem jen první stupínek kariery tohoto klerikálního výtečníka. Aby tedy hvězda jeho slávy na klerikálním nebíčku intensívněji zazářila, sahal do pokladny Svatováclavské vždy hlouba hloub. Jak už řečeno, pořádal — z peněz těch! — pouti do Říma, psal katolické chvalozpěvy a bil se pro věc českoslovanského klerikalismu jako lev ... Zase ne nadarmo... Byl samou hlavou církve katolické, papežem Lvem XIII. a jeho rádci hned trojím způsobem vyznamenán: byl jmenován papežským komořím, byl mu propůjčen titul titul monsignora, udělovaný jen osobám zvláště pro věc katolickou za- sloužilým (!) a dokonce i řád svatého Ře- hoře mu přišpendlen na jeho kleriku ..