Ročník XXVI.

HOSPODÁŘSKÝ LIST.

Str. 427.

minosu na takovémto pozemku mohli pě- stovati, musíme půdě očkováním poskyt- nouti příslušné hlízkové bakterie. Očkovati se může buď čistými kulturami hlízkových bakterií nebo zemí. Čisté kultury hlízkových bakterií uvedeny byly do obchodu pod jménem „Nitragin“. Přicházejí v láhvicích, z nichž každá stačí k očkování 1/4 ha půdy. Při očkovaní se buď „nitraginem“ infikuje osivo, neb se jím očkuje něco půdy, jež se rozhodí po poli a ihned za- dělá. Očkuje-li se zemí, vezme se ovšem k očkování země z onoho pozemku, jenž byl tou kterou leguminosou teprve nedávno osetý a jenž jí výborné stanoviště posky- tuje. Takovéto země je potřeba k očko- vání 1 ha půdy alespoň 50 q. Země vezme se z vrstev 2— 8 cm pod povrchem půdním se nacházejících, doveze se rychle na pole k očkování určené, kde se rukou stejnoměrně rozhází a ihned zavře a nebo nějakým kypřidlem zakypří. Celou proce- duru je nejlépe provésti za pochmurného dne. Očkování může býti žádoucí také v tom případě, když ta neb ona legumi nosa nebyla na nějakém pozemku dosud vůbec pěstována, neb když se na něm pěstuje po dlouhé přestávce. Hiltner má dokonce za to, že očkování může každé leguminose v každé půdě pro- spěti. — Netane mi však na mysli očkování zemí neb obyčejnými čistými kulturami hlízkových bakterií, nýbrž očkování kul- turami o větší virulenci.*) Hiltner je totiž toho náhledu, že bakterie mohou míti různou virulenci. Jest-li bakterie žijou rychle za sebou v několika mladých rost- linkách hrachu nebo jiné leguminosy, tu jejich virulence se zvýšuje. Bakterie s ta- kovouto zvýšenou virulencí vnikají nejen rychleji do kořínků leguminos, ale vytvo- řují také více a větších, a větší sílou kypících hlízek. — V půdě jsou bakterie jen s normálním stupněm virulence. Použije-li se k očkování země, zůstane očkování bez výsledku; věc se však ihned jinak utváří, když se očkování provede bakteriemi se zvýšeným stupněm virulence: tu hlízky vzniknou dříve, jest jich více a jsou větší, což nemůže zůstati bez blahodárného vlivu i na celý vývoj leguminos. Budoucnost ukáže, zdaž to pravda a zdaž ji bude lze k prospěchu zemědělství využitkovati. Dříve, než se přistoupilo u leguminos k očkování čistými kulturami hlízkových bakterií, očkovalo se zemí a teprve z to- hoto očkování vyvinulo se očkování či- stými kulturami bakterií. Proto právem připomíná Hiltner — (v pojednání, jež ne dávno v „Deutsche Landwirth. Presse“ uveřejnil) — že by se podobná cesta měla zachovávati i při očkování k jiným plodinám. Je totiž pravděpodobno, že i jiné plodiny — neleguminosy — jsou v určitém poměru s jistými bakteriemi půdními, třeba bak- terie nevnikaly tu do kořínků a nevytvo- řovaly hlízek. Mohlo by proto býti za jistých okolností prospěšno očkovati půdu i k neleguminosám. Počátek učiněn byl s „alinitem“, s nímž očkováno k obilí. Nebyly bychom však dnes dále, kdyby se byly první očkovací pokusy k obilí konaly se zemí, podobně jak tomu bylo u leguminos? *) virulence = jedovatost, zde alespoň nepřímo. životnost, životní slla.

Jak povstal „alinit“? — Caron, majitel rytířského statku v Ellenbachu, isoloval zvláštními kulturami z černého úhoru, z je- tele a luční půdy celou řadu bujně ro- stoucích bakterií. Z této řady bakterií vy- brán a „alinitem“ nazván onen druh, jenž při pokusech ve vegetačních nádobách i na poli všechny druhy ostatní v účincích předčil. — Budiž. Je to však již zárukou, že „alinit“ obsahuje nejúčinnější bakterie o něž se při očkování především musí jednati? V půdě žije velké množství bakterií, z nichž snad každá může býti za jistých podmínek rostlinstvu prospěšna, zejména při assimilování vzdušného dusíku; a tu jedná se jen o to, zjednati jim účelnou mechanickou úpravou půdy co nejpřízni- vější podmínky. — Již starým hospo- dářům bylo známo, že černý úhor oboha- cuje půdu a sice dle jejich výpočtu s 30 až 80 q t. zv. norm chlévského hnoje na 1 ha. Dnes ovšem víme, že obohacení půdy neděje se veškerými živinami v chlév- ském hnoji obsaženými, nýbrž jen dusíkem. Tento se za černého úhoření hromadí

v půdě a nikdy nehostí půda v sobě tako- vého množství bakterií, jako na sklonku černého úhoření. Černý úhor poskytuje tedy nejpříznivější podmínky pro vývoj bakterií a zároveň i pro assimilaci vzduš- ného dusíku. Hlavní příčina toho spočívá patrně v kyprosti půdní, která za úhoření je poměrně největší. Když půda se slehne, stvrdne a na povrchu okorá, zmenší se počet bakterií v půdě žijících. Zároveň ustupuje assimilace vzdušného dusíka jiným životním pochodům bakterií, tak na př. denitrifikaci. Mají-li se proto zjednati me- chanickou úpravou půdy co nejpříznivější podmínky pro assimilaci vzdušného dusíku: je potřeba uvésti půdu ve stav přiměřeně kyprý a také ji ve stavu tom co možná nejdéle udržovati. Činíme li tak, činíme pro assimilaci vzdušného dusíka více, než když půdu očkujeme nahodilými bakteriemi, majícími způsobilost za příznivých okol- ností assimilovati vzdušný dusísk..— Druhů bakterií, majících takovouto způsobilost jest asi v každé půdě dosti, a jednáse

jen o to, přivésti je zjednáním příznivých podmínek k rozvoji. Očkování k nelegu- minosám mohlo by se jen tenkráte setkati s výsledkem trvale přiznivým, kdvby očko- vací material obsahoval bakterie podobně specificky účinné jako u leguminos. Jak bylo již uvedeno, je dosti pravdě- podobno, že i neleguminosy jsou v uži- tečném poměru s jistými bakteriemi půd- ními, třeba tyto nevnikaly do jejich kořínků a nevytvořovaly na nich hlízek. Nuže, jen o tyto bakterie se může při očkování neleguminos jednati — existují-li totiž sku- tečně! Kdyby očkovací material obsahoval takovéto bakterie, tu bychom mohli býti i u neleguminos jisti výsledkem očkování v případech, když na nějakém pozemku nechce se ta neb ona neleguminosa dobře dařiti, ač fisikální i chemické vlastnosti půdní jsou zcela uspokojivé, nebo když se neleguminosa na pozemku ještě vůbec anebo již dlouho nepěstovala. Zdaž obsahuje „alinit“ ony specificky účinné bakterie, o které se nám musí při očkování v první řadě jednati ? Patrně nikoli,

Obr. 135. Vodotěžebný stroj „MIamut-

neboť očkování alinitem totálně sklamalo. Ani doporučovaný přídavek uhlohydrátů „alinitu“ nepomohl. Ostatně na cestě, na níž Caron k „alinitu“ dospěl, byly by se mohly nejúčinnější bakterie ke kultuře obilí získati je čirou náhodou. Což jestli se právě tyto bakterie při prováděných umě- lých kulturách jen skrovně vyvinují ? Ježto nevnikají — alespoň ne zřejmě — do tkaniva kořínků obilných, jest vůbec těžko je zjistiti a isolovati. Právě proto by bylo lépe vzíti při očkování půdy k obilí aspoň pro počátek útočiště k nějaké zemi, po- skytující zvláště výborné stanoviště obilí, aneb očkovati extraktem ze země takovéto. Hiltner upozorňuje zejména na tak zv. „věčná“ obilná pole. Vyskytují se totiž pole, na nichž se nepřetržitě bez závady po dlouhá léta jedna a táž obilnina pě- stuje, aniž by se pole hnojila nebo po delší dobu úbořila. J. Kühn uvádí jedno takové pole, na němž se žito pěstuje již po 24 roků a v anglickém Rothamstedtu je pole s 45 letou již kulturou pšeničnou