#1
alto_textblock
#1
Strana 20.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY
#3
alto_textblock
#3
30. března 1913. Číslo 86.
#4
alto_textblock
#4
Nebylo záchrany, Luis byl ztracen. Opu-
stil svůj byt o osmé hodině večerní, nevěda,
kam jíti, touže nalézti rozhodnutí, v jehož
útočíšti by byl zbaven bezectnosti. Byla pře-
kráe-. noc, jedna z oněch jarních nocí, které
í život sladkým, jak říká básník. Avšak
Luis kráčel po ulicích ponořen ve své zoufal-
stvi, aniž se utíšovaly jeho starostí a nedbaje
jasu azurového nebe, ozářeného rozptýleným
světlem hvězd. Netečnost mimojdoucích lid
ho roztrpčovala. Tak rád by si byl ulehčil vy-
povězením své starosti mimojdoucím, aby tak
ukonejšil své nitro, neboť výčitky, čím jsou
skrytější a mlčelivější, tím větší bolest pů-
sobí. Po celou dobu své večerní procházky
myslil na to, jak se zbaviti svého neštěstí
Usnesl se na sebevraždě; nechtěl-li se vidět
zatčen a obžalován jako podvodník.
Vzpomínal na svou ubohou matku, která
tam ve vesnici říkávala, když se mluvilo o je-
jím synu: „Což pak můj Luis! Z toho je zna-
menitý, vážený a ctěný mužl Mnoho vydělá
a bude útěchou a radostí mého stáří!“
Pertierra těkal ulicemi, stále se modle
slovy nešťastných, ne určitými výrazy věří-
cích, ale s vroucí a upřímnou zbožností, která
volá přímo k bohu a důvěřuje v jeho rozhod-
nutí. Bůh ho nemohl opustiti! Zhřešil, ale
opravdová lítost smyla s jeho svědomí vinu.
Bůh pomáhá trosečníkům života. I vzýval Luis
jméno nejvyššího soudce, doufaje v jeho po-
moc, kteráž by se mu zjevila tak, jako skane
s nebe každá milost, beze všeho ohlášení.
Chodil již dvě hodiny jako šílený těka-
vým krokem a cítil, že již je unaven a uondán.
Konečně stanul v koutě jedné osamělé ulice
v bezděčné naději, že zde se ukončí jeho
muka. Náhle rozeznával v louži malý před-
mět a jeho zjevem se v něm instinktivně pro-
budila naděje. Zdvihl ho a spatřil při nejas-
ném světle nejbližší lucerny, že je to obálka.
plná papírových peněz. Prozřetelnost mu po-
mohla.
Pertterra dal se na útěk a doběhl udý-
chán do svého bytu. Rozsvítil a dal se do po-
čítání bankovek. Tisíc, dva tisíce, tři tisíce —
měl více, než sedmnáct tisíc pesetl Byl za-
chráněn. Pláče rozrušením a vesel onou ra-
dostí, která zaplašuje vzdechy, vrhl se na
lůžko, dobrořeče své dobré hvězdě a tiskna
na svou hruď obálku, která ho vykoupila
z otroctví smrti. V této poloze usnul. Štěstí
jako opium utišuje bolesti a rozněcuje hlu-
boké sny. Svítal už den, když Luis se pro-
budil, cítě, že je rozlámán a vysílen a maje
pocit podobný, jaký se dostavuje po noční
orgii. Otevřev oči rozevřel znova obálku
přeběhl zrakem bankovky, které ho zachra-
ňovaly. Pocítil touhu, nadýchati se čistého
vzduchu, i vyšel na ulici, maje v kapse šťast-
ný nález předešlé noci.
Ráno bylo nevlídné a na šedivém neb
poletovaly shluky mračen, hnaných větrem
Jasná noc Luisa nerozveselila, zachmuřené
ráno však ho vzpružovalo; pro člověka šťast-
ného každý zjev jest příjemný. Kráčeje a
k Retiru, přemýšlel o svém osudu. Proč jest
šťasten? Poněvadž nalezl onu obálku. Štěsti
ho zachránilo od zkázy, poněvadž nalezené
peníze někdo ztratil. Ubohý, jenž je ztratil,
byl asi velmi nešťastení Co asi nyní snáší z
muka! Luisovi pomohla Prozřetelnost. Pro
asi? Avšak — což když majitel ztracených
peněz bude žádati v denních listech za vrá-
cení, což jestli bankovky jsou poznamenány
Měl by vše vrátiti pravému majiteli — ale
pak! S bohem, naděje na rehabilitaci, s bo-
hem, životel Ne, ne — nebude ani čísti novin.
ani se na nic jiného dívati, nežli na bankovky
Slepá náhoda zbavila ho soužení i musil se
podrobiti jejím rozmarům. Jeho život a jeho
čest byla nade všeckol
Mysle na to takřka nahlas, jal se pro-
bíhati pustými končinami. Retira, v němž vět-
ve stromů tvořici loubí, činily světlo zamra-
čeného nebe ještě bledším a slabším, nežli
bylo. Pojednou v zákoutí vedlejší stezky na-
razil Luis na muže, klečícího na kolenoua
držícího v ruce pistoli. Onen nešťastník chy-
stal se právě k sebevraždě. Pertierra vrhl se
k němu a zadržel ho.
„Co to znamená? Co chcete učiniti?
„Zabíti se, pane! Jsemť velmi nešťastný
„Lidé se nemají nikdy zabíjeti. Prozře-
telnost pomůže těm, kteří trpi hrůzou zoufal
ství. Pomodlete se jen s vírou k bohu.
„Díky, pane, tisíceré díky za vaši radu
avšak věřte mi, pro mé neštěstí není léku.“
„Co se vám stalo? Povězte
„Jsem výběrčí bankovního domu. Mu
šef mi absolutně důvěřuje a já jsem se vždy
snažil zasloužiti si jeho důvěry. Ale včer
přemohl mne hřích. Když jsem včera vyzdvihí
peněžní psaní, potkalo mne několik přátel
kteří mne vyzvali na několik číší. Neuvažuje
následků, dopustil jsem se té pošetilosti, že
jsem se opil. Vyšel jsem na ulici, mojí přátelé
se rozešli, a já potácel se dlouho opilý mě-
stem. Teprve k jedenácté hodině v noci jsem
ponenáhlu nabýval střízlivosti a nabyl jsem
jasného vědomí, že již nemám v kapse obálky
s bankovkami.“
„Obálku
„Ano, pane, se sedmnácti tisíci pesetami
Zda mi ji ukradli, či jsem ji ztratil, nevím. Je-
diné, co vím jistě, jest, že jsem se stal beze-
ctným, že nemám omluvy pro svůj čin, že
moje žena a mé dětí jsou zbaveny chleba
že já se potácím mezi potupou a nemožností
vrátiti těch peněz. Probděl jsem noc, prochá-
zeje se ulicemi a na konec jsem se rozhodl
zabítí se, Proto jsem přišel na toto místo. Mé
ubohé dítkyl“
Pertierra ztrnul hrůzou, slyše toto vypra-
vování. Obálka, kterou měl ve své kapse, ne-
byla-liž to ona nešťastná? Zdvihl zrak k neb
a zdálo se mu, že uprostřed šedivých mraků
vidí boha čekajícího, jak se rozhodne boj mezi
vlastní a cizí spásou.
„Máte více děti?
„Pět. O, ti moji ubožáčkovél
Pertierra rázem vytáhl z kapsy naleze-
nou obálku a otázal se:
„Je to tahle?
Výběrčí, spatřiv ji, vrhl se k Luisovi
jal se křičeti:
„Pro bůh. ta je to, má obálka! Počítejte
panel Semnáct bankovek po tisíci pesetáchl
Je tam moje visitka, Ramón Llares.“) dvě
stvrzenky domu Bran a comp.l Podívejte se
#5
alto_textblock
#5
pane, lhu-li! Je to moje obälka, moje obálka
Díky měmu bohu, nalezí jsem ji, díky!
Nešťastník vrhl se znovu na kolena s ru
kama sepiatýma, pronášeje v radostném vzru
šení nesouvíslé věty k nebesům. Pertierra
prohlédl známky, které mu označil onen muž
a bled jako zločinec, jenž právě slyší svůj roz-
sudek, vytáhl cenný večerní nález a pravíl:
„Vezměte ji, pane, jest vašel“
„Ale, pane, já nemohu zapomenoutí n
vaši šlechetnost! Povězte mi své jméno, abych
mu mohl blahořečiti a přijměte ode mne jed-
nu z těchto bankovek. Čtyři tisíce reálů moh
bych zaplatiti na směnku z mého platu.“
„Nikoliv, děkuji, nepotřebuji tohoto ti-
síce pesetí“
„Jak jste šťastný, můj dobrý pane! Řek
něte mi alespoň své jménoí“
„Dosti! Nechte mne, nechte mne! S b
hem!“
Ramón Llares spěšně odešel a Pertierra
klesl na zem, zníčen úplně svým neštěstím
Pojednou objevil se u něho výběrčí bankov
ního domu znovu, drže v ruce zbraň, se kte
rou se chtěl před chvílí zabíti.
„Pane,“ pravil, „nemám ničeho cennéh
u sebe, čím bych vám vyjádřil svou vděčnost
ač toužím po tom, abych vám svou náklon
nost nějakým způsobem přece mohl projeviti
Abyste si mohl vzpomínati na mé jméno
na váš křesťanský čin, vezměte totol
A podal Luisovi pistoli ...
#6
alto_textblock
#6
Obrázky
z balkánské války.
Piše VI. S ts
#7
alto_textblock
#7
Srdce.
#8
alto_textblock
#8
Granát dopadl, vybuchl a zasypal vojáky
kamením, prstí i střepinamí. Kosta padl
probudil se z mdloby až v nocí.
Pěkná byla noc. Nebe čisté, měsíc záři
vý, veselý a všude ticho. Kosta zadíval se d
.
nebe a vzpominal.
Malá vesníčka horská, skoromné statky,
okolí staré lesy, v nichž bylo možno i med-
věda ještě nalézti. Jejich domek na samém
kraji vsi a v sousedství hezká Vesa. I kama-
ráda měl. Každý večer byli spolu. Jednou s
zašel on k Todoru, po druhě Todor k němu
Měli se rádi. Jeden by byl pro druhého do
ohně skočil: alespoň Kosta pro Todora jistě
Až jednoul
Šel Kosta za Vesou. Když už byl u za
hrádky, kde ona obyčejně na něj čekávala
zaslechl nějaké hlasy. Poznal je. Todor jaksí
domlouval Vesi: Proč prý si ho — jako Kosty
— ještě všímá, když o ní roztrušuje takov
řeči, že toho nezasluhuje on, Kosta, aby n
něj myslila — a bůh ví, co ještě
Kosta raději ani neposlouchal, tak mu
bylo čehosí lito. Ještě kdyby jiný, ale když
on. Todor! A když viděl, jak ji libá a že se
Vesa ani nebrání, umínil sí, že ho zabije
S Vesou už se nikdy nesešel. Kde mohl
vyhnul se z daleka. Ne že by se na ni hněval
Ženská je, co ona víl Namluví ji někdo něco
a věří. Ale on — Todor?
Na svatbu ho nepozvali. Byl by ani ne-
šel. Slyšel kaval.“) slyšel dudy i housle, slyše
zpěvo Utekl do lesa a stále, jakoby slyše
zpěv, hudbu i smích Vesín. Proplakal tehdy
celou noc.
Netrvalo to dlouho, přišla mobilisace
po ní válka. Odjelo jich ze vsi na šedesát. Vi-
děl, jak se Vesa loučí s Todorem, jak pláče
a bojácně se ohliži po něm. Skočil do prvního
vozu a ulehčilo se mu, lodyž se mu rodná ves-
nička ztratila s očí.
Sloužili oba — Kosta i Todor — v jed-
nom pluku i v jedné setnině. Vídávali se po
celý den, z jedhoho kotle nalévali si čorbu,
zároveň se bili, zároveň i hladověli. Často to
Kostu ponoukalo, aby vypálil jednu na Todo-
ra, ale pokaždé si myslil, že bude lépe, když
to udělá za něj Turekk.
— Je-li pak živ? pomyslil si a zvedl se
Nešlo to snadno. Nohy se mu třásly, v očích
se mu jiskřilo, ale krok za krokem a jak opilý
potácel se po poli ozářeném stříbrným svi-
tem měsíčním. V hlavě mu hučelo. Víděl všu-
de hromady trupů dosud nepohřbených. Byli
tu i ranění. Nevyhýbal se jim. Cosi ho to táhlo
k nim. Šlapal po nich, a když bolestně sténali
zdálo se mu to býti směšné a šlapal ještě zu-
řivěji. Jakoby chtěl slyšeti jejich steny i klet-
by. Chroptěli mu pod nohama, svíjeli se a on
se smál.
Noha se mu zabořila do něčeho měk
kého. Klopýtl a upadl. Vstal opět a ohlédl se
Viděl trup, ležící na zádech a bledý, známý
obličej.
Sehnul se a poznal Todora. Měl rozpá
raný život. Vnitřnosti vyhřezly. Jedno střev
opletlo se mu kolem boty.
Kosta se zasmál:
— Zabílo ho to. Střeva mu vylezla, psevi
Pak mu napadlo
— Má-li také srdce?
I ruce zabořily se do vychladlého nitra
vyškubly srdce.
Vstal. Noc byla tichá, nebe čisté, měsíc
svítil. Jeho ruce křečovitě svíraly srdce.
Smál se a mačkal je. Prohýbalo se pod jeho
prsty.
#9
alto_textblock
#9
— Donesu je Vesl.
Plivl na ně.
— Mé nechtěla: donesu jí Todorovo.
Smál se a tančil po trupu Todorově. Sly-
šel, jak chřestí lámající se žebra a smál se
volal na blížící se sanitáře, již se bázlivě za-
stavovali a udiveni dívali se na Kostu, jenz
tančil po bezvládném, znetvořeném trupu.
Šílenecl
#10
alto_textblock
#10
Přenesli Kostu do ambulance. Byl opět
v bezvědomi. Lékař jen zběžně pohlédl na
něj, ohmatal oteklou levou ruku a ve spěchu
napsal:
— Paralysa mozku. Rána žádná, pouze
na levé ruce malé škrábnutí. Silná otrava
krve. Beznadějné.
Ještě téhož dne Kosta zemřel. Svijel se
ve hrozných bolestech a v horečce volal na
sanítáře:
— To srdce dejte Vesi. Není mé, Vesíje
dejte. Je to srdce Todorovol
#11
alto_textblock
#11
rádi.
#12
alto_textblock
#12
nicl
#13
alto_textblock
#13
V kapse kabátu nalezli k nepozzání roz-
mačkané lidské srdce. Vhodili je do hrobu
na trup Kostův a zaházeli hlinou. A poněvadž
měli plné ruce práce, brzy na událost zapo-
maněli.
Řekli si: Blázen nějaký, sešílel hrůzou a
vyškubl srdce některému mrtvému.
A na Vesu si vůbec nevzpomněli. Kdež
pak — ve válcel
#14
alto_textblock
#14
Koťátko.
#15
alto_textblock
#15
Unavení osmihodinným pochodem, přišli
vojáci na večer do malé, opuštěné vesničky
Karakizli.
Šikovatel Gajdanov, jenž vedl četu, roze-
stavil kolem vesnice stráže a ostatním vojá-
kům dovolil, aby si našli noclehy i večeří.
Vesnice byla na polo vypálená, ale stálo tu
ještě několik chatrčí nepoškozených i obydle-
ných. Gajdanov zamířil k jednomu nízkému
domku, skrytému mezi mandlovníky i moru-
šemi.
U ohniska v začazené jizbě seděl bělo-
vlasý stařec a vařil si kávu. Malé kofátk
pohrávalo si v koutku s provázkem, jenž se
houpal zavěšený na hřebiku. Kofátko zachy-
covalo konec provázku pracičkami a vyska-
kovalo, kdykoliv se vymrštil do výše.
Gajdanov bez pozdravu sedl těžce na níz
kou, dřevěnou stoličku. Byl k smrti vysílen
Prodělal šťastně všechny boje od Lozengradu
po Čorlu. Jeho četa táhla vždy v čele před-
voje zároveň s dobrovolníky a z boje nevy-
cházela. Už si ani nepamatoval, kolikrát se
bil. Vojácí mu říkali „nezranitelný“ a měli ho
Seděl Gajdanov a díval se mičky na ko-
ťátko. Stařec si ho nevšímal. Nalil si kávu
do šálku a srkal kleče dále před ohniskem
Koťátko si hrálo stále ještě s provázkem
Gajdanov se zamyslil. Připomnělo mu jaksi
domov. Mimoděk vzpomněl na poslední den
před mobilisací. Seděl tehdy také tak veče
v začazené kuchyni. Žena chystala večeři
maličký, čtyřletý Sáša hrál si s malým ko-
ťátkem. Bylo mu tak přijemně, tak lehce
tehdy. Sáša se vesele smál, žena se smála
i koťátko se smálo. A najednou zazněl po-
plašně zvon na kosteliku. Mobilisace! Válka
Druhého dne už odjížděl k svému pluku do
Ruščuku. Žena a malý Sáša plakali. I jemu
draly se slzy do očí.
To koťátko připomnělo mu poslední ve-
čer doma ztrávený. Přitáhl je k sobě a hladil
těžkou rukou. Předlo a lísalo se k němu. Bylo
vyhublé a mělo nemocné oči. Jejich koťátko
bylo silné a zdravé; Sáša se o ně staral.
Gajdanov se opět zamyslil. Žena, Sáša.
domov. Co dělají? Vzpomínají-li na něj, na
tátu? Je večer, na krbu plápolá oheň, v ko-
tliku vře voda. Sáša hraje si s koťátkem. Ko-
tátko skáče po něm a Sáša se směje. Au
stolu sedí ona — žena jeho, matka Sášina
Sedí a nesměje se. Už dávno nemá zpráv
z bojiště! Vrátí-li se on? Uvidí-li ho ještě?
Kofátko seskočilo šikovateli s klína. Ga-
danov si toho ani nevšíml. Unavená hlava kle-
sala na stůl, oči se zavíraly: už se dávno řádně
nevyspal.
V pokojíku bylo ticho. Jen oheň vesele
praskal. Bylo ticho i venku. Vojácí ubytoval
se, jak kdo, a večeřeli nebo chystali se k
spánku. Někteří se divili, že se šíkovatel od-
dělil od nich. Jindy zároveň s nimi jedl, zá
roveň i spal.
— Nebyl jaksi v náladě dnes.
— Snad nemá z domu žádných zpráv.
— Ale nechte ho. Utahal se člověk
chce sí jednou řádně odpočinout. Je to vždy
cky lepší, když je sám, nikdo ho nevyrušuje
Uděláte i vy líp, když necháte mluvení a na-
táhnete se na podlahuí
A ospalý desátník prostřel si na podlah
plášť a lehl.
Vešel ještě jeden voják.
— Šikovatel je tam v tom domku hne
naproti. Sedí u stolu a bezpochyby dřímá.
— No, dobře, dobře. Lehni si i ty už jed
nou a spi. Kdož ví, kdy se k tomu opět do
stanemel
Vojáci umlkli a lehli si na podlahu vedle
desátníka. Ztichla celá ves. I v ostatních do-
mech usnuli. Jen stráže bděly.
#16
alto_textblock
#16
Kotátko vřísklo. Šikovatel se probudil
Vyskočil a tasil šavli. Před ním stál staře
s dlouhým nožem v ruce. Oči mu svítily, ruk
se třásla. Gajdanov mávl těžce šavlí a stařec
svalil se s rozpoltěnou hlavou.
V koutku malé koťátko olizovalo si ustra-
šeně ocásek. šikovatel vzal je na ruku.
— Bolí? Moc tě šlápl? Nu — nic —
Hladil je, dýchal na ně a koťátko zapo-
mnělo na bolest: předlo a lísalo se opět
k němu.
V krbu shasínalo. Na podlaze válel se
trup starcův a z rozsekané lebky vytéka
mozek.
„Už nebolí, maličké? Máš hlad? Máme
my doma takové malé koťátko. Sáša si s nim
hraje. Chceš? Přivezu tě domů a Saša seo
tebe postará. Chceš?
šikovatel vyňal z torby kus chleba a dal
kofátku. Bylo spokojené a lhostejně se ohlí
želo po mrtvém starcí.
V krbu shaslo.
#17
alto_textblock
#17
čís. 486.h. 19*/13
Všechny dopisy, šachové rubriky se týkající, buďtež
adresovány: Redakce „Nár. Listů“, Praha-II.
Marlanská ulice, s poznámkou: „Šachy“,
#18
alto_textblock
#18
Úloha čís. 939.
P. Josef Cumpe. Týn n. VIt. (Originál.)
#19
alto_textblock
#19
Úloha čís. 940.
Dr. Zdeněk Mach, Praha.
(Sport a hry 1913.)
#20
alto_textblock
#20
V TERSTU
#21
alto_textblock
#21
Pro cestu n
doporučuje so vřele
#22
alto_textblock
#22
z-3197
#23
alto_textblock
#23
HOTEL BALKÁN
#24
alto_textblock
#24
Omnibus u každého vlaku! VELIKÁ Vy-
HODA! Všichni P. T. úřadníci veškerých
odvětví mají nárok na 20/% slevu ze stáva-
jících cen pokojů věetně do 15. června 1913.
#25
alto_textblock
#25
Mat ve 3 tazíc
#26
alto_textblock
#26
LAKY, SMALTY, BARVY, FERMEŽ
#27
alto_textblock
#27
„OREBON
#28
alto_textblock
#28
Španělská hra.
Hrána dne 24. března v matchi §. kl. Dobruský
s Berliner Schachgesellschaft v Berlíně.
Bílý: K. Moll.
Černý: L. Prokeš.
1. e2—e4 e7—e5
13. Kg1—g2“ Dd8—g5
2. Jg1—f3
Jb8 —c6
14. d3—d41 17—f5l
3. Sf1—b5
a7— a0.
15. e4—e5 15xg4
4. Sb5xc
d7xct
16. h3xg4 Sd6—e7
5. 0—0
Sc8— g4i
17. Víl—hi 87—g6
6. h2—h3
Sa4xl3
18. Dí3—b3+ Kg8—g7
7.Ddixl3
St8—d6
19. 12—13 h7—h5
8. d2— d3
Jg8—e7
20. Kg2—f2 h5xg4
9. Jb1—c3
0—o
21. 13xg4 14— f
10. 82—43 Je7—g6
22. Val2g1“ Dg5—2
11. Jc3—e2 Jg6—f4
bílý vzdal,
12. Sc1xi4 e5x0i4
1 Také 17—f6 hrává se tu velmi často.
2 Černý zamýšlí po rochádě hráti brzo f7—f5
avyvinuje proto střelce na dó, aby měl pole en
pro jezdce
* Zamezuje f7—15, ne však na dlouho.
*Aby předešel tahu Jg6—14 a event. pře-
vedl sám jezdce přes g3 na 15.
* Přecel
* Pěšce f4 ovšem nelze hned bráti pro Dd8—f6
bílý tahem v textu připravuje jeho vzetí v příštím
tahu, což však rozhodně je chybné. Měl bráti
d3—d4, aby po g7—45, e4—e5, Sd6—c7 tahem
h3—h4 vynutil otevření linie h pro útok na krále.
7 Nyní jest tento tah chybný, neboť dává čer-
nému čas k F7—45, lepší bylo h3—h4, Dg5xch4.
Je2xf4
Také h7—h5 vedlo k výhře, černý však
tak vážné partii nechtěl nic riskovati. Mohlo ná-
sledovati: e5xdé, h5Xg4. Dí3—b3—, Ví8—f
Kg2—41 (neb Jg3), f4—13. Je2—43 (Kg2— gí).
Dg5—h4 atd.
* Také Kg2—43, ač lepší než tah učiněný, ji
nestačí.
19 Nebo Db3xb7, h5xg4, Db7Xc6, Ví8—h8
(ovšem ne g4X13) s hrozbou Vh8—h3 atd.
t Je již lhostejno, co bílý hraje, partii již
nezachrání.
u Po ústupu jezdce je bílý v několika ta-
zích mat.
#29
alto_textblock
#29
ZNAČKÁ
#30
alto_textblock
#30
Z.2rs4
#31
alto_textblock
#31
jsou nejlepší.
#32
alto_textblock
#32
Továrna Mor. Šumberk
#33
alto_textblock
#33
Z-2059
#34
alto_textblock
#34
Právě vyšlo!
#35
alto_textblock
#35
Národnostní
#36
alto_textblock
#36
otázka v Uhrách.
#37
alto_textblock
#37
Napsal Scotus Viator.
#38
alto_textblock
#38
Z anglického přeložil Josei Úlehla.
Cena K 8.50, váz. v celoplátěné vazbě 11 K
Anglický učenec vypisuje národnostní poměry
v Úhrách a dle vlastních zkušeností dojímavě
líčí pronásledování Slováků a maďarské suro-
vosti na nich páchané. Maďarská vláda vypo-
věděla za to autora z Uher a českému překladu
odňala poštovní dopravu.
#39
alto_textblock
#39
Dojmy od moře.
#40
alto_textblock
#40
Zprávy šachové:
Velikonoční zápasy Šachovního klubu
Dobruský s Berliner Schachgesellschaft skon-
čily, jak jsme již stručně oznámili, těsnou poráž-
kou českého teamu v poměru 161/2 : 151/%. Přiná-
šíme dnes zatím přehled obou matchů, podrobno-
sti ponecháváme pro přiští rubriku. Zápas prvého
dne, kdy členové klubu Dobruský měli bilé ka-
meny, skončil po napínavém průběhu malou pře-
vahou Berlínských 81/2 : 74/4: druhý zápas, v němž
Berlínští měli bilé, skončil nerozhodně 8 : 8.
Šachovní klub Bertiner Sch ach-
»Dobruskýe.
gesellschaft.
Mitovský
1 0 Janovski
Kornia
O 1/4 Pahl
K. Treybal
14 /4 Post
Kautský
1 Dr. Lewitt
Choděra
14 Salinger
1 Schlage
1/4 E. Coha
0 Gregory
1 Moll
1 Rotensteln
1/4 W. Cohn
O Baue
O 1 D. Schulz
O Ahues
O Jakobovi
Wiegand
#41
alto_textblock
#41
Zápisky lodního lékaře. Napsal H. Bezděk
#42
alto_textblock
#42
Cena 3 K. poštou K 3.20.
#43
alto_textblock
#43
Od téhož autora dříve vyšly
#44
alto_textblock
#44
Drobné příběhy.
#45
alto_textblock
#45
Cena 2 K, poštou K 210.
#46
alto_textblock
#46
Pápení.
#47
alto_textblock
#47
Napsal Ot. Bystřina. Cena 3 K. poštou K 3.20.
#48
alto_textblock
#48
1000
#49
alto_textblock
#49
Pokorný
Důras
Proke
Dr. Kvičala
sl. Žukovský
Opočenský
Kruliš-Randa
Židlický
Schcinost
#50
alto_textblock
#50
francouzských vět
#51
alto_textblock
#51
F. Treybal
#52
alto_textblock
#52
pro první potřebu.
Sepsal Fr. Vymazal. Cena 1 K, poštou K 1.10
#53
alto_textblock
#53
Šipek
#54
alto_textblock
#54
Praktické učetnictví
#55
alto_textblock
#55
pro stavitele a příbuzné živnosti.
Postup účetních pohledávek v obchodech a pe-
něžních ústavech.
31207-
Sepsal a sestavil A. Lefner.
Cena vázaného výtisku K 3.20, pošťou K 3.40
#56
alto_textblock
#56
15%
#57
alto_textblock
#57
V úterý byl sehrán ještě bleskový turnaj
Praha—Berlín: (s každé strany 8 hráčů, hráll
pouze Pražáci s Berlíňáky, mezi sebou se neut-
kali), který skončil vítězstvím Prahy v poměru
36 : 23. Ze šesti cen Dobrusáci dobyli 5 (l. Fr.
Trevbal, II. Židlický. III.—IV. Scheinost a Pohl.
V. Mitovský, VI. Opočenský). O výsledku kon-
sultační partie, sehrané ve středu mezi Důrasem
Scheinostem a Sovou s jedné a E. Cohnem se
spojenci s druhé strany nedošla nás do uzávěrky
rubriky zpráva.
Police nad Met. Odvetný match hronovského
šach, kroužku s šachovým kroužkem v Polici nad
Met, konal se dne 25. března a skončil vítězstvím
š. K. Police v poměru 81/2 : 31/4. Také tento zá-
pas byl sledován četnými diváky.
Praha. V soutěži o memoriál dra. Jan
Dobruského bude nyní po velikonoční pře-
stávce opět pokračováno. Pevně stanoveny za-
tím tyto termíny: Š. kl. Dobruský B-team proti
Šach. klubu Smíchov ve středu dne 2. dubnao
půl 8. hod. večerní v kavárně Louvre, Šach. klub
Smíchov proti šach. kl. Vyšehrad dne 13. dubn
v 9 hod. dopol. v kavárně Národního domu n
Smíchově a Děl. kl. šach. Praha proti Šach. kl.
Dobruský B-team dne 8. dubna v 8 hodin večer
v kavárně Akademické. Terminy matchů: Děln
kl. šachistů Smíchov—Děln. kl. šach. Praha, Vršo-
vice—Děl. kl. šach. Smíchov a Šach. klub Vyše-
hrad—Šach. kl. Dobruský A-team nebyly dosu
pevně smluveny; poslední bude asi sehrán v so-
botu dne 5. dubna v 5 hodin večer
#58
alto_textblock
#58
Vydal A. PÍŠA, knihkupec
BRNO,
Rudolfská ulice čís. ll.
#59
alto_textblock
#59
Lze též dostati ve všech knihkupectvích
#60
alto_textblock
#60
Sokolský
#61
alto_textblock
#61
krém!
#62
alto_textblock
#62
Český bezvadný a dokonalý výrobek
#63
alto_textblock
#63
na cídění obuvi. Udržuje kůži mékkou, jemnou
pružnou a trvanlivou. Nešpiní šat, nepropouští
vlhko. — Výrobci: Beneš a Lakomý. Brno.
je pravý jen se soko-
Sokolský krém tem ptákomt
30847
Krémy nabízené bez jména výrobce - nejsou české
#64
alto_textblock
#64
VILA
ABBRZIA, JUSTI MIRAN
HOSTIHSKÉ POKOJE. VYHLÍDKA NA MOŘE.
ADRESA. MARIE DUŠKOVÁ, ABBAZIA, so
#65
alto_textblock
#65
I. Interview.
#66
alto_textblock
#66
Novinářský zpravodaj: Proč nosíte pouze kau-
čukový podpatek „Palma“ie
#67
alto_textblock
#67
Umělky ně:
#68
alto_textblock
#68
Ten podpatek nosím ráda
proto každý dnes jej žádá
na divadle jako v sněhu
„Palma“ dává nožce ně hutt
#69
alto_textblock
#69
2202s
#70
alto_textblock
#70
) Vvslov: Ljare.
#71
alto_textblock
#71
) píšťala dřeváná. " masktá polevk
#72
alto_textblock
#72
Mat ve 4 tae