#1
alto_textblock
#1
Strana 2. Číslo 126
#2
alto_textblock
#2
KATOLICKE LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Dne 9. května 1900
#4
alto_textblock
#4
ve vnitřní službě užíti jazyka, který jest přiměřený okol-
nostem a účelu úřední korrespondence.
Zápisy do podacího protokolu a do rejstříků slou-
žících k ůřednímu jednání anebo záznamy, jež jsou stra-
nám dle platných předpisů přístupny, nebo ze kterých se
jim po jejich žádosti vyhotovují opisy, mají se vyřizovati
v jazyku žadatele anebo v jazyku, ve kterém byla zále-
žítost projednána a vyřízena. Ostatně zůstanou ve vnitřní
službě včetně s poradami a s úřední korrespondencí v plat-
nosti dosavadní ustanovení.
Totéž platí pro jednání s úřady mimomoravskými.
Dosavadní jazyková nařízení zůstanou pak
v platnosti na dále: 1. ve příčině platnosti vo-
jenské služební řeči pro jednání s vojenskými úřady
a pro jich služebné požadavky, 2. pro zeměpanské po-
kladny a pro úřady peněžní na Moravě, 3. pro záležitosti
dopravní ve vnitřní službě a v manipulaci služby po-
štovní a telegratní, pro vnitřní službu erárních průmy-
slových závodů, jež jsou podřízeny bezprostředně správě
centrální, jakož i pro vzájemné styky dotyčných orgánů
a úřadů.
Dle § 17. má se požadavek jazykové znalosti úřed-
níků při obsazování jednotlivých služebních míst posuzo-
vati dle skutečné potřeby. Každý úředník musí miti tolik
jazykové znalosti, kolik služba jeho při dotýčném úřadě
skutečně vyžaduje.
V § 18. vyslovuje se možnost jazykového
ohraničení v jednotlivých územích země.
Závěrečná ustanovení jsou v podstatě souhlasná
s oněmi, jež jsou obsažena v osnově pro království české.
K osnově jest připojena krátká zpráva důvodová.
Dále jsou k ní přidány dvě přílohy, z nichž jedna po-
dává přehled administrativního territorialního rozdělení
Moravy na základě sčítání lidu v roce 1890 a druhá ob-
sahuje abecední seznam všech soudních okresů na Mo-
ravě s udáním počtu jich obyvatelstva a poměrů národ-
nostních.
Dle toho jest ze 77 okresních soudů na Moravě čistě
českých (menšina pod 10 proc.) 39, převahou českých
(menšina nad 10 proc.) 20, čistě německých (menšina pod
10 proc.) 10, převahou němechých (menšina nad 10%) 8.
#5
alto_textblock
#5
Zákon
#6
alto_textblock
#6
ze dne . . . . . . . ..
#7
alto_textblock
#7
týkající se úpravy jazykových poměrů při zeměpanských
úřadech v království českém.
Se svolením obou sněmoven říšské rady vidí se mi na-
říditi:
#8
alto_textblock
#8
Jazyková území.
#9
alto_textblock
#9
své řeči, ústní vyřízení jest jim rovněž sprostředkovati
jejich řečí.
#10
alto_textblock
#10
§6.
Předpisy § 4. a 5. platí také pro líčení v záležitostech
trestních, není-li obviněný znalý řeči úřední. Takový obvi-
něný má mimo to ve své řeči obdržeti úřední vyhotovení ža-
lobního spisu, jakož všech jiných, jeho se týkajících rozhod-
nutí a usnesení, jež mimo líčení se stanou. Tomu, kdo lí-
čení řídí, jest stále pečovati o to, aby obviněnnému nevzešla
žádná škoda z neznalosti jazyka.
#11
alto_textblock
#11
§7.
Úřední vyhláška v jednojazyčných úředních okresích
dějí se v řeči úřední; nalézají-li se však v úředním okresu
úřadu obce, jež užívají druhého zemského jazyka jako své
úřední řeči, má se tam vyhláška státi také ve druhém ja-
zyku. Totéž platí ve vyhotoveních takovým obcím.
§ 8.
Jazyk úředních nápisů, úředních pečetí a razítek řídí
se úředním jazykem úřadů.
§. 9.
Strany jsou povinny obstarati překlad listin anebo
jiných písemností, sepsaných ve druhém zemském jazyce.
kteréž přikládají jako přílohy, pomůcky nebo jinak k úřední
potřebě.
§ 10.
Zápisy do veřejných knih (zemských desk, pozem-
kové knihy, horní knihy, vodní knihy atd.), pak do rej-
stříku obchodního, společenstevního a do jiných veřejných
rejstříků jest u jednojazyčných úřadů pořizovati jazykem
úředním.
Intabulační klausuli na listinách jest připojiti v řeč
úřední.
Při výtazích z těchto knih a rejstříků jest se přidržet
řeči zápisu
Nesouhlasí-li řeč ústní nebo písemné žádosti s úřední
řečí úřadu, zákon provádějícího, pak jest připojití k zápisu
překlad v jazyce žádosti.
V tomto případě jest na přání strany při vyhotovení
výtahů ze zmíněných knih a rejstříků vzíti zřetel také ještě
na tento překlad.
#12
alto_textblock
#12
II. Úřady v územích jazykově smíšených.
(Dvojjazyčné úřady.)
#13
alto_textblock
#13
§ 11.
Při úřadech území jazykově smířeného má se řeč
vnějšího úředního styku zásadně říditi jazykem strany.
Tímto jazykem jest ve vnějším služebním styku pro-
bírati veškera úřední jednání, jež slouží k vyřízení nebo
rozhodnutí ústní žádosti nebo písemného podání. Má-li
týmž úředním jednáním býti vyřízena žádost nebo po-
dání několika stran, které téhož zemského jazyka neuží-
vají, pak jest obou zemských jazyků stejnoměrně použíti
a vyřízení nebo rozhodnutí v obou zemských jazycích vy-
hotovovati.
#14
alto_textblock
#14
zyku ústní nebo písemné žádosti anebo v jazyku rozhod-
nutí, následkem kterého se zápis děje.
Intabulační klausule na listinách připojí se v jazyku,
v němž se má vydati výnos.
Při výtazích z těchto knih a rejstříků jest se říditi
jazykem zápisu.
#15
alto_textblock
#15
B) Úřední řeč ve vnitřní službě a úřední
korrespondence.
#16
alto_textblock
#16
§ 19.
Ve vnitřní službě užívají jednojazyčné úřady v král.
českém při veškerém úředním jednání své
úřední řeči; jazykově smíšené ve věcech stran, jež
projednávají se výhradně v jedné řeči, užívají řeči ústního
udání neb podání strany ve všech ostatních záležitostech
v řeči odpovídající poměrům.
Zápisy do podacího protokolu, do rejstříků neb zá-
znamů, sloužících k úřednímu řízení, do nichž mohou strany
dle platných předpisů nahlédnouti, neb z nichž vydávají se
jim k žádosti dle těchto předpisů opisy, dějí se u jednoja-
zyčných soudů v řeči úřední, u dvoujazyčných úřadů
v řeči podání strany nebo v řeči, ve které se věc projednává
a vyřizuje.
Zápisy do rejstříků a záznamů, jež nahražují proto-
kolární zapsání, musí se u dvoujazyčných úřadů díti v řeči
užívané stranou.
Rejstříky, záznamy a ostatní pomůcky, jakož i záznamy
a výkazy, vztahující se na službu administrativní, techni-
ckou, účtární a registratury provádějí se u jednojazyčných
soudů v řeči úřední, u smíšených v jazyku, ve kterém proje-
dnává se záležitost, na níž se záznam vztahuje.
Dosavadní předpisy zůstanou v plat-
nosti:
pro všecky seznamy, výkazy a v zá-
znamy, jež vedou se u politických úřadů v z áleži-
tostech ozbrojené moci;
pro zprávy, dobrázdání, statistické
a úřední výka zy, jež předkládají se ú středním
úřadům;
pro záležitosti státní policie a kva-
lifikační tabulky státních úředníků.
§ 20.
Ve styku se stejně postavenýmí neb jim podřízenými
zeměpanskými nevojenskými úřady, jakož i s úřady druhé
instance, nalézajícími se v zemi, používají úřady jednoja-
zyčných obvodů své úřední řeči.
Úřady smíšeného obvodu užívají ve styku s jednoja-
zyčnými úřady úřední řeči těchto, ve styku s úřady smíše-
ných obvodů, jakož i s úřady druhé instance užívají jazyka,
jímž vyřizuje se záležitost, o kterou se jedná.
§ 21.
Ve styku s autonomními orgány používají jednojazyčné
úřady, šetříce § 7, své úřední řeči, jazykově smíšené řeči
autonomních orgánů.
#17
alto_textblock
#17
§ 1.
V království českém rozeznávají se pro úpravu uží-
vání jazyků při zeměpanských úřadech tři jazyková naří zení
1. jednojazyčné české,
2. jednojazyčné německé.
3. území jazykově smíšené.
Které okrsky okresních soudů až do provedení jazyko-
vého ohraničení náležejí k jednotlivým jazykovým územím.
je patrno z přiložené vložky. Dále platí pro tuto dobu úřady.
jichž působnost se vztahuje na několik okrsků okresních
soudů, za jazykově smíšené, je-li jeden z těchto okrsků jino-
jazyčným.
Nejpozději do konce r. 1901 jest, hledě k ustanovením
zákonů ze dne 11. června 1868 ř. z. č. 59 a ze dne 26.
dnbna 1873 ř. z. č. 62, okrsky okresních a krajských soudů
přetvořiti tak, aby okrsky pravidlem pojímaly jen jednoja-
zyčné obce. Právě tak jest také politické okresy se zřetelem
na úkoly správy ohraničiti tak, aby pokud možno nejvíce od-
povídaly jazyku obyvatelů. V obou případech jest co možná
míti zření ke přáním obyvatelstva, jakož na poměry komu-
nikační a dopravní.
Při tomto ohraničení platiž za jazykově smíšený každý
soudní okres, ve kterém menšina jinojazyčných obyvatelů do-
sahuje nebo převyšuje 28 procent veškerého obyvatelstva.
Napotom má se státi po každém druhém sčítáni lidu
revise, při čemž jest za základ položiti tutéž procentovou
sazbu,
#18
alto_textblock
#18
§ 12.
Jednání před dvoujazyčnými úřady budiž vedeno
v jazyku strany. Je-li účastno jednání více stran, které
užívají různých jazyků, budiž jednání vedeno v oné řeči.
na níž se strany shodnou, pakli však ke shodě nedojde.
v obou zemských jazycích
Jednací řeč jest zároveň jazykem, v němž se úřední
prohlášení k jednání tomu se vztahující, rozhodnutí a
usnesení prohlásí, dále jazykem protokolu a jazykem,
v němž musí se rozhodnutí a usnesení z jednání plynoucí
vyhotovovati.
Dle toho musí se, děje li se jednání v obou jazy-
cích zemských, prohlášení každé strany protokolovati
v jazyku kterého ona užívá, rozhodnutí a usneseuí při
jednání musí se prohlásiti v obou jazycích a vyřízení
rozhodnutí vydávati v obou jazycích. Se strany úřadů
musí býti toho dbáno, aby byl v takovém případě straně,
která druhého jazyka mocná není, sdělen podstatný ob-
sah prohlášení a výpovědí učiněných při jednání v tomto
jazyku.
#19
alto_textblock
#19
§ 22.
Platnost služební řeči vojenský ch
úřadů a četnictva ve styku s těmito a pro
služební jejich potřeby není zákonem tímto nij ak
dotče na.
#20
alto_textblock
#20
§ 23.
Ve styku s úřady mimo obvod, pro nějž zákon tento
platí, zůstanou v platnosti dosavadní předpisy.
Zemské úřady.
§ 24.
Zeměpanské zemské úřady v král. českém jsou, pokud
nejsou zařaděny do jazykově ohraničených oddělení, dvouja-
zyčné a říditi se mají zásadami ustanovenými pro úřady ja-
zykově smíšených obvodů.
Pro jazykový styk nadřízených úřadů s podřízeným
rozhodující jest úřední řeč úřadu podřízenévo. Je-li pod-
řízený úřad smíšeným, použíti má nadřízený úřad jazyka
přiměřeného věci a jeví-li se toho potřeba, obou zemských
#21
alto_textblock
#21
jazyků.
#22
alto_textblock
#22
A) Úřední řeč ve vnějším úředním jazyku.
I. Úřady jednojazyčných území.
§ 2
V obojích jednojazyčných územích jest úřadům ve
vnějším služebním styku t. j. v ústním i písemním styku se
stranami užívati z pravidla řeči příslušnéko území jako je-
jich řeči úřední. Případy, v nichž jest si počínati úchylně
od tohoto pravidla, jsou v tomto zákoně zvláště uvedeny.
#23
alto_textblock
#23
§ 3.
Strany, jež nejsou zastoupeny advokátem nebo notářem,
mohou písemná podání u úřadů jednojazyčných území podá-
vati také ve druhém zemském jazyce. Z takových podání
jest, pokládá-li to úřad nutným, zhotoviti úřední překlad
(§ 27.) a položiti jej za základ dalšího úřadního jednání.
O vyřízení dostane strana úřední vyhotovení v jazyce
podání.
#24
alto_textblock
#24
§ 4.
#25
alto_textblock
#25
Před úřady jest v obou jednojazyčných územích jednati
se stranami řečí úřední.
Stranám jí n znalým jest úředníkem jaz kově způsobi-
lým, a při úřadech, zásadně úředníky konceptními obsazených
konceptním úředníkem jazykově způsobilým poskytnouti
možnost, aby se účastnily jednání a práva svoje zastávaly.
Zvláště jest tímto způsobem péči míti o to, by všem účast-
něným plná znalost podstatného obsahu jednání jakož výpo-
aědi svědků a znalců i rozhodnutí a usnesení při jednání
prohlášených byla zprostředkována.
Protokol jest vésti v jazyce úředním. Prohlášení a vý-
povědi stran nebo svědků a znalců, kteří úřední řeči nejsou
znalí, budou se bráti do protokolu v úřední řeči na základě
sdělení úředníků, jazykově způsobilých. Výpovědi svědků a
znalců, o jichž doslovné znění se jedná, mohou tímto úřed-
níkem v jazyce, kterým byly učiněny, zvláštním spisem,
který jest připojiti ke protokolu jako zvláštní listinu, listinně
zapsány býti. Prohlášení úřadů jest bez ohledu na to, ve
kterém jazyce ústně bylo učiněno, stále v řeči úřední proto-
kolovati.
O rozhodnutích, usneseních neb opatřeních, jež se
stanou na základě jednání, kterého se súčastnila jedna strana
úředního jazyka neznalá a advokátem nebo notářem ne-
zastoupená, má tato strana obdržeti úřední vyhotovení ve
svém jazyce.
#26
alto_textblock
#26
§ 5.
O písemných vyřízeních protokolárních žádostí obdrží
strany úřední, úřední řeči neznalé, úřední vyhotovení ve
#27
alto_textblock
#27
§ 13.
Při úředním jednání, které nebylo zavedeno na za-
kročení strany, jakož i při úředních výměrech, které ne-
jsou vydány na základě zakročení stran anebo které ne-
jsou určeny pro osoby, které záležitost tu vyvolaly, ma
úřad užívati jazyka, jakým mluví osoba, již se úřední
jednání týče anebo jíž se má vyřízení doručiti.
Není-li jazyk ten znám anebo není-li jedním z obou
jazyků zemských, má úřad užíti onoho jazyka zemského
o němž lze předpokládati dle bydliště strany nebo po pří-
padě dle druhu případu, že mu bude rozuměno.
Vydává-li se výnos nebo nařízení současně pro více
osob, které neužívají téhož jazyka, mají býtl vydány v obou
jazycích zemských.
V každém případě má strana na svou žádost obdr-
žeti úřední vyřízení ve svém jazyku.
#28
alto_textblock
#28
§ 14.
Svědkové a odborní znalci mohou při jednání před
úřady v obvodě dvoujazyčném užívati kteréhokoliv z obou
jazyků zemských. Jejich výpovědi buďtež vždy protokolo-
vány v jazyku jimi užitém.
#29
alto_textblock
#29
§ 15.
V záležitostech trestních budiž užito předpisů v § 12.
obsažených. Protokol budiž veden v jazyku obviněného
Žalobní spis a všechna ostatní rozhodnutí a usnesení jenc
se týkající buďtež mu sdělena v jeho jazyku a je-li
súčastněno více osob, které neužívají téhož jazyka zem-
ského, každé z nich v její jazyku. Řeči státního zá-
stupce a obhájce buďtež proneseny v jazyku, kterého ob-
viněný užívá.
Od ustanovení těchto může býti jen tehdy upušt ěno,
nejsou-li proveditelná následkem zvláštních poměrů, zvláště
vzhledem na složení poroty, anebo když obviněný sám
s užitím druhého zemského jazyka souhlasí.
§ 16.
Ustanovení §§ 12. až včetně 15. platí také pro ří-
zení v druhé instanci v záležitostech, které byly v první
instanci projednávány a vyřízeny úřadem dvojjazyčným.
§ 17.
Úřední oznámení v dvojjazyčném území činí se v obou
jazycích zemských.
Totéž platí o úředních nápisech, úředních pečetích
a razítkách.
Pro pořadí dvojjazyčného textu jest rozhodující řeč
obcovací většiny obyvatelstva v obvodu úřadu.
§ 18.
Zápisy do veřejných knih a rejstříků, zmíněných
v § 10., buďtež činěny při úřadech dvoujazyčných v ja-
#30
alto_textblock
#30
§ 25.
U vrchního zemského soudu v Praze
zřídí se pro každý z obou jednojazyčných obvodů zvláštní
oddělení, jež obě budou míti svého vicepresidenta.
V každém z nich zřídí se senáty k vyřizování záležitostí pří-
slušného jednojazyčného obodu. Záležitosti jazykově smíše-
ného obvodu přikáží se, pak-li projednávaly se v prvé in-
stanci jen v jedné řeči, dle této řeči jednomu ze senátů pro
jednojazyčný obvod, jinak však senátům, jež sestaví se ze
členů obou oddělení, kteří mocni jsou obou
zemských jazyk ů.
Pro osobní a disciplinární záležitosti úřadníků a sluhů
jakož i notářův zaměstnaných u soudů oněch tří jazyko-
vých obvodů rovněž ustanoveny buďtež zvláštní senáty nebo
komise.
Projednávati a vyřizovati má vrchní zemský soud věci
stran dle předpisů, které platily pro projednávání a vyřizo-
vání věcí těch v prvé stolici. Záležitosti stran, o nichž jedná
vrchní zemský soud v I. stolici, buďtež projednávány dle
předpisů platných pro dvojjazyčné úřady.
Předpisy pro kasovní, poštovnía
telegrafní úřady.
§ 26.
Pro všecky zeměpanské pokladny a úřady v království
českém s agendou peněžní, zůstávají pokud jde o vedení
pokladních denníků, výkazův a jiných pokladních pomůcek,
kterých užívají ústřední orgánové při kontrole nebo se-
stavování periodických výkazů — dosavadní jazykové před-
pisy v platnosti.
Totéž platí i. pro veškeré záležitosti výkonné a do-
pravní ve vnitřní službě a v manipulaci pošt a telegrafů,
pro vnitřní službu erárních průmyslových podniků, jež be -
prostředně jsou jsou podřízeny ústřední správě, jakož i pro
vzájemný styk dotyčných organův a úřadů.
Neerární poštovní úřady s větším oborem působ-
nosti říditi se mají předpisy tohoto zákona v míře co možná
nejrozsáhlejší.
Jazyková schopnost úřednictva.
§ 27.
Do úřadů v obvodech jednojazyčných mohou býti do-
sazováni jen úředníci, kteří úřední řeči mocni jsou slovemi
písmem dokonale.
K vyřizování — pokud zákonem je stanoveno — také
podání v druhém jazyku zemském jednojazyčnými úřady
užito budiž, vyžaduje-li toho služební potřeba - úředníků,
extra statum dotyčného oboru (§ 4), kteří obou zemských
jazyků slovem i písmem jsou mocni, v počtu, který jedině
této potřebě odpovídá.
Téhož úředníka lze použíti i při jiných příbuznýcha
nedalekých úřadech.