8. číslo.

ZENSKÝ LIST

Strana b.

ta“. Příští „Besedy mládeže“ budou se konati dne 26. února t. r. o 2. hodině odpolední. Program jejich je velmi slibný. „O slovenské literatuře“ přednášeti bude PhDr. Alb. Pražák, professor. „Slovácké písničky“ recituje p. Mi- lán Svoboda, professor. J. S. Svendsenovu „Romanci“ a Dvořákovu „Humoresku“ za doprovodu houslí a piana přednese slč. H. Dostálová. „Pozvání“ od Vymetala zazpívá slč. Šmídová. Sarasate: „Cikánské melodie“ na housle před- nese slč. Šmídová. Místnost bude oznámena v „Právu Lidu“ Z Bubenče. Dne 15. února konala se u nás důvěrná schů- ze žen s programem: „Boj proti zdražování potravin, zvlá- ště mléka“, k němuž promluvila soudružka Lukášová. Schů- ze tato vyzněla velmi pěkně a jest si jen přáti, aby ženy vždycky, kdykoliv se bude jednati o jejich poučení, byly na místě. Dnes stojíme před velkými boji hospodářskými a politickými, a tu jest naši povinností uvědomovati ši- roké vrstvy žen, jak o situaci hospodářské, tak i politické a přiváděti ženy do našich řad, do našich organisací, nebot v organisaci jest moc, v organisaci jest síla; ženy bube- nečské, zvláště co se organisace týče, se jí neustále vy- hýbají. Jest však nutnou potřebou, aby i naše ženy se z této netečnosti probraly a všímaly si více veřejného ži- vota, scházely se na našich schůzí, kdykoliv jsou svolané, abychom si mohly pohovořiti, co nás nejvíce tísní, aby- chom zjednaly nápravu, tak jako činí naší mužové. My se nesmíme na nikoho spoléhat, nýbrž pouze samy na sebe a to jedině dokážem tím, když budeme se častěji scházet, jedna ke druhé budeme upřímnější a ne jak to doposud jest, jedna druhé se vyhýbati. — Agitační kroužek žen obral si za úkol, občasně pořádat schůze s poučným programem a zároveň bude vaší povinností, byste se jich ve větším množství súčastnily a abyste se- znaly též účel, proč se politicky organisujeme. Z Kaňku. Sekce žen usnesla se pořádati debatní ve- čírek. Dne 2. února byla první hodina zahájena, v níž se debatovalo o vzdělání ženy. Druhá debatní hodina byla 12. února, jejíž théma bylo: „Žena, její sociální postavenía její schopnosti“. O obou bodech rozpředla se živá debata, jíž se súčastnilo více soudružek a soudruhů. Obě tyto ho-

diny byly přiměřeně navštíveny, ačkoliv bylo by si přáti, aby přišly všechny ženy-členky. Látky k rozhovorům je dosti, jen dobré vůle a pochopení u soudružek jest po- třebí a práce započatá jistě dojde svého cíle. Soudružky, jen chutě ku předu a nikdy neříkejte: „Když nepůjde ta nebo ona, já také nepůjdu!“ To je nemístné vymlouvání. Myslíme, že každá žena může věnovati hodinu ku svému vzdělání, jen chtít! Některá řekne: „Já nemohu, já mám děti.“ Právě pro tyto děti jest potřebí nám vzdělání a vě- domostí; právě tyto děti nám mají býti pobídkou ku vzdělání. Aby mladá generace byla připravena k bojům, aby jí nebylo tak zápasiti s překážkami a protivenstvím strany dělnické, jako nám tak činiti jest. Nás na jedné straně zdržuje nevědomost a na druhé straně nás utlouká kapi- talism. A proto, soudružky, chopme se příležitosti, kde možno se poučit, dostavme se všechny do debatní ho- diny 26. února v „Radnici“, kde si povíme „O účelu orga- nisace odborové i politické“ Ze Žirovnice. Dnes, po nějaké době, kdy jsem poslední dopis psala, jsem tomu velice ráda, že si nemusím na naše soudružky stěžovat, neboť poslední dobou je vidět, že sou- družky i soudruzi pracují s mnohem větší chutí, než dříve. Ve výroční naší plenárce jsme si slíbily, že budeme praco- vati se zvýšenou činností. V této plenárce soudr. Smrčková podávala zprávu z konference žen a kladla přítomným na srdce, aby vše, co konference projednala, vzaly za svéa co se dá hned provést, by se s tím neodkládalo. A ještě neuplynuly ani dva měsíce, a my vidíme, že když se něco opravdu začne dělat, nese to ovoce. Přihlásilo se k polit. organisaci asi 40 členů a členek, též i k odborové organi- saci jich několik přistoupilo. To ať je pobídkou pro nás všecky a pracujme proto úsilovně. Jak rády vítáme nově přistouplé do kruhu našeho a máme to pevné přesvědčení, že budou všecky konati povinnosti ku straně, která je jedinou jejich zastankyní, a tak zabezpečíme lepší budouc- nost svým dětem. Soudružky, připravujte se již dnes na den, kdy budeme výhradně manifestovat za volební právo žen. Ať poznají naši nepřátelé, že ženy soc. dem. mají zájem na dosažení volebního práva žen, že ne snad jen zábavy a tanec je přivádějí do jejich organisací, ale že si přejí,

16

13

Kdo ví, jak dlouho a co by byl ještě vypra- voval, kdyby ho příchozí nebyli vytrhli. Byli to dva cikáni. Napřed šel malý, po maďarsku vystro- jený chlapík; červené, vyšívané spodky, žluté bot- ky a modrá, žlutými šňůrami ozdobená kazajka byly oděv jeho. Na hlavě neměl ničeho; dlouhé však a husté černé vlasy dostačovaly, hlavu před všelikými nehodami povětrnosti uchrániti. Po- stava jeho byla nepatrná, malá; hlava, jakož i on celý, k pravé straně se schýlila. Jeho pravá ruka byla o poznání delší nežli levá, a ze zvyku nosil obličej ustavičně do země obrácený; leč obličej jeho byl krásný, obzvláště vysoké, hrdě sklenuté čelo a temnomodré oko, jehožto smutné časem vzplanutí bezvolně k soucitnosti budilo. Druhý cikán, mnohem starší, byl celý modře a méně skvostně oblečen. Nad opálenými tvářemi hoře- ly černé oči, co dvě hvězdy na večerním nebi. Mladší měl převěšený přes rameno cimbál lesk- noucími se Strunami potažený; starší nesl pod paždím hudební nástroj, podobný našim houslím. Byli cestující hudebníci, Mladý cikán, spatřiv vy- sloužilce a ostatní, as dva kroky ucouvnul, jako- by byl někoho jiného očekával; opět však se vzpa- matovav, tázal se, zdali zde jest hospoda? „I arci že; jen dál pánové — jen dál — tady se člověk nejlaciněji opije — pořádně — na mou věru! Jen pojďte dál.“ Po takovém uvítání zazvonil Bárta o stůl skle- ničkou, a dívka přiběhla z chaloupky. Starý žid jenž mezi tím opět po zahrádce přecházel, ča-

po stole, vykřikl: „a všech čtyřicet upadlo! aj, aj — ano! proklatá potvora — všech čtyřicet! Fií a ta věž .. V tom vzal skleničku, a tak srdečně si při- píjel, jakoby ty čtyři sudy najednou chtěl vypíti. Umlklou krajinou zaznělo pojednou několik plných souzvuků strun, — nesly se tichým dolem, a odražené o skály splynuly v temnou příjemnou hudbu. — Pak opět bylo ticho.

II

Po chvíli opět bylo slyšeti několik smutných zvuků s protějšího kopce. Bárta se sklenicí v ruce a s hubou otevřenou brzo vzhůru k protějšímu kopci, brzo k starému hradu pohlížel; i starý žid zůstal státi, a s podivením poslouchal, jen Lea zůstala jako prvé nepohnuta. Hned na to následo- val zpěv. Vysloužilec Bárta kvapně vstal, a po- sadiv si nakřiveně klobouk na hlavu, postavil se vojensky, a nepohnutě hleděl vzhůru. Zpěv smut- ný byl zřetelně pronášen, každému slovu bylo rozuměti, a smutné zvuky strun vyplňovaly ne- dlouhé mezi slokami přestávky. Zněl takto: „V dlouhém poli šumí větrů vání; jabloň, co tam růžobíle zkvítá, zlaté klasy vše přede mnou sklání, vše se kloní — nic mě neuvítá.