Str. 428.

HOSPODÁŘSKÝ LIST

Ročník XXVI.

a t. d. Bakterie v takovýchto „věčných“ polích obilných mají dle Hiltnera zvýšenou virulenci a jsou poměrně nejvíce přizpů- sobené požadavkům rostlin obilných na výživu. Hiltner klade v takováto „věčná“ obilná pole velké naděje a má za to, že se mu z nich podaří isolovati bakterie s vynikající účinnosti. Pozornost svou hodlá v první řadě soustřediti na bakterie, jež přistihl při vnikání do zevních vrstev tkáně kořenové, aniž by však vytvořovaly na koříncích hlízky a jest touto dobou vlastníkem takovýchto bakterií získaných ze žita. Má však za to, že se mu podaří co nejdříve— a to ještě během tohoto roku — získati i specificky účinné bakterie pro pšenici a ječmen. Budoucnost ukáže, jaký užitek tyto objevy Hiltuerovy výkonnému hospodářství přinesou.

Pokyny ku pěstování zelí. Napsal Jos. Šlais, rolník a jednatel okresního hosp. spolku novokdýňského v Dobřikově. elí zastupuje mezi požívatinami venkovského lidu důležité místo proto i ten, kdo nemnoha pozemky Avládne, hledí, by na kousku půdy zelí pro vlastní potřebu si vy- pěstoval. V mnohých krajinách i ve velkém zelí pěstují a to se značným ziskem. Ne- daří se ale zelí v každé půdě; často sází se tam, kam by vůbec nikdy přijíti nemělo a kde by jiná plodina více vynesla. Nejlépe daří se zelí v hluboké, hlinito- humusní půdě, dobře propracované a ple- vele prosté. Taková půda i více vláhy obsahuje, nemůže tudíž rostlina zelná, která svými mohutnými listy ohromné množství vody z půdy vypařuje, zde tak snadno déle trvajícímu suchu podlehnouti jako v půdě mělké a vysýchavé. Kromě toho obsahují takovéto půdy v bonitě své hojnost oněch látek potravních, na které jest zelí pravým hltavcem: dusík a draslo. Kdo může tak učiniti, ať k zelí již v podzim hnůj zaorává. Nejlépe při pod- mítání strnisk hnůj plýtce zakopiti a před zimou provésti pak důkladnou orbu. Hnůj. pakli plýtce byl zaorán, rychle zahnívá a při pozdějším orání opět na vrch nepřijde. nýbrž hlubším zasazením pluhu opět se lehce zakryje. — Nejlepším přirozeným hno- jem jest hnůj ovčí; po něm zelí tak žene. že docílí se hlávek 2krát tak velkých jako po mrvě hovězí. Jako ale není radno vůbec žádný hnůj přirozený teprv před vysazováním zaorávati: tak zvláště při hnoji ovčím máme se toho vystříhati. Přijde-li suché jaro; hnůj půdu zbytečně vysušuje, jen nedo- konale tlí a tudíž sazenicím zelným po- třebně potravy dodati nemůže; a je-li to hnůj ovčí, dostane po něm zelí zvláštní nepřijemnou štiplavou chuť. — Dobře by se na jaře hodil k hnojení zralý kompost. jen kdyby ho bylo ale v hospodářství tolik. by o něj louky zase nebyly ošizeny. Ostatně i strojená hnojiva u zelí se vyplatí. Z hnojiv strojených užívá se pak: 200 kg ledku neb 250 kg siranu amonatého (jenž se dává na místě ledku do půd propust- ných, zvláště suchých), 300 kg superfosfátu a 200 kg siranu draselnatého na 1 ha půdy. — Kdo má hojnost dřevěného po- pele, může jej smísiti s ledkem a obsy-

pávati ve dvou dávkách rostlinky zelné a přesvědčí se o dobrém výsledku. Těžší půda se na jaře ještě mísí a po druhém orání se již sází; v lehčích půdách stačí již jen orání jedno. Musím se zde dotknouti chyby, které se hospodáři zhusta dopouštějí při vysazování zelí. Bývá totiž zvykem s poslední orbou čekati na vláhu a teprv pak, když půda deštěm natáhla, že z ní dobytek ani nohy vytáhnouti nemůže, zajede hospodář pod zelí zaorati a hned za pluhem vysazuje. Padne-li však několik slunných dnů, jest na zelnici takovou smutný pohled: mokrou orbou půda se přímo slila a utvořil se škraloup jako cín, následkem čehož rost- linky zelné, k jichž kořínkům pro tvrdou kůru svrchní kyslíku vzdušnému cesta je nadobro zatarasena, hnijí od kořene; i ty. co zůstanou, nevalně prospívají, neb v takto slité půdě ústrojné hnojivé látky v pravdě jsou konservovány a vůbec jakýkoliv roz- klad jest nemožným. — Maje o tom vlastní zkušenosti, radím: K zelí budiž oráno krátce před vysazováním a to za sucha; teprv po vláze vysazujme, čímž zůstane půda kyprou a tudíž i činnou. Záleží také mnoho na opatření dobré sadby. Pěstujeme-lí si hlavatici sami, po- užívejme nejen dobré, osvědčené semeno, nýbrž zasejme je do dobře připravené půdy. Varuji před půdou přemrvenou (mající dusíku nadbytek). Hlavatice, byvši z takové půdy do půdy normální na pole přesazena. nedělá žádný pokrok a zůstane daleko pozadu za onou, jež na záhoncích s nor- mální půdou byla vypěstěna. Toť zcela přirozený zjev: v přehnojené půdě vyvi- nuly rostlinky nepatrnou síť kořání, poně- vadž toto postačilo, by z malého obvodu poměrně větší nadzemní části dosti po- travy si opatřilo. Přijdou-li však sazenice do špatnějši půdy, sedí tak dlouho, dokud kořeny potřebné mohutnosti nedocílí. Poněvadž vytahováním sazenic ze zá- honků kořínky se poškozují: je radno ty samé lopatou vyrývati a pokud možno i s prstí, na vlášení zbylou, vysazovati. Směr řádků řiďme tak, by proti poledni přičně stály a tak samy se ostiňovaly. Husté řádky i těsnou sadbu dlužno za- vrhnouti; v prvním případě řádky snadno vysýchají, v druhém případě nemají hlávky místa náležitě se vyvinouti. Důležitou prací je okopávání. Čím ky- přejší jsou řádky, tím snadněji vodní páry. vzduchové i dešťové srážky do sebe při- jímají a mnohem pozvolněji vysýchají než řádky tvrdé. — Zalévání zelí hnojůvkou velice prospívá; je-li však sucho, dlužno tuto stejným dílem vody zřediti, by nepálila. Jest také dokázáno, že v poloze otevřené, větrné zelí od housenek bývá chráněno. Vy- skytly-li se na něm housenky, ničme je bud prachem vápenným neb solí, anebo odvarem tabákovým. — Z hlávek neolamujme lu- peny dokud jako zbytečné samy neopadají; neb tím se síla každé rostliny snižuje. V zájmu rozkvětu zelařství bylo by sobě přáti, by hospodáři prodej zelí sdru- ženě si obstarali a to buď hlávky do jistých míst hromadně zasílali, neb druž- stva k spracování a nakládání zelí ve svých okrnsích tvořili. — Nepochy buji,

že naše okresní hospodářské spolky tuto vhodnou činnost také vyvinou.

Vodotěžebný stroj „Mamut“. Sděluje Joža Rak v Mor. Hranicích. ezi znamenité novinky samočin- ných vodotěžných strojů náleží .bez odporu nový stroj »Mamut« zvaný, který do praktické potřeby zavádí firma Ant. Kunz v Hranicích. Mnohdy naskytují se nam překážky k využitkování úplného spádu hnací vody strojem, resp. není možno na nejnižším bodě odtoku stroj umístiti, aneb že by umístění toto s nákladnými pracemi po- zemními spojeno bylo (ku př. je na nej- nižším bodě odtoku bažina aneb často se tato místa zavodňují a pod.). Obyčejně užívané samočinné stroje vodotěžné ne- mohly by se mnohdy v těchto případech upotřebiti, neboť nedostávalo by se tu náležitého spádu. V tomto případu lze právě s prospěchem užíti nového samočin- ného vodotěžného stroje „Mamuta“. Theorii tohoto stroje vydal Francouz Decosie v „Beliér hydraulique Ann. de ponts et chausse“ s výkresem malého stroje, jehož výkon měřen tlakostrojem, před- stihoval 9o% užitečné práce. Na rozdíl od jiných samočinných vodo- těžných strojů jeví stroj „Mamut“ násle- dující zvláštnosti ve své konstrukci: Zámyčka vřídlová, která nahražena je pružnou záklopkou, způsobuje v hnací rouře houpavý pohyb vody s údery nestejně silnými, které možno využitkovati, umístí-lí se ve ventilové komoře shromaždovací roura, vedoucí do záklopky vybíjející. Následkem této konstrukce vyznamenává se stroj nejkrásnější jednoduchostí. Schránka pro stroj umístí se na potrubí jakékoliv délky. Otvor vpustní jest značně rozšířen, aby voda přiváděna byla zmír- něnou rychlosta kolem záklopky, uzavírající otvor vypouštécí. Otvory odtoku, umístěné bezprostředně nad tímto, jsou zavřeny záklopkami, které se nadzvedují tlakem vody v okamžiku, kdy ventil puzen tokem přibylé vody přiléhati ve svém sedle. Voda, obsažená v potrubí, nalézá se tehdy v největší své rychlosti, a její živá síla rovná se výkonu svahu hybného váhou vody, vydané po dobu zdvihu ventilu — přetvoří se při odtoku v práci rovné ceny. Ztráty, způsobené odporem vody, odstra- ňují se částečně používáním malých zá- klopek se slabým oběhem. Tyto klapky — v různém počtu dle velikosti stroje — usazeny jsou v zabroušených sedlech. Malé vzpružiny závitkové urychlují jich sjíždění a zabraňují ubíhání, když voda chce prou- diti zpět, po zaniknutí živé síly. Vzduch obsažený ve větrníku, umořuje nárazy stroje a zajistí pravidelnější činnost jeho- Ventil hlavní ovládán jest vzpružinami re- gulačními, schopnými i v plném chodu zvětšiti rozpjetí a trvání houpavého pohybu vody v poměru k množství vody přitékajíci. Tyto vzpružiny, síly různé dle příkrosti svahu, dovolují stroj uvésti v samočinný pohyb s velkým odbytem a dlouhými pul- sacemi, aneb slabým odbytem a malými pulsacemi, které zabraňují skorem úplně S přílohou.