ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 3bd236e0-71f9-11dc-a2d2-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 31
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXIV.
#2 alto_textblock #2
V Praze, ve středu dne 28. prosince 1904.
#3 alto_textblock #3
Číslo 358.
#4 alto_textblock #4
Na ranní a odpol. Hist, předplání se v Praze v admínistrani na měsíe . . . . .. na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvojí čonášken na mě síe za čivrt leta . . . . 7 K 50h ve alislkách: 2 K 90 Ba něsíe . . P'oštou: na čtvrt leta . . . . 9 K 60 s dvojí zásílkot měsí na čtvrt leta . . . 1 K eon
#5 alto_textblock #5
Jl
#6 alto_textblock #6
p
#7 alto_textblock #7
V drobném prodejit ranní číalo o sobě . . . za . . nazh ožpoladní Ve filialkách na venkověi ranní číalo. . . . . . . odpolední . . . . . . . . Bh Inseráty plstí se hotově napře Přečplacení a ieserty přijímá admisi- strace v Marinnské ulici č. 3. Tam nacházají se tál redakne tiskárna a expedlce „Nárudnich Lista“ Rukoplny se novracsjl.
#8 alto_textblock #8
Onešní číslo pro Prahu Je o 10 stranácb.
#9 alto_textblock #9
Válka.
#10 alto_textblock #10
L. Z Petrohradu, 27. prosince. V 8 hod 38 minut večer. (Původní telegram zvláštního zpravodaje »Národních Listů«.) Ve shro- máždění moskevského zemstva po přečtení carského úkazu a úřadníko komuniqué, dnes vydaného, žádal pre- sident jeho, prine Trnbeckij, aby směl telegrafovati do Petrohradu, že shromáždění jest příliš vzrušeno že přeje si uzavření porad, anoť shle- dává nemožným nyní pracovati. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.)
#11 alto_textblock #11
Odchod Körbrův nebo rozpu- štění říšské rady vídeňské?
#12 alto_textblock #12
V prvních pěti minutách po známém hlaso vání v rozpočtovém výboru parlamentu víden ského dr. Körber, nemoha opanovati vnitřn vzrušení své, opověděl odvetu svou, že co nej dříve stane se rozhodnutí v nejdůležitější otázce vnitřní politiky, vše ostatní, co se stalo, že jes věcí zcela vedlejší. O těchto slovech jeho roz- předly se úvahy ve všech časopisech a jedno- myslný výsledek těchto úvah, pro dra. Körbra buď příznivých neb nepříznivých, zněl, že ne- zbývá, než buď aby odstoupila nynější vláda ví deňská, aneb aby byl rozpuštěn parlament. Poněvadž pak ministerský předseda prorokoval rozhodnutí pro nejbližší dobu, napjal obeenou zvědavost k posledním dnům tohoto roku. Nej prve se myslilo, že ke dni 28. t. m., ještě na den nebo na dva dni bude svolán parlament, jakst k poslednímu pokusu. Nestalo se tak. Do konce roku 1904 zbývají už jen čtyři dni. To jest vy měřená lhůta pro tak zvané státní nezbytnosti. které mají býti vyřizovány buď ústavně aneb ne- ústavně, když to jinak nejde, ale které konečně vyřízeny býti musejí. Mezi nimi jest v první řade státní rozpočet na příští rok. K vůli němu nyní už beze vší pochyby bude do státního „brejglu“ vložen válec s melodií paragrafu čtrnáctého. Ten vykoná zase svou, už několikrát osvědčenou po vinnost. Však mezi státními nezbytnostmi stoji v první řadě a už na šestý rok také národo hospodářské nové vyrovnání s Uherskem. V tom- to směru paragraf čtrnáctý ústavy prosincové z r. 1867 posud nebyl připoután na skřipec a eezí noieddanějšími přívrženci absolutismu není nedostatek pochybovačův, bylo-li by této monarchii zdrávo, kdyby nové vyrovnání mezi oběma polovinami říše bylo provedeno na zá- kladě paragrafu, o jehožto právní moci ústava uherská pranic neví. A přece už svrchovaný čas, aby konečně se hnulo ku předu i novým vyrov- náním rakousko-uherským. Tu pan dr. Körber stojí před úkolem, jenž patrně mu působí ne- malé rozpaky. Situace, v níž jmenované vyrov- nání se octlo, jest koncem roku 1904 s obou stran velice obtížná a zhatěná. Prorokovaloť se že ke dni 28. prosinci, tedy k dnešku, sejde se i parlament uherský, aby předně povolil hr Tiszovi rozpočet na několik měsíců roku přištího a za druhé, aby učinil nějaké opatření, jímž by váznoucí jednání o novou národohospodářskou dohodu se západní polovicí této říše bylo na- vázáno a na půdě uherské ústavy dále udržo- váno. Tím časem není ani slechu, že parlamen uherský do nejbližší soboty by se sešel; na opak oznamuje se, že bude svolán až po Novém
#13 alto_textblock #13
roce, tak že rok 1904 pro jednání o nových úmluvách hospodářských mezi Vídní a Pešt dle všeho už je ztracen. Za takových svízelných poměrův nebylo by divu, kdyby pana dra. Kör- bra náhle opouštěla dobrá nálada, v níž s roz- po čtovým výborem říšské rady vídeňské byl se rozešel. Z nejbližšího okolí jeho už včera roz- letěly se zprávy a stihly i de Prahy, že minister- ský předseda dnes podá žádost za propuštění celého ministerstva svého. Tato novina dochá- zela víry, jsouc podporována zprávou, že panovník zkrátil lhůtu svého pobytu v rodinném kruhu na Walsee a že již pozejtří se vrátí do Vídně. Uvažuje se, že tento návrat panovníkův do sídelního města, mimo prvotní program, jes v nejtěsnějším spojení s krisí ministerskou. Bývá obyčejem, že listy vládní popírají samu možnost blížícího se odchodu některého ministra z úřadu se vší houževnatosti potud, po- kud propuštění jeho není ohlášeno ve „Wiener Ztgu.“ Proto není se diviti, že v týchž listech v- vrací se všechny zprávy, jakoby pan dr. Körber buď sám, anebo se svými kollegy již pomýšlel na odchod ze své úřadovny. Pro posouzení si- tuace, v níž se nalezá na samém sklonku r. 1904, postačí, že odchod jeho z předsed- nictví vládního právě v těchto dnech vážněji se bere do rozpočtu i v těch kruzích, které po pět let mu sloužily s nejvěrnější vytrvalostí. Sama „Neue Freie Presse“ na Boží hod vánoční uve- řejnila článek, zaslaný prý ji vynikajícím vůd- cem německé strany lidové a jednající o politi- ckých poměrech, které v Rakousku nastaly po hlasování v rozpočtovém výboru parlamentu cis- lajtanského. Vynikající vůdce lidové strany ně- mecké plnou měrou potvrzuje náš výrok, že pan dr. Körber vůbec si nepřeje, aby parlament se dostal opět k nějaké dělnosti, ba že dělá všecko, aby tuto jeho dělnost učinil nemožnou a kdyby se objevila, aby ji ihned zmařil. Jakožto důvody pro tento svůj výrok, jenž pro dra. Körbra jest nejtěžší obžalobou se strany naskrze přátelské mluvčí lidové strany německé, „Neue Freie Presse“, uvádí předně jeho jednání v rozpočto- vém výboru a za druhé fakt, že dr. Körber schválně už po delší čas svolává parlament do Vídně, vždy v takovou dobu, kdy delší jeho za- sodání už napřed jest vyloučeno, tak že k žádné větší a plodné práci ani dostati se nomůže. Mimo tyto výčitky, odůvodněné nepopíratelnými udá- lestmi, vůdce německé strany lidové také již mluví o odchodu dra. Körbra z úřadu ministor- ského jako o něčem, o čemž té chvíle lze mluvit a připojuje toliko poznámku, že není možno v tom okamžení s určitostí říci, jak dlouho ministerstvo Körbrovo ještě zůstane při vládním veslu. Ještě před čtvrt rokem, zvláště pak po jednání, jakéhož dr. Körber se opováži vůči sněmu království českého, všeliká pochyb- nost, že by kdy mohl přestat být náčelníkem ví- deňské vlády, v kruzích, za něž mluví „Neue Fr. Presse“, byla naprosto nepřípustná. Tvrdilo se v ní se zvláštní okázalostí, že dr. Körber jest jakožto náčelník ministerstva pro Rakousko nezbytný a nenahraditelný. Dnes již tento článek víry v německém katechismu bledne, místo něho věří se však v možnost, že dr. Körber ministrem vídeňským být přestane. Ba, v kruzích těchto věřícíchví se již i to, kdo ho nahradí. Budeť prý to zase jen jiné ministerstvo úřad nické, které ve Vídni vystřídá vládu Körbrovu. Tak hluboko sahá rána, zasazená ministrem Körbrem ústavnímu životu rakouskému v zá- sadé pravé ústavnosti, že dle výroku nejvěrněj- ších jeho přátel někdejších ani po něm nena- stal by ve vnitřní politice rakouské obrat a ná-
#14 alto_textblock #14
vrat k pravým řádům parlamentním, Hle nichž vláda má býti sestavena ze členův, náležejících k většině zastupitelsíva říšského. Nové mini- sterstvo úřadnické, jež by přišlo po Körbrovi, zajisté bylo by vhod oněm stranám národním politickým, kteréž ze zřízení a trvání vlády Kör- brovy jedině měly užitek a výhody všeliké. Tyto strany, vidouce již blizkou možnost, že dr. Körber s předsednictvím v ministerstvě se roz- loučí, přejí si pokračování jeho soustavy vládní ibez jeho osoby. Kdy osoba jeho konečně zmizí s politického obzoru vnitrorakouského, závisí prý jedině na mocných činitelích, kteři stojí nad ním. Však věc dosti zajímavá: O těchto mocných činitelích, jedině rozhodujících o dalším osudu páně Körbrově, vůdce německé strany lidov v „Neue Freie Presse“ vykládá, že ani oni vlastně nevědí, co pan dr. Körbe chce, ale že pokládají jeho setrvání v úřadě za nutno, poněvadž prý v první řadě jim jde o to, aby bylo skoncováno národohospodářské vyrovnání s Uherskem a poněvadž se zdá býti chytřejší, aby v činnosti nynější vlády Körbrovy timto směrem dále se pokračovalo, než aby vy- jednávání s novou vládou vídeňskou musilo za- číti znova. Dle úsudku německého lidovce jest tedy vyrovnání s Uherskem té chvíle jediný orientační bod pro posouzení situace, v níž pan dr. Körber se nalezá. Patrně nestalo se na mí- stech nejvyšších do té chvíle rozhodnutí, dopo- ručuje-li se užiti v otázce nového vyrovnání ra- kousko-uherského téhož paragrafu čtrnáctého. jenž ve vnitřní politice rakouské sice koná ve- liké zázraky, ale vzhledem k ústavě uherské by mohl selbati. V této otázce ani hr. Štěpán Tisza při nejlepší vůli své nemůže dáti té chvíle určité odpovědi.
#15 alto_textblock #15
Z moderní Anglie.
#16 alto_textblock #16
VII.
#17 alto_textblock #17
(Parlament.) Snad nejkrásnějším obrazem londýnským je pohled z Temže k Westminster Bridge Parlamentu, když z mlh vynořuje se jako palác fantastický nesmírně průčelí budovy se štihlou věží »eloek-touer«, připomínající ladnost italské campanile, st umočenou rázně anglickou gotikou a s massivní, slavnostní věží Victoria tower, nebo když u barevném přísvitu jednoho z těch západů nad londýnským »poolem«, v nichž vroubí se mlhavý výpar řeky, těžký, dýmový výdech lomozného města s tichým vyjasněním oranžové a fialové oblohy — Turner pinzit — zjevuje se průčelí Parlamentu v plné nádheř své splendidní gotiky, tak jemně rozčleněné šthlým nervovím sloupů a zahrocených výběžko nad střechami. Dojem krajinářský je velkolepý, nezapo- menutelný v těch barvách a světlech Londýna a Temže, ať již se soudí co koliv o architektuře a bohatosti stylu. Okolí Parlamentu z jedné strany je malebné a efektní. Kdybychom při- pluli do Londýna parníkem a vjeli do jeho přístavu tak rušného, pestrého, obrovského, měli bychom uprostřed toho největšího skladiště světa též vznešený dojem velikosti a moci Anglie při spatření Parlamentu na přehu. Takový je vjezd do Benátek od moře. Byl by to úchvat- nější vstup nežli ve špíně a hluku nádraží Victoria, podobného obrovské kulně. Kolem Parlamentu žene se jeden z hlavních proudů neklidného a spěšného života londýnského. Na velké křižovatce mezi St. George Street, Victoria Street, Whitehallu a mostu westminsterského kypí jeden z nejprudších vírů města.
#18 alto_textblock #18
Elegantní Victoria Street, ulice bankovníeh a velkoobchodních paláců sbíhá se s Whitehal- lem, kde sídli nejvyšší úřadové Velké Britanie i s demokratickou veselou čilosti mostu West- minsterského. Krásné a památné středisko Lon- dýna. Na jedné straně tichá a velebná sláva opatství Westminsterského a na druhé straně majestátní Parlament . . . A hned vedle na nároží Parliament Streetu čpící a čmoudící krá- mek a kamínka pouličního prodavače smažených ryb a podezřelých ustřic. Když jsem se ubíral do Parlamentu v ná ladě povznešené — do kterého jiného parla- mentu bylo by možno jíti v takové náladě ? — neopomenul jsem se na Parliament Squaru po- kloniti sochám pěti státníků, kteří utvořili ny- nější velikost Anglie a z nichž někteří jako Robert Peel byli muží geniálními a jiní muž originálními jako ten ctižádostivý dandy Beacons- field a druzí: lord Palmerston, lord Derby George Canning byli tak znamenitými a moudrými muži, že by to v Rakousku nikdy nepřivedl na ministry. Učinil jsem mimovolný a marný poku vniknouti do Parlamentu bránou vedouci do sln pro komise. Ochotný a monumentálně zavalitý policeman upozornil mne na bránu Štěpánskou, vedoucí do House of commons (dolní sně- movna). Nebudu líčit budovu Parlamentu, bylo by to nudné — a pak ji ani dobře neznám. Jak- mile jsem do ni vkročil, ztratila pro mne pů- vab, který zevně vyvolala její silhueta, mohutně pitoreskní a měl jsem smysl jen pro život, osoby a děj vnitřku. Dekorace byla vedlejší Jen jsem vrhl trochu roztržitý pohled do obro- vitého Westminster Hallu s překrásnou dřevěnou klenbou. Jakýsi puritánský, přísný chlad vane z t ohromné prostory, podobající se vyklizené kathe- drále. Jaké to jeviště tragedil, královských tra- gedií! Zde odsoudili Karla I. a Karla Stuarta a odsud vyšel jako lord Protektor drsný, zamra- čený Cromwell, oděný v purpuru, zde nejvyšš soud rozhodoval o osudu Sira Thomasa Moora. Warren Hastingse a jiných velmožů, známýeh z historie a svédomitě zaznamenaných v »Bae- deckru«, Joanu i Ward-Lockovi. Po nastolen krále pod osmisetletou dřevěnou klenbou West- mister Hallu pořádá se velký korunovační ban- ket, při němž jako při mnohých podobných veřejných událostech oficiálních spojuje se an- glická volnost s nejupjatější španělskou etiketou a nejtheatralnější ceremoniálností staré Francie Ve vestibulu a kuloarech parlamentu bylo hlučno a živo. Obvy klá tvárnost podobných míst Unuděně, mrzutě neb skroušeně čekající návštěv- nici. Přebíhající sluhové, posličkové, úřadníci Dámy, sedící na lavicích, zastřené závoji aší řící pronikavý dech parfumu. Muží velice ele- gantní i velmi ošumělí. Poslanci přicházejí, leda- byle, s rukama v kapsách, bodře a protektorsky. s pravici napřaženou k vlidnému shakehandu. nebo důležitě, upjati a vážní. Tak zajímavý shon, že nemám ani času prohližeti jakési freský historicko-náboženské, ostatně velmi akademické. Vzpomínám si, že kdesi jsem též zahlédl sochý Burka, Foxe, Johna Russella a Gladstona aji ných politických velikánů anglických. Vlasť Foxova, Cobdenova a Gladstonova udržela ještě prestiž, moc a slávu parlamentu. Přirozeno v zemi nejsvobodomyslnější, nejkon- stitučnější, kde vládne vůle národa v paláci velkolepějším nežli je králův Buckingham Palace- Parlament anglický není jen maskou konstituce, jako u nás, ani bursou hazardních a krko-
#19 alto_textblock #19
lomných spekulací politických jako Palác Bour- bonský. V Anglii nevládnou suverenně byrokrati ani dvorské camarilly pod maskou konstitucea již dávno v londýnském Parlamentu jsou za- bedněny dvéře, jimiž posílala vláda své vojáky. aby krotili neb i zatýkali příliš odbojné, či jak se nyní řiká obstrukční poslance. Anglický par- lament zachoval si nejen svou moc, též svou duševní a mravní superioritu. Je to shromáždění gentlemanů, kteří dovedou vyměňovati nejkraj- nější názory a vášnivě polemisovat, ale formou inteligentů a dobře vychovaných lidí. Nadávky z krčem a zpustlé rvačky sem se dosud ne- vedraly. Anglický parlament v tomto ohledu stojí nad rakouským tak vysoko, jako nějaký klub gentlemanů v Pall Mall nad vulgární pivnicí. Plukovník sir Howard Vincenti, vynikající člen strany liberálních unionistů, jejž jsem po- znal v saloně dámy stejně duchaplné a vzdě- lané jako roztomilé, byl mým velmi ochotným průvodcem v Parlamentě. Sympatický, energický muž štihlé, dosud svižné postavy a tváře jemné. připomínající spíše umělce neb učence nežl bývalého vojáka. Byl velmi horlivým agitátorem pro nynější přátelskou dohodu s Francií. P návštěvě anglických poslanců v Paříži byl jedním z hlavních mluvčích. Vysvětlil mi některé zvláštnosti parlamentu, o němž vydal malého průvodce pod titulem »How we are governed« (Jak se u nás vládne) a zavedl mne na galerii cizinců. »Náš parlament má sice největší budovu,« pravil Sir Howard Vincent, »ale sněmovní sln je malá, stísněná. Představte si, že je v ní jen asi 430 sedadel a členů dolní sněmovny je 669. A na galerii je též těžko dostat se. Není tam více místa než pro 130 osob, což je velmi málo pro 38 millionů obyvatelů Velké Britanie pro 350 millionů ostatních obyvatelů císařatví!e Zasedací síň je skutečně stísněná. Její čtverhrannost, bohatá ornamentace gotická, la- vice poslanců bez stolků, malá prostora upro- střed, před trůnem a stolem speakrovým a mezi oběma stranami se liší úplně od amfiteatrál- ních, rozložitých, světlých prostor parlamentů jiných. Poslanci sedí vedle sebe v lavicích jako školáci, nemají před sebou stolků s kupami tisko- pisů a knih, mezi nimiž jsou zákonníky, jízdní řády i pikantní romány. Poznámky si piší na kolenách a mají- při řeči své zapotřebí nějakých dokumentů, po- loží si js vedle sebe na lavici. Ministři a che- fové opposice, kteří sedí v první řadě lavic po pravici a levici speakra (předsedy), kladou při řeči své poznámky na stůl předsednický, n němž kromě zákonů a přesýpacích hodin leží zlaté žezlo speakrovo. Poslanci přicházejí, po- sedávají, ale nebaví se hlasitě. Mluví se- stlu- meně. Někteří sedí s klobouky na hlavách, jež sejmou jen, když povstanou nebo když jsou osloveni řečníkem či předsedou. Sál byl skoro plný a galerie rovněž. V zamřížovaných ložich seděly dámy. Byla zajímavá debata o záležito- stech koloniálních a o otázce východní. Mla- distvý lord Percy, podsekretář pro záležitosti zahraniční, odpovídal na interpellaci opposiční ve příčině Tibetu. Bez posuňku a beze všeho pathosu a vzrušení mluvil příjemným, jasným hlasem velmi obratně a klidně. Projevy souhlasu neb odporu zaznívaly na galerii stlumeně, byly pronášeny skoro polohlasitě a ospale. Pak mlu- vil vůdce liberálů Campbell-Bannermann rovněž klidně, umírněně, chladně. Mimo okamžiky vel- kých debat v anglickém parlamentu se mnoho neřeční. Vládne spíše tón konversační. Václav Hladík
#20 alto_textblock #20
FEUILLETON.
#21 alto_textblock #21
Z naší novodobé minulosti. Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servác Heller.
#22 alto_textblock #22
V době absolutismu.
#23 alto_textblock #23
XXVII
#24 alto_textblock #24
(Nezdar války nepřekvapil. — Jak s stal Gyulay vrchním velitelem. První a hlavní chyba rakouského ve dení. — Posměch z nezdaru. — Kempe novo jubileum. — Severní záře. — Ote vření novoměstského divadla. Italská válka z roku 1859 byla pro Ra- kousko naprostým fiaskem: ona značila doko- nalý nezdar jeho zbraní a plný neúspěch jeho strategů; však ona byla ještě něčím více zdreující porážkou jeho politiky na venek a jeho vládní soustavy uvnitř. Nie nebylo přirozenějšího a dějinně logičtějšího, než tato válečná pohroma; ona z myslících lidí u nás nikoho nepřekvapila a ona také nikoho z osvícených mužů ne- zarmoutila. Překvapeni byli jenom byrokraté vojenští hodnostáři, kteří v obmezené staro- rakouské pýše bezmyšlenkově soudili, že bude a musí býti Gyulayova výprava jenom pokra- čováním a dovršením vítězoslavného tažení mar- šálka Radeckého, přeblížejíce, že příšel jiný vojevůdce a — což nejvíce vážilo — že přibyl k Piemontu nový odpůrce: napoleonská F rancie. Co se týče nástupce maršálka Radeckého, soudilo se také v Praze, v zasvěcených kruzíeh a všude, kam slechy z těchto kruhů pronikaly. že učiněna volba nešťastná. Tvrdilo se sice, že maršálek Radecký sám hraběte Gyulaye z svého nástupce doporučil, ale nepřikládána tomu žádná váha, ba snad ani víra. Byloť pravdě podobno, neli zjevno, že Radecký Gyulaye doporučil za svého nástupce jenom jakožto gu vernéra v Lombardsku a Benátsku, neboť Gyu- lay byl v létech 1848 a 1849 guvernérem v Terstu a na illyrském, jakož i dalmatském pobřeží a zlskal si v této hodnosti důvěry starého maršálka i císaře; ale jakožto vojevůdce byl Gyulay veličinou zhiola neznámou, nebot
#25 alto_textblock #25
on neměl nikdy ani příležitosti, aby se v tom oboru, třebas jenom jakožto velitel nějakého malého oddilu osvědčil. Takový byl tedy duch v Rakousku: poněvadž byl Gyulay přísnýa řízný jakožto guvernér, uznán za nejlepšího kandidáta pro hodnost vrchního velitele armády ve válce. V armádních kruzích byli by v čele armády nejraději viděli polního zbrojmistra Hessa, o němž známo bylo, že byl původcem šťustných bitevních plánů z let 1848 a 1849, jež samými úspěchy věnčeny byly a Radeckému tolik slávy zjednaly. Ve Vídni soudili však,že věci dobře půjdou, když dostane Gyulay po- mocníky, kteří v létech 1848 a 1849 pod R- deckým a Hessem školu prodělali, a takž dal vrchnímu veliteli plukovníka Kuhna za náčel- níka generálního štábu a plukovníka Poscha- chera za generálního ubytovatele. Že tito zajist nadaní mužové nedovedli nahradit, co Gyu- layovi scházelo, ukázal celý průběh války. Nejvíce hned začátek. Rakousko překvapilo prudkým a příkrým přerušením diplomatického jednání nikoli sice Piemont, ale ovšem Francii a získalo tím nad oběma spojenci značnou vý hodu. Francouzské armádní sbory, jež pro ital skou výpravu byly určeny, byly — když ra kouské vojsko sardýnskou hranici překročilo ještě velmi neschůdnými Alpami a mořem o bojiště vzdáleny a takž měli Rakušané skoro dvojnásobnou přesilu. Rakouské vedení mohl bezpečně počítati, že uplyne 14 dní, ne-li tri neděle, než francouzské vojsko s to bude sar- dýnské armádě vydatně ku pomoci přispěti vědělo tedy zcela přesně, kdy a kam plnou si- lou vrhnouti se má, aby výhodu své počátečné převahy v hotový, pevný zisk proměnilo a tím předem již si nahradilo, co později mu bud scházeti. Bylo totiž obecně zjevno, že se pomě sil docela obrátí a že rakouská armáda proti téměř dvojnásobné přesile se ocíti, jakmile oba odpůrci se srazí. Bylo tedy okolnostmi zcela jasně předepsáno, že se musí času využiti tak, aby nabytým ziskem nahrazeno bylo, čeho po- zději na síle se bude nedostávat. Proto bylo pochopitelno, proč Rakousko své odpůrce po- dáním ultimata překvapilo, ale proto bylo po- zději tím méně pochopitelno, ba zůstalo téměř hádankou, proč rakouské vedení výhody času
#26 alto_textblock #26
a výhody značné počátečné přesily náležitě vlastně vůbec nevyužilo. Dne 29. dubna překročilo rakouské vojsko řeku Tesin. Nepřítel nestavěl se nikde na odpor a přece urazili Rakušaně za 4 dni jenom míle cesty. Pak postupovalo se více nebo měně zvolna dále až do 17. května, kteréhož dne u Montebella první srážka se stala, jež rakou- skému postupu vůbec konec učinila. Pak nadešel začátek konce . .. Ještě nebyla válka nikterak rozhodnuta a Pražané zpívali již — ovšem že jenom, když před policií bezpečnými se cítili — na vůdce rakouské armády posmě né písničky. Texty těchto písniček vytratily se mi docela z paměti, neboť nezdály se mi dosti cennými, abych si je zaznamenal. Vím jenom, že se jedna z nich zpívala jako známá píseň »Šelť jest jeden do Jičína, kupovati« atd. a že začínala veršíky: Šelť jest jeden od Milána bojovati, haha, bojovati; Piemont a město Turin dobývati, haha, dobývati . . . a že jiná, už docela vulgární odrhovačka začí- nala nechutnou apostrofou: »Pane Gyulay — co pak dělaj'« . . . Vůbec brousil si lid praž- ský vázaným i nevázaným způsobem vtip na nešťastném generálovi, jehož tragickým osudem bylo, že se dal komandovati k velkému úkolu k němuž se naprosto nehodil. Ostatně šeptalo se již tehda také v Praze, že byl Gyulay je- nom zodpovědným velitelem a tedy jakýms takřka biblickým kozlem, na nějž by se po pří padě složily hříchy cizl. V šumu, jejž začátek války přese všechnu absolutismem zaviněnou ochablost veřejného ducha způsobil, nedošla téměř žádného povšimnutí tatc malá událost, jež byla charakteristickou znám kou doby a dalším příznakem tehdejší naší po kleslosti národní. Dne 1. května slavil jubileun své 50leté vojenské služby podmaršálek baro Kempen z Fichtenstamu, náčelník nejvyššího policejního úřadu a generální inspektor žandar- merie, po Bachovi největší potentát tehdejšíh Rakouska, zvaný železnou metlou absolutní libo- vlády. Tolo jubileum oslavila také dvě ryze če- ská města: Pardubice, kdy Kempen se narodi a Tábor, kde baron čásť svého mládí ztrávi
#27 alto_textblock #27
udělily mu čestné měšťanství a zaslaly mu zvlášt- ními depulacemi skvoslné diplomy. Nad tím jsme my, mladíci, do jisté míry užasli, ale ne- překvapilo nás nikterak, že město Jihlava svému »dobrodinci« zvláštním poselstvem zaslalo hol- dovací adressu — vždyť měl baron Kempen tehda již několikátý rok v Jihlavě pomník na náměstí, jež po něm bylo nazváno.
#28 alto_textblock #28
a
#29 alto_textblock #29
Z upomínek na rok 1859 nedá se vytlačiti obraz velkolepé severní záře, kteráž se v neděli dne 21. dubna o půl 10. hodiny objevila na severní obloze, v Praze zrovna nad Letnou. Nádherný tento světelný zjev sáhal jasně bílými, jako plamennými sloupy nebo pruhy od obzoru až k zenithu oblohy a zdál se chvílemi pohy bovati, jakoby zlehka plápolal a občas zasev celé soustavě se kolisal. Mezi jasně sálavými byly pruhy narudlé a tedy temnější. Celý obraz této severní záře byl tím ostřejší a zřetelnější, ježto celá ostatní obloha zůstala temna. Jenom k zenithu čili vysokému středu oblohy bylo určitě vidět hvězdy různé velikosti; jinak bli- kaly toliko hvězdy prvního nebo druhého řádu velmi mdle, tak že je pouze chvílemi bylo zříti. K 11. hodině vyšly od jihozápadu mraky zastřely také severní čásť oblohy; teprv k1. hodině s půlnoci se zase vyjasnilo, ale severní záře nebyla již tak jasna a sálava. Ještě o půl 2. hodině bylo ji sice znamenat, avšak o dří- vějším mihotu barev a sršení paprsků nebylo již ani stopy. Záře tato byla viděna po celých Čechách a také v zemích sousedních. Že zn samorostlí mudrci a proroci předpovídali krve- proliti a válku, nebylo za známých okolnost tehdejších nikterak s podivením a vzbuzovalo jenom veselost; zajímavější byla již vzpomink starých zpytatelů povětrnosti a pilných badatel v odložených kalendářích, že taková severn záře v Čechách nebyla vidéna od roku 1830 a že takovéto záři podobný zjev v Čechách po zorován byl dne 16. června 1846, zrovna v den. kdy kardinál hrabě Mastai Feretti (Pius IX.) za papeže zvolen byl. Tři dni na to, o velikonoční pondělí, dne 25. dubna, zahájeny byly hry v novém tehdej ším obrovském Novoměstském divadle, jež zbu
#30 alto_textblock #30
dováno bylo v rozsáhlé zahradě, rozložené na prostranství, kde nyní stojí Nové německé di- vadlo a domy od nároží Sadové ulice až k tu- nelu dráhy Františka Josefa. První představení, odpoledne, bylo české a druhé, večerní něme- cké. České představení mělo zahajovací dialo- gieký proslov »Z pěti století«, jejž k otevřent Novoměstského divadla složil Gustav Píleger. Dvě musy: musa činohry (pí. Kolárová) a musa zpěvu (pl. Pešková) vyprávěly ve střídavém ver- šovaném hovoru stručnou historii českého di- vadla a vypravování jejich bylo provázeno ži- vými obrazy. Témito živými obrazy byly znázor- něny vynikající výjevy: z Mastičkáře (ze XIV. století), z »Judity« rytíře Konáče z Hodištkova (z XVI. stoleti) z dramatu »Ludmila« (ze XVII. stolet!), z »Loutníci« (z XVIII. stoleti), potom z divadelních kusů XIX. století: z »Virginies od Turinského, ze »Soběslava« od Kliepery,z »Jiříkova vidění« od Tyla, z »Magelony« od J. J. Kolára a z »Dimitria Ivanoviče« od Ferd. Mikovce. Poslední tři živé obrazy musily být opakovány. Na konec byli pí. Kolárová a paní Pešková jakož i ředitel Thomé bouřlivě vyvo- láni. Po Pílegrově proslovu s živými obrazy se- hrána veselohra »Karel Skreta, český maliře od Věnceslava H. Svobody. Návštěva nebyla přiliš valna. Očekávaný veliký nával se nedo- stavil, což přičítáno »emauzské pouti«, jež asi čásť očekávaného obecenstva na Dobytčí trhk perníkovým boudám odlákala. Takové bylo tehdejší naše obecenstvo: ani zahajovací před- stavení v novém velikém divadle nedovedlo ho plnou silou upoutat!
#31 alto_textblock #31
V divadlech nebylo té doby ještě valně bez- pečno, zejmena co se týče případu ohně. Však toho široké obecenstvo nikdy nevzpomínalo, je- nom úřady povolávaly časem, když novinami prošla zpráva o nějakém divadelním požáru, odborné znalce, aby uvažovali, jakým způsobem by se nebezpečí ohně v divadle dalo zmenšiti. A takž pojal i zemský stavovský výbor český, když ve stavovském divadle na Ovocném trhu přestavba se prováděla, myšlenku, aby pořízen byla opona, kteráž by v připadě nebezpeči hle- diště od jeviště tak oddělila, že by oheň na