btrana

LMOvE

NOVINT

V Brně, 12. června.

menovaný vrah přijel ku provedení téměř až na místo beze zbraně a v poslední chvíli vy- půjčil si Tomanův browning. Projektilv hlavě zavražděného je shodnýs náboji nalezenými u Tomana a byl vypálen z browningu jeho. Ladislav Toman odvolával se, že jel z Ro- hatce vlakem v 10 hodin 9 min. a v témž od- dělení s jakýmsi železničním úředníkem. Ten- to byl vypátrán v osobě Jaroslava Zaple- tala, aspiranta v Lideřovicích, jenž ho však jistě nepoznává. Jedná se o to, zda měl dosti času dojítik místu činu a skutek provésti; celkem měl2 hodiny 7 min. času. Z nádraží podél trati je tam — musí se do kopce — při rychlejší chůzi 45 minut, zpět toutéž cestou 35 minut, možno však se domnívati, že volil Toman cestu krat- ší. Jaroslav Zapletal pamatuje, že muž, s nímž jel v kupé, byl udýchaný. Strážník Tománek, jenž viděl Tomana se Schüllerem, neslyšel ho vodruhé přecházeti trať, šel tudíž jinudy Značný význam má svědectví staničního mistra v Rohatci Adolfa Schröttera. To- man praví, že si koupil lístek buď před nebo hned po průjezdu rychlíku do Břeclavy čili půl nodiny před odjezdem vlaku osobního. Schröt- ter otevřel však pokladnu až 5 minut před 10. hodinou a nebyl u pokladny ještě, když rych- lik projížděl. Toman prý si koupil lístek lI. třidy do Uh. Hradiště, toho večera Schrötter takového lístku neprodal a je pravděpodobno, že Toman nemaje už času vsedl do vlaku bez jistku. K provedení činu zbylo mu neméně než ži hodiny- Zmíniti se dlužno také o tom, že rána vy- pálená na Schüllera byla slyšena. V osudnou nedinu jeli Antonin Hrabinec, Josef Šupá- ek a Frant. Hnilica vozem od Rohatce do čatižkovic a když byli od místa činu i 400 kroků,

až 50.000 kor. i jinými byl odmítnut. Svou snahu o tato pojištění uváděl v souvislost se zvýšením úvěru. V červenci 1911 podařilo se mu konečně uzavříti smlouvu na značnější ob- nos u »Viktorie« a to na 50.000 kor. Zdá se, že tenkrát vzklíčil v něm zločinný plán; v čer- venci zaplatil premii v obnosu 2167 kor. V srpnu ucházel se znovu marně u Lad. A dama o pojištění na 50 i více tisíc. Konečně vystupuje v obchodech Tomano- vých Ludvík Čeppe. Tento jednal s ním již o prvé pojistce „Viktorie«, obchod onen mu však ušel, načež až v září 1911 ujednali další pojištění na 10.000 korun. Od uzavření prvé pojistky u „Viktorie zjednával si uvěr pouze hypotekární u záložny letovické, ježto bylo dojista jeho úmyslem, aby pojištěné sumy zůstaly volnými. Příznačno je, že poslední pojistky zní již na majitele jejich ne na zákonné dědice jako dřívější. V červenci loňského roku začal vyjednávati též s prostějovským »pojišťova- cím spolkem pro spalování mrtvol«, obdržel již i návrh smlouvy a oznámil, že zasílá pří- spěvek, než z neznámých důvodů, snad z opo- menutí, tak neučinil. Tato okolnost nasvědčuje, že svůj plán promyslil až do podrobností. Spálení mrtvoly a nezbytná, rychlá doprava do krematoria byla by rozpoznání mrtvého stížila nebo vů- bec znemožnila. Téměř ničeho neuvádí Toman, jak si před- stavoval vývoj události po vraždě, zvlášť kte- rak měly býti vyzvednuty pojištěné sumy, jak mínil žíti, kdyžtě jeho existence musila zůstati skero navždy utajena. Úkol, zejména vyzdvi- žení pojištěných obnosů, byl téměř neprovedi- telný, neboť tu byla řada okolností, které by byly zločin jistě prozradily: tak hned neobrat- ný nápad, že den před svou »domně- lo u« smrtí zaplatil telegraficky premii, aby poslední pojistka na- byla plat no sti. V Břeclavě napsal před činem dopisy Griifelovi a manželce, jimiž mínil vzbudit domněnku, že byl na cestě přepaden, oloupen a zavražděn. Pro dobu po vraždě plán svůj tudíž nepro- myslil a ztratil hlavu, jakmile poznal, že plán se zhatil, nevěda si rady vydal se konečně sám v ruce trestající spravedlnosti. Podvod se nezdařil, třeba nutno připustiti, že zdar nebyl vyloučen, kdyby byla mrtvola ještě více zoha- vena, nerozpoznána a jako Tomanova pohřbe- na. Bylby získalcelkem 73.000 korun. Pojistky měl při odjezdu z domova u sebe. Pro podvod není Toman se svými společníky stíhán, ježto se pro- zradil dříve, než k provedení při- kročili. Od počátku, ak řečeno, Toman tvrdil, že nezrodil se zločinný záměr v jeho hlavě; od 13. listopadu sliboval, že původce udá později, což konečně učinil 9. prosince. Při tehdejším výslechu pravil, že

nebývalého. Železný sám připouští, že znal záležitosti Tomanovy lépe než nejbližší při- buzní. Je jeho pomocníkem při nekalých peněž- ních machinacích, ba dopouští se pro něho kři- vého svědectví, pro které je se mu zodpovídati před zemským soudem brněnským. Nelze než míti za to, že v jejich hlavách zrodil se plán v důsledcích tak strašlivý. Toman prováděl z části aspoň na oko ob- chody s realitami, při čemž mu byl nápomocen agent Josef Sedlák z Kněžovsí. Oetl se také ve vyšetřování pro účast v podvodných rej- dech Tomanových, nebylo však ho možno usvědčiti. Sedlák hned při prvním výslechu vyslovil domněnku, která tenkrát nedošla víry. že sám mohl se státi obětí Tomanovou místo Schüliera. Tato domněnka není bezpodstatnou. Sedlák je postavou podoben Toma- novi, má i bradavici na ukazováč- ku pravé ruky zrovna jako Toman. Dne 10. října dal si ho Toman zavolat a žádai ho, aby s ním jel do Brna, kde prý musí stožit šoférskou zkoušku. Při tom ho Toman vybízel. aby si oblékl jeho šaty. Sedlák si taty vzal (měl je na sobě ještě při prvním výslechu), ale nejel nikam. Jednou k němu Toman prohod „vždyť my tu nemůžeme být do vánoc«, a vy- bízel ho, aby se s ním odstěhoval do Uher. kode si zařídí výrobu hospodářských strojě, a dodal. že ještě letos bude mít 80 i 100 tisíe. Účelem těchto řečí bylo vylákati Sedláka, jak se pak stalo Sehüllerovi. Podobná domněnka vznikla o cihlářském mistru Bohumílu a jeho bratru Václavu ed- nářovi, kteří kdysi pracovali u Tomane; Bohumil Bednář žije nyní s oteem v Žabovře- skách. Dne 19. října, tři dny před vražlou, přijel Toman v autotaxametru do Zabovřesk a shá- něl se po rodině Bednářových, nikoho však nestihl. Byv tázán na tuto okolnost, tvrdil. že

tehdy

polistky, jež měl u sebe. Proč od schůzky se- šlo, neobjasnin Kdykoliv se zmiňuje o setkání s »nejmeno- vaným« — jak krátce říká — vysvětiuje je obyčejně doznáním Železného, že to byl vždy on sám. Dne 19. října zajel Toman na vyzvání Železného z Břeclavy do Brna a pobyl tu ne více než 4 hodiny, kterých použii k zmíněné cestě autotaxametrem do Žabovřesk za rodi- nou Bednářovou, aby si našel oběť — ne jak říká, vraha. Kdo ho doprovázel němo soféra nechtěl Toman přiznat. Po delší době připustil Železný, že on s ním jel, ale Toman prý se ne- pamatuje a praví, že by to Železný popřel, kdyby s ním byl skutcčné jel. je jisto, neledíč k Čeppemu, že Železný vymyšlený již plán doplnil do podrobnostia pomáhal ho Tomanovi účinně provésti Ale ještě jedna osoba je zapletena do vra- žedné aféry Tonnnovy, je to Joscí Blaha. Na svých bludných cestách objevil se Tojai po vraždě v Jobevě Lhotě, kde se zdržel dva dle od 25. do 27. řiina čá- stečnč v polich a lesíchi, větěinou vřak u seého dobrého známého Blahy. Tedto popirá, že ne- věděl ničeho o podezřeni proti Tomanovi, sož není pravdou, neboí již zo. tlna byly v novi- nách občirné zprávy o v eelém ololi zavdla již jistota, že v streačm zlelt má ntsn l nan. Aní. Kubin, ltlete panák a llehe sležel 26. řlina, že Tomaue v Ameriec jlaha též slyšel v hosnodé od zmínenéhu Sedláka, že ntan bude u v amo- riee. Blaha nevyavětiuje řadu chobroet něm museiv bunit podezrení: že eman ooe vuje si zovazela k němu a níkoliy oma, proč změnil sváj evnětcl — byt ohlen úpině ostřjhán. Pheodně Blaha řlt. že o vraždlé ra- tikovické nevěděl, avěál pl nseo, žea miu teháu vynravovni nřel pietodem Tonevvni. že tento byl zovraždea u Hodonía. Neneekvn- povalo prý ho, kdež viděl, že se u něho oljevi živ a zdráv. Manželee své vydával ho za bra- tránee z Darnkratu, pasákovi knhlnovi za sládha z Hleadiště. Podivným je. že dvakrát se vypraviji do Rocike po oba dny až za tmy. kde Fomau chtei nluvít s manželkou. Nález mrtvoly a své divné lednání Toman prý vysvět- lii Blahovi, žesi dějá z lidí »luxusy«. Přes to připouští Blaha, když slyšel, že Tomanová jela poznávat mrtvolu, zdálo se mu. že všeeko je »švindl«, na vylákání pojištění. Rdyž Tomonovi nazítři sdělil, že v mrtvole nebyl poznán on, byl Toman »eelý divo- ký« a pravil, že musí hned prvč. Blaha u něho viděl náprsní tobolku naepanou bankov- kami, avšak Toman dal mu za odménu čtyli, prázdné blankety směnečné jim podepsané a řekl, že na ně dostane peněz, co bude chtít; mimo to daroval nu své hodinky. Za to ještě Blaha opatroval jeho zavazadla, slíbil vyřídit různé vzkazy manželce Tomanově a Železné- mu. Učinil sice i oznámení četnictvu, že se u něho zdržoval, avšak až byl dle jeho úsudku v beznečí. Ač tušil, že jde o zločin, sháněl po oba, veče1 v Olešnici a Rosičce pro Tomana no-.

zaslechll sířelnou ránuí. Bylo asi 4 na 10. Jenesporno, že iusmrcen byl Schüller a že pacha- tel — Toman — měl dosti času dílo dokonati a vrátiti se k vlaku. Povážtivým je pro Tomana, že neví, co se dělo na stanici rohatecké, z které prý se nimo krátkou procházku nehnul; viděl prý pouze jakéhosi cizince, jenž po odjezdu rych- líku ptal se na odjezd nejbližšího vlaku. Nikdo ze zřízenců se na onen výjev nepamatuje. To- mnan však také neví, že ve stanici stál po 16 minut mimořádný vlak, který jezdí pouzev neděli ku Přerovu a není v jízdních řádech za- nesen, ač by byl vlaku mohl použíti, kdyby si 5yl kupoval lístek, jak praví, asi o půl 10 hod. Při svém líčení projevuje přese vše znalost okolí. Sám přiznal, že přijel dne 18. října veče de Břeclavy a odjel odtud nazitří o 5. hod. odp. rychlíkem do Brna. Co v té době dělal, nechce vysvětliti, i je patrno, že si zajel ob- hlédnout terrén. Jsou dva na pohled nepatrné předměty, které Tomana usvědčují, že na místě činu byl Ve vzdálenosti asi 7 metrů od mrtvoly nalezen byl, jak řečeno, útržek řemena, o němž se ne- vědělo, od čeho pochází. V domě Blahově, kde se skrýval Toman, prchnuv do Jobovy Lhoty, ve spoustě jeho věcí našla se vycpaná malá poduška. Když mu byla 24. listopadu předložena, řekl, že není jeho a že ji jakživ neviděl. Dobrý známý zavraž- děného Matěj Porbeciny udal, že Schül- ler byl dvakrát operován a maje kýlu zhotovil si onu podušku pod průtržní pás; totéž potvrdily sestra i mat- za zavražděného. Znalci z oboru bandažistního prohlásili, že řemínek je z průtržního pásu. Poduška, jak zřejmo, vypadla při vraždě zpod průtržního pásu a připletla se osudnou náhodou Tomanovi mezi jeho věci. Zavraždění Schüllera, jež bylo provedeno úkladně — neboť střelen byv ze zadu upadl hned v bezvědomí a nemohl se bránit — mělo býti jen prostředkem rafinovaného podvodu. Toman, sám nepopírá, že finanční jeho stav byl nanejvýš zbědovaný, neméně než za tři leta pětkrát vyhořel. pojistky byly mu vždy vyplaceny, ač dvakrát byl pro důvodné pode- zfení, že si sám zapálil, bezvýsled- ně vyšetřován. Přes to vše jezdil po svě- tě, stavěl zbytečné nákladné stavby a hodlal s použitím vynálezu — zhola bezcenného — přítele Sedláka zařídit v Sulíkově továrnu na hospodářské stroje. Loni v srpnu koupil si drahý automobil Aby si sehnal peníze, neštítil se ničeho, příbuzné i svého otce připravilo mnoho tisíc, leč není pro tyto činy stíhán, ježto není žádáno potrestání a příbuzní vzdali se svědectví, jen to nutno připomenout, že bratr Vincenc i otec podnikli kroky, aby byl dán pro marnotratnost pod opatrovnictví. Nejčastěji pracoval směnkami, jež podpisoval i do zásoby in bianco jménem svým i padělaným podpisem otce a manželky. V červnu m. r. dal vystaviti si na poradu Železného od své ženy plnou ge- nerální moc, jež jak se zdá, byla vylákána a vtělil na manželčinu polovici statku sulíkov- škého pohledávku letovické záložny v obnosu 20.000 korun. Ač jednak přímo hazardně vyhazoval, Jeví se u něho na druhé straně nezkrotná touha po penězích. Svědčí o tom jeho — jak praví žaloba — překotnost v pojišťování všeho druhu, přecházející až v manii. sezn amu uloženém ve spisech za- neseno je 23 pojistek většinou pro případ úmrti (řada smluv nebyla ovšem dojednána), počet, jejž lze vysvětliti jen úmysly podvodnými. Toman je ostatně nepopírá, ale spolehlivě se určiti nedá, kdy v něm vznikl záměr dopomoci si k penězům za cenu lidského života. První pojistka u Assicuraztoni Oeneraliz 1907 je na 6000 kor., v únoru 1910 zvýšena na 9000 kor. Teprve rokem 1911 začíná manie. Tehdy činil pokusy v různých ústavech, v As- sicurazioni dosáhl nového pojištění na 10.000 kor., zástupcem První české pojišťovny na ži- vet Ladislavem Adamem s nabídkou na 40

nejmenovaným je Ludvík Čeppe, inspektor »Viktorie«, ale na rozdí! od prvotního zodpovídání, že vrah a ná vodcejetážosoba, líčil věctak. že Čeppe vymyslil plán, vrahem však je prý osoba jiná, kterou Čep- pe najal a poslal za ním do Břec- la vy. Tvrzení, že Čeppe najal vraha, bylo opět očividnou smyšlenkou, kterou Toman chtěl odvrátit podezření od sebe, naproti tomu není příčiny nevěřit, že plán, nevyšel-li prvotně od Čeppeho, byl jím aspoň propracován. Arci po- čínal si Toman vůči Čeppemu při konfronta- cích cynicky a s nesrovnatelnou frivolností. Čeppe byl na udání Tomanovo ihnedv Brně zatčen. Jakoukoliv vinu houževnatě po- píral. Toman prohlásil zase, že Čeppe není pravou osobou, chtěl prý jen udáním varovat pachatele, aby prchl. Konečně, když ho Čeppe zapřísahal, aby o něm sdělil soudu pravdu, od- povídal stále jen »Nevím«. Obviňování Toma- novo, byť přechodně bylo odvoláno, není bez- podstatným. Čeppe byl trestán již soudemv Uh. Hradišti pro zločin podvodu, který spáchal před lety, jako agent pojišťovny. Nyní vyjed- nával první velkou pojistku Tomanovu u „Vik- torie«, druhou uzavřel sám za okolností, jež inspektoru pojišťovacího ústavu musely býti nápadny; je jisto, že znal Tomanův finanční stav, stýkalť se s ním často a u jeho důvěrníka Železného, který jednání o pojištění zahájil, byl ve Svitávce návštěvou. Nepoměrně větší než na Čeppem lp podezření na Rudolfu Železném, že zločinný plán Tomanův společně sestrojil a prováděl, ač ho tento za spolupachatele ne- označil. Hodil se k tomu lépe než kdo jiný. Ze spisů okr. soudu v Blansku je vidno. že ocital se ve věku 18 až 22 let, dokud bydlel v obci Housku na tamním okresu, ustavičněv konfliktech s trestním zákonem a jen svému štěstí a shovívavosti těch, s nimiž se střetl, vyvázl vždy dosti lehce. Jednou byl vyšetřo- ván pro zločin urážky císaře, ale při příleži- tosti panovnického jubilea cestou milosti řízení bylo proti němu zastaveno. Několikrát změnil zaměstnání až konečně stal se solicitátorem v advokátní kanceláři dra. Karla Wellnera v Kunštátě. Postavení jeho bylo tam dosti podivné, neboť mnohdy i po ně- kolik dní se v kanceláři neukázal. To sháněl své »kšefty« nebo se povaloval v Brně po hostincích a kavárnách a oddával se karbanu. Rodinu svou zanedbával a živila ji hlavně jeho stará matka pracujíc v továrně jako dělnice. Železný oplýval vždy penězi a teprvé odha- lení styků jeho s Tomanem odkrylo zdroj jeho příjmů. Tomanovi obstarával pokoutně právní rady. Seznámili se po vstupu jeho do kance- láře Welinerovy. Poměr jejich charakterisuje výstížně dopis Železného k Tomanovi: »Co nejvíc dělám jako tvůj sluha a dou- fám, že vždy budeš se mnou spokojen. Máš-li ty dobře, budu mít dobře já, a ne-li, já také ne.« Sešly se v nich zkrátka dvě povahy, které po případě provedou nčco

hledal vraha Čeppem najatého. Vysvětlení tohoto „hlodání vraha« spočívá v tom, že Václav Bednář je Tomanovi nápadně podoben, že nehlední tudiž vraha, nýbrž obět. Nutno připomenouti, že vražda měla se. jak některé okolnosti nasvědčují, státi o den dříve. Když sekretář „Viktorie« Grifiel přijel v sobotu 21. října s pojistkou do Břeelavy, za- stihl s Tomanem v pokoji hotelu zu koruny« muže — Schüllera — který se převlékal. Ježto bylo před spaním, bylo by to zbytečné, kdyby se nebyl Toman chystal v noci již odjet. V do- pise, který poslal Grifflovi, praví Toman: „Včera, jak jsme se rozešli, řek jsem Vám, že jedu v secí do Uher... Po Grifflovi mluvil s Tomenem jeho šofčr Lco Schabensky a no jeho odchodu kázal Toman pokojské Marii Procházkové, aby hoo půl 12. vzbudila. Když tak uějnila, řekl, že má ještě dost času, jeho vlak prý jede o půl 2.; tím asi mínil vlak jedouci k Rohatci v 1 hod. 19 min., který snad do opravdy zaspal nebo vykonání vraždy z neznámé příčiny odložil. Je nápadno, že před vraždou je Železný stále po boku Tomanově, schůzka stíhá schůzku, spravuje i jeho finance, ba za jeho zády. Toman dle svého tvrzení dovídá se, že Železný 19. října předal jeho směnky hotelieru Moravcovi od velkoobchodníka Röhrla, znějící na 40030 kor. za pouhé 3000 kor. a při tom ještě pone- chal si Železný 1000 kor. Když si počinal takto libovolně s majetkem jeho, je patrno, že byl do pláná Tomanových zasvěcen úplně, poněvadž dle nich on právě byl určen pojištěné obnosy vyzvednouti. Podezření budilo chování Železného po vraždě. Schabenský, Karel Moravec a jiní tvrdí. že byl Železný rozčilen hlavně, když slyšelo nálezu dra. Jirky a viděl, že hrozný záměr selhal. Dokonce učinil i pokusy odvraceti po- dezření. Stavitel z Kunštátu Fr. Werner vy- slovil před ním pochybnosti již všeobecné o to- tožnosti zavražděného s Tomanem a tu Železný odvětil: »To já mohu dokázat, že je to Toman, poněvadž jsem právě viděl šaty a poznávám, že jsou to Toma- novy.« K témuž svědkovi pravil, že Tomana neviděl už 12 dní, ač se s ním setkal 19. října. tedy před 6 dny. Již před vraždou choval se Železný nanejvýš podezřele. Leo Schabenský, někdej í šofér Tomanův, uslyšev o ratiškovické vraždě. dostavil se na policii a tu sdělil, že Železný byl mu již 21. října při rozmluvě ve Slavii nápadný Nervosně rozechvěn poča! mluvit o Tomanovi, že jel na čtrnáct dní do Uher a prohodil: »Pa- ne Schabenský, budete vidět, něco strašného se bude dít« Svědek tázal se po vysvětlení této

předpověd! Železnéhe, ten však vykládal již dále, že pro Tomana bč- hem roku vypůjčil 50 tisíc, pak nadhodil, že Toman není při zdravém rozumu a projevil mínění, že ho vickrát neuvidí. Při tom byl tak rozrušen, jak ho Schaben- ský nikdy nespatřil, oči měl vypoulené, až se svědek zarazil. Železný to vykládá tak, že se obával prozrazení padělaných směnek. Podivno je, že si také při prodejí Röhrlovi směnky vy- mínil, že bude v hotelu Moravcově bydleta stravovat se za 400 kor. měsíčně. Odůvodnil to tím, že následkem nemocí dětí má zakázaný pobyt v Kunštátě. Ježto má rodinu ve Svitávee. je zřejmo, že chtěl vyčkati v Brně, až by po domnělé smrti Tomanově zpeněžil pojistky. Velmi povážlivé je, co sám na sebe pro- zradil, že totiž 21. října rozjel se do Prahy, kde zůstal jen do poledne a uložil si tam v poštovní spořitelně 1400 kor. Je podezření, že to byla buď záloha od Tomana nebo že si peníze z To- manových ponechal. Nejvíc však mu přitěžuje Toman sám. Ve své frivolnosti počíná si časem tak, jako by chtěl soud uvésti na stopu spolupachatele, ale zároveň výsměšně poukazuje, aby soud hledal sám. Při tom unikají mu jednotlivosti, které po srovnání s ostatním vyšetřováním vedou k bez- pečné stopě. Je těchto okolností celý řetěz. Při jednom z prvních výslechů prozrazuje To- man, že vražda byla určena nejpozději na 22. října a na týž den umluvil si s Železným schůzku v Přecově; patrně, aby mu odevzdal

viny.

Naprosto usvěděuje Blahu svědectví jeho manželky Joseíy; té se totiž

bratranee z Dürnkrutu

nelíbil i vyslovila mu do očí při jeho odchodu své podezření. Na to jí Toman řekl: »To lá jsem Toman, já jsem ko nezabil, já isem si na to zledoal, lá jsem ho nechal zastřelit na mé po- ručení, on mě piipravil o mnoho pe- něz a já jsem mu to nechtěl promi- nout. Mám falešnou knížku, na tu se dostanu všady, nechám si při dělat jiný nos a půjdu do Ruska a mám ještě vic míst« Leč Blaha nejen Tomana přechovával, on ho přhino skrýval. Večer 26. října přišel k němu jistý Ant. Ríha pobesedovat o novinářských zpráváchi i smrti Tomanově. Blaha se v hovoru zmínii, že to vykládá také agent s oleji, který je u nýho, a když host chtěl agenta vidět, za- stoupil mu Blaha cestu do světni- ce. Calapec Rihův Tomana ve svět- nici spatřil a tento mu dal kornont cukroví. Oproti Františce Řezníkové vyjádřil se Blaha po odchodu Tomanově, že u těchi bank je to švíndl, každá má doktora, kterého uplatí a proto doktor nechtěl uznat, že je to Toman. Podrobně lící žaloba

společné podvody Tomana s Železným. které spadají již v dobu peněžní tísně Toma- novy. Oběťmi nejhorších z těchto machinací stali se manželé Šustrovi v Buči a Jalo ví ve Svitávce, tito jsou citelně poškozeni, Šu- strovi v pravém smyslu ožebračení. Josef Sustr je oddán nemírnému pití, přes svých 32 let je duševně schátralý a ježto za- nedhával hospodářství, odhodlal se s manželkou usedlost prodat. Toman o tom zvěděl pro- střednictvím Železného a k prvé úmluvě došla 3. dubna 1911, při níž stanovena kupní cena na 29.000 korun. Druhého dne večer sepisoval Že- lezný v hostinci Brandeisově ve Žďáře informaci. Mimo hostinského Kamila Brandeise a Frant. Růžičky, kteří jsou podepsáni jako svědci, byli přítomní jistý Ondřík a Ant. Kabelka. Tento i hostinský dosvědčují, že také on podepsal smlouvu, avšak na informaci soudu předložené jeho podpisu není. Smlouva sepsána dne 5. dubna, podpisy ověřeny a 11. dubna vloženo na usedlost právo vlastnické pra Tomana. Teprve po vražedné aféře seznal Šustr, že se stal oběti hanebného podvodu. Při smlonvě se jednalo o to, aby Toman převzal knihovní dluhy v obnosu 5720 kor. (v smlouvě uvedeno 11.120 kor.), takže měl doplatit 23.280 korun Nedoplatek tento knihovně zalí- štěn nebyl; ve smlouvě uvedeno výslovně. že toho prodavatelé nežádají, naproti tomu ře- čeno, že je povinností jejich vymazati nepře- vzatá blemena: tim bylo míněno, že Toman nepřejímá závazek platit výměnu rodičům Sustrových. Svědci, kteří byli při sestavování informace, potvrzují, že se o převzetí výměnku určitě jednalo. Je tedy jisto, že Železný nastrčil místo informace, která se sestavovala, 1iž iaforuaci přodem zhotovencs.