ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 20 3ddf60a0-8fcd-11dd-bbb3-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 20
ALTO TextBloky — 72
#1 alto_textblock #1
Strana 20.
#2 alto_textblock #2
NÁRODNÍ LISTY
#3 alto_textblock #3
30. března 1913. Číslo 86.
#4 alto_textblock #4
Nebylo záchrany, Luis byl ztracen. Opu- stil svůj byt o osmé hodině večerní, nevěda, kam jíti, touže nalézti rozhodnutí, v jehož útočíšti by byl zbaven bezectnosti. Byla pře- kráe-. noc, jedna z oněch jarních nocí, které í život sladkým, jak říká básník. Avšak Luis kráčel po ulicích ponořen ve své zoufal- stvi, aniž se utíšovaly jeho starostí a nedbaje jasu azurového nebe, ozářeného rozptýleným světlem hvězd. Netečnost mimojdoucích lid ho roztrpčovala. Tak rád by si byl ulehčil vy- povězením své starosti mimojdoucím, aby tak ukonejšil své nitro, neboť výčitky, čím jsou skrytější a mlčelivější, tím větší bolest pů- sobí. Po celou dobu své večerní procházky myslil na to, jak se zbaviti svého neštěstí Usnesl se na sebevraždě; nechtěl-li se vidět zatčen a obžalován jako podvodník. Vzpomínal na svou ubohou matku, která tam ve vesnici říkávala, když se mluvilo o je- jím synu: „Což pak můj Luis! Z toho je zna- menitý, vážený a ctěný mužl Mnoho vydělá a bude útěchou a radostí mého stáří!“ Pertierra těkal ulicemi, stále se modle slovy nešťastných, ne určitými výrazy věří- cích, ale s vroucí a upřímnou zbožností, která volá přímo k bohu a důvěřuje v jeho rozhod- nutí. Bůh ho nemohl opustiti! Zhřešil, ale opravdová lítost smyla s jeho svědomí vinu. Bůh pomáhá trosečníkům života. I vzýval Luis jméno nejvyššího soudce, doufaje v jeho po- moc, kteráž by se mu zjevila tak, jako skane s nebe každá milost, beze všeho ohlášení. Chodil již dvě hodiny jako šílený těka- vým krokem a cítil, že již je unaven a uondán. Konečně stanul v koutě jedné osamělé ulice v bezděčné naději, že zde se ukončí jeho muka. Náhle rozeznával v louži malý před- mět a jeho zjevem se v něm instinktivně pro- budila naděje. Zdvihl ho a spatřil při nejas- ném světle nejbližší lucerny, že je to obálka. plná papírových peněz. Prozřetelnost mu po- mohla. Pertterra dal se na útěk a doběhl udý- chán do svého bytu. Rozsvítil a dal se do po- čítání bankovek. Tisíc, dva tisíce, tři tisíce — měl více, než sedmnáct tisíc pesetl Byl za- chráněn. Pláče rozrušením a vesel onou ra- dostí, která zaplašuje vzdechy, vrhl se na lůžko, dobrořeče své dobré hvězdě a tiskna na svou hruď obálku, která ho vykoupila z otroctví smrti. V této poloze usnul. Štěstí jako opium utišuje bolesti a rozněcuje hlu- boké sny. Svítal už den, když Luis se pro- budil, cítě, že je rozlámán a vysílen a maje pocit podobný, jaký se dostavuje po noční orgii. Otevřev oči rozevřel znova obálku přeběhl zrakem bankovky, které ho zachra- ňovaly. Pocítil touhu, nadýchati se čistého vzduchu, i vyšel na ulici, maje v kapse šťast- ný nález předešlé noci. Ráno bylo nevlídné a na šedivém neb poletovaly shluky mračen, hnaných větrem Jasná noc Luisa nerozveselila, zachmuřené ráno však ho vzpružovalo; pro člověka šťast- ného každý zjev jest příjemný. Kráčeje a k Retiru, přemýšlel o svém osudu. Proč jest šťasten? Poněvadž nalezl onu obálku. Štěsti ho zachránilo od zkázy, poněvadž nalezené peníze někdo ztratil. Ubohý, jenž je ztratil, byl asi velmi nešťastení Co asi nyní snáší z muka! Luisovi pomohla Prozřetelnost. Pro asi? Avšak — což když majitel ztracených peněz bude žádati v denních listech za vrá- cení, což jestli bankovky jsou poznamenány Měl by vše vrátiti pravému majiteli — ale pak! S bohem, naděje na rehabilitaci, s bo- hem, životel Ne, ne — nebude ani čísti novin. ani se na nic jiného dívati, nežli na bankovky Slepá náhoda zbavila ho soužení i musil se podrobiti jejím rozmarům. Jeho život a jeho čest byla nade všeckol Mysle na to takřka nahlas, jal se pro- bíhati pustými končinami. Retira, v němž vět- ve stromů tvořici loubí, činily světlo zamra- čeného nebe ještě bledším a slabším, nežli bylo. Pojednou v zákoutí vedlejší stezky na- razil Luis na muže, klečícího na kolenoua držícího v ruce pistoli. Onen nešťastník chy- stal se právě k sebevraždě. Pertierra vrhl se k němu a zadržel ho. „Co to znamená? Co chcete učiniti? „Zabíti se, pane! Jsemť velmi nešťastný „Lidé se nemají nikdy zabíjeti. Prozře- telnost pomůže těm, kteří trpi hrůzou zoufal ství. Pomodlete se jen s vírou k bohu. „Díky, pane, tisíceré díky za vaši radu avšak věřte mi, pro mé neštěstí není léku.“ „Co se vám stalo? Povězte „Jsem výběrčí bankovního domu. Mu šef mi absolutně důvěřuje a já jsem se vždy snažil zasloužiti si jeho důvěry. Ale včer přemohl mne hřích. Když jsem včera vyzdvihí peněžní psaní, potkalo mne několik přátel kteří mne vyzvali na několik číší. Neuvažuje následků, dopustil jsem se té pošetilosti, že jsem se opil. Vyšel jsem na ulici, mojí přátelé se rozešli, a já potácel se dlouho opilý mě- stem. Teprve k jedenácté hodině v noci jsem ponenáhlu nabýval střízlivosti a nabyl jsem jasného vědomí, že již nemám v kapse obálky s bankovkami.“ „Obálku „Ano, pane, se sedmnácti tisíci pesetami Zda mi ji ukradli, či jsem ji ztratil, nevím. Je- diné, co vím jistě, jest, že jsem se stal beze- ctným, že nemám omluvy pro svůj čin, že moje žena a mé dětí jsou zbaveny chleba že já se potácím mezi potupou a nemožností vrátiti těch peněz. Probděl jsem noc, prochá- zeje se ulicemi a na konec jsem se rozhodl zabítí se, Proto jsem přišel na toto místo. Mé ubohé dítkyl“ Pertierra ztrnul hrůzou, slyše toto vypra- vování. Obálka, kterou měl ve své kapse, ne- byla-liž to ona nešťastná? Zdvihl zrak k neb a zdálo se mu, že uprostřed šedivých mraků vidí boha čekajícího, jak se rozhodne boj mezi vlastní a cizí spásou. „Máte více děti? „Pět. O, ti moji ubožáčkovél Pertierra rázem vytáhl z kapsy naleze- nou obálku a otázal se: „Je to tahle? Výběrčí, spatřiv ji, vrhl se k Luisovi jal se křičeti: „Pro bůh. ta je to, má obálka! Počítejte panel Semnáct bankovek po tisíci pesetáchl Je tam moje visitka, Ramón Llares.“) dvě stvrzenky domu Bran a comp.l Podívejte se
#5 alto_textblock #5
pane, lhu-li! Je to moje obälka, moje obálka Díky měmu bohu, nalezí jsem ji, díky! Nešťastník vrhl se znovu na kolena s ru kama sepiatýma, pronášeje v radostném vzru šení nesouvíslé věty k nebesům. Pertierra prohlédl známky, které mu označil onen muž a bled jako zločinec, jenž právě slyší svůj roz- sudek, vytáhl cenný večerní nález a pravíl: „Vezměte ji, pane, jest vašel“ „Ale, pane, já nemohu zapomenoutí n vaši šlechetnost! Povězte mi své jméno, abych mu mohl blahořečiti a přijměte ode mne jed- nu z těchto bankovek. Čtyři tisíce reálů moh bych zaplatiti na směnku z mého platu.“ „Nikoliv, děkuji, nepotřebuji tohoto ti- síce pesetí“ „Jak jste šťastný, můj dobrý pane! Řek něte mi alespoň své jménoí“ „Dosti! Nechte mne, nechte mne! S b hem!“ Ramón Llares spěšně odešel a Pertierra klesl na zem, zníčen úplně svým neštěstím Pojednou objevil se u něho výběrčí bankov ního domu znovu, drže v ruce zbraň, se kte rou se chtěl před chvílí zabíti. „Pane,“ pravil, „nemám ničeho cennéh u sebe, čím bych vám vyjádřil svou vděčnost ač toužím po tom, abych vám svou náklon nost nějakým způsobem přece mohl projeviti Abyste si mohl vzpomínati na mé jméno na váš křesťanský čin, vezměte totol A podal Luisovi pistoli ...
#6 alto_textblock #6
Obrázky z balkánské války. Piše VI. S ts
#7 alto_textblock #7
Srdce.
#8 alto_textblock #8
Granát dopadl, vybuchl a zasypal vojáky kamením, prstí i střepinamí. Kosta padl probudil se z mdloby až v nocí. Pěkná byla noc. Nebe čisté, měsíc záři vý, veselý a všude ticho. Kosta zadíval se d . nebe a vzpominal. Malá vesníčka horská, skoromné statky, okolí staré lesy, v nichž bylo možno i med- věda ještě nalézti. Jejich domek na samém kraji vsi a v sousedství hezká Vesa. I kama- ráda měl. Každý večer byli spolu. Jednou s zašel on k Todoru, po druhě Todor k němu Měli se rádi. Jeden by byl pro druhého do ohně skočil: alespoň Kosta pro Todora jistě Až jednoul Šel Kosta za Vesou. Když už byl u za hrádky, kde ona obyčejně na něj čekávala zaslechl nějaké hlasy. Poznal je. Todor jaksí domlouval Vesi: Proč prý si ho — jako Kosty — ještě všímá, když o ní roztrušuje takov řeči, že toho nezasluhuje on, Kosta, aby n něj myslila — a bůh ví, co ještě Kosta raději ani neposlouchal, tak mu bylo čehosí lito. Ještě kdyby jiný, ale když on. Todor! A když viděl, jak ji libá a že se Vesa ani nebrání, umínil sí, že ho zabije S Vesou už se nikdy nesešel. Kde mohl vyhnul se z daleka. Ne že by se na ni hněval Ženská je, co ona víl Namluví ji někdo něco a věří. Ale on — Todor? Na svatbu ho nepozvali. Byl by ani ne- šel. Slyšel kaval.“) slyšel dudy i housle, slyše zpěvo Utekl do lesa a stále, jakoby slyše zpěv, hudbu i smích Vesín. Proplakal tehdy celou noc. Netrvalo to dlouho, přišla mobilisace po ní válka. Odjelo jich ze vsi na šedesát. Vi- děl, jak se Vesa loučí s Todorem, jak pláče a bojácně se ohliži po něm. Skočil do prvního vozu a ulehčilo se mu, lodyž se mu rodná ves- nička ztratila s očí. Sloužili oba — Kosta i Todor — v jed- nom pluku i v jedné setnině. Vídávali se po celý den, z jedhoho kotle nalévali si čorbu, zároveň se bili, zároveň i hladověli. Často to Kostu ponoukalo, aby vypálil jednu na Todo- ra, ale pokaždé si myslil, že bude lépe, když to udělá za něj Turekk. — Je-li pak živ? pomyslil si a zvedl se Nešlo to snadno. Nohy se mu třásly, v očích se mu jiskřilo, ale krok za krokem a jak opilý potácel se po poli ozářeném stříbrným svi- tem měsíčním. V hlavě mu hučelo. Víděl všu- de hromady trupů dosud nepohřbených. Byli tu i ranění. Nevyhýbal se jim. Cosi ho to táhlo k nim. Šlapal po nich, a když bolestně sténali zdálo se mu to býti směšné a šlapal ještě zu- řivěji. Jakoby chtěl slyšeti jejich steny i klet- by. Chroptěli mu pod nohama, svíjeli se a on se smál. Noha se mu zabořila do něčeho měk kého. Klopýtl a upadl. Vstal opět a ohlédl se Viděl trup, ležící na zádech a bledý, známý obličej. Sehnul se a poznal Todora. Měl rozpá raný život. Vnitřnosti vyhřezly. Jedno střev opletlo se mu kolem boty. Kosta se zasmál: — Zabílo ho to. Střeva mu vylezla, psevi Pak mu napadlo — Má-li také srdce? I ruce zabořily se do vychladlého nitra vyškubly srdce. Vstal. Noc byla tichá, nebe čisté, měsíc svítil. Jeho ruce křečovitě svíraly srdce. Smál se a mačkal je. Prohýbalo se pod jeho prsty.
#9 alto_textblock #9
— Donesu je Vesl. Plivl na ně. — Mé nechtěla: donesu jí Todorovo. Smál se a tančil po trupu Todorově. Sly- šel, jak chřestí lámající se žebra a smál se volal na blížící se sanitáře, již se bázlivě za- stavovali a udiveni dívali se na Kostu, jenz tančil po bezvládném, znetvořeném trupu. Šílenecl
#10 alto_textblock #10
Přenesli Kostu do ambulance. Byl opět v bezvědomi. Lékař jen zběžně pohlédl na něj, ohmatal oteklou levou ruku a ve spěchu napsal: — Paralysa mozku. Rána žádná, pouze na levé ruce malé škrábnutí. Silná otrava krve. Beznadějné. Ještě téhož dne Kosta zemřel. Svijel se ve hrozných bolestech a v horečce volal na sanítáře: — To srdce dejte Vesi. Není mé, Vesíje dejte. Je to srdce Todorovol
#11 alto_textblock #11
rádi.
#12 alto_textblock #12
nicl
#13 alto_textblock #13
V kapse kabátu nalezli k nepozzání roz- mačkané lidské srdce. Vhodili je do hrobu na trup Kostův a zaházeli hlinou. A poněvadž měli plné ruce práce, brzy na událost zapo- maněli. Řekli si: Blázen nějaký, sešílel hrůzou a vyškubl srdce některému mrtvému. A na Vesu si vůbec nevzpomněli. Kdež pak — ve válcel
#14 alto_textblock #14
Koťátko.
#15 alto_textblock #15
Unavení osmihodinným pochodem, přišli vojáci na večer do malé, opuštěné vesničky Karakizli. Šikovatel Gajdanov, jenž vedl četu, roze- stavil kolem vesnice stráže a ostatním vojá- kům dovolil, aby si našli noclehy i večeří. Vesnice byla na polo vypálená, ale stálo tu ještě několik chatrčí nepoškozených i obydle- ných. Gajdanov zamířil k jednomu nízkému domku, skrytému mezi mandlovníky i moru- šemi. U ohniska v začazené jizbě seděl bělo- vlasý stařec a vařil si kávu. Malé kofátk pohrávalo si v koutku s provázkem, jenž se houpal zavěšený na hřebiku. Kofátko zachy- covalo konec provázku pracičkami a vyska- kovalo, kdykoliv se vymrštil do výše. Gajdanov bez pozdravu sedl těžce na níz kou, dřevěnou stoličku. Byl k smrti vysílen Prodělal šťastně všechny boje od Lozengradu po Čorlu. Jeho četa táhla vždy v čele před- voje zároveň s dobrovolníky a z boje nevy- cházela. Už si ani nepamatoval, kolikrát se bil. Vojácí mu říkali „nezranitelný“ a měli ho Seděl Gajdanov a díval se mičky na ko- ťátko. Stařec si ho nevšímal. Nalil si kávu do šálku a srkal kleče dále před ohniskem Koťátko si hrálo stále ještě s provázkem Gajdanov se zamyslil. Připomnělo mu jaksi domov. Mimoděk vzpomněl na poslední den před mobilisací. Seděl tehdy také tak veče v začazené kuchyni. Žena chystala večeři maličký, čtyřletý Sáša hrál si s malým ko- ťátkem. Bylo mu tak přijemně, tak lehce tehdy. Sáša se vesele smál, žena se smála i koťátko se smálo. A najednou zazněl po- plašně zvon na kosteliku. Mobilisace! Válka Druhého dne už odjížděl k svému pluku do Ruščuku. Žena a malý Sáša plakali. I jemu draly se slzy do očí. To koťátko připomnělo mu poslední ve- čer doma ztrávený. Přitáhl je k sobě a hladil těžkou rukou. Předlo a lísalo se k němu. Bylo vyhublé a mělo nemocné oči. Jejich koťátko bylo silné a zdravé; Sáša se o ně staral. Gajdanov se opět zamyslil. Žena, Sáša. domov. Co dělají? Vzpomínají-li na něj, na tátu? Je večer, na krbu plápolá oheň, v ko- tliku vře voda. Sáša hraje si s koťátkem. Ko- tátko skáče po něm a Sáša se směje. Au stolu sedí ona — žena jeho, matka Sášina Sedí a nesměje se. Už dávno nemá zpráv z bojiště! Vrátí-li se on? Uvidí-li ho ještě? Kofátko seskočilo šikovateli s klína. Ga- danov si toho ani nevšíml. Unavená hlava kle- sala na stůl, oči se zavíraly: už se dávno řádně nevyspal. V pokojíku bylo ticho. Jen oheň vesele praskal. Bylo ticho i venku. Vojácí ubytoval se, jak kdo, a večeřeli nebo chystali se k spánku. Někteří se divili, že se šíkovatel od- dělil od nich. Jindy zároveň s nimi jedl, zá roveň i spal. — Nebyl jaksi v náladě dnes. — Snad nemá z domu žádných zpráv. — Ale nechte ho. Utahal se člověk chce sí jednou řádně odpočinout. Je to vždy cky lepší, když je sám, nikdo ho nevyrušuje Uděláte i vy líp, když necháte mluvení a na- táhnete se na podlahuí A ospalý desátník prostřel si na podlah plášť a lehl. Vešel ještě jeden voják. — Šikovatel je tam v tom domku hne naproti. Sedí u stolu a bezpochyby dřímá. — No, dobře, dobře. Lehni si i ty už jed nou a spi. Kdož ví, kdy se k tomu opět do stanemel Vojáci umlkli a lehli si na podlahu vedle desátníka. Ztichla celá ves. I v ostatních do- mech usnuli. Jen stráže bděly.
#16 alto_textblock #16
Kotátko vřísklo. Šikovatel se probudil Vyskočil a tasil šavli. Před ním stál staře s dlouhým nožem v ruce. Oči mu svítily, ruk se třásla. Gajdanov mávl těžce šavlí a stařec svalil se s rozpoltěnou hlavou. V koutku malé koťátko olizovalo si ustra- šeně ocásek. šikovatel vzal je na ruku. — Bolí? Moc tě šlápl? Nu — nic — Hladil je, dýchal na ně a koťátko zapo- mnělo na bolest: předlo a lísalo se opět k němu. V krbu shasínalo. Na podlaze válel se trup starcův a z rozsekané lebky vytéka mozek. „Už nebolí, maličké? Máš hlad? Máme my doma takové malé koťátko. Sáša si s nim hraje. Chceš? Přivezu tě domů a Saša seo tebe postará. Chceš? šikovatel vyňal z torby kus chleba a dal kofátku. Bylo spokojené a lhostejně se ohlí želo po mrtvém starcí. V krbu shaslo.
#17 alto_textblock #17
čís. 486.h. 19*/13 Všechny dopisy, šachové rubriky se týkající, buďtež adresovány: Redakce „Nár. Listů“, Praha-II. Marlanská ulice, s poznámkou: „Šachy“,
#18 alto_textblock #18
Úloha čís. 939. P. Josef Cumpe. Týn n. VIt. (Originál.)
#19 alto_textblock #19
Úloha čís. 940. Dr. Zdeněk Mach, Praha. (Sport a hry 1913.)
#20 alto_textblock #20
V TERSTU
#21 alto_textblock #21
Pro cestu n doporučuje so vřele
#22 alto_textblock #22
z-3197
#23 alto_textblock #23
HOTEL BALKÁN
#24 alto_textblock #24
Omnibus u každého vlaku! VELIKÁ Vy- HODA! Všichni P. T. úřadníci veškerých odvětví mají nárok na 20/% slevu ze stáva- jících cen pokojů věetně do 15. června 1913.
#25 alto_textblock #25
Mat ve 3 tazíc
#26 alto_textblock #26
LAKY, SMALTY, BARVY, FERMEŽ
#27 alto_textblock #27
„OREBON
#28 alto_textblock #28
Španělská hra. Hrána dne 24. března v matchi §. kl. Dobruský s Berliner Schachgesellschaft v Berlíně. Bílý: K. Moll. Černý: L. Prokeš. 1. e2—e4 e7—e5 13. Kg1—g2“ Dd8—g5 2. Jg1—f3 Jb8 —c6 14. d3—d41 17—f5l 3. Sf1—b5 a7— a0. 15. e4—e5 15xg4 4. Sb5xc d7xct 16. h3xg4 Sd6—e7 5. 0—0 Sc8— g4i 17. Víl—hi 87—g6 6. h2—h3 Sa4xl3 18. Dí3—b3+ Kg8—g7 7.Ddixl3 St8—d6 19. 12—13 h7—h5 8. d2— d3 Jg8—e7 20. Kg2—f2 h5xg4 9. Jb1—c3 0—o 21. 13xg4 14— f 10. 82—43 Je7—g6 22. Val2g1“ Dg5—2 11. Jc3—e2 Jg6—f4 bílý vzdal, 12. Sc1xi4 e5x0i4 1 Také 17—f6 hrává se tu velmi často. 2 Černý zamýšlí po rochádě hráti brzo f7—f5 avyvinuje proto střelce na dó, aby měl pole en pro jezdce * Zamezuje f7—15, ne však na dlouho. *Aby předešel tahu Jg6—14 a event. pře- vedl sám jezdce přes g3 na 15. * Přecel * Pěšce f4 ovšem nelze hned bráti pro Dd8—f6 bílý tahem v textu připravuje jeho vzetí v příštím tahu, což však rozhodně je chybné. Měl bráti d3—d4, aby po g7—45, e4—e5, Sd6—c7 tahem h3—h4 vynutil otevření linie h pro útok na krále. 7 Nyní jest tento tah chybný, neboť dává čer- nému čas k F7—45, lepší bylo h3—h4, Dg5xch4. Je2xf4 Také h7—h5 vedlo k výhře, černý však tak vážné partii nechtěl nic riskovati. Mohlo ná- sledovati: e5xdé, h5Xg4. Dí3—b3—, Ví8—f Kg2—41 (neb Jg3), f4—13. Je2—43 (Kg2— gí). Dg5—h4 atd. * Také Kg2—43, ač lepší než tah učiněný, ji nestačí. 19 Nebo Db3xb7, h5xg4, Db7Xc6, Ví8—h8 (ovšem ne g4X13) s hrozbou Vh8—h3 atd. t Je již lhostejno, co bílý hraje, partii již nezachrání. u Po ústupu jezdce je bílý v několika ta- zích mat.
#29 alto_textblock #29
ZNAČKÁ
#30 alto_textblock #30
Z.2rs4
#31 alto_textblock #31
jsou nejlepší.
#32 alto_textblock #32
Továrna Mor. Šumberk
#33 alto_textblock #33
Z-2059
#34 alto_textblock #34
Právě vyšlo!
#35 alto_textblock #35
Národnostní
#36 alto_textblock #36
otázka v Uhrách.
#37 alto_textblock #37
Napsal Scotus Viator.
#38 alto_textblock #38
Z anglického přeložil Josei Úlehla. Cena K 8.50, váz. v celoplátěné vazbě 11 K Anglický učenec vypisuje národnostní poměry v Úhrách a dle vlastních zkušeností dojímavě líčí pronásledování Slováků a maďarské suro- vosti na nich páchané. Maďarská vláda vypo- věděla za to autora z Uher a českému překladu odňala poštovní dopravu.
#39 alto_textblock #39
Dojmy od moře.
#40 alto_textblock #40
Zprávy šachové: Velikonoční zápasy Šachovního klubu Dobruský s Berliner Schachgesellschaft skon- čily, jak jsme již stručně oznámili, těsnou poráž- kou českého teamu v poměru 161/2 : 151/%. Přiná- šíme dnes zatím přehled obou matchů, podrobno- sti ponecháváme pro přiští rubriku. Zápas prvého dne, kdy členové klubu Dobruský měli bilé ka- meny, skončil po napínavém průběhu malou pře- vahou Berlínských 81/2 : 74/4: druhý zápas, v němž Berlínští měli bilé, skončil nerozhodně 8 : 8. Šachovní klub Bertiner Sch ach- »Dobruskýe. gesellschaft. Mitovský 1 0 Janovski Kornia O 1/4 Pahl K. Treybal 14 /4 Post Kautský 1 Dr. Lewitt Choděra 14 Salinger 1 Schlage 1/4 E. Coha 0 Gregory 1 Moll 1 Rotensteln 1/4 W. Cohn O Baue O 1 D. Schulz O Ahues O Jakobovi Wiegand
#41 alto_textblock #41
Zápisky lodního lékaře. Napsal H. Bezděk
#42 alto_textblock #42
Cena 3 K. poštou K 3.20.
#43 alto_textblock #43
Od téhož autora dříve vyšly
#44 alto_textblock #44
Drobné příběhy.
#45 alto_textblock #45
Cena 2 K, poštou K 210.
#46 alto_textblock #46
Pápení.
#47 alto_textblock #47
Napsal Ot. Bystřina. Cena 3 K. poštou K 3.20.
#48 alto_textblock #48
1000
#49 alto_textblock #49
Pokorný Důras Proke Dr. Kvičala sl. Žukovský Opočenský Kruliš-Randa Židlický Schcinost
#50 alto_textblock #50
francouzských vět
#51 alto_textblock #51
F. Treybal
#52 alto_textblock #52
pro první potřebu. Sepsal Fr. Vymazal. Cena 1 K, poštou K 1.10
#53 alto_textblock #53
Šipek
#54 alto_textblock #54
Praktické učetnictví
#55 alto_textblock #55
pro stavitele a příbuzné živnosti. Postup účetních pohledávek v obchodech a pe- něžních ústavech. 31207- Sepsal a sestavil A. Lefner. Cena vázaného výtisku K 3.20, pošťou K 3.40
#56 alto_textblock #56
15%
#57 alto_textblock #57
V úterý byl sehrán ještě bleskový turnaj Praha—Berlín: (s každé strany 8 hráčů, hráll pouze Pražáci s Berlíňáky, mezi sebou se neut- kali), který skončil vítězstvím Prahy v poměru 36 : 23. Ze šesti cen Dobrusáci dobyli 5 (l. Fr. Trevbal, II. Židlický. III.—IV. Scheinost a Pohl. V. Mitovský, VI. Opočenský). O výsledku kon- sultační partie, sehrané ve středu mezi Důrasem Scheinostem a Sovou s jedné a E. Cohnem se spojenci s druhé strany nedošla nás do uzávěrky rubriky zpráva. Police nad Met. Odvetný match hronovského šach, kroužku s šachovým kroužkem v Polici nad Met, konal se dne 25. března a skončil vítězstvím š. K. Police v poměru 81/2 : 31/4. Také tento zá- pas byl sledován četnými diváky. Praha. V soutěži o memoriál dra. Jan Dobruského bude nyní po velikonoční pře- stávce opět pokračováno. Pevně stanoveny za- tím tyto termíny: Š. kl. Dobruský B-team proti Šach. klubu Smíchov ve středu dne 2. dubnao půl 8. hod. večerní v kavárně Louvre, Šach. klub Smíchov proti šach. kl. Vyšehrad dne 13. dubn v 9 hod. dopol. v kavárně Národního domu n Smíchově a Děl. kl. šach. Praha proti Šach. kl. Dobruský B-team dne 8. dubna v 8 hodin večer v kavárně Akademické. Terminy matchů: Děln kl. šachistů Smíchov—Děln. kl. šach. Praha, Vršo- vice—Děl. kl. šach. Smíchov a Šach. klub Vyše- hrad—Šach. kl. Dobruský A-team nebyly dosu pevně smluveny; poslední bude asi sehrán v so- botu dne 5. dubna v 5 hodin večer
#58 alto_textblock #58
Vydal A. PÍŠA, knihkupec BRNO, Rudolfská ulice čís. ll.
#59 alto_textblock #59
Lze též dostati ve všech knihkupectvích
#60 alto_textblock #60
Sokolský
#61 alto_textblock #61
krém!
#62 alto_textblock #62
Český bezvadný a dokonalý výrobek
#63 alto_textblock #63
na cídění obuvi. Udržuje kůži mékkou, jemnou pružnou a trvanlivou. Nešpiní šat, nepropouští vlhko. — Výrobci: Beneš a Lakomý. Brno. je pravý jen se soko- Sokolský krém tem ptákomt 30847 Krémy nabízené bez jména výrobce - nejsou české
#64 alto_textblock #64
VILA ABBRZIA, JUSTI MIRAN HOSTIHSKÉ POKOJE. VYHLÍDKA NA MOŘE. ADRESA. MARIE DUŠKOVÁ, ABBAZIA, so
#65 alto_textblock #65
I. Interview.
#66 alto_textblock #66
Novinářský zpravodaj: Proč nosíte pouze kau- čukový podpatek „Palma“ie
#67 alto_textblock #67
Umělky ně:
#68 alto_textblock #68
Ten podpatek nosím ráda proto každý dnes jej žádá na divadle jako v sněhu „Palma“ dává nožce ně hutt
#69 alto_textblock #69
2202s
#70 alto_textblock #70
) Vvslov: Ljare.
#71 alto_textblock #71
) píšťala dřeváná. " masktá polevk
#72 alto_textblock #72
Mat ve 4 tae