10. čísto.

ŽENSKÝ LIS.

Strana 3.

ského a průmyslového vývole byl zahájen bo za politickou svobodu a právo žen, ale tu na jedne nesmíme zapomínati, že tehdy měl bo ten jinou tvářnost oproti dnešku. Až dosud jest. volební právo žen do sněmu podmíněno censem a výsadou zaměstnání, proto není naším ideálem potud, pokud se nebude vztahovat na všechny stejně bez rozdílu. Spisovatelka ukazuje k tomu, že každý program je závažím pro ženské hnuti. Sila proletářského hnutí ženského tkví právě v urči- tostí sociálně demokratického programu. Bez- programovost prácé každé i politické značí bezprogramovost celého života. Co znamená bezprogramovost tak zvané ženské otázky střed- nich vrstev? Nic než boj rodu, ženy profi mužl, a muže proti ženě. Svornou pospolitou prací domůže se žena práv i svobody. Svorná rozumová práceje pramenem obrození lidstva, a to již je program. Právě závažnou chybou jest, že společnost lidská rozdělila se ve dva světy — ženy a muže, a z těch vyrosti dvojaký názor na život spole- čenský. Odstranit tento škodlivý názor je úlohou nás všech. Nám program soclálně demokratický nepři- kazuje, ale ukazuje, jak bychom došli ku spo- lečné metě. Tím, že stojíme na společné půdě k boji osvobozujícímu, to je naše síla. Rovnost ženy s mužem ve všem a všude je důležitým programem strany soclálně demokratické. Ne- programovost nebude nikdy oporou žen středních stavů, aby se dostaly v před, naopak může se jim státi nebezpečnou, ba osudnou. My proletářské ženy, které se probijíme životem, máme určité cile společné s muži a v tom je naše síla a úspěch před ženam středních vrstev. Naše přesvědčení jest, že v programovosti, v určitě vytknuté cestě je sila, moc i úspěch.

Žena v texilním průmuslu.

V textilním průmyslu zaměstnáno jest 176.277 žen, z těch organisováno 15.455, tedy jen 8 procent, což jest počet úžasně malý, ježto tvoří více než polovinu oproti mužům, jichž jest v organisaci více než 15 procent. Jest nemyslitelno, aby organisace odborová bez účasti žen dodělala se žádoucího úspěchu. Právě ženy, jichž jest převážná většina, měy by pracovati na ziepšení svých hospodářských a sociálních poměrů pomocí odborových orga- nisací.

Nelze popříti, že jest zde mnoho překážek, jež brání účelné a vydatné organisaci u žen. Nezaviňuje to jedině nepochopení u žen, ate jest ještě mnoho mužů, manželů, otců, kteřís nepřejí, aby jich ženy, dcery byly členkami orga- nisace, domnívajíce se, že jest dost, když oni do organisace vstoupili, že jest toho placení dost. Ženy pak, hlavně svobodné, považují práci tovární jen za přechodnou, než se pro- vdají, zapomínají, že dnešní hospodářské a vý- dělkové poměry jsou takové, že i tu žena po výdělku se chlížeti že nucena. Mnohá žena namitá, že nemá pro organisac dosti času, že mimo práci tovární čeká ji una- vující práce v domácnosti, a že je nucena každý okamžik využitkovat pro sebe a rodinu. Mnoho pravdy jest v tom, ale vzdor tomu dá se celá věc upraviti vystřídáním se; jednou jde muž, podruhé žena do schůze, a tak mohou býti oba účastni práce organisační. Uvědomělý dělník a dělnice bude míti n zřeteli jedno: že má jen jednu cestu ku zlepšení svého bídného, zotročeného postavení a ta že jest odborová organisace. Do organisace patří každá dělnice, každá pracující žena. Tisíce žen dělnic iusí se starati o domácnost a výchovu dětí a jsou členkami své odborové organisace. Ženy byly zvyklé spoléhati se na jinou pomoc, ale zapomínají při tom, že jedině vlastní prací mohou si zlepšiti své poměry výdělkové; dobře tu pravi přísloví anglické: „Pomoz si, člověče, a bůh ti pomůže.- Povinností uvědomělých a organisovaných děiniků a dělnic jest získati do organisace ity liknavé, aby i oni poznali cíle, ku kterým spěje dělnictvo organisované ve svém boji. Žena dělnice nesmí přehlížet oněch mnohýci výhod duševních i hmotných, jež jí organisace skýtá. Nejen že co velkému organisovanému tělesu rychleji se postupuje v před za svým zlepšením, ale žena se též v organisaci kulturně, ho- spodářsky i politicky vyškoluje, což pro ni má osvobozující význam. Organisace mimo to poskytuje též podpory hmotné a to dělnicím v šestinedělí, v nemoci a v nezaměstnání. Žena matka, když má dáti život novému světoobčanu, jest starostmi sklí- čena, a tu přidružují se ku starostem nové, a není divu, že hlavou její víří otázky, kde pro nový přírůstek v rodině vzíti jídlo, šat, a jak bude jí možno vyhověti povinnostem mateřským a životním. Stát dnes nekoná povinnost vůči dělnictvu, tu musí za něho konat — organi- sace odborové.