Číslo 93.

V

Praze, dne 5. dubna 1902.

Ročník

V

nedskce, adminlatraces oxpedice: Praha, Ižtroseova nlics, číslo 200—II. Mefrankované dopisy se nepřijímsjí, rukopisy se nevracejí Kezapečetěné reklamace jsou porta prozty. Inserty účtujeme levně a pří častější inserci po- skytujeme výhody Vycházejí denné ořesté hodině ranní V pondělí a po svátku vídy o dvanácté p dině polední. Jednotlivé číslo za Telefon rodakoe č. jí28.

sn-

Nal

ULK

Llo

Předplatné pre Prakaw domu: s donáškou do 2.80 měsíčně . . . .. K 8.40 čtyrtletně . .. K 38.60 celoročně . . .. Pro tuzemsko poštou: 2.— měsíčně . . . .. 9.— čtvrtletně . .. celoročně.. .. K 36.— Předplatné do cizoxem- ska: Německa a Srbska: čtrrtletně ... K 12.— celoročně.. .. K 48.— Předplatné do Ameriky, Francie, Švýcarska, Ita- 1i0, Belgie a Anglic: Stwrtletně ... K 18.2e seloročně ... K 52.80 Tolef. admisisirace ii26.

Slunce vychází v 5 hodin 32 minuty ráno. Slunce zapadá v 6 hodin 35 minut večer.

Sobeta:

Sv. Vincence.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu P'áně u sv. Jakuba na St. městě od 3.—6. dubna.

Agrární strana v Německu.

—a. Německo prodělává nyní po tři desíti- letí proces, jaký prodělala za celé uplynulé století Anglie; vyvíjí se totiž ve stát průmyslový. Ně- mecko má dnes okrouhle 65.000 průmyslovýcha továrních podníků, kdežto my v Rakousku máme podobných podniků přibližně 12.000. Rozvoj prů- myslu v Německu jest opravdu mohutný, a ne- divme se tomu, že průmyslníci, kteří vládnou tak ohromnými prostředky kapitálu, že jediná říšská banka Německa ročně pro průmysl a velkoobchod eskomptuje za 8000—9000 milionů marek směnek, mají velikou převahu a veliký vliv ve sborech zákonodárných a pak v kruzích vlády. Sám císař Vilém s velikou zálibou pěstuje styky s předními vůdci kapitalistů, podnikatelů, bankéřů a velko- průmyslníků Německa, on zvláště usiluje o to, aby Německo porazilo na moři starou moc Anglie. Při tkovém stavu věcí nesmíme se diviti, že zemědělský stav v Německu cítí se býti od vlády a od zákonodárných sborů macešsky odstrkována zanedbáván. Rolnictvo v Německu chopilo se proto postu- pem času sebeobrany a nastoupilo válku proti vzmáhajícímu se industrialismu. Aby hlas rolnictva byl vydatný, položeny záhy základy k obsáhlé organisaci rolnictva v Německu a dnes vidíme, že veliká část tohoto rolnictva jest stavovsky organisována ve známém rolnickém svazu pro celé Německo (Bund der Landwirthe). Ústřední sídlo svazu toho jest Berlín, zde také vychází ve- liký denník tohoto svazu. Každý rok pořádá rol- nický svaz zemědělců Německa valný sjezd, na kterém rolnictvo mluví přímo k vládě o svých po žadavcích. Letošní valná schůze svazu toho konaná v Ber líně 10. února, byla navštívena 8000 členy. Jednání této valné schůze bylo velice důležité, týkalo se známých nových celních sazeb, které Německo hodlá během r. 1902 uzákoniti a smluviti s ostat- ními státy. Jak jsme již svého času oznámili, vy- jádřili se shromáždění rolníci, že celní sazby nově vypracované na ochranu rolnictva v Německu ne- postačují a že mají býti značně zvýšeny. Pozoruhodnou řeč se stanoviska agrární poli- tiky promluvil předseda svazu rolnického baron Wangenheim. Týž pravil: »Zemědělství nežádá pro sebe zvláštní výsady, nýbrž žádá toliko, aby

bylo za rovnocenné uznáváno s jinými třídami vý- robními. Nechť páni od průmyslu laskavě dovolí, aby i také zemědělstvo šlo ku předu a vyšinulo se na vyšší stupeň blahobytu aspoň stejnou měrou, jak toho dosáhnul průmysl. Neklameme se, že nás zemědělce potírají nejen průmyslníci, ale i stou- penci strany liberální a hlavně vůdcové sociální demokracie. Z těchto dvou táborů střílí se na nás zemědělce se zbraněmi nejostřejšími. My agrárníci dobře víme, že na naší straně nestojí všechny vlivuplné politické skupiny, ale my také dobře víme, že máme ve sborech zákonodárných dosti četných přátel. Někteří tito přátelé nám zeměděl- cům v rozhodném okamžiku sice na pomoc nepři- spějí a odvolávají se na to, že jest třeba míti ohledy politické, ohledy k cizím sousedním stá- tům ohledy k ostatním výrobním třídám. Krátce a dobře těchto ohledů jest celá řada. Nás země- dělce pranýřují, že jsme výstřední agrárníci, že naše požadavky jsou přemrštěné a k ostatním tří- dám nespravedlivé, výbojné. Tuto výtku my zemědělci s dobrým svědo- mím od sebe odmítáme, my nejsme ti, kteří chtějí buď všecko nebo nic, my žádáme jen spravedlivé ohledy ke stavu zemědělskému v zákonodárstvía ve veřejné správě státní. My chceme jen tolik, aby zemědělství mohlo vzkvétati jako jiné výrobní stavy. Slyšeli jsme již tolik slibů z úst mnoho mi- nistrů, ale když se tito pánové ve spolkové státní radě sejdou, tu najednou se berou ohledy na vy- sokou světovou politiku a tu se nám zemědělcům jednoduše řekne: ano, pánové, povolíme vám všechno, jen to ne, co vy od nás žádáte. Bylo by věru smutno, kdyby i sám panovník nechtěl slyšeti hlasů vlastních svých sedláků! A to je právě veliké nebezpečí pro nás zemědělce, že jisté vlivuplné kruhy hledí mezi panovníka a rol- nictvo vsunouti neproniknutelné mračno. Dnes jest zajisté smutný úkaz, že na nás zemědělce se volá veřejně, že jsme horší a nebezpečnější než sociální demokraté. My dnes proto zřejně voláme, aby panovník nedal se másti pomluvačným osočováním stavu rolnického, v jehožto nepřehledných řadách jsou nejvěrnější poddaní státu a dynastie. Boj země- dělců německých jest velice obtížný a sám Bůh ví, jak dopadneme. My rolníci chceme věrnost za- chovati Bohu a císaři i v tom případu, kdyby na nás spáchaná byla zrada.«

Po této řeči barona Wangenheima podal je- dnatelskou zprávu řiditel kanceláře zemědělského svazu dr. Hahn, Týž uvedl, že svaz rolnický v Ně- mecku čítal 1. února 1902 členů 250.000, že počet členů se rozmnožil za rok 1901 o 17 tisíc. Mezi členy jest 1500 velkostatkářů. Krajinské odbory spolku pořádaly během roku 1901 přednášek a schůzí 7300. Ústřední pokladna svazu vládne ka- pitálem 45 millionů marek. Ke konci schůze ohradil se říšský poslanec dr. Oertel, že rolnictvo odmítá od sebe výtku, že by bylo třídou nebezpečnou, demagogickou. Pravil, že rolnictvo tvoří střední stav, který jest základem národa a státu a názor ten musí přijíti k platnosti i u dvora. Tyto mohutné projevy německých agrárníků nezůstaly bez účinku. Když totiž došlo k proje- dnání celních sazeb ve sněmovním výboru, byly mnohé sazby vládou navržené, ve prospěch rol- nictva Německa značně zvýšeny. Celý tento boj zemědělství proti kapitalismu a industrii, jak se dnes odehrává v Německu, jest i pro veškeré rol- nictvo jiných zemí velmi poučným. Zde vidíme patrně, že rolnictvo jen pevnou stavovskou orga- nisací může u vlády a ve sněmech uplatnit svůj vliv, aby hájilo vlastní životní své zájmy.

Zprávy politické.

V Praze, dne 4. dubna. K situaci. Levičácké strany polevily pojednou ve své až přílíš horkokrevné bojechtivosti. Nový důkaz, že ztropily svůj hluk pro »Čelji« jenom zcela zbytečně a že hledí vytloucí pro sebe něco z nesnází, v nichž ocitnul se předseda ministerstva dr. šl. Körber při svém vyjednávání s předsedou uherského minl- sterstva Széllem o hospodářských, obou států se tý- kajících otázkách. Nelze popříti, třeba některé z nich popíraly to sebe více, že hledají dostlučlnění za po- rážku celjskou ve jmenování německého ministra kra- jana. Mají pro toto místo již také několik kandidátů. Jedni jím označují hr. Stürgkha, druzí poslance Pradea a třetí konečně dra. Vincence šl. Bergra, přítele Schönererova a bývalého protektora Wolfova, kterýž dne 15. ledna 1900 byl hostem dra. šl. Körbra. Poslední tato kandidatura zdá se býti zrovna směšnou, ale není-liž Rakousko říší nemožností a nepravdě- podobností? Leč hlásí se kromě jmenovaných pánů ještě jiní, kteří mají zálusk na křeslo německého mi-

FEUILLETON.

Kapitální práce. Povídka ze života pravoslavného duchovenstva v Rusku. Napsal Al. Izmajlov. Přeložil A. G. Stín. (Pokračování.)

Marek Lotov, vysoký a statný muž, s hustou čepicí tmavých kadeřavých vlasův a s dobrýma smě- jícíma se očima, pocítil jakési rozpaky, když večer vcházel ke svému představenému. Neměl ovšem příčin, by se tuze znepokojoval, poněvadž svědomí jáhnovo bylo čisté i nepodezřelé, ale u otce Marka, jak u ma- ličkého a nepatrného člověka vypracovalo se zvláštní stanovisko ke zjevům světovým. Posuzuje všelikou novou věc, především předkládal si otázku, je-li věc ta žádoucí či nepříjemná a zdali slouží k smrtl či ku slávě Boží... Pohlédnuv s tohoto stanoviska na zvláštní pozvání k arciknězi, o. Marek byl téměř pře- svědčen, že to není ke slávě Boží. Ale již podle prvních slov, laskavě obráconých k němu hostitelem, podle přátelského vyzvání, »by sl sedl«, Lotov přesvědčil se o neprávnosti svých obav. Arcikněz, jak bylo vidět, nejen nechystal se ho pokárat, nýbrž projevoval zjevnou blahosklonnost. »Slyšíte, otče Marku, byl jste při prohlídce ?« »Byl, prosím.« O. Markovi ukázalo se nemístným přidávat ta- kové čestné slovo, jehož se užívá obyčejně vůči vzne- šeným osobám, i opravuje se, dodal: »Byl, byl ...« »Ano, nyní jsem si vzpomněl. I slyšel jste tedy naši rozmluvu a děkanem stran soupisu ?«

»Měl jsem tu čest!- »Tak tedy, vldíte-li, chci tu věc vložit na vás.« O. Lotovu bylo do smíchu. On bude psát soupls! Je to čestná věc! Je vidět, že o. Razsudin chová k němu velikou důvěru, dal-li mu přednost i před Iljou, i před chytře rozumným Dmitrijem. Je to ovšem věc namáhavá, ale hlavní věcí je, že snad nedovede jí udělat, jak se patří. Obyčejně popisné knihy bývají ku podivu tlusté! Jáhen na místě psalomščíkově dal se do hlasi- tého smíchu a sám zlobě se na svou nezdrželivost, »Děkuji vám za čest, ale jak pak já mám psát soupis, otče arclknězi? S jedné strany to ani nedo- vedu . . .« O. Marek velice zneužíval slov: »s jedné strany«, a nikdy neužíval slov »s druhé strany«, proto uště- pačný o. Kirill nazýval ho »jednostranným« člověkem. »Hlouposti! Učil jste se přece něčemu v semi- náří a psal jste písemné práce, to pak je jednodušší. Popisujte jen kostel — a je všecko! Vzorem vám bude dřívější soupis ... A konečně, budete-li mít ně- jakou těžkost, nedorozumění ... nu, potom ještě něco jsem vždy k vašim službám. Budu to pokládat i za zvláštní potěšení.« O. Lotov vážně pohlédl na věc i obával se bez- dny moudrosti, jaké vyžadovalo psaní soupisu. »Jak chcete, otče nastojatěli, ta práce se mi ne- hodí. Tu třeba mozku. S jedné strany dávno jsem nepsal, ale vždyť to není sepsat seznam zemřelých!« »Ach, Bože! Jak zpíváte pořád totéž! Ale vždyt psal jste přece v semináři písemné práce?« »S jedné strany já sám, otče nastojatěll, abych

řekl:

mluvil podle svého svědomí, téměř jsem nepsal, místo mne cvičil se v tom můj bratranec, já pak dával mu za to v pátek plrohy.*) Něco jsem písemné práce z knih oplsoval. Schválně nadělal jsem chyb v čár- kách a v písmenl č, učítel to nespozoroval. Tu pak nutno všecko z hlavy psát.« Zjednodušuje důkazy, Rozsudín přinesl s okna tlustý starý soupis, nazdařbůh jej otevřel 1 začal vy- světlovat jáhnovi, z čem bude záležeti jeho práce. Nutno změřit délku a šířku obrazu, odvážit kovovou okrasu obrazu, popsat obraz a zaznamenat místo, kde se nalézá. Jáhnovi připadlo to nyní tuze jednoduché. »Snad ne jen to ?« »Nu, potom popíšete kostel. Jaký je ikonostas,*9) kruchty, oltář. Ovšem důsledně... Šlovem, všecko to jsou skutečné hlouposti... Ovšem, třeba se na- máhat, o tom netřeba mluvit, ale sama o sobě je to věc tuze prostá. Já pak upozorním na vás děkana.« »Jsem vám velice vděčný, o. nastojatěli !« »Tak tedy začněte ve jménu Božím. Zítra ještě o tom pohovoříme.« A spatřiv, že o. Marek již natahoval ruku po souplsu, o. Jevgraf prohodll: »Pošlu vám soupis po služebnletvu. Neznepoko- jujte se sám.« »To nevadí, otče nastojatěll, já sám sl jej vezmu.« A vzav pod paždí ohromnou knlhu, o. Marek obdržel požehnání od představeného i vlekl soupis domů, jsa hrdým novým posláním, které na něho vložlli. (Pokrač.) *) Pečivo, podobné našim buchtičkám. **) Přehrada, dělící oltář kde se obětuje, od ost atního kostela.